52011PC0516

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)[1] se stalo použitelným dne 5. dubna 2010. Prováděcí pokyny o praktickém použití ustanovení nařízení byly vypracovány podle článku 51 vízového kodexu rozhodnutím Komise, kterým se stanoví příručka pro zpracování žádostí o víza a provádění změn v udělených vízech přijatou dne 19. března 2010[2].

Během přípravy příručky bylo zjištěno, že znění čl. 3 odst. 5 písm. b) a c) je nejasné:

1. v čl. 3 odst. 5 písm. b), který se týká osvobození z povinnosti mít letištní průjezdní vízum u držitelů povolení k pobytu udělených konkrétními zeměmi, byl opomenut odkaz na členské státy Evropské unie, jež se neúčastní přijetí tohoto nařízení, a na členské státy Evropské unie, jež plně neuplatňují schengenské acquis (v současné době Bulharsko, Irsko, Kypr, Rumunsko a Spojené království);

2. v čl. 3 odst. 5 písm. c), který se týká osvobození z povinnosti mít letištní průjezdní vízum u držitelů povolení k pobytu udělených konkrétními zeměmi, byl opomenut odkaz na členské státy Evropské unie, jež se neúčastní přijetí tohoto nařízení, a na členské státy Evropské unie, jež plně neuplatňují schengenské acquis (v současnosti jsou to Bulharsko, Irsko, Kypr, Rumunsko a Spojené království);

3. kromě toho bylo během přípravy příručky zjištěno, že formulace současného znění čl. 3 odst. 5 písm. c) umožňuje dvojí výklad, a proto by mělo být jasně stanoveno, že držitelé víz udělených členskými státy Evropské unie, jež se neúčastní přijetí tohoto nařízení, členskými státy Evropské unie, jež ještě plně neuplatňují ustanovení schengenského acquis , a určitými třetími zeměmi jsou osvobozeni z povinnosti mít letištní průjezdní vízum, pokud cestují do země, která vízum udělila, nebo do jakékoli jiné třetí země, a pokud se po použití uvedeného víza vrací ze státu, který je udělil (ne však pokud se vrací z jakékoli jiné třetí země);

4. odkaz na státy, které jsou smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je nadbytečný, neboť tyto státy jsou buď členské státy, na něž se vztahuje čl. 3 odst. 5 písm. a), nebo přidružené země, na něž se čl. 3 odst. 5 písm. a) vztahuje prostřednictvím dohody či protokolu o přidružení.

Do dubna roku 2010 byla ustanovení týkající se třetích zemí, jejichž státní příslušníci mají povinnost požádat o letištní průjezdní vízum, upravena společnými konzulárními instrukcemi (CCI) a společnou akcí 96/197/SVV[3]. Tato ustanovení se vztahovala na všechny osoby dané státní příslušnosti s výjimkou držitelů povolení k pobytu udělených Irskem, Spojeným královstvím či určitými třetími státy (Kanadou, USA, Japonskem atd.), neboť se předpokládalo, že takové osoby nebudou pro státy schengenského prostoru představovat riziko nedovoleného přistěhovalectví.

V roce 2008 se některé členské státy chopily iniciativy na změnu přílohy 3 společných konzulárních instrukcí s cílem stanovit, že ze stejného důvodu by rovněž držitelé víz udělených určitými třetími státy měli být osvobozeni z povinnosti žádat o letištní průjezdní vízum, pokud by držitel víza cestoval do třetího státu (nebo Irska nebo Spojeného království), který vízum udělil, nebo do jakéhokoli třetího státu. Podobně by dotyčná osoba byla osvobozena z povinnosti žádat o letištní průjezdní vízum, pokud by se po použití víza vracela z třetího státu, který toto vízum udělil. Toto osvobození by se netýkalo osoby vracející se z jakékoli jiné třetí země než té, která vízum udělila, neboť v případě, že tato osoba již není držitelem víza platného pro jednu ze zemí uvedených v čl. 3 odst. 5 písm. c), nelze dále předpokládat, že tato osoba nepředstavuje pro státy schengenského prostoru riziko nedovoleného přistěhovalectví.

Tato ustanovení byla sice přijata ve vízovém kodexu, ale v čl. 3 odst. 5 písm. b) a c) byla opomenuta zásadní slova, což mělo za následek nejasnou právní situaci.

Během práce na příručce bylo zváženo vyřešit tento problém pomocí pokynů, jež by vyjádřily tento úmysl. Příručka nemůže členským státům uložit právně závazné povinnosti, a proto je nutné provést změnu vízového kodexu, jejímž cílem bude nastolit právní jistotu a sladit provádění pravidel. Takové objasnění má praktický význam pro jednotlivé cestující i pro letecké společnosti.

Návrh se omezuje na technické změny spočívající ve vyjasnění stávajícího znění.

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A HODNOCENÍ DOPADU

Dva aspekty, jimiž se návrh zabývá, byly projednány ve Výboru pro víza a v pracovní skupině pro víza a členské státy podpořily Komisi v její snaze o omezené změny vízového kodexu.

3. PRÁVNÍ PRVKY NÁVRHU

Ustanovení čl. 3 odst. 5 písm. b) a c) vízového kodexu by měla být změněna tak, aby se vyjasnilo, že:

- osvobození z povinnosti mít letištní průjezdní vízum se musí vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli platného víza nebo povolení k pobytu uděleného členským státem, jenž neuplatňuje plně společnou vízovou politiku,

- osvobození od žádosti o udělení letištního průjezdního víza se vztahuje na držitele platného víza, pokud cestují do třetí země, která vízum udělila, do jakékoli jiné třetí země a pokud se po použití víza vracejí ze třetí země, která vízum udělila.

2011/0223 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterým se mění nařízení (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

5. V zájmu zajištění právní jistoty a průhlednosti je nezbytné stanovit pravidla pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť.

6. Státní příslušníci třetích zemí, na něž se vztahuje vízová povinnost podle čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 810/2009, a kteří jsou držiteli platného víza uděleného členským státem, Kanadou, Japonskem nebo Spojenými státy americkými nebo jsou držiteli platného povolení k pobytu, jež udělil členský stát, Andora, Kanada, Japonsko, San Marino nebo Spojené státy americké, jsou osvobozeni od požadavku na letištní průjezdní vízum. Mělo by být jasně stanoveno, že toto osvobození se vztahuje také na držitele platných víz nebo povolení k pobytu udělených členskými státy Evropské unie, jež se neúčastní přijetí tohoto nařízení, členskými státy Evropské unie, jež ještě plně neuplatňují ustanovení schengenského acquis.

7. Na osoby, jež jsou držiteli platného víza, by se toto osvobození mělo vztahovat, pokud cestují do země, která vízum vydala, nebo do jakékoli třetí země, a pokud se po použití víza vracejí ze země, která vízum vydala.

8. Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [4], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody[5].

9. Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [6], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES[7].

10. Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis , která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EC[8].

11. V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis , rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

12. Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis , jichž se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [9]; Spojené království se tudíž neúčastní jeho přijetí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

13. Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [10]. Irsko se tedy neúčastní jeho přijímání a nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

14. Pokud jde o Kypr, je toto nařízení aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

15. Toto nařízení je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V čl. 3 odst. 5 nařízení (ES) č. 810/2009 se písmena b) a c) nahrazují tímto:

„b) státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu uděleného členským státem Evropské unie, jenž se neúčastní přijetí tohoto nařízení, nebo členským státem Evropské unie, jenž ještě plně neuplatňuje ustanovení schengenského acquis , nebo kteří jsou držiteli platných povolení k pobytu uvedených v příloze V, která udělila Andora, Kanada, Japonsko, San Marino nebo Spojené státy americké a která zaručují zpětné přebírání držitele bez jakýchkoli podmínek;

c) státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného víza do některého členského státu Evropské unie, jenž se neúčastní přijetí tohoto nařízení, nebo členského státu Evropské unie, jenž ještě plně neuplatňuje ustanovení schengenského acquis , Kanady, Japonska nebo Spojených států amerických, anebo kteří se ze země, jež vízum vydala, po použití uvedeného víza vracejí;“.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost [ dvacátým ] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne .

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

[1] Úř. věst. L 243, 15.9.2009.

[2] K(2010)1620 v konečném znění.

[3] Úř. věst. L 63, 13.3.1996, s. 8.

[4] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[5] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[6] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[7] Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

[8] Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19.

[9] Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

[10] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.