This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013SC0460
COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT EXECUTIVE SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EC) No 861/2007 of the European Parliament and of the Council establishing a European Small Claims Procedure and Regulation (EC) No 1896/2006 of the European Parliament and of the Council of 12 December 2006 creating a European order for payment procedure
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu
/* SWD/2013/0460 final */
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu /* SWD/2013/0460 final */
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského
parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných
nárocích, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006
ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském
platebním rozkazu PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu nařízení Evropského
parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o
drobných nárocích, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006
ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu
1. Vymezení problémů Cílem nařízení, kterým se zavádí evropské
řízení o drobných nárocích (dále i „nařízení“ nebo „evropské
řízení“) je zajistit lepší přístup ke spravedlnosti a zlepšit
vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech. Druhého z uvedených cílů bylo dosaženo zrušením tzv. prohlášení
o vykonatelnosti, v přístupu ke spravedlnosti ve sporech s nižší
hodnotou nároku však k uspokojivému zlepšení nedošlo. Přínosů
zjednodušeného evropského řízení není plně využíváno a pro
některé subjekty, zejména pro malé a střední podniky, se přístup
ke spravedlnosti dostatečně nezlepšil. Problém č. 1: Omezený rozsah
nařízení Limit ve výši 2 000 EUR je
příliš nízký Limit ve výši 2 000 EUR značně
omezuje využitelnost tohoto řízení pro malé a střední podniky, u
nichž má předmět přeshraničních právních sporů s jiným
podnikem v průměru hodnotu 39 700 EUR. Hodnota předmětu
se u přibližně 30 % nároků, kterých se podniky u soudu
domáhají, pohybuje mezi 2 001 a 10 000 EUR. Tyto podniky tak musí
využít vnitrostátní řízení o drobných nárocích nebo – pokud pro
přeshraniční případy takové vnitrostátní řízení neexistuje
– běžné občanskoprávní řízení. To vede zejména ve členských
státech, které u sporů o drobných nárocích nemají zavedena zjednodušená
řízení, k nepřiměřeně vysokým nákladům na
řízení a k prodloužení jeho doby, což žalobce odrazuje od toho,
aby se svých nároků domáhali. Výsledkem jsou finanční ztráty a nižší důvěra
při obchodování na přeshraniční úrovni. Příliš úzká definice pojmu „přeshraniční“.
Toto nařízení v současnosti platí
pouze pro spory, kdy má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo
obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský
stát soudu, u něhož byla podána žaloba. V důsledku toho je působnost
nařízení omezena, a evropské řízení tak není možné použít na další
přeshraniční případy, kde by jinak mohlo občanům
přinést úspory nákladů i času. Zejména v případech, kdy
si žalobce může podle ustanovení nařízení (ES) č. 44/2001 zvolit
mezi příslušností k soudu v členském státě, kde má on
i žalovaný bydliště, a zvláštní příslušností, kterou stanoví oddíl 2
nařízení Brusel I, by výběr soudu v místě společného
bydliště pro žalobce neměl znamenat ztrátu možnosti využít evropské
řízení o drobných nárocích, jež by jinak mohl využít. Nadto nemohou vzhledem k tomuto omezení v rámci
evropského řízení o drobných nárocích u soudů v členských
státech EU podávat žaloby příslušníci třetích zemí a nelze podávat
žaloby ani proti nim, například v případě, kdy se spotřebitel
nachází v EU a podnik sídlí ve třetí zemi. Problém č. 2: Neefektivita evropského řízení o drobných nárocích v důsledku
vysokých nákladů a stávající délky řízení
v přeshraničních případech, kdy hodnota předmětu sporu
nepřesahuje 2 000 EUR Nedostatečná efektivita v důsledku
upřednostnění doručování poštou před doručováním
elektronickým způsobem: evropské řízení o drobných
nárocích je v zásadě řízením písemným. Pro jakékoli
doručení dokumentů stanoví nařízení jako hlavní metodu
doručení poštou s potvrzením o přijetí. Jiné způsoby
doručování mohou být použity pouze v případech, kdy není
doručení poštou možné. Doručování poštou je již sice levnější
než jiné způsoby, které se v členských státech používají
v běžných řízeních, ale stále s sebou nese náklady a zdržení,
jež by při elektronickém doručování nevznikly. Nutnost cestovat vzhledem k nízké
míře využívání prostředků dálkové komunikace při ústních
jednáních a dokazování: evropské řízení o
drobných nárocích je sice písemné, soud však může nařídit ústní
jednání, považuje-li to za nutné. Pokud soud nepoužívá informační a komunikační
technologie, musí se předvolané osoby k soudu, který se však
může nacházet v jiném členském státě, dostavit osobně.
