52013PC0152

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Tento návrh umožní členským státům ratifikovat Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti z roku 2011, dále jen „úmluva č. 189 o pracovnících v domácnosti“ nebo „úmluva“).

Úmluva č. 189 o pracovnících v domácnosti byla přijata na 100. zasedání Mezinárodní konference práce dne 16. června 2011 a má vstoupit v platnost v září 2013. Stanoví pravidla pro globální minimální ochranu pracovníků v domácnosti.

K prosinci 2012 úmluvu č. 189 o pracovnících v domácnosti ratifikovaly tři smluvní státy MOP. Patří mezi úmluvy MOP, které tato organizace označuje za úmluvy aktuální, jejichž uplatňování je proto aktivně podporováno.

Evropská unie (EU) je odhodlána podporovat agendu důstojné práce, a to jak interně, tak ve svých vnějších vztazích. Klíčovým prvkem pojetí důstojné práce jsou pracovní normy. Ratifikací úmluv MOP tudíž členské státy vysílají důležitý signál svědčící o podpoře soudržnosti politik, které Unie provádí v oblasti zlepšování pracovních norem v celosvětovém měřítku.

Komise navíc v rámci Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi[1] důrazně vyzvala členské státy, aby ratifikovaly všechny mezinárodní nástroje, dohody a právní závazky, které přispějí k účinnějšímu, koordinovanějšímu a soudržnějšímu řešení otázky obchodování s lidmi. Patří mezi ně také úmluva č. 189 o pracovnících v domácnosti.

Je proto nezbytné, aby na úrovni EU byly odstraněny veškeré právní překážky bránící členským státům v ratifikaci úmluvy č. 189 o pracovnících v domácnosti, jejíž podstata není v rozporu se stávajícím acquis Unie.

Cílem ustanovení úmluvy č. 189 o pracovnících v domácnosti je zamezit zneužívání a vykořisťování pracovníků v domácnosti. Podle článku 1 úmluvy se pracovníkem v domácnosti rozumí jakákoli osoba vykonávající práci v domácnosti (práce vykonávaná v domácnosti/domácnostech nebo pro domácnost/domácnosti) v rámci pracovního poměru. Na základě uvedené úmluvy jsou členské státy MOP povinny přijmout opatření pro předcházení násilí a dětské práci při zaměstnávání pracovníků v domácnosti. Článek 3 chrání základní pracovní práva pracovníků v domácnosti, neboť stanoví, že každý smluvní stát přijme opatření stanovená v úmluvě v zájmu dodržování, podpory a provádění základních zásad a práv při práci. Na základě následujících ustanovení jsou členské státy MOP zejména povinny:

· stanovit minimální věkovou hranici pro práci v domácnosti a ochranná opatření pro pracovníky mladší 18 let;

· předcházet zneužívání a násilí;

· zajistit spravedlivé a důstojné podmínky v zaměstnání;

· zajistit, aby byli zaměstnanci informováni o podmínkách a podrobnostech jejich zaměstnání;

· právně upravit nábor pracovníků ze zahraničí a zajistit jejich volný pohyb;

· dbát na rovné zacházení mezi pracovníky v domácnosti a ostatními pracovníky, pokud jde o odměny a příspěvky;

· právně upravit a monitorovat činnost soukromých pracovních agentur a

· vytvořit specifický mechanismus pro stížnosti.

Úmluva č. 189 o pracovnících v domácnosti se zabývá oblastí práva Unie, kde je stupeň právní úpravy již v pokročilé fázi.

Úmluva se zabývá zejména aspekty souvisejícími se sociální politikou, v níž právo Unie stanoví minimální požadavky týkající se zdraví a bezpečnosti na pracovišti, ochrany mladých lidí na pracovišti, ochrany v mateřství, písemných prohlášení, pracovní doby, přistěhovalectví a agenturního zaměstnávání[2].

Úmluva se zabývá aspekty souvisejícími s oblastí boje proti diskriminaci, v níž právo Unie stanoví minimální požadavky týkající se rovnosti v zaměstnání, rovnosti žen a mužů a ochrany v mateřství[3].

Úmluva se zabývá rovněž aspekty týkajícími se oblastí justiční spolupráce v trestních věcech a azylu a přistěhovalectví, v nichž právo Unie stanoví minimální požadavky na boj proti obchodování s lidmi a sankce pro zaměstnavatele[4].

Článek 8 úmluvy o pracovnících v domácnosti se navíc zabývá problematikou ochrany migrujících pracovníků v domácnosti, která zahrnuje aspekty související s volným pohybem pracovníků podle práva Unie[5].

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Nevztahuje se na tento návrh.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

V souladu s pravidly o vnějších pravomocích, která vypracoval Soudní dvůr Evropské unie[6], a zejména pokud jde o uzavření a ratifikaci úmluvy Mezinárodní organizace práce[7], členské státy nemohou samostatně rozhodnout o ratifikaci úmluvy bez předchozího schválení Radou, jelikož části úmluvy spadají do pravomoci Unie.

Zároveň Evropská unie nemůže jako taková žádné úmluvy MOP ratifikovat, jelikož stranami takových úmluv mohou být pouze státy.

Pokud tedy předmět dohody nebo smlouvy spadá částečně do pravomoci Unie a částečně do pravomoci členských států, musejí orgány Unie a členské státy přijmout veškerá nezbytná opatření, aby byla co nejlépe zajištěna jejich spolupráce při ratifikaci úmluvy a při provádění závazků z této úmluvy vyplývajících[8] .

V posledních deseti letech byly přijaty tři úmluvy MOP, jež částečně spadaly do pravomoci Unie; Rada proto členské státy zmocnila, aby ty části, jež spadají do pravomoci Unie[9], v zájmu Unie ratifikovaly. Komise rovněž přijala návrh rozhodnutí Rady týkající se úmluvy č. 170 o chemických látkách[10].

Pokud jde konkrétně o úmluvu č. 189 o pracovnících v domácnosti, právní úprava různých aspektů sociální politiky, boje proti diskriminaci, justiční spolupráce v trestních věcech a azylu a přistěhovalectví, na něž se uvedená úmluva vztahuje, již dosáhla pokročilé fáze, kdy už v tomto ohledu členské státy nejsou schopny jednat ve vnějších vztazích svrchovaně[11]. Článek 153 SFEU představuje hlavní právní základ pro související právní předpisy Unie, které jsou ve většině případů podrobnější než všeobecné zásady stanovené v úmluvě č. 189 o pracovnících v domácnosti. Mezi obecnými zásadami zakotvenými v úmluvě a právem Unie neexistuje žádný rozpor; ustanovení úmluvy a minimální požadavky, které v těchto oblastech stanoví acquis Unie, jsou rovněž slučitelné.

Z čl. 19 odst. 8 stanov MOP vyplývá, že úmluva obsahuje minimální normy, což znamená, že vnitrostátní prováděcí předpisy mohou stanovit normy přísnější, než ty, které jsou stanoveny v uvedené úmluvě.

Pravidla pro ochranu pracovníků a rovné zacházení s nimi, jež jsou stanovena v úmluvě, jsou v naprostém souladu s minimálními požadavky acquis Unie v této oblasti. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že opatření Unie mohou být přísnější než normy MOP a naopak[12].

Úmluva č. 189 o pracovnících v domácnosti obsahuje článek o ochraně migrujících pracovníků v domácnosti (článek 8), který by mohl případně ovlivnit volný pohyb pracovníků – oblast spadající do výlučné pravomoci Unie[13]. Hlavním cílem úmluvy nicméně není právně upravit otázku spadající do výlučné pravomoci Unie. Kromě toho čl. 8 odst. 2 úmluvy stanoví, že požadavek získat písemnou pracovní nabídku před překročením vnitrostátních hranic se nevztahuje na oblast regionální hospodářské integrace. Cílem této ochranné doložky je zamezit případné neslučitelnosti mezi úmluvou a acquis Unie ohledně volného pohybu pracovníků podle článku 45 SFEU a nařízení č. 492/2011. Ustanovení úmluvy v této oblasti jsou tudíž s acquis Unie slučitelná.

Cílem tohoto návrhu je tedy zmocnit členské státy, aby v zájmu Unie ratifikovaly ty části úmluvy č. 189 o pracovnících v domácnosti, které spadají do pravomoci Unie.

Návrh vychází z čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který se použije obdobně, ve spojení s článkem 153 SFEU, jenž stanoví hlavní právní základ pro právní předpisy Unie o ochraně a zlepšování pracovních podmínek pracovníků.

