15.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 114/27

1.

upozorňuje na skutečnost, že v EU žije mnoho osob se zdravotním postižením, jejichž počet se odhaduje zhruba na 80 milionů, čili asi 15 % obyvatelstva. Podle odhadů představují osoby s omezenou schopností pohybu více než 40 % obyvatelstva;

2.

zdůrazňuje, že vzhledem ke zvýšenému riziku zdravotního postižení v pokročilém věku a k všeobecně vyššímu výskytu chronických onemocnění by se počet osob se zdravotním postižením mohl zvýšit. Evropské regiony proto v budoucnosti budou muset čelit novým výzvám;

3.

upozorňuje na skutečnost, že neexistuje společná definice zdravotního postižení na úrovni EU a že právní definice tohoto pojmu byly předmětem četných diskusí a jejich význam je vykládán mnoha způsoby. Zdravotní postižení je komplexním jevem a různorodou zkušeností, je výsledkem interakce tělesných a duševních vlastností člověka a situace ve společnosti, v níž člověk žije. Proto je vhodné zavést koncepci osob se zdravotním postižením;

4.

vyzdvihuje nedostatek znalostí a mylných představ o skutečných důsledcích zdravotního postižení a podtrhuje nutnost zaměřit se na „schopnosti“, na které se lze zaměřit právě při provozování sportu;

5.

uznává hodnotu a význam fyzické aktivity a sportu pro osoby se zdravotním postižením a jejich skutečný přínos k uskutečňování strategických cílů EU, zejména cílů strategie Evropa 2020. Přizpůsobený sport a sport provozovaný osobami se zdravotním postižením zaznamenaly v posledních letech výrazný rozvoj. Posledním příkladem jsou paralympijské hry v Londýně roku 2012, kdy se sdělovací prostředky přetahovaly o pokrytí a propagaci paralympijského hnutí;

6.

upozorňuje na skutečnost, že sport je nesporně důležitý pro celkový dobrý zdravotní stav lidí a zvyšuje možnosti rehabilitace a uznávání způsobilosti osob se zdravotním postižením a že možnost provozovat sportovní činnost je pro osoby se zdravotním postižením především základním lidským právem;

7.

vyzdvihuje skutečnost, že „sport pro osoby se zdravotním postižením“ zahrnuje široké spektrum aktivit od vrcholového sportu po sport rekreační a od přizpůsobené tělesné výchovy po rehabilitaci s pomocí sportu. Šíře tohoto spektra odráží komplexnost pojmu „sport“, ba ji i dokonce přesahuje. To je jeden z důvodů, proč v různých evropských regionech existují různé definice. V oblasti fyzické aktivity a sportu existuje řada rozdílů, takže fyzická aktivita se může provozovat závodně, rekreačně či ve vztahu ke zdraví atd. V každém případě si z uvedených možností vybírá ten, kdo sport provozuje, přičemž sportování obecně zlepšuje zdraví, ať už tělesné či duševní, u každého;

8.

upozorňuje na skutečnost, že se o různých pojmech a koncepcích týkajících se dané oblasti nebo používaných zainteresovanými stranami vedou obsáhlé diskuse. V této souvislosti se používá výraz „sport pro osoby se zdravotním postižením“, jehož smyslem je vytvořit přístup zaměřený na jednotlivce, který však bude mít širší dosah;

9.

připomíná potřebu plného respektování zásady subsidiarity samostatného rozhodování řídících struktur (včetně nezávislých sportovních organizací) ve sportu. Účelem doporučení vyslovených v tomto stanovisku je působit jako katalyzátor, aby se zvýšil dopad činností prováděných členskými státy a místními a regionálními orgány a v komunitě jako celku se podnítila změna ve vnímání spočívající v tom, že se u osob se zdravotním postižením budou zdůrazňovat jejich schopnosti;

10.

vyjadřuje své uspokojení a svou podporu, co se týče výroků o uznání sportu pro osoby se zdravotním postižením v politikách EU, konkrétně v Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (1), ve sdělení Komise Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu (2) a v bílé knize Evropské komise o sportu (3);

11.

lituje však, že v původním návrhu Evropské komise na program ERASMUS + – Program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport 2014–2020 chybí odkaz na osoby se zdravotním postižením; proto žádá, aby se v novém, právě projednávaném programu jasně uvedlo, že v zájmu podpory udržitelného růstu pro všechny je zapotřebí osobám se zdravotním postižením usnadnit přístup ke sportovním činnostem;

12.

souhlasí s tím, že státní, regionální a místní orgány mohou v rámci svých pravomocí a finančních možností hrát důležitou roli v rozvoji sportu pro osoby se zdravotním postižením, zejména pokud jde o propagaci a dlouhodobé investice do sportovní infrastruktury a do sportovních aktivit, a zdůrazňuje nutnost zajistit finanční prostředky na projekty pro ty regiony, kde je infrastruktura škol a dalších vzdělávacích institucí nedostatečně vyvinutá a děti se zdravotním postižením nemají žádnou nebo jen omezenou možnost věnovat se sportovní činnosti;

13.

při využívání veřejných zařízení musejí veřejné orgány náležitě přihlížet k zájmům zdravotně postižených sportovců tak, aby byl zohledněn požadavek na vytvoření rovnocenných životních podmínek pro osoby se zdravotním postižením. Přístupnost zde hraje zásadní roli;

14.

potvrzuje specifickou funkci, kterou plní zúčastněné strany v oblasti sportu pro osoby se zdravotním postižením při využívání potenciálu sportu k podpoře sociálního začlenění, integrace a rovných příležitostí;

15.

vyzdvihuje skutečnost, že sport pro osoby se zdravotním postižením je často výslovně uváděn pouze v souvislosti se sociálním začleněním. Požaduje, aby se obecně rozlišovalo mezi různými aspekty sportu pro osoby se zdravotním postižením, jež se mohou týkat vrcholového sportu, rekreačního sportu, tělesné výchovy, možností v oblasti vzdělávání a odborné přípravy prostřednictvím sportu, přizpůsobené fyzické aktivity, rehabilitace s pomocí sportu či sportovních aktivit se zvláštním terapeutickým účelem;

16.

zasazuje se o větší uznávání kvalifikovaných zástupců tohoto odvětví při všech aktivitách souvisejících s rozvojem a hodnocením místních sportů, jež mají podporu evropských institucí. Mělo by se zvážit vyčlenění zvláštních prostředků na umožnění jejich účasti i na specifickou odbornou přípravu profesionálních technických pracovníků působících v oblasti sportu;

17.

vyzývá k vypracování podrobného strategického dokumentu, který by vycházel ze stávajících politik, ale byl konkrétně věnovaný sportu pro osoby se zdravotním postižením, aby byly vytyčeny priority mezi hlavními otázkami týkajícími se této oblasti;

18.

poukazuje na to, že i přes rostoucí politický zájem o zapojení osob se zdravotním postižením do sportovních aktivit je míra sportovní činnosti i nadále příliš nízká. Souvisí to mimo jiné s omezeným přístupem ke sportovní infrastruktuře uzpůsobené potřebám osob se zdravotním postižením;

19.

konstatuje, že kromě fyzických a socioekonomických překážek a bariér v komunikaci mají na sportovní aktivitu vliv určité kulturní překážky a psychologické faktory, zejména přístup pořadatelů a aktérů místního sportu ke zdravotnímu postižení. Tento přístup je výsledkem neznalosti a nedostatku prostředků pro řešení odlišné situace. Bylo by třeba provést informační a vzdělávací kampaně, které by usnadnily zapojení osob se zdravotním postižením do provozování sportu. Doporučuje se provést řádnou konzultaci příslušných subjektů tohoto odvětví, jelikož různé skupiny mohou vyžadovat různou podporu, a poté přijmout veškerá opatření na zlepšení přístupu ke sportovním aktivitám;

20.

domnívá se, že lepší dostupnost, co se týče odpovídajícího fyzického přístupu ke sportovním zařízením a lepší komunikace, je hlavním předpokladem žádoucího zvýšení míry provozování sportu;

21.

vyzývá k pořádání koordinovaných osvětových kampaní o existujících možnostech provozování sportu. Tyto kampaně by mohly být organizovány na evropské úrovni, ale musí být určeny úrovni místní a regionální, kde jsou konkrétní sportovní aktivity nabízeny. Je důležité se obracet přímo na osoby se zdravotním postižením a informovat je. V ideálním případě by pořádání těchto kampaní měly podpořit řídící struktury místního sportovního hnutí, sportovního hnutí na celostátní úrovni nebo pro osoby se zdravotním postižením anebo organizace (zejména svazy) tělesně postižených. Kromě toho je důležité pořádat informační kampaně nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale také pro širokou veřejnost, a pomáhat jí tak osoby se zdravotním postižením chápat, přijímat, začleňovat a naučit se jim pomáhat. Osoby se zdravotním postižením je nutné co nejvíce podněcovat k tomu, aby samy navrhovaly, propagovaly a organizovaly takové akce, musíme jim tuto činnost usnadnit a podporovat je v ní;

22.

zdůrazňuje, že může být nezbytné obracet se jednotlivě na různé cílové skupiny v závislosti na jejich schopnostech, jejich příslušné věkové kategorii a jejich sociální situaci, přičemž je důležité oslovit a podporovat především mladé lidi. Taktéž je důležité respektovat organizaci sportu v každém členském státu i místní a regionální specifika.Mělo by se podpořit poskytování kvalitních, přístupných a pravidelně aktualizovaných informací, aby bylo možné nepřetržitě informovat různé cílové skupiny o sportovních příležitostech, jichž mohou využít. Šíření těchto informací a přístupnost se může zlepšit, pokud se usnadní a podpoří rozvoj souvisejícího organizovaného hnutí na místní úrovni;

23.

domnívá se, že na místní a regionální úrovni je nezbytné mít k dispozici přizpůsobenou dopravní síť, která by osobám se zdravotním postižením umožnila cestovat do sportovních zařízení za účelem provozování jak amatérského, tak závodního sportu;

24.

zdůrazňuje, že rodiče hrají nezanedbatelnou roli při pobízení mladých lidí k účasti na sportovních aktivitách a že dobrovolnictví je pilířem tohoto odvětví. Proto je třeba zlepšit informovanost o důležitosti dobrovolné činnosti a pak plánovat vytváření platforem pro získávání a vzdělávání dobrovolníků a přijetí opatření na uznávání a odměňování jejich práce;

25.

navrhuje vytvořit platformu s informacemi o sportovních zařízeních v EU a internetové stránky pro veřejnost, na nichž by se osoby se zdravotním postižením mohly dozvědět o sportovní infrastruktuře, technických možnostech atd. v okolí svého bydliště či ve svém regionu;

26.

upozorňuje na skutečnost, že určité skupiny obyvatelstva čelí dvojí či trojí diskriminaci v případě, že jsou konfrontovány nejen s jedním, ale s více zdravotními postiženími, či jsou přistěhovaleckého původu, příslušníky menšiny nebo jsou oběťmi sociálního vyloučení z důvodu homofobie nebo pohlaví. Je důležité zaručit podporu a rovné příležitosti při přístupu ke sportovním aktivitám pro všechny;

27.

konstatuje, že sport pro osoby se zdravotním postižením nesmí být izolován od systému místních sportů a že se jeho rozšiřování – čili sdílení odpovědnosti za jeho organizaci s velkými sportovními svazy – zřejmě již dostalo mezi hlavní politické cíle. Proto je třeba zaručit, aby pokračovalo začleňování sportovní činnosti pro osoby se zdravotním postižením do obecné sportovní činnosti a aby mohly být souběžně uplatňovány různé způsoby, formy a systémy organizace na základě skutečných schopností osob se zdravotním postižením a v souladu s cílem jejich integrace;

28.

domnívá se, že zapojení osob s nějakým zdravotním postižením do sportu by se mělo podpořit na úrovni svazu, do něhož spadá dotyčná disciplína či specializace. Zároveň je potřeba vytvořit vazbu na sportovní svazy, které vyvíjejí svou činnost hlavně s osobami s určitým zdravotním postižením a jejichž neodmyslitelné poslání v tomto směru je třeba upevnit, a respektovat jejich úlohu;

