15.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 114/73

1.

vítá sdělení Komise jako hmatatelný důkaz závazku, jejž EU přijala ve vztahu k podpoře integrace romských komunit (1) a boji proti diskriminaci, jíž často čelí, prostřednictvím vnitrostátních integračních strategií;

2.

připomíná, že Romové v Evropě čítají odhadem 10–12 milionů osob (z nichž 6 milionů žije v EU), a jsou tak největší evropskou etnickou menšinou. Většina Romů je občany EU;

3.

domnívá se, že vzhledem k odlišné velikosti a sociální a ekonomické situaci romských komunit v jednotlivých regionech a členských státech by vnitrostátní přístupy k začleňování Romů měly být uzpůsobeny konkrétním podmínkám a potřebám v jednotlivých členských státech, čehož lze dosáhnout mimo jiné přijímáním nebo pokračujícím prováděním politik, které problematiku marginalizovaných a znevýhodněných skupin, jako jsou Romové, řeší v širším kontextu;

4.

domnívá se, že instituce EU a členské státy mají společnou odpovědnost za zlepšování sociálního začlenění a integrace Romů. Připomíná, že řešení diskriminace, předsudků a sociálního vyloučení, s nimiž se Romové setkávají, je povinností vyplývající ze Smlouvy a zákonným požadavkem (2), jenž spadá do potírání diskriminace z důvodu rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Důrazně proto odsuzuje veškeré formy diskriminace romských komunit;

5.

je toho názoru, že vnitrostátní politiky správně nasměrované k podpoře a ochraně zásady legality, co se týče romských komunit, nemohou v žádném případě zpochybnit či dokonce členům těchto komunit (jakožto občanům některého z členských států, ne osobám bez státní příslušnosti) upřít právo na evropské občanství. Odsuzuje používání nejasných postupů vyhošťování, které a priori odmítají přijímání, a tím jdou proti veškerým cílům integrace. Vyzývá EU, aby v této věci zasáhla;

6.

odsuzuje stereotypy a omezený přístup k veřejným službám v důsledku domnělých kulturních rozdílů. Opět připomíná, že podporuje úsilí Komise o řešení problémů, které mají Romové s chudobou, překážkami na trhu práce a přístupem k bydlení a zdravotní péči, tím, že se zaměřuje na předpoklady úspěšného provádění integračních strategií. Doporučuje, aby toto úsilí bylo kvůli trvale nedostatečnému řešení těchto problémů posíleno, a to i prostřednictvím větší odpovědnosti místních a regionálních orgánů;

7.

zdůrazňuje, že integrace je dvousměrný proces. V této souvislosti by organizace zastupující Romy měly romská společenství informovat o výhodách, které mohou získat z úspěšné integrace v hostitelské zemi, a také o povinnostech, které pro ně z pobytu v zemi vyplývají;

8.

souhlasí s prioritami, jež Komise dává několika strukturálním předpokladům, které jsou důležité pro úspěšné provádění integračních strategií. Jedná se zejména o užší spolupráci s místními a regionálními orgány a vyčleňování přiměřených finančních zdrojů;

9.

vyzývá Komisi, aby pro členské státy s romskou komunitou stanovila jasné a měřitelné cíle a ukazatele, pomocí nichž se bude sledovat pokrok ve všech čtyřech pilířích, včetně spolupráce s místními a regionálními orgány;

10.

zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy přijaly koordinovanou komplexní a víceoborovou integrační strategii. Hlavní oblasti politik, které jsou označeny v rámcové strategii EU, se totiž vzájemně prolínají. EU a členské státy nejsou schopny vyřešit všechny problémy prostřednictvím strategií stanovených a usilujících o pomoc romským komunitám shora a měly by využívat spolupráce se všemi aktéry na všech úrovních;

11.

žádá Komisi, aby zavedla důslednější systém monitorování, aby se zvýšila efektivita hodnocení pokroku v plnění cílů stanovených pro členské státy s romskou komunitou a zlepšilo doporučování praktických opatření, jež mají tyto členské státy přijmout;

12.

lituje, že se dokument Komise téměř nezabývá integrací Romů v nejnovějších členských státech EU a v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích na vstup do EU, jelikož v některých z nich žije velký počet romských obyvatel, kteří naléhavě potřebují podporu kvůli podmínkám vyvolaným nebo zhoršeným vyloučením a diskriminací;

13.

žádá kandidátské a potenciální kandidátské země na vstup do EU, aby pokračovaly v přijímání právních předpisů zakazujících diskriminaci a za účasti místních a regionálních orgánů vytvořily (nebo zrevidovaly) své vlastní vnitrostátní strategie integrace Romů a začlenily do nich měřitelné cíle a povinnost pravidelně zveřejňovat dosažené výsledky;

14.

vítá nápad vytvořit síť vnitrostátních kontaktních míst pro integraci Romů, aby bylo možné lépe sdílet osvědčené postupy, vzájemně se učit a spolupracovat. Žádá, aby do sítě byli zapojeni zástupci místních a regionálních orgánů a občanské společnosti. Do takové platformy by rovněž měli být zahrnuti zástupci kandidátských a potenciálních kandidátských zemí na vstup do EU;

15.

oceňuje práci Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy, zejména jeho usnesení The situation of Roma in Europe: a challenge for local and regional authorities (Situace Romů v Evropě – výzva pro místní a regionální orgány) (3). Žádá instituce EU, aby úzce spolupracovaly s Radou Evropy na zlepšení postavení Romů a podpořily nedávno vytvořenou Evropskou alianci měst a regionů pro začleňování Romů a velmi úspěšnou kampaň „Dosta!“;

16.

