7.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 174/43

Zpravodajka

Linda Gillham, zastupitelka samosprávného města Runnymede (UK/EA)

Odkaz

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech za účelem omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek

COM(2013) 761 final – 2013/0371 (COD)

1.

souhlasí s tím, že tytéž vlastnosti, díky nimž se plastové nákupní tašky obchodně prosadily, tj. nízká hmotnost, pevnost a odolnost vůči poškození, rovněž přispěly k jejich masovému šíření. V roce 2010 jich každý z občanů EU použil odhadem 198, přičemž v 90 % případů se mělo jednat o tašky s nízkou hmotností, jež se ve srovnání se silnějšími taškami méně často opětovně používají a častěji se objevují mezi pohozenými odpadky;

2.

poznamenává, že vlastnosti plastových nákupních tašek o tloušťce menší než 50 mikrometrů, které jsou z obchodního hlediska výhodné (nízká hmotnost, pevnost a odolnost vůči poškození), vedly a i v dnešní době vedou k tomu, že se tyto tašky opakovaně nepoužívají vůbec či pouze v malé míře a narůstá znečištění vod i vnitrozemí odpady;

3.

podotýká, že se problém s odhozenými plastovými taškami ve vodních ekosystémech netýká jen přímořských zemí, ale i zemí s velkými jezery, jelikož značné množství odpadu proudí z vnitrozemí prostřednictvím řek. Plastové nákupní tašky mohou po zahození zůstat v prostředí po stovky let, většinou rozpadlé. Odhozené plastové nákupní tašky se během času hromadí a jsou stále více uznávány jako jeden z hlavních celosvětových problémů;

4.

konstatuje, že plastové nákupní tašky se považují za obaly ve smyslu směrnice o obalech a obalových odpadech (směrnice 94/62/ES). Plastové nákupní tašky lze uvádět na trh pouze tehdy, pokud splní nezbytné požadavky na snižování množství obalů, omezování nebezpečných látek, vhodnost k opětovnému použití a využití včetně recyklace, využití energie, kompostování a biologického rozkladu. Předpis či politika EU, které by byly konkrétně zacíleny právě na plastové nákupní tašky, však chybí;

5.

uznává, že členské státy přijímají za účelem omezení používání plastových nákupních tašek různá opatření, která sahají od dobrovolných dohod přes fiskální opatření (Belgie, Irsko, Dánsko) k přímému zákazu biologicky nerozložitelných nákupních tašek, k němuž došlo v Itálii. Některé státy již v omezování používání plastových tašek, jejichž počet se různí od 4 kusů na osobu v Dánsku a Finsku do odhadovaných 466 kusů v Polsku, Portugalsku a na Slovensku, dosáhly skvělých výsledků;

6.

blahopřeje těm členským státům, které dokázaly svou roční spotřebu lehkých plastových nákupních tašek na hlavu snížit. Je zjevné, že si lze vzít příklad z úspěšných opatření, která řada členských států podnikla. Výbor vybízí orgány vnitrostátní, regionální i místní správy na celém světě, aby tato opatření vzaly na vědomí;

7.

zdůrazňuje, že se s veškerým plastovým odpadem musí nakládat jako se zdrojem, jak uvádí Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, aby bylo možné splnit cíle 2020;

8.

v souladu s jinými svými stanovisky z nedávné doby (1) je přesvědčen, že návrh Evropské komise dostatečně neprosazuje prevenci lehkých plastových tašek, a vyzývá Evropský parlament a Radu, aby zvážily:

9.

domnívá se, že účinnější přístup představuje kombinace těchto opatření, včetně toho, aby členské státy mohly v rámci odchylky od článku 18 směrnice uplatňovat omezení při uvádění na trh. Opatření by se vzájemně posilovala. Ekonomické nástroje by bylo nejvhodnější uplatňovat na vnitrostátní a regionální úrovni, zatímco ambiciózní cíl na úrovni EU je důležitý pro to, aby bylo zajištěno provádění a zvyšování informovanosti (2);

10.

podporuje navrhovanou definici založenou na tloušťce 50 mikrometrů, kterou považuje za vhodný parametr k tomu, aby se utlumilo používání lehkých plastových nákupních tašek a přitom nenarušilo používání vícenásobně použitelných plastových nákupních tašek. Plastové nákupní tašky o tloušťce menší než 50 mikrometrů, které podle odhadů představují 90 % celkového počtu plastových nákupních tašek, se ve srovnání se silnějšími taškami méně často opětovně používají a častěji se objevují mezi pohozenými odpadky (3);

11.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se definice a oblast působnosti návrhu směrnice vyhnuly nezamýšleným důsledkům, jako je přechod na jiné materiály, tlustší, avšak stále jednorázové plastové tašky, a další formy plastových tašek s podobnou funkcí, které nemusí mít žádoucí účinky na životní prostředí a mohly by zvýšit objem produkovaných obalů;

12.

podporuje vynětí vícenásobně použitelných nákupních tašek z cílů snížení a možných zákazů; domnívá se však, že i na ně by se měly vztahovat ekonomické nástroje, a požaduje, aby byly za tímto konkrétním účelem zahrnuty do definic a oblasti působnosti;

13.

konstatuje, že maloobchodníci často bezplatně vyměňují opakovaně použitelné tašky. To je zapotřebí podporovat. Tímto opatřením se zhodnotí přírodní zdroje a chování lidí se změní tak, že již nebudou považovat tašky za odpad;

14.

