This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012PC0710
Proposal for a DECISION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on a General Union Environment Action Programme to 2020 "Living well, within the limits of our planet"
Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“
Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“
/* COM/2012/0710 final - 2012/0337 (COD) */
Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ /* COM/2012/0710 final - 2012/0337 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Akční programy pro životní prostředí
(EAP) jsou od počátku sedmdesátých let 20. století vodítkem k rozvoji
politiky EU v oblasti životního prostředí. V souladu se Smlouvou se
programy EAP přijímají řádným legislativním postupem. Jelikož šestý
akční program pro životní prostředí skončil v červenci
2012, Evropská komise navrhuje v reakci na požadavek zúčastněných
stran, včetně Rady a Evropského parlamentu, program navazující. Tento návrh má čtyři hlavní souvislosti.
Zaprvé, i navzdory pokroku dosaženému v některých oblastech
přetrvávají v oblasti životního prostředí zásadní problémy a nadále
se nabízejí možnosti, jak životní prostředí učinit odolnějším
vůči systémovým rizikům a změnám. Zadruhé,
EU přijala strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst
podporující začlenění, kterou se má řídit vývoj politiky v
období do roku 2020. Zatřetí, přestože se mnohé členské státy
snaží vyrovnat s hospodářskou krizí, potřeba strukturálních reforem
nabízí EU nové příležitosti, jak směřovat k zelené
ekonomice podporující začlenění. Začtvrté, summit Rio+20
zdůraznil význam celosvětového rozměru. Cílem programu EAP je posílit příspěvek
politiky v oblasti životního prostředí k přechodu na
nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje, které
chrání a zvětšuje přírodní bohatství a zajišťuje zdraví a dobré
životní podmínky občanů. Program poskytuje zastřešující rámec
pro politiku životního prostředí do roku 2020 a určuje devět prioritních
cílů, jichž má EU a její členské státy dosáhnout. Odpovědnost za dosažení cílů v oblasti
životního prostředí a klimatu sdílí EU se svými členskými státy.
Program by měl být v souladu se zásadou subsidiarity prováděn na
odpovídající úrovni. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Při přípravě tohoto návrhu Komise
provedla posouzení dopadů, přičemž zohlednila názory
vyjádřené jinými orgány EU, jakož i širokým spektrem
zúčastněných stran. Zároveň čerpala z řady studií a hodnocení.
Při posouzení bylo zjištěno, že návrh by představoval
přidanou hodnotu hned v několika ohledech: vytvořil by
strategický rámec pro politiku EU v oblasti životního prostředí, zajistil
by doplňkovost a soudržnost, zaručil by předvídatelnost a rovné podmínky
a podnítil by opatření na všech úrovních správy. Názory většiny
zúčastněných stran podporují jak tato zjištění, tak navrhované
zaměření programu. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Tento návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a
Rady o novém všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na
období do roku 2020 je založen na čl. 192 odst. 3 Smlouvy o
fungování EU. 4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Program v tomto návrhu rozhodnutí byl vypracován v
souladu s návrhem Komise na víceletý finanční rámec EU na období
2014–2020. 2012/0337 (COD) Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o všeobecném akčním programu Unie pro
životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
a zejména na čl. 192 odst. 3 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[1], s ohledem na stanovisko Výboru regionů[2], v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Evropská unie si dala za cíl
stát se do roku 2020 inteligentní a udržitelnou ekonomikou podporující
začlenění prostřednictvím souboru politik a opatření
zaměřených na nízkouhlíkové hospodářství účinně
využívající zdroje[3].
(2) Navazující akční
programy pro životní prostředí vytvářejí od roku 1973 rámec pro
činnost Unie v oblasti životního prostředí. (3) Šestý akční program
Společenství pro životní prostředí (dále jen „6. program EAP“)
skončil v červenci 2012, ale mnoho opatření a
činností, jež byly v rámci tohoto programu zahájeny, je prováděno i
nadále. (4) Závěrečné posouzení
6. programu EAP dospělo k závěru, že program byl přínosem pro
životní prostředí a nastolil zastřešující strategický směr
environmentální politiky. I navzdory těmto úspěchům lze však
nadále pozorovat neudržitelné trendy ve všech čtyřech prioritních
oblastech, které byly v 6. programu EAP stanoveny: změna klimatu, biologická
rozmanitost, životní prostředí a zdraví a udržitelné využívání
přírodních zdrojů a nakládání s odpady. (5) Závěrečné posouzení
poukázalo na některé nedostatky 6. programu EAP, jež by měly být
řešeny v programu novém. (6) Globální systémové trendy a
problémy související s dynamikou populace, urbanizací, nemocemi a pandemiemi,
urychlováním technologických změn a neudržitelným hospodářským
růstem přispívají k tomu, že zvládání problémů v oblasti
životního prostředí a dosažení dlouhodobě udržitelného rozvoje je
složité. V zájmu zajištění dlouhodobé prosperity Unie je k řešení
těchto problémů nutné přijmout další opatření. (7) S ohledem na dlouhodobou vizi
pro rok 2050 je nezbytné stanovit prioritní cíle Unie pro rok 2020. Nový
program by měl vycházet z politických iniciativ v rámci strategie Evropa
2020[4], včetně klimatického
a energetického balíčku EU[5],
plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050[6], strategie EU v oblasti
biologické rozmanitosti do roku 2020[7],
plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje[8] a stěžejní iniciativy Unie
inovací[9]. (8) Program by měl
přispět k dosažení cílů v oblasti životního prostředí,
které již Unie schválila. (9) Unie souhlasila, že do roku
2020 dosáhne snížení emisí skleníkových plynů EU alespoň o 20 %
(resp. 30 %, pokud se ostatní rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému
snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým
povinnostem a schopnostem); zajistí, aby 20 % spotřeby energie
pocházelo do roku 2020 z obnovitelných zdrojů energie, a docílí 20%
snížení spotřeby primární energie ve srovnání s předpokládanou
úrovní, jehož má být dosaženo větší energetickou účinností[10]. (10) Unie souhlasila, že do roku
2020 zastaví úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb
v EU, v maximálním proveditelném rozsahu je obnoví a současně zvýší
příspěvek EU k odvrácení úbytku biologické rozmanitosti
v celosvětovém měřítku[11]. (11) Unie souhlasila, že do roku
2015 dosáhne dobrého stavu všech vod v EU, včetně vod sladkých
(řeky a jezera, podzemní vody), brakických (ústí/delty) a pobřežních
do jedné námořní míle od pobřeží[12]. (12) Unie souhlasila, že do roku
2020 dosáhne dobrého environmentálního stavu všech mořských vod Unie[13]. (13) Unie souhlasila, že dosáhne
úrovní kvality ovzduší, které nemají výrazné nepříznivé dopady na lidské
zdraví a životní prostředí ani nepředstavují riziko pro lidské zdraví
a životní prostředí[14]. (14) Unie souhlasila, že do roku
2020 dosáhne toho, aby byly chemické látky vyráběny a používány
způsobem, který povede k minimalizaci významných nepříznivých
účinků na lidské zdraví a životní prostředí[15]. (15) Unie souhlasila, že ochrání
životní prostředí a lidské zdraví tím, že zabrání nepříznivým
vlivům (nebo omezí nepříznivé vlivy) vzniku odpadů a nakládání s
nimi, omezí celkový dopad využívání zdrojů a zvýší účinnost tohoto
využívání při uplatnění následující hierarchie způsobů
nakládání s odpady: předcházení vzniku, příprava
k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, odstranění[16]. (16) Unie souhlasila, že bude
usilovat o absolutní oddělení hospodářského růstu od zhoršování
životního prostředí[17]. (17) Unie souhlasila, že v rámci
udržitelného rozvoje bude usilovat o svět, v němž není znehodnocována
půda[18]. (18) Politika Unie v oblasti
životního prostředí je založena zejména na zásadě
„znečišťovatel platí“, zásadě předběžné opatrnosti a
prevence a zásadě nápravy znečištění u zdroje. (19) Opatření nutná ke
splnění prioritních cílů by měla být v souladu se zásadou
subsidiarity přijata na různých úrovních správy. (20) Aby byl zajištěn
úspěch programu a bylo dosaženo jeho prioritních cílů, je důležité
do něj zapojit nevládní subjekty. (21) Úbytek biologické rozmanitosti
a poškození ekosystémů v Unii mají významný vliv na životní prostředí
a jsou nákladné pro celou společnost, zejména pro hospodářské
subjekty působící v odvětvích, která přímo závisejí na
ekosystémových službách. (22) Existuje značný prostor
pro snížení emisí skleníkových plynů a zvýšení účinnosti využívání
zdrojů v Unii. Tím se uvolní tlaky na životní prostředí a zajistí
větší konkurenceschopnost a nové zdroje růstu a pracovních míst díky
úsporám nákladů, jichž se docílí vyšší účinností, zpeněžením
inovací a lepším řízením zdrojů během celého jejich životního
cyklu. (23) Environmentální problémy a
dopady na životní prostředí i nadále představují významná rizika pro
zdraví a dobré životní podmínky člověka, takže opatření ke
zlepšení stavu životního prostředí mohou být prospěšná. (24) Úplné a rovnoměrné
provádění acquis v oblasti životního prostředí v celé Unii je
solidní investicí do životního prostředí a lidského zdraví, jakož i hospodářství.
(25) Politika Unie v oblasti
životního prostředí by se měla nadále opírat o pevnou faktickou
základnu. (26) Cíle v oblasti životního
prostředí by se měly opírat o odpovídající investice. (27) Ke zmírnění tlaku, který
na životní prostředí vyvíjí politika a činnost jiných odvětví, a
ke splnění cílů v oblasti životního prostředí a klimatu je
nezbytné začlenění problematiky životního prostředí. (28) Unie je hustě osídlená;
více než 70 % občanů žije v městských a
příměstských oblastech a čelí specifickým problémům
souvisejícím se životním prostředím a změnou klimatu. (29) Zatímco mnoho problémů v
oblasti životního prostředí je povahy globální, a lze je tedy úplně
řešit pouze prostřednictvím komplexního globálního přístupu,
jiné problémy v oblasti životního prostředí mají rozměr
převážně regionální, který vyžaduje spolupráci se sousedními
zeměmi. (30) V návaznosti na konferenci
Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (dále jen „summit
Rio+20“) by měl nový všeobecný akční program podporovat mezinárodní a
regionální procesy, jejichž cílem je přeměnit světové
hospodářství v zelenou ekonomiku podporující začlenění v
rámci udržitelného rozvoje a omezování chudoby. (31) Vhodná kombinace politických
nástrojů umožní podnikům a spotřebitelům lépe chápat dopad
jejich činností na životní prostředí a tento dopad řídit. Mezi
tyto politické nástroje patří ekonomické pobídky, tržní nástroje,
požadavky na informace a dobrovolné nástroje a opatření, které by doplnily
právní rámec a zapojily zúčastněné strany na různých úrovních. (32) Všechna opatření a cíle
stanovené v novém všeobecném akčním programu pro životní prostředí by
měly být rozvíjeny v souladu se zásadami inteligentní regulace[19] a měly by
případně podléhat komplexnímu posouzení dopadů. (33) Pokrok dosažený při
plnění cílů nového všeobecného akčního programu pro životní
prostředí by měl být sledován, posuzován a hodnocen na základě
dohodnutých ukazatelů, PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ: Článek 1 Přijímá se všeobecný akční program
Unie v oblasti životního prostředí na období do 31. prosince 2020
(dále jen „program“) v souladu s přílohou. Článek 2 1. Při provádění programu si Unie
stanoví tyto cíle: a) chránit, zachovávat a zvětšovat
přírodní bohatství Unie; b) přeměnit Unii v zelené a
konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající
zdroje; c) chránit občany Unie před
environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré
životní podmínky; d) maximalizovat přínos právních
předpisů Unie v oblasti životního prostředí; e) zlepšit faktickou základnu pro politiku v
oblasti životního prostředí; f) zajistit investice pro politiku v
oblasti životního prostředí a klimatu a správně nastavit ceny; g) zlepšit začlenění problematiky
životního prostředí a soudržnost politik; h) posílit udržitelnost měst Unie; i) zvýšit efektivnost Unie při
řešení regionálních a celosvětových problémů v oblasti
životního prostředí. 2. Program je založen na zásadě
„znečišťovatel platí“, zásadě předběžné opatrnosti a
prevence a zásadě nápravy znečištění u zdroje. 3. Všechna opatření a cíle stanovené v
programu jsou prováděny v souladu se zásadami inteligentní regulace[20] a případně podléhají
komplexnímu posouzení dopadů. Článek 3 1. Unie a její členské státy odpovídají
za splnění prioritních cílů stanovených v tomto programu. Při
řešení zjištěných problémů usilují o jednotný přístup.
Opatření jsou přijímána s řádným ohledem na zásadu subsidiarity
a na úrovni, která je nejvhodnější k dosažení prioritních cílů a
souvisejících výsledků stanovených v tomto programu. 2. Veřejné orgány na všech úrovních
spolupracují při provádění tohoto programu s podniky a sociálními
partnery, zástupci z řad občanské společnosti a jednotlivými
občany. Článek 4 Toto rozhodnutí vstupuje v platnost
dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku
Evropské unie. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda PŘÍLOHA „Spokojený život v mezích naší planety“ AKČNÍ PLÁN NA
OBDOBÍ DO ROKU 2020 1. Za posledních 40 let byla
zavedena široká škála právních předpisů v oblasti životního prostředí,
které dohromady představují nejkomplexnější moderní normy na
světě. To přispělo k řešení některých
nejzávažnějších obav v oblasti životního prostředí, které
vyjádřili občané a podniky v Unii. 2. Emise
znečišťujících látek do ovzduší, vody a půdy byly v posledních
dekádách výrazně sníženy a obdobně tomu bylo v posledních letech i v
případě emisí skleníkových plynů. Došlo k modernizaci
předpisů EU o chemických látkách a bylo omezeno používání mnoha
toxických nebo nebezpečných látek, např. olova, kadmia a rtuti, ve
výrobcích, jež se vyskytují ve většině domácností. Občané EU
užívají vodu, která patří k nejkvalitnějším na světě, a
více než 18 % území EU a 4 % jejích moří bylo označeno za
chráněné přírodní oblasti. 3. Politika Unie v oblasti
životního prostředí stimuluje inovace a investice do environmentálních
výrobků a služeb, čímž vytváří pracovní místa a vývozní
příležitosti[21].