žádá členské státy, aby Romům zaručily ochranu podle mezinárodního práva, zejména podle Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin (4);

17.

žádá, aby politiky, strategie a financování určené Romům explicitně zahrnovaly nejen tradiční romské komunity, ale i migrující Romy přesunující se z jiných členských států a z třetích zemí;

18.

navrhuje, aby Komise vyzvala členské státy a místní a regionální orgány, aby zavedly systémy odborného vedení s cílem vytvořit vazbu mezi Romy a veřejnými orgány a rozšířit pracovní příležitosti pro Romy;

19.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se občanská společnost neomezovala pouze na poradní úlohu, ale aby hrála aktivní roli při provádění a monitorování vnitrostátních strategií;

20.

znovu opakuje, že je důležité zapojit na všech správních úrovních zástupce romských komunit do přípravy politik a strategií romské integrace;

21.

uznává, že romské ženy čelí vícenásobné diskriminaci, a zavazuje místní a regionální orgány ke spolupráci s vnitrostátními vládními agenturami a občanskou společností na řešení tohoto problému, a to i stanovením strategií, které je aktivně zapojí do programů prevence a integrace a vytvoří u nich vědomí odpovědnosti;

22.

vřele vítá doporučení Komise výslovně zahrnout integraci Romů do dohod o partnerství na programové období 2014–2020;

23.

žádá o aktivnější přístup, pokud jde o přidělování finančních prostředků, aby bylo možné lépe naplňovat různé potřeby v různých částech Evropy a zajistit účinnou podporu oblastem s nadprůměrným počtem romských obyvatel nebo jejich výrazným přílivem. Současně žádá jasnou, trvalou a dynamickou podporu pro místní a regionální orgány, které již provádějí nebo budou provádět specifické plány zaměřené na rozvoj a podporu romských obyvatel;

24.

znovu opakuje potřebu poskytnout přiměřené finanční prostředky místním a regionálním orgánům, které pomocí svých politik v oblasti ochrany dětí, služeb péče o děti raného věku a podpory práva na vzdělání hrají strategickou úlohu v zaručení začlenění romských dětí do systémů předškolního a školního vzdělávání;

25.

domnívá se, že organizace občanské společnosti zastupující nebo hájící Romy musí mít lepší přístup k veřejným prostředkům (včetně fondů EU) určeným na financování tvorby a provádění integračních politik;

26.

navrhuje, aby se účinněji koordinovaly prostředky dostupné pro podporu integrace Romů z různých zdrojů. Tento tematický přístup by byl nesmírně užitečný pro místní a regionální orgány, na jejichž území žije velký počet romských obyvatel, které by tak mohly účinně řešit nové výzvy a měly by možnost včas zabránit jejich vyloučení a podpořit vazby s místními komunitami;

27.

zdůrazňuje, že univerzální politiky by mohly být kontraproduktivní. Přínosnější pro Romy budou politiky zaměřené na jednotlivce a na podporu, stimulaci a oceňování individuálních iniciativ, zejména co se týče zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti. Tyto politiky by se mohly týkat např. systematického profilování a odborné přípravy jednotlivců a rodin nebo podpory zakládání nových podniků a vzdělání a věnovat zvláštní pozornost talentovaným romským studentům;

28.

uznává, že romská populace je mladá: 35,7 % jejích příslušníků je mladších 15 let (v EU je to 15,7 %) a průměrný věk je 24 let (v EU je to 40 let). Převážná většina Romů v produktivním věku nemá vzdělání potřebné pro nalezení trvalé práce, což podtrhuje důležitost investic do vzdělávání romských dětí, aby mohly později úspěšně vstoupit na pracovní trh a začlenit se do společnosti;

29.

domnívá se, že pro úspěch jakéhokoliv integračního programu je kromě vzdělávání menšin stejně důležitý i důraz na cílené vzdělávání většiny;

30.

znovu opakuje, že k integraci je třeba zaujmout komplexnější přístup, a navrhuje zaručit základní gramotnost rodičů (včetně numerické) jakožto klíč k zajištění těchto dovedností rovněž u romských dětí;

31.

