52013JC0031

Prvky pro strategickou reakci EU na problémy v Guinejském zálivu

SHRNUTÍ

Státy na pobřeží Guinejského zálivu čelí mnoha problémům, které nejsou cizí ani ostatním africkým zemím. V poslední době však narůstají hrozby plynoucí z nedostatku kontroly nad pobřežními vodami a tato nedostatečná kontrola nad přístupem k pobřeží a jeho bezpečností sama o sobě představuje zvláštní problém pro státy tohoto regionu[1]. Vede k nárůstu kriminální a teroristické činnosti, která rovněž znamená rostoucí ohrožení pro EU. Toto společné sdělení proto podává přehled celkového rozsahu ohrožení, rizik, jimž jsou vystaveny příslušné pobřežní státy a EU, a možných opatření, která může EU společně s mezinárodním společenstvím přijmout na pomoc těmto státům při řešení daného problému.

Hrozby

Jednotlivé hrozby mohou mít různé formy, často mívají přeshraniční povahu a mohou společně vést k nakažlivé trestné činnosti ohrožující stabilitu či fungování uvedených států a snižující jejich šance v oblasti hospodářského rozvoje či snižování chudoby, tedy cílů, v jejichž dosahování se je EU zavázala podporovat. Existují tři různé typy hrozeb:

a) hrozby, k nimž dochází výhradně na moři, včetně nezákonného rybolovu, nedovoleného ukládání odpadu a pirátství a ozbrojených loupeží na moři[2];

b) hrozby, které přicházejí z moře na pevninu, tedy zejména nedovolený obchod s drogami, zbraněmi, padělaným zbožím a (často v opačném směru) s lidmi;

c) hrozby pro hospodářskou činnost na pevnině spojenou s mořem, zejména pro odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, kam patří případy braní rukojmích, krádeže paliva a kriminální činy v přístavech.

Bez kontroly budou tyto hrozby narůstat do té míry, že dojde k poškození místních i mezinárodních zájmů.

Společné africké a evropské zájmy

EU a země regionu sdílejí významné společné zájmy. Region se vyznačuje dlouhým pobřežím a je bohatý na zdroje, které jsou zásadní pro místní zaměstnanost a spotřebu, jakož i pro obchod s Evropou. Udržitelnost všech námořních zdrojů, včetně rybolovu, je klíčovým zájmem místních komunit i evropských zákazníků. Bezpečnost mezinárodních plavebních cest je nezbytným předpokladem pro obchod i hladký rozvoj rybolovu. Z regionu pochází významná část dodávek energie v EU a investoři i pracovníci by měli být ochráněni před fyzickými útoky. Drogy a další nedovolené zboží, se kterým se obchoduje podél pobřeží a napříč hranicemi jednotlivých zemí, mají stále škodlivější dopad na místní komunity a vyvolávají problémy v Evropě.

Prvořadým cílem EU je proto pomoci státům tohoto regionu — mnohé z nich jsou velmi nestabilní — dosáhnout míru, bezpečnosti a prosperity prostřednictvím úspěšného a zákonného rozvoje jejich ekonomik a institucí, a to v souladu s africkou strukturou pro mír a bezpečnost i celkovou politikou EU, dosažením politické shody, podporou a respektováním odpovědnosti Afriky a synchronizací stávajících programů v oblasti komplexního přístupu k regionálnímu rozvoji a bezpečnosti. Zkušenosti z jiných afrických oblastí, zejména oblasti Afrického rohu, Sahelu a Velkých jezer, naznačují, že včasná preventivní opatření provedená v úzké spolupráci se zeměmi této oblasti a s africkými regionálními orgány jsou z hlediska nákladů mnohem účinnější než řešení uplatňovaná později. Z uvedených zkušeností rovněž vyplývá, jak je důležité integrovat všechny aspekty v zájmu dosažení většího kumulativního účinku: politiku, řádnou správu věcí veřejných a boj proti korupci, bezpečnost, instituce, ekonomiku a rozvoj.

Reakce

EU může výše identifikovaná rizika zmírnit tím, že státům pomůže v celém regionu posílit právní stát a řádnou správu věcí veřejných, a to mimo jiné prostřednictvím zlepšení námořní správy a prosazování právních předpisů ze strany policie a námořních, vojenských, pobřežních a imigračních sborů.

Jelikož nejsou mořské hranice stále plně vymezeny, je obtížně je střežit a jsou zcela propustné, je nezbytným výchozím předpokladem posílení spolupráce mezi pobřežními státy a nově vznikajícími regionálními koordinačními mechanismy. EU může rovněž podporovat země v regionu v tom, aby dodržovaly své mezinárodní povinnosti jakožto státy vlajky a pobřežní státy.

Navrhuje se proto, aby EU, včetně svých institucí, delegací a členských států v koordinované spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi a partnery na místní úrovni přijala komplexní přístup zaměřený na čtyři specifické cíle:

1. posílit u zemí v regionu i mezinárodního společenství společné porozumění závažnosti hrozeb v Guinejském zálivu a nutnosti tyto hrozby řešit mezi zeměmi v regionu i v rámci mezinárodního společenství;

2. pomoci vládám regionu vybudovat stabilní instituce, námořní správu a prostředky k posílení povědomí o námořních otázkách a k zajištění bezpečnosti a právního státu podél pobřeží;

3. v souladu s národními a regionálními rozvojovými strategiemi podporovat prosperující hospodářství v této oblasti, vytvářet pracovní místa a pomáhat zranitelným komunitám zvyšovat jejich odolnost a obranu proti trestným nebo násilným činnostem;

4. posílit struktury spolupráce mezi zeměmi regionu a regionálními organizacemi, aby se přijala nezbytná opatření ke zmírnění ohrožení na moři i na pevnině.

POVAHA A VÝVOJ OHROŽENÍ

Zeměpisný rozsah tohoto společného sdělení zahrnuje 6 000 km pobřeží od Senegalu k Angole, včetně Kapverd a Svatého Tomáše a Princova ostrova. Jedná se o dva zeměpisné, politické a hospodářské regiony: Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) a Hospodářské společenství států střední Afriky (ECCAS), přičemž oba jsou přidružené ke Komisi Guinejského zálivu a Africké unii.

Během posledního desetiletí zaznamenaly západoafrické a středoafrické státy dynamický hospodářský růst, který byl v některých zemích provázen posílením a v jiných oslabením veřejné správy. Vývoj v některých zemích se bezpečně ubírá ke statusu země se středními příjmy, zatímco jiné země mají stále velký díl práce před sebou, aby snížily chudobu v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí. Země z obou skupin ovšem může ohrozit rostoucí nestabilita a trestná činnost v Guinejském zálivu; a nestabilita nebo narušení hospodářské činnosti bude mít přímý dopad na samotnou EU.

K organizované trestné činnosti v podobě obchodu s drogami, lidmi, zbraněmi, surovými diamanty, padělanými léčivy a nelegálními odpady[3], kyberkriminality a souvisejícího praní peněz často dochází na rozhraní mezi propustnými pozemními a námořními hranicemi Guinejského zálivu. Cesty nelegálního obchodu se často překrývají s oblastmi nestability a krize či s terorismem v Sahelu a severní Nigérii. Obchodování s drogami, zejména kokainem, a zbraněmi[4] hrálo významnou roli, pokud jde o oslabení správních orgánů v několika zemích západní Afriky, především v Republice Guinea–Bissau. V některých případech se tato činnost stala dodatečným zdrojem příjmů pro teroristické skupiny v oblasti Sahelu. Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) odhaduje hodnotu kokainu přepraveného jen v roce 2011 ze západní Afriky do Evropy na 1.25 miliardy USD. Do Evropy také směřuje převážná většina nelegálních migrantů, ať v rámci obchodu s lidmi či mimo něj. Další nedovolené obchodování zahrnuje kakao, bavlnu, dřevo, kešu ořechy, zlato a diamanty.[5]

Druhou rostoucí hrozbu představuje pirátství a ozbrojené loupeže na moři. Podstatnou část námořního obchodu směřujícího do nebo z Guinejského zálivu provozuje EU. Region představuje jeden z jejích strategických námořních zájmů. Průměrně se zde v Guinejském zálivu v kterémkoli okamžiku vyskytuje 30 plavidel plujících pod vlajkou nebo ve vlastnictví EU. Za poslední desetiletí proběhla většina z 551 hlášených útoků a pokusů o útok v rámci vnitrostátních jurisdikcí, zatímco k méně než 20 % z nich došlo v mezinárodních vodách, přičemž nejvíce v roce 2012 při pobřeží Nigérie a Toga. K těmto útokům dochází zejména v případech, kdy jsou lodě uvázány či směřují k vrtným plošinám a skladovacím lodím nebo od nich odplouvají. Podle nejnovějšího posouzení by se však riziko útoku mohlo posunout dále od pobřeží, jak je tomu například v případě somálských pirátů, kteří využívají mateřské lodě k zahájení útoků v mezinárodních vodách. Existují obavy, že piráti mohou v oblasti Afrického rohu předstírat braní námořníků jako rukojmích, aby tak zvýšili výnos svých činností. Znepokojující tendenci představují nepředvídatelné případy násilí vůči posádkám, při nichž dochází i k použití střelných zbraní.

