52013DC0422

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Čtvrtá výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2012)

I.            Úvod

V roce 2012 vzrostl počet žadatelů o azyl o 10 %. K tomuto nárůstu došlo zčásti kvůli konfliktu v Sýrii, který si ze strany EU vyžádal jak opatření v oblasti humanitární pomoci[1], tak v oblasti ochrany. Z toho vyplývá, jak je důležité konečně dokončit společný evropský azylový systém s cílem zavést jednotný status ochrany v celé EU.

Vedoucí představitelé Evropy se kvůli hospodářské krizi zabývají zejména zajištěním obnovy a růstu. Nezaměstnanost je sice stále velmi vysoká, avšak řada členských států v některých odvětvích řešila nedostatek pracovních sil a potřebných dovedností. Podle údajů Eurostatu dosáhl podíl obyvatel EU v produktivním věku (věková skupina 15–64 let) z celkového počtu obyvatel EU vrcholu již v roce 2006. V roce 2012 činil index závislosti starých osob 26,8 %[2]. Předpokládá se, že tento podíl strmě poroste a v roce 2060 dosáhne 52,6 %[3]. V této souvislosti může dobře řízená migrace hrát pozitivní úlohu při podpoře růstu a řešení nedostatku pracovních sil.

V roce 2012 byly navrženy, projednány a dokončeny a klíčové podněty, které odráží dynamiku tvorby migrační a azylové politiky, stejně jako rostoucí potřebu soudržné reakce EU. Jednání vyústila ve zřizování mechanismů financování po roce 2013, a sice prostřednictvím nařízení o Azylovém a migračním fondu[4] a návrhů přepracovaných znění nařízení o Eurodacu[5], směrnice o azylovém řízení[6], směrnice o sezónních pracovnících[7] a směrnice o převedení v rámci společnosti[8].

Mezi další významné oblasti pokroku patří zahájení činnosti Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva[9], zejména pokud jde o Schengenský informační systém druhé generace (SIS II), Vízový informační systém (VIS) a Eurodac. Jako zastřešující rámec vnější politiky EU v oblasti migrace a azylu i nadále slouží globální přístup k migraci a mobilitě[10]. V roce 2012 se pozornost zaměřila i na společnou vízovou politiku coby stimul růstu v EU.

Tato zpráva v zásadě vychází z politického posouzení Komise a doplňuje ji faktografický pracovní dokument útvarů Komise[11], jehož součástí je i příloha se statistickými informacemi ohledně vývoje, k němuž došlo na úrovni EU i členských států, sebranými za využití Evropské migrační sítě (EMS)[12]. Součástí pracovního dokumentu útvarů Komise je i zpráva o rozvoji sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví[13].

II.          Přehled migrace v EU v roce 2012[14]

Podle údajů Eurostatu činil k 1. lednu 2012 celkový počet obyvatelstva EU 503,7 milionu, což oproti roku 2011 představuje nárůst o 1,3 milionu. To odpovídá ročnímu přírůstku 2,6 na 1 000 obyvatel, který sestává z přirozeného přírůstku o velikosti 0,4 milionu (+ 0,8 ‰) a čisté migrace plus statistické očištění o velikosti 0,9 milionu (+1,8 ‰)[15]. Počet 20,7 milionu státních příslušníků třetích zemí, kteří žijí v EU, představuje přibližně 4,1 % všech obyvatel EU. To je více než počet občanů EU, kteří se odstěhovali do jiného členského státu (13,6 milionu neboli 2,7 % všech obyvatel EU)[16]. V roce 2011 tvořil počet prvních povolení k pobytu vydaných státním příslušníkům třetích zemí 2,5 milionu[17]. Počet povolení vydaných z rodinných důvodů představuje 30 % z celkového počtu, ve srovnání s 26 % povolení vydaných pro výdělečnou činnost, 21 % pro studium a 23 % z různých jiných důvodů (např. důvody související s poskytnutím ochrany, povolení k pobytu bez práva pracovat atd.). Nejvíce povolení k pobytu bylo v roce 2011 vydáno občanům Ukrajiny (přibližně 204 000), USA (přibližně 189 000), Indie (přibližně 179 000), Číny (přibližně 153 000) a Maroka (přibližně 120 000).

I když celkový počet žádostí o azyl zdaleka nedosáhl rekordního počtu 425 000 z roku 2001, došlo v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 k nárůstu o 9,7 % a celkový počet žadatelů tak dosáhl něco přes 330 000. Tento nárůst je zejména výsledkem rostoucího přílivu žadatelů o azyl ze Sýrie (7 %, celkem 23 510 osob v roce 2012 oproti 7 885 v roce 2011[18]). Mezi další země, jejichž občané ve významnějším počtu žádali o azyl v EU, patří Afghánistán (8 % z celkového počtu žadatelů), Ruská federace (7 %), Pákistán (6 %) a Srbsko (6 %). Některé členské státy zaznamenaly po liberalizaci vízového režimu rovněž nárůst nedůvodných žádostí od občanů Srbska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a v určitém měřítku i Bosny a Hercegoviny.

Ochrana byla v roce 2012 v prvním stupni poskytnuta celkem 71 580 žadatelům o azyl (uprchlíci (37 245), doplňková ochrana (27 920) či humanitární ochrana (6 415)), což představuje přibližně 27 % všech přijatých rozhodnutí[19].

V roce 2012 došlo k mírnému nárůstu počtu nezletilých osob bez doprovodu žádajících o mezinárodní ochranu v EU, a sice z 12 350 osob v roce 2011 na více než 12 610 v roce 2012[20]. Téměř 70 % z celkového počtu těchto žadatelů přijalo Německo, Švédsko, Belgie a Rakousko. Tyto nezletilé osoby bez doprovodu pochází zejména z Afghánistánu (5 350), Somálska (850), Guiney (430) a Pákistánu (415).

Přestože jsou statistiky ohledně nelegálních migrantů nadále neúplné, případně jsou z důvodu samotné podstaty jevu, který chtějí zachytit, nespolehlivé, představuje nelegální migrace i nadále výraznou složku migrace do EU. Pro statistiku je možné použít ukazatele jako počet zamítnutí, zadržení a navracení, je však třeba vzít v úvahu jejich omezení.

V roce 2012[21] byl odepřen vstup do EU přibližně 316 060 osobám, což oproti roku 2011 představuje pokles o 8 %. Velké většině (63 %) byl vstup odmítnut ve Španělsku, zejména na jeho vnějších pozemních hranicích. V roce 2012 bylo rovněž zadrženo přibližně 427 195 osob[22] (pokles od roku 2011, kdy počet dosahoval 468 840)[23] a členské státy navrátily přibližně 186 630 státních příslušníků třetích zemí (téměř o 4 % méně než v roce 2011). Pokud jde o situaci na vnějších hranicích EU, byly pro politické činitele rovněž včasným zdrojem informací čtvrtletní zprávy agentury Frontex[24].

Za referenční období 2008–2010 byl profil obětí obchodu s lidmi podle pohlaví následující: 68 % žen, 17 % mužů, 12 % dívek a 3 % chlapců. Většina zjištěných a předpokládaných obětí je předmětem obchodu za účelem pohlavního vykořisťování (62 %). Na druhém místě je obchod za účelem nucené práce (25 %), jiné formy obchodu, například za účelem odebírání orgánů, trestné činnosti nebo prodeje dětí tvoří nižší procentní podíly (14 %)[25]. Z údajů poskytnutých EMS za několik členských států vyplývá, že v roce 2012 získalo 736 státních příslušníků třetích zemí[26], kteří se stali obětí obchodu s lidmi, povolení k pobytu, a z předběžných údajů dodaných některými členskými státy vyplývá, že 4 351 obchodníků s lidmi[27] bylo zatčeno a 627[28] odsouzeno.

III.         Migrace coby nástroj růstu

V roce 2012 dosahoval počet obyvatel v produktivním věku (15–64 let) 335,4 milionu. Podle nejnovějších prognóz Eurostatu má toto číslo v dalších 50 letech klesat, a to až na 290,6 milionu v roce 2060[29]. Při stárnoucí populaci a za předpokladu, že migrace bude v průměru stejná jako dosud, se index závislosti starých osob změní z 26,8 % v roce 2012 na 52,6 % v roce 2060. Pokud by příliv migrantů do EU klesl, byl by poměr ještě větší[30]. Účinky stárnutí populace na produktivitu, konkurenceschopnost a růst lze již v EU pozorovat. Dobře řízená migrace není jediným řešením tohoto společného problému, může však k jeho překonání přispět. Během neformálních zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV) a v Evropském parlamentu[31] se vedou politické diskuse na téma, jak migraci řídit účinněji, aby přispěla k hospodářskému růstu.

III.1.      Strategie pro řešení nedostatku pracovních sil

Pro zmírnění nedostatku pracovních sil v některých odvětvích trhu práce existuje řada doplňkových strategií. Mezi ně patří další rozvoj nástrojů pro umísťování na pracovní pozice[32], prodloužení produktivního věku, zvýšení míry účasti, zvýšení kvalifikace stávajících pracovních sil, nalezení práce pro osoby, které jsou nyní nezaměstnané, a zvýšená mobilita pracovníků v rámci EU[33]. Coby součást této soudržné strategie by si větší pozornost zasloužilo lepší využívání dovedností státních příslušníků třetích zemí, kteří v EU již žijí[34], stejně jako dobře řízená hospodářská migrace v partnerství se třetími zeměmi[35]. Balíček týkající se zaměstnanosti[36], který stanoví agendu pro opatření EU a členských států ve střednědobém horizontu na podporu hospodářské obnovy vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst a dosažení cílů strategie Evropa 2020, jimiž jsou zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, uvádí, že z dlouhodobé perspektivy bude hospodářská migrace klíčovým faktorem trhu práce EU. To je v souladu se směry politiky zaměstnanosti, které vyzývají členské státy EU, aby zajistily přístup a příležitosti pro každého v průběhu života, a snížily tak chudobu a sociální vyloučení, a to prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, včetně legálních migrantů[37].

V rámci evropského semestru 2012 začaly tři členské státy provádět doporučení specifická pro jednotlivé země (BE, DK, NL) týkající se integrace migrantů na trhu práce. V rámci evropského semestru 2013 Komise rovněž zahájila iniciativu o rozvoji dovedností a větší relevantnosti vzdělávání a odborné přípravy pro potřeby trhu práce[38], což má rovněž význam pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

V roce 2012 se uskutečnilo několik iniciativ, které se zaměřily na příspěvek migrantů k hospodářskému růstu[39]. Socio-ekonomické příspěvky migrantů jsou dobře zdokumentovány a z důkazů vyplývá, že migranti jsou spíše doplňkem pracovníků z EU než jejich náhradou a že přispívají k větší pružnosti trhu práce a inovacím[40].

Stále více je uznáván potenciál migrujících podnikatelů[41] a investorů. V Akčním plánu podnikání 2020[42] Komise navrhla zaměřit se na iniciativy k přilákání migrantů-podnikatelů a k usnadnění podnikání migrantů, kteří již jsou usazeni v EU nebo do EU přišli, dále analyzovat příležitosti k navržení právních předpisů zaměřených na odstranění právních překážek zakládání podniků a udělení stálého povolení kvalifikovaným migrantům–podnikatelům.

Lze již uvést konkrétní příklady oblastí, kde je nedostatek pracovních sil[43], a to navzdory krizi a celkově nízké poptávce po pracovní síle. Závažný nedostatek pracovních sil byl zjištěn v oblasti informačních technologií (IT), kde je poptávka po IT odbornících, u níž se očekává 3% roční nárůst, a nabídka pracovních míst převyšující poptávku[44]. Kromě toho je evidentní nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví a technických oborech[45]. Migrační politika EU by měla společnostem usnadňovat nábor správných lidí. V opačném případě může dojít k přesunu podnikatelských aktivit z EU, což by mělo pro hospodářství EU další negativní důsledky[46].

III.2.      Jak přilákat a udržet talenty

Při lákání talentovaných migrantů[47] se EU musí vyrovnat s konkurencí například Kanady, USA a Švýcarska. Evropa musí zůstat atraktivním místem[48], avšak současně zajistit bezpečnost a předcházet zneužívání systému. Dialog se zbytkem světa probíhající v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě může usnadnit migraci coby součást uceleného přístupu ke všem aspektům řízení migrace[49].

Právní předpisy EU v oblasti migrace podporují příchod některých kategorií migrantů. Příkladem může být směrnice EU o modré kartě z roku 2009[50] umožňující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání. V současné době probíhá hodnocení jejího provedení ve vnitrostátním právu členských států, na jehož základě bude možné posoudit, do jaké míry směrnice o modré kartě splnila svůj cíl. Očekává se, že první statistiky o jejím provádění budou k dispozici během roku 2013 a Komise na toto téma do poloviny roku 2014 předloží zprávu. Komise obdržela oznámení některých členských států o provedení směrnice o jednotném povolení[51] a vyzývá ostatní členské státy, aby dodržely termín pro provedení ve vnitrostátním právu stanovený na konec roku 2013. Spoluzákonodárci musí vyvinout další úsilí, aby se dohodli na směrnici o osobách převedených v rámci společnosti[52] a směrnici o sezónních pracovnících[53], u nichž jednání v roce 2012 pokročila.

Důležitým nástrojem pro lepší informovanost potenciálních migrantů o možnostech a podmínkách legální migrace je portál EU o přistěhovalectví[54]. V posledním čtvrtletí roku 2012 navštívilo tuto internetovou stránku měsíčně v průměru přibližně 7 000 osob. Stránka je nyní ve francouzštině a angličtině a postupně jsou přidávány další jazykové verze[55].

S cílem učinit EU přitažlivějším místem pro nejnadanější studenty a výzkumné pracovníky a podpořit výzkum, rozvoj a inovace přijala Komise návrh přepracovaného znění právních předpisů upravujících pravidla pro podmínky vstupu, pobytu a práv výzkumných pracovníků, studentů a dalších skupin osob, které jsou státními příslušníky třetích zemí[56]. Tento návrh se snaží odstranit některé problémy zavedením jasnějších podmínek přijímání a procesních záruk, větší soudržností s programy mobility EU, jako je Erasmus Mundus a stipendia Marie Curie. Díky němu by studenti měli mít více příležitostí hledat práci při a po studiu. Jeho cílem je rovněž lepší ochrana a zajištění některých práv na rovné zacházení se státními příslušníky hostitelského státu.

Komise předložila návrh nařízení o zřízení evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci EU Aid Volunteers[57], který stanoví možnost pro státní příslušníky třetích zemí dlouhodobě pobývající v EU zapojit se do sboru EU Aid Volunteer.

Soudní dvůr Evropské unie vynesl ohledně výkladu směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech[58] dva rozsudky[59]. Jeden z nich se zabývá otázkou práv na rovné zacházení, pokud jde o příspěvek na bydlení přiznaný státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje směrnice. Soudní dvůr rovněž potvrdil, že členský stát nemůže účtovat příliš vysoké a nepřiměřené poplatky za udělení povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí.

III.3.      Inteligentnější vízové a hraniční kontroly na podporu růstu

Snazší vstup státních příslušníků třetích zemí do EU je dalším způsobem, jak z Unie učinit přitažlivější místo. Dne 28. února 2013 přijala Komise „balíček pro inteligentní hranice“, který sestává z návrhů „Systému vstupu/výstupu“[60], „Programu registrovaných cestujících“[61] a následných změn Schengenského hraničního kodexu s cílem urychlit, usnadnit a posílit postupy při hraničních kontrolách pro cizince cestující do EU.

Vzhledem k tomu, že počet celosvětově vydaných schengenských víz opět v roce 2012 vzrostl na 14,2 milionu, ve srovnání s 12,7 milionu v roce 2011, je jasné, zavedení vízového kodexu[62] přináší výsledky.

V roce 2012 Komise nastínila[63], jak by inteligentnější vízová politika mohla přispět k růstovým cílům strategie Evropa 2020 tím, že usnadní cestování, a to zejména turistům. Zpráva o provádění vízového kodexu bude rovněž doplněna návrhem změn, které mají zajistit, aby vízová politika EU podporovala hospodářský růst a kulturní výměny tím, že usnadní cestování legálně cestujícím osobám, jako například obchodníkům, turistům, studentům a mladým lidem, a aby zároveň nadále zachovávala vysokou úroveň bezpečnosti pro EU. Tento návrh bude předmětem posouzení dopadů. Vízový informační systém (VIS) se v roce 2012 nadále rozšiřoval a nyní zahrnuje další dvě oblasti (Blízký východ a Perský záliv). Na rostoucí počet žádostí o vízum jsou nyní tudíž uplatňovány postupy v rámci VIS, což umožňuje rychlejší zpracování těchto žádostí a účinnější odhalení krádeže identity[64]. Komise v současnosti provádí studii týkající se rozpoznávání otisků prstů dětí mladších 12 let s cílem vědecky stanovit, zda pro sběr otisků prstů existuje věková hranice.

III.4.      Umožnění integrace do naší společnosti

EU musí zajistit zavedení účinných opatření na podporu integrace, a to za účasti migrantů i společnosti, v níž žijí[65]. Pro integraci je důležitý přístup ke vzdělávání a sociálním a zdravotním službám. V roce 2012 začaly členské státy provádět směrnici o jednotném povolení z roku 2011, která stanoví právo státních příslušníků třetích zemí, na něž se směrnice vztahuje, na rovné zacházení se státními příslušníky EU, například pokud jde pracovní podmínky a mzdu, vzdělávání, odbornou přípravu a sociální zabezpečení.

Kromě příspěvku migrantů k hospodářství EU a inovacím je třeba respektovat pozitivní úlohu migrantů jako takových. Bohatá a společenská různorodost EU a tolerance by měly i nadále sloužit jako pozitivní příklad. Skutečnost, že v celé EU roste počet incidentů xenofobního násilí na migrantech, je však alarmující. Pomocí dobře řízené migrační a integrační politiky může EU aktivně přispět k boji s xenofobními postoji, například podporou dialogu a většího porozumění a důvěry mezi různými komunitami.

Situace státních příslušníků třetích zemí ve srovnání s občany EU jako celku ukazuje, že je možné udělat více pro to, aby migranti, kteří v EU již pobývají, byli dobře integrováni, mohli naplno rozvinout svůj potenciál v prostředí, kde jsou jejich základní práva plně respektována a kde mohou přispívat k prosperitě společnosti.

Podle zprávy o vývoji zaměstnanosti a sociálním vývoji v Evropě v roce 2012 (Employment and Social Developments in Europe 2012)[66], je míra nezaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí ve srovnání s průměrem EU vyšší (21,3 % oproti 10,5 %). Rovněž se zjistilo, že u státních příslušníků třetích zemí existuje větší pravděpodobnost překvalifikovanosti a větší riziko chudoby a sociálního vyloučení ve srovnání s jejich protějšky v hostitelském státě[67]. Riziko chudoby a sociálního vyloučení osob narozených v cizině ve věku 25–54 let v průměru přesahuje riziko u zbytku populace o více než deset procentních bodů v celé EU. Rozdíl v riziku chudoby po sociálních transferech mezi migranty a občany EU je rovněž výrazný, a sice osm procentních bodů. Kromě toho je u dětí z přistěhovaleckého prostředí větší riziko, že předčasně ukončí školní docházku[68]. Z další studie vyplynulo, že u mladých lidí z přistěhovaleckého prostředí je ve srovnání s jejich vrstevníky výrazně vyšší pravděpodobnost, že se ocitnou v kategorii osob, které „nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě“ (NEET) [69]. Rada tento problém uznává a v listopadu 2012 přijala závěry, které stanoví priority potřebné k řešení otázky účasti a sociálního začleňování mladých lidí se zaměřením na mladé lidi z přistěhovaleckého prostředí[70].

Balíček pro sociální investice stanoví pokyny pro členské státy EU a podporuje jejich úsilí odstranit překážky účasti na trhu práce nedostatečně zastoupeným pracovníkům, včetně migrantů. Dále členské státy vyzývá, aby podnikly kroky k řešení diskriminace na pracovišti, zlepšily programy uznávání dovedností a kvalifikace a usnadnily přístup migrantů ke vzdělávání (zejména vyššímu), službám zaměstnanosti (včetně informací o volných pracovních místech), finančním službám, dávkám sociálního zabezpečení a sociální pomoci[71].

Při usnadnění a podpoře integrace hraje roli sloučení rodiny. Na základě veřejných konzultací zúčastněných stran po vydání zelené knihy o právu na sloučení rodiny (2011)[72] připravuje Komise pokyny s cílem zajistit na úrovni EU účinné, transparentní a jasné provádění pravidel pro sloučení rodiny. Tyto pokyny, které by měly být vypracovány do konce roku 2013, se zaměří na potřebu nalézt rovnováhu mezi základním právem na rodinný život a potřebou zajistit, že toto právo je skutečně a soudržně uplatňováno v souladu s pravidly příslušné směrnice[73].

III.5.      Vnější perspektiva

Migrace se stává stále důležitějším tématem světové agendy. V rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě, který je zastřešujícím rámcem vnější migrační politiky EU, přijala EU sérii iniciativ na regionální i globální úrovni. Usnadnění migrace a mobility by mělo přispět k hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti EU. Důležité souvislosti mezi otázkami migrace a rozvoje jsou rovněž jasně uznány v rámci rozvojové politiky EU Agenda pro změnu.

Kromě současných partnerství v oblasti mobility byla v roce 2012 vedena jednání s Marokem a Tuniskem ohledně nových partnerství v oblasti mobility, včetně jejího zjednodušení a lépe řízené legální migrace[74]. EU kromě toho zahájila informativní rozhovory s Ázerbájdžánem. Dále byl navázán strukturovaný dialog v oblasti migrace, mobility a bezpečnosti s Jordánskem, který může vyústit v partnerství v oblasti mobility. Následovat budou podobné dialogy s ostatními zeměmi v jižním Středomoří, pokud to politická situace dovolí. S dalšími prioritními zeměmi mimo sousedství EU, jako je například Indie, se zvažuje se i jiný rámec spolupráce, a sice Společný program pro migraci a mobilitu.

EU byla v roce 2012 kromě toho zapojena do celé řady regionálních a subregionálních dialogů a procesů spolupráce, jejichž tématem jsou všechny vzájemně relevantní otázky a témata v oblasti migrace a mobility. V souladu se závěry Rady ze dne 29. května 2012[75] je pozornost prioritně zaměřena na Partnerství Afrika-EU v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti a rabatský proces[76] na Jihu, na pražský proces[77] a panel Východního partnerství pro otázky migrace a azylu na Východě, jakož i na dialog o migraci vedený mezi zeměmi EU a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku a na dialog vedený se zeměmi podél „Hedvábné stezky“ v rámci budapešťského procesu[78].

Prospěch z dobře řízených legálních systémů pro vstup do EU mají i země původu a význam této skutečnosti by neměl být podceňován. Remitence jsou stále významným zdrojem soukromého příjmu pro řadu rodin ve třetích zemích, přičemž v roce 2011 jejich objem vzrostl na 28,5 miliardy EUR, což je oproti roku 2010 nárůst o 3 %[79]. Komise a členské státy v posledních letech podnikly řadu iniciativ souvisejících s remitencemi a v této oblasti došlo k pokroku, nicméně je stále třeba udělat více[80]. Přistěhovalecké komunity rovněž přispívají k rozvoji svých zemí původu mnoha jinými způsoby, například předáváním dovedností a podporou investic.

Na světové úrovni je EU aktivně zapojena do příprav nadcházejícího druhého dialogu OSN na vysoké úrovni týkajícího se migrace a rozvoje, který se má konat během 68. zasedání Valného shromáždění OSN ve dnech 3.–4. října 2013, s cílem účinně přispět k úspěšnému zasedání. Ve sdělení nazvaném Maximalizace dopadu migrace na rozvoj – Přínos EU pro dialog OSN na vysoké úrovni a další kroky k upevňování vazby mezi rozvojem a migrací[81] se Komise dále zaměřuje na souvislosti mezi migrací a rozvojem a společný postoj EU je definován pomocí klíčových poselství pro posílenou mezinárodní spolupráci.

IV.         Reakce na nové úkoly v oblasti mezinárodní ochrany

IV.1.      Dokončení společného evropského azylového systému

Evropa stále představuje důležitou destinaci pro osoby, které skutečně potřebují ochranu. V zájmu vytvoření jednotného statusu ochrany v celé EU vyvíjel Evropský parlament, Rada a Komise v roce 2012 intenzivní činnost s cílem dokončit potřebný balíček nástrojů pro druhou fázi společného evropského azylového systému. Po přijetí revidované kvalifikační směrnice[82] v roce 2011 bylo v roce 2012 dosaženo politické dohody ohledně přepracovaného znění dublinského nařízení[83] a směrnice o podmínkách přijímání[84]. Velký význam mají zejména změny směrnice o podmínkách přijímání, jelikož poprvé zavádí prováděcí pravidla ohledně zadržení souvisejícího s azylem, včetně úplného seznamu restriktivních důvodů pro takové zadržení a přísných požadavků na jeho podmínky. Změny dublinského nařízení posílí jak jeho účinnost a ochranné aspekty, zejména pokud jde o právo odvolat se proti rozhodnutí o přemístění a zachování jednoty rodiny. V březnu 2013 bylo dosaženo politické dohody ohledně posledních dvou legislativních aktů tvořících společný evropský azylový systém – a sice přepracování dvou nástrojů, směrnice o azylovém řízení[85] a nařízení o Eurodacu týkajícím se biometrické databáze pro porovnávání otisků prstů[86]. Přepracovaná směrnice o azylovém řízení povede ke spravedlivějším, rychlejším a kvalitnějším rozhodnutím o azylu. Dále budou lépe zohledňovány zvláštní potřeby zranitelných osob a zejména se dostane lepší ochrany nezletilým osobám bez doprovodu a obětem mučení. Přepracované nařízení o Eurodacu dále umožní v rámci prosazování práva a za velmi omezených podmínek přístup do databáze EU otisků prstů žadatelů o azyl s cílem zabránit nejvážnějším trestným činům (vražda, terorismus), odhalit je nebo vyšetřit.

Jakmile budou tato opatření v oblasti společného evropského azylového systému účinně provedena, bude mít EU k dispozici ucelený azylový systém, který stanoví společné postupy a jednotný status pro osoby, jimž byl udělen azyl nebo doplňková ochrana v celé EU, s dostatečnými zárukami proti zneužití. Cílem těchto opatření je rovněž zajistit ochranu základních práv žadatelů o azyl, zejména zásadu nenavracení a právo na účinný opravný prostředek před soudem.

IV.2.      Podpora praktické spolupráce a vnitřní solidarity EU

Na téma vnitřní solidarity EU oblasti azylu proběhla na úrovni EU intenzivní debata a Evropský parlament[87] i Rada[88] přijaly strategické dokumenty a Výbor regionů[89] a Evropský hospodářský a sociální výbor[90] vydaly svá stanoviska. Byla vyjádřena podpora hlavním obrysům strategie Komise stanoveným ve sdělení o vnitřní solidaritě EU v oblasti azylu[91]. Strategie je založena na prohloubení vzájemné důvěry a paralelním rozvoji různých nástrojů, které mohou být vhodné pro různé potřeby a situace v členských státech. Tyto nástroje a rámce mohou být v praxi úspěšné pouze při plné angažovanosti orgánů členských států a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO).

Angažovanost členských států v opatřeních solidarity prošla během roku 2012 třemi zatěžkávacími zkouškami, a sice v souvislosti s řeckým národním akčním plánem v oblasti azylu a migrace[92], konfliktem v Sýrii a vnitřním přesídlováním osob požívajících mezinárodní ochrany, konkrétně prostřednictvím projektu EUREMA II. Při všech těchto třech příležitostech se ukázalo, že je nutné v praxi dále provádět učiněné závazky solidarity.

Provádění bylo tématem setkání odborníků na vnitřní solidaritu EU, které se konalo začátkem roku 2013. Setkání potvrdilo, že stále existuje prostor pro užší praktickou spolupráci mezi vnitrostátními orgány. Například z něj vyplynulo, že i přes široce uznávanou vysokou kvalitu evropských osnov pro odbornou přípravu v oblasti azylu, je pouze několik členských států využívá ve větším měřítku. Řada odborníků z členských států zároveň vyjádřila v souvislosti s prohloubením vzájemné důvěry prostřednictvím soudržného provádění nových právních předpisů v oblasti azylu připravenost k větší kontrole vnitrostátního azylového řízení na úrovni EU. Pokud jde o prevenci krizí a jejich řízení, byly v rámci uvedeného setkání stanoveny hlavní úkoly, jako odpovědnost za koordinaci opatření v oblasti solidarity na úrovni EU a pohotovostní plánování v krizových situacích týkajících se azylu.

IV.2.1.   Plně funkční Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO)

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu[93] hraje zásadní roli při provádění společného evropského azylového systému, zejména prostřednictvím posilování praktické spolupráce a koordinace operační podpory mezi členskými státy[94]. Úřad EASO získal v září 2012 plnou finanční nezávislost a byla na něj převedena hlavní opatření týkající se praktické spolupráce v oblasti azylu, která dříve spravovala Komise. Současně s pokračující podporou provádění akčního plánu EU v oblasti migrace a azylu v Řecku proběhlo v Lucemburku druhé zahájení činnosti podpůrných týmů EASO pro otázky azylu, v rámci něhož byla novým zaměstnancům poskytnuta podpora při odborné přípravě. Úřad EASO stále více působí jako poskytovatel informací s cílem podniknout preventivní opatření a řešit konkrétní obtíže, dříve než se z nich vyvine závažný problém. Úřad je při vykonávání svých povinností závislý na zdrojích členských států a členské státy se rovněž vyzývají, aby navýšily svoji podporu a příspěvky pro další projekty vedené úřadem EASO, jako jsou evropské osnovy pro odbornou přípravu v oblasti azylu a činnosti v zemi původu.

Partnerství mezi Evropskou komisí a úřadem EASO bude v roce 2013 dále posíleno, jelikož se úřad stane klíčovým partnerem při provádění nových právních přepisů. První vyhodnocení činnosti úřadu EASO, v souladu se sdělením o vnitřní solidaritě EU[95], proběhne v roce 2013. Komise bude s úřadem EASO rovněž spolupracovat na plném přijímání opatření stanovených ve společném prohlášení o budoucím řízení decentralizovaných agentur EU[96].

IV.2.2.   Podpora Řecka v oblasti azylu

Komise spolu s úřadem EASO a dalšími zúčastněnými stranami přijala opatření na podporu Řecka při zlepšování jeho azylového systému. Jejich součástí byly návštěvy na místě, poskytnutí cíleného financování a nasazení podpůrných týmů EASO pro otázky azylu a odborníků na realizaci projektů financovaných z prostředků EU.

Pokrok přinesl novou nezávislou azylovou službu, opatření pro řešení nevyřízených žádostí, jako jsou odvolací komise a zvláštní pracovní skupina. Na podporu tohoto úsilí bylo prostřednictvím Evropského uprchlického fondu na období 2011–2013 poskytnuto financování ve výši 19,95 milionu EUR, přičemž jen na rok 2013 bylo přiděleno 3,2 milionu EUR[97].

I když Komise tento vývoj uvítala, domnívá se, že stále existuje řada nedořešených otázek a že je třeba vyvinout další úsilí, zejména pokud jde o dodržování lidských práv v zařízeních, kde jsou žadatelé o azyl zadržováni, lepší přístup k azylovému řízení a větší dostupnost otevřených přijímacích středisek. Komise bude pokračovat ve spolupráci s řeckými orgány s cílem stanovit příslušné priority a poté usnadnit hladké provádění akčního plánu. Potřebná je i pokračující podpora a solidarita ostatních členských států EU. Význam trvalé bdělosti v tomto ohledu vyplývá z důsledků rozsudku Evropského soudního dvora (velkého senátu) ve spojených věcech C-411/10 and C-493/10[98] pro celý evropský azylový systém.

IV.2.3.   Ochrana uprchlíků ze Sýrie

Migrace coby důsledek konfliktu v Sýrii představuje značnou zátěž pro azylové systémy některých členských států. Velká většina z 600 000 občanů Sýrie, kteří během roku 2012 uprchli ze země, odešla do Jordánska, Turecka, Libanonu a Iráku[99]. V EU požádalo o azyl přibližně 23 770 osob[100]. Většina z těchto žádostí byla podána v Německu a Švédsku (přibližně 33 % v každém tomto státě), přičemž ostatní členské státy byly zasaženy jen okrajově. Přestože tato čísla nejsou natolik vysoká, aby azylové systémy destabilizovala, zvláště proto, že posuzování žádostí bylo zejména v Německu urychleno, jasně se ukázalo, že vzhledem k nepředvídatelnosti situace je třeba větší připravenosti.

V srpnu 2012 zřídila Komise síť zahrnující příslušné agentury (EASO, Frontex, Europol), která zajišťuje pravidelnou výměnu informací s cílem koordinovat přijímaná opatření. Tento koordinační mechanismus mezi Evropskou komisí a agenturami EU představuje plán pro lepší monitorování situace na vnějších hranicích EU a jejích azylových systémů. Díky tomu bude snazší v pravou chvíli aktivovat podpůrné nástroje, včetně mechanismu včasného varování stanoveného v článku 33 přepracovaného dublinského nařízení.

IV.2.4.   Vnitřní přesídlování osob v EU

Vnitřní přesídlování osob požívajících mezinárodní ochrany představuje i nadále jeden z nejhmatatelnějších výrazů solidarity, který je k dispozici členských státům, jež chtějí zmírnit tlak na azylové systémy jiných členských států. Je to však i jeden z nejkontroverznějších kroků. Přestože byl projekt EUREMA II[101], který začal v roce 2012, prodloužen do konce roku 2013, obtíže s vnitřním přesídlováním osob požívajících mezinárodní ochrany z Malty do některých zúčastněných členských států přetrvávají. Podle úřadu EASO a informací, které Komisi poskytly Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Mezinárodní organizace pro migraci a maltská vláda, jsou příčiny této situace různé. V některých případech jsou problémem restriktivní kritéria uplatňovaná členskými státy při výběru osob požívajících mezinárodní ochrany k vnitřnímu přesídlení, jindy zase obavy osob požívajících mezinárodní ochrany, že vyhlídky na sloučení rodiny a integraci v členském státě, který jim nabízí přesídlení, by mohly být problematické.

IV.3. Vnější rozměr azylu EU – regionální program ochrany a znovuusídlení

Solidarita by neměla končit na hranicích EU. Z podpory EU v oblasti mezinárodní ochrany by rovněž měly těžit i třetí země. V rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě by EU měla upevnit spolupráci s příslušnými nečlenskými zeměmi EU s cílem pomoci jim při posilování jejich systémů ochrany a zajistit dodržování mezinárodních standardů a rovněž vyjádřit solidaritu s uprchlíky a dalšími osobami, které potřebují ochranu na celém světě. Regionální programy ochrany a znovuusídlování představují spolu s probíhající spoluprácí EU s třetími zeměmi (na dvoustranné i mnohostranné úrovni) při plnění tohoto cíle klíčové nástroje.

Kromě činnosti na stávajících regionálních programech ochrany[102] a na základě výzvy Rady pro spravedlnost a vnitřní věci[103] reaguje Komise na probíhající konflikt v Sýrii a situaci v souvislosti s uprchlíky v sousedních zemích tím, že v roce 2014 zřídí regionální program rozvoje a ochrany na Blízkém východě, který bude fungovat jako doplněk již poskytované bezprostřední humanitární pomoci.

Komise rovněž poskytuje finanční podporu UNHCR s cílem umožnit řádnou registraci uprchlíků v zemích sousedících se Sýrií, a zajistit jim tak přístup k ochraně. Tato podpora obnáší pomoc místním úřadům při zajišťování dopravy z hraničních přechodů, poskytování nezbytného vybavení a zásob a rovněž v případě potřeby zajišťování odborné přípravy v oblasti základních zásad mezinárodní ochrany a seznamování se s těmito zásadami pro nevládní organizace, úředníky a další zúčastněné strany.

Znovuusídlení uprchlíků ze zemí mimo EU představuje i nadále hlavní výraz solidarity EU a jejích členských států vůči třetím zemím, na jejichž území žije velké množství uprchlíků. Cílem Komise je zajistit, aby při zachování dobrovolného charakteru znovuusídlování členské státy každoročně přijímaly více uprchlíků. V rámci dosažení dohody ohledně společného programu EU pro znovuusídlování[104] pod záštitou Evropského uprchlického fondu v březnu 2012 se členské státy poprvé dohodly na konkrétních společných prioritách EU pro znovuusídlování na rok 2013[105]. To představuje jasný politický signál jednoty a solidarity s mezinárodní komunitou a uprchlíky, kteří potřebují trvalé řešení, a dále dokazuje, že EU a členské státy zaměřují své úsilí v oblasti znovuusídlování na dlouhotrvající situace, které vyžadují zvláštní pozornost a zvýšené úsilí. Obrysy programu Unie pro znovuusídlování od roku 2014 a dále jsou předmětem jednání v rámci nového Azylového a migračního fondu.

IV.4.      Nezletilé osoby bez doprovodu

Nezletilé osoby bez doprovodu, včetně těch, které nežádají o azyl, tvoří zranitelnou skupinu, které byla v roce 2012 věnována velká pozornost. Zpráva[106] o provádění Akčního plánu pro nezletilé osoby bez doprovodu[107] v polovině prováděcího období (2010–2014) vyzdvihla nutnost zlepšit sběr údajů, prevenci migrace, k níž dochází za nebezpečných okolností, a prevenci obchodu s lidmi, zajištění přijímání a procedurálních záruk v EU a hledání účinných trvalých řešení pro tento přetrvávající jev. Integrace specifických potřeb nezletilých osob (bez doprovodu) a uznání jejich zranitelného postavení v azylových situacích adekvátním způsobem představuje pro Komisi jeden z nejdůležitějších bodů během jednání o nástrojích společného evropského azylového systému.

Úřad EASO zahájil řadu iniciativ týkajících se postupů určování věku a rodinných vazeb. Komise rovněž zveřejnila výzvu k předkládání návrhů ohledně analýzy opatření a určení osvědčených postupů pro přijímání, ochranu a integraci nezletilých osob bez doprovodu[108].

IV.5.      Vymýcení obchodu s lidmi a ochrana jeho obětí

Pro vymýcení obchodu s lidmi, což je z velké části přeshraniční jev, je třeba těsné spolupráce mezi EU a jejími členskými státy. Oběti ze zemí mimo Evropskou unii pochází hlavně z Nigérie a Číny.

V roce 2012 došlo několika klíčovým a dynamickým momentům rozvoje, pokud jde o rámec právních předpisů a opatření EU pro řešení otázky obchodu s lidmi. V červnu 2012 zahájila Komise integrovanou Strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016[109], v níž zaujímají ústřední místo oběti a která doplňuje provádění právních předpisů EU ohledně obchodu s lidmi[110]. Úřad koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi, který byl jmenován v roce 2011, má při monitorování vývoje zásadní úlohu. V září 2012 přijala Evropská rada závěry[111], které strategii vítají a potvrzují politickou vůli a připravenost členských států jednat v souladu s učiněnými závazky. Sdělení uvítal rovněž Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů[112].

Pokud jde o vnější rozměr obchodu s lidmi bylo v rámci přijetí druhé (a závěrečné) zprávy o provádění Dokumentu zaměřeného na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti obchodování s lidmi[113] uvedeno, že strategie EU by měla být použita coby nové vodítko pro vnější rozměr. V rámci toho se předpokládá spojené úsilí pro zvýšenou spolupráci se třetími zeměmi původu, tranzitu a cílovými zeměmi migrantů. To je rovněž v souladu se závěry Rady o globálním přístupu k migraci a mobilitě[114]. Obchod s lidmi je téma všech dialogů ohledně migrace a mobility, které vede EU se svými partnery (na regionální i bilaterální úrovni) i v rámci partnerství v oblasti mobility. Zpráva obsahuje seznam zemí a regionů, v nichž je třeba tuto spolupráci a partnerství dále posílit a zefektivnit. Tento seznam bude pravidelně revidován a aktualizován.

V.           Politická reakce EU na migrační tlaky

V.1.        Soudržný přístup s cílem omezit nelegální migraci

Nelegální migrace stále představuje problém pro EU a členské státy, které jsou všechny navzdory různé míře a okolnostem zasaženy, stejně jako samotní migranti, kteří často žijí v nebezpečných a nelidských podmínkách. EU si vytyčila jasný cíl prevence a kontroly stávajících tlaků vznikajících v souvislosti s nelegální migrací, stejně jako zneužívání možností migrace. To je základní podmínka důvěryhodné a legální politiky v oblasti migrace a mobility.

Dne 23. dubna 2012 přijala Rada dokument Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce[115], který vymezuje šest strategických prioritních oblastí: I. Posílení spolupráce s třetími zeměmi tranzitu a původu v oblasti řízení migrace; II. Posílená správa hranic na vnějších hranicích; III. Předcházení nedovolenému přistěhovalectví přes řecko-tureckou hranici; IV. Lepší postupy pro řešení zneužívání možností legální migrace; V. Zajištění a ochrana volného pohybu zamezením zneužívání státními příslušníky třetích zemí a VI. Posílení řízení migrace, včetně spolupráce v rámci postupů návratu.

Dokument Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce obsahuje nástroj, který EU a jejím členským státům umožňuje řešit nelegální migraci a zároveň zajistit dodržování základních práv[116]. Provádění jeho prvků a návazná opatření obnáší úzkou spolupráci mezi institucionálními aktéry (Radou, členskými státy, Komisí a příslušnými agenturami EU), vždy v souladu s jejich kompetencemi a institucionální úlohou[117]. Součástí pracovního dokumentu útvarů Komise připojeného k této zprávě je zpráva o pokroku opatření členských států v těchto prioritních oblastech[118]. Na strategické priority je třeba pohlížet jako na součást širšího pohledu na řízení migračních toků, který obsahuje veškeré aspekty od dialogů s třetími zeměmi, coby součást rámce globálního přístupu k migraci a mobilitě, solidární opatření s Řeckem až po opatření podniknutá jednotlivými členskými státy na vlastních hranicích.

Subjektům zaměstnávajícím nelegálně pobývající státní příslušníky třetích zemí musí být uděleny sankce. Komise v současné době posuzuje, jak členské státy provedly směrnici o sankcích vůči zaměstnavatelům[119] ve vnitrostátním právu. Na základě tohoto hodnocení zveřejní Komise v polovině roku 2014 zprávu. Členské státy jsou žádány, aby předložily požadované každoroční zprávy, jež mají být dodány v červenci každého roku.

V.1.1      Určení a odstranění zátěžových míst

Při analýze tras nelegální migrace a koordinaci opatření s cílem odstranit konkrétní zátěžová místa, v současné době zejména na řecko-turecké hranici, hraje klíčovou roli agentura Frontex. Zátěžová místa mohou vzniknout i jinde, a proto je důležité neustále monitorovat vývoj. Pozitivní vývoj, k němuž došlo na základě řeckého národního akčního plánu v oblasti azylu a migrace, představuje zlepšení v integrovaném řízení vnějších hranic prostřednictvím elektronického dozoru jakož i zřízení národní koordinační jednotky a dále účinná návratová politika, která se soustředí na podporu dobrovolných návratů a v případě, kde to není možné, i nucených návratů.

V.1.2      Readmisní dohody

Komise pokračuje v provádění třinácti stávajících readmisních dohod EU[120], přičemž zohledňuje závěry Rady ze dne 9.–10. června 2011 o strategii Evropské unie pro readmisi. Kromě toho pokračuje v úsilí vyjednavače readmisních dohod EU. V dubnu 2012 byla uzavřena nová readmisní dohoda s Kapverdami a v říjnu 2012 s Arménií. V červnu 2012 bylo dosaženo také dohody s Tureckem, která nyní čeká na podpis a ratifikaci. Vyjednávání s Ázerbájdžánem postupují stabilním tempem. Komise vyvíjí úsilí s cílem posílit záruku ochrany základních práv v nově vyjednaných readmisních dohodách EU s třetími zeměmi.

Na ministerském zasedání AKT ve Vanuatu v červnu 2012 byl schválen soubor doporučení ze setkání odborníků, která se týkala otázky readmise s cílem mimo jiné posílit provádění příslušných ustanovení článku 13 (Migrace) Dohody z Cotonou[121].

V.1.3      Stanovení norem pro společnou návratovou politiku

Před koncem roku 2012 oznámily Komisi všechny státy vázané směrnicí o navracení[122], kromě Islandu, její plné provedení ve vnitrostátním právu. EU je dnes tudíž velmi blízko ke společným normám týkajícím se návratu za plného dodržování základních práv. Hodnocení správnosti provedení směrnice o navracení ve vnitrostátním právu bylo dokončeno a je v současnosti předmětem navazujících opatření. Zásadní rozsudek Soudního dvora Evropské unie z roku 2012 vyjasňuje rozsah, v němž jsou ustanovení vnitrostátního práva kriminalizující nelegální pobyt v souladu se směrnicí o navracení[123]. Na konci roku 2013 bude zveřejněno sdělení o navracení.

V roce 2012 představovalo 51,2 % všech návratů dobrovolný návrat nebo odchod. Upřednostňovanou možností je i nadále dobrovolný návrat nebo odchod, ačkoli v některých případech je nutné přistoupit k návratu nucenému. Členské státy by měly i nadále naplno využívat možností nabízených Evropskou sítí dobrovolného návratu[124] jakož i financování z Evropského návratového fondu. Je třeba dále podporovat využívání společných letů za účelem navrácení a při tom naplno využívat návratového fondu a koordinace agentury Frontex[125]. Je třeba posílit procesní záruky předepsané směrnicí o navracení, včetně zavedení systému sledování nuceného navracení.

Členské státy jsou často konfrontovány s velkým počtem státních příslušníků třetích zemí, kteří i přes rozhodnutí o navrácení nemohou být v praxi navráceni. Ze srovnávací studie[126], kterou Komise zadala, vyplynulo, že řada členských států stanoví možnosti a podmínky s jejichž pomocí mohou osoby, jejichž příkaz k navrácení/vyhoštění bylo odložen, zahájit postup legalizace, pokud splňují určité podmínky, jako je minimální délka pobytu, jestliže spolupracují a nevzbuzují obavy ohledně veřejného pořádku. Komise v současné době přezkoumává zjištění uvedené studie a navrhne možná opatření coby součást sdělení o navracení.

V.1.4      Potírání zneužívání liberalizace vízového režimu

Komise za pomoci úřadu EASO a agentury Frontex pokračuje v monitorování účinků nových bezvízových režimů prostřednictvím tzv. mechanismu monitorování v období po vízové liberalizaci. Kromě toho pokračují jednání o navrhovaných změnách[127] nařízení Rady (ES) č. 539/2001[128]. Tato revize uvedeného nařízení by zavedla nový mechanismus pozastavení víz a revidovaný mechanismus vzájemnosti coby nejzazší opatření v případech, kdy zavedení bezvízového režimu vede k náhlému a výraznému nárůstu nelegální migrace nebo nedůvodných žádostí o azyl. V případě mechanismu vzájemnosti však ještě nebylo dosaženo dohody.

V.2.        Účinná správa hranic

V.2.1      Vnější hranice EU

Zásadní úlohu při usnadňování operativní spolupráce mezi členskými státy pře bezpečnosti hranic a navracení hraje i nadále Frontex. Provádění revidovaného nařízení o agentuře Frontex[129], které vstoupilo v platnost v prosinci 2011, musí být nyní pro agenturu hlavní prioritou, zejména pokud jde o aktivní využívání jmenovaného úředníka pro otázky základních práv a poradní fórum pro základní práva. Komise uvítala veřejné konzultace uspořádané evropským veřejným ochráncem práv ohledně agentury Frontex a základních práv[130].

Na základě zrušení rozhodnutí Rady 2010/252/EU Soudním dvorem Evropské unie, pokud jde o pokyny pro pátrací a záchranné situace[131], předložila Komise v dubnu 2013 návrh[132], který uvedené rozhodnutí nahrazuje a zohledňuje zásadní rozsudek vynesený Evropským soudem pro lidská práva v roce 2012[133].

Za těsné koordinace s agenturou Frontex a členskými státy pokračovala Komise v rozvoji evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), jehož provoz by měl být zahájen v říjnu 2013. Nařízení, kterým se uvedený systém zřizuje, by mělo být přijato v první polovině roku 2013. Evropská rada a Parlament se vyzývají, aby tento časový plán podpořily. V zájmu zavedení uceleného souboru nástrojů pro správu vnějších hranic EU s pomocí nejmodernější technologie přijala Komise v únoru 2013 „balíček opatření pro inteligentní hranice“.

V.2.2      Správa Schengenu

Jak již bylo oznámeno ve sdělení Komise o migraci v roce 2011[134], zveřejnila Komise coby část první pololetní zprávy o fungování schengenského prostoru[135] pokyny[136] s cílem zajistit soudržné provádění a výklad pravidel upravujících schengenský prostor. Byly určeny dvě oblasti, kde by takové pokyny mohly znamenat přidanou hodnotu: vydávání povolení k dočasnému pobytu a cestovních dokladů občanům třetích zemí a policejní opatření v příhraničních oblastech u vnitřních hranic. Pokud jde o druhou otázku, členské státy se vyzývají, aby zajistily, že jejich vnitrostátní právní předpisy a postupy jsou v souladu s příslušnými ustanoveními schengenského acquis a judikaturou Soudního dvora Evropské unie[137].

Během roku 2012 probíhaly v Radě a Parlamentu intenzivní diskuse ohledně návrhů právních předpisů předložených v roce 2011[138] s cílem zajistit posílenou správu Schengenu. Diskuse pokračují i roce 2013.

VI.         Závěrečné poznámky

Migrace k EU vždy patřila a nadále bude patřit. Jak vyplývá z této zprávy, řada cílů byla splněna a následující roky přinesou nové úkoly, které bude třeba řešit. Rostoucí počet incidentů xenofobního násilí na migrantech v celé EU je alarmující. Pokud bude EU mít dobře řízenou migrační a integrační politiku, může aktivně přispět k boji s takovým přístupem.

Evropa by měla rozmanitost vítat a učinit migraci dynamickou silou růstu a pokroku. Má-li EU přilákat talentované osoby a podnikatele, které potřebuje, musí držet krok se svými světovými konkurenty. Na podporu cílů strategie Evropa 2020 je třeba vytvořit podmínky pro ucelenou politiku migrace pracovních sil, která je zaměřena do budoucna a která umožní prosperitu hospodářské činnosti ve stabilním a bezpečném prostředí. To znamená pracovat na modernějším a účinnějším řízení překračování vnějších hranic, posilovat dobře řízené imigrační a integrační politiky, současně zintenzívnit boj proti nelegální migraci a obchodu s lidmi a zároveň zajistit, že základní práva přistěhovalců a žadatelů o azyl jsou ve všech případech zaručena. To znamená, že spoluzákonodárci by měli dát přijetí předložených balíčků právních předpisů potřebnou prioritu. Kromě toho je nutné, aby Komise proaktivněji monitorovala provádění acquis v oblasti migrace.

Rozvoj imigrační a azylové politiky nelze zajistit bez potřebné rozpočtové podpory. Stále je třeba zajistit dohodu a účinné zavedení celkového rámce rozpočtu Evropské unie na období 2014–2020. Je třeba urychleně nalézt dohodu v otázce nařízení o Azylovém a migračním fondu a nařízení o Fondu pro vnitřní bezpečnost, aby začátkem roku 2014 bylo možné zavést potřebná opatření. Před jednáními o víceletých programech povede Komise politické dialogy s členskými státy, a pokud jde o některé části o Fondu pro vnitřní bezpečnost, se státy přidruženými k Schengenu. Politický dialog by měl vést k většímu zaměření na cíle, výsledky a dopady. V mezidobí se členské státy vyzývají, aby k podpoře provádění migrační politiky EU naplno využívaly prostředků, které jsou v současné době k dispozici.

Komise se těší na další diskuse stavějící na této zprávě v Evropském parlamentu i Radě.

[1]               Komise přislíbila dalších 100 milionů EUR určených na humanitární pomoc pro více než 4 miliony lidí, kteří v důsledku konfliktu v Sýrii potřebují pomoc. Po rozdělení těchto prostředků, k němuž dojde během roku 2013, dosáhne celková humanitární pomoc Komise 200 milionů EUR. Viz http://ec.europa.eu/echo/news/2013/20130129_en.htm

[2]               Eurostat (online data code: demo_pjanind).

[3]               Eurostat (online data code: proj_10c2150p).

[4]               KOM(2011) 751v konečném znění.

[5]               COM(2012) 254 final. Pozměněný návrh ve druhém čtení.

[6]               KOM(2011) 319 v konečném znění. Pozměněný návrh.

[7]               KOM(2010) 379 v konečném znění.

[8]               KOM(2010) 378 v konečném znění.

[9]               Nařízení (EU) č. 1077/2011. Viz http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-is-new/news/news/2012/docs/20121129_agency_large_scale_it_systems_en.pdf

[10]             KOM(2011) 743 v konečném znění a následné závěry Rady. Zpráva o provádění globálního přístupu k migraci a mobilitě, která je vypracována jednou za dva roky, bude zveřejněna v červnu 2013. Zpráva hodnotí dosažený pokrok a přispěje k dalšímu posílení provádění globálního přístupu k migraci a mobilitě.

[11]             SWD(2013) 210.

[12]             EMS (EMN), http://www.emn.europa.eu

[13]             Nařízení Rady (ES) č. 377/2004 ve znění nařízení (ES) č. 493/2011. Úř. věst. L 141, 27.5.2001, s. 1.

[14]             Statistiky předkládané v této části i celém sdělení tvoří v první řadě nejnovější dostupné statistiky Eurostatu. Podrobnější statistiky (některé z EMS), včetně rozdělení podle členských států, jsou uvedeny ve statistické příloze v průvodním pracovním dokumentu útvarů Komise (SWD(2013) 210).

[15]             Čistá migrace do EU bez statistického očištění tvořila + 0,5 milionu, přičemž 1,2 milionu osob z EU odešlo a 1,7 milionu do ní přišlo.

[16]             Statistiky Eurostatu o migraci. Viz též EU Employment and Social Situation Quarterly review, March 2013, Special supplement on Demographic Trends

[17]             Údaje Eurostatu za rok 2011, ze dne 31.3.2013. Údaje Eurostatu za rok 2012 budou k dispozici v červenci 2013. SWD(2013) 210, Statistická příloha uvádí údaje za rok 2012 pro většinu členských států získané z EMS.

[18]             Počet zahrnující čtyři přidružené státy tvořil 8 980.

[19]             Údaje Eurostatu. Tisková zpráva č. 48/2013 ze dne 22. března 2013.

[20]             Eurostat, za rok 2012 nejsou k dispozici údaje za Maltu a Nizozemsko.

[21]             Eurostat, údaje ze dne 18.4.2013.

[22]             Eurostat, údaje ze dne 18.4.2013. EU-27, kromě HU a NL.

[23]             Eurostat, údaje ze dne 25.4.2013. EU-27, kromě DK, CY, NL. Údaje za LU jsou z období březen-prosinec 2012.

[24]             http://www.frontex.europa.eu/publications

[25]             Eurostat. Statistická zpráva GŘ pro vnitřní věci obsahuje údaje za rok 2008, 2009 a 2010, ze všech 27 členských států EU, Chorvatska a těchto kandidátských zemí a zemí ESVO/EHP: Černá Hora, Island, Norsko, Srbsko, Švýcarsko a Turecko. Zpráva je k dispozici na internetové stránce EU proti obchodu s lidmi.

[26]             BE, BG, EL, FR, IT, MT, PL, RO, SI, SE, UK a NO. Statistická příloha, Tabulka 9, SWD(2013) 210. Zdroj EMS.

[27]             BG, EL, ES, FR, IT, LV, LU, MT, PL, SK, FI, SE. Zdroj EMS.

[28]             BG, EL, IT, LV, LU, MT, PL, RO, SK, FI, SE. Zdroj EMS.

[29]             Europop2010.

[30]             Ve srovnání s domácím obyvatelstvem bývají přistěhovalci mladší, zejména ve věkové skupině 20–50 let. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/population/documents/Tab/ESSQR_Mar2013_demogr_suppl_final.pdf

[31]             Neformální zasedání Rady pro SVV ve dnech 23.–24.7.2012 a 17.–18.1.2013. EP k tématu integrace migrantů, jejích účinků na trh práce a vnější rozměr koordinace sociálního zabezpečení (hlasování dne 10.1.2013). Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) k migrujícím podnikatelům (2012/C 351/04).

[32]             Např. Přehled dovedností EU, http://euskillspanorama.ec.europa.eu/, analýzu provedlo středisko Cedefop.

[33]             Např. prostřednictvím portálu EURES (http://ec.europa.eu/eures/) a dále usnadněním mobility uvnitř EU pro státní příslušníky třetích zemí (viz studie EMS).

[34]             Ve věkové skupině 20–64 let je míra překvalifikovanosti mnohem vyšší u státních příslušníků třetích zemí než u celkové populace (45 % oproti 21 %). SEK(2011) 957 v konečném znění, s. 28.

[35]             COM(2012) 173 final, Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst, s. 18–19. http://ec.europa.eu/europe2020

[36]             COM(2012) 173 final.

[37]             2010/707/EU: Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států.

[38]             Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků, COM(2012) 669 final.

[39]             Zejména v souvislosti s projekty a studiemi, které se touto otázkou zabývaly. Např.: čtvrtletní zpravodaj EU o zaměstnanosti a sociální situaci vydávaný Komisí, síť IOM LINET (http://www.labourmigration.eu/) a 8. zasedání Evropského fóra pro integraci.

[40]             Brückner, H. The Labour Market Impact of immigration and its Policy Consequences. Migration Policy Centre, MPC, (2012).

[41]             EESC (2012/C 351/04).

[42]             COM(2012) 795 final.

[43]             KOM(2011) 815 v konečném znění, Roční analýza růstu na rok 2012, s. 11.

[44]             https://ec.europa.eu/digital-agenda/node/21022

[45]             European Vacancy and Recruitment Report 2012, http://euskillspanorama.ec.europa.eu/docs/EVVR2012Factsheets/08-Bottleneck.pdf

[46]             Např. v odvětví IT: IP/13/52, Komise spolu se společnostmi z odvětví IKT vyzve v Davosu k akci, aby se vyrovnal nepoměr mezi digitálními dovednostmi a pracovními místy v Evropě, http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-52_cs.htm.

[47]             OECD Settling In: OECD Indicators of Immigrant Integration 2012, tabulka 1.A1.2 Educational attainment of foreign-born and native-born populations aged 15 to 64 not in education, 2009-10.

[48]             Podle údajů OECD je podíl vysoce vzdělaných osob mezi obyvateli narozenými v cizině nižší v EU než v USA nebo Kanadě (zdroj údajů: Settling In: OECD Indicators of Immigrant Integration 2012, kapitola 7, tabulka 1.A1.2).

[49]             Globální přístup k migraci a mobilitě se rovněž zabývá prevencí nelegální migrace, bojem s ní a odstraněním obchodu s lidmi. Dále maximalizuje dopad migrace a mobility na rozvoj a podporuje mezinárodní ochranu a vnější rozměr azylu.

[50]             Směrnice 2009/50/ES ze dne 25. května 2009.

[51]             Směrnice 2011/98/EU přijatá dne 13. prosince 2011. Její provedení by mělo být dokončeno do 25. prosince 2013.

[52]             Viz EP Legislative Observatory: Inter-insitutional reference 2010/0209(COD).

[53]             Viz EP Legislative Observatory: Inter-insitutional reference 2010/0210(COD).

[54]             http://ec.europa.eu/immigration

[55]             Španělská verze byla spuštěna v lednu 2013. Během roku 2013 přibude i arabská verze.

[56]             COM (2013) 151 final, přijato dne 25. 3.2013. Stávající právní předpisy: směrnice 2005/71/ES (výzkumní pracovníci) a 2004/114/ES (studenti).

[57]             COM(2012) 514 final.

[58]             Směrnice 2003/109/ES, ve znění směrnice 2011/51/EU, která rozšiřuje dlouhodobý pobyt na osoby požívající mezinárodní ochrany.

[59]             Věc C-571/10 a C-508/10, http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-is-new/news/news/2012/20120510_en.htm

[60]             COM(2013) 95.

[61]             COM(2013) 97.

[62]             Nařízení (ES) č. 810/2009.

[63]             COM(2012) 649 final. Sdělení Komise Provádění a rozvoj společné vízové politiky k podpoře růstu v EU, které rovněž doprovází zpráva o fungování místní schengenské spolupráce (COM(2012) 648 final).

[64]             Prostřednictvím VIS bylo v roce 2012 předloženo přibližně 2,4 milionu žádostí o vízum. To představuje zhruba 16 % všech žádostí o vízum za uvedený rok.

[65]             Současná strategie EU v této otázce je stanovena v Evropské agendě pro integraci státních příslušníků třetích zemí KOM(2011) 455 v konečném znění a následných závěrech 3135. zasedání Rady pro SVV ve dnech 13. a 14. prosince 2011. Viz také stanovisko Výboru regionů k agendě (CIVEX-V-024).

[66]             K dispozici na http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=cs&catId=89&newsId=1774&furtherNews=yes a Eurostat, EU-LFS, table lfsa_urgan.

[67]             Statistiky ohledně míry nezaměstnanosti v jednotlivých členských státech jsou uvedeny v SWD(2013) 210.

[68]             COM(2013) 83 final, s. 6–7.

[69]             Eurofound (2012), NEETs – Young people not in employment, education or training: Characteristics, costs and policy responses in Europe.

[70]             Viz http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/educ/133859.pdf

[71]             COM(2013) 83 final, Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–20, s. 11–12, SWD(2013) 39 final, pracovní dokument útvarů Komise s názvem Follow-up on the Implementation by the Member States of the 2008 European Commission Recommendation on Active Inclusion of People Excluded from the Labour Market – Towards a social investment approach, s. 56.

[72]             KOM(2011) 735 v konečném znění. Reakce na tuto zelenou knihu jsou dostupné na internetové stránce: http://ec.europa.eu/home-affairs/news/consulting_public/consulting_0023_en.htm

[73]             Tato diskuse je inspirována studií EMS s názvem Misuses of the Right to Family Reunification – Marriages and convenience and false declarations of parenthood (červen 2012).

[74]             Dne 1. března 2013 byla s Marokem dosažena politická dohoda.

[75]             Závěry Rady o globálním přístupu k migraci a mobilitě (Dok. ref. 9417/12).

[76]             Partnerství Afrika-EU v oblasti migrace a rozvoje, deklarace podepsaná v Rabatu, 2006.

[77]             Politický proces na podporu migračních partnerství mezi zúčastněnými státy EU, schengenského prostoru, jihovýchodní a východní Evropy a Střední Asie spolu s Tureckem, který byl zahájen na ministerské konferenci v Praze v roce 2009. Viz: www.icmpd.org

[78]             Poradní fórum více než 50 vlád a 10 mezinárodních organizací, jehož cílem je vytvořit ucelené a udržitelné systémy pro řádnou migraci. Viz: www.icmpd.org

[79]             Tisková zpráva Eurostatu 176/2012 ze dne 11. prosince 2012.

[80]             EU Remittances for Developing Countries, Remaining Barriers, Challenges and Recommendations. http://ec.europa.eu/europeaid/what/migration-asylum/documents/eu_remittances_for_developing_countries_final_19-11-2012.pdf.

[81]             COM(2013) 292 ze dne 21.5.2013.

[82]             Směrnice 2011/95/EU.

[83]             Přepracované znění směrnice 2003/9/ES. Tisková zpráva 14556/12 Rady pro SVV ze dne 25.10.2012.

[84]             Přepracované nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Tisková zpráva 17315/12 Rady pro SVV ze dne 6.–7.12.2012.

[85]             Směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka. Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13. EP legislative observatory, interinstitucionální číslo COD(2009)0165.

[86]             Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000. Úř. věst. L 184, 15.12.2000, s. 1. EP legislative observatory. Interinstitucionální číslo COD(2008)0242. Příští výroční zpráva o Eurodacu bude zveřejněna v druhé polovině roku 2013.

[87]             http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2012-0310+0+DOC+XML+V0//CS

[88]             http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/12/st07/st07485.cs12.pdf

[89]             http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:277:0012:0017:CS:PDF

[90]             http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.soc-opinions

[91]             KOM(2011) 835 v konečném znění.

[92]             Viz též Pracovní skupina Komise pro Řecko, http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/president/taskforce-greece/

[93]             EASO v roce 2012 rovněž spustil své oficiální internetové stránky, http://www.easo.europa.eu, a v červnu 2012 zveřejnil svoji první výroční zprávu.

[94]             Výroční zpráva EASO, která má být zveřejněna v polovině roku 2013, uvede další podrobnosti o různých činnostech úřadu v roce 2012.

[95]             KOM(2011) 835 v konečném znění.

[96]             http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/sefcovic/headlines/news/2012/07/2012_07_17_joint_agreement_agencies_en.htm

[97]             Na období 2011–2013 bylo Řecku také přiděleno 97,9 milionu EUR z Evropského návratového fondu a 129,7 milionu EUR z Evropského fondu pro vnější hranice. Jen za rok 2013 činily přidělené částky z uvedených fondů 35,3 milionu EUR a 44 milionů EUR. Částka 19,95 milionu EUR zahrnuje 7,7 milionu uvolněných v rámci mimořádných prostředků z Evropského uprchlického fondu.

[98]             Spojené věci C-411/10 a C-493/10 (N.S., M.E. a další) http://ec.europa.eu/dgs/legal_service/arrets/10c411_en.pdf

[99]             http://data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php, údaje jsou ze začátku ledna 2013.

[100]            Ne všechny členské státy dodaly údaje za prosinec. Nizozemsko nedodalo žádné údaje.

[101]            V rámci prvního projektu EU vnitřního přesídlování osob požívajících mezinárodní ochrany z Malty (EU Relocation from Malta, EUREMA) bylo v období 2010–2011 přesídleno 227 osob. V případě EUREMA II bylo původně vyčleněno 97 míst, k nimž přibylo a dalších 265 bilaterálních závazků mimo projekt. V průběhu roku 2012 bylo přesídleno buď prostřednictvím projektu EUREMA II, nebo doprovodných bilaterálních ujednání, 105 osob.

[102]            Komise rovněž aktivně podporuje rozvoj regionálních programů ochrany v severní Africe (včetně Egypta a Tuniska).

[103]            Říjen 2012. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/jha/133613.pdf

[104]            Rozhodnutí 281/2012/ES ze dne 29. března 2012. http://www.resettlement.eu

[105]            V rámci tohoto režimu se účastnící členské státy zavázaly uskutečnit v roce 2013 znovuusídlení 3 962 uprchlíků. To je více než v roce 2012, kdy byl učiněn závazek pro 3 083 míst.

[106]            COM(2012) 554 final a připojený pracovní dokument útvarů Komise SWD(2012) 281.

[107]            KOM(2010) 213 v konečném znění.

[108]            Viz http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/financing/fundings/migration-asylum-borders/other-programmes/pilot-project-unaccompanied-minors/index_en.htm

[109]            COM(2012) 286 final.

[110]            Konkrétně směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, Úř. věst. L 101, 15.4.2011. Termín pro provedení ve vnitrostátním právu je duben 2013.

[111]            http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/jha/133202.pdf

[112]            http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.soc-opinions.23965 a http://toad.cor.europa.eu/corwipdetail.aspx?folderpath=CIVEX-V/035&id=21618

[113]            http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st13/st13661-re03.cs12.pdf

[114]            http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st09/st09417.cs12.pdf

[115]            Dokument Rady 8714/1/12 REV 1. Viz: http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st08/st08714-re01.cs12.pdf. V zájmu průběžné revize této strategie se každé předsednictví Rady zavázalo, že dané téma zahrne do svého programu a bude dokument Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce pravidelně aktualizovat, a to zejména v souvislosti se Strategickým výborem pro přistěhovalectví, hranice a azyl (SCIFA).

[116]            Např. pokyny s názvem Apprehension of migrants in irregular situation – fundamental rights considerations, které v roce 2012 vypracovala Agentura Evropské unie pro základní práva, by měly být zohledněny při postupech zadržování.

[117]            Např. jednání o readmisní dohodě vede Komise, která jedná v úzké spolupráci s členskými státy v příslušných pracovních skupin Rady.

[118]            SWD(2013) 210 final, oddíl 4.

[119]            Směrnice 2009/52/ES.

[120]            KOM(2011) 76.

[121]            http://ec.europa.eu/europeaid/where/acp/overview/cotonou-agreement/index_en.htm

[122]            Směrnice 2008/115/ES.

[123]            Zejména rozsudek ve věci C-430/11 (Sagor) dále objasnil, v jakém rozsahu ustanovení vnitrostátního práva kriminalizující nelegální pobyt nesmí podrývat společné normy směrnice o návratu. V této věci soud rozhodl, že právní předpisy členského státu, které umožňují penalizaci neoprávněného pobytu státních příslušníků třetích zemí prostřednictvím příkazu k domácímu vězení, jsou v souladu se společnými normami směrnice o návratu, pouze pokud uvedený příkaz skončí, jakmile je možné fyzicky dopravit dotčenou osobu mimo území uvedeného členského státu. Tento rozsudek dále stanoví, že judikatura Soudního dvora v této záležitosti je založena na již etablované judikatuře ve věcech C-61/11 (El Dridi) a C-329/11 (Achoughbabian), podle níž musí být ustanovení vnitrostátního práva kriminalizující nelegální pobyt přiměřená a nesmí řízení o navrácení zdržovat.

[124]            http://www.vren-community.org/

[125]            V roce 2012 Frontex koordinoval celkem 39 společných letů za účelem navrácení 2 110 osob. Do těchto letů bylo zapojeno dvacet členských států (AT, BE, BG, DE, EL, ES, FI, FR, HU, IE, IT, LU, MT, NL, PL, RO, SE, UK) a dvě země přidružené k Schengenu (CH, NO). Navrácení proběhlo do těchto zemí: Arménie, Ekvádor, Gambie, Ghana, Gruzie, Kolumbie, Kosovo(*), Nigérie, Pákistán, Srbsko, Ukrajina a Uzbekistán. (*Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/99 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.)

[126]            K dispozici od 11.3.2013 na http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/policies/immigration/return-readmission/index_en.htm

[127]            KOM(2011) 290 v konečném znění.

[128]            Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1.

[129]            Nařízení (ES) č. 1168/2011, ze dne 22.11.2011.

[130]            http://europa.eu/rapid/press-release_EO-12-14_en.htm?locale=en

[131]            Rozhodnutí ve věci C-355/10 ze dne 5.9.2012.

[132]            COM(2013) 197.

[133]            Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Hirsi Jamaa a další vs. Itálie, č. 27765/09, 23. února 2012.

[134]            KOM(2011) 248 v konečném znění.

[135]            Příloha COM(2012) 230.

[136]            COM(2012) 230. Tato první zpráva se týkala období 1.11.2011–30.4.2012 a byla předmětem diskuse na zasedání Rady pro SVV dne 7. června 2012 a Evropského parlamentu dne 4.7.2012. Druhá zpráva (COM (2012) 686) za období 1.5.–31.10.2012 byla přijata dne 23.11.2012 a byla předmětem diskuse na zasedání Rady pro SVV ve dnech 6.–7. prosince 2012 a Evropského parlamentu dne 18.12.2012.

[137]            Konkrétně rozsudkem ve věci C-278/12.

[138]            KOM(2011) 559 (Odkaz na EP legislative observatory) a KOM (2011) 560 (Odkaz na EP legislative observatory.)