This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013PC0721
Proposal for a COUNCIL DIRECTIVE amending Directive 2006/112/EC on the common system of value added tax as regards a standard VAT return
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o standardizované přiznání k dani
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o standardizované přiznání k dani
/* COM/2013/0721 final - 2013/0343 (CNS) */
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o standardizované přiznání k dani /* COM/2013/0721 final - 2013/0343 (CNS) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Systém DPH vyžaduje, aby hospodářské subjekty
pravidelně vyplňovaly přiznání k DPH, v nichž podrobně uvádějí informace
nezbytné pro platbu a kontrolu DPH, což může být v případě, že dochází k
předkládání přiznání k DPH ve více členských státech, značně komplikované.
Tato komplikovanost vyplývá z nutnosti poskytnout různé informace, které nejsou
vymezeny na harmonizovaném základě, z neexistence vhodných společných
pokynů, z rozdílných pravidel a postupů pro předkládání a opravy a z
nutnosti používání jazyka dané země. To vše vede ke zvýšení zátěže pro
hospodářské subjekty, nesprávnostem v přiznáních k DPH
a zpožděním při jejich podáváních a omezuje přeshraniční obchod. K řešení těchto problémů shromáždila
Komise názory zainteresovaných stran na standardizované přiznání
k DPH prostřednictvím konzultací k zelené knize o budoucnosti
DPH[1]. Kladné reakce zainteresovaných
stran vedly Komisi, aby do sdělení o budoucnosti DPH[2] začlenila závazek předložit
návrh standardizovaného přiznání k DPH do konce roku 2013. Návrh podporuje další iniciativy Komise. Akční
program pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii těží z práce
skupiny na vysoké úrovni, která se bude scházet až do října 2014 a
která Komisi radí ohledně snižování administrativní zátěže v souvislosti
s právními předpisy EU. Zaměřuje se na malé a střední podniky
a na mikropodniky, jakož i na to, jak docílit toho, aby veřejné
správy členských států byly při provádění právních předpisů EU efektivnější a
přístupnější potřebám zainteresovaných stran. Standardizované přiznání
k DPH je plně v souladu s těmito cíli snižování zátěže. Vycházet ze zásady „zelenou malým a středním
podnikům“ v rámci iniciativy na podporu malých a středních podniků při
omezování byrokracie pro tyto podniky je klíčovým cílem Komise. Nedávné sdělení
o inteligentní regulaci — Reakce na potřeby malých a středních
podniků zdůraznilo, na základě on-line průzkumu mezi těmito podniky, že
směrnice o DPH[3]
je nejvíce zatěžujícím právním předpisem EU. Zejména přiznání k DPH bylo
označeno jako oblast, v rámci níž rozdíly představují překážku obchodu v EU.
Tento návrh si klade za cíl snížit zátěž pro všechny hospodářské subjekty,
a zejména malé a střední podniky, a je zdůrazněn ve sdělení
o inteligentní regulaci[4]. Hospodářské subjekty si stále více stěžují,
že při podnikání v EU může být obtížné splňovat požadavky v oblasti
DPH. To platí zejména pro elektronický obchod a dodávky zboží
na vnitřním trhu, kde je zákazníkem soukromá osoba a dodavatel musí
registrovat, přiznávat a platit DPH v členském státě zákazníka. Tyto
povinnosti mohou vytvářet překážky přeshraničnímu obchodu
a standardizované přiznání k dani je může pomoci snížit. Akt
o jednotném trhu II[5]
proto vyzývá k zavedení standardizovaného přiznání k DPH. Navíc prorůstová fiskální konsolidace je
jednou z pěti priorit roční analýzy růstu pro rok 2012. Jelikož DPH
představuje přibližně 21 % vnitrostátních daňových příjmů a 12 %
možných příjmů z DPH není vybráno, je zapotřebí učinit systém DPH
odolnějším proti podvodům. Včasná výměna informací mezi členskými státy je
klíčovým prvkem při omezování podvodů a zlepšování dodržování právních
předpisů a standardizované přiznání k DPH může v tomto ohledu pomoci. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI
STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace
se zúčastněnými stranami Standardizované přiznání k DPH bylo
předmětem několika konzultací. Bylo součástí zelené knihy o budoucnosti
DPH, jejíž výsledky lze nalézt na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/taxation_customs/common/consultations/tax/2010_11_future_vat_en.htm. Hospodářské subjekty a členské státy byly
konzultovány v rámci studie provedené společností PwC, která zahrnovala
i seminář konaný v říjnu 2012 v rámci programu Fiscalis. Kromě
toho byly hospodářské subjekty dále konzultovány na zasedáních skupiny
odborníků na DPH v lednu 2012 a v rámci hodnotícího setkání
iniciativy na podporu malých a středních podniků se zúčastněnými malými
a středními podniky v dubnu 2013. Členské státy pak byly
konzultovány v rámci zasedání skupiny pro budoucnost DPH konaného
v lednu 2013. Výstupy skupiny odborníků na DPH lze
nalézt na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/key_documents/expert_group/index_en.htm. Výstupy skupiny pro budoucnost DPH jsou
