This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013DC0422
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL 4th Annual Report on Immigration and Asylum (2012)
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Čtvrtá výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2012)
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Čtvrtá výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2012)
/* COM/2013/0422 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Čtvrtá výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2012) /* COM/2013/0422 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU
A RADĚ Čtvrtá výroční zpráva o
přistěhovalectví a azylu (2012) I. Úvod V roce 2012
vzrostl počet žadatelů o azyl o 10 %. K tomuto nárůstu
došlo zčásti kvůli konfliktu v Sýrii, který si ze strany EU
vyžádal jak opatření v oblasti humanitární pomoci[1], tak v
oblasti ochrany. Z toho vyplývá, jak je důležité konečně
dokončit společný evropský azylový systém s cílem zavést
jednotný status ochrany v celé EU. Vedoucí představitelé Evropy se
kvůli hospodářské krizi zabývají zejména zajištěním obnovy a
růstu. Nezaměstnanost je sice stále velmi vysoká, avšak řada
členských států v některých odvětvích řešila
nedostatek pracovních sil a potřebných dovedností. Podle údajů
Eurostatu dosáhl podíl obyvatel EU v produktivním věku (věková
skupina 15–64 let) z celkového počtu obyvatel EU vrcholu již v roce
2006. V roce 2012 činil index závislosti starých osob 26,8 %[2].
Předpokládá se, že tento podíl strmě poroste a v roce 2060
dosáhne 52,6 %[3].
V této souvislosti může dobře řízená migrace hrát pozitivní
úlohu při podpoře růstu a řešení nedostatku pracovních sil.
V roce 2012
byly navrženy, projednány a dokončeny a klíčové podněty, které
odráží dynamiku tvorby migrační a azylové politiky, stejně jako
rostoucí potřebu soudržné reakce EU. Jednání vyústila
ve zřizování mechanismů financování po roce 2013, a sice
prostřednictvím nařízení o Azylovém a migračním fondu[4] a
návrhů přepracovaných znění nařízení o Eurodacu[5],
směrnice o azylovém řízení[6],
směrnice o sezónních pracovnících[7]
a směrnice o převedení v rámci společnosti[8]. Mezi další
významné oblasti pokroku patří zahájení činnosti Evropské agentury
pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru
svobody, bezpečnosti a práva[9],
zejména pokud jde o Schengenský informační systém druhé generace (SIS II),
Vízový informační systém (VIS) a Eurodac. Jako zastřešující rámec
vnější politiky EU v oblasti migrace a azylu i nadále slouží globální
přístup k migraci a mobilitě[10]. V roce 2012 se pozornost
zaměřila i na společnou vízovou politiku coby stimul růstu
v EU. Tato zpráva
v zásadě vychází z politického posouzení Komise a doplňuje
ji faktografický pracovní dokument útvarů Komise[11], jehož
součástí je i příloha se statistickými informacemi ohledně
vývoje, k němuž došlo na úrovni EU i členských států,
sebranými za využití Evropské migrační sítě (EMS)[12].
Součástí pracovního dokumentu útvarů Komise je i zpráva o rozvoji
sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví[13]. II. Přehled
migrace v EU v roce 2012[14] Podle údajů Eurostatu činil k 1.
lednu 2012 celkový počet obyvatelstva EU 503,7 milionu, což oproti roku
2011 představuje nárůst o 1,3 milionu. To odpovídá ročnímu
přírůstku 2,6 na 1 000 obyvatel, který sestává z přirozeného
přírůstku o velikosti 0,4 milionu (+ 0,8 ‰) a čisté migrace
plus statistické očištění o velikosti 0,9 milionu (+1,8 ‰)[15].
Počet 20,7 milionu státních příslušníků třetích zemí,
kteří žijí v EU, představuje přibližně 4,1 % všech
obyvatel EU. To je více než počet občanů EU, kteří se
odstěhovali do jiného členského státu (13,6 milionu neboli 2,7 %
všech obyvatel EU)[16].
V roce 2011 tvořil počet prvních povolení k pobytu vydaných státním
příslušníkům třetích zemí 2,5 milionu[17].
Počet povolení vydaných z rodinných důvodů představuje
30 % z celkového počtu, ve srovnání s 26 % povolení vydaných pro
výdělečnou činnost, 21 % pro studium a 23 % z různých
jiných důvodů (např. důvody související s poskytnutím
ochrany, povolení k pobytu bez práva pracovat atd.). Nejvíce povolení
k pobytu bylo v roce 2011 vydáno občanům Ukrajiny
(přibližně 204 000), USA (přibližně 189 000),
Indie (přibližně 179 000), Číny (přibližně
153 000) a Maroka (přibližně 120 000). I když celkový počet žádostí o azyl
zdaleka nedosáhl rekordního počtu 425 000 z roku 2001, došlo
v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 k nárůstu o 9,7 % a
celkový počet žadatelů tak dosáhl něco přes 330 000. Tento
nárůst je zejména výsledkem rostoucího přílivu žadatelů o azyl
ze Sýrie (7 %, celkem 23 510 osob v roce 2012 oproti 7 885 v roce
2011[18]).
Mezi další země, jejichž občané ve významnějším počtu žádali
o azyl v EU, patří Afghánistán (8 % z celkového počtu
žadatelů), Ruská federace (7 %), Pákistán (6 %) a Srbsko (6 %).
Některé členské státy zaznamenaly po liberalizaci vízového režimu
rovněž nárůst nedůvodných žádostí od občanů Srbska,
Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a v určitém měřítku
i Bosny a Hercegoviny. Ochrana byla v roce 2012 v prvním stupni
poskytnuta celkem 71 580 žadatelům o azyl (uprchlíci (37 245),
doplňková ochrana (27 920) či humanitární ochrana (6 415)),
což představuje přibližně 27 % všech přijatých
rozhodnutí[19]. V roce 2012
došlo k mírnému nárůstu počtu nezletilých osob bez doprovodu
žádajících o mezinárodní ochranu v EU, a sice z 12 350 osob v
roce 2011 na více než 12 610 v roce 2012[20]. Téměř 70 % z celkového
počtu těchto žadatelů přijalo Německo, Švédsko, Belgie
a Rakousko. Tyto nezletilé osoby bez doprovodu pochází zejména
z Afghánistánu (5 350), Somálska (850), Guiney (430) a Pákistánu
(415). Přestože jsou statistiky ohledně
nelegálních migrantů nadále neúplné, případně jsou z důvodu
samotné podstaty jevu, který chtějí zachytit, nespolehlivé,
představuje nelegální migrace i nadále výraznou složku migrace do EU. Pro
statistiku je možné použít ukazatele jako počet zamítnutí, zadržení a
navracení, je však třeba vzít v úvahu jejich omezení. V roce 2012[21] byl odepřen vstup do EU
přibližně 316 060 osobám, což oproti roku 2011 představuje
pokles o 8 %. Velké většině (63 %) byl vstup odmítnut ve
Španělsku, zejména na jeho vnějších pozemních hranicích. V roce 2012
bylo rovněž zadrženo přibližně 427 195 osob[22] (pokles
od roku 2011, kdy počet dosahoval 468 840)[23] a
členské státy navrátily přibližně 186 630 státních
příslušníků třetích zemí (téměř o 4 % méně než v
roce 2011). Pokud jde o situaci na vnějších hranicích EU, byly pro
politické činitele rovněž včasným zdrojem informací
čtvrtletní zprávy agentury Frontex[24]. Za referenční období 2008–2010 byl profil
obětí obchodu s lidmi podle pohlaví následující: 68 % žen,
17 % mužů, 12 % dívek a 3 % chlapců. Většina
zjištěných a předpokládaných obětí je předmětem
obchodu za účelem pohlavního vykořisťování (62 %). Na
druhém místě je obchod za účelem nucené práce (25 %), jiné formy
obchodu, například za účelem odebírání orgánů, trestné činnosti
nebo prodeje dětí tvoří nižší procentní podíly (14 %)[25]. Z údajů
poskytnutých EMS za několik členských států vyplývá, že
v roce 2012 získalo 736 státních příslušníků třetích zemí[26],
kteří se stali obětí obchodu s lidmi, povolení k pobytu, a
z předběžných údajů dodaných některými členskými
státy vyplývá, že 4 351 obchodníků s lidmi[27] bylo
zatčeno a 627[28]
odsouzeno. III. Migrace
coby nástroj růstu V roce 2012 dosahoval počet obyvatel
v produktivním věku (15–64 let) 335,4 milionu. Podle
nejnovějších prognóz Eurostatu má toto číslo v dalších 50 letech
klesat, a to až na 290,6 milionu v roce 2060[29].
Při stárnoucí populaci a za předpokladu, že migrace bude
v průměru stejná jako dosud, se index závislosti starých osob
změní z 26,8 % v roce 2012 na 52,6 % v roce 2060.
Pokud by příliv migrantů do EU klesl, byl by poměr ještě
větší[30].
Účinky stárnutí populace na produktivitu, konkurenceschopnost a růst
lze již v EU pozorovat. Dobře řízená migrace není jediným
řešením tohoto společného problému, může však k jeho
překonání přispět. Během neformálních zasedání Rady pro
spravedlnost a vnitřní věci (SVV) a v Evropském parlamentu[31] se vedou
politické diskuse na téma, jak migraci řídit účinněji, aby
přispěla k hospodářskému růstu. III.1. Strategie pro řešení nedostatku pracovních
sil Pro zmírnění
nedostatku pracovních sil v některých odvětvích trhu práce
existuje řada doplňkových strategií. Mezi ně patří další
rozvoj nástrojů pro umísťování na pracovní pozice[32],
prodloužení produktivního věku, zvýšení míry účasti, zvýšení
kvalifikace stávajících pracovních sil, nalezení práce pro osoby, které jsou
nyní nezaměstnané, a zvýšená mobilita pracovníků v rámci EU[33]. Coby
součást této soudržné strategie by si větší pozornost zasloužilo
lepší využívání dovedností státních příslušníků třetích zemí,
kteří v EU již žijí[34],
stejně jako dobře řízená hospodářská migrace v partnerství
se třetími zeměmi[35].
Balíček týkající se zaměstnanosti[36], který stanoví agendu pro opatření EU
a členských států ve střednědobém horizontu na podporu
hospodářské obnovy vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst a
dosažení cílů strategie Evropa 2020, jimiž jsou zaměstnanost a
inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, uvádí, že
z dlouhodobé perspektivy bude hospodářská migrace klíčovým
faktorem trhu práce EU. To je v souladu se směry politiky
zaměstnanosti, které vyzývají členské státy EU, aby zajistily
přístup a příležitosti pro každého v průběhu života, a
snížily tak chudobu a sociální vyloučení, a to prostřednictvím
odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, včetně
legálních migrantů[37].
V rámci
evropského semestru 2012 začaly tři členské státy provádět
doporučení specifická pro jednotlivé země (BE, DK, NL) týkající se
integrace migrantů na trhu práce. V rámci evropského semestru 2013
Komise rovněž zahájila iniciativu o rozvoji dovedností a větší
relevantnosti vzdělávání a odborné přípravy pro potřeby trhu
práce[38],
což má rovněž význam pro integraci státních příslušníků
třetích zemí. V roce 2012 se uskutečnilo
několik iniciativ, které se zaměřily na příspěvek
migrantů k hospodářskému růstu[39].
Socio-ekonomické příspěvky migrantů jsou dobře
zdokumentovány a z důkazů vyplývá, že migranti jsou spíše
doplňkem pracovníků z EU než jejich náhradou a že
přispívají k větší pružnosti trhu práce a inovacím[40]. Stále více je
uznáván potenciál migrujících podnikatelů[41] a investorů. V Akčním plánu
podnikání 2020[42]
Komise navrhla zaměřit se na iniciativy k přilákání
migrantů-podnikatelů a k usnadnění podnikání migrantů,
kteří již jsou usazeni v EU nebo do EU přišli, dále analyzovat
příležitosti k navržení právních předpisů zaměřených na
odstranění právních překážek zakládání podniků a udělení
stálého povolení kvalifikovaným migrantům–podnikatelům. Lze již uvést
konkrétní příklady oblastí, kde je nedostatek pracovních sil[43], a to
navzdory krizi a celkově nízké poptávce po pracovní síle. Závažný
nedostatek pracovních sil byl zjištěn v oblasti informačních
technologií (IT), kde je poptávka po IT odbornících, u níž se očekává 3%
roční nárůst, a nabídka pracovních míst převyšující poptávku[44].
Kromě toho je evidentní nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví a
technických oborech[45].
Migrační politika EU by měla společnostem usnadňovat nábor
správných lidí. V opačném případě může dojít
k přesunu podnikatelských aktivit z EU, což by mělo pro
hospodářství EU další negativní důsledky[46]. III.2. Jak přilákat a udržet talenty Při lákání talentovaných migrantů[47] se EU
musí vyrovnat s konkurencí například Kanady, USA a Švýcarska. Evropa
musí zůstat atraktivním místem[48],
avšak současně zajistit bezpečnost a předcházet zneužívání
systému. Dialog se zbytkem světa probíhající v rámci globálního
přístupu k migraci a mobilitě může usnadnit migraci coby
součást uceleného přístupu ke všem aspektům řízení migrace[49]. Právní předpisy EU v oblasti migrace
podporují příchod některých kategorií migrantů. Příkladem
může být směrnice EU o modré kartě z roku 2009[50]
umožňující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí
za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání. V současné
době probíhá hodnocení jejího provedení ve vnitrostátním právu
členských států, na jehož základě bude možné posoudit, do jaké
míry směrnice o modré kartě splnila svůj cíl. Očekává se,
že první statistiky o jejím provádění budou k dispozici během
roku 2013 a Komise na toto téma do poloviny roku 2014 předloží zprávu.
Komise obdržela oznámení některých členských států o provedení
směrnice o jednotném povolení[51]
a vyzývá ostatní členské státy, aby dodržely termín pro provedení ve
vnitrostátním právu stanovený na konec roku 2013. Spoluzákonodárci musí
vyvinout další úsilí, aby se dohodli na směrnici o osobách převedených
v rámci společnosti[52]
a směrnici o sezónních pracovnících[53], u nichž jednání v roce 2012
pokročila. Důležitým
nástrojem pro lepší informovanost potenciálních migrantů o možnostech a
podmínkách legální migrace je portál EU o přistěhovalectví[54].
V posledním čtvrtletí roku 2012 navštívilo tuto internetovou stránku
měsíčně v průměru přibližně 7 000
osob. Stránka je nyní ve francouzštině a angličtině a
postupně jsou přidávány další jazykové verze[55]. S cílem učinit EU
přitažlivějším místem pro nejnadanější studenty a výzkumné
pracovníky a podpořit výzkum, rozvoj a inovace přijala Komise návrh
přepracovaného znění právních předpisů upravujících
pravidla pro podmínky vstupu, pobytu a práv výzkumných pracovníků, studentů
a dalších skupin osob, které jsou státními příslušníky třetích zemí[56]. Tento
návrh se snaží odstranit některé problémy zavedením jasnějších
podmínek přijímání a procesních záruk, větší soudržností
s programy mobility EU, jako je Erasmus Mundus a stipendia Marie Curie.
Díky němu by studenti měli mít více příležitostí hledat práci
při a po studiu. Jeho cílem je rovněž lepší ochrana a zajištění
některých práv na rovné zacházení se státními příslušníky
hostitelského státu. Komise předložila návrh nařízení o
zřízení evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci EU Aid
Volunteers[57],
který stanoví možnost pro státní příslušníky třetích zemí
dlouhodobě pobývající v EU zapojit se do sboru EU Aid Volunteer. Soudní dvůr Evropské unie vynesl
ohledně výkladu směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech[58] dva
rozsudky[59].
Jeden z nich se zabývá otázkou práv na rovné zacházení, pokud jde o
příspěvek na bydlení přiznaný státním příslušníkům
třetích zemí, na něž se vztahuje směrnice. Soudní dvůr
rovněž potvrdil, že členský stát nemůže účtovat příliš
vysoké a nepřiměřené poplatky za udělení povolení k pobytu
pro státní příslušníky třetích zemí. III.3. Inteligentnější
vízové a hraniční kontroly na podporu růstu Snazší vstup státních příslušníků
třetích zemí do EU je dalším způsobem, jak z Unie učinit
přitažlivější místo. Dne 28. února 2013 přijala Komise
„balíček pro inteligentní hranice“, který sestává z návrhů „Systému
vstupu/výstupu“[60],
„Programu registrovaných cestujících“[61]
a následných změn Schengenského hraničního kodexu s cílem
urychlit, usnadnit a posílit postupy při hraničních kontrolách pro
cizince cestující do EU. Vzhledem k tomu, že počet
celosvětově vydaných schengenských víz opět v roce 2012
vzrostl na 14,2 milionu, ve srovnání s 12,7 milionu v roce 2011, je jasné,
zavedení vízového kodexu[62]
přináší výsledky. V roce 2012 Komise nastínila[63], jak by
inteligentnější vízová politika mohla přispět
k růstovým cílům strategie Evropa 2020 tím, že usnadní
cestování, a to zejména turistům. Zpráva o provádění vízového kodexu
bude rovněž doplněna návrhem změn, které mají zajistit, aby
vízová politika EU podporovala hospodářský růst a kulturní
výměny tím, že usnadní cestování legálně cestujícím osobám, jako
například obchodníkům, turistům, studentům a mladým lidem,
a aby zároveň nadále zachovávala vysokou úroveň bezpečnosti pro
EU. Tento návrh bude předmětem posouzení dopadů. Vízový
informační systém (VIS) se v roce 2012 nadále rozšiřoval a nyní
zahrnuje další dvě oblasti (Blízký východ a Perský záliv). Na rostoucí
počet žádostí o vízum jsou nyní tudíž uplatňovány postupy
v rámci VIS, což umožňuje rychlejší zpracování těchto žádostí a
účinnější odhalení krádeže identity[64]. Komise v současnosti provádí
studii týkající se rozpoznávání otisků prstů dětí mladších 12
let s cílem vědecky stanovit, zda pro sběr otisků
prstů existuje věková hranice. III.4. Umožnění integrace do naší společnosti EU musí zajistit zavedení účinných
opatření na podporu integrace, a to za účasti migrantů i
společnosti, v níž žijí[65].
Pro integraci je důležitý přístup ke vzdělávání a sociálním a
zdravotním službám. V roce 2012 začaly členské státy
provádět směrnici o jednotném povolení z roku 2011, která
stanoví právo státních příslušníků třetích zemí, na něž se
směrnice vztahuje, na rovné zacházení se státními příslušníky
EU, například pokud jde pracovní podmínky a mzdu, vzdělávání,
odbornou přípravu a sociální zabezpečení. Kromě příspěvku migrantů
k hospodářství EU a inovacím je třeba respektovat pozitivní
úlohu migrantů jako takových. Bohatá a společenská různorodost
EU a tolerance by měly i nadále sloužit jako pozitivní příklad.
Skutečnost, že v celé EU roste počet incidentů xenofobního
násilí na migrantech, je však alarmující. Pomocí dobře řízené
migrační a integrační politiky může EU aktivně přispět
k boji s xenofobními postoji, například podporou dialogu a
většího porozumění a důvěry mezi různými komunitami. Situace státních
příslušníků třetích zemí ve srovnání s občany EU jako
celku ukazuje, že je možné udělat více pro to, aby migranti, kteří
v EU již pobývají, byli dobře integrováni, mohli naplno rozvinout
svůj potenciál v prostředí, kde jsou jejich základní práva
plně respektována a kde mohou přispívat k prosperitě
společnosti. Podle zprávy o
vývoji zaměstnanosti a sociálním vývoji v Evropě v roce
2012 (Employment and Social Developments in Europe 2012)[66], je míra
nezaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí ve
srovnání s průměrem EU vyšší (21,3 % oproti 10,5 %).
Rovněž se zjistilo, že u státních příslušníků třetích zemí
existuje větší pravděpodobnost překvalifikovanosti a větší
riziko chudoby a sociálního vyloučení ve srovnání s jejich
protějšky v hostitelském státě[67]. Riziko chudoby a sociálního vyloučení
osob narozených v cizině ve věku 25–54 let
v průměru přesahuje riziko u zbytku populace o více než
deset procentních bodů v celé EU. Rozdíl v riziku chudoby po
sociálních transferech mezi migranty a občany EU je rovněž výrazný, a
sice osm procentních bodů. Kromě toho je u dětí
z přistěhovaleckého prostředí větší riziko, že
předčasně ukončí školní docházku[68].
Z další studie vyplynulo, že u mladých lidí
z přistěhovaleckého prostředí je ve srovnání s jejich
vrstevníky výrazně vyšší pravděpodobnost, že se ocitnou
v kategorii osob, které „nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo
v profesní přípravě“ (NEET) [69]. Rada tento problém uznává a
v listopadu 2012 přijala závěry, které stanoví priority
potřebné k řešení otázky účasti a sociálního
začleňování mladých lidí se zaměřením na mladé lidi
z přistěhovaleckého prostředí[70]. Balíček pro
sociální investice stanoví pokyny pro členské státy EU a podporuje jejich
úsilí odstranit překážky účasti na trhu práce nedostatečně
zastoupeným pracovníkům, včetně migrantů. Dále členské
státy vyzývá, aby podnikly kroky k řešení diskriminace na pracovišti,
zlepšily programy uznávání dovedností a kvalifikace a usnadnily přístup
migrantů ke vzdělávání (zejména vyššímu), službám zaměstnanosti
(včetně informací o volných pracovních místech), finančním
službám, dávkám sociálního zabezpečení a sociální pomoci[71]. Při
usnadnění a podpoře integrace hraje roli sloučení rodiny. Na
základě veřejných konzultací zúčastněných stran po vydání
zelené knihy o právu na sloučení rodiny (2011)[72]
připravuje Komise pokyny s cílem zajistit na úrovni EU účinné,
transparentní a jasné provádění pravidel pro sloučení rodiny. Tyto
pokyny, které by měly být vypracovány do konce roku 2013, se
zaměří na potřebu nalézt rovnováhu mezi základním právem na
rodinný život a potřebou zajistit, že toto právo je skutečně a
soudržně uplatňováno v souladu s pravidly příslušné
směrnice[73]. III.5. Vnější perspektiva Migrace se stává
stále důležitějším tématem světové agendy. V rámci
globálního přístupu k migraci a mobilitě, který je zastřešujícím
rámcem vnější migrační politiky EU, přijala EU sérii iniciativ
na regionální i globální úrovni. Usnadnění migrace a mobility by mělo
přispět k hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti
EU. Důležité souvislosti mezi otázkami migrace a rozvoje jsou rovněž
jasně uznány v rámci rozvojové politiky EU Agenda pro změnu. Kromě současných partnerství v
oblasti mobility byla v roce 2012 vedena jednání s Marokem a Tuniskem
ohledně nových partnerství v oblasti mobility, včetně
jejího zjednodušení a lépe řízené legální migrace[74]. EU
kromě toho zahájila informativní rozhovory s Ázerbájdžánem. Dále byl
navázán strukturovaný dialog v oblasti migrace, mobility a
bezpečnosti s Jordánskem, který může vyústit v partnerství
v oblasti mobility. Následovat budou podobné dialogy s ostatními
zeměmi v jižním Středomoří, pokud to politická situace
dovolí. S dalšími prioritními zeměmi mimo sousedství EU, jako je například
Indie, se zvažuje se i jiný rámec spolupráce, a sice Společný program pro
migraci a mobilitu. EU byla v roce 2012 kromě toho
zapojena do celé řady regionálních a subregionálních dialogů a
procesů spolupráce, jejichž tématem jsou všechny vzájemně relevantní
otázky a témata v oblasti migrace a mobility. V souladu se
závěry Rady ze dne 29. května 2012[75] je pozornost prioritně
zaměřena na Partnerství Afrika-EU v oblasti migrace, mobility a
zaměstnanosti a rabatský proces[76]
na Jihu, na pražský proces[77]
a panel Východního partnerství pro otázky migrace a azylu na Východě,
jakož i na dialog o migraci vedený mezi zeměmi EU a zeměmi Latinské
Ameriky a Karibiku a na dialog vedený se zeměmi podél „Hedvábné stezky“ v
rámci budapešťského procesu[78].
Prospěch z
dobře řízených legálních systémů pro vstup do EU mají i
země původu a význam této skutečnosti by neměl být
podceňován. Remitence jsou stále významným zdrojem soukromého příjmu
pro řadu rodin ve třetích zemích, přičemž v roce 2011
jejich objem vzrostl na 28,5 miliardy EUR, což je oproti roku 2010 nárůst
o 3 %[79].
Komise a členské státy v posledních letech podnikly řadu
iniciativ souvisejících s remitencemi a v této oblasti došlo
k pokroku, nicméně je stále třeba udělat více[80].
Přistěhovalecké komunity rovněž přispívají k rozvoji
svých zemí původu mnoha jinými způsoby, například
předáváním dovedností a podporou investic. Na světové
úrovni je EU aktivně zapojena do příprav nadcházejícího druhého
dialogu OSN na vysoké úrovni týkajícího se migrace a rozvoje, který se má konat
během 68. zasedání Valného shromáždění OSN ve dnech 3.–4. října
2013, s cílem účinně přispět k úspěšnému zasedání. Ve sdělení nazvaném Maximalizace dopadu
migrace na rozvoj – Přínos EU pro dialog OSN na vysoké úrovni a další
kroky k upevňování vazby mezi rozvojem a migrací[81] se
Komise dále zaměřuje na souvislosti mezi migrací a rozvojem a
společný postoj EU je definován pomocí klíčových poselství pro
posílenou mezinárodní spolupráci. IV. Reakce
na nové úkoly v oblasti mezinárodní ochrany IV.1. Dokončení společného evropského
azylového systému Evropa
stále představuje důležitou destinaci pro osoby, které
skutečně potřebují ochranu. V zájmu vytvoření
jednotného statusu ochrany v celé EU vyvíjel Evropský parlament, Rada a
Komise v roce 2012 intenzivní činnost s cílem dokončit
potřebný balíček nástrojů pro druhou fázi společného
evropského azylového systému. Po přijetí revidované kvalifikační
směrnice[82]
v roce 2011 bylo v roce 2012 dosaženo politické dohody ohledně
přepracovaného znění dublinského nařízení[83] a
směrnice o podmínkách přijímání[84]. Velký význam mají zejména změny
směrnice o podmínkách přijímání, jelikož poprvé zavádí prováděcí
pravidla ohledně zadržení souvisejícího s azylem, včetně
úplného seznamu restriktivních důvodů pro takové zadržení a
přísných požadavků na jeho podmínky. Změny dublinského
nařízení posílí jak jeho účinnost a ochranné aspekty, zejména pokud
jde o právo odvolat se proti rozhodnutí o přemístění a zachování
jednoty rodiny. V březnu 2013 bylo dosaženo politické dohody
ohledně posledních dvou legislativních aktů tvořících
společný evropský azylový systém – a sice přepracování dvou
nástrojů, směrnice o azylovém řízení[85] a
nařízení o Eurodacu týkajícím se biometrické databáze pro porovnávání
otisků prstů[86].
Přepracovaná směrnice o azylovém řízení povede ke
spravedlivějším, rychlejším a kvalitnějším rozhodnutím o azylu. Dále
budou lépe zohledňovány zvláštní potřeby zranitelných osob a zejména
se dostane lepší ochrany nezletilým osobám bez doprovodu a obětem
mučení. Přepracované nařízení o Eurodacu dále umožní
v rámci prosazování práva a za velmi omezených podmínek přístup do
databáze EU otisků prstů žadatelů o azyl s cílem zabránit
nejvážnějším trestným činům (vražda, terorismus), odhalit je nebo
vyšetřit. Jakmile budou tato
opatření v oblasti společného evropského azylového systému
účinně provedena, bude mít EU k dispozici ucelený azylový systém,
který stanoví společné postupy a jednotný status pro osoby, jimž byl
udělen azyl nebo doplňková ochrana v celé EU,
s dostatečnými zárukami proti zneužití. Cílem těchto
opatření je rovněž zajistit ochranu základních práv žadatelů o
azyl, zejména zásadu nenavracení a právo na účinný opravný prostředek
před soudem. IV.2. Podpora praktické spolupráce a vnitřní
solidarity EU Na téma
vnitřní solidarity EU oblasti azylu proběhla na úrovni EU intenzivní
debata a Evropský parlament[87]
i Rada[88]
přijaly strategické dokumenty a Výbor regionů[89] a
Evropský hospodářský a sociální výbor[90] vydaly svá stanoviska. Byla vyjádřena
podpora hlavním obrysům strategie Komise stanoveným ve sdělení o
vnitřní solidaritě EU v oblasti azylu[91].
Strategie je založena na prohloubení vzájemné důvěry a paralelním
rozvoji různých nástrojů, které mohou být vhodné pro různé
potřeby a situace v členských státech. Tyto nástroje a rámce
mohou být v praxi úspěšné pouze při plné angažovanosti orgánů
členských států a Evropského podpůrného úřadu pro otázky
azylu (EASO). Angažovanost členských států v
opatřeních solidarity prošla během roku 2012 třemi
zatěžkávacími zkouškami, a sice v souvislosti s řeckým národním
akčním plánem v oblasti azylu a migrace[92], konfliktem v Sýrii a vnitřním
přesídlováním osob požívajících mezinárodní ochrany, konkrétně
prostřednictvím projektu EUREMA II. Při všech těchto třech
příležitostech se ukázalo, že je nutné v praxi dále provádět
učiněné závazky solidarity. Provádění
bylo tématem setkání odborníků na vnitřní solidaritu EU, které se
konalo začátkem roku 2013. Setkání potvrdilo, že stále existuje prostor
pro užší praktickou spolupráci mezi vnitrostátními orgány. Například
z něj vyplynulo, že i přes široce uznávanou vysokou kvalitu
evropských osnov pro odbornou přípravu v oblasti azylu, je pouze
několik členských států využívá ve větším
měřítku. Řada odborníků z členských států
zároveň vyjádřila v souvislosti s prohloubením vzájemné
důvěry prostřednictvím soudržného provádění nových právních
předpisů v oblasti azylu připravenost k větší
kontrole vnitrostátního azylového řízení na úrovni EU. Pokud jde o
prevenci krizí a jejich řízení, byly v rámci uvedeného setkání stanoveny
hlavní úkoly, jako odpovědnost za koordinaci opatření v oblasti
solidarity na úrovni EU a pohotovostní plánování v krizových situacích
týkajících se azylu. IV.2.1. Plně funkční Evropský
podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) Evropský
podpůrný úřad pro otázky azylu[93] hraje zásadní roli při provádění
společného evropského azylového systému, zejména prostřednictvím
posilování praktické spolupráce a koordinace operační podpory mezi
členskými státy[94].
Úřad EASO získal v září 2012 plnou finanční nezávislost a byla
na něj převedena hlavní opatření týkající se praktické
spolupráce v oblasti azylu, která dříve spravovala Komise.
Současně s pokračující podporou provádění akčního
plánu EU v oblasti migrace a azylu v Řecku proběhlo
v Lucemburku druhé zahájení činnosti podpůrných týmů EASO
pro otázky azylu, v rámci něhož byla novým zaměstnancům
poskytnuta podpora při odborné přípravě. Úřad EASO stále
více působí jako poskytovatel informací s cílem podniknout preventivní
opatření a řešit konkrétní obtíže, dříve než se z nich
vyvine závažný problém. Úřad je při vykonávání svých povinností
závislý na zdrojích členských států a členské státy se
rovněž vyzývají, aby navýšily svoji podporu a příspěvky pro
další projekty vedené úřadem EASO, jako jsou evropské osnovy pro odbornou
přípravu v oblasti azylu a činnosti v zemi původu. Partnerství mezi
Evropskou komisí a úřadem EASO bude v roce 2013 dále posíleno,
jelikož se úřad stane klíčovým partnerem při provádění
nových právních přepisů. První vyhodnocení činnosti úřadu
EASO, v souladu se sdělením o vnitřní solidaritě EU[95],
proběhne v roce 2013. Komise bude s úřadem EASO rovněž
spolupracovat na plném přijímání opatření stanovených ve
společném prohlášení o budoucím řízení decentralizovaných agentur EU[96]. IV.2.2. Podpora Řecka v oblasti
azylu Komise spolu s úřadem EASO a dalšími
zúčastněnými stranami přijala opatření na podporu
Řecka při zlepšování jeho azylového systému. Jejich součástí
byly návštěvy na místě, poskytnutí cíleného financování a nasazení
podpůrných týmů EASO pro otázky azylu a odborníků na realizaci
projektů financovaných z prostředků EU. Pokrok přinesl novou nezávislou
azylovou službu, opatření pro řešení nevyřízených žádostí, jako
jsou odvolací komise a zvláštní pracovní skupina. Na podporu tohoto úsilí bylo
prostřednictvím Evropského uprchlického fondu na období 2011–2013
poskytnuto financování ve výši 19,95 milionu EUR, přičemž jen na rok
2013 bylo přiděleno 3,2 milionu EUR[97]. I když Komise tento vývoj uvítala, domnívá se,
že stále existuje řada nedořešených otázek a že je třeba
vyvinout další úsilí, zejména pokud jde o dodržování lidských práv
v zařízeních, kde jsou žadatelé o azyl zadržováni, lepší přístup
k azylovému řízení a větší dostupnost otevřených
přijímacích středisek. Komise bude pokračovat ve spolupráci s řeckými
orgány s cílem stanovit příslušné priority a poté usnadnit hladké
provádění akčního plánu. Potřebná je i pokračující podpora
a solidarita ostatních členských států EU. Význam trvalé bdělosti
v tomto ohledu vyplývá z důsledků rozsudku Evropského soudního
dvora (velkého senátu) ve spojených věcech C-411/10 and C-493/10[98] pro celý
evropský azylový systém. IV.2.3. Ochrana uprchlíků ze Sýrie Migrace coby
důsledek konfliktu v Sýrii představuje značnou zátěž
pro azylové systémy některých členských států. Velká
většina z 600 000 občanů Sýrie, kteří během
roku 2012 uprchli ze země, odešla do Jordánska, Turecka, Libanonu a Iráku[99].
V EU požádalo o azyl přibližně 23 770 osob[100].
Většina z těchto žádostí byla podána v Německu a
Švédsku (přibližně 33 % v každém tomto státě),
přičemž ostatní členské státy byly zasaženy jen okrajově.
Přestože tato čísla nejsou natolik vysoká, aby azylové systémy
destabilizovala, zvláště proto, že posuzování žádostí bylo zejména
v Německu urychleno, jasně se ukázalo, že vzhledem
k nepředvídatelnosti situace je třeba větší
připravenosti. V srpnu 2012
zřídila Komise síť zahrnující příslušné agentury (EASO, Frontex,
Europol), která zajišťuje pravidelnou výměnu informací s cílem
koordinovat přijímaná opatření. Tento koordinační mechanismus
mezi Evropskou komisí a agenturami EU představuje plán pro lepší
monitorování situace na vnějších hranicích EU a jejích azylových
systémů. Díky tomu bude snazší v pravou chvíli aktivovat podpůrné
nástroje, včetně mechanismu včasného varování stanoveného v článku
33 přepracovaného dublinského nařízení. IV.2.4. Vnitřní přesídlování
osob v EU Vnitřní
přesídlování osob požívajících mezinárodní ochrany představuje i
nadále jeden z nejhmatatelnějších výrazů solidarity, který je
k dispozici členských státům, jež chtějí zmírnit tlak na
azylové systémy jiných členských států. Je to však i jeden
z nejkontroverznějších kroků. Přestože byl projekt EUREMA
II[101],
který začal v roce 2012, prodloužen do konce roku 2013, obtíže
s vnitřním přesídlováním osob požívajících mezinárodní ochrany
z Malty do některých zúčastněných členských států
přetrvávají. Podle úřadu EASO a informací, které Komisi poskytly
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Mezinárodní organizace pro
migraci a maltská vláda, jsou příčiny této situace různé. V
některých případech jsou problémem restriktivní kritéria
uplatňovaná členskými státy při výběru osob požívajících
mezinárodní ochrany k vnitřnímu přesídlení, jindy zase obavy
osob požívajících mezinárodní ochrany, že vyhlídky na sloučení rodiny a
integraci v členském státě, který jim nabízí přesídlení, by
mohly být problematické. IV.3. Vnější rozměr azylu EU –
regionální program ochrany a znovuusídlení Solidarita by
neměla končit na hranicích EU. Z podpory EU v oblasti mezinárodní
ochrany by rovněž měly těžit i třetí země.
V rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě by EU měla
upevnit spolupráci s příslušnými nečlenskými zeměmi EU
s cílem pomoci jim při posilování jejich systémů ochrany a
zajistit dodržování mezinárodních standardů a rovněž vyjádřit solidaritu
s uprchlíky a dalšími osobami, které potřebují ochranu na celém
světě. Regionální programy ochrany a znovuusídlování představují
spolu s probíhající spoluprácí EU s třetími zeměmi (na
dvoustranné i mnohostranné úrovni) při plnění tohoto cíle klíčové
nástroje. Kromě
činnosti na stávajících regionálních programech ochrany[102] a na
základě výzvy Rady pro spravedlnost a vnitřní věci[103] reaguje
Komise na probíhající konflikt v Sýrii a situaci v souvislosti
s uprchlíky v sousedních zemích tím, že v roce 2014 zřídí
regionální program rozvoje a ochrany na Blízkém východě, který bude
fungovat jako doplněk již poskytované bezprostřední humanitární
pomoci. Komise rovněž
poskytuje finanční podporu UNHCR s cílem umožnit řádnou
registraci uprchlíků v zemích sousedících se Sýrií, a zajistit jim
tak přístup k ochraně. Tato podpora obnáší pomoc místním
úřadům při zajišťování dopravy z hraničních
přechodů, poskytování nezbytného vybavení a zásob a rovněž v případě
potřeby zajišťování odborné přípravy v oblasti základních
zásad mezinárodní ochrany a seznamování se s těmito zásadami pro
nevládní organizace, úředníky a další zúčastněné strany. Znovuusídlení
uprchlíků ze zemí mimo EU představuje i nadále hlavní výraz
solidarity EU a jejích členských států vůči třetím
zemím, na jejichž území žije velké množství uprchlíků. Cílem Komise je
zajistit, aby při zachování dobrovolného charakteru znovuusídlování
členské státy každoročně přijímaly více uprchlíků.
V rámci dosažení dohody ohledně společného programu EU pro
znovuusídlování[104]
pod záštitou Evropského uprchlického fondu v březnu 2012 se
členské státy poprvé dohodly na konkrétních společných prioritách EU
pro znovuusídlování na rok 2013[105].
To představuje jasný politický signál jednoty a solidarity
s mezinárodní komunitou a uprchlíky, kteří potřebují trvalé
řešení, a dále dokazuje, že EU a členské státy zaměřují své
úsilí v oblasti znovuusídlování na dlouhotrvající situace, které vyžadují
zvláštní pozornost a zvýšené úsilí. Obrysy programu Unie pro znovuusídlování od
roku 2014 a dále jsou předmětem jednání v rámci nového Azylového
a migračního fondu. IV.4. Nezletilé osoby bez doprovodu Nezletilé osoby
bez doprovodu, včetně těch, které nežádají o azyl, tvoří
zranitelnou skupinu, které byla v roce 2012 věnována velká pozornost.
Zpráva[106]
o provádění Akčního plánu pro nezletilé osoby bez doprovodu[107] v
polovině prováděcího období (2010–2014) vyzdvihla nutnost zlepšit
sběr údajů, prevenci migrace, k níž dochází za nebezpečných
okolností, a prevenci obchodu s lidmi, zajištění přijímání a procedurálních
záruk v EU a hledání účinných trvalých řešení pro tento
přetrvávající jev. Integrace specifických potřeb nezletilých osob
(bez doprovodu) a uznání jejich zranitelného postavení v azylových
situacích adekvátním způsobem představuje pro Komisi jeden
z nejdůležitějších bodů během jednání o nástrojích
společného evropského azylového systému. Úřad EASO zahájil řadu iniciativ
týkajících se postupů určování věku a rodinných vazeb. Komise
rovněž zveřejnila výzvu k předkládání návrhů
ohledně analýzy opatření a určení osvědčených
postupů pro přijímání, ochranu a integraci nezletilých osob bez
doprovodu[108]. IV.5. Vymýcení obchodu s lidmi a ochrana jeho
obětí Pro vymýcení obchodu s lidmi, což je
z velké části přeshraniční jev, je třeba těsné
spolupráce mezi EU a jejími členskými státy. Oběti ze zemí mimo
Evropskou unii pochází hlavně z Nigérie a Číny. V roce 2012
došlo několika klíčovým a dynamickým momentům rozvoje, pokud jde
o rámec právních předpisů a opatření EU pro řešení otázky
obchodu s lidmi. V červnu 2012 zahájila Komise integrovanou
Strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016[109], v níž
zaujímají ústřední místo oběti a která doplňuje provádění
právních předpisů EU ohledně obchodu s lidmi[110]. Úřad
koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi, který byl jmenován
v roce 2011, má při monitorování vývoje zásadní úlohu.
V září 2012 přijala Evropská rada závěry[111], které
strategii vítají a potvrzují politickou vůli a připravenost
členských států jednat v souladu s učiněnými
závazky. Sdělení uvítal rovněž Evropský parlament, Evropský
hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů[112]. Pokud jde o vnější rozměr obchodu
s lidmi bylo v rámci přijetí druhé (a závěrečné)
zprávy o provádění Dokumentu zaměřeného na konkrétní kroky k
posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti
obchodování s lidmi[113]
uvedeno, že strategie EU by měla být použita coby nové vodítko pro
vnější rozměr. V rámci toho se předpokládá spojené úsilí
pro zvýšenou spolupráci se třetími zeměmi původu, tranzitu a
cílovými zeměmi migrantů. To je rovněž v souladu se
závěry Rady o globálním přístupu k migraci a mobilitě[114]. Obchod
s lidmi je téma všech dialogů ohledně migrace a mobility, které
vede EU se svými partnery (na regionální i bilaterální úrovni) i v rámci partnerství
v oblasti mobility. Zpráva obsahuje seznam zemí a regionů, v nichž je
třeba tuto spolupráci a partnerství dále posílit a zefektivnit. Tento
seznam bude pravidelně revidován a aktualizován. V. Politická
reakce EU na migrační tlaky V.1. Soudržný přístup
s cílem omezit nelegální migraci Nelegální migrace stále představuje
problém pro EU a členské státy, které jsou všechny navzdory různé
míře a okolnostem zasaženy, stejně jako samotní migranti, kteří
často žijí v nebezpečných a nelidských podmínkách. EU si
vytyčila jasný cíl prevence a kontroly stávajících tlaků vznikajících
v souvislosti s nelegální migrací, stejně jako zneužívání možností
migrace. To je základní podmínka důvěryhodné a legální politiky
v oblasti migrace a mobility. Dne 23. dubna 2012 přijala Rada dokument
Činnost EU zaměřená na migrační tlaky – strategická reakce[115], který
vymezuje šest strategických prioritních oblastí: I. Posílení spolupráce
s třetími zeměmi tranzitu a původu v oblasti řízení
migrace; II. Posílená správa hranic na vnějších hranicích; III.
Předcházení nedovolenému přistěhovalectví přes
řecko-tureckou hranici; IV. Lepší postupy pro řešení zneužívání
možností legální migrace; V. Zajištění a ochrana volného pohybu zamezením
zneužívání státními příslušníky třetích zemí a VI. Posílení
řízení migrace, včetně spolupráce v rámci postupů návratu. Dokument Činnost EU zaměřená
na migrační tlaky – strategická reakce obsahuje nástroj, který EU a
jejím členským státům umožňuje řešit nelegální migraci a
zároveň zajistit dodržování základních práv[116].
Provádění jeho prvků a návazná opatření obnáší úzkou spolupráci
mezi institucionálními aktéry (Radou, členskými státy, Komisí a
příslušnými agenturami EU), vždy v souladu s jejich kompetencemi a
institucionální úlohou[117].
Součástí pracovního dokumentu útvarů Komise připojeného
k této zprávě je zpráva o pokroku opatření členských
států v těchto prioritních oblastech[118]. Na
strategické priority je třeba pohlížet jako na součást širšího
pohledu na řízení migračních toků, který obsahuje veškeré
aspekty od dialogů s třetími zeměmi, coby součást
rámce globálního přístupu k migraci a mobilitě, solidární
opatření s Řeckem až po opatření podniknutá jednotlivými
členskými státy na vlastních hranicích. Subjektům zaměstnávajícím
nelegálně pobývající státní příslušníky třetích zemí musí být
uděleny sankce. Komise v současné době posuzuje, jak
členské státy provedly směrnici o sankcích vůči
zaměstnavatelům[119]
ve vnitrostátním právu. Na základě tohoto hodnocení zveřejní Komise
v polovině roku 2014 zprávu. Členské státy jsou žádány, aby
předložily požadované každoroční zprávy, jež mají být dodány
v červenci každého roku. V.1.1 Určení a odstranění
zátěžových míst Při analýze tras nelegální migrace a
koordinaci opatření s cílem odstranit konkrétní zátěžová místa,
v současné době zejména na řecko-turecké hranici, hraje
klíčovou roli agentura Frontex. Zátěžová místa mohou vzniknout i
jinde, a proto je důležité neustále monitorovat vývoj. Pozitivní vývoj, k němuž
došlo na základě řeckého národního akčního plánu v oblasti azylu
a migrace, představuje zlepšení v integrovaném řízení
vnějších hranic prostřednictvím elektronického dozoru jakož i
zřízení národní koordinační jednotky a dále účinná návratová
politika, která se soustředí na podporu dobrovolných návratů a
v případě, kde to není možné, i nucených návratů. V.1.2 Readmisní dohody Komise pokračuje v provádění
třinácti stávajících readmisních dohod EU[120],
přičemž zohledňuje závěry Rady ze dne 9.–10. června
2011 o strategii Evropské unie pro readmisi. Kromě toho pokračuje
v úsilí vyjednavače readmisních dohod EU. V dubnu 2012 byla
uzavřena nová readmisní dohoda s Kapverdami a v říjnu 2012 s
Arménií. V červnu 2012 bylo dosaženo také dohody s Tureckem,
která nyní čeká na podpis a ratifikaci. Vyjednávání s Ázerbájdžánem
postupují stabilním tempem. Komise vyvíjí úsilí s cílem posílit záruku
ochrany základních práv v nově vyjednaných readmisních dohodách EU
s třetími zeměmi. Na ministerském zasedání AKT ve Vanuatu
v červnu 2012 byl schválen soubor doporučení ze setkání
odborníků, která se týkala otázky readmise s cílem mimo jiné posílit
provádění příslušných ustanovení článku 13 (Migrace) Dohody
z Cotonou[121]. V.1.3 Stanovení norem pro
společnou návratovou politiku Před koncem roku 2012 oznámily Komisi
všechny státy vázané směrnicí o navracení[122],
kromě Islandu, její plné provedení ve vnitrostátním právu. EU je dnes
tudíž velmi blízko ke společným normám týkajícím se návratu za plného
dodržování základních práv. Hodnocení správnosti provedení směrnice o
navracení ve vnitrostátním právu bylo dokončeno a je v současnosti
předmětem navazujících opatření. Zásadní rozsudek Soudního dvora
Evropské unie z roku 2012 vyjasňuje rozsah, v němž jsou ustanovení
vnitrostátního práva kriminalizující nelegální pobyt v souladu se směrnicí
o navracení[123].
Na konci roku 2013 bude zveřejněno sdělení o navracení. V roce 2012 představovalo 51,2 % všech
návratů dobrovolný návrat nebo odchod. Upřednostňovanou možností
je i nadále dobrovolný návrat nebo odchod, ačkoli v některých
případech je nutné přistoupit k návratu nucenému. Členské státy
by měly i nadále naplno využívat možností nabízených Evropskou sítí
dobrovolného návratu[124]
jakož i financování z Evropského návratového fondu. Je třeba dále
podporovat využívání společných letů za účelem navrácení a
při tom naplno využívat návratového fondu a koordinace agentury Frontex[125]. Je
třeba posílit procesní záruky předepsané směrnicí o navracení,
včetně zavedení systému sledování nuceného navracení. Členské státy jsou často
konfrontovány s velkým počtem státních příslušníků třetích
zemí, kteří i přes rozhodnutí o navrácení nemohou být v praxi
navráceni. Ze srovnávací studie[126],
kterou Komise zadala, vyplynulo, že řada členských států stanoví
možnosti a podmínky s jejichž pomocí mohou osoby, jejichž příkaz k
navrácení/vyhoštění bylo odložen, zahájit postup legalizace, pokud
splňují určité podmínky, jako je minimální délka pobytu, jestliže
spolupracují a nevzbuzují obavy ohledně veřejného pořádku.
Komise v současné době přezkoumává zjištění uvedené
studie a navrhne možná opatření coby součást sdělení o
navracení. V.1.4 Potírání zneužívání
liberalizace vízového režimu Komise za pomoci
úřadu EASO a agentury Frontex pokračuje v monitorování
účinků nových bezvízových režimů prostřednictvím tzv.
mechanismu monitorování v období po vízové liberalizaci. Kromě toho
pokračují jednání o navrhovaných změnách[127]
nařízení Rady (ES) č. 539/2001[128]. Tato revize uvedeného nařízení by
zavedla nový mechanismus pozastavení víz a revidovaný mechanismus vzájemnosti
coby nejzazší opatření v případech, kdy zavedení bezvízového režimu
vede k náhlému a výraznému nárůstu nelegální migrace nebo nedůvodných
žádostí o azyl. V případě mechanismu vzájemnosti však ještě
nebylo dosaženo dohody. V.2. Účinná správa hranic V.2.1 Vnější hranice EU Zásadní
úlohu při usnadňování operativní spolupráce mezi členskými státy
pře bezpečnosti hranic a navracení hraje i nadále Frontex.
Provádění revidovaného nařízení o agentuře Frontex[129], které
vstoupilo v platnost v prosinci 2011, musí být nyní pro agenturu hlavní
prioritou, zejména pokud jde o aktivní využívání jmenovaného úředníka pro
otázky základních práv a poradní fórum pro základní práva. Komise uvítala
veřejné konzultace uspořádané evropským veřejným ochráncem práv
ohledně agentury Frontex a základních práv[130]. Na
základě zrušení rozhodnutí Rady 2010/252/EU Soudním dvorem Evropské unie,
pokud jde o pokyny pro pátrací a záchranné situace[131],
předložila Komise v dubnu 2013 návrh[132], který uvedené rozhodnutí nahrazuje a
zohledňuje zásadní rozsudek vynesený Evropským soudem pro lidská práva v
roce 2012[133].
Za těsné
koordinace s agenturou Frontex a členskými státy pokračovala Komise v
rozvoji evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), jehož provoz by měl
být zahájen v říjnu 2013. Nařízení, kterým se uvedený systém zřizuje,
by mělo být přijato v první polovině roku 2013. Evropská rada a
Parlament se vyzývají, aby tento časový plán podpořily. V zájmu
zavedení uceleného souboru nástrojů pro správu vnějších hranic EU s pomocí
nejmodernější technologie přijala Komise v únoru 2013
„balíček opatření pro inteligentní hranice“. V.2.2 Správa Schengenu Jak již bylo oznámeno ve sdělení Komise o migraci v roce 2011[134],
zveřejnila Komise coby část první pololetní zprávy o fungování
schengenského prostoru[135]
pokyny[136]
s cílem zajistit soudržné provádění a výklad pravidel upravujících
schengenský prostor. Byly určeny dvě oblasti, kde by takové pokyny
mohly znamenat přidanou hodnotu: vydávání povolení k dočasnému pobytu
a cestovních dokladů občanům třetích zemí a policejní
opatření v příhraničních oblastech u vnitřních hranic.
Pokud jde o druhou otázku, členské státy se vyzývají, aby zajistily, že
jejich vnitrostátní právní předpisy a postupy jsou v souladu s
příslušnými ustanoveními schengenského acquis a judikaturou
Soudního dvora Evropské unie[137]. Během roku 2012 probíhaly v Radě a Parlamentu intenzivní
diskuse ohledně návrhů právních předpisů předložených
v roce 2011[138]
s cílem zajistit posílenou správu Schengenu. Diskuse pokračují i roce
2013. VI. Závěrečné
poznámky Migrace k EU vždy patřila a nadále bude
patřit. Jak vyplývá z této zprávy, řada cílů byla splněna a
následující roky přinesou nové úkoly, které bude třeba řešit.
Rostoucí počet incidentů xenofobního násilí na migrantech v celé EU
je alarmující. Pokud bude EU mít dobře řízenou migrační a
integrační politiku, může aktivně přispět k boji s
takovým přístupem. Evropa by měla rozmanitost vítat a
učinit migraci dynamickou silou růstu a pokroku. Má-li EU
přilákat talentované osoby a podnikatele, které potřebuje, musí držet
krok se svými světovými konkurenty. Na podporu cílů strategie Evropa
2020 je třeba vytvořit podmínky pro ucelenou politiku migrace
pracovních sil, která je zaměřena do budoucna a která umožní
prosperitu hospodářské činnosti ve stabilním a bezpečném
prostředí. To znamená pracovat na modernějším a účinnějším
řízení překračování vnějších hranic, posilovat dobře
řízené imigrační a integrační politiky, současně
zintenzívnit boj proti nelegální migraci a obchodu s lidmi a zároveň
zajistit, že základní práva přistěhovalců a žadatelů o azyl
jsou ve všech případech zaručena. To znamená, že spoluzákonodárci by
měli dát přijetí předložených balíčků právních
předpisů potřebnou prioritu. Kromě toho je nutné, aby
Komise proaktivněji monitorovala provádění acquis v oblasti
migrace. Rozvoj imigrační a azylové politiky nelze
zajistit bez potřebné rozpočtové podpory. Stále je třeba
zajistit dohodu a účinné zavedení celkového rámce rozpočtu Evropské
unie na období 2014–2020. Je třeba urychleně nalézt dohodu v otázce
nařízení o Azylovém a migračním fondu a nařízení o Fondu pro
vnitřní bezpečnost, aby začátkem roku 2014 bylo možné zavést
potřebná opatření. Před jednáními o víceletých programech povede
Komise politické dialogy s členskými státy, a pokud jde o některé
části o Fondu pro vnitřní bezpečnost, se státy přidruženými
k Schengenu. Politický dialog by měl vést k většímu
zaměření na cíle, výsledky a dopady. V mezidobí se členské státy
vyzývají, aby k podpoře provádění migrační politiky EU naplno
využívaly prostředků, které jsou v současné době
k dispozici. Komise se těší na další diskuse
stavějící na této zprávě v Evropském parlamentu i Radě. [1] Komise přislíbila dalších 100 milionů EUR
určených na humanitární pomoc pro více než 4 miliony lidí, kteří v
důsledku konfliktu v Sýrii potřebují pomoc. Po rozdělení
těchto prostředků, k němuž dojde během roku 2013,
dosáhne celková humanitární pomoc Komise 200 milionů EUR. Viz http://ec.europa.eu/echo/news/2013/20130129_en.htm [2] Eurostat
(online data code: demo_pjanind). [3] Eurostat
(online data code: proj_10c2150p). [4] KOM(2011) 751v konečném znění. [5] COM(2012) 254 final. Pozměněný návrh ve druhém čtení. [6] KOM(2011)
319 v konečném znění. Pozměněný návrh. [7] KOM(2010) 379 v konečném znění. [8] KOM(2010) 378 v konečném znění. [9] Nařízení (EU)
č. 1077/2011. Viz http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-is-new/news/news/2012/docs/20121129_agency_large_scale_it_systems_en.pdf
[10] KOM(2011) 743 v konečném znění a následné
závěry Rady. Zpráva o provádění globálního přístupu k migraci a
mobilitě, která je vypracována jednou za dva roky, bude
zveřejněna v červnu 2013. Zpráva hodnotí dosažený pokrok a
přispěje k dalšímu posílení provádění globálního
přístupu k migraci a mobilitě. [11] SWD(2013)
210. [12] EMS (EMN),
http://www.emn.europa.eu
[13] Nařízení
Rady (ES) č. 377/2004 ve znění nařízení (ES) č.
493/2011. Úř. věst. L 141, 27.5.2001, s. 1. [14] Statistiky
předkládané v této části i celém sdělení tvoří
v první řadě nejnovější dostupné statistiky Eurostatu.
Podrobnější statistiky (některé z EMS), včetně
rozdělení podle členských států, jsou uvedeny ve statistické
příloze v průvodním pracovním dokumentu útvarů Komise
(SWD(2013) 210). [15] Čistá
migrace do EU bez statistického očištění tvořila + 0,5 milionu,
přičemž 1,2 milionu osob z EU odešlo a 1,7 milionu do ní
přišlo. [16] Statistiky Eurostatu o migraci. Viz též EU Employment and Social Situation Quarterly
review, March 2013, Special supplement on Demographic Trends [17] Údaje
Eurostatu za rok 2011, ze dne 31.3.2013. Údaje Eurostatu za rok 2012 budou
k dispozici v červenci 2013. SWD(2013) 210, Statistická příloha
uvádí údaje za rok 2012 pro většinu členských států získané
z EMS. [18] Počet
zahrnující čtyři přidružené státy tvořil 8 980. [19] Údaje
Eurostatu. Tisková zpráva č. 48/2013 ze dne 22. března 2013. [20] Eurostat,
za rok 2012 nejsou k dispozici údaje za Maltu a Nizozemsko. [21] Eurostat,
údaje ze dne 18.4.2013. [22] Eurostat,
údaje ze dne 18.4.2013. EU-27, kromě HU a NL. [23] Eurostat,
údaje ze dne 25.4.2013. EU-27, kromě DK, CY, NL. Údaje za LU jsou
z období březen-prosinec 2012. [24] http://www.frontex.europa.eu/publications
[25] Eurostat.
Statistická zpráva GŘ pro vnitřní věci obsahuje údaje za rok 2008,
2009 a 2010, ze všech 27 členských států EU, Chorvatska a těchto
kandidátských zemí a zemí ESVO/EHP: Černá Hora, Island, Norsko, Srbsko,
Švýcarsko a Turecko. Zpráva je k dispozici na internetové stránce EU proti obchodu
s lidmi. [26] BE, BG,
EL, FR, IT, MT, PL, RO, SI, SE, UK a NO. Statistická příloha, Tabulka 9, SWD(2013)
210. Zdroj EMS. [27] BG, EL,
ES, FR, IT, LV, LU, MT, PL, SK, FI, SE. Zdroj EMS. [28] BG, EL,
IT, LV, LU, MT, PL, RO, SK, FI, SE. Zdroj EMS. [29] Europop2010. [30] Ve
srovnání s domácím obyvatelstvem bývají přistěhovalci mladší,
zejména ve věkové skupině 20–50 let. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/population/documents/Tab/ESSQR_Mar2013_demogr_suppl_final.pdf
[31] Neformální
zasedání Rady pro SVV ve dnech 23.–24.7.2012 a 17.–18.1.2013. EP k tématu
integrace migrantů, jejích účinků na trh práce a vnější
rozměr koordinace sociálního zabezpečení (hlasování dne 10.1.2013).
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) k migrujícím
podnikatelům (2012/C 351/04). [32] Např.
Přehled dovedností EU, http://euskillspanorama.ec.europa.eu/,
analýzu provedlo středisko Cedefop. [33] Např.
prostřednictvím portálu EURES (http://ec.europa.eu/eures/) a dále
usnadněním mobility uvnitř EU pro státní příslušníky
třetích zemí (viz studie EMS). [34] Ve
věkové skupině 20–64 let je míra překvalifikovanosti mnohem
vyšší u státních příslušníků třetích zemí než u celkové populace
(45 % oproti 21 %). SEK(2011) 957 v konečném znění, s. 28. [35] COM(2012)
173 final, Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu
růstu pracovních míst, s. 18–19. http://ec.europa.eu/europe2020 [36] COM(2012)
173 final. [37] 2010/707/EU:
Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik
zaměstnanosti členských států. [38] Přehodnocení
vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických
výsledků, COM(2012) 669 final. [39] Zejména
v souvislosti s projekty a studiemi, které se touto otázkou zabývaly.
Např.: čtvrtletní zpravodaj EU o zaměstnanosti a sociální
situaci vydávaný Komisí, síť IOM LINET (http://www.labourmigration.eu/)
a 8. zasedání Evropského fóra pro integraci. [40] Brückner,
H. The Labour Market Impact of immigration and its Policy Consequences.
Migration Policy Centre, MPC, (2012). [41] EESC
(2012/C 351/04). [42] COM(2012)
795 final. [43] KOM(2011)
815 v konečném znění, Roční analýza růstu na rok 2012, s.
11. [44] https://ec.europa.eu/digital-agenda/node/21022 [45] European Vacancy and Recruitment Report 2012, http://euskillspanorama.ec.europa.eu/docs/EVVR2012Factsheets/08-Bottleneck.pdf [46] Např.
v odvětví IT: IP/13/52, Komise spolu se společnostmi z
odvětví IKT vyzve v Davosu k akci, aby se vyrovnal nepoměr mezi
digitálními dovednostmi a pracovními místy v Evropě, http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-52_cs.htm.
[47] OECD Settling
In: OECD Indicators of Immigrant Integration 2012, tabulka 1.A1.2 Educational
attainment of foreign-born and native-born populations aged 15 to 64 not in
education, 2009-10. [48] Podle
údajů OECD je podíl vysoce vzdělaných osob mezi obyvateli narozenými
v cizině nižší v EU než v USA nebo Kanadě (zdroj
údajů: Settling In: OECD Indicators of Immigrant Integration 2012,
kapitola 7, tabulka 1.A1.2). [49] Globální
přístup k migraci a mobilitě se rovněž zabývá prevencí nelegální
migrace, bojem s ní a odstraněním obchodu s lidmi. Dále
maximalizuje dopad migrace a mobility na rozvoj a podporuje mezinárodní ochranu
a vnější rozměr azylu. [50] Směrnice
2009/50/ES ze dne 25. května 2009. [51] Směrnice
2011/98/EU přijatá dne 13. prosince 2011. Její provedení by mělo být
dokončeno do 25. prosince 2013. [52] Viz EP Legislative Observatory: Inter-insitutional
reference 2010/0209(COD). [53] Viz EP Legislative Observatory: Inter-insitutional
reference 2010/0210(COD). [54] http://ec.europa.eu/immigration
[55] Španělská
verze byla spuštěna v lednu 2013. Během roku 2013 přibude i
arabská verze. [56] COM (2013)
151 final, přijato dne 25. 3.2013. Stávající právní předpisy:
směrnice 2005/71/ES (výzkumní pracovníci) a 2004/114/ES (studenti). [57] COM(2012)
514 final. [58] Směrnice
2003/109/ES, ve znění směrnice 2011/51/EU, která rozšiřuje
dlouhodobý pobyt na osoby požívající mezinárodní ochrany. [59] Věc C-571/10 a C-508/10, http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-is-new/news/news/2012/20120510_en.htm [60] COM(2013)
95. [61] COM(2013)
97. [62] Nařízení
(ES) č. 810/2009. [63] COM(2012)
649 final. Sdělení Komise Provádění a rozvoj společné vízové
politiky k podpoře růstu v EU, které rovněž doprovází
zpráva o fungování místní schengenské spolupráce (COM(2012) 648 final). [64] Prostřednictvím
VIS bylo v roce 2012 předloženo přibližně 2,4 milionu
žádostí o vízum. To představuje zhruba 16 % všech žádostí o vízum za
uvedený rok. [65] Současná
strategie EU v této otázce je stanovena v Evropské agendě pro
integraci státních příslušníků třetích zemí KOM(2011) 455
v konečném znění a následných závěrech 3135. zasedání Rady
pro SVV ve dnech 13. a 14. prosince 2011. Viz také stanovisko Výboru
regionů k agendě (CIVEX-V-024). [66] K dispozici na http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=cs&catId=89&newsId=1774&furtherNews=yes a Eurostat, EU-LFS, table lfsa_urgan. [67] Statistiky
ohledně míry nezaměstnanosti v jednotlivých členských
státech jsou uvedeny v SWD(2013) 210. [68] COM(2013)
83 final, s. 6–7. [69] Eurofound
(2012), NEETs – Young people not in employment, education or training: Characteristics,
costs and policy responses in Europe. [70] Viz http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/educ/133859.pdf
[71] COM(2013)
83 final, Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně
provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–20, s. 11–12,
SWD(2013) 39 final, pracovní dokument útvarů Komise s názvem Follow-up
on the Implementation by the Member States of the 2008 European Commission
Recommendation on Active Inclusion of People Excluded from the Labour Market –
Towards a social investment approach, s. 56. [72] KOM(2011)
735 v konečném znění. Reakce na tuto zelenou knihu jsou dostupné na
internetové stránce: http://ec.europa.eu/home-affairs/news/consulting_public/consulting_0023_en.htm
[73] Tato
diskuse je inspirována studií EMS s názvem Misuses of the Right to
Family Reunification – Marriages and convenience and false declarations of
parenthood (červen 2012). [74] Dne 1.
března 2013 byla s Marokem dosažena politická dohoda. [75] Závěry
Rady o globálním přístupu k migraci a mobilitě (Dok. ref. 9417/12). [76] Partnerství
Afrika-EU v oblasti migrace a rozvoje, deklarace podepsaná v Rabatu, 2006. [77] Politický
proces na podporu migračních partnerství mezi zúčastněnými státy
EU, schengenského prostoru, jihovýchodní a východní Evropy a Střední Asie
spolu s Tureckem, který byl zahájen na ministerské konferenci v Praze
v roce 2009. Viz: www.icmpd.org [78] Poradní fórum více než 50 vlád a 10 mezinárodních organizací, jehož
cílem je vytvořit ucelené a udržitelné systémy pro řádnou migraci.
Viz: www.icmpd.org [79] Tisková
zpráva Eurostatu 176/2012 ze dne 11. prosince 2012. [80] EU
Remittances for Developing Countries, Remaining Barriers, Challenges and
Recommendations. http://ec.europa.eu/europeaid/what/migration-asylum/documents/eu_remittances_for_developing_countries_final_19-11-2012.pdf.
[81] COM(2013) 292
ze dne 21.5.2013. [82] Směrnice
2011/95/EU. [83] Přepracované
znění směrnice 2003/9/ES. Tisková zpráva 14556/12 Rady pro SVV ze dne
25.10.2012. [84] Přepracované
nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Tisková zpráva 17315/12 Rady pro
SVV ze dne 6.–7.12.2012. [85] Směrnice
Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských státech
o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka. Úř. věst. L 326,
13.12.2005, s. 13. EP legislative observatory,
interinstitucionální číslo COD(2009)0165. [86] Nařízení
Rady (ES) č. 2725/2000. Úř. věst. L 184, 15.12.2000, s. 1. EP legislative observatory.
Interinstitucionální číslo COD(2008)0242. Příští výroční zpráva
o Eurodacu bude zveřejněna v druhé polovině roku 2013. [87] http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2012-0310+0+DOC+XML+V0//CS [88] http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/12/st07/st07485.cs12.pdf
[89] http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:277:0012:0017:CS:PDF [90] http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.soc-opinions [91] KOM(2011)
835 v konečném znění. [92] Viz též
Pracovní skupina Komise pro Řecko, http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/president/taskforce-greece/
[93] EASO
v roce 2012 rovněž spustil své oficiální internetové stránky, http://www.easo.europa.eu,
a v červnu 2012 zveřejnil svoji první výroční zprávu. [94] Výroční
zpráva EASO, která má být zveřejněna v polovině roku 2013,
uvede další podrobnosti o různých činnostech úřadu v roce 2012. [95] KOM(2011)
835 v konečném znění. [96] http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/sefcovic/headlines/news/2012/07/2012_07_17_joint_agreement_agencies_en.htm [97] Na období
2011–2013 bylo Řecku také přiděleno 97,9 milionu EUR z
Evropského návratového fondu a 129,7 milionu EUR z Evropského fondu pro
vnější hranice. Jen za rok 2013 činily přidělené
částky z uvedených fondů 35,3 milionu EUR a 44 milionů EUR.
Částka 19,95 milionu EUR zahrnuje 7,7 milionu uvolněných v rámci
mimořádných prostředků z Evropského uprchlického fondu. [98] Spojené věci C-411/10 a C-493/10 (N.S., M.E. a další)
http://ec.europa.eu/dgs/legal_service/arrets/10c411_en.pdf [99] http://data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php,
údaje jsou ze začátku ledna 2013. [100] Ne všechny
členské státy dodaly údaje za prosinec. Nizozemsko nedodalo žádné údaje. [101] V rámci
prvního projektu EU vnitřního přesídlování osob požívajících
mezinárodní ochrany z Malty (EU Relocation from Malta, EUREMA) bylo
v období 2010–2011 přesídleno 227 osob. V případě
EUREMA II bylo původně vyčleněno 97 míst, k nimž
přibylo a dalších 265 bilaterálních závazků mimo projekt.
V průběhu roku 2012 bylo přesídleno buď
prostřednictvím projektu EUREMA II, nebo doprovodných bilaterálních
ujednání, 105 osob. [102] Komise
rovněž aktivně podporuje rozvoj regionálních programů ochrany
v severní Africe (včetně Egypta a Tuniska). [103] Říjen
2012. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/jha/133613.pdf
[104] Rozhodnutí
281/2012/ES ze dne 29. března 2012. http://www.resettlement.eu [105] V rámci
tohoto režimu se účastnící členské státy zavázaly uskutečnit v roce
2013 znovuusídlení 3 962 uprchlíků. To je více než v roce 2012,
kdy byl učiněn závazek pro 3 083 míst. [106] COM(2012)
554 final a připojený pracovní dokument útvarů Komise SWD(2012) 281. [107] KOM(2010)
213 v konečném znění. [108] Viz http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/financing/fundings/migration-asylum-borders/other-programmes/pilot-project-unaccompanied-minors/index_en.htm
[109] COM(2012)
286 final. [110] Konkrétně
směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a
o ochraně obětí, Úř. věst. L 101, 15.4.2011. Termín pro provedení ve
vnitrostátním právu je duben 2013. [111] http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/jha/133202.pdf
[112] http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.soc-opinions.23965
a http://toad.cor.europa.eu/corwipdetail.aspx?folderpath=CIVEX-V/035&id=21618 [113] http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st13/st13661-re03.cs12.pdf
[114] http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st09/st09417.cs12.pdf
[115] Dokument
Rady 8714/1/12 REV 1. Viz: http://register.consilium.europa.eu/pdf/CS/12/st08/st08714-re01.cs12.pdf.
V zájmu průběžné revize této strategie se každé
předsednictví Rady zavázalo, že dané téma zahrne do svého programu a bude
dokument Činnost EU zaměřená na migrační tlaky –
strategická reakce pravidelně aktualizovat, a to zejména
v souvislosti se Strategickým výborem pro přistěhovalectví, hranice
a azyl (SCIFA). [116] Např.
pokyny s názvem Apprehension of migrants in irregular situation –
fundamental rights considerations, které v roce 2012 vypracovala
Agentura Evropské unie pro základní práva, by měly být zohledněny
při postupech zadržování. [117] Např.
jednání o readmisní dohodě vede Komise, která jedná v úzké spolupráci
s členskými státy v příslušných pracovních skupin Rady. [118] SWD(2013)
210 final, oddíl 4. [119] Směrnice
2009/52/ES. [120] KOM(2011)
76. [121] http://ec.europa.eu/europeaid/where/acp/overview/cotonou-agreement/index_en.htm [122] Směrnice 2008/115/ES. [123] Zejména rozsudek ve věci C-430/11 (Sagor) dále objasnil, v jakém
rozsahu ustanovení vnitrostátního práva kriminalizující nelegální pobyt nesmí
podrývat společné normy směrnice o návratu. V této věci soud rozhodl, že právní předpisy členského
státu, které umožňují penalizaci neoprávněného pobytu státních
příslušníků třetích zemí prostřednictvím příkazu k
domácímu vězení, jsou v souladu se společnými normami směrnice o
návratu, pouze pokud uvedený příkaz skončí, jakmile je možné fyzicky
dopravit dotčenou osobu mimo území uvedeného členského státu. Tento
rozsudek dále stanoví, že judikatura Soudního dvora v této záležitosti je
založena na již etablované judikatuře ve věcech C-61/11 (El Dridi) a
C-329/11 (Achoughbabian), podle níž musí být ustanovení vnitrostátního práva
kriminalizující nelegální pobyt přiměřená a nesmí řízení o
navrácení zdržovat. [124] http://www.vren-community.org/ [125] V roce
2012 Frontex koordinoval celkem 39 společných letů za účelem
navrácení 2 110 osob. Do těchto letů bylo zapojeno dvacet
členských států (AT, BE, BG, DE, EL, ES, FI, FR, HU, IE, IT, LU, MT,
NL, PL, RO, SE, UK) a dvě země přidružené k Schengenu (CH, NO).
Navrácení proběhlo do těchto zemí: Arménie, Ekvádor, Gambie, Ghana,
Gruzie, Kolumbie, Kosovo(*), Nigérie, Pákistán, Srbsko, Ukrajina a Uzbekistán.
(*Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a
označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/99 a se
stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.) [126] K dispozici od 11.3.2013 na http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/policies/immigration/return-readmission/index_en.htm [127] KOM(2011)
290 v konečném znění. [128] Úř.
věst. L 81, 21.3.2001, s. 1. [129] Nařízení
(ES) č. 1168/2011, ze dne 22.11.2011. [130] http://europa.eu/rapid/press-release_EO-12-14_en.htm?locale=en [131] Rozhodnutí ve věci C-355/10 ze dne 5.9.2012. [132] COM(2013)
197. [133] Rozsudek
Evropského soudu pro lidská práva Hirsi Jamaa a další vs. Itálie,
č. 27765/09, 23. února 2012. [134] KOM(2011) 248 v konečném znění. [135] Příloha COM(2012) 230. [136] COM(2012)
230. Tato první zpráva se týkala období 1.11.2011–30.4.2012 a byla
předmětem diskuse na zasedání Rady pro SVV dne 7. června 2012 a
Evropského parlamentu dne 4.7.2012. Druhá zpráva (COM (2012) 686) za období
1.5.–31.10.2012 byla přijata dne 23.11.2012 a byla předmětem
diskuse na zasedání Rady pro SVV ve dnech 6.–7. prosince 2012 a Evropského
parlamentu dne 18.12.2012. [137] Konkrétně
rozsudkem ve věci C-278/12. [138] KOM(2011) 559 (Odkaz na EP legislative observatory) a KOM (2011) 560 (Odkaz na EP legislative observatory.)