52012PC0763

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

V článku 397 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty[1] (dále jen „směrnice o DPH“) se stanoví, že „Rada na návrh Komise jednomyslně přijímá opatření nezbytná k provedení této směrnice“.

Na tomto základě Rada přijala prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011[2] (dále jen „prováděcí nařízení o DPH“), kterým se stanoví pravidla k uplatňování některých ustanovení směrnice o DPH a kterým se do právních předpisů promítá řada pokynů schválených výborem pro DPH od roku 1977.

Rozsáhlé části prováděcího nařízení o DPH se týkají změn pravidel o místě poskytování služeb, která byla zavedena v roce 2008 („balíčkem o DPH“[3]). Některé z těchto změn vyžadují další vysvětlení, zejména změny, které se týkají telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytovaných osobám nepovinným k dani, které se od roku 2015 staly zdanitelnými v tom členském státě, v němž je zákazník usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje. Poskytovatelé takových služeb se budou muset v uvedeném členském státě přihlásit a odvádět zde DPH.

Byla již přijata opatření k zavedení zvláštních režimů pro poskytovatele, kteří nejsou usazeni v členském státě zdanění[4]. Je třeba přijmout další opatření k zajištění jednotného uplatňování pravidel týkajících se místa poskytování těchto služeb. Je nezbytné změnit prováděcí nařízení o DPH s cílem stanovit pravidla o způsobu uplatňování relevantních ustanovení směrnice o DPH.

Tato opatření by měla Rada přijmout co nejdříve a určitě do konce roku 2013 s cílem poskytnout podnikům a členským státům dostatečný čas připravit se na změny.

Návrh a definice v něm obsažené nepředjímají výsledek probíhajících diskusí o uplatňování snížených sazeb DPH na výrobky a služby online.

Obecné souvislosti

Telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby jsou obvykle zdaněny v místě, kde je zákazník usazen nebo kde má bydliště[5]. Pokud je poskytovatel usazen v rámci EU a zákazník osobou nepovinnou k dani, je však poskytnutí v současné době zdaněno v místě, kde je usazen poskytovatel služeb.

Od 1. ledna 2015 budou všechny telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby zdanitelné v místě příslušnosti příjemce (ledaže se použije pravidlo týkající se skutečného použití a využití), i když je příjemce osobou nepovinnou k dani. Pokud jde o osoby nepovinné k dani, poskytovatelé z EU a ze třetích zemí budou muset zjistit, kde je zákazník usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje. Bez orientace v podobě identifikačního čísla pro účely DPH (které je obvykle vyhrazeno pro osoby povinné k dani) se poskytovatel bude muset do určité míry spolehnout na informace od příjemce.

Aby byla zajištěna právní jistota a zamezeno dvojímu zdanění nebo nezdanění, potřebují poskytovatelé jasné a závazné předpisy o tom, jak v takových případech postupovat.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Konzultace zúčastněných stran

Pro určení oblastí, v nichž jsou nezbytná prováděcí opatření pro zajištění jednotného uplatňování ustanovení směrnice o DPH, proběhly během semináře v rámci programu Fiscalis důkladné konzultace s členskými státy i podniky. K výměně názorů došlo rovněž na zasedání skupiny odborníků složené ze zástupců členských států, která se nazývá pracovní skupina č. 1[6], a s podniky na ad hoc setkání odborníků.

Získávání a využívání externích posudků

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

Posouzení dopadů

Dotčená opatření jsou ryze technické povahy a stanoví se jimi pouze používání pravidel již přijatých Radou. Posouzení dopadů proto není nutné.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Zásada subsidiarity

Uplatní se zásada subsidiarity, jelikož návrh nespadá do výlučné pravomoci EU. Členské státy nemohou cílů návrhu dosáhnout dostatečným způsobem.

Přestože za provedení právních předpisů EU do vnitrostátních právních předpisů jsou odpovědné členské státy, je nezbytné, aby se pravidla o místě poskytování telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb uplatňovala jednotným způsobem tak, aby se zabránilo rozdílným prováděcím pravidlům, která povedou k dvojímu zdanění či nezdanění.

Z výše uvedených důvodů může pouze opatření EU zajistit pro podniky a občany v Evropské unii rovné zacházení. Návrh je proto v souladu se zásadou subsidiarity.

Zásada proporcionality

Tyto změny jsou nezbytné k tomu, aby se prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 přizpůsobilo relevantním ustanovením směrnice o DPH, jež budou použitelná ode dne 1. ledna 2015.

Nová ustanovení se týkají směrnice 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby, a zejména článku 5 uvedené směrnice.

Návrh je tedy v souladu se zásadou proporcionality.

4.           DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Podrobné vysvětlení návrhu

Navrhovaná prováděcí opatření se týkají těchto druhů služeb:

· telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb,

· služeb souvisejících s nemovitým majetkem,

· distribuce vstupenek na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní a podobné akce.

Návrhy pro každý z jednotlivých druhů služeb jsou tyto:

Telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby

Ode dne 1. ledna 2015 budou muset společnosti z EU (i ze zemí mimo EU) k zajištění správného zdanění těchto služeb určit, kam jejich příjemce (osoba nepovinná k dani) přísluší. Aby se zajistil hladký a koordinovaný přechod na úrovni EU, navrhuje Komise prováděcí opatření k novým pravidlům. Ty jsou výsledkem důkladných a podrobných konzultací se společnostmi a členskými státy. Těmito opatřeními se nezmění pravidla pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby stanovená směrnicí o DPH, ale objasní se, jak by se tato pravidla měla uplatňovat v praxi.