k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/key_documents/discussions_member_states/index_en.htm. Posouzení
dopadů K tomuto návrhu je připojeno posouzení
dopadů. Z podrobně hodnocených možností je
upřednostňováno standardizované přiznání k DPH, které by bylo povinné pro
členské státy i pro hospodářské subjekty a které by uvádělo seznam
standardizovaných informací, z nichž pouze malá část je vyžadována ve
všech případech. Toto přiznání maximalizuje snížení zátěže pro hospodářské
subjekty a zároveň omezuje náklady pro členské státy. Odhaduje se, že tato upřednostňovaná
možnost by snížila administrativní zátěž až o15 miliard EUR ročně. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Právním základem návrhu je článek 113 Smlouvy
o fungování Evropské unie (SFEU), jelikož harmonizace je nezbytná
k zajištění fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské
soutěže. Zásada subsidiarity Cílů návrhu nemůže být uspokojivě dosaženo
členskými státy. Standardizace povinného přiznání k DPH lze dosáhnout
pouze prostřednictvím legislativního procesu na úrovni EU a to
prostřednictvím změny směrnice o DPH, která stanoví příslušná pravidla pro
přiznání k dani. Působnost návrhu se omezuje na to, čeho
lze dosáhnout pouze pomocí právních předpisů EU a je proto v souladu
se zásadou subsidiarity. Zásada
proporcionality Změny směrnice o DPH jsou nezbytné
k dosažení standardizace přiznání k DPH a omezení požadavků
na informace jen na ty, které jsou nezbytné pro kontrolu a výběr DPH,
s cílem snížit zátěž pro hospodářské subjekty a odstranit překážky
řádného fungování vnitřního trhu. Navíc narušování hospodářské soutěže lze
lépe zabránit prostřednictvím zlepšené možnosti kontroly, kterou
standardizovaný formulář členským státům nabízí. Návrh je tedy v souladu se zásadou
proporcionality. Volba
nástrojů Navrhovaným nástrojem je směrnice, jelikož
právním předpisem, který se má změnit, je směrnice, a jiný právní akt by proto
nebyl vhodný. Informativní
dokumenty Po členských státech se požaduje, aby Komisi
sdělily znění vnitrostátních předpisů, kterými se směrnice provádí, a poskytly
dokument, který by vysvětloval vztah mezi prvky této směrnice a odpovídajícími
částmi nástrojů, kterými byly provedeny do vnitrostátního práva. To je
oprávněné a přiměřené. 4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Návrh nemá nepříznivý dopad na rozpočet EU. 5. PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ NÁVRHU Smyslem standardizovaného přiznání k DPH
je umožnit všem hospodářským subjektům, aby každému členskému státu poskytovaly
standardizované informace ve společném, pokud možno v elektronickém,
formátu. Takto bude moci hospodářský subjekt podávající přiznání k DPH
v jednom členském státě snadno vyplnit a podat přiznání k DPH
v dalším členském státě, protože informace a způsob jejich předložení
by byly standardizované. Standardizované přiznání k DPH by mělo
být určeno všem hospodářským subjektům, jelikož jeho omezení na určité
kategorie hospodářských subjektů by pouze omezilo jeho působnost, zvýšilo
složitost, a tedy omezilo snížení zátěže. Stejně tak ke snížení nákladů
a složitosti pro členské státy by mělo být na úrovni EU nabízeno
pouze jedno přiznání k DPH, a to standardizované přiznání k DPH. Návrh se zabývá problémy souvisejícími
s obsahem, podáváním, pokud jde o to, kdy a jak, a opravami
standardizovaného přiznání k DPH. Pokud jde o obsah, klíčovými prvky
snižování zátěže pro hospodářské subjekty je množství informací a
jejich standardizace. Návrh uvádí maximální počet dvaceti šesti položek
informací, které musí hospodářské subjekty vyplnit. Členské státy se mohou
rozhodnout je po hospodářských subjektech nevyžadovat, s výjimkou pěti položek.
Poskytnuté informace by měly být ve všech členských státech konzistentní,
tak aby informace uvedené v jednom členském státě byly stanoveny totožným
způsobem jako ve všech ostatních členských státech. Navíc členské státy mohou požadovat dodatečné
informace pro řízení a správu DPH v určitých regionech nebo na
určitých územích či zvláštní režimy výjimečně povolené právními předpisy
v oblasti DPH. Pouze v těchto řádně odůvodněných případech mohou
členské státy vyžadovat, aby hospodářské subjekty vyplnily více než těchto
dvacet šest standardizovaných položek informací. Pokud jde o předkládání, návrh stanoví
minimální standard. Všechny hospodářské subjekty by měly mít možnost podávat
měsíční přiznání k DPH, kdy by DPH byla splatná do konce měsíce
následujícího po zdaňovacím období. Vedle toho mohou členské státy dále snížit
zátěž tím, že umožní prodloužení zdaňovacího období až na dobu jednoho roku
a prodlouží lhůtu pro podání přiznání a odvod daně až o jeden
měsíc. To by mělo zajistit, že hospodářské subjekty nebudou povinny
podávat častější přiznání k DPH nebo odvádět splatnou daň v kratší
lhůtě. Návrh rovněž podporuje elektronické podání.
