17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 370/1

1.

Finanční nařízení je důležitou součástí právního rámce vztahujícího se na každý evropský rozvojový fond (ERF). Dodržování jeho ustanovení (která jsou nevyhnutně odborná a podrobná) je nezbytnou podmínkou náležitého vynakládání prostředků těchto fondů; nejsou-li ustanovení uplatněna, znamená to, že v příslušné operaci ERF došlo k chybě. Je proto nanejvýš potřeba, aby znění nařízení bylo co nejtransparentnější a pro uživatele co nejsrozumitelnější.

2.

V důvodové zprávě Komise se uvádí, že cílem při přípravě tohoto návrhu bylo zajistit soulad ustanovení finančního nařízení pro ERF s ustanoveními obecného finančního nařízení (12) a s jeho prováděcími pravidly (13).

3.

Návrh obsahuje řadu odkazů na obecné finanční nařízení a uvádí, které z jeho odstavců se použijí. V řadě případů však přidává další ustanovení nebo odkazy na ustanovení obecného finančního nařízení, která se uplatnit nemusí (viz například články, o nichž pojednávají „specifické připomínky“, body 8–24). Některá ustanovení obecného finančního nařízení jsou použitelná nikoliv přímo, ale obdobně a význam některých pojmů je ve srovnání s obecným finančním nařízením nutné chápat s určitými modifikacemi (viz seznam v čl. 2 odst. 4 návrhu).

4.

Výsledný návrh finančního nařízení není pro uživatele příliš srozumitelný. Není samostatným dokumentem. Bez odkazů na obecné finanční nařízení a jeho prováděcí pravidla jej nelze pochopit. Tato složitost vede k výraznému riziku právní nejistoty. Používání tohoto dokumentu v jeho stávající podobě by bylo pro manažery, příjemce i auditory obtížné. Existuje proto výrazné riziko chybného výkladu jeho ustanovení a výskytu chyb.

5.

Účetní dvůr s politováním konstatuje, že Komise nevypracovala transparentní, samostatný návrh nařízení, který by byl pro uživatele zcela jasný a minimalizoval riziko vzniku chyb v důsledku nepochopení.

6.

Účetní dvůr také lituje, že nehledě na jeho doporučení ve stanoviscích č. 12/2002, 2/2007 a 9/2007 Komise nevyužila příležitost navrhnout jedno finanční nařízení, které by se vztahovalo na všechny současné a budoucí ERF a které by stejně jako obecné finanční nařízení bylo možné v případě potřeby pozměňovat. Takový postup by zajistil kontinuitu bez rizika přerušení provádění ERF a pravděpodobně by také zjednodušil řízení.

7.

Složitost pravidel týkajících se výdajů způsobuje administrativní zátěž a chyby v legalitě a správnosti. Článek 11 obsahuje jedno potenciálně přínosné zjednodušující opatření: v případě grantů je třeba zvážit použití paušálních částek, sazeb paušálního financování a jednotkových nákladů.

8.

Článek 17 mimo jiné uvádí, že se použijí ustanovení obecného finančního nařízení o „nepřímém řízení“. Odstavce 3 a 4 článku 17 však zavádějí prvky nad rámec těchto ustanovení.

9.

Odstavec 3 uvádí, že „pověřené subjekty“ jsou oprávněny stejným způsobem svěřit úkoly související s plněním rozpočtu jiným subjektům, a tím v podstatě vytvořit kaskádovitý vztah důvěry. Tato pravomoc je nastavena ve velmi obecných rysech a umožňuje státům AKT a zámořským zemím a územím pověřit úkoly spojenými s plněním rozpočtu soukromoprávní subjekty na základě smlouvy o poskytování služeb. Není jasné, proč bylo toto ustanovení do návrhu zahrnuto. Existuje značné riziko, že zamlží a potenciálně zmaří uplatnění ustanovení čl. 60 odst. 1 obecného finančního nařízení. V něm se mimo jiné uvádí, že subjekty a osoby pověřené úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu „při správě finančních prostředků Unie zaručují úroveň ochrany finančních zájmů Unie rovnocennou úrovni ochrany vyžadované podle tohoto nařízení…“.

10.

Na toto ustanovení odkazuje 9. bod odůvodnění, přičemž jako zdůvodnění zmiňuje „nařízení o společných prováděcích pravidlech“. Přezkoumání návrhu nařízení o provádění 11. Evropského rozvojového fondu (14) však neukázalo žádný výslovný důvod pro takové odchylky od ustanovení obecného finančního nařízení.

11.

Účetní dvůr doporučuje, aby Rada přezkoumala odůvodnění pro zahrnutí odstavce 3, a to zejména zda by jakékoliv výhody z jeho zahrnutí do návrhu převážily riziko nejednoznačnosti, pokud jde o to, kdo má odpovědnost za náležité vynakládání prostředků ERF.

12.

Článek 36 návrhu nařízení všeobecně stanoví, že na veřejné nákupy podpořené z ERF se vztahují ustanovení obecného finančního nařízení o zadávání veřejných zakázek. První dvě věty odstavce 5 uvádějí, že v případě nedodržení těchto postupů nebudou výdaje způsobilé pro financování z ERF.

13.

Posledních šest slov čl. 36 odst. 5 (v anglickém znění) však tento princip omezuje poukazem na zásadu proporcionality.

14.

Navrhované ustanovení oslabuje obecné pravidlo, že aby byly výdaje způsobilé, musí být vynaloženy v souladu s ustanoveními o zadávání veřejných zakázek. Zásada proporcionality je relevantní ve fázi, kdy se stanoví důsledky nesouladu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek (pokud jde například o zpětné získání finanční pomoci). Jelikož je zásada proporcionality obecnou právní zásadou, není nutné na ni odkazovat v ustanovení článku 36.

15.

Účetní dvůr doporučuje, aby Rada těchto posledních šest slov z čl. 36 odst. 5 vymazala.

16.

Podle článku 37 návrhu se na finanční příspěvky z ERF všeobecně vztahují ustanovení obecného finančního nařízení o grantech. Odstavec 3 však obsahuje dodatečná ustanovení s důrazem na to, aby Komise při určování konkrétního postupu zohledňovala zvláštní potřeby a kontexty. Není jasné, proč se považuje za nezbytné zahrnout toto ustanovení do nového finančního nařízení ERF, když obecné finanční nařízení žádné ekvivalentní ustanovení podle všeho neobsahuje.

17.

Účetní dvůr doporučuje, aby Rada přezkoumala, zda pro toto ustanovení existuje dostatečný důvod a zda je dostatečně jasně definováno.

18.

První odstavec článku 39 návrhu uvádí, že pro platby rozpočtové podpory z ERF se použije článek 186 obecného finančního nařízení. Podle uvedeného článku obecného finančního nařízení mají rozhodnutí o financování, podle kterých se vyplácí rozpočtová podpora, podrobně uvádět její cíle a očekávané výsledky, vyplácení příspěvků musí být založeno na splnění podmínek (odstavec 2); finanční dohody musí zahrnovat ustanovení o vrácení nesprávně vyplacených finančních prostředků (odstavec 3) a Komise podpoří v přijímajících zemích rozvoj parlamentní kontroly a auditu a zvyšování transparentnosti a přístupu veřejnosti k informacím (odstavec 4).

19.

Druhý až sedmý odstavec článku 39 návrhu obsahuje sérii zásad a postupů týkajících se rozpočtové podpory z ERF. Zahrnují obecná prohlášení (druhý až čtvrtý odstavec), přeformulované nebo parafrázované znění některých ustanovení článku 186 obecného finančního nařízení (třetí, pátý a šestý odstavec) a nejasnou zmínku o vazbách zámořských zemí a území s příslušnými členskými státy (sedmý odstavec).

20.

Znění tohoto článku tak podle všeho jde nad rámec toho, co se ve finančním nařízení považuje za náležitý postup (definovaný v 3. bodě odůvodnění jako „podrobná pravidla pro čerpání“). Zdrojem možných nejasností je také skutečnost, že článek sice tvrdí, že se uplatní odpovídající ustanovení obecného finančního nařízení, ale zároveň některá tato ustanovení parafrázuje.

21.

Účetní dvůr ve svých posledních zprávách vydal řadu doporučení k využití rozpočtové podpory (15) a poukázal zejména na potřebu objektivně nastavit ověřitelná a pokud možno také vyčíslitelná kritéria a podle nich monitorovat pokrok. Znění článku by bylo možné v tomto smyslu přínosným způsobem zlepšit. Na druhé straně některá jeho navrhovaná ustanovení (např. zmínky o „diferenciaci“ a „klíčových faktorech“ ve čtvrtém odstavci) by mohla být interpretována jako odůvodnění pro relativně uvolněný pohled na potřebu přísně podmínit vyplácení rozpočtové podpory splněním určitých podmínek.

22.

Účetní dvůr doporučuje, aby Rada přezkoumala tento článek návrhu s ohledem na výše uvedené připomínky.

23.

Čl. 48 odst. 6 uvádí, že „vnitrostátní kontrolní orgány států AKT a zámořských zemí a území musí být vyzvány k zapojení do činnosti Účetního dvora“. Účetní dvůr poznamenává, že obecné finanční nařízení žádná podobná ustanovení vztahující se k externím akcím financovaným ze souhrnného rozpočtu neobsahuje. Účetní dvůr dodržuje při plnění své práce mezinárodní auditorské standardy, včetně standardů týkajících se využití práce jiných auditorů. Může se sice rozhodnout přizvat vnitrostátní kontrolní orgány ke své činnosti jako pozorovatele, ale není vhodné, aby finanční nařízení pro ERF ukládalo Účetnímu dvoru obecnou povinnost tyto orgány vyzývat k účasti na jeho práci.

24.

Účetní dvůr doporučuje, aby Rada pozměnila tento článek tak, aby podporoval vnitrostátní kontrolní orgány států AKT a zámořských zemí a území v účasti na spolupráci s Účetním dvorem, budou-li k ní vyzvány.

25.

Článek 62 návrhu vyjmenovává několik prvků předchozích evropských rozvojových fondů, na něž by se vztahovalo finanční nařízení pro 11. ERF. Účetní dvůr Radě doporučuje zvážit, zda je vhodné omezit uplatnění budoucího finančního nařízení pro ERF na vyjmenované oblasti (a vyloučit tím jeho uplatnění na položky, které nejsou uvedeny, např. rozpočtová podpora).