(1)

Ve věci C-249/10 P (2) Soudní dvůr rozhodl, že metoda výběru vzorku stanovená v článku 17 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (3) nesmí být používána pro účely stanovení nároků zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. c). uvedeného nařízení.

(2)

Rozhodnutí Soudního dvora by vyžadovalo, aby Komise přezkoumala všechny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podané spolupracujícími vyvážejícími výrobci, kteří nejsou součástí vzorku, bez ohledu na skutečnost, zda je počet spolupracujících výrobců vysoký. Takový postup by však představoval nepřiměřenou administrativní zátěž pro orgány Unie provádějící šetření. Z tohoto důvodu je vhodné změnit nařízení (ES) č. 1225/2009.

(3)

Kromě toho použití metody výběru vzorku stanovené v článku 17 nařízení (ES) č. 1225/2009 za účelem stanovení nároků na zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení je přípustné podle pravidel Světové obchodní organizace. Například zvláštní skupina orgánu pro řešení sporů Světové obchodní organizace ve sporu DS405 (Evropská unie – antidumpingová opatření na některé obuvnické výrobky z Číny, zpráva přijatá dne 22. února 2012) zjistila, že Čína nezjistila, že Evropská unie jednala v rozporu s články 2.4 a 6.10.2 antidumpingové dohody, odst. 15 písm. a) bodem ii) protokolu o přistoupení Číny a odst. 151 písm. e) a f) Zprávy pracovní skupiny pro přistoupení Číny tím, že nepřezkoumala žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství spolupracujících čínských vyvážejících výrobců, kteří nejsou součástí vzorku pro původní šetření.

(4)

Vzhledem k těmto okolnostem a z důvodu právní jistoty se tudíž považuje za vhodné zavést ustanovení objasňující, že rozhodnutí omezit šetření na přiměřený počet stran použitím vzorků na základě článku 17 nařízení (ES) č. 1225/2009 se vztahuje rovněž na strany, jež jsou předmětem šetření v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) a c). Proto je také vhodné objasnit, že rozhodnutí podle čl. 2 odst. 7 písm. c) by nemělo být přijato pro vyvážející výrobce, kteří nejsou součástí vzorku, pokud tito výrobci nepožádají o individuální zjišťování a pokud toto zjišťování nezískají v souladu s čl. 17 odst. 3.

(5)

Dále se považuje za vhodné objasnit, že antidumpingová cla, která mají být uložena na dovoz od vývozců nebo výrobců, kteří se sami přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, nebudou vyšší než vážené průměrné dumpingové rozpětí stanovené pro strany zařazené do vzorku, a to bez ohledu na to, zda běžná hodnota stanovená pro tyto strany byla stanovena na základě čl. 2 odst. 1 až 6 nebo čl. 2 odst. 7 písm. a).

(6)

Konečně tříměsíční lhůta, ve které by mělo být přijato rozhodnutí podle čl. 2 odst. 7 písm. c), se ukázala jako neproveditelná, zejména v řízeních, kdy je uplatněn výběr vzorku v souladu s článkem 17. Proto se považuje za vhodné tuto lhůtu zrušit.

(7)

V zájmu právní jistoty a zásady řádné správy je třeba stanovit, že tyto změny by se měly uplatnit co nejdříve pro všechna nová a dosud probíhající šetření.

(8)

Nařízení (ES) č. 1225/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1.

V článku 2 se odstavec 7 mění takto:

2.

V čl. 9 odst. 6 se první věta nahrazuje tímto:

„Pokud Komise omezí své šetření podle článku 17, nesmí být antidumpingové clo uložené na dovoz od vývozců nebo výrobců, kteří se přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, vyšší než vážené průměrné dumpingové rozpětí stanovené s ohledem na strany tvořící vzorek, a to bez ohledu na to, zda běžná hodnota pro tyto strany je stanovena na základě čl. 2 odst. 1 až 6 nebo čl. 2 odst. 7 písm. a).“