52011PC0320

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Souvislosti návrhu

1.1. Odůvodnění a cíle návrhu

Jak bylo oznámeno v plánu politiky pro azyl[1], předložila Komise dne 9. prosince 2008 návrh, kterým se mění směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[2] (dále jen „směrnice o podmínkách přijímání“). Návrh byl připraven na základě hodnocení uplatňování stávající směrnice v členských státech a rozsáhlých konzultací s členskými státy, Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, nevládními organizacemi a jinými důležitými zúčastněnými stranami.

Dne 7. května 2009 přijal Evropský parlament postoj[3] k návrhu Komise, v němž schválil velkou většinu navrhovaných změn. O návrhu se jednalo v Radě zejména v průběhu českého a švédského předsednictví, jednání však byla obtížná a Rada nedospěla k žádnému stanovisku ke znění návrhu.

Předložením pozměněného návrhu hodlá Komise využít svého práva iniciativy na podporu úsilí o vytvoření skutečného společného evropského azylového systému. Komise je přesvědčena, že tento systém bude spravedlivý a účinný a že přinese prospěch jak členským státům, tak uprchlíkům.

Komise má politickou odpovědnost za usnadňování jednání a vytváření reálných příležitostí, tak aby Unie mohla dodržet svůj závazek uvedený ve Stockholmském programu, tedy dosáhnout zavedení společného evropského azylového systému do roku 2012. Výrazným podnětem v tomto směru bylo přijetí nové směrnice o dlouhodobém pobytu, která se nyní vztahuje i na osoby požívající mezinárodní ochrany.

Komise současně přijímá pozměněný návrh směrnice o azylovém řízení.

Podmínky přijetí mají umožňovat důstojnou úroveň života a mají být v celé Unii srovnatelné, bez ohledu na to, ve které zemi byla žádost o azyl podána. Za účelem dosažení těchto cílů pokračovala Komise ve shromažďování poznatků o tom, jak spojit osvědčené vnitrostátní postupy a usnadnit jejich uplatňování v celé EU.

Do pozměněného návrhu byly začleněny poznatky a zkušenosti získané během jednání a konzultací s jinými důležitými zúčastněnými stranami, např. s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládními organizacemi, díky čemuž vznikl jednodušší a soudržnější systém přijímání, který je v souladu se základními právy.

Návrh především zavádí jasnější pojmy a jednodušší pravidla a dává členským státům větší flexibilitu při jejich začleňování do vnitrostátních právních řádů. Umožňuje jim dále lépe řešit možné případy zneužívání jejich systémů přijímání a přihlíží k jejich obavám z finančních a správních důsledků některých navrhovaných opatření. Současně pozměněný návrh zachovává vysoké standardy zacházení s žadateli v souladu se základními právy. Zejména se to týká zadržení, kdy se podstatné omezení práva na volný pohyb smí uplatňovat pouze v případě nutnosti, přiměřeným způsobem a musí být doprovázeno nezbytnými právními zárukami. Prvořadým úkolem musí být vždy zohlednění zvláštní situace zranitelných osob. Standardy přijímání by rovněž měly být více sladěny tak, aby se dostatečně zabývaly druhotným pohybem, jelikož jsou jeho významným impulsem.

Pozměněný návrh je třeba chápat v souvislosti s pozměněným návrhem směrnice o azylovém řízení, jehož účelem je mimo jiné zajistit efektivnější a kvalitnější vnitrostátní azylové systémy, jež umožní členským státům rychleji vydávat rozhodnutí, a tím i snížit jejich náklady na přijímání žadatelů.

Pozměněný návrh souvisí také s nařízením o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, přijatým dne 19. května 2010, tedy po přijetí původního návrhu směrnice o podmínkách přijímání. Podpůrný úřad by mohl členským státům poskytovat praktickou a odbornou podporu při provádění této směrnice a při zjišťování osvědčených postupů. Mohl by rovněž podpořit ty členské státy, jejichž systémy přijímání čelí největšímu tlaku, tím, že by pomocí shromažďování osvědčených postupů a strukturované výměny postupů na vysoké úrovni pomohl identifikovat nejúspornější způsoby provádění plánovaných opatření. Poprvé od přijetí směrnice bude nyní podpůrný úřad poskytovat tuto podporu Řecku: vyšle podpůrné jednotky v oblasti azylu, které budou pomáhat při řešení naléhavých potřeb azylového řízení.

1.2. Obecné souvislosti

Návrh z roku 2008 i tento pozměněný návrh jsou součástí legislativního balíčku v azylové oblasti, jehož cílem je vytvořit do roku 2012 společný evropský azylový systém.

V roce 2008 Komise přijala spolu s návrhem, kterým se mění směrnice o podmínkách přijímání, také návrhy pozměňující dublinské nařízení a nařízení o Eurodacu. V roce 2009 přijala Komise návrhy, kterými se mění směrnice o azylovém řízení a kvalifikační směrnice. V roce 2010 bylo přijato nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, jehož cílem je zlepšit operativní spolupráci mezi členskými státy a usnadnit uplatňování společných pravidel v oblasti azylu.

Tento legislativní balíček je v souladu s Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu přijatým dne 16. října 2008, ve kterém byly znovu potvrzeny cíle Haagského programu a který vyzval Komisi, aby předložila návrhy s cílem zavést nejpozději v roce 2012 jednotné azylové řízení poskytující společné záruky. V témže rámci se ve Stockholmském programu, přijatém na zasedání Evropské rady ve dnech 10.–11. prosince 2009, zdůrazňuje potřebnost vytvoření „společného prostoru ochrany a solidarity na základě společného azylového postupu a jednotného statusu osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana“, založeného na „náročných požadavcích v oblasti ochrany“ a „spravedlivých a účinných postupech“, do roku 2012. Podle Stockholmského programu se má jednotlivým osobám dostat rovnocenného zacházení, pokud jde o podmínky přijetí , nezávisle na tom, ve kterém členském státě požádaly o azyl.

V rámci přípravy předchozího návrhu bylo provedeno posouzení dopadů[4]. Pozměněný návrh vychází ze stejných zásad jako návrh předchozí. Kromě toho se snaží zjednodušit a zpřesnit některá ustanovení s cílem usnadnit jejich uplatňování. Posouzení dopadů provedené pro účely předchozího návrhu tudíž platí i pro pozměněný návrh.

1.3. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Tento návrh je ve věci vytvoření společného evropského azylového systému plně v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999, s Haagským programem z roku 2004, s Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu z roku 2008 a se Stockholmským programem z roku 2009.

Návrh rovněž odpovídá cílům strategie Evropa 2020, jelikož žadatelům o azyl zajišťuje odpovídající přístup k zaměstnání. Žadatelé o azyl, kteří vyvíjejí hospodářskou činnost, již nepobírají další podporu z vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, takže kladným způsobem – ač často dočasně – přispívají k růstu.

2. Konzultace zúčastněných stran

V rámci přípravy předchozího návrhu předložila Komise zelenou knihu, uspořádala několik odborných setkání, včetně schůzek se zástupci Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a s partnery z občanské společnosti, zadala externí studii a shromáždila údaje z odpovědí na několik podrobných dotazníků.

Komise dále přijala hodnotící zprávu o provádění směrnice, která zjistila řadu nedostatků v právních předpisech a politikách členských států.