Hospodářské subjekty by měly mít právo předložit ve všech členských
státech standardizované přiznání k DPH elektronicky, včetně předáním
souboru elektronickými prostředky, s využitím zaručených elektronických
podpisů použitelných v celé EU nebo jiných technologií nabízejících
srovnatelnou úroveň zabezpečení. Aby bylo zajištěno, že určité technické
aspekty přiznání k DPH, jež nelze stanovit prostřednictvím směrnice, jsou
standardizovány, je v tomto návrhu uveden rozsah použití postupu
projednávání ve výborech. Ten by měl být využit, pokud je to zapotřebí k
vyřešení technických detailů souvisejících s přiznáním, společných
definic a postupů, podrobností ohledně oprav, jakož i společných
způsobů elektronického podávání. Články 178,
185, 211, 271 a 318 Tam, kde směrnice o DPH používá termín
„přiznání k dani“, nahrazuje se tento termín výrazem „standardizované
přiznání k dani“, aby se předešlo nedorozuměním, jelikož kapitola 5 hlavy
XI byla rozdělena do dvou oddílů, a to „Standardizované přiznání
k dani“ a „Jiná přiznání a informace“. To má vliv na změny
článků 178, 185, 211, 271 a 318. Definice „přiznání k dani“ v čl. 357
bodě 5 a čl. 358 bodě 4 po 1. lednu 2015 se týkají specificky
kapitoly vztahující se ke zvláštním režimům pro neusazené osoby povinné
k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového
a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným
k dani, a může být ponechána beze změny. Články 206
a 252 Článek 206 ve své stávající podobě
umožňuje členským státům určit pro odvedení daně jinou lhůtu, než je lhůta pro
podání přiznání k dani, a požadovat předběžné splátky. Takové
ustanovení, které umožňuje souběžnou existenci různých platebních lhůt, by
částečně popíralo přínosy navrhovaného standardizovaného přiznání k DPH.
Proto je v článku 206 zachováno obecné pravidlo, že DPH se odvádí při
podání standardizovaného přiznání k dani, ale ruší se možnost členských
států zvolit pro odvedení daně jinou lhůtu. Podle článku 252 se standardizované
přiznání k dani podává do konce měsíce následujícího po skončení
zdaňovacího období. Aby se v některých případech zabránilo zkrácení
platebních lhůt pro hospodářské subjekty, mohou členské státy prodloužit lhůtu
pro podání standardizovaného přiznání k dani o další měsíc. Lhůty pro
podání přiznání k DPH a pro odvedení daně tak obě končí jeden až dva
měsíce po skončení skončení zdaňovacího období. Standardizované zdaňovací období je
podle článku 252 jeden měsíc. Aby se však zabránilo tomu, že by
hospodářské subjekty musely podávat standardizované přiznání k DPH častěji
než dnes, mohou jim členské státy umožnit podávat standardizované přiznání
k DPH za zdaňovací období v délce až jednoho roku. V souladu se společnou unijní politikou,
pokud jde o definici mikropodniků a malých a středních podniků[6], mohou mikropodniky, jejichž
roční obrat je nižší než 2 000 000 EUR, podávat přiznání k DPH
čtvrtletně, pokud to neohrožuje kontrolu a výběr DPH. Článek 250 V každém standardizovaném přiznání k DPH je
třeba vyplnit pět údajů, a to daň na výstupu a na vstupu, související čisté
částky a čistou částku k odvedení nebo k vrácení. Všechny členské
státy v současnosti tyto informace vyžadují a jsou upraveny
stávajícím čl. 250 odst. 1. Společná pravidla pro opravy přiznání
k DPH jsou nutná k dosažení požadované úrovně standardizace. Členským
státům by však mělo být umožněno stanovit své vlastní lhůty pro opravy, jelikož
tyto jsou úzce spojeny s vnitrostátními audity. Proto se v druhém odstavci
zavádí zásada možnosti osoby povinné k dani opravit přiznání k DPH ve
lhůtě stanovené členskými státy. Celková hodnota dodávek zboží uvnitř
Společenství a pořízení zboží uvnitř Společenství může být stanovena
na základě seznamů prodejů v EU, a proto by neměla být
do standardizovaného přiznání k dani zařazena. Je však nutné stanovit
přechodné období k tomu, aby mohlo dojít k upravení vnitrostátních
statistických systémů, které v současné době při sestavování statistik
obchodu se zbožím uvnitř Společenství[7]
z velké míry vycházejí z informací uvedených v přiznáních k DPH. Článek 251 Kromě povinných informací
ve standardizovaném přiznání k DPH mohou být členskými státy pro
účely analýzy rizik a kontroly vyžadovány další informace. Aby došlo ke
snížení zátěže pro hospodářské subjekty a odbourání informací potřebných
pouze pro účely statistiky, ale nikoli DPH, měly by být požadavky
na tyto další informace standardizovány a omezeny na nejnižší možnou míru. Část těchto dalších informací je specificky
stanovena pro určitá plnění ve směrnici o DPH a je
standardizována. Ustanovení čl. 251 odst. 1 počítá s dalšími
standardizovanými informacemi týkajícími se prodejů a splatné daně
a obsahuje osm údajů. Ustanovení čl. 251 odst. 2 počítá s třinácti
standardizovanými informacemi týkajícími se nákupů a odpočitatelné
DPH. Nicméně v případech, kdy členské státy
uplatňují zvláštní pravidla v některých regionech nebo na některých
územích či na některé osoby povinné k dani nebo transakce uplatňují
zvláštní režimy, jsou nutné další doplňující informace. To je stanoveno
v čl. 251 odst. 3. Vzhledem ke své zvláštní povaze bude obsah
dalších informací uvedených v čl. 251 odst. 3 standardizován na
základě projednávání ve výborech. Pokud členské státy požadují další informace,
měly by to za účelem zajištění transparentnosti a k usnadnění dodržování
právních předpisů ze strany hospodářských subjektů oznámit příslušnému výboru. Nový článek
252a Mělo být dále podporováno elektronické
zpracování a ačkoli členské státy musí umožnit, a mohou
i vyžadovat, elektronické podání, mělo by být dále umožněno i předávání
souborů, jak je tomu u souhrnných hlášení, a stanoveny společné
bezpečné metody tohoto předávání, včetně používání zaručených elektronických
podpisů. Definice používané v tomto článku jsou v souladu se směrnicí
1999/93/ES[8]
o elektronických podpisech. Nicméně po přijetí návrhu Komise týkajícího
se nařízení o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách
pro elektronické transakce na vnitřním trhu[9]
může být nutné tyto definice přizpůsobit. Tento článek dále standardizuje stávající
čl. 250 odst. 2. Článek 253 Tento článek se zrušuje, neboť se jedná o
zvláštní opatření použitelné pouze na Švédsko, které je tak v rozporu
s cíli standardizovaného přiznání k DPH. Článek 254 Obsah tohoto článku je přesunut do nového
článku 257a v novém oddíle 2 s názvem „Jiná přiznání a informace“. Je tomu
tak proto, že jakékoli specifické informace požadované od prodejce
nového dopravního prostředku podle současného článku 254 by do
standardizovaného přiznání k DPH neměly být zahrnuty, ale tyto informace jsou
nicméně nadále vyžadovány. Článek 255 Tento článek nahrazuje články 255, 256
a 257 a sjednocuje je je do jediného článku. Nedochází
k žádné věcné změně. Články 256
a 257 Obsah těchto článků je přesunut do článku
255. Články 258 a
259 Článek 258 o podávání informací
týkajících se pořízení nových dopravních prostředků uvnitř Společenství
a výrobků podléhajících spotřební dani, jakož i článek 259 o údajích
potřebných ke kontrole správného uplatnění pravidel souvisejících s pořízením
nových dopravních prostředků jsou i nadále zapotřebí, ale mění se tak, aby
zohledňovaly skutečnost, že tyto informace mohou být vyžadovány
v rámci jiných přiznání. Článek 260 Informace o dovozu zboží jsou nyní
zahrnuty do čl. 251 odst. 1 písm. g) a čl. 251 odst. 2
písm. g) a tento článek by tak měl být zrušen. Článek 261 Členské státy již nesmějí vyžadovat
od osoby povinné k dani, aby předkládala roční souhrnné přiznání k
DPH uvádějící podrobnosti o všech transakcích přiznaných
v předchozích pravidelných ročních přiznáních k DPH
a poskytující informace potřebné pro veškeré opravy. Opravy jsou zahrnuty
do standardizovaného přiznání k DPH prostřednictvím čl. 251
odst. 2 písm. h), a článek 261 by proto měl být zrušen. Nové články
255a a 255b Jako tomu bylo i v případě přiznání
k DPH, pokud jde o zvláštní režimy pro neusazené osoby povinné
k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového
a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným k dani,
směrnice o DPH by měla stanovit požadavky na informace a prováděcí
nařízení Komise by mělo ošetřit technické podrobnosti. Tyto články
tento postup umožňují, jelikož stanovují, že technické podrobnosti
týkající se informací uvedených v článcích 250 a 251, společné
definice a postupy pro předkládání informací, společné postupy, na základě
kterých mohou být provedeny opravy, a jednotné elektronické metody, které
překračují rámec použití zaručeného elektronického podpisu, mohou být schváleny
prostřednictvím prováděcího nařízení Komise na základě postupu
projednávání ve výborech. Nový článek
257a Článek 254 se přesouvá do nového oddílu 2
„Jiná přiznání a informace“, jelikož informace o prodeji nových dopravních
prostředků nejsou součástí standardizovaného přiznání k DPH. Článek 272 Za účelem zajištění konzistentního používání
standardizovaného přiznání k DPH by členské státy měly být oprávněny zbavit
osoby povinné k dani povinnosti podávat přiznání k DPH pouze v
určitých omezených případech. Těmito případy jsou situace, kdy osoba
povinná k dani není při pořizování zboží uvnitř Společenství plátcem DPH nebo
se na ni vztahuje osvobození od daně pro malé podniky či společný režim
daňového paušálu pro zemědělce. Článek 273 V rámci zajištění toho, aby standardizované
přiznání k dani bylo skutečně standardizované, neměly by členské státy mít
možnost ukládat hospodářským subjektům jiné další povinnosti spojené se
standardizovaným přiznáním k DPH, než které jsou uvedeny, a možnost
tak učinit uvedená v článku 273 je proto ve vztahu ke standardizovanému
přiznání k DPH vyloučena. 2013/0343 (CNS) Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném
systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o standardizované přiznání
k dani RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na článek 113 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[10], s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[11], v souladu se zvláštním legislativním postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Směrnice Rady 2006/112/ES[12] vyžaduje, aby osoby povinné
k dani podávaly přiznání k dani, ale umožňuje členským státům pružnost při
určování, které informace potřebují. To vede k vzniku rozdílných pravidel
a postupů pro podávání přiznání k dani v Unii,
zvýšené složitosti pro hospodářské subjekty a daňových povinností,
jež vytváří překážky pro obchod v Unii. (2) Ke snížení zatížení
hospodářských subjektů a zlepšení fungování vnitřního trhu by mělo být pro
všechny hospodářské subjekty, které obchodují v Unii, zavedeno
standardizované přiznání k dani. Používání těchto přiznání by mělo
usnadnit kontrolu přiznání k DPH členskými státy. (3) Je nezbytné, aby
administrativní zátěž byla snížena na minimum. Informace vyžadované
ve standardizovaném přiznání k dani by proto měly být omezeny na
nevelký soubor povinných informací. Kromě toho, pokud jde
o standardizované přiznání k dani a jiná přiznání, by členské
státy neměly mít možnost požadovat jiné informace, než které jsou stanoveny
v hlavě XI kapitole 5 směrnice. (4) Členským státům by mělo být
umožněno požadovat od osob povinných k dani další informace
a pro tento účel je vhodné stanovit standardizovaný seznam dalších
informací, které mohou být vyžadovány. To je užitečné pro účely analýzy
rizik a kontroly. Členské státy vyžadující takové další informace by za
účelem zajištění transparentnosti a standardizace o tom měly uvědomit
Stálý výbor pro správní spolupráci. (5) Aby členské státy mohly
přizpůsobit své systémy sestavování statistik o dodávkách a pořízení
zboží v Unii, měly by být do 31. prosince 2019 informace o celkové
hodnotě dodávek zboží v Unii a pořízení zboží v Unii součástí
povinných informací uváděných v standardizovaném přiznání k dani. (6) Zdaňovacím obdobím by měl být
pro všechny hospodářské subjekty jeden měsíc, s výjimkou mikropodniků,
které by měly podávat standardizované přiznání k dani čtvrtletně. Mělo by
být i nadále možné, aby členské státy toto období s cílem snížení
administrativní zátěže prodloužily až na jeden rok. (7) Měla by být stanovena
společná minimální lhůta pro podání standardizovaného přiznání k dani,
kterou by byl konec měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období a která
by představovala minimální standard, s možností členských států tuto lhůtu
v rámci zabránění zvýšení zátěže pro hospodářské subjekty prodloužit
o další měsíc. (8) Platební lhůty by měly být
harmonizovány za účelem snížení administrativní zátěže a čistá hodnota DPH
měla být odvedena současně s podáním standardizovaného přiznání k dani
nebo nejpozději do uplynutí lhůty, ve které musí být toto přiznání podáno. (9) V rámci podpory
elektronického zpracování by mělo být umožněno podávat standardizované přiznání
k dani elektronickými prostředky. (10) Vzhledem k tomu,
že standardizované přiznání k dani obsahuje všechny informace
potřebné pro jakékoliv opravy, je vhodné zrušit povinnosti související se
zvláštními požadavky při dovozu zboží a ročním souhrnným přiznáním
k dani. (11) Standardizované přiznání
k dani by měly využívat všechny hospodářské subjekty uskutečňující určitá
podobná dodání zboží, a proto by měla být možnost, aby členské státy
zbavily některé hospodářské subjekty povinnosti toto přiznání podávat, omezena,
tak aby byl požadavek na podávání takového přiznání uplatňován v celé
Unii jednotně. (12) Pro nové dopravní prostředky
a výrobky podléhající spotřební dani mají požadované informace zvláštní
a omezenou povahu. Standardizace těchto informací ve standardizovaném
přiznání k dani není vhodná. Informace by namísto toho měly být
shromažďovány prostřednictvím samostatných přiznání, tak aby se snížila zátěž
pro většinu hospodářských subjektů. (13) Pro zajištění jednotných
podmínek pro provádění směrnice 2006/112/ES by měly být Komisi svěřeny
prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení technických podrobností, a to
včetně jednotné elektronické zprávy pro předávání, společný soubor definic
a postupů podávání, společné postupy pro provádění oprav a společné
elektronické metody poskytující dostatečnou úroveň bezpečnosti při podávání
standardizovaného přiznání k dani. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v
souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze
dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým
členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[13]. (14) V souladu se společným
politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům
ze dne 28. září 2011[14]
se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat
k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů
vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních
prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení
těchto dokumentů za odůvodněné. (15) Směrnice 2006/112/ES by proto
měla být odpovídajícím způsobem změněna, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 1) V článku 178 se písmeno c) nahrazuje
tímto: „c) při odpočtu daně podle čl. 168
písm. c) při pořízení zboží uvnitř Společenství musí uvést ve
standardizovaném přiznání k dani podaném podle článku 250 výši daně
splatné při pořízení zboží uvnitř Společenství a mít fakturu vystavenou v souladu
s hlavou XI kapitolou 3 oddíly 3, 4 a 5;“ 2) V článku 185 se odstavec 1 nahrazuje
tímto: „1. Oprava se provede, zejména pokud se po
podání standardizovaného přiznání k dani změní okolnosti zohledněné při
výpočtu výše odpočtu, například byly-li zrušeny určité koupě nebo byla–li
získána určitá snížení ceny.“ 3) Článek 206 se nahrazuje tímto: „Článek 206 Každá osoba povinná k dani, která je osobou
povinnou odvést daň, zaplatí čistou výši daně při podání standardizovaného
přiznání k dani podle článku 250 nebo nejpozději do uplynutí lhůty, ve které
musí být toto přiznání podáno.“ 4)
V článku 211 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „Členské státy mohou zejména stanovit, že daň
splatná při dovozu zboží osobami povinnými k dani nebo osobami povinnými
odvést daň, popřípadě určitými kategoriemi těchto osob, nemusí být odvedena
v okamžiku dovozu za podmínky, že bude jako taková uvedena
ve standardizovaném přiznání k dani podaném podle článku 250.“ 5) Před článek 250 se vkládá nový název
oddílu, který zní: „Oddíl 1 Standardizované
přiznání k dani“ 6) Články 250, 251 a 252 se nahrazují
tímto: „Článek 250 [čl. 250 odst. 1] 1. Každá osoba povinná k dani podá
standardizované přiznání k dani z přidané hodnoty, které obsahuje její
identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo a zdaňovací
období a v němž uvede: a) splatnou daň; b) odpočet daně; c) čistou částku DPH k odvedení
nebo k vrácení; d) celkovou hodnotu, bez DPH,
transakcí, u nichž daňová povinnost vznikla, včetně hodnoty všech
transakcí osvobozených od daně; e) celkovou hodnotu, bez DPH,
transakcí, v souvislosti s nimiž se provádí odpočet; f) pro zdaňovací období do 31.
prosince 2019 celkovou hodnotu dodání zboží uvedených v článku 138; g) pro zdaňovací období do 31.
prosince 2019 celkovou hodnotu, bez DPH, pořízení zboží uvnitř Společenství
a transakcí považovaných za takové pořízení. 2. Členské státy umožní, aby byly provedeny
opravy standardizovaného přiznání k dani, a stanoví lhůtu, během níž
mohou být tyto opravy provedeny. Článek 251 [Článek 251] 1. U plnění, u nichž daňová povinnost
vznikla v průběhu zdaňovacího období, mohou členské státy kromě informací
uvedených v čl. 250 odst. 1 požadovat, aby standardizované přiznání
k dani za dané zdaňovací období poskytovalo i tyto informace, případně
některé z nich: a) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s dodáním zboží a poskytnutím služeb, v rozdělení pro
jednotlivé sazby daně; b) pro zdaňovací období do 31. prosince
2019, celkovou hodnotu dodání zboží uvedených v článku 138; c) celkovou hodnotu, bez DPH, poskytnutí
služeb jiných, než které jsou v členském státě, v němž je plnění
zdanitelné, osvobozeny od DPH, za něž je příjemce povinen odvést daň podle
článku 196; d) celkovou hodnotu, bez DPH, dodání zboží
nebo poskytnutí služeb, na něž se nevztahuje písmeno c) a za něž je
příjemce povinen odvést daň; e) celkovou hodnotu dodání zboží uvedených
v čl. 146 odst. 1 písm a) a b); f) celkovou hodnotu všech dalších plnění
osvobozených od daně, na než se nevztahují písmena b) až e); g) daň z: i) pořízení zboží uvnitř Společenství nebo
plnění považovaných za taková pořízení, podle článků 21 nebo 22, ii) dodání zboží nebo poskytnutí služeb, za
něž je příjemce povinen odvést DPH, iii) dovoz zboží v případě,
že členský stát uplatňuje možnost uvedenou v čl. 211 druhém
pododstavci. 2. U plnění, u nichž je odpočet
daně proveden v průběhu zdaňovacího období, mohou členské státy kromě
informací uvedených v čl. 250 odst. 1 požadovat, aby standardizované
přiznání k dani za dané zdaňovací období poskytovalo i tyto informace,
případně některé z nich: a) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s dodáním zboží a poskytnutím služeb jinými než uvedenými
v písmenech b) až g); b) pro zdaňovací období po 31. prosinci
2019 celkovou hodnotu, bez DPH, pořízení zboží uvnitř Společenství
a transakcí považovaných za takové pořízení; c) daň z pořízení zboží uvnitř Společenství
a transakcí považovaných za takové pořízení; d) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s dodáním zboží a poskytnutím služeb, za něž je příjemce povinen