Pro strany to může znamenat značné další
náklady a zdržení. Případnou nedostatečnou blízkost a zeměpisnou
dostupnost soudů lze vhodně řešit využitím informačních a komunikačních
technologií. Nepřiměřeně vysoké soudní
poplatky vzhledem k hodnotě nároku: ve většině členských států musí strany uhradit
soudní poplatky předem. Soudní poplatky, jejichž výše přesahuje
10 % hodnoty nároku, se považují za nepřiměřené a mohou být
jedním z faktorů, na jejichž základě se občané rozhodnou právní
spor nezahájit. V některých členských státech jsou soudní
poplatky vzhledem k hodnotě nároku nepřiměřeně
vysoké, a to zejména u nároků nižší hodnoty; platí přitom, že čím
je hodnota nároku nižší, tím je výše soudního poplatku méně
přiměřená. Praktické překážky při
úhradě soudních poplatků: v jednotlivých
členských státech se používají různé způsoby úhrady, od
hotovostních plateb přímo v prostorách soudu až po bankovní
převody. Zejména v případě, kdy je vyžadována platba
v hotovosti prostřednictvím kolku, šeku nebo právníka, vznikají
stranám další náklady na cestu nebo na služby právníka v členském
státě, kde se příslušný soud nachází, v důsledku čehož
se domáhání nároku u soudu nemusí vyplatit. Zbytečné náklady na překlad: strana, která žádá výkon soudního rozhodnutí, musí doložit originál
rozhodnutí a formuláře D (osvědčení o rozhodnutí vydaném v rámci
evropského řízení o drobných nárocích). Kvůli povinnosti pořídit
překlad formuláře D vznikají zbytečné náklady: překládat by
se měl pouze oddíl 4.3 (obsah rozhodnutí), v ostatních polích se
totiž uvádějí pouze jména a čísla. Nedostatečně
transparentní informace o nákladech spojených s řízením a o způsobech
úhrady soudních poplatků u případů řešených prostřednictvím
evropského řízení o drobných nárocích: nařízení
již členským státům stanoví povinnost vyměňovat si informace
o řadě praktických otázek. Informace o nákladech na vedení sporu a o
možných způsobech úhrady soudních poplatků v rámci evropského řízení
o drobných nárocích však v současné době k dispozici nejsou. Nedostatečně transparentní
informace o dostupnosti praktické pomoci pro občany: členské státy sice mají povinnost zajistit občanům
při vyplňování formulářů pomoc, v praxi však není příliš
transparentní, které subjekty či organizace jsou za poskytování této
pomoci odpovědné. Problém č. 3: Omezené povědomí
o existenci a fungování evropského řízení Podmínkou úspěšného používání evropského
řízení o drobných nárocích je, že příslušné subjekty – občané,
soudy a další organizace poskytující podporu a poradenství – mají povědomí
o jeho existenci a fungování. Z dostupných údajů je však zřejmé, že
občané ani soudy ještě nejsou o existenci a postupech evropského
řízení o drobných nárocích dostatečně informováni. Komise se tento problém snaží řešit
prostřednictvím řady opatření zaměřených na zvýšení povědomí
a tvorbu vzdělávacích programů. Tato opatření
pravděpodobně přinesou pozitivní výsledky, čímž se
počet podání v rámci evropského řízení o drobných nárocích zvýší.