Po přijetí původního návrhu v prosinci 2008 byla v Radě vedena jednání na odborné úrovni, zejména během českého a švédského předsednictví. V průběhu těchto jednání se ukázalo, že řada členských států nesouhlasí s určitými ustanoveními návrhu, a to kvůli specifickým rysům svých azylových systémů a/nebo právních řádů. Z tohoto hlediska panovaly obavy, že by si změny vyžádaly značné úsilí ve finanční oblasti a správní úpravy a že by mohly narušovat účinnost azylového řízení.

Během jednání dostaly členské státy prostor k vysvětlení problémů při provádění některých ustanovení směrnice, s nimiž by se případně mohly potýkat. Ukázalo se, že aby se zabránilo ohrožení celkové soudržnosti navrhovaného systému zařazením mnoha výjimek pro konkrétní členské státy, mohla by Komise návrh přehodnotit a navrhnout komplexnější řešení nastolených problémů, jež by současně zachovalo přidanou hodnotu textu. Zpřesnění a zjednodušení navržených ustanovení by mělo usnadnit jejich uplatňování členskými státy a přinést nový impuls do příslušných jednání. Z toho důvodu Komise na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 8. listopadu 2010 oznámila, že před začátkem polského předsednictví Rady v roce 2011 předloží pozměněný návrh této směrnice a směrnice o azylovém řízení.

K navrženým změnám, které byly obsaženy v postoji Evropského parlamentu přijatém dne 7. května 2009, do značné míry přihlíží i tento pozměněný návrh. Pozměněný návrh také náležitě zohledňuje stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5] a Výboru regionů[6], jakož i výsledky konzultací s jinými zúčastněnými stranami, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládní organizace působící v oblasti základních práv.

V rámci přípravy tohoto pozměněného návrhu uspořádala Komise v lednu až dubnu 2010 řadu bilaterálních odborných konzultací setkání se zúčastněnými stranami včetně správních orgánů členských států, na nichž byly podrobně vysvětleny omezení a výhrady vůči původnímu návrhu Komise.

Pozměněný návrh rovněž zohledňuje diskuse vedené v rámci ministerské konference o kvalitě a účinnosti azylového řízení, kterou ve dnech 13.–14. září 2010 zorganizovalo belgické předsednictví. Konference se mimo jiné zaměřila na záležitosti spojené s řešením zvláštních potřeb zranitelných osob, které žádají o azyl.

3. Právní stránka návrhu

3.1. Shrnutí navrhovaných opatření

Hlavním cílem pozměněného návrhu je dále zpřesnit navržené normy pro přijímání a dát jim větší flexibilitu , tak aby je bylo možné snadněji zabudovat do vnitrostátních právních řádů. Současně jsou zachovány zásadní prvky návrhu z roku 2008, zejména zaručení odpovídajících a srovnatelných podmínek přijetí v celé EU. Návrh nadále zaručuje plné dodržování základních práv, protože byl vypracován s ohledem na vývoj judikatury Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva. To platí zvláště pro otázky práva na svobodu pohybu a respektování lidské důstojnosti.

Návrh také zlepšuje soulad v rámci legislativního balíčku týkajícího se společného evropského azylového systému, a zejména soulad s pozměněným návrhem směrnice o azylovém řízení. Na příslušných místech rovněž zahrnuje změny vycházející z jednání o kvalifikační směrnici a dublinském nařízení, tak aby byl zajištěn soulad v horizontálních otázkách.

Pozměněný návrh se zabývá zejména těmito tématy:

3.1.1. Snadnější provádění členskými státy

Pozměněný návrh dává členským státům ve srovnání s návrhem z roku 2008 větší míru volnosti při provádění některých navržených opatření, čímž se zohledňují obavy z potenciálně značných finančních dopadů a správních omezení a nákladů. Dosahuje se toho díky návrhu lépe definovaných právních pojmů, zjednodušených norem a prostředků přijímání a přizpůsobivějších pravidel , která bude jednodušší zabudovat do vnitrostátních postupů.

Tyto úpravy se týkají zejména záruk pro zadržené žadatele o azyl, podmínek přijímání v zajišťovacích zařízeních, lhůt přístupu na trh práce, úrovně zdravotní péče poskytované osobám se zvláštními potřebami přijímání a mechanismů zjišťování těchto potřeb, přístupu k materiální podpoře a povinnosti podávat hlášení, aby mohlo být lépe sledováno provádění klíčových ustanovení směrnice.

Pozměněný návrh dále lépe zaručuje, aby členské státy disponovaly nástroji k řešení případů, kdy jsou pravidla přijímání zneužívána a/nebo se stávají motivujícími faktory . Pozměněný návrh zejména umožňuje ve více případech odejmout materiální podporu, jsou-li současně uplatněny potřebné záruky a respektována situace zvláště zranitelných osob.

3.1.2. Jasná a přísná pravidla zadržení

Je nutné zavést přísná a vyčerpávající pravidla EU tak, aby k zadržení nedocházelo svévolně a aby byla vždy důsledně respektována lidská práva. Komise je znepokojena množstvím případů zadržování žadatelů o azyl; acquis EU týkající se azylu tuto záležitost nezmiňuje. V otázce zadržení proto pozměněný návrh zachovává obecný přístup návrhu z roku 2008. Konkrétně to znamená, že žadatele lze zadržet pouze z důvodů stanovených směrnicí, a pouze pokud je to v souladu se zásadami přiměřenosti a nezbytnosti a na základě posouzení každého jednotlivého případu. Musí být k dispozici nezbytné záruky, jako je případný přístup k opravným prostředkům a bezplatné právní pomoci. Podmínky přijímání v zajišťovacích zařízeních musí rovněž respektovat lidskou důstojnost. Navrhované změny jsou plně v souladu s Listinou základních práv EU a s nedávnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, pokud jde o výklad článku 3 Úmluvy.

Některá navržená pravidla zadržení jsou nyní flexibilnější a byly vyjasněny některé pojmy, aby bylo usnadněno uplatňování těchto pravidel a aby byla přizpůsobena určitým zvláštnostem v různých právních řádech členských států (např. u přístupu k bezplatné právní pomoci a možnosti správních orgánů vydat příkaz k zadržení). Pozměněný návrh dále zavádí přizpůsobivější podmínky přijímání, pokud jde o zeměpisné oblasti, kde je v praxi obtížné vždy zajistit všechny navržené právní záruky, zejména na hraničních přechodech a v tranzitních zónách. Dále bylo na příslušných místech provedeno několik změn s přihlédnutím k pravidlům EU pro zadržení státních příslušníků třetích zemí, pro které platí rozhodnutí o návratu, tak aby byl přístup k pravidlům zadržení státních příslušníků třetích zemí jednotnější.

V průběhu jednání v Radě se ukázalo, že za určitých okolností je v nejlepším zájmu nezletilých osob bez doprovodu, aby byly drženy v zajišťovacích zařízeních. Předchází se tak především únosům, k nimž údajně v neuzavřených střediscích dochází. V tomto ohledu povoluje pozměněný návrh zadržení nezletilých osob bez doprovodu pouze tehdy, je-li potvrzeno, že to je v jejich nejlepším zájmu v souladu s definicí navržené směrnice a že jiná, neomezující opatření nejsou účinná. Dále musí být provedeno individuální posouzení situace a na jeho základě zajištěno, že v důsledku zadržení neutrpí újmu zdraví a blaho těchto osob. Zadržení lze dále použít pouze v případě, že lze v konkrétním zajišťovacím zařízení zajistit nezbytné podmínky přijímání (přístup k volnočasovým aktivitám včetně aktivit na čerstvém vzduchu atd.). Toto navržené ustanovení je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

3.1.3. Zajištění důstojné životní úrovně

– Bylo zjištěno, že řešení zvláštních potřeb přijímání patří k oblastem, kde jsou současné vnitrostátní normy velmi problematické. Identifikace zvláštních potřeb přijímání má přitom nejen přímou vazbu na přístup žadatelů k odpovídající zdravotní péči, ale mohla by ovlivnit i kvalitu rozhodování. Pozměněný návrh má zajistit, aby byla zavedena vnitrostátní opatření pro rychlou identifikaci zvláštních potřeb přijímání zranitelných osob a pro trvalou podporu a sledování jednotlivých případů. Důraz je kladen zejména na zvláštní potřeby přijímání obzvláště zranitelných skupin, jako jsou nezletilé osoby a oběti mučení. Pozměněný návrh také zjednodušuje tento postup a vytváří jasnější vazbu mezi zranitelnými osobami a osobami se zvláštními potřebami přijímání.

S přihlédnutím k postoji Evropského parlamentu a silným výhradám Rady neobsahuje návrh odkaz na rovné zacházení jako s vlastními státními příslušníky, pokud jde o přístup k zdravotní péči.

– Při hodnocení uplatňování stávající směrnice se zjistily nedostatky v úrovni materiální podpory, kterou členské státy poskytují žadatelům o azyl. Ačkoliv stávající směrnice stanoví povinnost zajistit „odpovídající normy pro zacházení“, v praxi je obtížné definovat požadovanou úroveň podpory. Proto je nutné zavést referenční údaje, jež by pomohly lépe „vyčíslit“ tuto povinnost a jež by také mohly správní orgány členských států účinně uplatňovat.

Během jednání v Radě a nedávných konzultací s členskými státy se ukázalo, že ve skutečnosti jsou relevantní referenční údaje upraveny v právních předpisech nebo postupech členských států, ač rozdílným způsobem. Vzhledem k této skutečnosti dává pozměněný návrh určitou flexibilitu a nehodlá určovat jediný referenční údaj EU, ale umožňuje v tomto ohledu uplatňovat různá vnitrostátní kritéria za podmínky, že jsou měřitelná a že mohou usnadnit sledování úrovně podpory poskytované žadatelům.

3.1.4. Zvýšení soběstačnosti žadatelů o azyl

Přístup k zaměstnání by mohl zabránit vyloučení žadatelů o azyl z hostitelské společnosti a podpořit jejich soběstačnost. Naopak zákaz výkonu zaměstnání znamená pro stát vyplácení dalších sociálních dávek a mohl by napomáhat nelegálnímu zaměstnávání[7]. Usnadnění přístupu k pracovním místům znamená v tomto ohledu přínos jak pro žadatele o azyl, tak pro hostitelský členský stát.

V souladu s ustanoveními o lhůtě pro posuzování žádostí o azyl obsaženými v pozměněném návrhu směrnice o azylovém řízení umožňuje pozměněný návrh vyšší míru flexibility v otázce přístupu na trh práce.

3.2. Právní základ

Pozměněný návrh vychází z čl. 78 odst. 2 písm. f) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který vyzývá ke stanovení „norem“ týkajících se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl.

3.3. Územní působnost

Navrhovaná směrnice bude určena členským státům. Použití směrnice na Spojené království a Irsko bude stanoveno v souladu s protokolem č. 21 připojeným k SFEU.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného k SFEU, není směrnice pro Dánsko závazná ani použitelná.

3.4. Zásada subsidiarity

Hlava V SFEU, která se týká prostoru svobody, bezpečnosti a práva, svěřuje Evropské unii některé pravomoci v této oblasti. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu článkem 5 Smlouvy o Evropské unii, tj. pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejího rozsahu či účinků lépe dosaženo na úrovni Unie.

Současný právní základ pro činnost Unie je stanoven v článku 78 SFEU. V tomto ustanovení je uvedeno, že Unie „vyvíjí společnou politiku týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a ostatními příslušnými smlouvami.“ V čl. 78 odst. 2 písm. f) se uvádí, že Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje „normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo doplňkovou ochranu“.

Vzhledem k nadnárodnímu charakteru problematiky azylu a ochrany uprchlíků je EU schopna navrhovat řešení v rámci společného evropského azylového systému, zejména v otázkách norem pro přijímání žadatelů o azyl použitelných v celé Unii. Přestože přijetím směrnice v roce 2003 bylo dosaženo významné úrovně harmonizace, jsou nutné další kroky EU, aby bylo docíleno přísnějších a sladěnějších norem pro podmínky přijímání.

3.5. Zásada proporcionality

Při posuzování dopadů změn směrnice o podmínkách přijímání, jež bylo provedeno jako součást přípravy předchozího návrhu, byly podrobeny analýze veškeré alternativy řešení odhalených problémů z hlediska poměru mezi praktickým přínosem a potřebným úsilím. Toto hodnocení dospělo k závěru, že alternativa spočívající v přijetí opatření na úrovni EU nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle, tj. k vyřešení uvedených problémů. Tento pozměněný návrh zachovává základní zásady předchozího návrhu a současně dává členským státům více flexibility, čímž dále přispívá k dodržování zásady proporcionality.

3.6. Dopad na základní práva

Předkládaný návrh byl podroben hloubkovému přezkumu s cílem zajistit jeho plnou slučitelnost jednak se základními právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jež představují obecné zásady práva Unie, a jednak s mezinárodněprávními závazky. Zvláštní důraz tak byl kladen na ustanovení, jež upravují zadržení a procesní záruky, zacházení s osobami se zvláštními potřebami přijímání, zejména nezletilými osobami, nezletilými osobami bez doprovodu a oběťmi mučení, jakož i přístup k materiálním podmínkám přijetí.

Z hlediska základních práv budou mít přísnější a srovnatelnější normy pro přijímání žadatelů o azyl na tyto žadatele celkově silný pozitivní dopad. Zejména právo na svobodu, zaručené článkem 6 Listiny, bude posíleno zdůrazněním zásady, že nikoho nelze zadržet pouze proto, že podal žádost o mezinárodní ochranu; v podobném duchu návrh rovněž stanoví, že by zadržení mělo být povoleno pouze ve výjimečných případech upravených směrnicí a pouze v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti, pokud jde o způsob a účel zadržení. V souladu s článkem 47 Listiny je také zaručen přístup k účinným opravným prostředkům.

Do textu směrnice se zřetelněji promítnou práva nezletilých osob, mimo jiné zařazením příslušných definic, jež objasňují zásadu nejvlastnějšího zájmu dítěte v souladu s článkem 24 Listiny, a omezením možnosti zadržení. Specifické situaci zranitelných skupin bude lépe učiněno zadost včasnou identifikací jejich potřeb a poskytnutím přístupu k odpovídajícímu zacházení. Usnadnění přístupu na trh práce by mohlo napomoci větší soběstačnosti žadatelů o azyl a usnadnit jejich integraci v hostitelském členském státě. Dále návrh posílí zásadu zákazu diskriminace podle článku 21 Listiny tím, že bude zajištěno, aby s žadateli o azyl nebylo ve srovnání s vlastními státními příslušníky zacházeno méně příznivě. V neposlední řadě bude díky požadavku na podávání zpráv ohledně hlavních ustanovení směrnice souvisejících se zásadami základních práv možné na úrovni EU lépe sledovat, jak jsou tato ustanovení uplatňována. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že členské státy jsou povinny provádět a uplatňovat tuto směrnici v souladu se základními právy stanovenými v Listině.