Krádeže ropy a „petropirátství“ zahrnují jak krádeže paliva, tak únosy tankerů. Podle nedávných odhadů tím Nigérie přichází o přibližně 100 000 barelů denně, které jsou následně znovu prodány na černém trhu. Terčem útoků pirátů a ozbrojených banditů jsou i vlečné čluny dopravující pracovníky ropných společností na vrtné plošiny. Tyto činnosti připravují vlády o příjmy, zvyšují náklady na obchodní bezpečnost a odrazují od dalších investic. Je důležité zaměřit se na bezpečnost ropného a petrochemického průmyslu, a to nejen v Nigérii (která byla dosud epicentrem), ale ve stále větší míře i dále, při pobřeží Rovníkové Guiney, Ghany, Kamerunu, Konžské republiky, Gabonu, Čadu, Libérie a Angoly.[6] Ropné skvrny, které s krádežemi ropy souvisí, zvyšují škody na pobřežním životním prostředí a ničí podmínky pro obživu prostřednictvím zemědělství a rybolovu. 

Nezákonný rybolov: Rybolov zůstává v mnoha zemích Guinejského zálivu významným odvětvím, tvoří (podle údajů Světové banky a Organizace OSN pro výživu a zemědělství) 25–30 % příjmů v Mauretánii; 25 až 30 % vývozu Senegalu a 25-40 % vládních příjmů v Republice Guinea–Bissau. Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov v Guinejskému zálivu znamená pro pobřežní státy ztrátu ve výši přibližně 350 milionů USD ročně a představuje závažnou ekologickou hrozbu pro populace ryb, jakož i riziko celkového úpadku odvětví rybolovu. Podle odhadů je celkový objem úlovků v Guinejském zálivu až o 40 % větší, než je hlášeno. V důsledku toho dochází ke ztrátám na důležitých zdrojích, příjmech a prostředcích výživy a obživy.

Míra nezaměstnanosti v zemích Guinejského zálivu dosahuje dle odhadů přibližně 40 %, přičemž míra nezaměstnanosti mládeže přesahuje 60 %. Legální (oficiální) hospodářství mladým lidem nenabízí dostatečné hospodářské příležitosti. Nedostatek potravin na venkově vede navíc k migraci z venkovských oblastí do měst, čímž dochází k rychlému nárůstu městské populace, dalšímu zatěžování již přetížené sociální a hospodářské infrastruktury a vytváření napětí v řadách městského obyvatelstva. Taková vysoká míra nezaměstnanosti přivádí mladé lidi k trestné činnosti. V touze vydělat si na živobytí se stávají pěšáky pirátských a kriminálních gangů nebo jsou přivedeni k nelegální migraci za velmi nebezpečných podmínek.

ZÁJMY EU

EU má v Guinejském zálivu významné hospodářské, rozvojové, obchodní a bezpečnostní zájmy. Její závazek zabývat se otázkou chudoby a podporovat hospodářský rozvoj je zakotven v dohodě z Cotonou. EU se rovněž zavázala podporovat udržitelné využívání přírodních zdrojů v tomto regionu, včetně uhlovodíků a ryb. Evropa přibližně polovinu svých energetických potřeb dováží, přičemž téměř 10 % její ropy a 4 % zemního plynu pochází z Guinejského zálivu. Nigérie, Angola, Rovníková Guinea a Gabon jsou významnými dodavateli ropy a Nigérie zemního plynu. Region je blízko Evropy a je k němu snadný přístup po moři, což mu dává komparativní výhodu oproti Blízkému východu, pokud jde o naše potřeby ropy. Evropa zůstává hlavním vývozním trhem i pro další regionální produkty, mimo jiné z odvětví lesnictví, zemědělství a nerostných surovin[7].

Region je stále větším magnetem pro evropské investice, a to nejen do oblasti přírodních zdrojů, ale i do odvětví spotřebního zboží a služeb, včetně mobilních telefonů. K tomu se přidružuje i rostoucí význam regionu jakožto možného trhu pro vývoz, neboť jeho hospodářský růst se zrychluje. To vše je důvodem k sílícímu vzájemnému zájmu o partnerství, aby se podpořil růst a zaměstnanost prostřednictvím zajištění bezpečnosti a stability.

V zájmu EU je rovněž podporovat stabilitu v Guinejském zálivu kvůli ochraně občanů EU před hrozbami drog, terorismu, pirátství, ozbrojených přepadení a dalšími formami trestné činnosti, které se z tohoto regionu šíří.

PROVEDENÉ KROKY

Dosavadní reakce na uvedené hrozby zahrnují za posledních pět let řadu iniciativ na mezinárodní, regionální a vnitrostátní úrovni:

- dvě rezoluce Rady bezpečnosti OSN o námořním pirátství a ozbrojených loupežích v Guinejském zálivu[8], které vymezují potřebu přijmout „komplexní přístup pod vedením zemí regionu v boji proti hrozbě pirátství a ozbrojených loupeží na moři v Guinejském zálivu a jejich příčinám“; a potřebu navázat na „stávající vnitrostátní, regionální nebo přeshraniční iniciativy v zájmu zvýšení námořní bezpečnosti v Guinejském zálivu“. Obě rezoluce se zaměřují na podporu celkového zachování míru a stability v regionu Guinejského zálivu.

- Pod záštitou skupiny G8 vznikla iniciativa Skupina přátel Guinejského zálivu, která má za cíl řešit problémy námořní bezpečnosti v Guinejském zálivu a jejíž je EU členem. Zaměřuje se na význam africké odpovědnosti; souvislost mezi hospodářským rozvojem a bezpečností; význam koordinace a výměny informací; a potřebu ucelené reakce zaměřující se i na otázky správy a spravedlnosti.

- EU se zabývá problémem rybolovu NNN prostřednictvím provádění nařízení o nezákonném, neregulovaném a nehlášeném rybolovu a prostřednictvím dohod o partnerství v odvětví rybolovu s radou pobřežních zemí západní a střední Afriky, které pomáhají regulovat rybolov, a to i v případě plavidel EU, a podporují rozvoj a zlepšení správy a kontrolního úsilí v odvětví rybolovu.  

- Regionální organizace ECOWAS a ECCAS přijaly politiky a zahájily zvláštní opatření, zejména v důsledku sílícího mezinárodního tlaku nebo mezinárodní podpory, a pokud jde o ECOWAS, vytvoření komplexního rámce pro prevenci krizí v roce 2008, který mimo jiné řeší otázky přeshraniční a námořní bezpečnosti, klíčový plán z Praii k řešení rostoucího problému drog a strategie a konkrétní plán boje proti terorismu. Společenství států střední Afriky (ECCAS) disponuje od roku 2008 integrovanou strategií pro bezpečnost námořní dopravy a zřídilo regionální středisko pro bezpečnost námořní dopravy ve střední Africe. Africká unie v roce 2012 přijala Africkou integrovanou námořní bezpečnostní strategii (2050 AIM strategy).

- Jednotlivé země v Guinejském zálivu začaly navyšovat zdroje a rozvíjet strategie v partnerské spolupráci za účelem boje proti organizovanému zločinu na moři i na pevnině – např. společné hlídky (operace Prosperita) Nigérijské federativní republiky a Beninské republiky.

- Větší podpora na základě dvoustranných programů členských států EU a ze strany dalších mezinárodních partnerů, jako jsou USA, Brazílie, Čína, Indie, Jihoafrická republika a další, určená na tvorbu politik, koordinaci a budování institucionálních kapacit. Podpora členských států EU je již velmi výrazná, zejména pokud jde o oblast budování kapacit klíčových institucí a služeb.

- Summit hlav států Guinejského zálivu, který se konal ve dnech 24.-25. června 2013 v Yaoundé, vedl k:

a) přijetí kodexu chování týkajícího se prevence a potlačování pirátství, ozbrojených útoků proti plavidlům a nezákonných námořních činností v západní a střední Africe, který bude za tři roky přezkoumán.[9]

b) přijetí memoranda o porozumění, které podepsaly organizace ECCAS, ECOWAS a vedoucí představitelé Komise Guinejského zálivu pro námořní bezpečnosti v západní a střední Africe, jímž se stanoví zřízení skupiny odborníků, která připraví následný akční plán pro provádění kodexu chování.

c) rozhodnutí zřídit v Yaoundé regionální koordinační středisko (jak se uvádí v memorandu o porozumění). Toto středisko bude představovat mechanismus pro dohled nad prováděním kodexu, a to pod záštitou AU.

Nemálo práce bylo vykonáno v oblasti určování strategických požadavků a potřebných politických opatření. Provádění však bylo výrazně limitováno omezenými prostředky a výše investic zdaleka nedosahuje toho, co je zapotřebí ke zvrácení rostoucího trendu organizované trestné činnosti.

DALŠÍ POSTUP

Na summitu v Yaoundé se projevilo pevné odhodlání jednotlivých států, regionálních organizací a Komise Guinejského zálivu pracovat společně a s mezinárodními partnery na rozvoji regionální bezpečnosti námořní dopravy v tom nejširším smyslu[10]. Závěry tohoto summitu jsou proto užitečným východiskem pro přístup EU.

 Přístup EU by měl být vycházet ze tří zásad:

- partnerství se zeměmi Guinejského zálivu, jejich regionálními organizacemi a dalšími mezinárodními organizacemi působícími v regionu (ECOWAS, ECCAS, Komise Guinejského zálivu, Námořní organizace pro západní a střední Afriku plus úřady OSN pro střední a západní Afriku, UNOCA a UNOWA, a mezinárodní organizace, včetně AU, agentur OSN, jako je Mezinárodní námořní organizace (IMO), jakož i Interpolu, Světové celní organizací (WCO) a dalších);

- komplexní přístup k řešení problémů, který zajistí zahrnutí otázek bezpečnosti, rozvoje a správy do jednotného strategického rámce;

- uplatňování zkušeností z provádění našich strategií v jiných částech Afriky.

EU navrhuje integrovaný přístup k otázkám správy a veškerým rizikům a úkolům v oblasti bezpečnosti na moři i na pevnině, který bude řešit všechny aspekty nadnárodní organizované trestné činnosti v námořní oblasti, jak je stanoveno v kodexu chování podepsaném v Yaoundé, řešit základní příčiny a podporovat regionální mír, bezpečnost, stabilitu, dobrou správu a lokální rozvoj. Dlouhodobé úkoly, před nimiž stojíme, spočívají především v podpoře správy hranic, právního státu, reformě právních a bezpečnostních rámců, zajištění přístupu ke spravedlnosti a lidským právům, boji proti korupci a organizované trestné činnosti, včetně ilegální migrace. Klíčová je rovněž správa ekonomických záležitostí, jako je lepší řízení a účast společnosti na využívání přírodních zdrojů, tj. ropy, rybolovných zdrojů a dalších. K dalším důležitým úkolům by mělo patřit navázání na stávající úspěšné činnosti EU a poučení se ze strategií EU v oblasti Sahelu a Afrického rohu; práce na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni s jednotlivými státy nebo se skupinami států, které mají politickou vůli jednat (a vybízení ostatních k zapojení se).

 S ohledem na výše uvedené se proto přístup EU zaměří na tyto čtyři cíle:

Cíl 1– podpořit u zemí v regionu i mezinárodního společenství jednotné pochopení závažnosti hrozeb v Guinejském zálivu a nutnosti tyto hrozby řešit mezi zeměmi v regionu a na úrovni mezinárodního společenství.

Cílem je vypracovat solidní faktickou bázi pro tvorbu politik a další činnost a posilovat mezi africkými zeměmi pocit odpovědnosti a politickou vůli k řešení problémů. To EU rovněž umožní lépe posoudit náklady a přínosy navržených opatření.

Spolupráce s klíčovými zúčastněnými stranami v zemích a v rámci regionálních organizací, včetně organizací občanské společnosti, nevládních organizací, regionálních organizací pro řízení rybolovu a soukromým sektorem, umožní získat celkovou představu o závažnosti hrozeb, stanovit možnosti a dohodnout se na prioritách.

Možná opatření:

- zlepšit shromažďování údajů (v současné době je hlášeno pouze 30–50 % námořních mimořádných události) a sdílení informací;

- stanovit zeměpisné a tematické prioritní oblasti v zájmu lepšího zacílení reakce EU, a to mimo jiné ve spolupráci s dalšími mezinárodními aktéry;

- zaměřit se na obecnější příčiny nestability v závislosti na míře rizika prostřednictvím nástrojů, jako je systém včasného varování v případě konfliktů, posouzení rizika konfliktů a strategie EU v oblasti lidských práv;

- zajistit sladění tematických (bezpečnost, obchod s drogami a boj proti terorismu) a zeměpisných politik a strategií;

- udržovat úzké styky se soukromým sektorem, především odvětvím průmyslu, drobného rybolovu a těžby a společnostmi provozujícími lodní dopravu, aby se zajistilo, že vlády zohlední jejich hlediska;

- podporovat dialog s občanskou společností, průmyslovým odvětvím a vládami.

Cíl 2 — pomoci regionálním vládám při zřizování institucí a budování kapacit pro zajištění bezpečnosti a právního státu.

Účinný boj se sítěmi organizované trestné činnosti vyžaduje pružné vnitrostátní (a regionální) instituce, které budou schopny na udržitelném základě čelit hrozbám. Tyto instituce musí mít vůli bojovat proti trestné činnosti, pravomoc a prostředky k tomuto boji, jakož i technickou způsobilost, a to i ve specializovaných oblastech. EU má zkušenosti a prostředky k pomoci při budování místních kapacit a měla by prostřednictvím politického dialogu podpořit nezbytnou politickou podporu.

K institucím patří:

- politické instituce (například parlamenty, volební řídící orgány, politické strany), které mohou udělit ostatním institucím pravomoc zasáhnout a poskytnout k tomuto účelu vhodný právní rámec;

- bezpečnostní orgány (například vnitřní bezpečnostní síly, pobřežní hlídky, přístavní orgány, celní orgány a vojenské pozemní, námořní a vzdušné ozbrojené síly, ty všechny s příslušnými funkcemi pro shromažďování informací), které mohou provádět dohled a v případě potřeby zasáhnout na ochranu obchodních cest a ropných zařízení a přerušit nezákonné činnosti, jako je obchodování s drogami a lidmi. Je zapotřebí zavést vhodný právní rámec a zajistit jasné rozdělení politických úkolů, aby mohla být jasně stanovena odpovědnost v případě závažných trestných činů na moři i na pevnině. Je zapotřebí posílit kapacity v konkrétních oblastech, kde jsou nejslabší (například boj proti pirátství nebo detekce drog);

- instituce právního státu (například policie, soudy, věznice, včetně specializovaných soudů, např. v oblastech cel a rybolovu), které a) umožní vyšetřování, soud a náležité potrestání podezřelých osob podle zákona a s ohledem na dodržování norem v oblasti lidských práv; b) usnadní přístup ke spravedlnosti a ochraně lidských práv (rovněž pro oběti obchodování s lidmi); na podporu reformy v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Některými z klíčových aspektů jsou zde nezávislost a ochrana soudců a vyšetřovatelů, soudní kapacity k poskytnutí důkazů v soudním řízení a snížení počtu případů používání nezákonných vyšetřovacích metod;

- instituce ekonomického a ekologického řízení: vnitrostátní orgány musí omezit existující korupci, zabránit praní peněz prostřednictvím finančních institucí, zamezit zkorumpovanému nebo nekompetentnímu řízení smluv o přírodních zdrojích a zajistit solidní ekonomické řízení obchodních operací;

- instituce dohledu a občanská společnost (například hlavní auditor, ombudsman, protikorupční instituce, sdělovací prostředky, nevládní organizace, expertní skupiny typu „think tank“, občanská sdružení), které mohou podpořit řádnou správu věcí veřejných a právní stát, jež vytvoří protiváhu prostředí, kde mohou působit sítě organizované trestné činnosti.

EU by měla usilovat o zapojení místních komunit, občanské společnosti a sdělovacích prostředků, které umožní občanům volat uvedené instituce k odpovědnosti.

Možná opatření:

a) zlepšit právní stát prostřednictvím posílení vnitrostátních donucovacích a soudních orgánů; zvýšit kapacity pro dohled na moři i na pevnině; podpořit zvýšenou koordinaci mezi agenturami a regiony v boji proti drogám a organizované trestné činnosti, včetně spolupráce v oblasti práva a bezpečnosti, sdílení údajů a společné přeshraniční zásahy proti obchodování s lidmi; podpořit vypracování integrované námořní strategie 2050 Afrika a zlepšit monitorování a hlášení případů porušení námořní bezpečnosti, včetně shromažďování důkazů pro stíhání;

b) zlepšit ekonomickou a ekologickou správu prostřednictvím rozvoje nebo prosazování právních rámců pro rybolov a námořní těžbu nerostů, včetně licenčních systémů pro rybolov; spolupracovat s mezinárodními organizacemi, regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a dalšími klíčovými subjekty při zajišťování toho, aby se dodržovalo mezinárodní právo a regionální normy; spolupracovat se soukromým sektorem — včetně ropného a námořního průmyslu s cílem posílit sociální odpovědnost podniků a podpořit konzultace s občanskou společností a místními komunitami.

Cíl 3 — Podpora rozvoje prosperujícího hospodářství v pobřežních zemích, které jim umožní poskytovat základní služby, zajistí pracovní příležitosti a sníží chudobu občanů.

Řada států Guinejského zálivu představuje nestabilní nejméně rozvinuté země s nízkými klíčovými ukazateli rozvoje, jako je délka života, zdraví a gramotnost. Rozšířená chudoba, špatná správa věcí veřejných a zaostalost mohou být živnou půdou pro vznik trestné činnosti. Vytvoření legálních a udržitelných pracovních míst pro mladé lidi by mohlo pomoci vyřešit některé základní příčiny kriminality v mnoha zemích Guinejského zálivu.

Rozvojová politika EU, včetně její Agendy pro změnu, staví mezi své priority pomoc nejchudším zemím a zejména nestabilním státům. Klíčové otázky obsažené v Agendě pro změnu zahrnují řádnou správu věcí veřejných, udržitelný růst podporující začlenění, zemědělství, zajištění potravin, čistou energii a zvyšování odolnosti vůči následkům změny klimatu. Pokud jde o výživu, obchod, hospodářský rozvoj a zaměstnanost, je zřejmé, jak je pro region důležité zlepšení řízení odvětví rybolovu, a to zejména drobného pobřežního rybolovu.[11]

Možná opatření:

- dále rozvíjet a rozšiřovat probíhající práci na zlepšení regulace a řízení klíčových průmyslových odvětví v zemích Guinejského zálivu, včetně rybolovu a těžby;

- zvýšit účast obcí na místním hospodářském rozvoji a podporovat komunity prostřednictvím rozšíření přístupu k energii a základním službám;

- spolupracovat se zeměmi Guinejského zálivu, regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, mezinárodními organizacemi a dalšími klíčovými zúčastněnými stranami na zlepšení regulace a řízení rybolovu a těžebního průmyslu.

Cíl 4 — Zavádění struktur spolupráce mezi zeměmi tohoto regionu, aby se zajistila účinná akce napříč hranicemi, na moři i na pevnině.

Vzhledem k důležitosti sdílení informací a spolupráce mezi širokou škálou agentur a aktérů z veřejného i soukromého sektoru je nezbytné mezi těmito subjekty zajistit solidní plánování a koordinaci, a to zejména s klíčovými regionálními organizacemi; ECOWAS, ECCAS a Komise Guinejského zálivu. Rozsáhlejší koordinační úloha Africké unie prokázala svou hodnotu v oblasti Afrického rohu a stále více ji oceňují i regionální organizace v Guinejském zálivu. Spolupráce EU musí tuto integraci a koordinaci úsilí podporovat.

Možná opatření:

- zlepšit plánování, koordinaci a komunikaci mezi regionálními partnery; pomoci regionálním organizacím posílit spolupráci v činnostech navazujících na summit z Yaoundé;

- určit případy, kdy mohou mít pozitivní přínos aktivní partneři, jako jsou Spojené státy, Kanada, Japonsko, Čína, jakož i OSN, Světová banka a jiné mezinárodní organizace a instituce, zahrnout Guinejský záliv do našeho politického dialogu s těmito partnery;

- v rámci politických dialogů EU se státy a regionálními organizacemi a dalšími regionálními subjekty by se měla pravidelně posuzovat bezpečnost na moři a na pevnině a také situace z hlediska rozvoje, tendencí a potřeb;

- podporovat organizace ECOWAS, ECCAS, Komisi Guinejského zálivu a Africkou unii v jejich úsilí o koordinaci mezi sebou navzájem, se svými členskými státy a s externími partnery.

ZÁVĚRY

Na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni byly již sice učiněny některé slibné kroky, ale rozsah, různorodost a proměnlivá povaha trestných činností, jakož i složitost základních problémů a příčin, vyžadují, aby se jim na regionální, vnitrostátní a mezinárodní úrovni věnovalo mnohem více pozornosti. Tento přístup je plně v souladu s vnitrostátními politikami a regionálními iniciativami pro snižování chudoby a doplňuje je a také podporuje opatření prováděná v rámci dohod o partnerství v oblasti rybolovu a opatření provádějící nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu. Je zřejmé, že činnosti sledující různé cíle, jak jsou stanoveny v tomto rámci, se mohou vzájemně posilovat a doplňovat.

Bude však důležité koordinovat všechny tyto různé iniciativy jak v tomto regionu, tak mezi jednotlivými orgány EU v Bruselu, s programy jednotlivých členských států EU a v rámci mezinárodního společenství. Zaměřit se na takové cíle, byť rozsáhlé a zahrnující celé spektrum hospodářských, sociálních, správních, bezpečnostních a rozvojových otázek, je v této fázi tím správným přístupem.

Bude rozumné, zaměřit úsilí tam, kde může mít EU největší vliv. V návaznosti na summit z Yaoundé se nabízí příležitost získat podporu pro rozvíjející se regionální africké koordinační platformy.

Tento strategický rámec nám v důsledku umožní lépe posoudit a uceleněji plánovat spolupráci EU s partnery v Guinejském zálivu. Posílí-li se nyní důraz EU na lepší koordinaci, bude to mít významný vliv na bezpečnost, důvěru investorů, prosperitu, životní úroveň, životní prostředí a energetické dodávky.

[1] Patří sem i řada sousedních vnitrozemských zemí, jejichž zásobování závisí na pobřežních ekonomických činnostech.

[2] Mezinárodní právo rozlišuje mezi „pirátstvím“ — případy, k nimž dochází v mezinárodních vodách — a „ozbrojenými loupežemi na moři“ — případy, k nimž dochází v teritoriálních vodách.

[3] Mezi příklady nelegálních odpadů patří herbicidy, pesticidy, ropné skvrny, neošetřené průmyslové odpady, včetně jaderných a aerosolových znečišťujících látek.

[4] Podle odhadů UNODC je v oblasti Guinejského zálivu v oběhu 5-7 milionů ručních palných a lehkých zbraní.

[5] Diamanty přispěly k roznícení konfliktů v regionu, což vedlo k zavedení kimberleyského systému certifikace s cílem zabránit, aby tyto diamanty, které jsou předmětem sporů, pronikly na mezinárodní trhy.

[6] Zpráva Evropského parlamentu, srpen 2011, PE 433.768: „Dopad činností ropných společností na životní prostředí, zdraví a rozvoj v subsaharské Africe“ se zaměřuje na poučení ze situace v Angole a Nigérii.

[7] Například železná ruda (Nigérie, Gabon, Kamerun), diamanty (Guinea, Libérie, Sierra Leone), mangan (Gabon), bauxit (Guinea), kobalt a dřevo (Kamerun) a kakao (Ghana, Pobřeží slonoviny).

[8] Rezoluce (2011) 2018 a (2012) 2039

[9] Kodex se inspiruje kodexem chování z Džibuti IMO pro západní část Indického oceánu. Jeho hlavním prvkem je zvláštní důraz na sdílení informací a koordinaci, čemuž napomáhá určení vnitrostátního kontaktního místa v každém státě a řady regionálních nadnárodních a nadregionálních koordinačních středisek pro námořní bezpečnost; a jasný závazek států vyhlásit své výlučné hospodářské zóny a prosazovat své právní předpisy týkající se mimo jiné rybolovu, pirátství a ozbrojených loupeží na moři, ochrany životního prostředí, ukládání odpadu a nerostných zdrojů včetně ropy. V zájmu posílení odpovědnosti Afriky bude mít nad kodexem patronát Africká unie, a nikoli IMO.  Kodex je prozatím nezávazný.

[10] EU v čl. 2 odst. 5 nařízení 725/2004 definuje bezpečnost námořní dopravy jako kombinaci preventivních opatření k ochraně námořní dopravy a přístavních zařízení před ohrožením úmyslnými protiprávními činy.

[11] Rovněž EU může mít z posílení místních kapacit pro zachování a řízení rybích populací značný potenciální prospěch, a to v podobě lepších vyhlídek pro rybářská loďstva EU a zvýšené bezpečnosti námořních tras díky lepšímu místnímu dohledu.