žádá Komisi, aby vysvětlila, zda do navrhované definice budou spadat velmi lehké plastové tašky (tenčí než 10 mikrometrů), které se používají na čerstvé či syrové potraviny k lidské nebo zvířecí spotřebě. Na ty se obvykle politiky v oblasti plastových nákupních tašek z důvodu praktičnosti, hygieny či bezpečnosti potravin (obzvláště při použití na syrové maso) nevztahují. Měly by se však možná do cílů EU v oblasti předcházení jejich vzniku a snižování objemu zahrnout, abychom předešli nezamýšleným změnám v chování spotřebitelů (4);

15.

žádá Komisi, aby vysvětlila i to, proč definici lehkých plastových nákupních tašek omezila na plastové tašky, spíš než aby byla definice ohledně materiálu nespecifická a zahrnovala i nákupní tašky na jedno použití z papíru, rostlinných materiálů nebo škrobu, a tím řešila neudržitelné vzorce spotřeby a účinné využívání zdrojů;

16.

konstatuje v tomto ohledu, že posouzení dopadů, která Evropská komise provedla, uvádí, že na každých 1 000 jednorázových plastových tašek, jejichž použití se zabránilo, lidé použijí v průměru 127 papírových tašek. Předpokládá, že 50 % plastových tašek, které se spotřebují v odvětvích mimo supermarkety, nahradí papírové tašky, pokud se na tyto tašky nebude daná politika vztahovat. To se stalo např. v Irsku (5);

17.

vítá, že Evropská komise v současnosti provádí přezkum odpadové politiky, a těší se na bližší informace o pozitivních i negativních účincích na životní prostředí, které přinášejí nové technologie, jež tvrdí, že dokáží vyrobit tašky biologicky rozložitelné, tašky rozložitelné za pomoci oxidačních činidel či kompostovatelné tašky. Je také nezbytné porozumět dopadu těchto mikročástic na život v mořích;

18.

zásadně nesouhlasí s tím, aby byly z definice a oblasti působnosti této směrnice jakkoli vyloučeny biologicky rozložitelné a kompostovatelné plastové nákupní tašky. Znovu vyjadřuje své obavy ohledně zavádějícího označování a definic spolu s tím, že tyto tašky částečně vyvolávají dojem ekologického přístupu (6). Posun k biologicky rozložitelným taškám kromě toho nepřinese snížení počtu tašek, které lidé odhazují do životního prostředí. Může také způsobit problémy obcím při recyklaci plastů a vede ke zmatkům ohledně domácího či průmyslového kompostování;

19.

opakuje svou výzvu k zákazu plastů rozkládajících se za pomoci oxidačních činidel, dokud další výzkum neprokáže přidanou hodnotu těchto výrobků;

20.

domnívá se, že pro minimalizaci vzniku odpadu je zcela zásadní návrh výrobku. Je přesvědčen, že zatímco se platná směrnice o ekodesignu zaměřuje na spotřebu vody a energie, mohla by její revize nyní zahrnovat i přípravu pro opětovné využití, možnost opravy a recyklaci s upozorněním pro spotřebitele o trvanlivosti tašky;

21.

vyslovuje se pro stanovení minimálního recyklovaného obsahu v budoucích revizích designu a zároveň chápe, že při využití u některých potravin či pro účely osobního zdraví jsou nutné specifikované materiálové normy;

22.

vyslovuje se pro to, aby byl pro každý členský stát stanoven celounijní minimální cíl snížit spotřebu na 35 tašek na osobu ročně, kterého by mělo být dosaženo během přechodného období po vstupu směrnice v platnost. To se rovná 80% snížení oproti průměrné spotřebě plastových nákupních tašek na jedno použití v EU v roce 2010 a některé členské státy již této hodnoty dosáhly nebo ji překročily;

23.

vítá návrh ustanovení, které členským státům odchylně od článku 18 směrnice 94/62/ES umožňuje zákaz lehkých plastových nákupních tašek na jejich území. V tomto novém ustanovení se odráží to, že čím dál více zemí, regionů a měst na celém světě již lehké plastové tašky zakázalo nebo zákazy zvažuje, a jejich počet stále roste;

24.

konstatuje, že tato vnitrostátní omezení při uvádění na trh podléhají požadavkům článků 34 až 36 Smlouvy o fungování Evropské unie. To znamená, že je zapotřebí splnit určité podmínky – zákaz nesmí diskriminovat některé druhy lehkých plastových tašek oproti jiným a nesmí jít o zastřené omezování obchodu mezi členskými státy. Soudí v tomto ohledu, že do roku 2020 by měly být zakázány všechny lehké tašky, které jsou v současnosti dostupné;

25.

vyzývá Evropskou komisi, aby prozkoumala, zda by bylo možné zavést do roku 2020 celounijní zákaz lehkých plastových nákupních tašek v maloobchodních službách (7). Dále Evropskou komisi žádá, aby prostudovala možné konflikty s pravidly vnitřního trhu a mezinárodním obchodním právem, potřebu změnit právní základ směrnice o obalech a obalových odpadech, délku potřebného přechodného období i potřebu zkombinovat zákaz se zpoplatněním opakovaně použitelných plastových tašek a dalšími opatřeními, která by zabránila nezamýšleným důsledkům zákazu;

26.

doporučuje, aby členské státy do všech úvah o zavedení takovýchto zákazů zapojily zástupce místních a regionálních orgánů;

27.

vyzývá k plnému uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ (8) a poukazuje na to, že členské státy, kterým se podařilo spotřebu plastových tašek snížit, zavedly ekonomické nástroje (poplatky či daně). Je to vidět například z povzbudivých výsledků, jichž dosáhly poplatky v Irsku nebo daň z plastových tašek v Dánsku (9);

28.

opakuje, že v řadě regionů vykazuje pozitivní výsledky zákaz bezplatného poskytování plastových i jiných nákupních tašek, a tak by měl být zvážen (10);

29.

má za to, že podpora používání těchto nástrojů tak, jak se navrhuje, nestačí, a žádá, aby Komise návrh směrnice změnila tak, že členským státům stanoví povinnost využívat ke snížení spotřeby plastových tašek ekonomické nástroje a zajistit, aby lehké plastové nákupní tašky nebyly poskytovány bezplatně. Tato povinnost by se mohla zakládat i na článku 15 směrnice o obalech a obalových odpadech, který již nyní podporuje využívání ekonomických nástrojů obecně;

30.

zdůrazňuje, že uplatňování ekonomických nástrojů by se mělo ponechat členským státům nebo regionům s příslušnými zákonodárnými pravomocemi;

31.

podtrhuje, že pro účinnost ekonomických nástrojů jsou rozhodující určité faktory:

32.

je přesvědčen, že povinnost zavést ekonomické nástroje by se měla vztahovat na všechny plastové nákupní tašky a nikoli jen na lehké tašky, aby se tak více rozšířilo opětovné používání plastových nákupních tašek obecně, a také proto, že vícenásobně použitelné plastové nákupní tašky obchodníci stejně jen zřídkakdy poskytují bezplatně. Původní obchodník však může vícenásobně použitelné tašky bezplatně vyměnit;

33.

věří, že dobrovolné iniciativy na celostátní úrovni, včetně odpovědnosti za zpětný sběr u maloobchodníků, by mohly přesunout náklady na manipulaci s některými plastovými odpady z orgánů odpovědných za odpady a životní prostředí na celý hodnotový řetězec;

34.

upozorňuje na to, že ekonomické nástroje mají potenciál přinášet místním a regionálním orgánům příjmy, které by se mohly využít ke kompenzaci administrativních nákladů spojených s uplatňováním a prosazováním této politiky a díky účelovému vázání těchto prostředků na odstraňování pohozených odpadků a environmentální projekty;

35.

znovu požaduje, aby Evropská komise prostudovala, jak nejlépe uplatnit rozšířenou odpovědnost výrobců v EU při předcházení vzniku plastových odpadů a nakládání s nimi (11);

36.

žádá, aby Evropská komise zvážila, zda by neměla zmínka o rozšířené odpovědnosti výrobců zahrnovat plnou internalizaci nákladů a přenést náklady na manipulaci s tímto druhem plastů z místních a regionálních orgánů jako subjektů zpracovávajících odpad na výrobce, a to včetně nákladů na odstraňování pohozeného odpadu;

37.

vítá návrh evropského komisaře pro životní prostředí na iniciativu pro „Evropský den úklidu“, která bude zahájena v tomto roce;

38.

opakuje svou podporu této a podobným iniciativám, díky nimž se problému místních a regionálních orgánů se znečištěním životního prostředí odpady dostane větší publicity. Ta je nezbytnou podmínkou k tomu, aby se změnilo chování lidí, které sníží dopad produkce čím dál většího množství odpadu na životní prostředí, a k zachování přírodních zdrojů;

39.

konstatuje, že ač je stále rostoucí množství nahromaděného plastového odpadu v mořích varovným signálem, obecně se uznává, že většina tohoto nekontrolovaného odpadu pochází z pevniny. Plastové tašky jsou jako odpad nepřijatelné v jakémkoli prostředí!