ê 2003/9/ES

2008/0244 (COD)

Pozměněný návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o azyl (přepracované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 písm. f) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[8],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[9],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

(1) Ve směrnici Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, by mělo být provedeno několik podstatných změn[10]. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být přepracována.

ê 2003/9/ES 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(2) Společná azylová politika včetně společného evropského azylového systému je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kteří donuceni okolnostmi oprávněně hledají ochranu ve √ Evropské unii Õ Společenství. ð Měla by se řídit zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni. ï

ê 2003/9/ES 2. bod odůvodnění

ð nový

(3) Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967, a tedy na zásadě nenavracení. ð První fáze společného evropského azylového systému bylo dosaženo díky přijetí příslušných právních nástrojů stanovených ve Smlouvách, včetně směrnice 2003/9/ES. ï

ê 2003/9/ES 3. bod odůvodnění

Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský azylový systém v krátké době upravit společné minimální podmínky pro přijímání žadatelů o azyl.

ê 2003/9/ES 4. bod odůvodnění

Stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl je dalším krokem k vytvoření evropské azylové politiky.

ò nový

(4) Evropská rada přijala na svém zasedání dne 4. listopadu 2004 Haagský program, jenž stanovil cíle v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro období 2005–2010. V této souvislosti vyzval Haagský program Evropskou komisi, aby ukončila hodnocení nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu nástroje a opatření pro druhou fázi.

(5) Na svém zasedání ve dnech 10.–11. prosince 2009 přijala Evropská rada Stockholmský program, který znovu potvrdil závazek vytvořit do roku 2012 společný prostor ochrany a solidarity na základě společného azylového postupu a jednotného statusu osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, založeného na přísných standardech ochrany a na spravedlivých a účinných postupech. Stockholmský program dále stanoví, že je zcela zásadní, aby se jednotlivým osobám dostalo rovnocenného zacházení, pokud jde o podmínky přijetí, nezávisle na tom, ve kterém členském státě požádají o azyl.

(6) Je třeba uvolnit prostředky Evropského uprchlického fondu a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010[11], s cílem přiměřeně podpořit úsilí členských států při uplatňování norem stanovených v druhé fázi společného evropského azylového systému, a to zejména těch členských států, jejichž azylové systémy jsou z důvodu zeměpisné a demografické situace vystaveny zvláštnímu a neúměrnému tlaku.

(7) Na základě výsledků hodnocení provádění nástrojů první fáze by měly být v tomto stadiu potvrzeny zásady, na nichž je směrnice 2003/9/ES založena, s cílem zlepšit podmínky přijímání žadatelů o azyl.

(8) K zajištění rovného zacházení s žadateli o azyl po celé Unii by tato směrnice měla být uplatňována ve všech stadiích řízení o žádostech o mezinárodní ochranu, na všechny druhy uvedených řízení a ve všech místech a zařízeních, v nichž se žadatelé o azyl zdržují.

(9) Členské státy by měly při uplatňování této směrnice usilovat o to, aby byly v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod plně respektovány zásady nejlepšího zájmu dítěte a celistvosti rodiny.

ê 2003/9/ES 6. bod odůvodnění

(10) Při zacházení s osobami, na které se vztahuje tato směrnice, jsou členské státy vázány závazky vyplývajícími z mezinárodních norem o zákazu diskriminace, ke kterým přistoupily.

ê 2003/9/ES 7. bod odůvodnění

(11) Měly by být stanoveny takové minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, které budou v zásadě postačovat k zajištění důstojné úrovně života a srovnatelných životních podmínek ve všech členských státech.

ê 2003/9/ES 8. bod odůvodnění

(12) Harmonizace podmínek pro přijímání žadatelů o azyl by měla napomoci omezení druhotného pohybu žadatelů o azyl způsobeného rozdílnostmi v podmínkách přijímání.

ò nový

(13) K tomu, aby bylo zajištěno rovné zacházení se všemi žadateli o mezinárodní ochranu a byl zaručen soulad se stávajícím acquis EU týkajícím se azylu, zejména se směrnicí Rady […/…/EU] [kvalifikační směrnicí], je zapotřebí rozšířit oblast působnosti této směrnice tak, aby se vztahovala i na žadatele o podpůrnou ochranu.

ê 2003/9/ES 9. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(14) ð Prvořadým záměrem vnitrostátních orgánů by měla být neprodlená identifikace a sledování osob ï Přijímání skupin se zvláštními potřebami ð přijetí tak, aby bylo přijímání těchto osob uzpůsobeno ï √ jejich zvláštním potřebám Õ těmito potřebami.

ò nový

(15) Zadržení žadatelů o azyl by mělo být uplatňováno v souladu s hlavní zásadou, podle níž nelze nikoho zadržet pouze proto, že žádá o mezinárodní ochranu, jmenovitě v souladu s ustanovením článku 31 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951. Členské státy by zejména neměly žadatelům o azyl ukládat tresty z důvodu nelegálního vstupu či pobytu na jejich území a omezení pohybu by jim měly ukládat pouze v případě nutnosti. V této souvislosti by mělo být zadržení žadatelů o azyl možné pouze v jednoznačně definovaných výjimečných případech stanovených touto směrnicí a v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti, pokud jde o způsob i účel zadržení. Zadržený žadatel o azyl by měl mít právo na skutečný přístup k nezbytným procesním zárukám, jako jsou opravné prostředky před vnitrostátním soudem.

ê 2003/9/ES 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(16) Přijímání zadržených žadatelů Se zadrženými žadateli ð by mělo být zacházeno tak, aby byla plně respektována jejich lidská důstojnost, a jejich přijímání ï by mělo být zvlášť upraveno tak, aby se řídilo potřebami, které mají žadatelé v této situaci. ð Členské státy by měly zejména zajistit uplatňování článku 37 Úmluvy OSN o právech dítěte z roku 1989. ï

ò nový

(17) V některých případech možná nebude v praxi možné při zadržení okamžitě zajistit určité záruky přijetí, například z důvodu zeměpisné polohy nebo specifik zajišťovacího zařízení. Jakékoli odchýlení od těchto záruk by však mělo být dočasné a použitelné pouze za okolností stanovených v této směrnici. Odchýlení by mělo být použitelné jen za výjimečných okolností a mělo by být řádně odůvodněné, přičemž toto odůvodnění by mělo zohledňovat okolnosti jednotlivých případů včetně úrovně závažnosti a trvání uplatněného odchýlení a jeho dopadu na danou osobu.

ê 2003/9/ES 11. bod odůvodnění

(18) Za účelem splnění minimálních procesních záruk, tj. možnosti styku s organizacemi nebo skupinami osob poskytujících právní pomoc, by měly být poskytovány informace o těchto organizacích a skupinách osob.

ò nový

(19) Je nezbytné stanovit jasná pravidla pro přístup žadatelů o azyl na trh práce, aby byla podpořena soběstačnost těchto žadatelů a aby se vyrovnaly značné rozdíly mezi členskými státy. Tato pravidla by měla být v souladu s pravidly o délce posuzovacího řízení stanovenými ve směrnici […/…/EU] [směrnici o azylovém řízení].

(20) V zájmu zajištění materiální podpory poskytované žadatelům o azyl podle zásad stanovených v této směrnici je nutné, aby členské státy určily úroveň této podpory na základě relevantních a měřitelných referenčních údajů.