odvést daň podle článků 199 nebo 199a či podle vnitrostátního opatření
povoleného na základě článků 199b nebo 395; e) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s poskytnutím služeb jiných, než které jsou v členském státě,
v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od DPH, za něž je příjemce
povinen odvést daň podle článku 196; f) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s dodáním zboží a poskytnutím služeb, na něž se nevztahují
písmena c) a d) a za něž je příjemce povinen odvést daň; g) daň a celkovou hodnotu, bez DPH, v
souvislosti s dovozem zboží; h) veškeré opravy odpočtů daně podle článku
184. 3. Za plnění mající místo původu nebo
určení v určité oblasti nebo na určitém území, na které se vztahují
zvláštní pravidla nebo na které se vztahuje zvláštní systém mimo běžný režim
DPH, u nichž daňová povinnost vznikla v průběhu zdaňovacího období,
mohou členské státy kromě informací uvedených v čl. 250 odst. 1
požadovat, aby standardizované přiznání k dani za dané zdaňovací období
obsahovalo tyto informace, případně jednu z nich: a) údaje nezbytné pro výpočet výše splatné
daně; b) údaje nezbytné pro výpočet odpočitatelné
DPH. 4. Členské státy informují výbor zřízený
článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010[15]
o zavedení vnitrostátních opatření přijatých podle odstavců 1, 2 a 3
tohoto článku. Článek 252 [Článek 252] 1. Standardizované přiznání k dani se
podává ve lhůtě, kterou stanoví členské státy. Tato lhůta nesmí být kratší než
jeden měsíc a delší než dva měsíce od konce každého zdaňovacího období. 2. Zdaňovacím obdobím se stanoví jeden
kalendářní měsíc. Členské státy však umožní zdaňovací období tří
kalendářních měsíců pro osoby povinné k dani, jejichž roční obrat,
vypočítaný podle článku 288, nepřesahuje částku 2 000 000 EUR nebo
její ekvivalent v národní měně, pokud období jednoho kalendářního měsíce
není v konkrétních případech nutné k tomu, aby se zabránilo daňovým únikům
a podvodům. Členské státy mohou v ostatních případech
stanovit delší zdaňovací období, které však nesmí překročit jeden rok.“ 7) Vkládá se nový článek 252a, který zní: „Článek 252a [čl. 250 odst. 2
a nové] Členské státy umožní a mohou
i vyžadovat podávání standardizovaného přiznání k dani elektronickými
prostředky. To zahrnuje i možnost používat elektronický přenos souborů. Standardizované přiznání k DPH podávané
elektronickými prostředky členské státy přijmou, jsou-li věrohodnost jejich
původu a neporušenost jejich obsahu zajištěny zaručeným elektronickým podpisem
ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu 1999/93/ES[16] založeným
na kvalifikovaném osvědčení a vytvořeným prostředkem pro bezpečné
vytváření podpisu ve smyslu bodů čl. 2 bodů 6 a 10 směrnice
1999/93/ES nebo jinými způsoby, které nabízejí podobnou úroveň bezpečnosti.“ 8) Články 253 a 254 se zrušují. 9) Článek 255 se nahrazuje tímto: „Článek 255 [Články 255, 256, 257] Členské státy přijmou opatření nezbytná k
zajištění toho, aby následující osoby plnily povinnosti ohledně podávání
standardizovaného přiznání k dani podle tohoto oddílu: a) pořizovatel investičního zlata jako
osoba povinná odvést daň podle čl. 198 odst. 1 nebo pořizovatel zlata surového
nebo ve formě polotovarů či investičního zlata definovaných v čl. 344 odst. 1,
využije-li v jeho případě členský stát možnost stanovenou v čl. 198 odst. 2 a
určí ho za osobu povinnou odvést daň; b) osoby, které se podle článků 194 až
197 a článku 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k
dani, která není usazena na území členského státu; c) právnické osoby nepovinné k dani,
které jsou osobami povinnými odvést daň při pořízeních zboží uvnitř
Společenství uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě i).“ 10) Vkládají se nové články 255a a 255b, které
znějí: „Článek 255a [nové] Postupem podle článku 255b se stanoví: a) technické podrobnosti, včetně jednotné
elektronické zprávy, pro předávání informací uvedených v článcích 250
a 251; b) společný soubor definic
a postupy pro předkládání informací uvedených v článcích 250
a 251; c) společné postupy pro provádění oprav
ve standardizovaném přiznání k dani; d) společné elektronické metody
poskytující dostatečnou úroveň bezpečnosti pro podávání standardizovaného
přiznání k dani. Článek 255b [nové] 1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem
58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010(*). Výborem se rozumí výbor ve smyslu
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011(**). 2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije
se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. __________________________ (*) Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1. (**) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.“ 11) Články 256 a 257 se zrušují. 12) Za článek 255b se vkládá nový název
oddílu, který zní: „Oddíl 2 Jiná