Postupná rozšíření nastolila ve velké části evropského kontinentu
vysokou úroveň ochrany životního prostředí a úsilí Unie
přispělo k posílení mezinárodního závazku bojovat proti
změně klimatu a úbytku biologické rozmanitosti, jakož i
k úspěšnému celosvětovému úsilí o odstranění látek
poškozujících ozonovou vrstvu a olovnatých paliv. 4. Významného pokroku bylo
rovněž dosaženo při začleňování environmentálních cílů
do jiných politik a činností Unie. Reformovaná společná
zemědělská politika (SZP) spojuje od roku 2003 přímé platby s
požadavkem, aby zemědělci udržovali půdu v dobrém
zemědělském a environmentálním stavu a jednali v souladu s
příslušnými právními předpisy v oblasti životního prostředí. Boj
proti změně klimatu se stal nedílnou součástí energetické
politiky a pokroku je dosahováno i při začleňování otázek
spojených s účinným využíváním zdrojů, změnou klimatu a
energetickou účinností do dalších klíčových odvětví, jako jsou
doprava a stavebnictví. 5. Avšak mnoho environmentálních
trendů v EU nadále vzbuzuje znepokojení a důvodem ani zdaleka není
jen nedostatečné provádění stávajících právních předpisů EU
v oblasti životního prostředí. Pouze 17 % druhů a stanovišť
posouzených v rámci směrnice o stanovištích[22] se nachází v dobrém stavu a
znehodnocování a úbytek přírodního bohatství ohrožuje úsilí o dosažení
cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a změny klimatu. S tím jsou
spojeny vysoké náklady, které v našem hospodářském ani sociálním systému
dosud nebyly řádně vyčísleny. Třicet procent území EU je
značně rozdrobeno, což má nepříznivý vliv na vzájemné propojení
a zdraví ekosystémů a jejich schopnost zajistit služby, jakož i životaschopná
stanoviště pro konkrétní druhy. I když EU pokročila v oddělování
hospodářského růstu od emisí skleníkových plynů, využívání
zdrojů a dopadů na životní prostředí, využívání zdrojů je
do značné míry nadále neudržitelné a neúčinné a stále se
řádně nenakládá s odpadem. V důsledku toho podniky EU
přicházejí o významné příležitosti, které jim účinné využívání
zdrojů nabízí, z hlediska konkurenceschopnosti, snižování nákladů,
zlepšování produktivity a bezpečnosti dodávek. Kvalita vody a úrovně
znečištění ovzduší nadále představují v mnoha částech
Evropy problém a občané EU jsou opakovaně vystavováni
nebezpečným látkám, jež mohou ohrozit jejich zdraví a dobré životní
podmínky. Neudržitelné využívání půdy spotřebovává úrodnou půdu,
což ovlivňuje zajišťování potravin a schopnost dosahovat cílů v
oblasti biologické rozmanitosti. Ke znehodnocování půdy nadále ve velké
míře dochází nekontrolovaným způsobem. 6. Změna životního
prostředí v EU je stále více důsledkem globálního vývoje,
včetně demografických, spotřebních a obchodních modelů a
rychlého technologického vývoje. Ty sice mohou nabídnout významné
příležitosti pro hospodářský růst a společenský blahobyt,
ale zároveň představují výzvy a vytvářejí nejistotu pro hospodářství
a společnost EU a zhoršují životní prostředí po celém světě[23]. 7. Spolu se současnými
nehospodárnými systémy výroby a spotřeby ve světovém
hospodářství zvyšuje narůstající globální poptávka po výrobcích a
službách a vyčerpanost zdrojů náklady na základní suroviny, nerosty a
energie, vede k většímu znečištění a odpadům a
celosvětovým emisím skleníkových plynů a je hlavní příčinou
znehodnocování půdy, odlesňování a úbytku biologické rozmanitosti.
Téměř dvě třetiny světových ekosystémů jsou na
ústupu[24]
a existují důkazy o tom, že hranice naší planety v oblasti biologické
rozmanitosti, změny klimatu a koloběhu dusíku již byly
překročeny[25].
Do roku 2030 bude pravděpodobně zaznamenán 40% nedostatek v zásobách
vody, pokud se významně nepokročí v oblasti účinnějšího
využívání zdrojů. Existuje rovněž riziko, že změna klimatu tyto
problémy ještě prohloubí a povede k vysokým nákladům. V roce
2011 způsobily katastrofy, jež byly částečným důsledkem
změny klimatu, globální ekonomické ztráty ve výši přesahující
300 miliard EUR. OECD varovalo, že trvalé znehodnocování a eroze
přírodního bohatství by mohly mít za následek nevratné změny, jež by
mohly ohrozit dvě století zvyšování životní úrovně a vést k významným
nákladům[26].
8. Pro řešení
některých těchto složitých otázek je třeba plně využít
potenciálu stávající environmentální technologie a zajistit, aby průmysl
trvale vyvíjel a zaváděl nejlepší dostupné techniky a nově vznikající
inovace. Zapotřebí je také rychlého pokroku ve slibných oblastech
vědy a techniky. Ten by měl být umožněn stimulací výzkumu a
vytvořením podmínek příznivých pro soukromé investice do výzkumu.
Současně je třeba lépe porozumět možným rizikům
ohrožujícím životní prostředí a lidské zdraví, jež jsou s novými
technologiemi spojena a která je nutno lépe posuzovat a řídit. To je
výchozím předpokladem pro to, aby veřejnost nové technologie
přijala a aby EU dokázala technologický vývoj účinně a včas
zaznamenat a reagovat na rizika, která jsou s ním spojena. 9. Abychom mohli dobře žít
i v budoucnu, měli bychom již dnes bezodkladně přijmout
koordinovaná opatření s cílem zlepšit ekologickou odolnost, maximalizovat
přínos politiky v oblasti životního prostředí pro hospodářství a
společnost a zároveň respektovat ekologické meze naší planety. Tento
program odráží odhodlání EU přeměnit se v zelenou ekonomiku
podporující začlenění, která zajišťuje růst a rozvoj,
chrání zdraví a dobré životní podmínky člověka, nabízí důstojná
pracovní místa, omezuje nerovnosti, zachovává přírodní bohatství a
investuje do něj. 10. Vodítkem opatření na
období do roku 2020 a po tomto roce má být tato vize pro rok 2050: V roce 2050
žijeme spokojeně v ekologických mezích naší planety. Zdrojem naší
prosperity a zdravého životního prostředí je inovační a cyklická
ekonomika, v níž se ničím neplýtvá a v níž jsou přírodní zdroje
řízeny tak, aby posilovaly odolnost naší společnosti. Náš růst s
nízkými emisemi uhlíku je již dávno oddělen od využívání zdrojů a
udává krok globální udržitelné ekonomice. 11. Tato přeměna
vyžaduje úplné začlenění otázek životního prostředí do jiných
politik, např. v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství,
rybolovu, hospodářství a průmyslu, výzkumu a inovací,
zaměstnanosti a oblasti sociální, což umožní vytvořit jednotný,
koordinovaný přístup. Při řešení společných problémů
by opatření v rámci EU měla být rovněž doplněna o
účinnější opatření na globální úrovni a o spolupráci se
sousedními zeměmi. 12. EU tuto přeměnu
zahájila dlouhodobými, integrovanými strategiemi, jejichž cílem je zastavit
úbytek biologické rozmanitosti[27],
zvýšit účinnost využívání zdrojů[28]
a urychlit přechod na nízkouhlíkové hospodářství[29]. Komise kromě toho
začlenila environmentální problémy a cíle do nedávných iniciativ v jiných
klíčových oblastech politiky, zahrnujících energetiku[30] a dopravu[31], a snažila se zvýšit
environmentální přínosy reformou politik EU v oblasti
zemědělství a rozvoje venkova, rybolovu a soudržnosti,
přičemž stavěla na dosavadních úspěších. 13. EU se přihlásila k mnoha
mezinárodně dohodnutým závazkům v oblasti životního prostředí,
včetně závazků přijatých na konferenci Organizace spojených
národů o udržitelném rozvoji (Rio+20)[32],
kde vyjádřila svou podporu zelené ekonomice podporující
začlenění jako ústřednímu článku širší strategie pro
udržitelný rozvoj. 14. Tento program tyto snahy
doplňuje stanovením prioritních cílů, jichž chce EU dosáhnout v
období do roku 2020. 15. V souladu se zásadou
subsidiarity budou opatření nezbytná k dosažení těchto cílů
v mnoha případech nutná hlavně na národní, regionální nebo
místní úrovni. V jiných případech bude zapotřebí dalších opatření
na úrovni EU. Jelikož politika v oblasti životního prostředí je oblastí
sdílené pravomoci v EU, je jedním z účelů tohoto programu
vytvořit společnou odpovědnost za sdílené cíle a zajistit rovné
podmínky podnikům a veřejným orgánům. Jasné cíle
tvůrcům politik a jiným zúčastněným stranám,
včetně regionů a měst, podniků a sociálních
partnerů i jednotlivých občanů, rovněž ukáží směr a
poskytnou jim předvídatelný rámec pro jejich činnost. TÉMATICKÉ PRIORITY Prioritní cíl č. 1: Chránit,
zachovávat a zvětšovat přírodní bohatství EU 16. Hospodářská prosperita a
dobré životní podmínky EU stojí na jejím přírodním bohatství, které
zahrnuje ekosystémy představující základní výrobky a služby od úrodné
půdy a multifunkčních lesů po produktivní půdu a moře,
od sladké vody a čistého vzduchu po opylování, ochranu proti povodním,
regulaci klimatu a ochranu před přírodními katastrofami. O ochranu,
zachovávání a zvětšování přírodního bohatství se snaží rozsáhlý
soubor právních předpisů EU, zahrnující rámcovou směrnici o
vodě[33],
rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí[34], směrnici o kvalitě
ovzduší a směrnice související[35],
jakož i směrnici o stanovištích a směrnici o ptácích[36]. Ke zmírnění tlaků
na biologickou rozmanitost, včetně ekosystémů, druhů a
stanovišť, rovněž přispívají právní předpisy v oblasti boje
proti změně klimatu, chemických látek, průmyslových emisí a
odpadů. 17. Z nejnovějších posouzení
však vyplývá, že biologické rozmanitosti v EU nadále ubývá a že většina
ekosystémů je vážně poškozena[37].
Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020[38] stanoví cíle a opatření
nezbytné ke zvrácení těchto negativních trendů a posílení
ekosystémových služeb. Aby EU své cíle v oblasti biologické rozmanitosti
pro rok 2020 dokázala splnit, musí být tato strategie provedena beze zbytku.
Přestože strategie obsahuje vlastní opatření k lepšímu provádění
směrnice o ptácích a stanovištích, včetně sítě Natura 2000,
k dosažení hlavního cíle bude zapotřebí úplné provedení všech stávajících
právních předpisů zaměřených na ochranu přírodního
bohatství. 18. I přes značné
dosavadní úsilí je pravděpodobné, že požadavek rámcové směrnice o
vodě spočívající v dosažení „dobrého ekologického stavu“ do roku 2015
bude zřejmě splněn jen u 53 % útvarů povrchových vod v EU[39]. Dále hrozí, že nebude
splněn cíl rámcové směrnice o strategii pro mořské
prostředí spočívající v dosažení „dobrého stavu prostředí“ do
roku 2020, mimo jiné kvůli přetrvávajícímu nadměrnému rybolovu a
přítomnosti odpadů v evropských mořích. A přestože politika
EU v oblasti kvality ovzduší a průmyslových emisí přispěla
ke snížení znečištění v mnoha podobách, ekosystémy i nadále trpí
nadbytečným ukládáním dusíku a znečištěním přízemním
ozonem, které souvisí s emisemi z dopravy, intenzivního zemědělství a
výroby elektřiny. 19. Ochrana, zachovávání a
zvětšování přírodního bohatství EU proto také vyžaduje řešení
problémů u zdroje, mimo jiné lepším začleněním cílů
přírodního bohatství do jiných politik, čímž se zajistí soudržnost a
kombinovaný přínos těchto politik. Prvky ekologizace stanovené
v návrzích reforem Komise, zejména v těch, jež se týkají politiky EU v
oblasti zemědělství, rybolovu a soudržnosti a jež se opírají o návrhy
ekologizace rozpočtu EU v rámci víceletého finančního rámce na období
2014–2020, mají tyto cíle podpořit. Například vodní ekosystémy ve
venkovských oblastech by měly pocítit výhodu propojení
zemědělských plateb s dodržováním příslušných požadavků
rámcové směrnice o vodě, jak je uvedeno v návrzích Komise na reformu
SZP[40].
Ekologizace SZP bude rovněž podporovat environmentálně přínosné
zemědělské postupy diverzifikace plodin, ochrany trvalých travních
porostů a tvorby a udržování ekologicky cenných zemědělských a
zalesněných oblastí. 20. O mořském prostředí
platí, že ačkoliv námořní odvětví nabízí ekonomické příležitosti
od rybolovu, lodní dopravy a akvakultury po suroviny, větrnou energii na
moři a mořskou biotechnologii, je třeba dbát na to, aby jejich
využívání bylo slučitelné se zachováním a udržitelným řízením
mořských a pobřežních ekosystémů. 21. V rámci politiky EU
v oblasti změny klimatu by měly být šíře uplatňovány
přístupy ke zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se
této změně, které jsou založeny na ekosystémech a které rovněž
prospívají biologické rozmanitosti a poskytování dalších ekosystémových služeb,
zatímco jiné cíle v oblasti životního prostředí, jako je zachování
biologické rozmanitosti a ochrana vod, by měly být plně
zohledněny při rozhodování o obnovitelných zdrojích energie. V
neposlední řadě bude třeba zavést opatření řešící
znečištění ovzduší a emise CO2 související s dopravou[41]. 22. Znehodnocování, fragmentace a
neudržitelné využívání půdy v EU ohrožuje poskytování několika
klíčových ekosystémových služeb a biologickou rozmanitost a zvyšuje
zranitelnost Evropy vůči změně klimatu a přírodním katastrofám.
Zároveň je příčinou znehodnocování půdy. Více než 25 %
území EU je zasaženo vodní erozí půdy, která poškozuje funkce půdy a
ovlivňuje jakost sladké vody. Trvalými problémy jsou i kontaminace a
zakrývání půdy. Má se za to, že kontaminováno je více než půl milionu
lokalit v celé EU a že dokud nebudou zjištěny a jako takové posouzeny,
budou nadále představovat potenciálně závažná rizika pro životní
prostředí a zdraví. Každoročně je více než 1 000 km²
půdy zabráno pro obytné, průmyslové, dopravní nebo rekreační
účely. Tyto dlouhodobé změny je obtížné či nákladné zvrátit a
téměř vždy představují kompromis mezi různými
společenskými, ekonomickými a environmentálními potřebami. Územní
rozhodnutí členských států o využívání půdy by měla být
více udržitelná. 23. Aby se podařilo zmírnit
nejvýznamnější tlaky činnosti člověka na půdu, zeminu
a jiné ekosystémy v Evropě, budou přijata opatření k tomu, aby
se v rozhodnutích o využívání půdy věnovala na všech příslušných
úrovních dostatečná pozornost environmentálním, ekonomickým a sociálním
dopadům. Výsledek summitu Rio+20 volá po „světě neutrálním ve
vztahu ke znehodnocování půdy“. EU a členské státy by měly
zvážit, jak nejlépe takovýto závazek uvést v rámci svých příslušných pravomocí
do praxe a jak nejlépe řešit otázky kvality půdy v závazném
právním rámci[42]. Cíle budou stanoveny i pro udržitelné využívání půdy a zeminy. 24. Ačkoli se přísun
dusíku a fosforu do životního prostředí EU za posledních dvacet let
výrazně snížil, nadměrné uvolňování živin nadále ovlivňuje
kvalitu ovzduší a vody a má negativní dopad na ekosystémy, čímž
vytváří značné problémy pro lidské zdraví. Aby bylo uvolňování
živin omezeno ještě více, je třeba zabývat se především
uvolňováním amoniaku způsobeným neefektivním nakládáním
s hnojivy a neodpovídajícím čištěním odpadních vod. Zároveň
je zapotřebí dalšího úsilí k řízení koloběhu živin
nákladově efektivnějším způsobem a na základě
účinnějšího využívání zdrojů a k účinnějšímu využívání
hnojiv. K vyřešení těchto problémů je nutno zlepšit provádění
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, v
případě potřeby zpřísnit normy a na problematiku
koloběhu živin uplatňovat ucelenější přístup, propojující a
integrující stávající politiky EU, jež hrají roli při řešení
problémů spojených s nadměrným uvolňováním živin a eutrofizací. 25. Fragmentaci půdy pomohou
překonat opatření přijatá v rámci strategie v oblasti biologické
rozmanitosti s cílem obnovit 15 % poškozených ekosystémů v EU a
rozšířit používání zelené infrastruktury. Tato opatření dále zvětší
přírodní bohatství, zvýší odolnost ekosystémů a mohou nabídnout
nákladově efektivní možnosti zmírnění změny klimatu a
přizpůsobení se této změně a řízení rizik v
případě katastrof. Členské státy budou mezitím svým úsilím o
zmapování a posouzení ekosystémů a jejich služeb a iniciativou „nulová
čistá ztráta“ plánovanou na rok 2015 nadále přispívat
k udržování přírodního bohatství v různém rozsahu.
Začlenění ekonomické hodnoty ekosystémových služeb do účetních
systémů a systémů podávání zpráv na úrovni EU a jednotlivých
členských států do roku 2020 bude mít za následek lepší správu
přírodního bohatství EU. 26. Za účelem ochrany,
zachovávání a zvětšování přírodního bohatství EU program na období do
roku 2020 zajistí, aby: a) byl zastaven úbytek biologické
rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb a aby ekosystémy a jejich
služby byly udržovány a zlepšovány; b) byly významně zmírněny dopady
tlaků na sladké, brakické a pobřežní vody s cílem dosáhnout
dobrého stavu podle rámcové směrnice o vodě nebo tento stav udržet
či zlepšit; c) byly zmírněny dopady tlaků na
mořské vody s cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí podle rámcové
směrnice o strategii pro mořské prostředí nebo tento stav
udržet; d) byly dále zmírněny dopady
znečištění ovzduší na ekosystémy a biologickou rozmanitost; e) byla půda v EU obhospodařována
udržitelným způsobem, zemina byla přiměřeně
chráněna a aby bylo výrazně pokročeno se sanací kontaminovaných
lokalit; f) byl koloběh živin (dusíku a
fosforu) řízen udržitelnějším způsobem a na základě
účinnějšího využívání zdrojů; g) byly chráněny lesy a služby, které
poskytují, a zvýšena jejich odolnost vůči změně klimatu a
požárům. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) v plném rozsahu provést strategii EU v
oblasti biologické rozmanitosti; b) v plném rozsahu provést plán na ochranu
vodních zdrojů Evropy; c) více usilovat mimo jiné o to, aby
nejpozději do roku 2020 bylo dosaženo zdravých populací ryb, počínaje
tím, že od roku 2015 bude ve všech druzích rybolovu probíhat odlov na úrovni
nebo pod úrovní maximálního udržitelného výnosu, a aby byl stanoven celounijní
kvantitativní cíl v oblasti snižování množství odpadků v moři; d) zvýšit úsilí o dosažení plného souladu s
právními předpisy EU v oblasti kvality ovzduší a vymezit strategické cíle
a opatření na období po roce 2020; e) zvýšit úsilí o zmírnění eroze
půdy a zvýšení obsahu organické hmoty v půdě, o sanaci
kontaminovaných lokalit a o lepší začlenění aspektů využívání
půdy do koordinovaného rozhodování všech příslušných úrovní správy za
současného přijetí cílů zaměřených na půdu jako
zdroj a zeminu a cílů zaměřených na územní plánování; f) podniknout další kroky ke snížení emisí
dusíku a fosforu, včetně emisí z městských a
průmyslových odpadních vod a z používání hnojiv; g) vytvořit a provést novou strategii
EU v oblasti lesnictví, zabývající se mnohými požadavky kladenými na lesy a
přínosem lesů a přispívající ke strategičtějšímu
přístupu k ochraně a zlepšování kvality lesů. Prioritní cíl č. 2:
Přeměnit EU v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové
hospodářství účinně využívající zdroje 27. Cílem stěžejní iniciativy
„Evropa účinněji využívající zdroje“ v rámci strategie Evropa 2020 je
podpořit přechod na hospodářství, které účinně využívá
všechny zdroje, zcela odděluje hospodářský růst od využívání
zdrojů a spotřeby energie a jejich dopadů na životní
prostředí, snižuje emise skleníkových plynů, zvyšuje
konkurenceschopnost prostřednictvím účinnosti a inovací a podporuje
větší energetickou bezpečnost. Stavebními kameny této iniciativy jsou
plán pro Evropu účinněji využívající zdroje[43] a plán přechodu na
konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství[44], jež stanoví rámec pro budoucí
činnosti zaměřené na dosažení těchto cílů. 28. Inovace za účelem
účinnějšího využívání zdrojů je nutná v celém hospodářství
ke zvýšení konkurenceschopnosti v souvislosti s rostoucími cenami, nedostatkem
a omezenou nabídkou zdrojů. Hlavní hnací silou inovací, včetně
inovací ekologických, je podnikatelská sféra. Nicméně trhy nefungují samy
od sebe. K zajištění správných rámcových podmínek pro ekologické inovace
jsou zcela nezbytná vládní opatření na úrovni Unie i členských
států, neboť podněcují vývoj udržitelných obchodních nebo
technických řešení environmentálních problémů[45]. 29. Tento základní požadavek na
řešení problémů životního prostředí má rovněž důležitý
sociálně-ekonomický přínos. Potenciální růst zaměstnanosti
spojený s přechodem na nízkouhlíkové hospodářství účinně
využívající zdroje je klíčový pro dosažení cílů strategie Evropa 2020
v oblasti zaměstnanosti[46].
Zaměstnanost v odvětví environmentálních technologií a služeb v EU v
posledních letech roste přibližně o 3 % ročně[47]. Hodnota globálního trhu
ekologického průmyslu se odhaduje přinejmenším na jeden trilion EUR a
předpokládá se, že během příštích deseti let se téměř
zdvojnásobí. Evropské podniky již dosáhly celosvětového prvenství v
oblasti recyklace a energetické účinnosti a měly by být vybízeny k
tomu, aby výhod růstu celosvětové poptávky využily, což podporuje i
akční plán pro ekologické inovace[48].
Očekává se například, že jen v evropském odvětví obnovitelných
zdrojů energie vznikne do roku 2020 více než 400 000 nových pracovních
míst[49]. 30. K dosažení milníků
stanovených pro rok 2020 a pro vytvoření konkurenceschopného
nízkouhlíkového hospodářství do roku 2050 je naprosto zásadní úplné
provedení klimatického a energetického balíčku EU. Přestože EU je
nyní na dobré cestě k tomu, aby do roku 2020 snížila své emise
skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni emisí z roku 1990, dosažení 20%
cíle v oblasti energetické účinnosti si vyžádá mnohem
razantnější zlepšení účinnosti. To je důležité i z hlediska
neustále rostoucí poptávky po energii a probíhající diskuse týkající se
rozporů ve využívání půdy pro potravinářské a bioenergetické
účely. Předpokládá se, že v tomto ohledu bude mít značný
přínos nová směrnice o energetické účinnosti. 31. Aby EU přispěla
spravedlivým podílem k celosvětovému úsilí, budou všechna odvětví
hospodářství muset přispět ke snížení emisí skleníkových
plynů. EU musí dohodnout další kroky pro svůj rámec v oblasti klimatu
a energetiky na období po roce 2020, aby se připravila na mezinárodní
jednání o nové právně závazné dohodě, ale také aby poskytla
členským státům a odvětví jasný rámec
k uskutečnění nutných střednědobých investic. EU proto
musí zvážit možnosti politiky, které splní cíle snížení emisí stanovené v plánu
pro nízkouhlíkové hospodářství na období po roce 2020. Energetický plán do
roku 2050 a bílá kniha o dopravě se musí opírat o silné politické rámce.
Členské státy kromě toho musí vypracovat a zavést dlouhodobé a
nákladově efektivní nízkouhlíkové strategie zaměřené na dosažení
cíle EU spočívajícího ve snížení emisí skleníkových plynů o 80 % až
95 % v porovnání s rokem 1990 v rámci celosvětového úsilí o omezení průměrného
nárůstu teploty na méně než 2 °C. Ústředním pilířem
politiky EU v oblasti klimatu po roce 2020 bude i nadále systém EU pro
obchodování s emisemi. 32. Zavádění nejlepších
dostupných technik v odvětví podle směrnice o průmyslových
emisích nastolí lepší modely využívání zdrojů a sníží emise u více než
50 000 velkých průmyslových zařízení v EU, čímž v
dlouhodobém horizontu zásadním způsobem napomůže povzbuzení rozvoje
inovačních technik, ekologizaci hospodářství a snížení
průmyslových nákladů. 33. Rovněž budou přijata
opatření k dalšímu zlepšování environmentální výkonnosti výrobků a
služeb na trhu EU během celého jejich životního cyklu prostřednictvím
opatření vedoucích ke zvýšení nabídky environmentálně udržitelných
výrobků a vyvolávajících zásadní změnu v poptávce po těchto
výrobcích. Toho bude dosaženo pomocí vyváženého souboru pobídek pro
spotřebitele a podniky, včetně malých a středních
podniků, tržních nástrojů a předpisů pro snížení dopadu
jejich činnosti a výrobků na životní prostředí. Budou
přezkoumány stávající právní předpisy o výrobcích, např.
směrnice o ekodesignu a energetických štítcích a nařízení o
ekoznačce, s cílem zlepšit environmentální výkonnost výrobků a
účinnost využívání zdrojů u výrobků během celého jejich
životního cyklu, a tím zajistit jednotnější rámec pro udržitelnou výrobu a
spotřebu v EU[50]. 34. Vzhledem k tomu, že 80 %
veškerých dopadů výrobků na životní prostředí se odvíjí od fáze
jejich navrhování, měl by rámec politiky EU zajistit, aby prioritní
výrobky uváděné na trh EU byly navrhovány v souladu se zásadami
ekodesignu, s cílem optimalizovat účinnost využívání zdrojů a
materiálu, mimo jiné řešením otázek recyklace, recyklovaného obsahu a
životnosti. Tyto požadavky budou muset být proveditelné a vynutitelné. Na
úrovni EU a jednotlivých členských států bude zvýšeno úsilí o
odstranění překážek bránících ekologickým inovacím[51] a využití plného potenciálu
evropského ekoprůmyslu, čímž se zajistí výhody pro zelená pracovní
místa a růst. 35. Za účelem stanovení rámce
opatření ke zlepšení i jiných aspektů účinného využívání
zdrojů, než jsou emise skleníkových plynů a energetika, budou
stanoveny cíle pro snížení celkového dopadu spotřeby na životní
prostředí, zejména v odvětví potravinářství, bydlení a mobility[52]. Těm lze
společně přičíst téměř 80 % dopadů
spotřeby na životní prostředí. Výsledek summitu Rio+20 uznal nutnost
výrazně snížit posklizňové a jiné ztráty potravin a plýtvání
potravinami v potravinovém řetězci. 36. Kromě povinných
požadavků na zelené veřejné zakázky stanovených pro určité
kategorie produktů[53]
přijala většina členských států dobrovolné akční plány
a mnoho jich pro konkrétní skupiny produktů stanovilo konkrétní cíle.
Orgány veřejné správy na všech úrovních však mají značný prostor k
tomu, aby svůj dopad na životní prostředí omezily ještě více
svým rozhodováním o nákupech. Členské státy a regiony by měly
podniknout další kroky, aby dosáhly cíle uplatňovat kritéria pro zadávání
zelených zakázek u nejméně 50 % veřejných zakázek. Komise posoudí
možnost zavedení dalších právních předpisů v jednotlivých odvětvích
s cílem zavést závazná pravidla zadávání zelených veřejných zakázek u
dalších kategorií produktů. 37. Značný potenciál ke
zlepšení existuje též v oblasti nakládání s odpady v EU. Cílem je lepší
využívání zdrojů, otevírání nových trhů, vytváření nových
pracovních míst a snižování závislosti na dovozu surovin a zároveň
omezování dopadů na životní prostředí[54]. Každý rok se v EU
vyprodukuje 2,7 miliard tun odpadu, z nichž 98 milionů tun
představuje odpad nebezpečný. V průměru je znovu použito
nebo recyklováno pouze 40 % pevného odpadu. Zbytek končí na skládce nebo
ve spalovně. V některých členských státech se recykluje více než
70 % odpadu, což dokládá, že odpad lze využívat jako jeden
z klíčových zdrojů EU. Zároveň však mnoho členských
států odváží přes 75 % komunálního odpadu na skládku. 38. K přeměně
odpadu ve zdroj, již požaduje plán pro účinné využívání zdrojů, je
nutné úplné provedení právních předpisů EU o odpadech v celé EU,
které vycházejí z přísného uplatňování hierarchie způsobů
nakládání s odpady a vztahují se na různé druhy odpadu[55]. Dalšího úsilí je
zapotřebí ke snížení produkce odpadu na obyvatele v absolutním
vyjádření, k omezení energetického využití odpadu na nerecyklovatelné
materiály, k postupnému odstraňování skládek, k zajištění kvalitní recyklace
a k tvorbě trhů s druhotnými surovinami. S nebezpečným
odpadem bude třeba v souladu s dohodou přijatou na summitu
Rio+20 nakládat tak, aby byly minimalizovány významné nepříznivé
účinky na lidské zdraví a životní prostředí. Za tímto účelem by
měly být v celé EU mnohem systematičtěji uplatňovány tržní
nástroje zvýhodňující prevenci vzniku, recyklaci a opětovné použití
odpadu. Měly by být odstraněny překážky omezující činnosti
spojené s recyklací na vnitřním trhu EU a přezkoumány stávající cíle
v oblasti předcházení vzniku, opětovného použití, recyklace, využití
a snižování množství odpadu ukládaného na skládky tak, aby bylo možné
přejít k „cyklickému“ hospodářství, vyznačujícímu se
kaskádovým využíváním zdrojů a téměř nulovým zbytkovým odpadem. 39. Účinné využívání
zdrojů bude přednostně řešeno i v odvětví
vodohospodářství s cílem napomoci dosažení dobrého stavu vod.
Ačkoliv sucha a nedostatek vody postihují čím dál více částí
Evropy, podle odhadů se stále vyplýtvá přibližně 20–40 %
evropské vody například v důsledku netěsností
v distribuční soustavě. Podle dostupných výsledků
modelování v oblasti účinného hospodaření s vodou v EU stále
existuje značný prostor ke zlepšení. Navíc se předpokládá, že
rostoucí poptávka a dopady změny klimatu tlak na evropské vodní zdroje
významně zvýší. V této souvislosti by Unie a členské státy měly
přijmout opatření k tomu, aby odběr vody respektoval do roku
2020 omezené možnosti dostupných obnovitelných vodních zdrojů, mimo jiné účinnějším
hospodařením s vodou díky využívání tržních mechanismů, jako je
stanovení cen vody odrážejících skutečnou hodnotu vody[56]. Pokrok zde usnadní urychlená
demonstrace a zavádění inovačních technologií, systémů a
obchodních modelů na základě strategického prováděcího plánu
evropského inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou. 40. Dlouhodobý a
předvídatelný politický rámec ve všech těchto oblastech pomůže
stimulovat úroveň investic a opatření potřebných k plnému
rozvoji trhů se zelenějšími technologiemi a k podpoře
udržitelných obchodních řešení. Ukazatele a cíle účinného využívání
zdrojů jsou zapotřebí k tomu, aby veřejným a soukromým
subjektům s rozhodovací pravomocí poskytly nezbytné vodítko k
přeměně hospodářství. Až budou dohodnuty na úrovni Unie,
stanou se nedílnou součástí tohoto programu. 41. S cílem proměnit EU v
zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně
využívající zdroje program zajistí, aby do roku 2020: a) EU splnila své cíle v oblasti klimatu a
energetiky stanovené pro rok 2020 a nadále usilovala o to, aby do roku 2050
snížila emise skleníkových plynů o 80–95 % v porovnání s rokem 1990, v
rámci celosvětového úsilí o omezení průměrného nárůstu
teploty na méně než 2 °C; b) byl výrazně snížen celkový dopad
průmyslu EU na životní prostředí ve všech hlavních průmyslových
odvětvích a aby byly účinněji využívány zdroje; c) byl snížen celkový dopad výroby a
spotřeby na životní prostředí, zejména v odvětví
potravinářství, bydlení a mobility; d) bylo bezpečně nakládáno s
odpadem jakožto zdrojem, aby byla snížena produkce odpadu na obyvatele v
absolutním vyjádření, aby energetické využití odpadů bylo omezeno na
nerecyklovatelné materiály a aby bylo účinně vymýceno skládkování
recyklovatelných a kompostovatelných materiálů; e) se zamezilo nedostatku vody v EU nebo byl
tento nedostatek výrazně omezen. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) v plném rozsahu provést klimatický a
energetický balíček a dohodnout rámec politiky EU v oblasti klimatu a
energetiky na období po roce 2020; b) zevšeobecnit uplatňování „nejlepších
dostupných technik“ a zvýšit úsilí o podporu zavádění nových
inovačních technologií, postupů a služeb; c) podnítit výzkumné a inovační úsilí
veřejného a soukromého sektoru nezbytné pro zavedení inovačních
technologií, systémů a obchodních modelů, které urychlí přechod
na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje a sníží
náklady na tento přechod; d) vytvořit jednotnější rámec pro
udržitelnou výrobu a spotřebu, přezkoumat právní předpisy o
výrobcích s cílem zlepšit environmentální výkonnost výrobků a zvýšit
účinnost využívání zdrojů u výrobků během celého jejich
životního cyklu, stanovit cíle pro snižování celkového dopadu spotřeby; e) v plné míře provést právní
předpisy EU o odpadech. To bude zahrnovat uplatňování hierarchie
způsobů nakládání s odpady a účinného využívání tržních
nástrojů a opatření, které zajistí, aby byly postupně
odstraněny skládky, aby energetické využití bylo omezeno na
nerecyklovatelné materiály, aby se recyklovaný odpad používal jako hlavní a spolehlivý
zdroj surovin pro EU, aby bylo bezpečně nakládáno s nebezpečnými
odpady a byla snížena jejich produkce, aby byla vymýcena nezákonná
přeprava odpadů a aby byly odstraněny překážky na
vnitřním trhu, jež v EU brání provozovat činnost recyklace šetrnou k
životnímu prostředí; f) účinněji hospodařit s
vodou stanovením cílů na úrovni povodí a využíváním tržních
mechanismů, jako je stanovení cen vody. Prioritní cíl č. 3: Chránit
občany EU před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími
jejich zdraví a dobré životní podmínky 42. Právní předpisy EU v
oblasti životního prostředí mají významný přínos pro zdraví a dobré
životní podmínky veřejnosti. Jednou z největších obav široké
veřejnosti v oblasti životního prostředí v EU však zůstává
znečištění vody a ovzduší a chemické látky[57]. Světová zdravotnická
organizace (WHO) odhaduje, že stresové faktory v životním prostředí
odpovídají přibližně za 15 až 20 % všech úmrtí v 53 evropských zemích[58]. Podle OECD se hlavní
environmentální příčinou úmrtnosti na celém světě do roku
2050 má stát znečištění ovzduší ve městech. 43. Významná část
obyvatelstva EU je nadále vystavena úrovním znečištění ovzduší, které
překračují normy doporučené WHO[59].
Jednat je třeba zejména v oblastech, kde jsou lidé, obzvláště
citlivé a zranitelné skupiny obyvatelstva a ekosystémy vystaveni vysokým
úrovním znečišťujících látek, např. ve městech nebo v
budovách. 44. Přístup k vodě
uspokojivé kvality zůstává problémem v řadě venkovských oblastí
v EU; zajištění dobré kvality evropských vod ke koupání je však
prospěšné jak pro lidské zdraví, tak pro odvětví cestovního ruchu EU.
Stále častěji jsme svědky toho, že nepříznivé důsledky
pro lidské zdraví a hospodářskou činnost mají povodně, jež jsou
částečně způsobovány změnami v koloběhu vody
a ve využívání půdy. 45. Neúplné provedení stávající
politiky brání EU v dosažení požadavků odpovídajících norem kvality
ovzduší a vody. EU bude příslušné cíle aktualizovat v souladu
s nejnovějšími vědeckými poznatky a aktivněji usilovat o
zajištění součinnosti s cíli jiných politik v oblastech, jako je
změna klimatu, biologická rozmanitost a mořské a suchozemské
prostředí. Například snížení některých látek
znečišťujících ovzduší může významně přispět ke
zmírnění dopadů změny klimatu. Povaha další činnosti
v tomto směru vyplyne z komplexního přezkumu právních
předpisů EU týkajících se kvality ovzduší a plánu na ochranu vodních
zdrojů Evropy. 46. Prioritou je i nadále boj
proti znečištění u zdroje, přičemž provádění
směrnice o průmyslových emisích ještě více sníží emise z
hlavních průmyslových odvětví. Dosažení cílů stanovených v plánu
jednotného evropského dopravního prostoru rovněž povede k
udržitelnější mobilitě v EU, čímž bude zároveň řešen
hlavní zdroj hluku a znečišťování místního ovzduší. 47. Podle odhadů asi 40 %
obyvatel EU žije v městských oblastech, kde hladina hluku v noci
překračuje úrovně doporučené WHO. 48. Horizontální právní
předpisy týkající se chemických látek (nařízení REACH a nařízení
o klasifikaci, označování a balení) poskytují základní ochranu lidského
zdraví a životního prostředí a podporují zavádění nových zkušebních
metod, při nichž se nepoužívají zvířata. Stále však panuje nejistota,
jaké dopady na lidské zdraví a životní prostředí mají kombinované
účinky různých chemických látek (směsí), nanomateriálů,
chemických látek, jež zasahují endokrinní (hormonální) systém (endokrinní
disruptory), a chemických látek ve výrobcích. V posledních letech se
objevuje stále více informací hovořících o nutnosti přijmout
opatření, jež by tyto problémy řešila, zejména má-li EU dostát cíli
dohodnutému na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 a znovu
potvrzenému na summitu Rio+20, totiž zajistit do roku 2020 „minimalizaci
významných nežádoucích účinků“ chemických látek na lidské zdraví a
životní prostředí a reagovat efektivním, účinným, jednotným a
koordinovaným způsobem na nově vznikající problémy a výzvy. EU bude
dále rozvíjet a zavádět přístupy k řešení kombinovaných
účinků chemických látek a otázek bezpečnosti spojených s
endokrinními disruptory a stanoví komplexní přístup pro minimalizaci
nepříznivých účinků nebezpečných látek, včetně
chemických látek ve výrobcích, který podloží komplexní základnou znalostí o
expozici chemickým látkám a chemické toxicitě. Bezpečnost a
udržitelné řízení nanomateriálů budou zajištěny v rámci komplexního
přístupu zahrnujícího posuzování a řízení rizik, poskytování
informací a sledování. Tyto přístupy společně obohatí základnu
znalostí o chemických látkách a zajistí předvídatelný rámec napomáhající
rozvoji udržitelnějších řešení. 49. Rostoucí trh s bioprodukty,
biochemickými látkami a biomateriály může mezitím přinášet výhody,
např. nižší emise skleníkových plynů a nové tržní příležitosti,
je však třeba zajistit, aby celý životní cyklus těchto produktů
byl udržitelný a nezhoršoval konkurenční boj o půdu ani nezvyšoval
úrovně emisí. 50. Změna klimatu bude nadále
zhoršovat problémy životního prostředí, neboť bude způsobovat
delší období sucha a vlny veder, povodně, bouřky a lesní požáry a
nové či virulentnější formy lidských, zvířecích nebo rostlinných
chorob. Aby EU byla odpovídajícím způsobem připravena čelit
tlakům a změnám, které změna klimatu přinese, měla by
přijmout specifická opatření, která posílí její environmentální,
hospodářskou a společenskou odolnost. Vzhledem k tomu, že
dopadům změny klimatu je a čím dále více bude vystavováno mnoho
odvětví, otázky spojené s přizpůsobením se této
změně a řízením rizik v případě katastrof musí
být více začleněny do politik EU. 51. Opatření
zaměřená na posílení ekologické a klimatické odolnosti, např.
obnova ekosystémů a „zelená infrastruktura“, mohou mít navíc i významný
sociálně-ekonomický přínos, mimo jiné pro veřejné zdraví.
Odpovídajícím způsobem je třeba zvládnout součinnost a
potenciální kompromisy mezi cíli v oblasti klimatu a jinými cíli v oblasti
životního prostředí, jako je kvalita ovzduší. Například přechod
na jiná paliva v reakci na klimatické úvahy či úvahy o bezpečnosti
dodávek by mohl vést k podstatnému zvýšení emisí částic a
nebezpečných látek. 52. S cílem chránit občany EU
před environmentálními tlaky a riziky ohrožujícími zdraví a dobré životní
podmínky program zajistí, aby do roku 2020: a) byla výrazně zlepšena kvalita
ovzduší v EU; b) bylo výrazně sníženo hlukové
znečištění v EU; c) občané v celé EU mohli požívat
vysoké úrovně zdravotně nezávadné pitné vody a vody ke koupání; d) byly efektivně řešeny
kombinované účinky chemických látek a otázky bezpečnosti spojené s
endokrinními disruptory a aby byla posouzena a minimalizována rizika pro
životní prostředí a zdraví spojená s používáním nebezpečných látek,
včetně chemických látek ve výrobcích; e) byly efektivně řešeny otázky
bezpečnosti spojené s nanomateriály v rámci jednotného přístupu
v různých právních předpisech; f) byl zaznamenán zásadní pokrok v
přizpůsobování se dopadům změny klimatu. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) zavést aktualizovanou politiku EU v
oblasti kvality ovzduší, která je v souladu s nejnovějšími
vědeckými poznatky, a opatření zaměřená na boj proti
znečištění ovzduší u zdroje; b) zavést aktualizovanou politiku EU v
oblasti hluku, která je v souladu s nejnovějšími vědeckými
poznatky, a opatření zaměřená na snížení hluku u zdroje; c) zvýšit úsilí o provedení směrnice o
pitné vodě, zejména v případě malých dodavatelů pitné vody,
a směrnice o vodách ke koupání; d) vypracovat strategii EU pro netoxické
životní prostředí, která je podložena komplexní základnou znalostí o
expozici chemickým látkám a chemické toxicitě a která je příznivá pro
inovace v oblasti udržitelných náhražek; e) schválit a zavést strategii EU v oblasti
přizpůsobování se změně klimatu, včetně
začlenění otázek spojených s přizpůsobením se
změně klimatu a řízením rizik v případě katastrof do
klíčových politických iniciativ a odvětví EU. PODPŮRNÝ
RÁMEC 53. K dosažení těchto
prioritních tematických cílů bude zapotřebí podpůrného rámce,
který umožní přijetí účinných opatření. Za účelem zlepšení
čtyř hlavích pilířů tohoto podpůrného rámce budou
přijata opatření ke zlepšení způsobu plošného provádění
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, k posílení
základny vědeckých poznatků pro politiku v oblasti životního
prostředí, k zajištění investic a vytvoření správných pobídek k
ochraně životního prostředí, k lepšímu začlenění
problematiky životního prostředí do jiných politik a k větší
soudržnosti politiky v oblasti životního prostředí samotné i její soudržnosti
s jinými politikami. Uvedená horizontální opatření budou pro politiku EU v
oblasti životního prostředí přínosná i nad rámec oblasti
působnosti a časového harmonogramu tohoto programu. Prioritní cíl č. 4:
Maximalizovat přínos právních předpisů EU v oblasti životního
prostředí 54. Výhody plynoucí ze
zajištění řádného provádění právních předpisů EU v
oblasti životního prostředí jsou tři: zajištění rovných podmínek
pro hospodářské subjekty působící na jednotném trhu, podněcování
inovací a podpora výhod spojených s prvenstvím evropských společností
v mnoha odvětvích na trhu. Náklady spojené s neprovedením právních
předpisů jsou oproti tomu vysoké a obecně se odhadují
přibližně na 50 miliard EUR ročně, do čehož jsou
zahrnuty i náklady související s řízením o nesplnění povinnosti[60]. Jen v roce 2009 bylo
zaznamenáno 451 případů nesplnění povinnosti týkajících se
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Komise
rovněž dostává četné stížnosti přímo od občanů EU, z
nichž lze mnohé lépe řešit na úrovni členského státu nebo na úrovni
místní. 55. Lepšímu provádění acquis
EU v oblasti životního prostředí na úrovni členských států bude
proto v nadcházejících letech dána absolutní priorita. V provádění panují
značné rozdíly jak mezi členskými státy, tak uvnitř těchto
států. Ty, kdo se podílejí na provádění právních předpisů v
oblasti životního prostředí na národní, regionální a místní úrovni, je
třeba vybavit vědomostmi a kapacitou, které výhody plynoucí
z těchto právních předpisů znásobí. 56. Velký počet řízení o
nesplnění povinnosti, stížností a petic v oblasti životního prostředí
ukazuje na potřebu efektivního a proveditelného systému kontrol a
vyvážených pravomocí na vnitrostátní úrovni, který by problémy spojené
s prováděním pomohl zjišťovat a řešit, jakož i na opatření,
která by především vzniku těchto problémů zabraňovala. V
tomto ohledu se úsilí v období do roku 2020 zaměří na zlepšení ve
čtyřech klíčových oblastech. 57. Zaprvé, zlepší se způsob
sběru a šíření znalostí o provádění s cílem pomoci široké
veřejnosti a odborníkům v oblasti životního prostředí plně
porozumět tomu, jak národní a místní správy naplňují závazky Unie[61]. Zvláštní pozornost bude
věnována problémům spojeným s prováděním, které jsou specifické
pro jednotlivé členské státy, podobně jako v případě
individuálního přístupu uplatněného během evropského semestru.
Například budou vypracovány partnerské prováděcí dohody mezi Komisí a
jednotlivými členskými státy, zabývající se různými otázkami,
např. kde získat finanční podporu pro provádění a lepší
informační systémy pro sledování dosaženého pokroku. 58. Zadruhé, EU rozšíří
požadavky na inspekce a dohled na větší soubor právních předpisů
EU v oblasti životního prostředí a doplní je o kapacitu na úrovni EU,
která bude schopna řešit situace, v nichž existují odůvodněné
obavy. 59. Zatřetí, zlepší se
způsob, jakým jsou na vnitrostátní úrovni vyřizovány a řešeny
stížnosti na provádění právních předpisů EU v oblasti životního
prostředí. 60. Začtvrté, občané EU
získají lepší přístup ke spravedlnosti v záležitostech životního
prostředí a účinnou právní ochranu v souladu s mezinárodními
smlouvami a vývojem, který přinesl vstup Lisabonské smlouvy a nedávné
judikatury Evropského soudního dvora v platnost. Jako alternativa k soudnímu
řízení bude rovněž podporováno mimosoudní řešení sporů. 61. Obecná úroveň správy v
oblasti životního prostředí v celé EU bude dále zlepšena posílením
spolupráce na úrovni EU mezi odborníky, kteří pracují na ochraně
životního prostředí (např. vládními právníky, inspektory, státními
zástupci, veřejnými ochránci práv a soudci), a tím, že tito odborníci
budou podporováni ve sdílení osvědčených postupů. 62. Kromě toho, že Komise
bude členským státům nápomocna při zlepšování jejich souladu s
právními předpisy[62],
bude svým dílem nadále přispívat k tomu, aby tyto právní předpisy byly
vhodné pro daný účel a odrážely nejnovější vědecké poznatky.
Obecně platí, že právní závazky, které jsou dostatečně jasné a
přesné, budou zakotveny v nařízeních s přímými a
měřitelnými účinky a povedou k menší nejednotnosti v
provádění. Komise zintenzívní využívání srovnávacích tabulek a jiných
prostředků veřejného sledování pokroku, jehož členské státy
dosáhly při provádění konkrétních právních předpisů. 63. S cílem maximalizovat
přínos právních předpisů EU v oblasti životního prostředí
program zajistí, aby do roku 2020: a) občané EU měli přístup k
jasným informacím o tom, jak jsou právní předpisy EU v oblasti životního
prostředí prováděny; b) bylo zlepšeno provádění konkrétních
právních předpisů v oblasti životního prostředí; c) bylo posíleno dodržování právních
předpisů EU v oblasti životního prostředí na všech úrovních
správy a aby byly zaručeny rovné podmínky na vnitřním trhu; d) byla posílena důvěra
občanů v právní předpisy EU v oblasti životního prostředí; e) bylo usnadněno uplatňování
zásady účinné právní ochrany občanů a jejich organizací. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) vytvořit na vnitrostátní úrovni
systémy, které aktivně šíří informace o tom, jak jsou právní
předpisy EU v oblasti životního prostředí prováděny,
společně s přehledem výsledků jednotlivých
členských států na úrovni EU; b) vypracovat partnerské prováděcí
dohody mezi členskými státy a Komisí; c) rozšířit závazná kritéria pro výkon
efektivních inspekcí a dohledu členských států na širší soubor
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a
vytvořit doplňkovou kapacitu na úrovni EU opírající se o síť
odborníků za účelem řešení situací, v nichž existují
odůvodněné obavy; d) vytvořit na vnitrostátní úrovni
jednotné a účinné mechanismy vyřizování stížností na provádění
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí; e) zajistit, aby vnitrostátní předpisy
o přístupu ke spravedlnosti vycházely z judikatury Soudního dvora
Evropské unie, a podpořit mimosoudní řešení sporů jako
prostředek ke smírnému řešení sporů v oblasti životního
prostředí. Prioritní cíl č. 5: Zlepšit
faktickou základnu pro politiku v oblasti životního prostředí 64. Fakta pro politiku EU v
oblasti životního prostředí jsou založena na monitorování životního
prostředí, environmentálních údajích, ukazatelích a posouzeních spojených
s prováděním právních předpisů EU, jakož i na formálním
vědeckém výzkumu a vědeckých iniciativách občanů. V
rozšíření této faktické základny bylo dosaženo výrazného pokroku
stejně jako ve zvyšování povědomí a důvěry tvůrců
politik a veřejnosti v přístup k politice založený na prokázaných
faktech, který usnadňuje jejich porozumění složitým environmentálním
a společenským problémům. 65. Měla by být přijata
opatření na úrovni EU a na mezinárodní úrovni zaměřená na další
posílení a lepší propojení vědy a politiky v oblasti životního
prostředí, např. jmenováním hlavních vědeckých
poradců, což Komise a některé členské státy již učinily. 66. Tempo současného vývoje a
nejistota provázející pravděpodobné budoucí trendy však vyžadují další
kroky k zachování a posílení této faktické základny, aby bylo zajištěno,
že politika v EU bude i nadále vycházet z důkladného porozumění stavu
životního prostředí, možností reakce a jejich důsledků. 67. V posledních desetiletích se
zlepšil sběr a využívání informací a statistických údajů o životním
prostředí nejen na úrovni EU a členských států, ale i
v celosvětovém měřítku. Sběr a kvalita údajů se
však stále velmi různí a nepřeberné množství zdrojů může
přístup k těmto údajům ztížit. Z tohoto důvodu jsou
nezbytné soustavné investice pro zajištění toho, aby ti, kdo jsou zapojeni
do tvorby a provádění politik, měli k dispozici spolehlivé,
srovnatelné a zaručeně kvalitní údaje a ukazatele. Systémy informací
o životním prostředí musí být navrženy tak, aby umožňovaly snadné
začlenění aktuálních informací o nových tématech. 68. Další uplatňování zásady
„vytvořit jednou, používat často“ zakotvené v systému sdílení
informací o životním prostředí[63]
a další provádění společných přístupů a norem získávání a
porovnávání prostorových informací v rámci systémů INSPIRE[64] a GMES[65] pomůže předejít
zdvojování úsilí a odstraní zbytečnou administrativní zátěž
veřejných orgánů, čemuž napomůže i snaha o
zefektivnění povinností podávání zpráv podle různých právních
předpisů. Členské státy by měly informace shromážděné
pro účely posouzení dopadů plánů, programů a projektů
na životní prostředí (např. prostřednictvím posuzování
vlivů na životní prostředí nebo strategického posuzování vlivů)
více zpřístupnit veřejnosti. 69. Ve znalostech lze stále
pozorovat zásadní nedostatky a některé z nich se přímo týkají
prioritních cílů tohoto programu. Investice do dalšího výzkumu, který tyto
nedostatky odstraní, jsou tedy nezbytné pro to, aby veřejné orgány a
podniky měly solidní základ pro přijímání rozhodnutí plně
odrážejících skutečné sociální, ekonomické a environmentální přínosy
a náklady. Nejpatrnější jsou čtyři nedostatky: –
Pokročilý výzkum, který odstraní nedostatky v
údajích a znalostech, a odpovídající nástroje modelování jsou nezbytné pro
lepší pochopení složitých otázek souvisejících se změnami životního
prostředí, jako je změna klimatu a dopady katastrof, důsledky
úbytku druhů pro ekosystémové služby, environmentální prahové hodnoty a
ekologické body zlomu. Ačkoli dostupné důkazy plně
opodstatňují předběžná opatření přijatá v těchto
oblastech, vývoj nejvhodnějších řešení bude podpořen dalším
výzkumem mezních možností naší planety, systémových rizik a schopnosti naší
společnosti se s nimi vyrovnat. To by mělo zahrnovat investice do
odstraňování nedostatků v údajích a znalostech, mapování a posuzování
ekosystémových služeb a porozumění podpůrné úloze, kterou
v jejich případě sehrává biologická rozmanitost, a dále tomu,
jak se přizpůsobují změně klimatu. –
Přechod k zelené ekonomice podporující
začlenění vyžaduje náležité uvážení interakce
sociálně-ekonomických a environmentálních faktorů. Lepší
porozumění udržitelným modelům spotřeby a výroby a tomu, jak
přesněji zohledňovat náklady vyplývající z přijetí nebo
nepřijetí opatření, jak změny v chování jednotlivců
nebo společnosti přispívají k výsledkům v oblasti ochrany
životního prostředí a jak životní prostředí v Evropě
ovlivňují globální megatrendy, může pomoci lépe orientovat politické
iniciativy na účinnější využívání zdrojů a zmírňování
tlaků na životní prostředí. –
Důsledky endokrinních disruptorů,
směsí, chemických látek ve výrobcích a nanomateriálů pro lidské
zdraví a životní prostředí stále obklopuje nejistota. Odstranění
těchto nedostatků může urychlit rozhodování a umožnit další
rozvoj acquis týkajícího se chemických látek s cílem zaměřit
se na problematické oblasti a zároveň podnítit udržitelnější
používání chemických látek. Lepší porozumění environmentálním
faktorům ovlivňujícím lidské zdraví by umožnilo přijetí
preventivních politických opatření. –
Aby všechna odvětví mohla přispět k
úsilí o boj proti změně klimatu, je nutné vytvořit jasný
přehled o měření emisí skleníkových plynů, monitorování
těchto emisí a sběru údajů o těchto emisích, neboť
tyto činnosti jsou v současné době v klíčových odvětvích,
jako je zemědělství, neúplné. Iniciativa Horizont 2020 umožní soustředit
výzkumné úsilí a uvolnit evropský potenciál inovací tím, že spojí zdroje a
znalosti z různých oblastí a oborů jak v rámci EU, tak na mezinárodní
úrovni. 70. Otázky, jež se nově objevují
v souvislosti s tím, že rychlý vývoj technologií předbíhá vývoj politický,
např. v případě nanomateriálů nebo nekonvenčních
zdrojů energie, zachycování a uchovávání uhlíku a elektromagnetických vln,
přinášejí problémy v oblasti řízení rizik a mohou vést ke
střetu zájmů či potřeb a různým očekáváním. To
může způsobit větší obavy veřejnosti a její možnou
zdrženlivost vůči novým technologiím. Je proto třeba vést širší,
explicitní společenskou debatu o environmentálních rizicích a možných
kompromisech, jež jsme ochotni akceptovat vzhledem k mnohdy neúplným nebo
nejistým informacím o nových rizicích a způsobu, jak s nimi nakládat.
Systematický přístup k řízení environmentálních rizik zlepší
schopnost EU zaznamenávat technologický vývoj a včas na něj reagovat
a zároveň poskytovat potřebné ujištění veřejnosti. 71. S cílem zlepšit faktickou
základnu pro politiku v oblasti životního prostředí program zajistí, aby
do roku 2020: a) tvůrci politik a podniky měli
lepší základ pro vývoj a provádění politiky v oblasti životního
prostředí a klimatu, včetně měření nákladů a
přínosů; b) naše porozumění novým rizikům v
oblasti životního prostředí a klimatu a naše schopnost tato rizika
hodnotit a řídit doznala značného zlepšení; c) bylo posíleno propojení politiky a
vědy v oblasti životního prostředí. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) koordinovat výzkumné úsilí na úrovni EU a
členských států a soustředit je na řešení klíčových
nedostatků ve znalostech o životním prostředí, včetně rizik
environmentálních bodů zlomu; b) přijmout systematický přístup k
řízení rizik; c) zjednodušit, zefektivnit a modernizovat
sběr, řízení a sdílení údajů a informací o životním
prostředí a změně klimatu. Prioritní cíl č. 6: Zajistit
investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a
správně nastavit ceny 72. Úsilí nezbytné k dosažení výše
uvedených cílů si vyžádá odpovídající investice z veřejných a
soukromých zdrojů. Přestože se mnoho zemí snaží vyrovnat
s hospodářskou a finanční krizí, potřeba hospodářských
reforem a snížení veřejného dluhu zároveň nabízejí nové
příležitosti k rychlému přechodu na nízkouhlíkové
hospodářství účinně využívající zdroje. 73. Přilákání investic do
některých oblastí je v současné době obtížné, protože neexistují
cenové signály z trhu nebo existují jen cenové signály zkreslené, vyplývající z
toho, že nebyly řádně zohledněny náklady na ochranu životního
prostředí nebo že byly přiděleny veřejné dotace na
činnosti škodlivé pro životní prostředí. 74. Unie a členské státy
budou muset nastolit vhodné podmínky pro zajištění toho, aby byly
řádně řešeny vnější faktory životního prostředí a aby
soukromý sektor získával správné tržní signály při řádném
zohlednění všech nepříznivých sociálních dopadů. To bude
znamenat systematičtější uplatňování zásady „znečišťovatel
platí“ postupným ukončováním dotací, které škodí životnímu prostředí,
a přesunem daňové zátěže z trhu práce na znečištění.
Jelikož přírodní zdroje jsou stále vzácnější, ekonomické výnosy a
zisky spojené s jejich vlastnictvím nebo výhradním využíváním se mohou zvýšit.
Veřejná intervence, která zajistí, aby tyto výnosy nebyly nadměrné a
aby byly zohledněny vnější faktory, povede k účinnějšímu
využívání těchto zdrojů, napomůže předcházet narušení trhu
a bude zdrojem veřejných příjmů. V rámci evropského semestru
budou sledovány priority v oblasti životního prostředí a klimatu, budou-li
mít význam pro perspektivu udržitelného růstu jednotlivých členských
států, jimž jsou určena specifická doporučení. Na úrovni EU a na
úrovni vnitrostátní by měly být ve větší míře využívány další
tržní nástroje, např. platby za ekosystémové služby, podporující zapojení
soukromého sektoru a udržitelnou správu přírodního bohatství. 75. Soukromý sektor by měl
být rovněž vybízen k tomu, aby využil příležitostí, které mu nabízí nový
finanční rámec EU, k většímu zapojení do společného úsilí o
dosažení cílů v oblasti životního prostředí a klimatu, zejména
ve vztahu k ekologickým inovacím a zavádění nových technologií s
konkrétním zaměřením na malé a střední podniky. V rámci
evropského inovačního partnerství by měly být podporovány iniciativy
veřejného a soukromého sektoru týkající se ekologických inovací,
např. inovační partnerství v oblasti vodohospodářství[66]. Díky novému rámci pro
inovační finanční nástroje by měl být soukromému sektoru
usnadněn přístup k financování investic do životního
prostředí – zejména pokud jde o biologickou rozmanitost a změnu
klimatu. Evropské podniky by pak měly být vybízeny i k tomu, aby informace
o životním prostředí zveřejňovaly v rámci svého finančního výkaznictví,
a to ve větší míře, než jakou od nich požadují stávající právní
předpisy EU[67].
76. Komise ve svých návrzích
víceletého finančního rámce EU na období 2014–2020 posílila
přednostní začlenění cílů v oblasti životního
prostředí a klimatu do všech finančních nástrojů EU, aby
členským státům umožnila dosáhnout souvisejících cílů.
Zároveň navrhla zvýšit výdaje související s oblastí klimatu na
nejméně 20 % z celkového rozpočtu. V klíčových oblastech
politiky, jako je zemědělství, Komise navrhla zvýšit pobídky
zemědělcům k poskytování veřejných statků a služeb
prospěšných pro životní prostředí, které odpovídají podmínkám
vztahujícím se k životnímu prostředí. Pokud tyto návrhy budou
přijaty, politiky EU budou sladěny se soudržnými finančními
zdroji určenými k provádění a další finanční prostředky
budou k dispozici v oblasti životního prostředí a změny klimatu.
Společně pak efektivně zajistí konkrétní a konzistentní
přínos na místní a regionální úrovni. 77. Kromě výše uvedeného
začleňování umožní zahrnutí „integrovaných projektů“ do programu
LIFE finanční prostředky na podporu opatření v oblasti životního
prostředí a klimatu kombinovat a uvést je do většího souladu s
politickými prioritami strategičtějším a nákladově
efektivnějším způsobem. 78. Dalším zdrojem investic je
navýšený kapitál poskytnutý Evropské investiční bance (EIB) v rámci Paktu
pro růst a zaměstnanost z roku 2012[68]. 79. Zkušenosti získané během
programového období 2007–2013 ukazují, že ačkoliv byly na životní
prostředí vyčleněny značné finanční prostředky,
jejich využití na národní a regionální úrovni je velmi nerovnoměrné, což
potenciálně ohrožuje dosažení dohodnutých cílů. Aby se tato zkušenost
neopakovala, měly by členské státy začlenit cíle v oblasti
životního prostředí a klimatu do svých strategií financování a
programů pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost, rozvoj
venkova a námořní politiku, dát prioritu včasnému vynakládání
finančních prostředků na potřeby životního prostředí a
změny klimatu a posílit pravomoc prováděcích orgánů k
zajištění nákladově efektivních a udržitelných investic s cílem
zajistit přiměřenou a nezbytnou finanční podporu investic
do těchto oblastí. 80. Kromě toho je obtížné
zpětně sledovat výdaje na biologickou rozmanitost a oblast klimatu. K
posouzení pokroku dosaženého při plnění těchto cílů by
měl být vytvořen systém zpětného sledování a vykazování na
základě metodiky OECD („ukazatele z Ria“). To je důležité z
hlediska celkového úsilí, jež EU vynakládá v souvislosti
s mnohostrannými dohodami v oblasti změny klimatu a biologické
rozmanitosti. V tomto ohledu EU přispěje k mezivládnímu procesu
zahájenému na summitu Rio+20 s cílem posoudit potřebu finančních
prostředků a navrhnout možnosti pro vytvoření efektivní strategie
financování udržitelného rozvoje. 81. Nadále by se mělo
pracovat na vývoji ukazatelů nutných ke sledování ekonomického pokroku,
které doplňují HDP a jdou nad jeho rámec. Zajištění transparentních,
udržitelných investic závisí na řádném ocenění environmentálních statků.
Pro politická a investiční rozhodnutí bude zapotřebí dalšího úsilí
při stanovení hodnoty našich ekosystémů a vyčíslování
nákladů na jejich vyčerpávání, jakož i odpovídajících pobídek. Bude
třeba zintenzívnit práci na vytvoření systému environmentálních
účtů, včetně fyzických a peněžních účtů pro
přírodní bohatství a ekosystémové služby. To je v souladu se závěrem
summitu Rio+20, který uznává potřebu širších měřítek pokroku
umožňujících měřit dobré životní podmínky a udržitelnost, jež by
doplnila hrubý domácí produkt. 82. S cílem zabezpečit
investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a
správně nastavit ceny program zajistí, aby do roku 2020: a) bylo cílů politiky v oblasti
životního prostředí a klimatu dosaženo nákladově efektivním
způsobem a aby tyto cíle byly zaštítěny odpovídajícím financováním; b) byly zvýšeny finanční
prostředky soukromého sektoru určené na výdaje související s životním
prostředím a oblastí klimatu. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) uspíšit postupné ukončení dotací,
které škodí životnímu prostředí, zvýšit používání tržních nástrojů,
včetně zdanění, stanovení cen a účtování poplatků, a
rozšířit trhy s environmentálními výrobky a službami, a to s náležitým
ohledem na nepříznivé sociální dopady; b) usnadnit přístup k inovačním
finančním nástrojům a finančním prostředkům pro
ekologické inovace; c) odpovídajícím způsobem zohlednit
priority politiky v oblasti životního prostředí a klimatu s cílem
podpořit hospodářskou, sociální a územní soudržnost; d) vyvíjet patřičné úsilí o plné a
účinné vynakládání dostupných finančních prostředků Unie na
environmentální opatření, mimo jiné výrazným zlepšením jejich
každoročního využívání podle víceletého finančního rámce Unie na
období 2014–2020 a vyčleněním 20 % rozpočtových
prostředků na zmírnění dopadů změny klimatu a
přizpůsobení se této změně, a to přednostním
začleněním opatření v oblasti klimatu a jejich propojením
s jasnými referenčními hodnotami, stanovenými cíli, sledováním a
podáváním zpráv; e) do roku 2014 vytvořit a používat
systém vykazování a zpětného sledování výdajů souvisejících se
životním prostředím v rozpočtu EU, zejména v oblasti změny
klimatu a biologické rozmanitosti; f) začlenit hlediska životního
prostředí a klimatu do procesu evropského semestru, má-li to význam pro
vyhlídky jednotlivých členských států na udržitelný růst a je-li
to vhodné pro specifická doporučení jednotlivým zemím; g) vytvořit a uplatňovat
alternativní ukazatele, které doplňují HDP a jdou nad jeho rámec, s cílem
sledovat udržitelnost našeho pokroku a pokračovat v začleňování
ekonomických ukazatelů do ukazatelů environmentálních a sociálních,
včetně účetnictví pro přírodní bohatství. Prioritní cíl č. 7: Zlepšit
začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik 83. Ačkoli zahrnutí
požadavků na ochranu životního prostředí do jiných politik a
činností EU požaduje Smlouva již od roku 1997, celkový stav životního
prostředí v Evropě naznačuje, že byť je dosavadní
pokrok v některých oblastech chvályhodný, nepostačuje ke zvrácení
všech negativních trendů. Dosažení mnoha prioritních cílů tohoto
programu si vyžádá ještě efektivnější začlenění hledisek
životního prostředí a klimatu do jiných politik, jakož i soudržnější,
společné politické přístupy, které přinášejí mnohé výhody. To by
mělo přispět k tomu, aby složité kompromisy byly řešeny v
rané fázi, a nikoli ve fázi provádění, a aby bylo možné efektivněji
mírnit nevyhnutelné dopady. Účinným nástrojem, který zajistí, aby
požadavky na ochranu životního prostředí byly začleněny do plánů
a programů, jakož i projektů, je správné uplatňování
směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí[69] a směrnice o posuzování
vlivů na životní prostředí[70].
Obzvláště důležitou úlohu při posuzování dopadů na životní
prostředí a při ochraně, zachovávání a zvětšování
přírodního bohatství, mimo jiné za účelem dosažení větší
odolnosti vůči dopadům změny klimatu a přírodním
katastrofám, plní místní a regionální orgány, jež zpravidla odpovídají za
rozhodování o využití půdy a mořských oblastí. 84. Zamýšlené rozšíření
energetických a dopravních sítí, včetně infrastruktury na moři,
bude muset být slučitelné s potřebami a povinnostmi v oblasti ochrany
přírody a přizpůsobení se změnám klimatu.
Začlenění zelené infrastruktury do příslušných plánů a
programů může pomoci překonat fragmentaci stanovišť a
zachovat nebo obnovit ekologickou propojenost, zvýšit odolnost ekosystémů,
a tím zajistit trvalé poskytování ekosystémových služeb, včetně
sekvestrace uhlíku a přizpůsobení se změnám klimatu, a zároveň
vytvářet zdravější životní prostředí a rekreační oblasti ku
prospěchu člověka. 85. Tento program zahrnuje
řadu prioritních cílů, jež mají toto začlenění posílit.
Komise do svých návrhů reforem SZP, SRP, politiky v oblasti
transevropských sítí (TEN) a politiky soudržnosti zahrnula opatření, která
začlenění problematiky životního prostředí a udržitelnosti více
podporují. Aby byl tento program úspěšný, měly by tyto politiky
nadále přispívat k plnění cílů souvisejících se životním
prostředím. Podobně platí, že úsilí primárně zaměřené
na zlepšení stavu životního prostředí by mělo být pokud možno
vynakládáno tak, aby byl zajištěn související přínos i pro jiné
politiky. Například cílem snahy o obnovu ekosystémů může být
pomoc stanovištím a druhům a sekvestrace oxidu uhličitého, a
zároveň lepší poskytování ekosystémových služeb životně
důležitých pro řadu hospodářských odvětví, např.
opylování nebo čištění vody v zemědělství, a
vytváření zelených pracovních míst. 86. S cílem zlepšit
začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik
program zajistí, aby do roku 2020: a) odvětvové politiky na úrovni EU a
členských států byly vytvářeny a prováděny způsobem,
který podporuje příslušné cíle související se životním prostředím a
klimatem. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) začlenit podmínky a pobídky
související se životním prostředím a klimatem do politických iniciativ,
včetně přezkumů a reforem stávající politiky, jakož i do
nových iniciativ na úrovni EU a členských států; b) provádět systematická posouzení ex-ante
týkající se environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů
politických iniciativ na úrovni EU a členských států s cílem
zajistit jejich soudržnost a efektivnost. REAKCE NA MÍSTNÍ, REGIONÁLNÍ A CELOSVĚTOVÉ VÝZVY Prioritní cíl č. 8: Posílit
udržitelnost měst EU 87. EU je hustě osídlená a je
pravděpodobné, že do roku 2020 bude 80 % populace EU žít v městských
a příměstských oblastech. Kvalita života tak bude přímo
ovlivněna stavem životního prostředí ve městech. Dopady
měst na životní prostředí se projevují i daleko za jejich fyzickými
hranicemi, neboť města jsou v uspokojování poptávky po
potravinách, energii, prostoru a zdrojích a v nakládání s odpadem do
značné míry odkázána na příměstské a venkovské regiony. 88. Většina měst
čelí řadě společných hlavních environmentálních
problémů, mezi něž patří špatná kvalita ovzduší, vysoké
úrovně hluku, emise skleníkových plynů, nedostatek vody, povodně
a bouře, kontaminované lokality, opuštěné a chátrající
průmyslové pozemky nebo objekty (brownfields) a odpad. Města EU však
zároveň udávají směr udržitelnému rozvoji měst a často jsou
průkopníky inovačních řešení problémů v oblasti životního
prostředí[71].
Stále větší počet evropských měst činí udržitelnost
životního prostředí ústředním tématem svých strategií rozvoje. 89. Občané EU,
měšťané i venkované, pociťují výhody řady politik a
iniciativ EU, které podporují udržitelný rozvoj městských oblastí. K tomu
je však zapotřebí efektivní a účinné koordinace různých úrovní
správy a přeshraniční koordinace různých správ, jakož i
systematického zapojování regionálních a místních orgánů do plánování,
tvorby a vývoje politik, jež mají na kvalitu životního prostředí ve
městech vliv. K tomu by napomohlo posílení mechanismů koordinace
na národní a regionální úrovni navržených na základě společného
strategického rámce pro další období financování a vytvoření „platformy
pro rozvoj měst“[72],
jež by zároveň zapojilo více skupin zúčastněných stran a širokou
veřejnost do rozhodování, které se jich týká. Místní a regionální orgány
rovněž pocítí výhody dalšího vývoje nástrojů pro efektivnější
sběr a správu údajů o životním prostředí a pro snazší
výměnu informací a osvědčených postupů, jakož i snah o
lepší provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí
na unijní, národní a místní úrovni[73].
To je v souladu se závazkem summitu Rio+20 podporovat integrovaný přístup
k plánování, výstavbě a udržitelnému řízení měst a
městských usedlostí. Zásadní význam pro to, aby městské komunity
nabízely udržitelné, účinné a zdravé prostředí pro život a práci,
mají integrované přístupy k územnímu plánování měst, které plně
zohledňují dlouhodobé otázky životního prostředí spolu s ekonomickými
a sociálními výzvami. 90. EU by měla nadále
prosazovat a případně rozšířit stávající iniciativy podporující
inovace a osvědčené postupy ve městech, vytváření sítí a
výměnu informací mezi nimi a povzbuzovat je k tomu, aby dávala najevo své
vedoucí postavení v oblasti udržitelného rozvoje[74]. Orgány EU a členské
státy by měly usnadnit a podpořit vynakládání finančních
prostředků EU, které jsou dostupné v rámci politiky soudržnosti a
jiných fondů, na podporu měst v jejich snaze o posílení svého
udržitelného rozvoje, zvyšování informovanosti a zapojení místních
subjektů[75].
Vypracování souboru kritérií udržitelnosti měst a shoda na těchto
kritériích by těmto iniciativám dodaly společný referenční
základ a podpořily by jednotný a integrovaný přístup k udržitelnému
rozvoji měst. 91. S cílem posílit udržitelnost
měst EU program zajistí, aby do roku 2020: a) většina měst v EU
prováděla politiku udržitelného územního plánování a projektování
měst. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) vymezit a dohodnout soubor kritérií pro
posuzování environmentální výkonnosti měst s ohledem na ekonomické a
sociální dopady; b) zajistit, aby města měla
informace o finančních prostředcích na opatření ke zlepšení
svého udržitelného rozvoje a měla k těmto prostředkům
přístup. Prioritní cíl č. 9: Zvýšit
efektivnost EU při řešení regionálních a celosvětových
problémů v oblasti životního prostředí a klimatu 92. Udržitelnost životního prostředí
je klíčem ke snížení chudoby a zajištění kvality života a
hospodářského růstu[76].
Na summitu Rio+20 světoví lídři obnovili svůj závazek
k udržitelnému rozvoji a uznali, že zelená ekonomika podporující
začlenění je důležitým nástrojem pro dosažení udržitelného
rozvoje a že zdravé životní prostředí sehrává zásadní úlohu při
zajišťování potravin a snižování chudoby. Vzhledem k tomu, že
populace ve stále urbanizovanějším světě roste, bude se mezi
tyto výzvy řadit přijetí nezbytných opatření v oblasti vody,
oceánů, udržitelné půdy a ekosystémů, účinného využívání
zdrojů (zejména odpadů), udržitelné energie a změny klimatu,
mimo jiné postupným ukončováním dotací na fosilní paliva. Bude je
třeba řešit individuálními přístupy na místní, národní nebo
unijní úrovni, jakož i odhodlaným zapojením do mezinárodních snah o to, nalézt
řešení potřebná k zajištění udržitelného rozvoje v
celosvětovém měřítku. 93. Výsledky summitu Rio+20 bude
nutno zohlednit ve vnitřních a vnějších politických prioritách Unie a
jejích členských států. Unie by rovněž měla podpořit
vytvoření politického fóra na vysoké úrovni, které postupně nahradí
Komisi pro udržitelný rozvoj a bude sledovat provádění výsledků
summitu Rio+20. 94. Mnoha prioritních cílů
stanovených v tomto programu lze plně dosáhnout pouze v rámci
globálního přístupu a ve spolupráci s partnerskými zeměmi. Právě
proto by se Unie a její členské státy měly
přesvědčivým, soustředěným, jednotným a konzistentním
způsobem angažovat v příslušných mezinárodních, regionálních a dvoustranných
procesech. Měly by nadále podporovat efektivní rámec založený na
pravidlech pro globální politiku životního prostředí, doplněný o
efektivnější, strategický přístup, v jehož rámci jsou dvoustranný a
regionální politický dialog a spolupráce přizpůsobeny strategickým
partnerům Unie[77],
kandidátským a sousedním zemím a rozvojovým zemím a který se opírá o
odpovídající finanční prostředky. 95. Období, na něž se tento
program vztahuje, odpovídá klíčovým fázím mezinárodní politiky v oblasti
klimatu, biologické rozmanitosti a chemických látek. Aby nedošlo k
překročení prahové hodnoty 2° C, musí být celosvětové emise
skleníkových plynů sníženy do roku 2050 nejméně o 50 % oproti úrovni
emisí z roku 1990. Smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených
národů o změně klimatu (UNFCCC) se ovšem zavázaly, že z
celkového množství emisí požadovaného do roku 2020 sníží pouze polovinu[78]. Nebudou-li v
celosvětovém měřítku přijata rozhodnější
opatření, je nepravděpodobné, že změna klimatu bude
zmírněna. I ten nejoptimističtější scénář předpokládá,
že státy budou stále více čelit nevyhnutelným dopadům změny
klimatu v důsledku historických emisí skleníkových plynů a že si
budou muset vytvořit strategii, jak se této změně
přizpůsobit. Podle Durbanské platformy pro posílenou činnost má
být do roku 2015 sjednána a od roku 2020 prováděna komplexní a rozsáhlá
dohoda platná pro všechny. EU bude nadále aktivně zapojena jak do tohoto
procesu, tak do diskusí o tom, jak překlenout rozdíly mezi stávajícími
závazky rozvinutých a rozvojových zemí ke snižování emisí, a o opatřeních
nezbytných k zachování trendu snižování emisí, který je s cílem
nepřekročit hranici 2ºC slučitelný. Ke snížení emisí
skleníkových plynů, a tím k boji proti změně klimatu by
rovněž měla přispět opatření přijatá v návaznosti
na summit Rio+20. Souběžně s tím by EU měla udržovat a
nadále posilovat partnerství v oblasti změny klimatu se strategickými
partnery a přijmout další opatření k přednostnímu
začleňování hledisek životního prostředí a klimatu do své
rozvojové politiky. 96. Základem pro zastavení a
případné zvrácení úbytku biologické rozmanitosti po celém světě
je dodržení globálních cílů v oblasti biologické rozmanitosti[79], jež byly stanoveny v rámci
Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), do roku 2020. EU k těmto
snahám přispěje svým dílem mimo jiné tím, že dodrží cíl zdvojnásobit
do roku 2015 finanční prostředky na biologickou rozmanitost
určené rozvojovým zemím a tuto úroveň zachovat až do roku 2020[80]. Na rok 2020 byl již také
stanoven globální cíl v oblasti řízení rizik, která představují
chemické látky. EU bude nadále plnit aktivní a konstruktivní úlohu tak, aby
tyto procesy byly úspěšně završeny. 97. EU má dobré výsledky, pokud
jde o členství v mnohostranných dohodách o životním prostředí (MEA),
přestože řada členských států klíčové dohody dosud
neratifikovala. To oslabuje důvěryhodnost EU v souvisejících
jednáních. Členské státy a EU by měly zajistit včasnou
ratifikaci všech dohod MEA, které podepsaly. 98. EU by rovněž měla
využít svou pozici jednoho z největších trhů na světě
k prosazování politiky a přístupů zmírňujících tlak na
celosvětovou základnu přírodních zdrojů. Toho lze docílit
změnou modelů spotřeby a výroby a tím, aby politika v oblasti
obchodu a vnitřního trhu podporovala dosažení cílů v oblasti životního
prostředí a klimatu a vytvářela pro další země pobídky
k modernizaci a prosazování jejich environmentálních regulačních
rámců a norem. EU bude nadále podporovat udržitelný rozvoj vyjednáváním a
prováděním specifických ustanovení ve svých mezinárodních obchodních
dohodách a měla by zvážit jiné možnosti politiky, které sníží dopad
spotřeby EU na životní prostředí ve třetích zemích.