ê 2003/9/ES 12. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(21) √ Specifikací případů, kdy lze žadatelům o azyl omezit nebo odejmout dávky vyplývající z podmínek přijetí Õ, ð a současným zajištěním důstojné životní úrovně pro všechny žadatele o azyl ï Stanovením důvodů pro omezení nebo odnětí dávek plynoucích z podmínek přijetí žadatelů o azyl by měla být omezena možnost zneužívání přijímacího systému.

ê 2003/9/ES 13. bod odůvodnění

(22) Měla by být zajištěna účinnost vnitrostátních přijímacích systémů a spolupráce členských států v oblasti přijímání žadatelů o azyl.

ê 2003/9/ES 14. bod odůvodnění

(23) Je třeba povzbuzovat vhodnou spolupráci příslušných orgánů při přijímání žadatelů o azyl, a tím i harmonické vztahy mezi místními společenstvími a ubytovacími středisky.

ê 2003/9/ES 15. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(24) Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že čČlenské státy jsou √ by měly být Õ oprávněny přijmout nebo zachovat výhodnější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát o mezinárodní ochranu.

ê 2003/9/ES 16. bod odůvodnění

ð nový

(25) V tomto duchu jsou členské státy vyzývány, aby uplatňovaly tuto směrnici i v souvislosti s postupy rozhodování o žádostech o jiné formy ochrany státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, než jaké vyplývají z Ženevské úmluvy ð [ze směrnice …./.../EU] [z kvalifikační směrnice] ï.

ê 2003/9/ES 17. bod odůvodnění

(26) Je třeba pravidelně vyhodnocovat provádění této směrnice.

ê 2003/9/ES 18. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(27) Protože cílů navrhované činnosti, totiž stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto, z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti, lépe dosaženo na úrovni √ Unie ÕSpolečenství, může √ Unie Õ Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity ve smyslu článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení výše uvedených cílů.

ê 2003/9/ES 19. bod odůvodnění

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 18. srpna 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

ê 2003/9/ES 20. bod odůvodnění

Irsko se v souladu s článkem 1 uvedeného protokolu nepodílí na přijímání této směrnice. V důsledku toho se tato směrnice na Irsko nevztahuje, aniž je však dotčen článek 4 uvedeného protokolu.

ò nový

(28) V souladu s čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen odstavec 2 uvedeného článku, není Spojené království vázáno tímto opatřením a nadále je vázáno směrnicí 2003/9/ES, pokud nevyjádří přání přijmout toto opatření v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu.

(29) V souladu s článkem 1 uvedeného protokolu se Irsko nepodílí na přijímání této směrnice. Aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se proto Irsko touto směrnicí vázáno.

ê 2003/9/ES 21. bod odůvodnění

(30) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

ê 2003/9/ES 5. bod odůvodnění

ð nový

(31) Tato směrnice je založena na úctě k základním lidským právům, a zejména na zásadách uznávaných Listinou základních práv Evropské unie. Jejím cílem je především zajistit plné respektování lidské důstojnosti a podpořit používání článků 1 a ð , 6, 7, ï 18 ð , 21, 24 a 47 ï uvedené listiny. ð Tato směrnice musí být odpovídajícím způsobem provedena. ï

ò nový

(32) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

(33) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze II části B ve vnitrostátním právu,

ê 2003/9/ES

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

ÚČEL, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) „Ženevskou úmluvou“ Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

b) "žádostí o azyl" žádost podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;

ò nový

a) „žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. h) [směrnice …./.../EU] [kvalifikační směrnice];

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

b)c) „žadatelem“ √ , „žadatelem o mezinárodní ochranu“ Õ nebo „žadatelem o azyl“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří podali žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

c) d) „rodinnými příslušníky“ tito členové rodiny žadatele zdržující se v souvislosti s žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï ve stejném členském státě, pokud tato rodina existovala již v zemi původu:

√ i) pokud je žadatelem dospělá osoba: Õ

i) – manžel či manželka žadatele o azyl nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, se kterým/kterou žije v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právních předpisech nebo praxi členského státu přistupuje podle jeho právních předpisů o cizincích √ státních příslušnících třetích zemí Õ podobně jako k párům sezdaným,;

(ii) – nezletilé děti párůu uvedenýchého v první odrážce bodě i) nebo žadatele, pokud jsou svobodné a jsou nezaopatřené, bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva;

ò nový

– ženaté či vdané nezletilé děti párů uvedených v první odrážce bodu i) nebo žadatele bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva, pokud je nedoprovázejí jejich manželé či manželky a pokud je v jejich nejlepším zájmu považovat je za rodinné příslušníky;

ii) pokud je žadatelem nezletilá svobodná osoba:

– otec, matka, bez ohledu na to, zda je žadatelem dítě manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva, nebo osoba za žadatele zodpovědná podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí daného členského státu;

– ženatí či svobodní nezletilí sourozenci žadatele bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva, pokud je nedoprovázejí jejich manželé či manželky a pokud je v jejich nejlepším zájmu považovat je za rodinné příslušníky;

iii) pokud je žadatelem ženatá či vdaná nezletilá osoba: osoby uvedené v bodě ii), pokud žadatele nedoprovází jeho manžel či manželka a pokud je v nejlepším zájmu žadatele nebo jeho sourozenců považovat osoby uvedené v bodě ii) za rodinné příslušníky.

ê 2003/9/ES

e) „uprchlíkem“ osoba splňující podmínky čl. 1 bodu A Ženevské úmluvy;

f) „postavením uprchlíka“ postavení přiznané členským státem osobě, která je uprchlíkem a jako taková je přijata na území tohoto členského státu;

g) „řízením“ a „opravnými prostředky“ řízení a opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem členských států;

ò nový

d) „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší 18 let;

ê 2003/9/ES

ð nový

e)h) „nezletilouými osobouami bez doprovodu“ ð nezletilá ï osobay mladší 18 let, jež vstupujeí na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za niě podle práva nebo zvyklostí ð vnitrostátních zvyklostí daného členského státu ï odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenacházejí v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilouou osobuu, jež jejsou ponechánay bez doprovodu po vstupu na území členských států;

f)i) „podmínkami přijetí“ veškerá opatření, která členské státy v souladu s touto směrnicí přijímají ve prospěch žadatelů o azyl;

g)j) „materiálními podmínkami přijetí“ takové podmínky přijetí, mezi které patří ubytování, strava a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, ð jakož i kombinace uvedených tří forem ï, a dále denní příspěvky;

h)k) „zadržením“ zadržení žadatele o azyl členským státem na určitém místě, kde je žadatel zbaven svobody pohybu;

i)l) „ubytovacím střediskem“ jakékoliv zařízení sloužící k hromadnému ubytování žadatelů o azyl;.

ò nový

j) „zástupcem“ osoba nebo organizace jmenovaná příslušnými orgány, aby vystupovala jako zákonný opatrovník, jež má za úkol pomáhat nezletilé osobě bez doprovodu a zastupovat ji v řízeních stanovených touto směrnicí, tak aby byl zajištěn nejlepší zájem dítěte a aby mohla v případě potřeby za nezletilou osobu vykonávat právní úkony. Pokud je zástupcem této osoby organizace, jmenuje osobu zodpovědnou za plnění povinností zákonného opatrovníka nezletilé osoby v souladu s touto směrnicí;

k) „žadatelem se zvláštními potřebami přijetí“ žadatel, kterým je zranitelná osoba podle článku 21, která potřebuje zvláštní záruky, aby mohla využívat práv a plnit povinnosti podle této směrnice.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 3

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na všechny státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, které na hranici nebo území √ včetně hranice Õ ð , teritoriálních vod nebo tranzitních zón ï členského státu podají žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, po dobu, po kterou jsou oprávněni zůstat na území členského státu jako žadatelé o azyl, jakož i na jejich rodinné příslušníky, na něž se taková žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï vztahuje podle vnitrostátních právních předpisů.

ê 2003/9/ES

ð nový

2. Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států.

3. Tato směrnice se nevztahuje na případy, ve kterých se použije směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími[12].

4. Členské státy mohou rozhodnout o použití této směrnice i v souvislosti s postupy rozhodování o žádostech o jiné formy ochrany státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, než jaké vyplývají ð [ze směrnice …/…/EU] [z kvalifikační směrnice] ï z Ženevské úmluvy, nejsou-li považováni za uprchlíky.

Článek 4

Příznivější úprava

Členské státy mohou zavést nebo zachovat příznivější úpravu podmínek přijetí žadatelů o azyl a jiných blízkých příbuzných žadatele, kteří se nacházejí ve stejném členském státě, pokud jsou na něm závislí nebo z humanitárních důvodů, za předpokladu, že je daná úprava slučitelná s touto směrnicí.

KAPITOLA II

OBECNÁ USTANOVENÍ O PODMÍNKÁCH PŘIJETÍ

Článek 5

Informace

1. Členské státy informují žadatele o azyl v přiměřené lhůtě, nejpozději však do patnácti dnů po podání žádosti o ð mezinárodní ochranu ï o azyl u příslušného orgánu, přinejmenším o výhodách, jichž mohou požívat, a o povinnostech týkajících se podmínek přijetí, jež jsou povinni dodržovat.

Členské státy zajistí, aby žadatelé získali informace o organizacích či skupinách osob poskytujících zvláštní právní pomoc a o organizacích, jež jim mohou pomoci nebo poskytnout informace ohledně podmínek přijetí, které mohou využívat, včetně zdravotní péče.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

2. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 byly poskytovány písemně a pokud možno v jazyce, ð jemuž žadatelé rozumějí nebo ï o kterém lze důvodně předpokládat, že mu žadatelé rozumějí. V případě potřeby mohou být tyto informace sděleny i ústně.

Článek 6

Doklady

1. Členské státy zajistí, aby byl o žadateli do tří dnů od podání žádosti ð o mezinárodní ochranu ï u příslušného orgánu vystaveno osvědčení znějící na jeho jméno, které potvrzuje jeho postavení žadatele o azyl nebo skutečnost, že je oprávněn pobývat na území členského státu po dobu, po kterou je jeho žádost vyřizována či posuzována.

Pokud držitel osvědčení není oprávněn volně se pohybovat na území členského státu nebo jeho části, uvede se v osvědčení také tato skutečnost.

2. Členské státy mohou vyloučit uplatňování tohoto článku, je-li žadatel o azyl zadržen a během posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané na hranici nebo během řízení o právu žadatele na oprávněný vstup na území členského státu. Během posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï mohou členské státy v určitýchve výjimečných případech vystavit žadateli jiná osvědčení rovnocenná dokladu uvedenému v odstavci 1.

3. Doklad uvedený v odstavci 1 nemusí prokazovat totožnost žadatele o azyl.

4. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byl žadateli o azyl poskytnut doklad uvedený v odstavci 1, který bude platný po celou dobu, po kterou je žadatel oprávněn pobývat na území daného členského státu nebo na jeho hranici.

5. Nastanou-li vážné humanitární důvody vyžadující přítomnost žadatele o azyl v jiném státě, mohou mu členské státy vydat cestovní doklad.

ò nový

6. Členské státy neuloží žadatelům o azyl pouze proto, že podali žádost o mezinárodní ochranu, žádné povinnosti týkající se dokladů nebo jiných administrativních záležitostí, dokud jim nezaručí práva, na něž mají podle této směrnice nárok.

ê 2003/9/ES

ð nový

Článek 7

Pobyt a svoboda pohybu

1. Žadatelé o azyl se mohou volně pohybovat na území hostitelského členského státu nebo na území, které jim tento stát vymezí. Vymezené území nesmí narušovat nedotknutelnost soukromí a musí poskytovat dostatečný prostor pro zajištění přístupu ke všem výhodám vyplývajícím z této směrnice.

2. Členské státy mohou z důvodů veřejného zájmu nebo veřejného pořádku, nebo je-li to nutné pro účely rychlého vyřízení a účinného prověření žádosti ð o mezinárodní ochranu ï, stanovit místo pobytu žadatele o azyl.

3. Je-li to nezbytné, například z právních důvodů nebo z důvodu veřejného pořádku, mohou členské státy v souladu s vnitrostátními předpisy nařídit žadateli, aby se zdržoval na určeném místě.

3.4. Členské státy mohou podmínit poskytování materiálních podmínek přijetí setrváním žadatelů v konkrétním místě pobytu určeném členskými státy. Toto rozhodnutí může být obecné povahy, avšak musí být přijato vždy v jednotlivém případě a v souladu s vnitrostátními předpisy.

4.5. Členské státy stanoví možnost poskytnout žadateli dočasné povolení k opuštění místa pobytu uvedeného v odstavcích 2 a 43 nebo vymezeného území uvedeného v odstavci 1. Tato rozhodnutí musí být přijímána vždy v jednotlivém případě, objektivně a nestranně a u zamítavých rozhodnutí musí být uvedeno odůvodnění.

Žadatel nepotřebuje povolení k tomu, aby se dostavil na úřad nebo k soudu, je-li jeho přítomnost nutná.

5.6. Členské státy uloží žadatelům povinnost ohlásit příslušnému orgánu svou současnou adresu a oznámit mu co nejdříve každou její změnu.

ò nový

Článek 8

Zadržení

1. Členské státy nesmějí nikoho zadržet pouze proto, že požádal o mezinárodní ochranu v souladu se směrnicí […/…/EU] [směrnicí o azylovém řízení].

2. V případě nutnosti a na základě individuálního posouzení daného případu mohou členské státy zadržet žadatele, nelze-li účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření.

3. Aniž by byl dotčen článek 11 nebo postup zadržení v rámci trestního řízení, může být žadatel zadržen pouze v těchto případech:

a) za účelem zjištění nebo ověření jeho totožnosti nebo státní příslušnosti;

b) v rámci předběžného pohovoru za účelem zajištění důkazů, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena a jež by jinak nebylo možné získat;

c) během příslušného řízení za účelem rozhodnutí o jeho právu na vstup na dané území;

d) vyžaduje-li to ochrana národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku.

Tyto důvody se zakotví do vnitrostátních právních předpisů.

4. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní předpisy obsahovaly pravidla týkající se alternativ k zadržení, jako je např. pravidelné hlášení u příslušných orgánů, složení finanční záruky či povinnost zdržovat se na určeném místě.

Článek 9

Záruky pro zadržené žadatele o azyl

1. Zadržení trvá co nejkratší možnou dobu a pouze po dobu, kdy jsou použitelné důvody stanovené v čl. 8 odst. 3.

Správní řízení týkající se důvodů stanovených v čl. 8 odst. 3 se vykonávají s náležitou pečlivostí. Zpoždění, k nimž dojde během správních řízení a jež nejsou zaviněna žadatelem o azyl, nejsou důvodem pro to, aby byl žadatel o azyl nadále zadržován.

2. Zadržení nařizují soudní či správní orgány. V případech, kdy zadržení nařídí správní orgány, musí jej potvrdit do 72 hodin od zadržení soudní orgány. Shledá-li soudní orgán, že je zadržení protiprávní, nebo nevydá-li rozhodnutí do 72 hodin, musí být žadatel o azyl neprodleně propuštěn.

3. Zadržení se nařizuje písemně. Příkaz k zadržení musí obsahovat odůvodnění po skutkové i právní stránce a informace o postupech pro napadení příkazu k zadržení podle vnitrostátních právních předpisů, a to v jazyce, jemuž žadatel rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. Příkaz musí být zadrženému žadateli o azyl neprodleně předán.

4. Zadržení přezkoumává v přiměřených časových odstupech soudní orgán, a to buď z úřední povinnosti, nebo na žádost dotyčného žadatele o azyl a činí tak zejména vždy při jeho prodlouženém trvání, nebo jakmile to vyžadují okolnosti či jsou dodány nové informace, které mají dopad na zákonnost zadržení.

5. V případech podání opravného prostředku k soudu nebo soudního přezkumu rozhodnutí o zadržení zajistí členské státy žadatelům o azyl přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování, pokud si tito žadatelé nemohou dovolit uhradit náklady s nimi spojené a pokud je to nezbytné k tomu, aby jim byl zajištěn skutečný přístup ke spravedlnosti.

Do této bezplatné právní pomoci a zastupování spadá alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů a zastupování před soudními orgány.

Právní pomoc a zastupování lze omezit pouze na právní zástupce nebo poradce, kteří jsou vnitrostátními právními předpisy konkrétně určeni k poskytování pomoci a zastupování žadatelů o azyl.

Vnitrostátní právní předpisy stanoví postupy, kterými se řídí přístup k právní pomoci či zastupování v těchto případech.

Článek 10

Podmínky zadržení

1. Zadržení musí probíhat pouze ve zvláštních zajišťovacích zařízeních.

Zadržení žadatelé o azyl musí být ubytováni odděleně od jiných státních příslušníků třetích zemí, kteří nepodali žádost o mezinárodní ochranu, ledaže by to bylo nezbytné k zachování celistvosti rodiny a žadatel by s tím souhlasil.

2. Zadržení žadatelé o azyl musí mít přístup k otevřenému prostoru.

3. Členské státy zajistí, aby zástupci Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky mohli komunikovat s žadateli a měli přístup do zajišťovacích zařízení. Totéž platí i pro organizace, které na území daného členského státu vykonávají činnost jménem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na základě dohody s tímto členským státem.

4. Členské státy zajistí, aby rodinní příslušníci, právní zástupci nebo poradci a zástupci příslušných nevládních organizací, které jsou uznávány členským státem, mohli komunikovat s žadateli a měli přístup do zajišťovacích zařízení. Tento přístup může být omezen na základě vnitrostátních právních předpisů jen tehdy, je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného pořádku nebo správy zajišťovacího zařízení, a to pokud tím tento přístup není příliš omezen nebo znemožněn.

5. Členské státy zajistí, aby byly zadrženým žadatelům o azyl pravidelně poskytovány informace o řádu platném v daném zařízení, který stanoví jejich práva a povinnosti, v jazyce, jemuž žadatelé rozumějí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumějí.

6. V řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, se mohou členské státy odchýlit od ustanovení:

a) odst. 1 prvního pododstavce, pokud je ubytování ve zvláštních zajišťovacích zařízeních dočasně nedostupné, a členské státy tudíž musí použít vězeňské zařízení, pod podmínkou, že jsou zadržení žadatelé o azyl ubytováni odděleně od běžných vězňů; nezletilé osoby bez doprovodu však nesmějí být ubytovány ve vězeňském zařízení;

b) odstavce 5, pokud je žadatel o azyl zadržen na hraničním přechodu nebo v tranzitní zóně, s výjimkou případů uvedených v článku 43 směrnice […/…/EU] [směrnice o azylovém řízení].

Článek 11

Zadržení zranitelných osob a osob se zvláštními potřebami přijetí

1. Zranitelné osoby smějí být zadrženy pouze tehdy, je-li potvrzeno, že by v důsledku zadržení neutrpělo výraznou újmu jejich zdraví, včetně zdraví duševního, ani jejich blaho.

Jsou-li zadrženy zranitelné osoby, členské státy zajistí, aby byly tyto osoby pravidelně sledovány a aby se jim dostávalo odpovídající podpory s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci včetně situace zdravotní.

2. Nezletilé osoby smějí být zadrženy pouze tehdy, je-li v daném jednotlivém případě potvrzeno, že to je v jejich nejlepším zájmu, jak ukládá čl. 23 odst. 2.

Zadržení nezletilých osob je nejzazším opatřením použitým až tehdy, je-li potvrzeno, že nelze účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření. Trvá co nejkratší možnou dobu a musí být vyvinuto veškeré úsilí o propuštění zadržených nezletilých osob a jejich umístění do ubytovacího zařízení vhodného pro nezletilé osoby.

K zadržení nezletilých osob bez doprovodu se přistupuje jen ve velmi výjimečných případech.

Jsou-li nezletilé osoby zadrženy, musejí mít možnost věnovat se volnočasovým aktivitám včetně her a rekreačních aktivit přiměřených jejich věku.

Nezletilé osoby musejí mít přístup k otevřenému prostoru.

V případě zadržení nezletilých osob bez doprovodu členské státy zajistí, aby byly ubytovány odděleně od dospělých osob.

3. Zadrženým rodinám musí být poskytnuto oddělené ubytování, jež jim zajistí odpovídající soukromí.

4. Jedná-li se v případě zadržených žadatelů o azyl o ženy, členské státy zajistí, aby byly ubytovány odděleně od žadatelů o azyl mužského pohlaví, ledaže se jedná o rodinné příslušníky a všechny dotyčné osoby vysloví se společným ubytováním souhlas.

Mohou se dále uplatnit výjimky týkající se využívání společných prostor určených k rekreačním nebo společenským aktivitám, včetně podávání jídel.

5. V řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, se členské státy mohou odchýlit od ustanovení odst. 2 čtvrtého pododstavce, odstavce 3 a odst. 4 prvního pododstavce, pokud je žadatel o azyl zadržen na hraničním přechodu nebo v tranzitní zóně, s výjimkou případů uvedených v článku 43 směrnice […/…/EU] [směrnice o azylovém řízení].

ê 2003/9/ES

ð nový

Článek 12 8

Rodiny

Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v případě, že žadatelům o azyl poskytují ubytování, byla v co největší míře zachována celistvost jejich rodin zdržujících se na území těchto členských států. Tato opatření mohou být prováděna pouze se souhlasem dotyčných žadatelů.

Článek 13 9

Lékařské vyšetření

Členské státy mohou z důvodů ochrany veřejného zdraví nařídit lékařské vyšetření žadatele.

Článek 14 10

Školní docházka a vzdělávání nezletilých osob

1. Členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů o azyl a nezletilým žadatelům o azyl přístup ke vzdělávacímu systému za podobných podmínek jako státním příslušníkům hostitelského členského státu až do okamžiku výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů. Toto vzdělání může být poskytováno i v ubytovacích střediscích.