Články 6a a 6b mají spolu se změnami navrženými v článku 7 a příloze II vyjasnit povahu telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb. Každá z těchto služeb by měla být vymezena tak, aby se vymezily hranice působnosti nových pravidel. Definice služby rozhlasového a televizního vysílání se proto uvádí spolu s příklady ke znázornění toho, na které služby se vztahuje a na které nikoli. Pro poskytnutí právní jistoty se upřednostňuje výslovná charakterizace služeb. Stávající seznam příkladů elektronických služeb byl přizpůsoben a byly sestaveny podobné seznamy pro telekomunikační služby a služby rozhlasového a televizního vysílání. Seznamy nejsou definitivní ani taxativní.

Článek 9a objasňuje zacházení se službami rozhlasového a televizního vysílání a elektronickými službami, jsou-li poskytovány prostřednictvím telekomunikační sítě nebo prostřednictvím takového rozhraní nebo portálu, jako je platforma pro stahování aplikací, který patří zprostředkovateli (nebo třetí straně vstupující do poskytnutí služby). Předpokládá se, že při poskytování těchto služeb zprostředkovatel jedná na účet poskytovatele, ale svým jménem. Není-li uvedeno jinak, bude se mít za to, že zprostředkovatel tyto služby obdržel i poskytl. Pokud bude služba poskytnuta osobě nepovinné k dani, pak musí zprostředkovatel odvést DPH v členském státě příjemce služby.

V článku 13a se stanoví, že podobně jako osoba povinná k dani je právnická osoba nepovinná k dani usazena v místě, kde má zřízeno sídlo své hospodářské činnosti nebo kde má stálou provozovnu.

Článek 18 se zabývá statusem příjemce služeb. To umožňuje, aby poskytovatel služeb považoval příjemce, který nesdělí své identifikační číslo pro účely DPH, za osobu nepovinnou k dani, ale pouze pokud poskytovatel nemá informace, z nichž vyplývá něco jiného. Pokud místo zdanění závisí na tom, zda je příjemce služby osobou povinnou k dani, nebo osobou nepovinnou k dani, rizikem spolehnutí se výhradně na identifikační číslo pro účely DPH je, že poskytnutí služby může být nesprávně přiřazeno, pokud se příjemce služby povinný k dani rozhodne nesdělit toto číslo. Takové riziko neexistuje v odvětví telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb, které v každém případě budou zdanitelné v místě příjemce služby. V novém odstavci 2 se vysvětluje, že pokud jde o tyto služby, může poskytovatel služeb považovat jakéhokoli příjemce, který neposkytne identifikační číslo pro účely DPH, za osobu nepovinnou k dani. To umožní, aby poskytovatel okamžitě a s jistotou určit, zda platba DPH je na poskytovateli (jako je tomu u poskytnutí služby osobě nepovinné k dani, nebo osobě povinné k dani ve stejném členském státě), nebo zda má daň odvést příjemce služby (protože služba byla poskytnuta osobě povinné k dani v jiném členském státu). Pokud by však příjemce služby následně sdělil své identifikační číslo pro účely DPH, bude se muset původní posouzení zrevidovat a opravit.

Článek 24 se věnuje situacím, kdy příjemce služby je usazen nebo má bydliště ve více než jedné zemi. Cílem je vyhnout se konfliktům ohledně příslušnosti mezi členskými státy. Nový odstavec 3 objasňuje, co je třeba vzít v potaz při určení místa, které nejlépe zajišťuje zdanění v místě skutečné spotřeby.

Pododdíl 3a stanoví nevyvratitelné domněnky, pokud je pro poskytovatele služeb nemožné či téměř nemožné stanovit postavení příjemce služby nebo vědět, kde je příjemce skutečně usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje.

Článek 24a se zabývá případy, kdy poskytovatel telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytuje uvedené služby příjemci na některých místech. V případech, jako je telefonní budka nebo návštěva internetové kavárny, nebude poskytovatel služeb vědět, kdo je příjemce, nebo může považovat za prakticky nemožné ověřit skutečnou příslušnost příjemce. Protože k tomu, aby osobě přijímající službu byla služba poskytnuta, je nutná její fyzická přítomnost, použije se domněnka, že příjemce služby přísluší do uvedené země.

Článek 24b se zabývá případy, kdy se pro příjem služeb používají předplacené kredity uložené na SIM kartě. Protože zpravidla nedochází při prodeji těchto karet ke zjišťování osobních údajů, poskytovatel služeb, který příjemci nemusel nutně dodat kartu, nebude vědět, kdo je uvedeným příjemcem služby. Země vydání SIM karty má klíčový význam ke stanovení toho, kde je zákazník. Protože použití bude často v uvedené zemi, existuje domněnka, že zákazník sem pro tento účel přísluší rovněž.

Pododdíl 3b stanoví vyvratitelné domněnky pro případy, kdy je pro poskytovatele služeb obtížné, ale nikoli nemožné vědět, kde je zákazník skutečně usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje. Pokud má poskytovatel informace, z nichž vyplývá, že příslušnost příjemce služby je jiná, tyto domněnky se nepoužijí.

Článek 24c se zabývá případy, kdy jsou služby poskytovány příjemci pevnou linkou připojenou k obytné budově. Jelikož se tamtéž bude také služba používat, existuje domněnka, že tamtéž spadá i příslušnost příjemce služby.

Článek 24d se vztahuje na případy, kdy zákazník používá k přijetí služeb SIM kartu s následnou fakturací. Stejně jako v případě předplacených kreditů existuje domněnka, že příjemce přísluší do země vydání SIM karty. Vzhledem k tomu, že u služeb přijatých pomocí SIM karty s následnou fakturací bude poskytovatel služeb příjemce znát, je třeba stanovit rozsah pro vyvrácení této domněnky.

V článku 24e se stanoví domněnka, že zákazník, který k přijetí služeb potřebuje zařízení nebo televizní kartu, má příslušnost tam, kde je nainstalováno zařízení nebo kam byla zaslána k použití televizní karta. Domněnka se nepoužije v případech, když se zařízení prodává bez instalace nebo když televizní karta se zákazníkovi prodá, ale nezašle.

Článek 24f zahrnuje všechny ostatní případy, kdy existuje domněnka, že příslušnost příjemce služby je v místě, které na základě dostatečných důkazů určí poskytovatel služeb. Tato domněnka platí, pokud poskytovatel služeb nemá důkaz o opaku.

Pododdíl 3c se zaměřuje na důkazy použitelné při určování místa příjemce služby.

Článek 24g stanoví seznam informací, které může poskytovatel služeb použít jako důkazy při určování příslušnosti příjemce služby nepovinného k dani. Protože chybí vodítko v podobě čísla pro účely DPH, potřebuje poskytovatel vědět, jaké další informace jsou spolehlivé. Seznam sice není taxativní, ale uvádí nejrelevantnější informace, které lze použít jako důkaz. V zájmu přiměřenosti musí použité důkazy postačovat k tomu, aby s relativní jistotou určily příslušnost příjemce služby, ale důkazní břemeno nesmí být nadměrné. Toho se nejlépe dosáhne stanovením jednotného rozsahu důkazů. Spoléhat se na jediný důkaz není vhodné, neboť to ponechává příliš prostoru pro rozdílné uplatňování. Je tudíž třeba dvou vzájemně se podporujících samostatných důkazů.

Služby související s nemovitým majetkem

V článku 47 směrnice o DPH se stanoví, že místem poskytnutí služby související s nemovitým majetkem je místo, kde se nemovitost nachází. Oblast působnosti uvedeného ustanovení se vyjasní na základě pokynů schválených výborem pro DPH těmito opatřeními:

V článku 13b se stanoví definice toho, co tvoří nemovitý majetek. Pojem nemovitého majetku je obecným pojmem, který je nezávislý na vnitrostátním právu. K usnadnění správného uplatňování pravidel pro místo poskytnutí služby je třeba definice tohoto pojmu. Definice je z velké části založena na judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

V článku 31a se stanoví, že k tomu, aby se služby vztahovaly k nemovitému majetku, musí být souvislost služeb s ním dostatečně přímá (odstavec 1). To zahrnuje služby vyplývající z nemovitého majetku, pokud tento majetek tvoří konstitutivní prvek služby a je ústřední a podstatný pro poskytované služby, jako je udělování povolení k rybolovu, nebo poskytované na nemovitém majetku nebo na něj zaměřené, jejichž cílem je právní či fyzická změna uvedeného majetku, jako jsou služby architektů nebo realitních makléřů. Jsou uvedeny příklady pro dokreslení toho, které služby souvisejí s nemovitým majetkem (odstavec 2) a které s ním nesouvisejí (odstavec 3).

V článku 31b se stanoví, že pronajmutí zařízení příjemci, s obslužným personálem nebo bez něj, s cílem provádět práci na nemovitém majetku se považuje pouze za službu související s nemovitým majetkem, pokud poskytovatel služby přebírá odpovědnost za vykonání práce. Jestliže zařízení je dáno příjemci k dispozici spolu s dostatečným personálem pro jeho obsluhu, existuje domněnka, že poskytovatel služby na sebe tuto odpovědnost vzal. V tomto případě musí být služba zdaněna v zemi, kde se nemovitý majetek nachází.

V článku 31c se objasňuje, že telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby, které poskytují hotely nebo podobná zařízení svým zákazníkům v souvislosti s ubytováním, se budou posuzovat pro účely DPH stejně jako poskytování samotného ubytování. V závislosti na způsobu fakturace tvoří tyto služby buďto součást jediného poskytnutí ubytování (v případě cen „all inclusive“), nebo se považují za doplňkové k poskytnutí ubytování.

Distribuce vstupenek na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce

Vstupné na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce je nadále zdanitelné v místě, kde se akce skutečně koná. Pokud se vstup na takové akce povolí osobě povinné k dani, vztahuje se na poskytnutí služby článek 53 směrnice o DPH. Článek 54 směrnice o DPH zahrnuje poskytnutí vstupu na takové akce osobě nepovinné k dani.

Článek 33a potvrzuje, že daňové zacházení není ovlivněno způsobem, jakým je organizována distribuce vstupenek na takové akce. Za všech okolností musí být poskytnutí vstupenek zdaněno v místě, kde se akce koná.

Přechodná opatření

Podle článku 63 směrnice o DPH se zdanitelné plnění uskuteční a daňová povinnost vzniká tehdy, pokud je dodáno zboží nebo poskytnuta služba. Jestliže je platba provedena na účet podle článku 65 směrnice o DPH nebo pokud členské státy využijí možnosti uvedené v článku 66 směrnice o DPH, může však vzniknout povinnost k DPH před dodáním zboží nebo poskytnutím služby nebo brzy po takovém dodání nebo poskytnutí.

U telekomunikačních služeb, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytnutých kolem 1. ledna 2015, tj. v době, kdy nová pravidla týkající se místa poskytnutí služby nabudou účinnosti, by podmínky související s poskytnutím nebo rozdíly v uplatňování mezi členskými státy mohly vést ke dvojímu zdanění či nezdanění. Aby se tomu zamezilo, objasňuje se v článku 2 návrhu, že bez ohledu na to, kdy vznikne povinnost k DPH, je rozhodujícím okamžikem pro určení místa poskytnutí služby čas, kdy jsou služby poskytnuty, nebo u průběžného poskytování, které vede k postupným fakturacím nebo průběžným platbám, kdy je každé jednotlivé poskytnutí završeno. Tak je tomu, dojde-li ke zdanitelnému plnění v kterémkoli z členských států. Tato opatření jsou nezbytná k zajištění hladkého přechodu na pravidla zavedená ode dne 1. ledna 2015.

2012/0354 (NLE)

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY,

kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, pokud jde o místo poskytnutí služeb

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty[7], a zejména na článek 397 uvedené směrnice,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Směrnice 2006/112/ES ve znění směrnice 2008/8/ES[8] stanoví, že od 1. ledna 2015 se veškeré telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby poskytované osobě nepovinné k dani zdaňují v členském státě, v němž je příjemce služby usazen nebo v němž má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje, bez ohledu na to, kde je usazena osoba povinná k dani poskytující tyto služby. Většina ostatních služeb poskytovaných osobě nepovinné k dani se nadále zdaňuje v členském státě, ve kterém je usazen poskytovatel služby.

(2)       Pro stanovení, které služby musí být zdaněny v členském státě příjemce služby, je podstatné definovat telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby. Zejména by měl být pojem služeb rozhlasového a televizního vysílání upřesněn s odkazem na definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)[9].

(3)       V zájmu vyjasnění této otázky byly činnosti označované jako elektronické služby vyjmenovány v prováděcím nařízení (EU) č. 282/2011, aniž by ale tento seznam byl konečný či taxativní. Tento seznam by se měl aktualizovat a podobné seznamy je třeba vypracovat pro telekomunikační služby a služby rozhlasového a televizního vysílání.

(4)       Pokud služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby nejsou poskytovány příjemci přímo, ale prostřednictvím telekomunikačních sítí nebo rozhraní či portálu, které patří jiné osobě povinné k dani, je třeba upřesnit, kdo poskytuje službu příjemci.

(5)       K zajištění jednotného uplatňování pravidel pro místo poskytování telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb je třeba upřesnit, které místo se má považovat za místo usazení právnické osoby nepovinné k dani.

(6)       S cílem určit, kdo je povinný platit daň z přidané hodnoty (DPH) za poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb, a vzhledem k tomu, že je místo zdanění stejné bez ohledu na to, zda příjemcem služby je osoba povinná k dani, nebo osoba nepovinná k dani, měl by být poskytovatel služby s to určit status příjemce výlučně na základě toho, zda mu příjemce sdělí své osobní identifikační číslo pro účely DPH. Tento status musí v souladu s obecnými pravidly být změněn, pokud příjemce takové sdělení učiní následně.

(7)       Pokud je osoba nepovinná k dani usazena ve více než jedné zemi nebo má trvalé bydliště v jedné zemi, avšak obvykle se zdržuje v jiné zemi, je třeba upřednostnit místo, které nejlépe odpovídá zdanění v místě skutečné spotřeby. Aby se zabránilo konfliktům mezi členskými státy týkajícím se příslušnosti, je třeba specifikovat místo skutečné spotřeby.

(8)       Měla by být stanovena pravidla pro objasnění daňového zacházení pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby poskytované osobě nepovinné k dani, jejíž místo usazení nebo bydliště je prakticky nemožné určit nebo je nelze určit s jistotou.

(9)       Protože daňový režim pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby poskytované osobě nepovinné k dani závisí na tom, kde je příjemce služby usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje, je nezbytné objasnit, co by měl poskytovatel služby být povinen získat jako důkaz pro určení místa příjemce.

(10)     V zájmu zajištění jednotného režimu pro poskytování služeb souvisejících s nemovitým majetkem je třeba definovat pojem nemovitého majetku. Měla by se upřesnit požadovaná úzká souvislost s nemovitým majetkem a měly by se uvést příklady transakcí, které jsou označené jako služby související s nemovitým majetkem, aniž by ale tento seznam byl konečný nebo taxativní.

(11)     Je rovněž nezbytné vyjasnit daňový režim služeb, jimiž se příjemci dává k dispozici zařízení k vykonávání prací na nemovitém majetku.

(12)     Z důvodů praktičnosti by mělo být jasně stanoveno, že telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby poskytované osobou povinnou k dani jednající vlastním jménem v souvislosti s poskytováním hotelového ubytování nebo ubytování v odvětvích s podobnou funkcí by měly být posuzovány pro účely DPH stejně jako poskytování samotného ubytování. V případě ceny „all inclusive“ by obě transakce měly být posuzovány jako jediné poskytnutí služby. Telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby, které jsou příjemci služby fakturovány samostatně, by měly být pojímány jako poskytnutí doplňkové služby k ubytování.

(13)     V souladu se směrnicí 2006/112/ES se vstup na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce musí za všech okolností být zdanit v místě, kde se akce skutečně koná. Je třeba jasně stanovit, že to platí i v případě, jestliže vstupenky na takové akce neprodává přímo organizátor, ale distribuují je zprostředkovatelé.

