22.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/102

1.1

EHSV vítá iniciativu Komise: existence tohoto třetího programu je s ohledem na současné období krize pozitivní zprávou pro evropské občany. Je potěšen, že byl vypracován program, jenž se speciálně věnuje zdraví, a že byl navýšen jeho (byť skromný) rozpočet.

1.2

EHSV oceňuje, že se Komise zaměřila na menší počet priorit a že navýšila horní mez dotací pro země, jejichž hrubý národní důchod na osobu je menší než 90 % průměru EU (1).

1.3

EHSV souhlasí s tím, že je třeba usilovat o lepší využití finančních a lidských zdrojů, ale varuje před snahami omezit v období krize rozpočtové prostředky a veřejné zdravotnické služby.

1.4

EHSV se domnívá, že v oblasti zdraví je největší evropskou přidanou hodnotou pobídka k výměně osvědčených postupů a šíření zásad začlenění problematiky zdraví do všech politik, boj proti nerovnostem v oblasti zdraví a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

1.5

EHSV zdůrazňuje prevenci, pokud jde o zachování dobrého zdraví populace, k níž patří zdravotní výchova, zlepšení pracovních podmínek, životních podmínek a podmínek bydlení. Na zdravé stárnutí se připravujeme celý život.

1.6

EHSV tvrdí, že je-li v tomto odvětví všeobecný nedostatek pracovní síly, je třeba hledat společná řešení, pokud jde o rovnost žen a mužů v zaměstnání, přehodnocení pravomocí a platů, uznání vysoké technické úrovně, zohlednění know-how souvisejícího s neformální prací v rodině, smíšeného obsazování pracovních míst, zlepšení pracovních podmínek a organizaci pracovní doby, celoživotní učení a plánování konce pracovní kariéry s ohledem na fyzickou a psychologickou zátěž pracovníků ve zdravotnictví.

1.7

EHSV považuje za vhodné poskytnout nezaměstnaným odbornou přípravu k těmto povoláním, spíše než přilákat již vyškolené pracovníky pocházející z třetích zemí nebo z jiných zemí Unie, aby se zabránilo tomu, že země původu budou připraveny o jejich dovednosti.

1.8

EHSV trvá na tom, že je nezbytné poskytnout rodině a okolí (přátelé, sousedi…) prostředky, aby mohli pečovat o nemocné a závislé osoby, a zároveň musí mít možnost si lépe rozložit pracovní dobu během celého života.

1.9

EHSV podporuje výměnu zkušeností, pokud jde o využívání systémů elektronického zdravotnictví odborníky i jednotlivci, a požaduje, aby byly definovány evropské rámce za účelem:

1.10

EHSV se domnívá, že mezi priority (tabák, alkohol, obezita a HIV) je třeba zařadit nová rizika, jako např.:

1.11

EHSV se domnívá, že je třeba podporovat nové technologie ve zdravotnictví, které zdravotnickým pracovníkům usnadní práci, zvýší kvalitu poskytování zdravotní péče a podpory pacientů a zlepší a pomohou udržet mobilitu starších lidí.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vydal během posledních dvou let řadu stanovisek k tématu zdraví, počínaje řešením nerovností v oblasti zdraví, přes boj proti alkoholismu, Alzheimerovu chorobu, rakovinu, boj proti kouření až po bezpečnost pacientů (2).

2.2

Třebaže může být odvětví zdravotnictví cenným příspěvkem k hospodářskému růstu, problematika zdraví se takto shrnout nedá. Pro zlepšení životaschopnosti systémů zdravotní péče, které plně vstupují na scénu, jakmile onemocníme, je v prvé řadě třeba zachovat dobré zdraví populace prostřednictvím preventivních opatření a opatření v oblasti veřejného zdraví a začlenit problematiku zdraví do všech politik. Bylo by užitečné mít k dispozici více statistik o aktivitách systémů zdravotní péče.

2.3

Hospodářská krize vede k rozsáhlým škrtům v rozpočtech, což ohrožuje kvalitu veřejných zdravotnických služeb a přístup všech občanů ke zdravotní péči. Pro zachování dobrého zdraví populace v kontextu demografických a klimatických změn je třeba vyčlenit dostatečné prostředky.

2.4

Zachování dobrého zdraví si žádá zdravotní výchovu již od dětství (zabezpečovanou prostřednictvím rodiny, vzdělávacích zařízení a médií), zdravou výživu pro všechny věkové kategorie, snížení expozice nebezpečným produktům, důstojné životní podmínky, vhodné pracovní podmínky atd. Je třeba klást zvláštní důraz na zdravé stárnutí, neboť největšími uživateli systémů zdravotní péče jsou kromě novorozeňat starší občané. Na zdravé stárnutí je třeba se připravovat brzy.

2.5

Zlepšení životních a pracovních podmínek a prevence jsou nejlepšími prostředky, jak zachovat zdravotní stav populace, a snížit tak absenci na pracovišti a náklady na zdravotní péči.

2.6

Prvním problémem, proti kterému je třeba bojovat, je chudoba a sociální vyloučení: zima, hlad, nevyvážená strava, nedostatečná hygiena, špatné podmínky bydlení, často spojené se samotou, chybějící zdravotní prevence atd. podporují vznik nemocí, zejména chronických onemocnění, jež představují velmi vysoké náklady pro systémy sociálního zabezpečení, tj. pro všechny občany, kteří přispívají na jejich financování.

2.7

Výbor sdílí cíl napomoci vytváření inovativních a udržitelných systémů zdravotní péče, který si žádá vypracování společných nástrojů a mechanismů, aby bylo možné čelit nedostatku lidských a finančních zdrojů. Je třeba investovat více prostředků do domácí péče a do neakutní ambulantní péče, a přehodnotit tak náklady na zdravotní péči v nemocnicích. To umožní uznat důležitou úlohu rodin pro zachování dobrého zdraví populace a pro lepší udržitelnost systému zdravotní péče.

2.8

Je to právě v útlém věku a v rodinách, kdy začíná zdravotní výchova, jež zahrnuje znalosti hygieny, vyváženou stravu, chování, ale také stabilní psychologické prostředí. Třebaže je rodina prvním místem, kde se učí pravidlům, jak si zachovat dobré zdraví, je to také ona, která pečuje o nemocné. Na straně jedné proto, že u mnoha onemocnění není nutná hospitalizace a lidé zůstávají doma, ve své rodině, a na straně druhé, jakmile je nemocný hospitalizován, návštěvy rodiny a blízkých mu dodávají psychologickou a materiální podporu nad rámec nemocničního personálu. Tato klíčová funkce rodiny a blízkého okolí musí zůstat zachována, neboť jakmile se nám kvůli onemocnění sníží schopnosti, potřebujeme se především obklopit našimi blízkými a hledat u nich podporu.

2.9

Změny rodinné struktury mají dopad na duševní a fyzické zdraví a je třeba jednat ve smyslu toho, co umožní rodině zůstat prostředím dávajícím pocit bezpečnosti.

2.10

Snižování dostupnosti neformální péče v rodinném prostředí není nevyhnutelný fakt. Nemocní si nepřejí být léčeni nezbytně odborníky. Rodina nemůže nahradit odborníky v případě zákroků, které si žádají specializovanou technickou způsobilost. Nemocní a jejich rodina však musí mít možnost volby, pokud jde o všechny doprovodné úkoly související s péčí o nemocné doma. Proto je třeba umožnit všem ekonomicky aktivním občanům vzít si pracovní volno, pokud některý rodinný příslušník vyžaduje zdravotní péči.

2.11

Je třeba využít této doby, kdy je zapotřebí přezkoumat všechny důchodové systémy, aby byla znovu nastolena rovnováha pracovní doby po celý život. Má-li prodloužení délky života občanům umožnit pracovat delší dobu, musí mít muži a ženy možnost požádat o to, aby měli během svého ekonomicky aktivního života nárok na delší dovolené, ať již plné či částečné, které by byly financovány stejně jako důchod, aby se tito občané mohli starat o blízké osoby v případě nemoci či o závislé starší osoby. Bude zapotřebí zavést větší možnost volby, aby mohli zaměstnanci podle svých potřeb disponovat časem financovaným ze své práce, nikoli pouze v důchodu. Evropští sociální partneři, kteří si již vyjednali rodičovskou dovolenou, budou moci pokračovat s takovouto formou dovolené, s časovým kontem, jež bude potřebné k tomu, aby byl dosažen co největší soulad mezi rodinným a profesním životem.

2.12

Aby byla rodina i nadále prvořadým místem, pokud jde o solidaritu, musí mít také k dispozici dostatek prostředků. Již nyní je třeba zohlednit ve výpočtu práva na sociální ochranu a na důchod čas, který strávili občané tím, že pomáhali blízkým osobám v případě nemoci, nebo závislým osobám.

2.13

Je také třeba rozvíjet služby s cílem pomoci závislým osobám s potřebami každodenního života: pomoc při použití toalety, domácí práce, příprava jídel či noční služby. Toto odvětví pracovních míst na pomoc rodinám se plně rozvíjí a vytvářejí se nová pracovní místa. Ve většině zemí je práce v domácnosti stále chápána jako neformální, nehlášená a nechráněná práce bez uznávané kvalifikace, kterou často vykonávají migrující pracovnice. Jedná se o klíčovou oblast, kde je třeba zlepšit rovné postavení mužů a žen, kde stále převládají silné stereotypy, nejsou uznávány technické odborné znalosti, smlouvy se uzavírají na velmi krátkou dobu nebo vůbec neexistují a platy jsou velmi nízké. Tato pracovní místa jsou však nezbytná pro fungování ekonomiky. Úmluva s názvem Důstojná práce pro pracovníky v domácnosti, kterou v nedávné době přijala MOP, by měla přispět k větší motivaci a profesionalizaci tohoto odvětví za předpokladu, že budou nalezeny podmínky financování, jež nebudou pocházet pouze z účtu nemocných, kteří je potřebují, nebo jejich rodin.

3.1

Program navrhuje šířit inovační řešení, aby bylo možné čelit nedostatku pracovní síly. V období masivní nezaměstnanosti v Evropě je třeba zabývat se potížemi souvisejícími s náborem pracovníků do odvětví zdravotní péče. Toto velmi feminizované profesní odvětví nepřitahuje dostatek mladých pracovníků ani mužů. Příčinami jsou nedostatečné uznávání kvalifikací a dovedností, náročná pracovní doba a pracovní podmínky a nízké platy. Rovnost žen a mužů v zaměstnání jde ruku v ruce s opětovným posouzením platů a uznáním technických dovedností a také s přístupem k celoživotnímu učení.

3.2

Významná inovace by spočívala ve zvýšení počtu mužů v tomto odvětví, pro což je třeba přijmout nezbytná opatření. Sociální partneři by měli propagovat politiky s cílem podporovat přítomnost málo zastoupených skupin. Je třeba být obezřetný, aby status „autonomního podnikatele“ nevedl zdravotní personál k zanedbávání doby odpočinku a k práci až do úplného vyčerpání. Je třeba klást také důraz na všechny technické, organizační a sociální inovace, které umožní zlepšení pracovních podmínek a sníží potíže.

3.3

V odvětví zdravotnictví, které klade značné nároky, potřebují nemocní péči 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Noční práce a pracovní doba, jež je těžko slučitelná s rodinným životem, jsou zde nezbytností. Dosažení uspokojivých pracovních podmínek si žádá úzké zapojení zaměstnanců do příjímání rozhodnutí. Sociální partneři musí v rámci odvětvového sociálního dialogu zvážit provádění koncepcí inovačních pracovních míst, jako je např. individuální řízení pracovní doby (self-rostering) umožňující využít podpory nástrojů IKT (informační a komunikační technologie).

3.4

Sociální partneři musí spolupracovat s orgány veřejné moci za účelem podpory celoživotního učení, vnitřní mobility pracovních míst a získání kompetencí v oblasti řízení a organizace. Aby bylo možné snadněji sloučit práci a odbornou přípravu, musí sociální partneři zohlednit různé možnosti, mimo jiné přidělení pracovníků, odbornou přípravu při zaměstnání či učení on-line. Rozšíření možností kariéry je pro udržení pracovníků velice důležité.

3.5

Řešení nedostatku pracovní síly prostřednictvím podpory odborné přípravy nezaměstnaných a dostatečným ohodnocením se zdá být lepším řešením, než přilákat již vyškolené pracovníky pocházející z třetích zemí: tito lékaři, zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci atd., kteří pocházejí z Afriky, Asie či Latinské Ameriky, budou chybět ve svých zemích, které financovaly jejich vzdělání. Evropští sociální partneři v odvětví zdravotnictví vypracovali kodex chování, pokud jde o nábor a dodržování přeshraniční etiky v nemocničním odvětví. Tento kodex je potřeba uplatňovat a rozšiřovat. Jelikož se však odborníci pocházející z třetích zemí chtějí usadit v Evropě, navrhl Výbor ve svém stanovisku z roku 2007 k tématu Zdraví a migrace, aby byl vytvořen zvláštní kompenzační fond, aby mohli být i další odborníci vyškoleni ve svých zemích (3).

3.6

První cíl programu spočívá v „posílení evropské spolupráce při hodnocení zdravotnických technologií a zkoumání potenciálu elektronického zdravotnictví a IKT pro zdravotnictví“. Je třeba, aby byly definovány evropské rámce za účelem ochrany důvěrných údajů v případě přeshraniční výměny (např. spisů o pacientech nebo lékařských předpisech).

3.7

Druhým cílem programu je „rozšířit přístup k odborným lékařským poznatkům a informacím pro zvláštní případy, též za hranice států, a vyvinout společná řešení a postupy pro zlepšení kvality zdravotní péče a zvýšení bezpečnosti pacientů s cílem zvýšit dostupnost lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany EU“. Internetové stránky věnované problematice zdraví a určené široké veřejnosti, jež mají vysokou návštěvnost, šíří lékařské informace a přispívají ke zdravotní výchově. V případě menších komplikací může konzultace těchto stránek eliminovat nutnost vyhledání lékařské péče. Tyto stránky informují také o blahodárných účincích tradiční či alternativní medicíny, léčbě rostlinami, termálních kúrách, masážích atd. a přispívají k zachování dobrého zdraví. Pro zachování dobrého zdravotního stavu populace a omezení přílišného využívání léčby i nadměrné konzumace léků je nezbytné, aby měli občané lepší znalosti o sobě a o psychologických a fyziologických potřebách. Je třeba, aby docházelo k výměně zkušeností a aby byly definovány evropské rámce pro zajištění přesnosti informací poskytovaných veřejnosti (akreditace), a zabránilo se tak rozšiřování těch, kteří usilují pouze o zisk a zneužívají důvěřivosti nemocných.

3.8

Je třeba podporovat výměnu osvědčených postupů o mechanismech prováděných v tom či onom regionu s cílem zlepšit dostupnost zdravotní péče, umožnit zachování či příchod lékařů a kvalifikovaného zdravotního personálu ve venkovském prostředí či v těch nejchudších čtvrtích, a také o plánování zdravotních systémů a zdravotních politik a služeb pro personál.

3.9

Třetí cíl navrhuje „rozpoznat a šířit nákladově efektivní osvědčené postupy pro preventivní opatření a podporovat jejich zavádění, a to řešením hlavních rizikových faktorů, tj. kouření, nadměrné konzumace alkoholu a obezity a rovněž HIV/AIDS“. V programu, kde se často vyskytují zmínky o inovacích, je rovněž třeba podporovat výměnu informací o nových rizikových faktorech, které jsou pro budoucnost velice důležité.

3.10

Objevují se nové problémy a nová chronická onemocnění, jež budou vážným problémem 21. století z důvodu změny klimatu, nárůstu znečištění, změny způsobu života (sedavý způsob života, dlouhé hodiny strávené před obrazovkou atd.) a šíření některých chemických látek, jejichž dlouhodobé důsledky pro lidské zdraví nejsou známy.

3.11

Mezi koncem 19. století, kdy se začal používat v průmyslu a v budovách, a jeho zákazem na konci 20. století, byl azbest příčinou smrti desítek tisíc pracovníků.

3.12

V zemědělství se používají pesticidy a další chemické látky, jejichž škodlivé účinky na organismus se objeví až za dlouhou dobu. Studie vyslovují znepokojení nad vysokou mírou rakoviny zemědělců. Tyto produkty se šíří do vzduchu, do vody a do potravy. Za účelem dlouhodobějšího uchování potravin – a změny chuti – používá zemědělsko-potravinářské odvětví rovněž přísady.

3.13

K tomu rovněž patří čistící přípravky v domácnosti a na pracovištích, různé produkty používané v průmyslu a léčiva. Nadměrné užívání léků již má za následek rezistenci vůči antibiotikům. Tato antibiotika jsou rovněž podávána hospodářským zvířatům a šíří se do vody. Další produkty – plyn, saze atd. – se šíří do atmosféry. Tyto produkty společně představují v životním prostředí „chemický koktejl“ a jedním z jeho důsledků se zdá být rychlý nárůst alergií a rakoviny. Dalším zdrojem škodlivin je také vlnění.

3.14

Další znepokojivou problematikou jsou důsledky expozice produktům, radiace a změny způsobu života na reprodukční schopnosti lidí. Třebaže příčiny snížení porodnosti jsou především sociologické, nesmíme přehlížet vzrůstající fyziologické potíže mnohých párů, které se rozhodnou mít dítě.

3.15

Co se týká nových rizik, pracovní stres je jednou z příčin deprese, která může vést až k sebevraždě. Je třeba rovněž bojovat proti stresu nezaměstnaných a obecněji všech, kteří mají pocit zbytečnosti ve společnosti. Duševní zdraví je podstatnou složkou zdravotního stavu populace.

3.16

Na důstojné stáří se připravujeme celý život. Pracovní podmínky hrají rozhodující roli: naděje dožití není stejná pro zaměstnance v kanceláři, pracovníky na směny či pro zemědělce. Právě snížení pracovní náročnosti, omezení noční práce a snížení míry stresu je způsob, jak se připravit na zdravé stárnutí.

3.17

Pro důstojné stáří je zásadní zachovat si pocit společenské potřebnosti, síť vztahů, zdravou mysl, vykonávat nějakou činnost, profesní či dobrovolnickou, provozovat nějaký sport a mít dobrou životní hygienu.

3.18

Další téma, a sice konec života, by si zasloužilo diskusi na evropské úrovni, neboť se jedná o odpovědnost každého občana, což souvisí s konceptem důstojného života. V dnešní době umírá drtivá většina populace v nemocnici, což znamená, že konec života se stává významnou otázkou.

3.19

Je nezbytné rozvíjet služby paliativní péče umožňující vyhnout se utrpení v případě nevyléčitelné nemoci, kdy je lékařská péče neúčinná. Tyto služby neexistují ve všech nemocnicích nebo není možné přijmout všechny, kteří tuto pomoc potřebují.

3.20

Čtvrtým cílem programu je „vyvíjet jednotné přístupy a prokazovat jejich význam pro lepší připravenost a koordinaci v případech naléhavého ohrožení zdraví s cílem chránit občany před ohrožením zdraví, které přesahuje hranice států“. Epidemie neznají hranice, a proto je spolupráce v této oblasti velice důležitá. Bude zapotřebí poučit se z přijatých opatření, aby se v budoucnosti zabránilo plýtvání. Je třeba rozlišovat mezi preventivními opatřeními, jež souvisí se vzděláním a jež se mohou stát trvalými, a opatřeními, jež zahrnují nákup produktů, jejichž životnost je omezená. Výměna informací, pokud jde o náklady a výsledky, by mohla umožnit vypracovat metody přiměřené cílům.

Úř. věst. C 18/74, 19.1.2011

Úř. věst. C 339/1, 14.12.2010

Úř. věst. C 255/72 a 76, 22.9.2010

Úř. věst. C 128/89, 18.5.2010

Úř. věst. C 228/113, 22.9.2009

Úř. věst. C 318/10, 23.12.2009

Úř. věst. C 306/64, 16.12.2009

Úř. věst. C 317/105, 23.12.2009

Úř. věst. C 218/91, 11.9.2009

Úř. věst. C 175/116, 28.7.2009

Úř. věst. C 77/115, 31.3.2009

Úř. věst. C 224/88, 30.8.2008

Úř. věst. C 77/96, 31.3.2009.