přiznání a informace“ 13) Vkládá se nový článek 257a, který
zní: „Článek
257a [Článek 254] U dodání nových dopravních prostředků za
podmínek stanovených čl. 138 odst. 2 písm. a), která uskuteční osoba
povinná k dani identifikovaná pro účely DPH pořizovateli
neidentifikovanému pro účely DPH nebo která uskuteční osoba povinná k dani
uvedená v čl. 9 odst. 2, přijmou členské státy opatření nezbytná
k zajištění toho, že prodávající sdělí veškeré údaje potřebné
k uplatnění daně a kontrole jejího uplatnění správcem daně.“ 14) Články 258 a 259 se nahrazují tímto: „Článek
258 Členské státy stanoví pravidla pro podávání
přiznání k dani při pořízení nových dopravních prostředků uvnitř
Společenství uvedeném v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě ii)
a při pořízení výrobků podléhajících spotřební dani uvnitř Společenství
uvedeném v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodě iii). Článek
259 Členské státy mohou od osob, které uskutečňují
pořízení nových dopravních prostředků uvnitř Společenství uvedené v čl. 2
odst. 1 písm. b) bodě ii), vyžadovat, aby při podání přiznání
poskytly veškeré údaje potřebné k uplatnění daně a kontrole jejího
uplatnění správcem daně.“ 15) Články 260 a 261 se zrušují. 16) V článku 271 se úvodní věta nahrazuje
tímto: „Na základě povolení uvedeného v článku
269 mohou členské státy, které stanoví delší než tříměsíční zdaňovací období,
za které musí osoba povinná k dani podat standardizované přiznání
k dani podle článku 250, povolit této osobě podání souhrnného hlášení za
stejné období, splňuje-li tato osoba povinná k dani tyto tři podmínky:“ 17) Článek 272 se mění takto: a) v odstavci 1 se zrušuje druhý pododstavec; b) vkládá se nový odstavec 1a, který zní: „1a. Členské státy nesmí zprostit tyto osoby
povinné k dani těchto povinností: a) osoby uvedené v odst. 1
písm. b) fakturačních povinností stanovených v kapitole 3 oddílech 3
až 6 a v kapitole 4 oddílu 3. b) osoby uvedené v odst. 1
písm. b) a c) povinností podat standardizované přiznání
k dani stanovených v kapitole 5 oddílu 1.“ 18) V článku 273 se odstavec 2 nahrazuje
tímto: „Možnost stanovená v prvním pododstavci nemůže
být využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností a povinností
podat standardizované přiznání k dani nad povinnosti stanovené v
kapitole 3 a v kapitole 5 oddílu 1“. 19) V čl. 318 odst. 1 se první
pododstavec nahrazuje tímto: „Ke zjednodušení postupu výběru daně a po
konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy stanovit, že
u určitých plnění nebo určitých kategorií obchodníků povinných k dani
se základ daně z dodání zboží podléhajících režimu ziskové přirážky
stanoví pro každé zdaňovací období, za které musí obchodník povinný k dani
podat standardizované přiznání k dani stanovené v článku 250.“ Článek 2 1. Členské státy uvedou v
účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto
směrnicí do 31. prosince 2016. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí
obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich
úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy. 2. Členské státy sdělí Komisi
znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou
v oblasti působnosti této směrnice. Článek 3 Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým
dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 4 Tato směrnice je určena členským
státům. V Bruselu dne Za
Radu předseda [1] KOM(2010) 695 v konečném znění. [2] KOM(2011) 851 v konečném znění. [3] Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006
o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347,
11.12.2006, s. 1). [4] COM(2013) 122 final. [5] COM(2012) 573 final. [6] Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici
mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36). [7] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 638/2004 ze dne 31. března 2004 o statistice
Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a o zrušení
nařízení Rady (EHS) č. 3330/91 (Úř. věst. L 102, 7.4.2004, p. 1). [8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze
dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické
podpisy (Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12). [9] COM(2012) 0238 final – 2012/0146 (COD). [10] Úř. věst. C , , s. . [11] Úř. věst. C , , s. . [12] Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o
společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347,
11.12.2006, s. 1). [13] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. [14] Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14. [15] Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o
správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř.
věst. L 268, 12.10.2010, s. 1). [16] Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 1999/93/ES
13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Úř. věst. L
13, 19.1.2000, s. 12).