(14)     Podle směrnice 2006/112/ES může povinnost k DPH vzniknout před dodáním zboží nebo poskytnutím služeb nebo brzo po tomto dodání nebo poskytnutí. Pokud jde o telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby poskytnuté v období přechodu na nová pravidla o místě poskytnutí služby, podmínky související s poskytnutím služby nebo rozdíly mezi členskými státy při jejich uplatňování by mohly vést ke dvojímu zdanění či k nezdanění. Aby se tomu zabránilo, je třeba stanovit přechodná ustanovení.

(15)     Pro účely tohoto nařízení může být vhodné, aby členské státy přijaly legislativní opatření omezující určitá práva a povinnosti stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[10], tak aby byly ochráněny zájmy uvedené v čl. 13 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice v případě, že tato opatření jsou nezbytná a přiměřená s přihlédnutím k riziku daňových podvodů nebo daňových úniků v členských státech a potřebě zajistit řádný výběr DPH podle tohoto nařízení.

(16)     Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 se mění takto:

1)         Vkládají se nové články 6a a 6b, které znějí:

„Článek 6a

1. Telekomunikační služby ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2006/112/ES zahrnují zejména:

a)      pevné a mobilní telefonní služby pro přenos a výměnu hlasu, dat a videa, včetně telefonních služeb s obrazovým prvkem, rovněž známých jako videofonní služby;

b)      telefonní služby poskytované přes internet, včetně hlasových služeb přes internet (Voice over Internet Protocol – VoIP);

c)      hlasovou schránku, čekací hovor, přesměrování volání, identifikaci volajícího, třícestnou konferenci hovor a jiné služby řízení hovorů;

d)      pagingové služby;

e)      audiotextové služby;

f)       fax, telegraf a dálnopis;

g)      služby telefonické podpory, jimiž se poskytuje pomoc uživatelům v případě problémů s jejich rozhlasovou nebo televizní sítí, internetem nebo podobnou elektronickou sítí;

h)      přístup na internet, včetně world wide webu;

i)       připojování soukromých sítí poskytující telekomunikační spojení pro výhradní použití daného zákazníka;

j)       zvukový obsah a audiovizuální obsah prostřednictvím komunikačních sítí, který neposkytuje a za který není redakčně odpovědný poskytovatel mediálních služeb;

k)      následná dodání zvukového a audiovizuálního výstupu poskytovatele mediálních služeb prostřednictvím komunikačních sítí jiného subjektu než poskytovatele mediálních služeb.

2. Telekomunikační služby ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2006/112/ES nezahrnují:

a)      elektronicky poskytované služby;

b)      služby rozhlasového a televizního vysílání;

c)      jiné služby telefonické podpory, než které spadají pod odst. 1 písm. g).

Článek 6b

1. Služby rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „vysílací služby“) zahrnují služby, které sestávají ze zvukového a audiovizuální obsahu, jako jsou programy poskytované prostřednictvím komunikačních sítí poskytovatelem mediálních služeb pod jeho redakční odpovědností pro simultánní poslech nebo sledování širokou veřejností na základě programové skladby.

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na tyto případy:

a)      rozhlasové nebo televizní programy vysílané nebo přenášené rozhlasovou nebo televizní sítí;

b)      rozhlasové nebo televizní programy šířené prostřednictvím internetu nebo podobné elektronické sítě (IP streaming), pokud jsou přenášeny přímo nebo současně s jejich vysíláním nebo přenosem rozhlasovou nebo televizní sítí.

3. Odstavec 1 se nevztahuje na:

a)      telekomunikační služby;

b)      elektronicky poskytované služby;

c)      doplňkové služby, jako například poskytování informací o konkrétních programech na požádání;

d)      převod práv rozhlasového a televizního vysílání nebo přenosových práv;

e)      pronájem technického vybavení nebo zařízení k rozhlasovému a televiznímu vysílání.“

2)         V článku 7 se odstavec 3 mění takto:

a)         návětí se nahrazuje tímto:

„Odstavec 1 se nevztahuje na tyto případy:“

b)         písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a)     vysílací služby;“

c)         písmeno n) se nahrazuje tímto:

„n)     jiné služby telefonické podpory, než které spadají pod čl. 6a odst. 1 písm. g); “

d)         písmena q), r) a s) se zrušují;

e)         doplňují se nová písmena t) a u), která znějí:

„t)      poskytování vstupenek online na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce;

u)      rezervaci hotelového a podobného ubytování online.“

3)         V kapitole IV „Zdanitelná plnění “ se doplňuje nový článek 9a, který zní:

„Článek 9a

Pokud se vysílací nebo elektronické služby poskytovatele služeb poskytují prostřednictvím telekomunikační sítě, rozhraní nebo portálu, jako je platforma pro stahování aplikací patřící zprostředkovateli nebo třetí straně vstupující do poskytnutí služby, má se za to, že zprostředkovatel nebo třetí strana pro účely článku 28 směrnice 2006/112/ES jednají vlastním jménem, ale na účet poskytovatele služeb, ledaže je ve vztahu ke konečnému příjemci služby poskytovatel služeb výslovně označen za dodavatele.“

4)         V kapitole V „Místo zdanitelného plnění“ oddíle 1 „Pojmy“ se doplňují nové články 13a a 13b, které znějí:

„Článek 13a

Místo, kde je usazena právnická osoba nepovinná k dani ve smyslu čl. 56 odst. 2 prvního pododstavce a článků 58 a 59 směrnice 2006/112/ES, je místo, kde uvedená právnická osoba nepovinná k dani zřídila sídlo ekonomické činnosti podle článku 10 nebo stálou provozovnu ve smyslu čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 13b

Pro účely směrnice 2006/112/ES se za „nemovitý majetek“ považuje:

a)      každá konkrétní část země na povrchu nebo pod ním, ke nimž lze založit vlastnické právo a držbu;

b)      každá budova nebo stavba spojená se zemí nebo v zemi nad úrovní moře nebo pod ní, kterou nelze snadno rozebrat nebo přemístit;

c)      každý prvek tvořící nedílnou součást budovy nebo stavby, bez něhož by budova nebo stavba byla neúplná, např. dveře, okna, střecha, schodiště a výtahy;

d)      každý prvek, vybavení nebo stroj trvale nainstalovaný v budově nebo stavbě, které nelze přemístit bez zničení nebo změny budovy nebo stavby.“

5)         V čl. 18 odst. 2 se doplňuje druhý pododstavec, který zní:

„Avšak bez ohledu na informace o opaku může poskytovatel telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb považovat příjemce usazeného ve Společenství za osobu nepovinnou k dani, dokud mu uvedený příjemce nesdělí své osobní identifikační číslo pro účely DPH.“

6)         V článku 24 se vkládá nový odstavec 3, který zní:

‘3. K určení místa, které nejlépe odpovídá zdanění v místě skutečné spotřeby ve smyslu odstavců 1 a 2, se zohlední zejména toto:

a)      v případě pronájmu dopravního prostředku, s výjimkou krátkodobého pronájmu, místo, kde je dopravní prostředek předán zákazníkovi nebo třetí osobě jednající na jeho účet, ledaže existuje důkaz, že tento dopravní prostředek bude používán jinde;

b)      v případě jiných služeb, než je pronájem dopravního prostředku, sídlo ekonomické činnosti v případě právnické osoby nepovinné k dani nebo trvalé bydliště v případě fyzické osoby, ledaže existuje důkaz, že služba se skutečně využívá v místě, kde se daná osoba obvykle zdržuje.“

7)         V kapitole V „Místo zdanitelného plnění“ oddíle 4 „Místo poskytnutí služby“ se vkládají nové pododdíly 3a, 3b a 3c, které znějí:

„Pododdíl 3a

Nevyvratitelné domněnky o místě příslušnosti příjemce služby

Článek 24a

1. V případě, že poskytovatel telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytuje tyto služby na místě, jako je například telefonní budka, telefonní stánek, přístupový bod Wi-Fi, internetová kavárna, restaurace nebo hotelová hala, kde musí být příjemce služby fyzicky přítomen k tomu, aby mu mohla být služba poskytnuta, platí pro účely článku 44, 58 a. 59a směrnice 2006/112/ES domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v daném místě a že služba se tam skutečně používá a využívá. Tuto domněnku nelze vyvrátit žádnými skutkovými nebo právními prostředky.

2. Pokud místo uvedené v odstavci 1 tohoto článku je na palubě lodi, letadla anebo ve vlaku, které provádějí osobní přepravu ve Společenství podle článků 37 a 57 směrnice 2006/112/ES, zemí tohoto místa musí být země zahájení osobní přepravy.

Článek 24b

V případě, že příjemce služby používá pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby předplacené kredity uložené na SIM kartě, pro účely článku 44, 58 a. 59a směrnice 2006/112/ES se uplatňuje domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v zemi označené mezinárodním směrovým kódem uvedené SIM karty a že služba se tam skutečně používá a využívá. Tuto domněnku nelze vyvrátit žádnými skutkovými nebo právními prostředky.

Pododdíl 3b

Vyvratitelné domněnky o místě příslušnosti příjemce služby

Článek 24c

V případě telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytnutých osobě nepovinné k dani prostřednictvím připojené domácí pevné linky se pro účely článku 58 směrnice 2006/112/ES uplatňuje domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v místě instalace připojené pevné linky. Tato domněnka neplatí, pokud má poskytovatel informace o tom, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje jinde.

Článek 24d

V případě telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytnutých osobě nepovinné k dani pomocí mobilních sítí oproti následnému inkasu platby se pro účely článku 58 směrnice 2006/112/ES uplatňuje domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v zemi označené mezinárodním směrovým kódem SIM karty použité při příjem těchto služeb. Tato domněnka neplatí, pokud má poskytovatel informace o tom, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje jinde.

Článek 24e

V případě telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytnutých osobě nepovinné k dani a spočívajících v přenosu signálů, pro jejichž použití je třeba zařízení nebo televizní karty, se pro účely článku 58 směrnice 2006/112/ES uplatňuje domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v místě instalace zařízení nebo, není-li toto místo známo, v místě, na které byla zaslána televizní karta za účelem použití tamtéž. Tato domněnka neplatí, pokud má poskytovatel informace o tom, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje jinde.

Článek 24f

V případě, že jsou osobě povinné k dani služby poskytovány za jiných okolností, než které jsou uvedeny v článcích 24a, 24b, 24c, 24d a 24e tohoto nařízení, uplatňuje se pro účely čl. 56 odst. 2 prvního pododstavce a článku 58 směrnice 2006/112/ES domněnka, že příjemce služby je usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje v místě, které je jako takové označeno podle článku 24g tohoto nařízení.

Pododdíl 3c

Důkazy pro označení místa příjemce služby

Článek 24g

1. Pro účely použití pravidel upravujících místo poskytnutí služby stanovené v čl. 56 odst. 2 prvním pododstavci a v článku 58 směrnice 2006/112/ES slouží jako důkaz zejména:

a)      údaje o příjemci služby, např. jeho fakturační adresa;

b)      adresa internetového protokolu (IP) zařízení, které používá příjemce služby, nebo jakýkoli způsob geolokalizace;

c)      bankovní údaje, např. místo, kde je veden bankovní účet používaný k placení a kontaktní adresa příjemce služby v držení uvedené banky;

d)      mezinárodní směrový kód země (MCC) mezinárodní mobilního účastníka (IMSI) uložený na SIM kartě používané příjemcem služby,

e)      místo domácí pevné linky, kterou je služba příjemci poskytnuta;

f)       v souvislosti s příjemcem služby, který prodává zboží prostřednictvím internetu nebo podobné elektronické sítě, místo, kde původně začíná přeprava nebo expedice zboží prodaného uvedeným příjemcem služby;

g)      v souvislosti s příjemcem služby, který nakupuje zboží prostřednictvím internetu nebo podobné elektronické sítě, místo, kde definitivně končí přeprava nebo expedice zboží nakoupeného uvedeným příjemcem služby;

h)      evidenční údaje dopravního prostředku, který si příjemce služby pronajímá, pokud se evidence uvedeného dopravního prostředku požaduje v místě, kde se používá, a další podobné informace;

i)       další relevantní obchodní informace získané poskytovatelem služby.

2. Při určování místa, kde je zákazník usazen, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje, jsou nutné dva samostatné důkazy za předpokladu, že si tyto důkazy vzájemně neprotiřečí. “

8)         V kapitole V „Místo zdanitelného plnění“ oddíle 4 „Místo poskytnutí služby“ se vkládá nový pododdíl 6a, který zní:

„Pododdíl 6a

Poskytnutí služeb souvisejících s nemovitým majetkem

Článek 31a

1. Služby související s nemovitým majetkem podle článku 47 směrnice 2006/112/ES zahrnují pouze služby, které mají dostatečně přímou souvislosti s uvedeným majetkem. V následujících případech se má za to, že služby mají dostatečnou přímou souvislost s nemovitým majetkem:

a)      v případě, že vyplývají z nemovitého majetku a že daný majetek tvoří konstitutivní prvek služby a je pro poskytované služby ústřední a zásadní;

b)      v případě, že jsou poskytovány na nemovitém majetku nebo na něj jsou zaměřeny a jejich cílem je právní nebo fyzická změna uvedeného majetku.

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na tyto případy:

a)      vypracování plánů budovy nebo částí budovy určených pro určitou parcelu bez ohledu na to, zda budova je nebo není postavena;

b)      poskytování služeb stavebního dozoru nebo bezpečnostních služeb;

c)      stavba budovy na pozemku, jakož i stavební a demoliční práce prováděné na budově nebo na jejích částech;

d)      stavba trvalých staveb na pozemku, jakož i stavební a demoliční práce prováděné na trvalých konstrukcích, jako jsou potrubní systémy pro plyn, vodu, odpadní vodu a podobně;

e)      práce na pozemku, včetně zemědělských služeb, jako je orba, setí, zavlažování a hnojení;

f)       průzkum a posouzení rizika a celistvosti nemovitého majetku;

g)      oceňování nemovitého majetku, včetně případu, že je této služby třeba pro účely pojištění, ke stanovení hodnoty majetku jako zajištění úvěru nebo pro posouzení rizika a škod v rámci sporů;

h)      jiný pronájem nemovitého majetku než pronájem spadající pod odst. 3 písm. c), včetně skladování zboží, u kterého je určitá část majetku určena pro výlučné používání příjemcem služby;

i)       poskytování hotelového ubytování nebo ubytování v odvětvích s podobnou funkcí, například prázdninových táborech či místech upravených ke stanování a táboření, včetně práva pobývat na konkrétním místě vyplývajícího z přepočtu práv dočasného užívání (timeshare) a podobně;

j)       jiné postoupení a jiný přenos práv, než které spadají pod písmena h) a i), k užívání celého nemovitého majetku nebo jeho části, včetně povolení k užívání části majetku, jako je poskytování rybolovných a lovných práv nebo přístupu do salónků na letištích, nebo využívání infrastruktury, za které se vybírá mýto, např. mostu nebo tunelu;

k)      údržba, renovace a opravy budovy nebo její části, včetně práce, jako je čištění, obkládání, tapetování a pokládání dřevěných podlah;

l)       údržba, renovace a opravy trvalých konstrukcí, např. potrubních systémů pro plyn, vodu, odpadní vody a podobně;

m)     instalace nebo montáž strojů nebo zařízení, které se po instalaci nebo montáži považuje za nemovitý majetek;

n)      údržba a opravy, inspekce a kontrola strojů nebo zařízení, pokud se tyto stroje nebo zařízení považují za nemovitý majetek;

o)      jiná správa majetku než portfoliové řízení investic do nemovitostí spadající pod odst. 3 písm. h), která spočívá v provozování obchodních, průmyslových nebo obytných nemovitostí vlastníkem nemovitosti nebo na jeho účet;

p)      zprostředkování v případě prodeje nebo pronájmu nemovitého majetku a při některých právech k nemovitému majetku nebo věcných právech považovaných za hmotný majetek, kromě zprostředkování spadajícího pod odst. 3 písm. d);

q)      právní služby související se zcizováním nemovitého majetku nebo s převodem vlastnictví nemovitého majetku a určitými právy k nemovitému majetku nebo věcnými právy považovanými za hmotný majetek, např. notářské úkony nebo vypracování smlouvy o prodeji nebo o koupi tohoto majetku, a to i v případě, že vlastní transakce vedoucí k právní změně majetku není dokončena.

3. Odstavec 1 se nevztahuje na:

a)      vypracování plánů pro budovu nebo její části, pokud nejsou určeny pro konkrétní parcelu;

b)      skladování zboží v nemovitém majetku, pokud žádná zvláštní část nemovitého majetku není určena k výhradnímu užívání příjemce služby;

c)      reklamní služby, i když zahrnují použití nemovitého majetku;

d)      zprostředkování při poskytování hotelového ubytování nebo ubytování v odvětvích s podobnou funkcí, jako například prázdninových táborech či na místech upravených ke stanování a táboření, pokud zprostředkovatel jedná jménem a na účet jiné osoby.

e)      telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby, ledaže spadají pod článek 31c;

f)       poskytnutí místa pro stánek na veletrhu nebo výstavě spolu s jinými souvisejícími službami, které umožňují vystavovateli vystavit předměty, např. projekt stánku, přeprava a skladování předmětů, poskytnutí přístrojů, pokládka kabelů, pojištění a reklama;

g)      instalace nebo montáž, údržbu a opravu, inspekci nebo kontrolu přístrojů nebo zařízení, které není ani se nestane součástí nemovitého majetku;

h)      správa portfolia investic do nemovitostí;

i)       jiné právní služby, než které spadají pod odst. 2 písm. q), v souvislosti se smlouvami, včetně poradenství týkajícího se podmínek smlouvy o převodu nemovitého majetku nebo provádění takové smlouvy nebo prokázání existence takové smlouvy, pokud tyto služby nesouvisejí s převodem vlastnictví k nemovitému majetku;

Článek 31b

Pokud se dá příjemci služby k dispozici vybavení za účelem výkonu práce na nemovitém majetku, představuje daná transakce poskytnutí služeb souvisejících s nemovitým majetkem pouze v případě, že poskytovatel přebírá odpovědnost za vykonávání práce.

Pokud poskytovatel služby poskytne příjemci vybavení společně s dostatečným personálem k jeho obsluze za účelem výkonu práce, platí domněnka, že poskytovatel převzal odpovědnost za provedení dané práce. Tuto domněnku lze vyvrátit jakýmikoli skutkovými nebo právními prostředky s cílem stanovit, kdo je odpovědný za provedení práce.

Článek 31c

Poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronických služeb poskytovaných osobou povinnou k dani jednající vlastním jménem spolu s hotelovým ubytováním nebo ubytováním v odvětvích s podobnou funkcí, například prázdninových táborech či na místech upravených ke stanování a táboření, se považují za součást jediné transakce spočívající v poskytnutí ubytování, nebo za doplňkové k poskytnutí ubytování v závislosti na tom, zda je fakturováno společně s ubytováním, nebo samostatně.“

9)         V kapitole 5 „Místo zdanitelného plnění“ oddílu 4 „Místo poskytnutí služby“ pododdílu 7 „Poskytnutí služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb“ se doplňuje nový článek 33a, který zní:

„Článek 33a

Poskytnutí vstupenek na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce zprostředkovatelem jednající vlastním jménem, ale na účet organizátora, nebo jinou osobou povinnou k dani, než je organizátor, jednající na vlastní účet, spadá pod článek 53 a čl. 54 odst. 1 směrnice 2006/112/ES.“

10)       V příloze I bodu 4) „Bod 4 přílohy II směrnice 2006/112/ES:“ se doplňují nová písmena f) a g), která znějí:

„f)      příjem rozhlasových nebo televizních programů distribuovaných prostřednictvím rozhlasové nebol televizní sítě, internetu nebo podobné elektronické sítě k poslechu nebo sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost vycházející z katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních služeb, např. televize nebo video na požádání;

g)      příjem rozhlasových nebo televizních programů prostřednictvím internetu nebo podobné elektronické sítě (IP streaming) ledaže se tyto pořady vysílají současně prostřednictvím tradičních rozhlasových a televizních sítí.“

Článek 2

Pokud jde o telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby, které poskytuje poskytovatel usazený ve Společenství osobě nepovinné k dani, která je usazena, má bydliště nebo se obvykle zdržuje ve Společenství, platí toto:

a)           pokud jsou služby poskytovány nebo poskytování služeb je dokončeno před 1. lednem 2015, místem poskytnutí služby je místo, kde je usazen poskytovatel služeb, jak je uvedeno v článku 45 směrnice 2006/112/ES, a to bez ohledu na den vzniku daňové povinnosti;

b)           pokud jsou služby poskytovány nebo poskytování služeb je dokončeno 1. ledna 2015 nebo později, pro místo poskytnutí služby je rozhodné místo, kde je příjemce služby usazen, má trvalé bydliště nebo se obvykle zdržuje, i když daňová povinnost vznikla před uvedeným dnem.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2015.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

[2]               Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (přepracování) (Úř. věst. L 77, 23.3.2011, s. 1).

[3]               Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby (Úř. věst. L 44, 20.2.2008, s. 11).

[4]               Nařízení Rady (EU) č. 967/2012 ze dne 9. října 2012, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, pokud jde o zvláštní systémy pro neusazené osoby povinné k dani poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným k dani (Úř. věst. L 290, 20.10.2012, s. 1) a prováděcí nařízení Komise (EU) č. 815/2012 ze dne 13. září 2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EU) č. 904/2010/ES, pokud jde o zvláštní režimy pro neusazené osoby povinné k dani poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným k dani (Úř. věst. L 249, 14.9.2012, s. 3).

[5]               Toto místo je rovněž označeno jako místo příslušnosti zákazníka.

[6]               Pořad jednání, pracovní dokument a zpráva ze zasedání jsou k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/key_documents/discussions_member_states/index_en.htm.

[7]               Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

[8]               Úř. věst. L 44, 20.2.2008, s. 11.

[9]               Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.

[10]             Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.