žádá, aby se upustilo od segregace a umísťování romských dětí do zvláštních škol a taktéž od segregace v běžných školách;

32.

domnívá se, že praktiky pozitivní diskriminace by se měly zavádět pouze s největší opatrností a v omezeném rozsahu, aby se nenarušily zásady stejných práv a rovných příležitostí;

33.

domnívá se, že by se měla přijmout opatření podněcující školení, jehož účelem bude zvýšení tolerance učitelů a studentů k Romům;

34.

zdůrazňuje, že by nemělo docházet k segregaci ve školách a normou by naopak měla být integrovaná výuka, aby se předešlo vyloučení a segregaci z většiny. Sami Romové by ovšem měli být aktivní při odstraňování bariér nepřátelství tím, že se rodiče zapojí do vzdělávání, včetně raného;

35.

domnívá se, že k předcházení marginalizace a vyloučení romských dětí je nutné přijímat opatření již od jejich raného dětství a zaručit vzdělávání a péči pro děti předškolního věku;

36.

domnívá se, že etnické napětí ve školách by se mohlo aktivně snížit, pokud se zaměstná více romských učitelů a asistentů;

37.

sdílí znepokojení, že romské děti jsou více ohroženy krutou a extrémní chudobou než jakákoliv jiná menšina v Evropě;

38.

doufá, že členské státy přijmou účinné strategie boje proti dětské práci, zapojení nezletilých do žebrání, nuceným sňatkům a sňatkům s nezletilými a že budou účinněji bojovat proti obchodování s lidmi;

39.

připomíná svá předchozí stanoviska týkající se Romů (5), v nichž zdůraznil, že potřeba plně zapojit místní a regionální orgány a romské komunity do přípravy vnitrostátních strategií integrace a politik potírajících sociální vyloučení;

40.

připomíná, že místní a regionální orgány představují tu úroveň správy, která má za integraci romského obyvatelstva největší odpovědnost;

41.

zdůrazňuje, že účinné strategie integrace Romů lze vypracovat pouze v rámci zavedených pracovních partnerství všech zúčastněných stran, včetně organizací občanské společnosti a místních a regionálních orgánů. Je toho názoru, že současný přístup shora dolů nepřináší uspokojivé výsledky;

42.

domnívá se, že migrace Romů mění charakteristiky romských populací a jejich zkušenosti se sociálním vyloučením v různých lokalitách, a proto jsou k dosažení jejich integrace zapotřebí různé modely. Jedna univerzální strategie nebude pravděpodobně úspěšná. Efektivnější by tedy zde byl decentralizovaný přístup;

43.

doporučuje, aby strategie integrace Romů byly v souladu se strategiemi EU v oblasti snižování chudoby a sociálního a hospodářského vyloučení a aby na regionální a místní úrovni byly v tomto ohledu stanoveny a prováděny specifické programy a iniciativy na základě konkrétních a měřitelných cílů;

44.

vyjadřuje obavy v souvislosti s tím, že pouze 20 členských států zapojilo místní a regionální orgány do strukturovaného dialogu o provádění vnitrostátních strategií týkajících se Romů, pouze 12 členských států podpořilo výměnu zkušeností a spolupráci mezi místními orgány a pouze 15 členských států přidělilo místním a regionálním orgánům prostředky na integraci Romů. Žádá proto vlády členských států, aby místní a regionální orgány zapojily do přípravy vnitrostátních strategií integrace Romů aktivněji;

45.

zdůrazňuje, že je nezbytné zintenzivnit boj proti diskriminaci a rasismu vůči Romům jak pomocí vytvoření povědomí mezi občanskými společnostmi v jednotlivých státech o sociálních a ekonomických výhodách začleňování Romů, tak pomocí vytvoření povědomí mezi Romy samými o jejich právech a povinnostech;

46.

navrhuje, aby součástí každého programu nebo iniciativy využívající veřejné dotace byly sankce, např. ve formě ztráty sociálních dávek. Sankce by se měly ukládat pouze tehdy, když budou porušeny dohodnuté vzorce jednání nebo zákony. Je potřeba podpořit úsilí o snížení dlouhodobé závislosti na státu tím, že se zlepší zaměstnanost Romů a bude se prosazovat příjem z placené práce, který přesahuje příjem z podpory v nezaměstnanosti;

47.

žádá Komisi, aby zveřejnila přesnější údaje o zapojení místních a regionálních orgánů do provádění vnitrostátních strategií týkajících se Romů;

48.

žádá, aby bylo v každém členském státu zřízeno kontaktní místo pro místní a regionální orgány, s jehož pomocí by se zintenzivnil dialog a zaručilo zapojení;

49.

vyzývá vládní organizace, aby podporovaly a usnadňovaly programy vzdělávání a odborné přípravy dospělých, které Romům umožní získat konkrétní žádané dovednosti. Do přípravy a běhu těchto programů by měl být zapojen soukromý sektor. Např. sezónní pracovní smlouvy mohou být efektivním a legálním způsobem, jak dát romské menšině pracovní místa na volných trzích;

50.

připomíná, že je důležité přidělit místním orgánům přiměřené finanční a lidské zdroje, aby byly schopné účinně přispívat ke všem fázím provádění strategií romské integrace;

51.

zhodnotil ve svém předchozím stanovisku (6) soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality, jak jsou definovány v článku 5 Smlouvy o Evropské unii, takto: