52011PC0559

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

SOUVISLOSTI NÁVRHU

Správa Schengenu – posílení prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích

Souvislosti a odůvodnění změn obsažených v tomto návrhu a podrobné objasnění toho, jak mají fungovat v praxi, lze nalézt ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvaném „Správa Schengenu – posílení prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích“ , které je přijímáno společně s tímto návrhem.

Změny právních předpisů

Dne 16. listopadu 2010 přijala Komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření hodnotícího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis [1]. Tento návrh posiluje schengenský hodnotící mechanismus, zejména tím, že zjednodušuje činnosti navazující na hodnocení, jelikož zavazuje hodnocený členský stát k předložení akčního plánu odstraňování zjištěných nedostatků a k pravidelnému podávání zpráv o provádění tohoto plánu, dokud nejsou odstraněny všechny nedostatky. V případě závažných nedostatků, jež mají vliv na celkovou úroveň bezpečnosti jednoho nebo více členských států, má být informována Rada a Evropský parlament, takže na členský stát, který nedodržuje pravidla, je na nejvyšší politické úrovni vyvíjen nátlak, aby je dodržoval.

Každý členský stát je během pětiletého období hodnocen nejméně jednou, ale plánování hodnocení lze upravit podle potřeb a podle situace zjištěné na místě. Mohou být také prováděny neohlášené kontroly monitorující správné provádění všech doprovodných opatření.

Aby byl zajištěn nezbytný právní rámec jako odpověď na výzvu zasedání Evropské rady z 23.–24. června 2011 k dalšímu posílení schengenského hodnotícího systému a zavedení ochranné doložky pro skutečně kritické situace, kdy některý členský stát již není schopen plnit své povinnosti podle schengenských pravidel – jak je podrobně vysvětleno ve sdělení uvedeném v bodě 1.1 –, provádí Komise úpravu svého návrhu: umožňuje další podporu na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni tím, že posiluje podporu poskytovanou agenturou Frontex a zavádí možnost využít unijního mechanismu znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v případech, kdy některý členský stát trvale zanedbává povinnost provádět kontroly na svém úseku vnější hranice a kdy vzniklé okolnosti představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni. Zavedení tohoto mechanismu také znamená nutnost provést úpravu Schengenského hraničního kodexu, jejíž znění se předkládá společně s tímto návrhem.

Samotná potřeba úprav současného schengenského hodnotícího mechanismu je podrobně vysvětlena ve zmíněném návrhu ze dne 16. listopadu 2010. Ačkoliv se uvedený návrh nahrazuje návrhem současným, důvody pro předložení návrhu z listopadu 2010 se nezměnily, proto se Komise v upraveném návrhu zdrží opakování podrobného odůvodnění. Jelikož původní návrh ještě nebyl zákonodárci schválen (Evropský parlament zatím nepřijal postoj k návrhu v prvním čtení podle čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování EU), jsou úpravy začleněny do celkového znění původního návrhu[2], které se jinak nemění, s výjimkou změn týkajících se podpory členským státům a možnosti znovuzavedení ochrany vnitřních hranic (články 14 a 15 a zahrnutí „monitorování“ do celého textu) a dále určitých úprav prováděcích pravomocí svěřených Komisi (články 5, 8, 13 a 17). Tyto úpravy jsou nezbytné, jelikož po předložení původního návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[3], byla pozměněna příslušná horizontální pravidla projednávání ve výborech. Dále jsou v textu provedeny některé další změny, mj. pokud jde o roli agentury Frontex (článek 6) a Europol (článek 8) a podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě (článek 19).

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A HODNOCENÍ DOPADŮ

První diskuse o návrhu schengenského hodnotícího mechanismu v Radě a Evropském parlamentu stejně jako stanovisko Parlamentu ze dne 7. července 2011 [4] ukazují, že existuje široká politická podpora myšlence, že fungující mechanismus musí být doprovázen nástroji umožňujícími účinně reagovat na závažné nedostatky při uplatňování acquis některým členským státem.

Ve svém sdělení o migraci[5] Komise navrhla zavést mechanismus, který by na evropské úrovni umožnil rozhodnout, které členské státy výjimečně znovu zavedou kontroly na vnitřních hranicích a na jak dlouho. Tohoto mechanismu by se mělo využívat pouze jako poslední možnosti až poté, co by byla uskutečněna jiná (mimořádná) opatření s cílem stabilizovat situaci na příslušném úseku vnější hranice, a to na evropské úrovni – v duchu solidarity – a/nebo na vnitrostátní úrovni, tak aby bylo dosaženo většího souladu se společnými pravidly.

Tuto myšlenku přivítala Rada ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci na zasedání dne 12. května 2011, jakož i Evropská rada na zasedání ve dnech 23.–24. června 2011, kde vyzvala k zavedení mechanismu umožňujícího „reagovat na mimořádné okolnosti ohrožující celkové fungování schengenské spolupráce, aniž by došlo k ohrožení zásady volného pohybu osob“.

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Toto nařízení rozvíjí ustanovení politiky v oblasti vnitřních hranic v souladu s čl. 77 odst. 2 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 77 upravuje zrušení vnitřních hraničních kontrol jako konečný cíl oblasti volného pohybu osob v Evropské unii, jak stanoví článek 26 Smlouvy o fungování EU. Zrušení kontrol na vnitřních hranicích musí být doprovázeno opatřeními týkajícími se vnějších hranic, vízové politiky, Schengenského informačního systému, ochrany údajů, policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech. Správné uplatňování těchto opatření umožňuje zachovat oblast bez kontrol na vnitřních hranicích. Hodnocení a monitorování správného uplatňování těchto opatření proto sleduje hlavní politických cíl zachovat oblast bez kontrol na vnitřních hranicích. K dosažení tohoto konečného cíle slouží také opatření zaměřená na zmírnění negativních následků trvalých závažných nedostatků při uplatňování schengenského acquis některým členským státem, včetně možnosti uchýlit se k výjimečnému dočasnému znovuzavedení ochrany vnitřních hranic jako poslední možnosti za okolností, které představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni.

Návrh na vytvoření schengenského hodnotícího mechanismu předložený v listopadu 2010 obsahuje všechny potřebné informace o dopadech na rozpočet, které zůstávají beze změn.

2010/0312 (COD)

Pozměněný návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. e) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s postupem stanoveným v článku 294 Smlouvy řádným legislativním postupem ,

(1) Schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích závisí na tom, jak účinně a účelně členské státy uplatňují doprovodná opatření v oblasti vnějších hranic, vízové politiky Schengenského informačního systému, včetně ochrany údajů, policejní spolupráce, justiční spolupráce v trestních věcech a protidrogových politik.

(2) Rozhodnutím výkonného výboru ze dne 16. září 1998[6] byl zřízen Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu. Stálý výbor obdržel mandát za prvé zjistit, zda jsou splněny všechny podmínky nezbytné k odstranění kontrol na vnitřních hranicích s kandidátskými zeměmi, a za druhé zajistit, aby bylo schengenské acquis řádně uplatňováno státy, které již acquis plně provádějí.

(3) Zvláštní hodnotící a monitorovací mechanismus k ověření uplatňování schengenského acquis je nezbytný vzhledem k nutnosti zajistit vysoký jednotný standard při uplatňování schengenského acquis v praxi a k zachování vysoké úrovně vzájemné důvěry mezi těmi členskými státy, které tvoří součást prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Tento mechanismus by měl být postaven na úzké spolupráci mezi Komisí a těmito členskými státy.

(4) Haagský program[7] vyzývá Komisi, aby „ihned po dokončení odstraňování kontrol na vnitřních hranicích předložila návrh na doplnění stávajících schengenských postupů pro vyhodnocování kontrolním mechanismem, který zajistí plnou účast odborníků členských států, včetně neohlášených inspekcí“.

(5) Stockholmský program[8] „se domnívá, že význam hodnocení schengenského prostoru zůstane i nadále zásadní, a mělo by proto dojít k zlepšení tohoto hodnocení posílením úlohy agentury Frontex v této oblasti“.

(6) Hodnotící mechanismus vytvořený v roce 1998 by tedy měl být zrevidován, pokud jde o druhou část mandátu uděleného stálému výboru. První část mandátu uděleného stálému výboru se bude i nadále uplatňovat tak, jak je stanoveno v části I rozhodnutí ze dne 16. září 1998.

(7) Zkušenosti získané během předchozích hodnocení ukazují, že je třeba zachovat koherentní hodnotící a monitorovací mechanismus zahrnující všechny oblasti schengenského acquis kromě těch, pro které již existuje v právních předpisech EU konkrétní hodnotící mechanismus.

(8) Do procesu hodnocení a monitorování by měly být úzce zapojeny členské státy. Opatření k provádění tohoto nařízení by měla být přijímána řídícím postupem podle článku 4 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi.

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[9]. V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 2 odst. 2 písm. b) bodu iii) tohoto nařízení se použije přezkumný postup.

(9) Hodnotící a monitorovací mechanismus by měl stanovit transparentní, účinná a jasná pravidla, pokud jde o metodu uplatňovanou pro hodnocení, využívání vysoce kvalifikovaných odborníků pro kontroly na místě a následná opatření navazující na zjištění těchto hodnocení. Tato metoda by měla zejména upravovat neohlášené kontroly na místě, jež by doplňovaly ohlášené kontroly na místě, především pokud jde o oblast hraničních kontrol a víz.

(10) Hodnotící a monitorovací mechanismus by měl rovněž zahrnovat ověřování příslušných právních předpisů o odstranění kontrol na vnitřních hranicích a kontrol uvnitř území států. S ohledem na zvláštní povahu těchto ustanovení, jež nemají vliv na vnitřní bezpečnost členského státu, by příslušné kontroly na místě měly být svěřeny výlučně Komisi.

(11) Během hodnocení a monitorování by měla být věnována pozornost zejména základním právům při uplatňování schengenského acquis .

(12) Hodnocení by mělo zaručit, že členské státy používají schengenská pravidla účinně a v souladu se základními zásadami a normami. Hodnocení se proto vztahuje na všechny příslušné legislativní a provozní činnosti, jež přispívají k fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.

( 12 13) Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie[10] (dále jen „agentura Frontex“) by měla podporovat provádění mechanismu, a to přednostně v oblasti hodnocení rizik, jež se týká vnějších hranic. Mělo by být rovněž možné, aby mechanismus ad hoc využíval odborné znalosti agentury pro kontroly na místě na vnějších hranicích.

(14) Hodnotící a monitorovací mechanismus by měl rovněž umožnit odstranění závažných nedostatků v uplatňování acquis tím, že zajistí, aby Komise poskytovala vhodnou pomoc za technické podpory Frontexu, Europolu nebo jiných příslušných agentur EU. Jako poslední možnost by pro případ, že by nastalé okolnosti představovaly závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni, měla být poskytnuta možnost znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v rozsahu a trvání nezbytném ke zmírnění negativních následků těchto nedostatků.

( 13 15) Členské státy by měly zajistit, aby odborníci, kteří byli vysláni na kontroly na místě, měli nezbytné odborné znalosti a absolvovali za tímto účelem zvláštní odbornou přípravu. Příslušné subjekty (např. agentura Frontex) by měly poskytnout odpovídající odborná školení a ve prospěch členských států by měly být uvolněny finanční prostředky na iniciativy zaměřené na zvláštní odbornou přípravu v oblasti hodnocení schengenského acquis ze stávajících finančních nástrojů a z jejich dalšího rozvoje.

( 14 16) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, které proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy V části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, mělo by se Dánsko rozhodnout v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení, zda jej provede ve svém vnitrostátním právu.

( 15 17) Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [11]. Spojené království se tedy neúčastní přijímání tohoto nařízení, které pro ně proto není závazné ani použitelné.

( 16 18) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [12]. Irsko se tedy neúčastní přijímání tohoto nařízení, které pro ně proto není závazné ani použitelné.

( 17 19) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[13] .

( 18 20) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [14].

( 19 21) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [15].

( 20 23) Pokud jde o Kypr, toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

( 21 24) Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.

( 22 25) Odborníci z Kypru, Bulharska a Rumunska by se měli nicméně účastnit hodnocení všech částí schengenského acquis ,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Tímto nařízením se vytváří hodnotící a monitorovací mechanismus k ověření uplatňování schengenského acquis v členských státech, ve kterých se toto acquis v plném rozsahu použije.

Odborníci z členských států, ve kterých se acquis podle příslušného aktu o přistoupení ještě plně nepoužije, se nicméně účastní hodnocení a monitorování všech částí acquis .

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení:

se „schengenským acquis “ rozumí ustanovení schengenského acquis začleněná do rámce Evropské unie protokolem připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a rovněž akty na ně navazující nebo s nimi jinak související.

Článek 3

Povinnosti

1. Komise je odpovědná za provádění hodnotícího a monitorovacího mechanismu v úzké spolupráci s členskými státy a za podpory evropských institucí, jak je uvedeno v tomto nařízení.

2. Členské státy spolupracují s Komisí při plnění úkolů, které jí toto nařízení ukládá. Členské státy rovněž spolupracují s Komisí během fáze příprav, kontrol na místě, podávání zpráv a činností navazujících na hodnocení.

Článek 4

Hodnocení

Hodnocení mohou využívat dotazníky a kontroly na místě. Obě tyto složky mohou být doplněny o prezentace hodnoceného členského státu v oblasti, které se hodnocení týká. Kontroly na místě a dotazníky mohou být používány buď samostatně nebo společně ve vztahu k určitému členskému státu a/nebo k zvláštním oblastem. Je možné provádět ohlášené nebo neohlášené kontroly na místě.

Článek 5

Víceletý program

1. Postupem uvedeným v čl. 15 odst. 2 Komise vytvoří víceletý program hodnocení na období pěti let; tento program bude vytvořen nejpozději šest měsíců před začátkem nového pětiletého období. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2.

2. Víceletý program zahrnuje seznam členských států, které budou v každém daném roce hodnoceny. Každý členský stát je během pětiletého období hodnocen nejméně jednou. Pořadí, ve kterém se mají členské státy hodnotit, vychází z analýzy rizik s ohledem na migrační tlak, vnitřní bezpečnost, čas uplynulý od předchozího hodnocení a vyváženost mezi různými částmi schengenského acquis , jež mají být předmětem hodnocení.

3. Víceletý program lze v případě nutnosti upravit postupem uvedeným v odstavci 1.

Článek 6

Analýza rizik

1. Nejpozději do30. září každého roku agentura Frontex předloží Komisi analýzu rizik s ohledem na migrační tlak a s doporučením priorit hodnocení v následujícím roce. Doporučení odkazují na konkrétní úseky vnější hranice a hraniční přechody, jež mají být hodnoceny v následujícím roce v rámci víceletého programu. Komise zpřístupní tuto analýzu rizik členským státům.

2. Ve stejné lhůtě, která je stanovena v odstavci 1, agentura Frontex předloží Komisi samostatnou analýzu rizik s doporučeními priorit hodnocení, jež mají být v následujícím roce provedena formou neohlášených kontrol na místě. Tato doporučení se mohou týkat jakéhokoliv regionu nebo konkrétní oblasti a obsahují seznam nejméně deset konkrétní úseků vnějších hranic a deset konkrétních hraničních přechodů. Komise může kdykoliv požádat agenturu Frontex o předložení analýzy rizik s doporučeními priorit hodnocení, jež mají být provedena formou neohlášených kontrol na místě.

Článek 7

Dotazník

1. Komise zasílá členským státům do 15. srpna předcházejícího roku standardní dotazník k hodnocení pro příští rok. Standardní dotazníky se týkají příslušných právních předpisů a organizačních a technických prostředků dostupných pro provádění schengenského acquis a zahrnují statistické údaje pro každou oblast hodnocení.

2. Členské státy poskytnou Komisi své odpovědi na dotazník do šesti týdnů od jeho doručení. Komise zpřístupní tyto odpovědi ostatním členským státům.

Článek 8

Roční program

1. S ohledem na analýzu rizik vypracovanou agenturou Frontex v souladu s článkem 6, odpovědi na dotazník podle článku 7 a případně na Europol či jiné dostupné zdroje vytvoří Komise roční program hodnocení, a to nejpozději do 30. listopadu přecházejícího roku. Program může stanovit hodnocení těchto oblastí:

- uplatňování acquis nebo jeho částí jedním členským státem, jak je upřesněno ve víceletém programu,

navíc v případě potřeby:

- uplatňování konkrétních částí acquis v několika členských státech (tematická hodnocení),

- uplatňování acquis skupinou členských států (regionální hodnocení).

2. První část programu , jež má být přijata postupem podle čl. 15 odst. 2, obsahuje seznam členských států, které mají být v souladu s víceletým programem hodnoceny v následujícím roce. Tato část obsahuje seznam oblastí, jež mají být předmětem hodnocení a kontrol na místě. Tuto část přijímá Komise. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2.

3. Komise vytvoří druhou část programu, která obsahuje seznam neohlášených kontrol na místě, jež mají být provedeny v následujícím roce. Tato část programu je tajná a nebude členským státům sdělena.

4. Roční program lze v případě nutnosti upravit v souladu s odstavci 2 a 3.

Článek 9

Seznam odborníků

1. Pro účast na kontrolách na místě sestaví Komise seznam odborníků určených členskými státy. Tento seznam je sdělen členským státům.

2. Členské státy uvedou oblasti odborných znalostí každého odborníka s odkazem na oblasti vyjmenované v příloze tohoto nařízení . Případné změny oznámí členské státy Komisi co nejdříve.

3. Členské státy uvedou, kteří odborníci jsou k dispozici pro neohlášené kontroly na místě v souladu s požadavky stanovenými v čl. 10 odst. 5.

4. Odborníci musí mít příslušnou kvalifikaci, včetně dobrých teoretických znalostí a praktických zkušeností v oblastech zahrnutých do hodnotícího mechanismu, jakož i řádnou znalost hodnotících zásad, postupů a technik hodnocení, a musí být schopni účinně komunikovat ve společném jazyce.

5. Členské státy zajistí, že jimi určení odborníci splňují požadavky uvedené v předchozím odstavci, přičemž uvedou, jakou odbornou přípravu odborníci absolvovali. Členské státy navíc zajistí, aby odborníci byli průběžně proškolováni, aby tyto požadavky neustále splňovali.

Článek 10

Týmy odpovědné za kontroly na místě

1. Kontroly na místě provádějí týmy jmenované Komisí. Týmy se skládají z odborníků ze seznamu odborníků uvedeného v článku 9 a z e zástupců úředníků Komise. Komise zajistí se vynasnaží o zajištění vyváženost i týmů z geografického hlediska a odborn é způsobilost i odborníků každého týmu. Odborníci členských států se nesmí účastnit kontroly na místě v členském státě, kde jsou zaměstnáni.

2. Komise může vyzvat vyzve Frontex, a v případě potřeby Europol, Eurojust nebo jinou příslušnou evropskou instituci, aby ustanovila zástupce, který se bude účastnit kontroly týkající se oblasti spadající do jejich oblasti působnosti jako pozorovatel.

3. Počet odborníků účastnících se hodnotící kontroly (včetně pozorovatelů) nesmí překročit osm osob v případě ohlášené kontroly a šest osob v případě neohlášené kontroly.

4. V případě ohlášených kontrol zašle Komise oznámení členským státům, jejichž odborníci byli jmenováni v souladu s odstavcem 1, nejpozději čtyři týdny před stanoveným datem kontroly na místě. Členské státy do jednoho týdne potvrdí, zda jsou tito odborníci k dispozici.

5. V případě neohlášených kontrol zašle Komise oznámení členským státům, jejichž odborníci byli jmenováni v souladu s odstavcem 1, nejpozději jeden týden před stanoveným datem kontroly na místě. Členské státy do 48 hodin potvrdí, zda jsou tito odborníci k dispozici.

6. Hlavním odborníkem je v případě kontrol na místě úředník zástupce Komise a odborník z členského státu, kterého vyberou společně členové týmu odborníků před kontrolou na místě.

Článek 11

Provádění kontrol na místě

1. Týmy provádějící kontroly na místě provedou všechny nezbytné přípravné činnosti s cílem zajistit efektivitu, přesnost a konzistentnost kontrol na místě.

2. Dotyčný členský stát je informován:

- nejméně dva měsíce před tím, než se má konat ohlášená kontrola na místě,

- nejméně 48 před tím, než se koná neohlášená kontrola na místě.

3. Členové týmu provádějícího kontrolu na místě mají u sebe průkazy, jež je opravňují k provedení kontroly na místě jménem Evropské unie.

4. Dotyčný členský stát zajistí, aby se tým odborníků mohl přímo obracet na příslušné osoby. Zajistí, aby měl tým přístup do všech oblastí, prostor a ke všem dokumentům potřebným k hodnocení. Zajistí, aby tým mohl provádět výkon svého mandátu s cílem ověřit činnosti v hodnocených oblastech.

5. Dotyčný členský stát napomáhá týmu při plnění jeho úlohy všemi prostředky v rámci svých zákonných pravomocí.

6. V případě ohlášených kontrol na místě poskytne Komise předem dotyčným členským státům jména odborníků v týmu. Dotyčný členský stát určí kontaktní místo pro praktické záležitosti týkající se kontroly na místě.

7. Členské státy jsou odpovědné za nezbytná opatření, pokud jde o dopravu a ubytování svých odborníků. Náklady na dopravu a ubytování odborníků účastnících se kontroly hradí Komise.

Článek 12

Ověřování volného pohybu osob na vnitřních hranicích

Odchylně od článku 10 jsou týmy pro neohlášenou kontrolu na místě k ověření neexistence kontrol na vnitřních hranicích tvořeny pouze úředníky zástupci Komise.

Článek 13

Hodnotící zprávy

1. V návaznosti na každé hodnocení se vypracuje zpráva. Hodnotící zpráva se zakládá na zjištěních učiněných během kontroly na místě, případně na dotazníku.

1. Pokud hodnocení vychází pouze z dotazníku nebo neohlášené kontroly na místě, vypracuje zprávu Komise.

2. V případě ohlášených kontrol na místě vypracuje zprávu tým během kontroly. Úředník Zástupce Komise má celkovou odpovědnost za vypracování návrhu zprávy a zajištění jeho integrity a kvality. V případě nesouhlasu usiluje tým o dosažení kompromisu. Odlišná stanoviska mohou být zahrnuta do zprávy.

2. Zpráva analyzuje příslušná kvalitativní, kvantitativní, provozní, správní a organizační hlediska a obsahuje výčet nedostatků či slabých stránek zjištěných během hodnocení. Zpráva obsahuje doporučení pro opatření k nápravě a termíny pro jejich splnění.

3. Každý závěr je zařazen do jedné z následujících kategorií:

3. vyhovující;

4. vyhovující s nutnými zlepšeními;

5. nevyhovující.

4. Komise sdělí zprávu návrh zprávy dotyčnému členskému státu do šesti týdnů od konání kontroly na místě nebo případně od obdržení odpovědí na dotazník. Dotyčný členský stát předloží do dvou týdnů své připomínky ke zprávě.

5. Komise předloží zprávu návrh zprávy a odpověď členského státu výboru zřízenému podle článku 15 17. Členské státy jsou vyzvány, aby se vyjádřily k odpovědím na dotazník, ke zprávě k návrhu zprávy a k připomínkám dotyčného členského státu.

Na tomto základě Komise rozhodne o hodnotící zprávě a přijme doporučení ch týkající ch se zařazení závěrů do kategorií podle odstavce 3 postupem podle čl. 15 odst. 2 . Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2.

Do jednoho měsíce od přijetí zprávy předloží dotyčný členský stát Komisi akční plán popisující, jak napraví zjištěné nedostatky.

Po konzultaci týmu odborníků Komise předloží výboru zřízenému podle článku 15 17 své zhodnocení vhodnosti akčního plánu , a to do měsíce od jeho předložení členským státem . Členské státy jsou vyzvány, aby se vyjádřily k akčnímu plánu.

6. Do šesti měsíců od obdržení zprávy podá dotyčný členský stát Komisi zprávu o provádění akčního plánu a poté podává každé tři měsíce hodnotící zprávu do doby, než je akční plán zcela proveden. V závislosti na závažnosti zjištěných nedostatků a opatřeních přijatých k jejich odstranění může Komise postupem podle čl. 15 odst. 2 naplánovat ohlášené kontroly rozhodnout o uskutečnění ohlášených kontrol k ověření provádění akčního plánu. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2. Komise může rovněž naplánovat neohlášené kontroly na místě.

Komise pravidelně informuje o provádění akčního plánu výbor zřízený postupem podle článku 15 17 .

7. Pokud kontrola na místě prokáže závažné nedostatky, které mohou mít podstatný vliv na celkovou úroveň bezpečnosti jednoho nebo více členských států, Komise ze své vlastní iniciativy nebo na žádost členského státu informuje co nejdříve Radu a Evropský parlament.

Článek 14

Opatření na vnějších hranicích a podpora agentury Frontex

1. V případech, kdy hodnotící zpráva zjistí závažné nedostatky při kontrolách na vnějších hranicích nebo při řízeních o navracení, může Komise za účelem zajištění souladu s doporučeními uvedenými v čl. 13 odst. 5 požádat hodnocený členský stát o přijetí některých konkrétních opatření, jež mohou zahrnovat:

- zahájení vyslání společných evropských jednotek pohraniční stráže v souladu s ustanoveními nařízení o agentuře Frontex,

- předložení strategických rozhodnutí Komise, týkajících se posouzení rizik a plánů na rozmístění vybavení, ke schválení agentuře Frontex,

- uzavření určitého hraničního přechodu na omezenou dobu, dokud nejsou nedostatky odstraněny.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2.

2. Komise pravidelně informuje výbor zřízený postupem podle článku 17 o pokroku při provádění opatření uvedených v odstavci 1 a o jeho vlivu na zjištěné nedostatky.

Článek 15

Závažné nedostatky při kontrolách na vnějších hranicích nebo při řízeních o navracení

1. Odchylně od ustanovení čl. 13 odst. 6 týkající se šestiměsíční lhůty pro podání zprávy o provádění akčního plánu v případě, že hodnotící zpráva uvedená v čl. 13 odst. 5 dojde k závěru, že hodnocený členský stát závažným způsobem zanedbává svou povinnost provádět kontroly na vnějších hranicích nebo řízení o navracení, podá hodnocený členský stát informace o provádění akčního plánu do tří měsíců po obdržení hodnotící zprávy.

2. Pokud po uplynutí této tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 Komise shledá, že se situace nezměnila, použijí se články 23, 23a a 26 Schengenského hraničního kodexu.

Článek 14 16

Citlivé informace

Týmy považují za důvěrnou jakoukoli informaci, kterou obdrží v průběhu výkonu svých povinností. Zprávy vypracované v návaznosti na kontroly na místě jsou klasifikovány jako důvěrné. Komise po konzultaci dotyčného členského státu rozhodne, která část zprávy může být zveřejněna.

Článek 15

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4, 7 a 8 rozhodnutí 1999/468/ES.

Článek 17

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16 18

Přechodná ustanovení

1. První víceletý plán v souladu s článkem 5 a první roční program v souladu s článkem 8 se vytvoří šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost. Datum začátku obou programů je jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.

2. První analýza rizik, kterou má provést agentura Frontex v souladu s článkem 6, je předložena Komisi nejpozději tři měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost.

3. Členské státy určí své odborníky v souladu s článkem 9 nejpozději tři měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 17 19

Informování Evropského parlamentu a Rady

Komise informuje Evropský parlament a Radu o doporučeních, která přijala podle čl. 13 odst. 5.

Článek 18 20

Podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o hodnoceních provedených podle tohoto nařízení. Zpráva se zveřejní a zahrnuje informace o:

- hodnoceních provedených v minulém roce a

- závěrech, které vyplynuly z jednotlivých hodnocení, a o aktuálním stavu, pokud jde o nápravná opatření.

Článek 19 21

Zrušovací ustanovení

Část II rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zakládá Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu (SCH/Com-ex (98) 26 def.), nazvaná „Prováděcí výbor pro státy, které úmluvu již uplatňují“, se zrušuje s účinkem od jednoho roku po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 20 22

Rada může rozhodnout, že schengenské hodnocení uvedené v aktech o přistoupení uzavřených poté, co toto nařízení vstoupilo v platnost, se provádí v souladu s tímto nařízením.

Článek 21 23

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami Smlouvou o fungování Evropské unie .

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

[1] KOM(2010) 624, 16.11.2010.

[2] Úpravy jsou vyznačeny tučným řezem a podtržením.

[3] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

[4] P5_TA(2011)0336.

[5] KOM(2011) 248, 4.5.2011.

[6] Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 138.

[7] Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1 (odstavec 1.7.1).

[8] Dokument Rady 17024/09, přijatý Evropskou radou ve dnech 10.–11. prosince 2009.

[9] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

[10] Nařízení Rady č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004, Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1.

[11] Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

[12] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.

[13] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[14] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[15] Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s.19.