Příkladem této možnosti politiky jsou dvoustranná partnerství při
prosazování práva, správy a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT), jež
vytvářejí rámec pro to, aby se z partnerských zemí dostávalo na trh
EU pouze legálně vytěžené dřevo. 99. EU by měla nadále
podporovat obchodní praktiky šetrné k životnímu prostředí. Nové
povinnosti vyplývající z iniciativy EU o sociální odpovědnosti
podniků[81],
které kotovaným a velkým nekotovaným těžebním a dřevařským
společnostem ukládají povinnost hlásit platby poukázané vládám, povedou k
větší transparentnosti a odpovědnosti při využívání
přírodních zdrojů. Jako hlavní poskytovatel environmentálních
výrobků a služeb by EU měla prosazovat globální zelené standardy,
zónu volného obchodu s environmentálními výrobky a službami, zavádění
dalších technologií šetrných k životnímu prostředí a klimatu, ochranu
investic a práv duševního vlastnictví a mezinárodní výměnu
osvědčených postupů. 100. S cílem zvýšit efektivnost EU
při řešení regionálních a celosvětových problémů
v oblasti životního prostředí a klimatu program zajistí, aby do roku
2020: a) byly výsledky summitu Rio+20 plně
začleněny do vnějších politik EU a aby EU účinně
přispívala k celosvětovému úsilí o provádění dohodnutých
závazků, včetně závazků přijatých podle úmluv z Ria; b) EU efektivně podporovala národní,
regionální a mezinárodní snahy o řešení problémů v oblasti životního
prostředí a klimatu a o zajištění udržitelného rozvoje; c) byl zmírněn dopad spotřeby v EU
na životní prostředí za jejími hranicemi. Za tímto účelem je zapotřebí zejména: a) pracovat na přijetí cílů v
oblasti udržitelného rozvoje, které: a) se zaměřují na prioritní oblasti
zelené ekonomiky podporující začlenění a širší cíle v oblasti
udržitelného rozvoje, jako je energetika, vodohospodářství,
zajišťování potravin, oceány a udržitelná spotřeba a výroba, jakož i
na průřezové otázky, jako je spravedlnost, sociální začlenění,
důstojné pracovní podmínky, právní stát a řádná správa věcí
veřejných; b) jsou všeobecně uplatnitelné, neboť pokrývají
všechny tři oblasti udržitelného rozvoje; c) jsou doprovázeny cíli a
ukazateli, na jejichž základě jsou posuzovány, a které d) jsou v souladu
s rámcem rozvoje po roce 2015, jsou do tohoto rámce začleněny a
podporují opatření v oblasti klimatu; b) pracovat na efektivnější
struktuře OSN pro udržitelný rozvoj posílením programu UNEP v souladu s
výsledky summitu Rio+20, a zároveň nadále usilovat o povýšení programu
UNEP na agenturu OSN a podporovat probíhající snahy o větší
součinnost mezi mnohostrannými dohodami o životním prostředí; c) posílit dopad různých zdrojů
financování, včetně daní a mobilizace domácích zdrojů soukromých
investic a nových a inovačních zdrojů, a vytvářet možnosti
využití rozvojové pomoci pro zajištění pákového efektu těchto jiných
zdrojů financování v rámci strategie financování udržitelného rozvoje
vytyčené v Riu a v politikách EU, včetně mezinárodních
závazků k financování politiky v oblasti klimatu a biologické
rozmanitosti; d) strategičtěji jednat s
partnerskými zeměmi. Součástí toho by mělo být
soustředění spolupráce: 1) se strategickými partnery na podporu
osvědčených postupů v domácí politice a právních předpisech
v oblasti životního prostředí a na jejich sbližování při
mnohostranných jednáních o životním prostředí; 2) se zeměmi, na
něž se vztahuje evropská politika sousedství, na postupné sbližování s
hlavní politikou a právními předpisy EU v oblasti životního prostředí
a klimatu a na posilování spolupráce při řešení regionálních
problémů v oblasti životního prostředí a klimatu; 3) s
rozvojovými zeměmi na podpoře jejich úsilí o ochranu životního
prostředí, boj proti změně klimatu a zmírňování
následků přírodních katastrof a na provádění mezinárodních
závazků v oblasti životního prostředí, a přispět tak k
omezování chudoby a udržitelnému rozvoji; e) zapojit se jednotněji,
aktivněji a účinněji do mnohostranných procesů
v oblasti životního prostředí, včetně úmluvy UNFCCC, CBD a
úmluvy o chemických látkách, jakož i do dalších příslušných fór,
např. Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní
námořní organizace, s cílem zajistit splnění závazků pro rok
2020 na úrovni EU i na úrovni celosvětové a dohodnout se na mezinárodních
opatřeních, která je třeba přijmout po roce 2020; f) ratifikovat všechny hlavní mnohostranné
dohody o životním prostředí s dostatečným předstihem do
roku 2020; g) posoudit v globálních souvislostech dopad
spotřeby potravinářských a nepotravinářských komodit v EU na
životní prostředí a možné reakce na tento dopad. SLEDOVÁNÍ POKROKU 101. Komise zajistí, aby
provádění programu bylo monitorováno v rámci pravidelného sledování v
souvislosti se strategií Evropa 2020. Do roku 2020 bude program vyhodnocen
především na základě zprávy agentury EEA o stavu životního
prostředí. 102. Mezi ukazatele používané ke
sledování pokroku dosaženého při plnění prioritních cílů
patří ukazatele, jež agentura EEA používá ke sledování stavu životního
prostředí, a ukazatele ke sledování stavu provádění stávajících
cílů a právních předpisů v oblasti životního prostředí a
klimatu, včetně cílů v oblasti klimatu a energetiky, biologické
rozmanitosti a účinného využívání zdrojů. Další ukazatele
k měření celkového pokroku dosaženého při přechodu na
evropské hospodářství a společnost účinně využívající
zdroje a jeho příspěvku k prosperitě a dobrým životním podmínkám
budou vypracovány ve spolupráci se zúčastněnými stranami v rámci
plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje. [1] Úř. věst. C …, …, s. …. [2] Úř. věst. C …, …, s. …. [3] KOM(2010) 2020 (Úř. věst. C 88 ze dne
19.3.2011) a EUCO 13/10. [4] KOM(2010) 2020, Úř. věst. C 88 ze dne
19.3.2011. [5] Nařízení (ES) č. 443/2009, směrnice
2009/28/ES, směrnice 2009/29/ES, směrnice 2009/30/ES, směrnice
2009/31/ES, rozhodnutí č. 406/2009/ES, všechny v Úř. věst. L 140
ze dne 5.6.2009. [6] KOM(2011) 112, Úř. věst. C 140 ze dne
11.5.2011. [7] KOM(2011) 244, Úř. věst. C 264 ze dne
8.9.2011. [8] KOM(2011) 571, Úř. věst. C 37 ze dne
10.2.2012. [9] KOM(2010) 546, Úř. věst. C 121 ze dne
19.4.2011. [10] Evropská rada, 8.–9. března 2007. [11] EUCO 7/10; závěry Rady 7536/10; KOM(2011) 244. [12] Směrnice 2000/60/ES, Úř. věst. L 327 ze dne
22.12.2000. [13] Směrnice
2008/56/ES, Úř. věst. L 164 ze dne 25.6.2008. [14] Rozhodnutí č. 1600/2002/ES, Úř. věst. L 242
ze dne 10.8.2002; směrnice 2008/50/ES, Úř. věst. L 152 ze dne
11.6.2008. [15] Rozhodnutí č. 1600/2002/ES, Úř. věst. L 242
ze dne 10.8.2002; Johannesburský prováděcí plán (WSSD 2002). [16] Směrnice 2008/98/ES, Úř. věst. L 312 ze dne
22.11.2008. [17] Závěry Rady dne 11. června 2012; KOM(2011) 571. [18] Valné shromáždění Organizace spojených národů
A/Res/66/288. [19] KOM(2010) 543, Úř. věst. C 121 ze dne 19.4.2011. [20] KOM(2010) 543, Úř. věst. C 121 ze dne 19.4.2011. [21] „The economic benefits of environmental policy“
(„Ekonomické přínosy politiky v oblasti životního prostředí“) (IES,
Vrije Universiteit Amsterdam, 2009); COM(2012) 173; „Implementing EU
legislation for Green Growth“ („Provádění právních předpisů EU
pro zelený růst“) (BIO Intelligence Service 2011). [22] Směrnice 92/43/EHS, Úř. věst. L 206 ze dne
22.7.1992. [23] SEK(2011) 1067; „The European Environment — State and
Outlook 2010: Assessment of Global Megatrends“ („Evropské životní
prostředí – stav a výhled 2010: posouzení globálních megatrendů“)
(EEA, 2010). [24] Zpráva panelu na vysoké úrovni pro celosvětovou
udržitelnost zřízeného generálním tajemníkem OSN „Resilient People,
Resilient Planet: A future worth choosing“ („Odolní lidé, odolná planeta:
budoucnost, která za to stojí“), 2012. [25] Byly stanoveny prahové hodnoty související s „devíti
hranicemi“ naší planety, jejichž překročení by mohlo vést
k nezvratným změnám s potenciálně katastrofálními následky pro
člověka a které zahrnují: změnu klimatu, úbytek biologické
rozmanitosti, celosvětové užívání sladké vody, acidifikaci oceánů,
koloběh dusíku a fosforu a změnu ve využívání půdy (Ecology and
Society, Vol. 14, č. 2, 2009). [26] Environmentální výhled do roku 2050 (OECD 2012). [27] KOM(2011) 244, Úř. věst. C 264 ze dne 8.9.2011. [28] KOM(2011) 571, Úř. věst. C 37 ze dne 10.2.2012. [29] KOM(2011) 112, Úř. věst. C 140 ze dne 11.5.2011. [30] KOM(2011) 885, Úř. věst. C 102 ze dne 5.4.2012. [31] KOM(2011) 144, Úř. věst. C 140 ze dne 11.5.2011. [32] Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 66/288. [33] Směrnice 2000/60/ES, Úř. věst L 327 ze dne
22.12.2000. [34] Směrnice 2008/56/ES, Úř. věst L 164 ze dne
25.6.2008. [35] Směrnice 2008/50/ES, Úř. věst. L 152 ze dne
11.6.2008, a směrnice 2004/107/ES, Úř. věst. L 23 ze dne
26.1.2005. [36] Směrnice
2009/147/ES, Úř. věst. L 20 ze dne 26.1.2010, a směrnice
92/43/EHS, Úř. věst. L 206 ze dne 22.7.1992. [37] Technická zpráva EEA 12/2010. [38] KOM(2011) 244, Úř. věst. C 264 ze dne 8.9.2011. [39] COM(2012) 673. [40] KOM(2011) 625, Úř. věst. C 37 ze dne 10.2.2012. [41] KOM(2011) 144, Úř. věst. C 140 ze dne 11.5.2011. [42] KOM(2006) 232 (Úř. věst. C 332 ze dne
30.12.2006) navrhuje směrnici o zřízení rámce pro ochranu půdy a
o změně směrnice 2004/35/ES. [43] KOM(2011) 571, Úř. věst. C 37 ze dne 10.2.2012. [44] KOM(2011) 112, Úř. věst. C 140 ze dne 11.5.2011. [45] „Fostering Innovation for Green Growth“ („Podpora inovací
pro zelený růst“) (OECD 2011) a „The Eco-Innovation Gap: An economic
opportunity for business“ („Nedostatek v ekologických inovacích: ekonomická
příležitost pro podnikání“) (EIO 2012). [46] COM(2012) 173, dosud nezveřejněno v Úř.
věst. [47] Odvětví ekologického průmyslu EU
zaměstnávalo v roce 2008 přibližně 2,7 milionu lidí a za rok
2012 by se toto číslo mohlo vyšplhat na zhruba 3,4 milionu (Ecorys, 2012). [48] KOM(2011) 899, Úř. věst. C 102 ze dne 5.4.2012. [49] „The
impact of renewable energy policy on economic growth and employment in the EU“
(„Dopad politiky v oblasti obnovitelné energie na hospodářský růst a
zaměstnanost v EU“) (Employ-RES 2009). [50] Právní předpisy o
ekodesignu, energetických štítcích, ekoznačce, systému EMAS a nekalých
obchodních praktikách mají projít revizí do roku 2015. [51] KOM(2011) 899, Úř. věst. C 102 ze dne 5.4.2012. [52] Roční produkce potravinového odpadu dosahuje
přibližně 89 milionů tun, což představuje 179 kg na
obyvatele (BIO Intelligence Service 2010). Celkový dopad bydlení a
infrastruktury činí zhruba 15–30 % všech spotřebních tlaků na
evropské životní prostředí a přispívá přibližně 2,5 tun
ekvivalentu CO2 na osobu ročně (SEK(2011) 1067). [53] Nařízení (ES) č. 106/2008, Úř. věst L
39 ze dne 13.2.2008; směrnice 2009/33/ES, Úř. věst. L 120 ze dne
15.5.2009, a nová směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU,
Úř. věst. L 315 ze dne 14.11.2012. [54] Například úplné provedení právních předpisů
EU o odpadech by do roku 2020 ušetřilo 72 miliard EUR ročně,
zvýšilo by roční obrat evropského odvětví nakládání s odpady a
recyklace o 42 miliard EUR a vytvořilo by více než 400 000 pracovních
míst. [55] Směrnice 2008/98/ES, Úř. věst L 312 ze dne
22.11.2008. [56] COM(2012) 673. [57] Zvláštní průzkum Eurobarometru 365 (2011). [58] EEA, „The European environment – state and outlook 2010“
(„Evropské životní prostředí – stav a výhled 2010“) (SOER 2010). [59] SOER 2010. [60] „The costs of not implementing the environmental acquis“
(„Náklady na neprovádění acquis v oblasti životního
prostředí“) (COWI 2011). [61] COM(2012) 95, Úř. věst. C 171 ze dne 16.6.2012. [62] KOM(2008) 773, Úř. věst. C 76 ze dne 25.3.2010. [63] KOM(2008) 46, Úř. věst. C 118 ze dne 15.5.2008. [64] Směrnice 2007/2/ES o infrastruktuře pro
prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE), Úř.
věst. L 108 ze dne 25.4.2007. [65] Nařízení (EU) č. 911/2010 o globálním
monitoringu životního prostředí a bezpečnosti (GMES), Úř.
věst. L 276 ze dne 20.10.2010. [66] COM(2012) 216. [67] KOM(2011) 681,
Úř. věst. C 37 ze dne 10.2.2012. [68] EUCO 76/12. [69] Směrnice 2001/42/ES, Úř. věst L 197 ze dne
21.7.2001. [70] Směrnice 85/337/EHS, Úř. věst. L 175 ze dne
5.7.1985. [71] Viz například zpráva „Cities of tomorrow“
(„Města zítřka“) (Evropská komise, 2011) a dokument SWD(2012) 101. [72] KOM(2011) 615, Úř. věst. C 37 ze dne 10.2.2012. [73] Například evropský systém informací o vodě
(WISE), evropský informační systém pro biologickou rozmanitost (BISE) a
evropská platforma pro přizpůsobení se změně klimatu
(CLIMATE-ADAPT). [74] Příkladem jsou evropské inovační partnerství pro
inteligentní města a obce (C(2012) 4701), cena „Evropské zelené
město“ a výzkumná iniciativa společného plánování „Městská
Evropa“. [75] Komise navrhla vyčlenit nejméně 5 % z Evropského
fondu pro regionální rozvoj (ERDF) v každém členském státě na
financování integrovaného udržitelného rozvoje měst. [76] Zpráva o lidském rozvoji (UNDP, 2011). [77] Brazílie, Čína, Indie, Japonsko, Jižní Afrika, Jižní
Korea, Kanada, Mexiko, Rusko, Spojené státy a jiné země G20
(tj. Argentina, Austrálie, Indonésie, Saúdská Arábie a Turecko). [78] „Bridging the emissions gap“ („Vyrovnání
nedostatečného úsilí při snižování emisí“) (UNEP, 2011) [79] Strategický plán pro biologickou rozmanitost na období
2011–2020 v rámci úmluvy CBD. [80] Rozhodnutí v rámci úmluvy CBD XI/4. [81] Návrh na revizi směrnice o průhlednosti,
KOM(2011) 683, a směrnic o účetnictví, KOM(201) 684.