9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/161

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na články 9, 151, 152, 154, 155 a 156 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na články 12, 28, na čl. 52 odst. 3 a článek 53 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i na její preambuli a příslušná vysvětlení,

—

s ohledem na článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

—

s ohledem na články 5 a 6 (revidované) Evropské sociální charty,

—

s ohledem na rozhodnutí Komise 98/500/ES ze dne 20. května 1998 o zřízení výborů pro kolektivní vyjednávání k podpoře dialogu mezi sociálními partnery na evropské úrovni,

—

s ohledem na směrnici Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, provozoven nebo částí podniků nebo závodů,

—

s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, a směrnici Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství,

—

s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu zaměstnanců (EPSCO) 17423/11 přijaté dne 1. prosince 2011,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 10. září 2012 nazvaný „Nadnárodní podnikové dohody: uskutečňování potenciálu sociálního dialogu“, (SWD(2012)0264),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst (COM(2012)0173),

—

s ohledem na zprávu skupiny odborníků Komise o nadnárodních podnikových dohodách ze dne 31. ledna 2012,

—

s ohledem na revidovaný pracovní dokument skupiny odborníků Komise o nadnárodních podnikových dohodách ze dne 31. ledna 2012,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 17. ledna 2012 nazvanou „Restrukturalizace a předjímání změn: poučení z nedávných zkušeností“ (COM(2012)0007) a na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. ledna 2012 nazvaný „Restrukturalizace v Evropě v roce 2011“, který tuto zelenou knihu doprovází (SEC(2012)0059),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (COM(2010)0614),

—

s ohledem na průzkum Komise ze dne 2. července 2008 nazvaný „Mapování nadnárodních textů sjednaných na úrovni podniků“ (EMPL F2 EP/bp 2008 (D) 14511),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise z roku 2008 nazvaný „Role nadnárodních podnikových dohod v kontextu zvyšující se mezinárodní integrace“ (SEC(2008)2155),

—

s ohledem na zprávu Komise z února 2006 nazvanou „Nadnárodní kolektivní vyjednávání: minulost, přítomnost a budoucnost“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. února 2005 o Sociální agendě (COM(2005)0033),

—

s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce o pracovních doložkách (veřejné zakázky) (č. 94) a o kolektivním vyjednávání (č. 154),

—

s ohledem na judikaturu vypracovanou dozorčími orgány Mezinárodní organizace práce,

—

s ohledem na tripartitní prohlášení Mezinárodní organizace práce o zásadách týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky (1977),

—

s ohledem na Deklaraci Mezinárodní organizace práce o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci ze dne 10. června 2008,

—

s ohledem na deklaraci Mezinárodní organizace práce o základních zásadách a právech při práci ze dne 18. června 1998,

—

s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce zavádějící všeobecné základní pracovní normy, pokud jde (mimo jiné) o svobodu sdružování a právo kolektivně vyjednávat (úmluvy č. 87 (1948) a č. 98 (1949)) a nediskriminaci v zaměstnání (úmluvy č. 100 (1951) a č. 111 (1958)),

—

s ohledem na studii o výkonu základních práv pracovníků, kterou zadal k vypracování Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (září 2012),

—

s ohledem na studii o přeshraničním kolektivním vyjednávání a nadnárodním sociálním dialogu, kterou zadal k vypracování Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (červen 2011),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (1),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0258/2013),

A.

vzhledem k tomu, že podle Komise (2) bylo v roce 2012 uzavřeno 244 evropských nadnárodních podnikových dohod (TCAs); vzhledem k tomu, že z toho lze vyvodit, že pracovní podmínky v evropských nadnárodních společnostech se postupně více a více integrují;

B.

vzhledem k tomu, že stále více nadnárodních podnikových dohod obsahuje ujednání o mechanismech pro řešení sporů, jak doporučují organizace zaměstnanců i zaměstnavatelů;

C.

vzhledem k tomu, že pro tyto dohody neexistuje právní rámec ani na mezinárodní, ani na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že by se mělo posoudit, zda je to dostatečný důvod k tomu, aby jich bylo uzavíráno méně;

D.

vzhledem k tomu, že každý členský stát Unie má vlastní systém meziodvětvových vztahů, což je výsledkem odlišného historického vývoje a různých tradic, a že je nutno tyto systémy respektovat a není zapotřebí je sjednocovat;

E.

vzhledem k tomu, že přeshraniční partnerství sociálních partnerů se ukázala být osvědčeným postupem na podporu volného pohybu pracovníků a přeshraniční podporu jejich práv; vzhledem k tomu, že podpora EU je pro takováto přeshraniční partnerství zásadní;

F.

vzhledem k tomu, že evropský dialog podporuje udržování a zvyšování zaměstnanosti, zlepšování pracovních podmínek a tím i zlepšování životní úrovně zaměstnanců nadnárodních podniků, a to inovativně a při zachování nezávislosti kolektivního vyjednávání sociálních partnerů;

G.

vzhledem k tomu, že EU uznává svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání jako základní práva;

H.

vzhledem k tomu, že podniky stále více působí na evropské úrovni, zatímco zástupci zaměstnanců jsou převážně organizováni na vnitrostátním základě;

1.

konstatuje, že toto usnesení se nadnárodními podnikovými dohodami zabývá; poukazuje na to, že tyto dohody jsou zpravidla na odvětvové úrovni uzavírány mezi evropskými odborovými svazy na jedné straně a jednotlivými společnostmi a/nebo sdruženími zaměstnavatelů na straně druhé, a konstatuje, že se toto usnesení nevztahuje na mezinárodní rámcové dohody, jež podepsaly mezinárodní odborové svazy a podniky; zdůrazňuje, že je třeba posílit sociální dialog na evropské i mezinárodní úrovni i přeshraniční kolektivní vyjednávání;

2.

navrhuje, aby Komise uvážila, zda by pro uvedené evropské nadnárodní podnikové dohody byl vhodný volitelný evropský právní rámec a zda by byl užitečný pro zajištění větší právní jistoty, vyšší transparentnosti a předvídatelných a vynutitelných právních účinků v případě dohod, jež se řídí rámcovými ustanoveními; v souvislosti s evropskými nadnárodními podnikovými dohodami navrhuje propagování postupů, které uznávají autonomii smluvních stran, a doporučuje, aby byla do dohod začleněna ustanovení o řešení sporů;

3.

zdůrazňuje nezávislost sociálních partnerů, která jim umožňuje na všech úrovních zahájit jednání a uzavřít dohodu;

4.

zdůrazňuje, že nadnárodní podnikové dohody se vzájemně liší, například pokud jde o rozsah použitelnosti, působnost a smluvní strany, a to v souladu s účelem, výchozí situací, potřebami a cíli těchto smluvních stran, že podniková kultura je velmi rozdílná a že je při vytváření různých druhů nadnárodních podnikových dohod nutné respektovat smluvní autonomii stran;

5.

navrhuje sociálním partnerům, aby si vyměňovali zkušenosti v oblasti nadnárodních podnikových dohod;

6.

zdůrazňuje, že Komise by měla své úvahy o volitelném právním rámci zakládat na dobrovolném využívání pro sociální partnery, zúčastněné podniky i skupiny podniků, které by mělo rovněž být založené na flexibilitě a postupech na vnitrostátní úrovni, aby příslušná nadnárodní podniková dohoda měla právní účinky; výslovně zdůrazňuje autonomii sociálních partnerů a stran kolektivních dohod;

7.

má za to, že evropské rady zaměstnanců by měly být plně zapojeny do vyjednávání s evropskými odborovými svazy, zejména proto, že jsou schopny odhalit nové potřeby nebo možnosti nadnárodních podnikových dohod, iniciovat příslušný postup, připravit cestu pro vyjednávání a pomoci zajistit transparentnost a předávání informací týkajících se dohod zúčastněným zaměstnancům; vítá skutečnost, že některé evropské odborové svazy navrhly procesní pravidla pro zapojení evropských rad zaměstnanců;

8.

je přesvědčen, že je nezbytné přijmout zásadu příznivějšího ustanovení a ustanovení o zachování úrovně ochrany, a předejít tak riziku, že uzavření evropských nadnárodních podnikových dohod povede k obcházení nebo porušování vnitrostátních kolektivních smluv a vnitrostátních podnikových dohod;

9.

doporučuje zavést mechanismy alternativního řešení sporů; zastává názor, že by měl být sjednán první společný mechanismus ad hoc na úrovni podniku, například podpora smluvních stran, aby se na dobrovolném základě dohodly na ustanoveních o řešení sporů s cílem nalézt řešení sporů mezi smluvními stranami; doporučuje, aby tato ustanovení vycházela ze vzorů pro alternativní řešení sporů, které byly dohodnuty a poskytnuty evropskými sociálními partnery na odvětvové úrovni; uznává, že řada nadnárodních podnikových dohod, které již byly na evropské úrovni uzavřeny, obsahuje pracovní postupy pro mimosoudní řešení sporů, a vybízí sociální partnery k intenzivnější výměně názorů v této věci a ke stanovení metod pro jejich další rozvoj či optimalizaci;

10.

navrhuje Komisi, aby doporučila sociálním partnerům v souvislosti s evropskými nadnárodními podnikovými dohodami zohlednit následující kritéria: postup pro udělování mandátu, tedy objasnění legitimity a reprezentativnosti stran, které vyjednávají a uzavírají dohodu; místo a datum uzavření dohody; rozsah působnosti z hlediska obsahu a ze zeměpisného hlediska, zásadu příznivějšího ustanovení a ustanovení o zachování úrovně ochrany; období platnosti; podmínky pro vypovězení a mechanismy řešení sporů, subjekty, na něž se dohoda vztahuje, a další formální požadavky;

11.

vítá činnosti, které Komise podniká v souvislosti s výměnou informací mezi sociálními partnery a odborníky, aby tyto partnery podpořila, např. jde o shromažďování příkladů, vytváření databází a provádění studií;

12.

v této souvislosti připomíná dobré zkušenosti s přeshraničním partnerstvím mezi sociálními partnery a vyzývá Komisi a členské státy, aby pro tato partnerství zajistily budoucí podporu EU;

13.

vybízí k tomu, aby evropská sociální partnerství plně využívala možnosti dohod EU, jež nabízí článek 155 SFEU, a to při plném respektování jejich autonomie;

14.

vyzývá k tomu, aby evropští sociální partneři hráli významnější úlohu při utváření evropských politik; zejména vyzývá sociální partnery, aby se podíleli na vypracovávání roční analýzy růstu a aby hráli významnější úlohu při monitorování pokroku dosaženého členskými státy;

15.

zdůrazňuje potřebu propagovat, podporovat a zvýšit zastoupení a účast žen v rozličných strukturách podílejících se na sociálním dialogu a kolektivním vyjednávání a zohledňovat v příslušných fórech genderovou dimenzi, jelikož je zapotřebí zajímat se o názory žen a začlenit otázky související s rovností žen a mužů do kolektivního vyjednávání; zdůrazňuje, že sociální dialog a kolektivní vyjednávání nepochybně mají velký potenciál jako prostředek podpory rovnosti žen a mužů na pracovišti;

16.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, sociálním partnerům EU a vnitrostátním parlamentům.