2. Analýza subsidiarity Předmětné problémy mají nadnárodní aspekty,
jež nelze prostřednictvím individuálních opatření na úrovni jednotlivých
členských států uspokojivě vyřešit. Jednotlivá vnitrostátní
zjednodušená řízení, pokud jsou v členských státech zavedena, se
od sebe značně liší, jak výší limitu, tak i dosaženým procesním zjednodušením.
Při absenci jednotných procesních norem pro celou EU by přeshraniční
domáhání se nároku, jež je svou podstatou složitější a nese sebou
dodatečné náklady, ještě zvýšilo nepřiměřenost
nákladů a prodloužilo dobu trvání sporu. Narušení hospodářské soutěže na vnitřním
trhu v důsledku nerovnováhy ve fungování procesních
prostředků, které mají žalobci/věřitelé v různých
členských státech k dispozici, s sebou nese potřebu opatření
na úrovni EU, které věřitelům i dlužníkům v celé
Evropské unii zaručí rovné podmínky. Opatření na úrovni EU
by bylo jasným přínosem z hlediska efektivity: pozměněným
nařízením by se totiž stanovily jednotné procesní nástroje pro všechny
přeshraniční nároky v EU bez ohledu na to, v kterém
členském státě se soud, který případ řeší, nachází. 3. Cíle iniciativy EU Hlavními cíli této iniciativy je zlepšit
přístup ke spravedlnosti u širšího okruhu drobných přeshraničních
nároků a omezit hospodářskou újmu, které jsou v současné
době v důsledku vysokých nákladů na vedení sporu vystaveny
malé a střední podniky a spotřebitelé. 4. Možnosti politiky Zváženy byly čtyři možnosti politiky.
Podrobně posouzeny byly možnosti č. 1 a č. 3. Možnost č. 1 – Status quo (základní
scénář): nařízení se nezmění. Možnost č. 2 – Zjednodušení
prostřednictvím zrušení nařízení: počínaje
10. lednem 2015, kdy se začne používat nařízení (ES)
č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a soudních věcech (přepracované
znění nařízení Brusel I), dojde v EU obecně ke zrušení
prohlášení vykonatelnosti. Přidaná hodnota nařízení o evropském
řízení o drobných nárocích však spočívá v tom, že nabízí
předvídatelné, jednotné, rychlé a jednoduché řízení, které je
nákladově efektivní alternativou k řízení na vnitrostátní
úrovni. Tato možnost byla proto zamítnuta. Možnost č. 3 – Přezkum
nařízení: při přezkumu je možné
změnit tři hlavní prvky, u každého z nich jsme zvážili
několik alternativ. Zaprvé: nepřiměřené náklady u přeshraničních
nároků nad 2 000 EUR je možné řešit zvýšením limitu na 1) 5 000
EUR, 2) 10 000 EUR či 3) nad 10 000 EUR. Zadruhé: úzkou definici pojmu
„přeshraničních případů“ je možné řešit
rozšířením působnosti tak, aby se definice vztahovala na všechny
případy s přeshraničním rozměrem. Zatřetí: nedostatečnou efektivitu
stávajícího řízení, pokud jde následující oblasti, je možné řešit
řadou zlepšení: upřednostňování doručování
písemností poštou: buď 1) postavit ve členských státech elektronické
doručování, je-li zavedeno, na roveň doručování poštou, nebo 2)
uložit všem členským státům povinnost zavést elektronické
doručování; nutnost cestovat kvůli nízké míře
využívání prostředků dálkové komunikace při ústních jednáních a
dokazování: zajištěním toho, aby všechna ústní jednání probíhala za pomoci
prostředků dálkové komunikace, s výjimkou případů, kdy
si dotčená strana přeje být přítomna u soudu; nepřiměřenost soudních
poplatků: buď 1) stanovením stropu pro soudní poplatky na úrovni 5 %
hodnoty nároku a případně minimální prahové hodnoty nepřesahující
45 EUR, nebo 2) stanovením stropu pro soudní poplatky ve výši 10 % hodnoty
nároku a případně minimální prahové hodnoty nepřeshující 35 EUR; praktické překážky při úhradě
soudních poplatků: buď 1) stanovením povinnosti přijímat
alespoň platbu bankovním převodem, nebo 2) stanovením povinnosti přijímat
alespoň platbu bankovním převodem a internetovou platbu
kreditní/debetní kartou; zbytečné náklady na překlad ve fázi
výkonu rozhodnutí: zrušením povinnosti překládat formulář D, a to
s výjimkou oddílu 4.3 formuláře D (obsah rozhodnutí). výdaje související s nedostatečnou
transparentností ohledně nákladů na vedení sporu, způsobu úhrady
soudních poplatků a dostupnosti pomoci v evropském řízení o
drobných nárocích: zavést pro členské státy povinnost oznamovat tyto
informace Komisi. Možnost č. 4 – Harmonizace
vnitrostátních řízení o drobných nárocích pomocí směrnice: tato možnost by spočívala ve vytvoření jednoho řízení
pro drobné nároky s určitým limitem, kterým by se harmonizovala
vnitrostátní procesní pravidla, jež by se bez rozdílu používala pro
přeshraniční i vnitrostátní případy. Harmonizace procesního
práva jednotlivých členských států však představuje bod, na
němž by se pravděpodobně jen velmi těžce hledala shoda. Proto
byla i tato možnost zamítnuta. 5. Posouzení dopadů Z důvodů popsaných v oddílu
výše, jenž se zaměřil na vymezení problému, se evropské řízení o
drobných nárocích doposud používalo pouze v omezené míře.
Častější využití zjednodušeného řízení by však mohlo vést
k obrovským přínosům. K získání představy o možných přínosech
plynoucích z realizace možnosti politiky č. 3 se vychází z předpokladu,
že ve členských státech, v nichž je zjednodušené řízení zavedeno
na vnitrostátní úrovni, by se prostřednictvím evropského řízení
řešilo až 50 % nároků do výše 10 000 EUR. V případě
ostatních členských států se vzhledem ke značnému rozdílu
v nákladech při řešení nároků v rámci evropského
řízení a v rámci běžného řízení použití evropského
řízení předpokládá u všech nároků. Úspory času a
nákladů u jednotlivých prvků této upřednostňované možnosti
by celkově mohly vést ke snížení nákladů o 325–418 milionů EUR. Kritéria hodnocení || Hodnocení – status quo || Hodnocení – upřednostňovaná možnost || Vysvětlení Efektivita dané možnosti z hlediska dosažení cílů || 0 || 2 || Zlepšení přístupu ke spravedlnosti: očekává se, že přepracování nařízení povede k výrazně většímu počtu podání v rámci evropského řízení. Při zvýšení limitu na 10 000 EUR by tohoto řízení mohlo být podle odhadů využito v až 217 000 nových případech. K většímu počtu podání by navíc pravděpodobně vedlo i procesní zlepšení řízení o nárocích do 2 000 EUR: počet těchto podání v dlouhodobém výhledu se odhaduje až na 414 060 (v roce 2012 bylo podání 3 500). Zjednodušení soudního řízení: evropské řízení bude dále zjednodušeno využitím techniky, díky níž nebude zeměpisná vzdálenost hrát v podstatě roli. Snížení nákladů a kratší doba řízení: díky využití moderní technologie se také sníží náklady a zkrátí doba řízení. Zvýšení transparentnosti řízení: členské státy budou muset Komisi poskytovat další informace, Komise tyto informace veřejně zpřístupní na internetu (na portálu e-justice). Náklady na realizaci || 0 || 1 || Náklady na realizaci se pohybují mezi 500 a 10 000 EUR v případě prostředků dálkové komunikace pro konání ústních jednání. Náklady na zavedení online platby kreditní kartou se liší podle správní organizace soudního systému v jednotlivých členských státech. Nutné fixní náklady se odhadují na 14 400 EUR. Sociální dopad || 0 || 1 || Navrhované změny nařízení by měly mít pozitivní dopad zejména z hlediska ekonomicky znevýhodněných osob, což je sociální skupina, které se nepřiměřené náklady řízení dotýkají nejvíce. Širší hospodářský dopad || 0 || 2 || Navrhovanými změnami nařízení se zlepší přístup ke spravedlnosti, čímž se zvýší důvěra v přeshraniční obchod, a následně tedy i zlepší fungování vnitřního trhu. Proveditelnost || 0 || 3 || Vzhledem k tomu, že je evropské řízení o drobných nárocích přímo použitelné v členských státech, nepřijala většina z nich doplňující vnitrostátní právní předpisy, a při přezkumu nařízení tedy nebude muset své vnitrostátní předpisy měnit. Základní práva || 0 || 1 || Procesní záruky nabývají na důležitosti s rostoucí hodnotou nároku. Z toho důvodu je v rámci možnosti č. 3 zvýšení limitu doplněno omezením pravomoci soudců odmítnout v rámci evropského řízení o drobných nárocích ústní jednání prostřednictvím informačních a komunikačních technologií a využití prostředků dálkové komunikace, občané přitom mají možnost použít tradiční komunikační prostředky. 6. Upřednostňovaná
možnost Na základě posouzení dopadů se upřednostňuje
možnost politiky č. 3 s touto kombinací alternativ: Zvýšit limit na 10 000 EUR: umožní-li se použití zjednodušeného řízení i na nároky
v hodnotě 2 000–10 000 EUR, sníží se v dotčených
přeshraničních případech náklady na vedení sporů. Rozšířit
územní rozsah nařízení tak, aby se vztahovalo na všechny případy,
které se netýkají výhradně záležitostí v rámci jednoho státu.
Zajistit, aby bylo elektronické doručování postaveno na roveň
doručování poštou, čímž se sníží celkové náklady na zasílání dokumentů. V případě, že je ústní
jednání nezbytné, zavést povinnost vést tato jednání pomocí
prostředků dálkové komunikace, jako je videokonference nebo
telekonference: mezi přínosy těchto
prostředků patří omezení času stráveného cestováním a
snížení nákladů pro malé a střední podniky a spotřebitele. Omezit výši soudních poplatků na
nejvýše 10 % hodnoty nároku a zároveň umožnit stanovení pevné minimální
prahové hodnoty nepřesahující 35 EUR: stanovením
maximální výše poplatku za řízení o drobných nárocích
přeshraničního rozsahu dojde ke snížení nákladů
v členských státech, ve kterých je výše poplatků vzhledem k hodnotě
příslušných nároků nepřiměřená. Zajistit povinné přijímání úhrady
soudních poplatků bankovním převodem a kreditní/debetní kartou: celková účinnost soudního systému se pravděpodobně
zvýší, protože se pro strany sníží náklady a zkrátí čas a náklady vzniklé veřejným
orgánům v souvislosti s realizací tohoto opatření přitom
pravděpodobně budou minimální. Zrušit povinnost překládat
formulář D s výjimkou oddílu 4.3 (obsah rozhodnutí): tímto opatřením se sníží náklady spojené s výkonem rozhodnutí.
Stanovit členským státům
povinnost informovat Komisi o nákladech na vedení sporu a způsobech
hrazení soudních poplatků: touto
změnou by se zlepšila transparentnost. Stanovit členským státům
povinnost informovat Komisi o tom, kde mohou strany získat praktickou pomoc
při vyplňování dotazníků: touto
změnou by se zlepšila transparentnost. 7. Sledování a hodnocení Komise bude pravidelně provádět
hodnocení a podávat zprávy, aby bylo možné sledovat, zda se přepracované
nařízení používá efektivně. Za tímto účelem Komise
pravidelně vypracuje hodnotící zprávy o používání nařízení, které
budou vycházet z konzultací s členskými státy,
zúčastněnými subjekty a externími odborníky. V rámci Evropské soudní
sítě pro občanské a obchodní věci budou také probíhat pravidelná
setkání odborníků, na nichž budou projednávány problémy týkající se použití
nařízení a kde si členské státy budou předávat
osvědčené postupy.