2013/0085 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY,

kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti z roku 2011 (úmluva č. 189)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 153 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu[14],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Evropský parlament, Rada a Komise podporují ratifikaci mezinárodních úmluv o práci, které Mezinárodní organizace práce označuje za aktuální, jakožto příspěvek k úsilí Evropské unie o podporu důstojné práce pro všechny v Unii i mimo ni, jehož důležitým hlediskem je ochrana a zlepšování pracovních podmínek pracovníků.

(2)       Většina pravidel podle Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti z roku 2011, dále jen „úmluva“, je do značné míry zahrnuta v acquis Unie v oblastech sociální politiky[15], boje proti diskriminaci[16], justiční spolupráce v trestních věcech[17] a azylu a přistěhovalectví[18].

(3)       Ustanovení úmluvy o ochraně migrujících pracovníků v domácnosti mohou ovlivnit volný pohyb pracovníků, což je oblast, která spadá do výlučné pravomoci Unie[19].

(4)       V důsledku toho spadají části úmluvy do pravomoci Unie a členské státy nesmějí ve vztahu k těmto částem přijímat závazky mimo rámec orgánů Unie[20].

(5)       Evropská unie nemůže úmluvu ratifikovat, jelikož jejími stranami mohou být pouze státy.

(6)       V této situaci musí členské státy, pokud jde o ratifikaci uvedené úmluvy, spolupracovat s orgány Unie.

(7)       Rada proto zmocní členské státy, které jsou vázány právními předpisy Unie o minimálních požadavcích v oblasti pracovních podmínek, aby v zájmu Evropské unie úmluvu ratifikovaly,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy se zmocňují, pokud jde o části spadající do pravomoci svěřené Unii Smlouvami, k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce (úmluva č. 189) o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti z roku 2011.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016, COM(2012) 286, 19.6.2012.

[2]               Směrnice 89/391/EHS, směrnice 94/33/EHS, směrnice 91/533/EHS, směrnice 2003/88/ES, směrnice 2011/98/EU, směrnice 2008/104/ES.

[3]               Směrnice 2000/78/ES, směrnice 2000/43/ES, směrnice 2006/54/ES, směrnice 92/85/EHS.

[4]               Směrnice 2011/36/ES; směrnice 2009/52/ES.

[5]               Článek 45 SFEU, nařízení č. 492/2011.

[6]               Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1971 ve věci Evropské dohody o silniční dopravě, 22/70, Recueil 1971, s. 263; viz též čl. 3 odst. 2 SFEU, který tyto zásady kodifikuje.

[7]               Stanovisko Soudního dvora ze dne 19. března 1993 ve věci úmluvy č. 170 o chemických látkách, 2/91, Recueil 1993-I, s. 1061.

[8]               Stanovisko Soudního dvora 2/91 (tamtéž), body 36, 37 a 38.

[9]               V posledním desetiletí byla přijata tři rozhodnutí Rady, kterými byly členské státy zmocněny ratifikovat úmluvy MOP: rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2005, kterým se zmocňují členské státy, aby v zájmu Evropského společenství ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o průkazech totožnosti námořníků (Úmluva č. 185), Úř. věst. L 136, 30.5.2005, s. 1—2; rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2007, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropského společenství ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 (Úř. věst. L 161, 22.6.2007, s. 63—64) a rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2010, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 (úmluva č. 188), Úř. věst. L 145, 11.6.2010, s. 12.

[10]             COM(2012) 677, 20.11.2012.

[11]             Stanovisko Soudního dvora 2/91, body 25 a 26.

[12]             Stanovisko Soudního dvora 2/91, bod 18.

[13]             Článek 45 SFEU, nařízení č. 492/2011.

[14]             Úř. věst. C , , s. .

[15]             Včetně rámcové směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS), směrnice 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků, směrnice o ochraně v mateřství (92/85//EHS), směrnice o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (směrnice o písemném prohlášení) (91/533/EHS), směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby a směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání.

[16]             Včetně směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání (2000/78/ES), směrnice o rovném zacházení pro muže a ženy (2006/54/ES) a směrnice o ochraně v mateřství (92/85/EHS).

[17]             Včetně směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí.

[18]             Včetně směrnice 2009/52/ES o sankcích vůči zaměstnavatelům a směrnice 2011/98/EU o jednotném povolení k pobytu.

[19]             Článek 45 Smlouvy o fungování EU, nařízení č. 492/2011.

[20]             Posudek 2/91 Evropského soudního dvora ze dne 19. března 1993, Recueil 1993-I, str. 1061, bod 26.