29.

je toho názoru, že sportovní svazy by měly vybízet k účasti na svých shromážděních bez hlasovacího práva ty sportovní organizace, jejichž cílem je provozování sportu pro osoby s nějakým zdravotním postižením, i když nejsou členy svazu;

30.

na základě shromážděných příkladů konstatuje, že přístup spočívající v propojení cestovního ruchu s rekreačním sportem pro všechny je pro osoby se zdravotním postižením vhodným prostředkem k navázání prvního kontaktu se sportem, neboť se tím zvýší míra provozování sportu a povědomí široké veřejnosti o jejich schopnostech;

31.

domnívá se, že je potřeba poskytovat kvalitní a aktualizované informace o existenci sportovních aktivit uzpůsobených osobám se zdravotním postižením, dopravě a přístupu do sportovních zařízení coby způsob, jak přilákat sportovní turistiku;

32.

uznává, že vhodný rozvoj sportu pro osoby se zdravotním postižením vyžaduje odborníky s dobrou úrovní vzdělání a odborné přípravy;

33.

má za to, že i když osoby se zdravotním postižením nejsou stigmatizovány, mohou být přesto vyloučeny, jelikož hodně lidí neví, jak k nim má přistupovat a jak je začlenit do sportovních aktivit a struktur. Požaduje, aby se poskytovaly sladěné informace, a to prostřednictvím vzdělávacích a školicích iniciativ určených nejenom osobám, které jsou přímo zapojené do pořádání sportovních aktivit, ale v širším měřítku i široké veřejnosti, například s využitím snadno dostupných vzdělávacích nástrojů online. V tomto ohledu by současně mělo být zvyšováno povědomí o právech, potřebách a schopnostech osob se zdravotním postižením;

34.

zdůrazňuje, že by všichni žáci měli mít přístup k tělesné a sportovní výchově a že by žádné zdravotní postižení nemělo být překážkou začlenění do školních programů tělesné výchovy. Právě v hodinách tělesné výchovy ve škole získávají mladí lidé často o sport zájem a nacházejí v něm zálibu, a totéž platí i pro mladé lidi se zdravotním postižením. Sportovní prostředí ve školách navíc poskytuje příležitost k výchově žáků bez postižení a k tomu, aby si i oni uvědomovali schopnosti svých spolužáků. V tomto směru je třeba vybízet zejména k zavádění „programů tělesné výchovy pro všechny“. Myšlenka opačné integrace, tj. integrace zdravých sportovců do sportu pro osoby se zdravotním postižením, je dobrým příkladem umožňujícím změnit postoj ke schopnostem ostatních sportovců. Podpořeny a rozvíjeny by měly být rovněž iniciativy typu „sdílený sport“. Pro dosažení tohoto cíle je velmi důležité poskytovat učitelům vzdělávacích institucí, se zvláštní pozorností věnovanou učitelům tělesné výchovy, zvláštní vzdělání a odbornou přípravu a rodičům dětí se zdravotním postižením zajistit přístup k informacím o dostupných sportovních aktivitách;

35.

konstatuje, že z důvodu chybějících výměn a koordinace mezi subjekty činnými ve sportu pro osoby se zdravotním postižením a subjekty činnými v místních sportech často nejsou dostatečně využívány znalosti a schopnosti trenérů. Navrhuje se zavést školení na bázi spolupráce mezi těmito organizacemi, jež by získala podporu vzdělávacích zařízení a veřejných orgánů;

36.

vybízí k tomu, aby byli do přizpůsobovacích procesů s cílem snížit vyloučení osob se zdravotním postižením ve větší míře zapojováni zástupci vysokých škol. Mělo by to vést ke změnám ve vzdělávání budoucích učitelů tělesné výchovy tak, aby mohli lépe porozumět rozdílnostem zdravotního stavu žáků;

37.

má za to, že je třeba změnit image sportu pro osoby se zdravotním postižením. V tomto smyslu je třeba podporovat špičkový vrcholový sport osob se zdravotním postižením a vyrovnat jejich status s vrcholovými sportovci bez zdravotního postižení. Obecně se uznává, že zvyšování povědomí o výkonech sportovců se zdravotním postižením ve vrcholovém sportu vede ke změně tohoto vnímání; V této souvislosti má obrovský význam komunikační strategie pro paralympijské hry a pro prestižní sportovní akce pro osoby se zdravotním postižením;

38.

připouští, že sport pro osoby se zdravotním postižením se z velké části opírá o dobrovolnictví. Uznává, že je třeba nadále podporovat kvalitní odbornou přípravu těchto dobrovolníků. V určitém ohledu je tuto odbornou přípravu třeba uzpůsobit potřebám zúčastněných stran. Kromě toho nabývá na významu řízení této dobrovolnické činnosti. Organizace zabývající se sportem pro osoby se zdravotním postižením musí zlepšit své fungování tím, že budou využívat prostředky řízení lidských zdrojů a rozvoje kvality. Pokud chceme zlepšit kvalitu, je potřeba připravit odborníky. Jsou o to nepostradatelnější, neboť se jedná o zvláštní cílovou skupinu. Celá struktura musí směřovat k profesionalizaci;

39.

lituje toho, že je často podceňován potenciál osob se zdravotním postižením. Zdůrazňuje, že sport ze své povahy může posílit osobní rozvoj osob se zdravotním postižením, a tím rovněž významně přispět k jejich úspěšnému profesnímu začlenění;

40.

schvaluje hlavní směry EU pro dvojí kariéru sportovců (4), které zdůrazňují, že spravedlivé uplatňování opatření na podporu dvojí kariéry vůči všem sportovcům by představovalo značný pokrok pro sport jako takový a zejména pro sport provozovaný osobami se zdravotním postižením. VR rovněž plně sdílí názor vyjádřený v hlavních směrech, že vzhledem k tomu, že disciplíny pro osoby se zdravotním postižením jsou začleňovány do obecné sportovní činnosti, je třeba věnovat této skupině zvláštní pozornost, aby bylo zaručeno rovné zacházení a mohly se rozvíjet specifické postupy v případě, že nelze uplatnit postupy pro zdravé sportovce;

41.

zdůrazňuje, že by toto odvětví mělo již nyní usilovat o nezávislost svých nejmladších sportovců a podporovat je v jejich osobním rozvoji. V této souvislosti by se měla podporovat specifická vzdělávací opatření, která by mladým sportovcům měla být nabízena během sportovních akcí;

42.

uznává význam sportu pro podporu zdraví a výchovu ke zdraví a vyzdvihuje zvláštní souvislost mezi přizpůsobenou fyzickou aktivitou a rehabilitací osob se zdravotním postižením, pokud jde o jejich tělesné a duševní zdraví;

43.

podporuje činnost odborné skupiny EU pro sport, zdraví a účast, kterou Rada pověřila navržením opatření na podporu zdraví upevňujících tělesných aktivit a zapojení do sportovní činnosti na místní úrovni a předložením příslušných opatření v polovině roku 2013. VR požaduje, aby fyzická aktivita a sport byly výslovně uznávány a podporovány jakožto terapeutické prostředky pro osoby se zdravotním postižením;

44.

bere na vědomí výsledky práce skupiny odborníků EU na boj proti dopingu, kterou Rada pověřila přípravou připomínek EU k revizi Světového antidopingového kodexu Světové antidopingové agentury (WADA), a uznává význam „řádné správy“ ve sportu. VR doporučuje, aby do ní byly více zapojeny i subjekty angažující se v paralympijském hnutí;

45.

domnívá se, že všechny nástroje financování nového víceletého finančního rámce by měly obsahovat ustanovení o přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením;

46.

bere na vědomí, že návrh programu Erasmus+, který je prozatím ve fázi jednání, obsahuje rozpočtovou položku určenou na sport. Vyzývá však Evropskou komisi, aby v pokynech pro příjemce programu Erasmus+ výslovně uvedla sport pro osoby se zdravotním postižením a v rámci tohoto programu uznala sport pro tuto skupinu za prioritu v navrhovaných opatřeních v oblasti sportu;

47.

navrhuje, aby Komise podporovala zvláštní akce ve prospěch projektů na propagaci sportu pro osoby se zdravotním postižením na místní a regionální úrovni;

48.

je toho názoru, že se toto odvětví vyznačuje určitou roztříštěností různých nástrojů EU majících obdobný účel. Prospěla by mu lepší harmonizace spolu s dlouhodobými finančními závazky, alespoň ze strany hlavních představitelů tohoto odvětví na evropské úrovni;

49.

vyzývá k využívání strukturálních fondů pro účely rozvoje sportovní infrastruktury, která by byla dostupná a přístupná všem na místní i regionální úrovni. Zásadní význam má rovněž financování výzkumu v oblasti technologií souvisejících se sportem pro osoby se zdravotním postižením prostřednictvím programu Horizont 2020. Investice do výzkumu a inovací jsou stěžejní, v zásadě prostřednictvím vysokých škol a podniků daného odvětví. Mnoho odborníků totiž v současnosti na tuto oblast zaměřuje své disertační práce. Zvláštní úsilí je potřeba vyvinout v oblasti sportu jakožto terapeutického nástroje, např. hipoterapii;

50.

vyzývá instituce EU, aby i nadále a dlouhodobě podporovaly sportovní akce přístupné všem, v prvé řadě mladým lidem se zdravotním postižením;

51.

domnívá se, že místní a regionální orgány hrají rozhodující roli v rozvoji evropského rozměru sportu pro osoby se zdravotním postižením v rámci svých institucionálních pravomocí;

52.

vyzdvihuje nutnost posílit účast místních a regionálních orgánů na základě společného vypracování programu s Evropskou komisí, Radou a s vnitrostátními orgány příslušnými pro sport, pro osoby se zdravotním postižením a pro sportovní aktivity pořádané pro tyto osoby s cílem zahrnout je do obecné sportovní činnosti. Místní a regionální orgány mohou přiblížit EU místní úrovni, aby se vytvořila vazba na iniciativy pořádané kluby, školami či rodiči;

53.

uznává, že zejména místní a regionální úroveň má k dispozici zkušenosti a strukturovaná partnerství v oblasti podpory rozvoje sportu a sportovní činnosti pro osoby se zdravotním postižením. Zasazuje se o výměnu těchto osvědčených postupů a upozorňuje, že on sám je s to je s odpovídající pomocí příslušných evropských institucí a zainteresovaných stran šířit. Překlady stávajících podkladů představují značnou výzvu, které by se mělo dostat podpory. Měl by být zaveden systém odměňování „výjimečných příkladů“;

54.

podporuje systém pracovníků odpovědných za regionální rozvoj sportu pro osoby se zdravotním postižením. Ti by mohli mít na starost výměny a uplatňování osvědčených postupů, mimo jiné s využitím informačních technologií, a navazovat vazby mezi evropskými politikami a regiony. Propagace a provádění evropských projektů za účelem výměny osvědčených postupů umožní použít úspěšná řešení společných problémů, ale též poznat potřeby jiných regionů a zemí;

55.

bere na vědomí první iniciativy na podporu „evropského týdne sportu“ a trvá na tom, aby byly do tohoto rámce zařazeny sportovní disciplíny určené konkrétně osobám se zdravotním postižením a aby byly zařazeny mezi obecné sportovní aktivity. Zdůrazňuje, že by se dále mělo uvažovat o každoročním pořádání „evropského dne sportu pro osoby se zdravotním postižením“;

56.

je si vědom nedostatku srovnatelných informací o tomto odvětví na regionální úrovni a požaduje zavedení postupu shromažďování důvěryhodných údajů. Za tímto účelem by měl být například proveden zvláštní průzkum Eurobarometru o sportu pro osoby se zdravotním postižením nebo by alespoň do příštích průzkumů Eurobarometru o sportu či o zdravotním postižení měly být zahrnuty konkrétnější otázky související s touto problematikou;

57.

důrazně vyzývá ke zřízení odborné skupiny EU pro tyto záležitosti, která by uznala různá poslání tohoto odvětví a zabývala se příspěvky široké škály zainteresovaných subjektů z tohoto odvětví. Bylo by účelné, kdyby tato odborná skupina EU provedla následující kroky: