Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 317/07

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

JEDNOTNÝ DOKUMENT

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin  (2)

„ALMENDRA DE MALLORCA“/„ALMENDRA MALLORQUINA“/„AMETLLA DE MALLORCA“/„AMETLLA MALLORQUINA“

č. ES: ES-PGI-0005-01037-11.09.2012

CHZO ( X ) CHOP ( )

1.   Název

„Almendra de Mallorca“/„Almendra Mallorquina“/„Ametlla de Mallorca“/„Ametlla Mallorquina“

2.   Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1   Druh produktu

3.2   Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

Názvem „Almendra de Mallorca“/„Almendra Mallorquina“/„Ametlla de Mallorca“/„Ametlla Mallorquina“ se označují plody mandloně (Prunus amygdalus) určené k lidské spotřebě, které jsou na trhu nabízeny syrové či pražené a ve slupce či bez slupky.

Mandle se prodávají celé, zdravé, suché a čisté. Při rozříznutí podél osy měří plody od jednoho okraje ke druhému více než 12 mm. Mandle nesmí být poškozeny houbami, parazity ani hmyzem, nesmí být zatuchlé ani nesmí mít nepřirozenou vůni či chuť.

Jádra lze prodávat syrová nebo pražená a v obou případech se slupkou či bez ní.

Chemické a organoleptické vlastnosti:

3.3   Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

—

3.4   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

—

3.5   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Mandle nesoucí chráněné zeměpisné označení musí být vypěstovány, uskladněny, vylouskány, vyloupány i upraženy na ostrově Mallorca.

3.6   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

Balení v místě původu se provádí jako poslední fáze zpracování a má zásadní význam pro uchování produktu a pro zaručení jeho charakteristických jakostních vlastností.

Pro zaručení kvality mandlí je zásadní odizolované prostředí, jelikož zvýšením obsahu vody dochází ke změně chemického složení a k ovlivnění organoleptických vlastností. Jakost lze zachovat jedině odizolováním do vhodných, dobře uzavřených obalů, které mandle ochrání před vlhkostí. Balení v místě původu má tudíž zajistit, aby během času nedošlo ke ztrátě organoleptických vlastností produktu.

Mandle, na které se vztahuje chráněné zeměpisné označení, se prodávají v baleních o nejvýše 25 kg a balení musí být stejnorodá.

Balení mandlí se provádí v zeměpisné oblasti produkce. Tyto postupy se musí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti v zájmu:

3.7   Zvláštní pravidla pro označování

Na každém balení mandlí uváděných na trh s chráněným zeměpisným označením musí na štítku figurovat:

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Mandle se pěstují, skladují, louskají, loupají, praží a balí po celém ostrově Mallorca, který je součástí španělské autonomní oblasti Baleárské ostrovy.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1   Specifičnost zeměpisné oblasti

Zemědělská půda, na které se na Mallorce pěstují mandle, je vápenatá, střední až vysoké tvrdosti a s výrazným zastoupením hrubých složek. Jedná se o půdu velmi chudou na organickou hmotu. Půda je spíše zásaditá, obsahuje velké množství uhličitanu vápenatého a příznačné je pro ni horizontální vrstvení, přičemž mezi jednotlivými vrstvami se hromadí velké množství jemné hlíny, kterou může kořenový systém mandloně velmi snadno prorůstat. Ke specifičnosti půdy přispívá rovněž průměrný úhrn srážek a zvýšený sluneční svit.

Pokud jde o vliv místního pěstitelství, pozoruhodným faktem je, že množení mandloně pomocí semen se v této oblasti uplatňovalo déle než ve zbytku Španělska a že k prvnímu roubování se používaly samotné autochtonní odrůdy. To napomohlo zachovat odrůdovou různorodost a většina odrůd pěstovaných na Mallorce se díky tomu liší od odrůd pěstovaných jinde ve Španělsku. Mallorští zemědělci si tradičně vybírali odrůdy, jež produkují tučnější a aromatičtější mandle a nejsnáze se přizpůsobují půdním a klimatickým podmínkám ostrova.

Z historického hlediska sahá pěstování mandloní na Mallorce až do doby Římanů, kteří sem tuto plodinu možná i přivezli. V 18. století se mandloňové háje výrazně rozšířily a v 19. století, kdy na Mallorce došlo k obměně plodin v důsledku zavlečení mšičky révokazu do tamějších vinohradů, se mandloně začaly pěstovat ve velkém. Dnes jsou na ostrově kvetoucí mandloně součástí jeho zimní krajiny.

5.2   Specifičnost produktu

„Almendra de Mallorca“ se od jiných mandlí liší zvýšeným obsahem tuků (> 55 %) a nejméně 88 % podílem kyseliny olejové a linolové, mastných kyselin s nízkým bodem tání, které se rozpouštějí při žvýkaní jádra. Oba uvedené faktory propůjčují mallorským mandlím jejich příznačnou tučnost a pronikavou vůni.

5.3   Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

O souvislosti mezi mandlemi a zeměpisným původem svědčí věhlas názvů „Almendra de Mallorca“, „Almendra Mallorquina“, „Ametlla de Mallorca“ a „Ametlla Mallorquina“. Renomé získávaly mallorské mandle v průběhu dějin pro své organoleptické vlastnosti a pro svůj hospodářský a gastronomický význam.

O tomto renomé svědčí vynikající hodnocení, jež se těmto mandlím dostává ze strany mallorských konzumentů: podle spotřebitelské studie, kterou v roce 2010 provedl Baleárský ústav pro kvalitu potravin, považuje 52,4 % spotřebitelů původní mallorské mandle za kvalitnější, přičemž v 93,3 % případů je tato vyšší kvalita zdůvodňována výraznější chutí.

O významu a věhlasu mallorských mandlí svědčí rovněž četné zmínky v literatuře. O „Almendra de Mallorca“ pojednávají například: Fernando Fulgosio v Kronice Baleárských ostrovů (Crónica de las Islas Baleares, 1870), Pedro Estelrich v publikaci Mandloň a její pěstování na jihu Španělska a na Baleárských ostrovech (El almendro y su cultivo en el mediodía de España e Islas Baleares, 1907) nebo autoři Francisco Comín, Mauro Hernández a Enrique Llopis v Hospodářských dějinách Španělska, 10. až 20. století (Historia económica de España, siglos X-XX). Arcivévoda Luis Salvador ve svém díle Die Balearen (1869) vyzdvihuje význam mallorských mandlí v ekonomice ostrova. Teoreticko-praktický časopis Baleárský zemědělec (El Agricultor Balear), věnovaný zemědělství a pomocným vědám, ve svém pátém čísle ze dne 25. června 1892 napsal: „Odrůdy mandlí, jež představil Gabriel Fuster na Světové výstavě v Barceloně, pocházely z celého ostrova Mallorca a v této soutěži zaujaly natolik, že je porota ocenila zlatou medailí.“ Antoni Colom pak v 20. svazku sbírky Baleárské panorama (Panorama Balear, 1953) nazvaném Baleárské hospodářství (Economía Balear) uvádí, že mandle jsou na ostrově Mallorca největším zdrojem příjmů. V roce 1941 se ve Španělsku prodávalo 1 698 219 kg mandlí, z nichž 1 140 616 kg pocházelo z Mallorky. Autor F. Saura-Calixto (1979) tvrdí, že v 70. letech se mallorské mandle podílely na celostátní produkci 50 %.

I o věhlase katalánských názvů „Ametlla de Mallorca“/„Ametlla Mallorquina“ svědčí četné zmínky v literatuře. První zmínka pochází z 6. ledna 1593 a nalézt ji lze v Městském archivu v Llucmajor (v třetím ročníku, 11. čísle Časopisu Baleárské zemědělské komory (Revista de la Cámara Agrícola Balear) z roku 1901). Mossen Alcover a Francesc de Borja Moll zaznamenali v roce 1930 v katalánsko-valencijsko-baleárském slovníku, že rozličné zmínky o „Ametlla de Mallorca“ činí také Teodoro Llorente Olivares v Llibret de Versos z roku 1884. Ve vydání receptů mallorského mnicha Jaume Martího i Olivera, o něž se zasadili Joan Miralles a Catalina Cantallops (1989), se vyzdvihuje význam, který má „Ametlla de Mallorca“ coby surovina mallorské kuchyně v 17. století. Kniha Aliments de les Balears, vydaná baleárskou vládou v roce 1993, poukazuje na rozvoj pěstování mallorských mandlí v 18. století. Ve studii Charakterizace, nutriční hodnocení a studie zdravotního významu některých tradičních potravin zóny 5B autonomní oblasti Baleárské ostrovy (Caracterización, valoración nutricional y estudio de la importancia para la salud de algunos alimentos tradicionales de la zona 5B de la Comunidad Autónoma de las Islas Baleares), kterou provedla Baleárská univerzita v roce 1994, je „Ametlla Mallorquina“ popisována jako tradiční mallorský produkt. Zvlášť významná je zmínka v publikaci Les Illes a la taula (vydané baleárskou vládou v roce 2001), kde se poukazuje na skutečnost, že mallorské mandle mají vyšší obsah tuků a cukrů než mandle z Kalifornie a že mají díky tomu výraznější chuť.

Ostatní zmínky pojednávají o tom, jak jsou mallorské mandle využívány v kulinářství, a prokazují, že tento produkt na ostrově do velké míry ovlivňoval tamější gastronomickou kulturu a byl součástí mallorské kulinářské tradice po staletí. Gastronomických odkazů na syrové i pražené mallorské mandle existuje mnoho. Příkladem může být mallorský mnich Jaume Martí i Oliver, který ve své kuchařce mluví o „Almendra de Mallorca“ jako o surovině mallorské kuchyně 17. století. Spojitost mezi mallorskými mandlemi a tou nejlepší kuchyní lze nalézt v četných publikacích. Poukazují na ni například Antoni Esteva Oliver v Knize receptů Can Estevy (Libro de Recetas de Can Esteva, 1862), Luis Ripoll v Naší kuchyni (Nuestra Cocina) a Catalina Juan del Corral v Baleárském cukroví (Repostería Balear, 1987). Arcivévoda Luis Salvador ve svém díle Die Balearen (1869) cituje různé lidové pokrmy obsahující mallorské mandle v syrové či pražené formě. Mateo Jaume de Ca’n Joan de S'Aigo (1884–1885) ve své kuchařce Libro de Jelats uvádí nejtradičnější mallorskou zmrzlinu – zmrzlinu mandlovou.

Mallorské mandle získaly velký věhlas také díky svým senzorickým vlastnostem, které jsou dány jejich chemickým složením. Co se týče jejich složení, zvláštní pozornost si zasluhuje zvýšený obsah tuků a zastoupení mastných kyselin. Pro profil mastných kyselin je totiž příznačné, že kyselina olejová a kyselina linolová dohromady představují více než 88 % všech tuků. S ohledem na zvýšený obsah tuků a na fakt, že 88 % mastných kyselin má nízký bod tání (nižší než 15 °C), se tuky rozpouštějí při žvýkaní. Oba faktory propůjčují mallorským mandlím tučnost a výraznou vůni, tj. typické vlastnosti, díky kterým se tento produkt proslavil.

K těmto fyzikálně-chemickým a organoleptickým vlastnostem, jimiž se mallorské mandle odlišují od jiných, rozhodující měrou přispívají půdní a klimatické podmínky zeměpisné oblasti, kde se mandle pěstují. Vápenaté půdy s nízkým obsahem organické hmoty, průměrné srážky a zvýšený sluneční svit předurčují nízké výnosy na hektar, avšak sklízené mandle mají vyšší průměrný obsah tuku (59 %) než mandle vypěstované v jiných oblastech. Tyto skutečnosti byly doloženy studií Baleárské univerzity uskutečněnou v roce 2010.

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 5 odst. 7 nařízení (ES) č. 510/2006 (3))

http://www.caib.es/sacmicrofront/contenido.do?mkey=M63&lang=CA&cont=46322

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12. Nahrazeno nařízením (EU) č. 1151/2012.

(3)  Viz poznámka pod čarou 2.