Dotyčný členský stát může stanovit, že přístup ke vzdělávacímu systému je omezen na přístup ke státnímu vzdělávacímu systému.

Nezletilými osobami jsou osoby mladší, než je věk plnoletosti podle předpisů členského státu, ve kterém byla žádost o azyl podána nebo ve kterém je posuzována. Členské státy však nesmějí odepřít přístup ke středoškolskému vzdělání z pouhého důvodu, že nezletilá osoba dosáhla zletilosti.

2. Přístup ke vzdělávacímu systému musí být umožněn nejpozději do tří měsíců ode dne podání žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï nezletilou osobou nebo ð jejím jménem ï jejími rodiči. Tato lhůta může být prodloužena až na jeden rok, je-li poskytováno speciální vzdělání zaměřené na usnadnění přístupu ke vzdělávacímu systému.

ò nový

V případě potřeby jsou pro nezletilé osoby k usnadnění jejich přístupu k národnímu vzdělávacímu systému a na podporu jejich integrace do tohoto systému zajišťovány přípravné kurzy včetně kurzů jazykových.

ê 2003/9/ES

ð nový

3. Není-li přístup ke vzdělávacímu systému uvedený v odstavci 1 možný vzhledem ke zvláštní situaci nezletilé osoby, ð je ï může jí členský stát ð povinen ï jí nabídnout jiné formy výuky ð v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi ï.

Článek 15 11

Zaměstnání

1. Členské státy stanoví dobu počínající dnem podání žádosti o azyl, po kterou žadatel nebude mít přístup na trh práce.

ò nový

1. Členské státy zajistí, aby měli žadatelé nejpozději do šesti měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu přístup na trh práce.

Členské státy mohou prodloužit tuto lhůtu nejvíce o dalších šest měsíců v případech upravených v čl. 31 odst. 3 písm. b) a c) směrnice […/…/EU] [směrnice o azylovém řízení].

ê 2003/9/ES

ð nový

2. Není-li do jednoho roku od podání žádosti o azyl přijato rozhodnutí v prvním stupni a není-li toto zpoždění zaviněno žadatelem, stanoví čČlenskéý státy stanoví ð v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy ï podmínky, za kterých je žadatelůmi umožněn přístup na trh práce ð a jež zajišťují skutečný přístup žadatelů o azyl na trh práce ï.

3. Má-li odvolání proti zamítavému rozhodnutí v řádném řízení odkladný účinek, nesmí být přístup na trh práce pozastaven po dobu odvolacího řízení, dokud není doručeno rozhodnutí o zamítnutí odvolání.

4. V rámci priorit své politiky trhu práce mohou členské státy upřednostňovat občany EU a státní příslušníky států, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, jakož i státní příslušníky třetích států s oprávněným pobytem.

Článek 16 12

Odborné vzdělávání

Členské státy mohou žadatelům o azyl umožnit přístup k odbornému vzdělávání bez ohledu na to, zda mají přístup na trh práce.

Přístup k odbornému vzdělávání související s pracovní smlouvou závisí na tom, do jaké míry má žadatel přístup na trh práce podle článku 15 11.

Článek 17 13

Obecná ustanovení o materiálních podmínkách přijetí a zdravotní péči

1. Členské státy zajistí, aby žadatelům byly dány k dispozici materiální podmínky přijetí, jakmile podají žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

2. Členské státy √ zajistí Õ přijmou taková opatření, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň pro zajištění zdraví a živobytí žadatelů √ o mezinárodní ochranu, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví Õ.

ê 2003/9/ES

ð nový

Členské státy dbají na to, aby tato odpovídající životní úroveň byla zajištěna i ð zranitelným ï osobám se zvláštními potřebami, které se nacházejí ve zvláštních situacích ve smyslu článku 17 ð 21 ï, a zadrženým osobám.

3. Členské státy mohou vyhradit poskytování všech nebo některých materiálních podmínek přijetí a zdravotní péče těm žadatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně pro zajištění zdraví a živobytí.

4. Členské státy mohou po žadatelích podle odstavce 3 požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči ve smyslu této směrnice, mají-li dostatečné prostředky, například pokud po přiměřenou dobu pracovali.

Ukáže-li se, že žadatel měl dostatečné prostředky na úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči v době, kdy byly tyto základní potřeby hrazeny, mohou po něm členské státy požadovat náhradu.

5. Materiální podmínky přijetí mohou být poskytovány ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinací těchto forem.

Poskytují-li členské státy materiální podmínky přijetí ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, určí se jejich hodnota v souladu se zásadami tohoto článku.

ò nový

5. Poskytují-li členské státy materiální podmínky přijetí ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, určí se jejich hodnota podle referenčních údajů stanovených podle právních předpisů nebo zvyklostí daného členského státu, tak aby žadatelé mohli mít stejnou životní úroveň jako státní příslušníci tohoto státu, např. minimální úroveň sociální pomoci. Členské státy mohou použít méně příznivé zacházení s žadateli o azyl v tomto ohledu ve srovnání s vlastními státními příslušníky, pouze pokud je to řádně odůvodněno.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 18 14

Další ustanovení o materiálních podmínkách přijetí

1. V případech, kdy je ubytování poskytováno přímo, mělo by mít jednu z těchto forem nebo by mělo být kombinací těchto forem:

a) prostory k ubytování žadatelů po dobu posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané na hranici státu ð nebo v tranzitních zónách ï,;

b) ubytovací střediska zaručující přiměřenou životní úroveň,;

c) soukromé domy, byty, hotely nebo jiné prostory vhodné k ubytování žadatelů.

2. ðAniž by byly dotčeny jakékoliv zvláštní podmínky zadržení uvedené v článcích 10 a 11, ï čČlenské státy zajistí, aby √ pokud jde o ubytování podle odst. 1 písm. a), b) nebo c) Õ žadatelům, kterým je poskytnuto ubytování podle odst. 1 písm. a), b) nebo c), byly zaručeny tyto podmínky:

a) √ aby byla žadatelům zaručena Õ ochrana jejich rodinného života,;

b) √ aby žadatelé měli Õ možnost komunikace s příbuznými, právními ð zástupci či ï poradci √ , se Õ a zástupci Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a ð dalších příslušných vnitrostátních, mezinárodních a nevládních organizací a subjektů ï nevládních organizací uznávaných členskými státy,;

ê 2003/9/ES čl. 14 odst. 7 (přizpůsobený)

ð nový

c) ðpříbuzným, ï pPrávním zástupcům nebo poradcům žadatelů o azyl a zástupcům Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky √ (UNHCR) a Õ ð příslušných ï nebo nevládních organizací jednajících jeho jménem, které jsou uznávány členským státem, musí být √ je Õ umožněn přístup do ubytovacích středisek a ostatních prostor k ubytování žadatelů za účelem pomoci těmto žadatelům. Tento přístup může být omezen výhradně z důvodu bezpečnosti √ těchto zařízení Õ ubytovacích středisek a prostor nebo žadatelů o azyl.

ò nový

3. V případě ubytování žadatelů v prostorách a ubytovacích střediscích uvedených v odst. 1 písm. a) a b) přihlížejí členské státy ke specifickým nebezpečím spojeným s jejich pohlavím a věkem, jakož i k situaci zranitelných osob.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

4. Členské státy věnují zvláštní pozornost √ přijmou vhodná opatření k Õ předcházení násilí ð a sexuálně motivovanému násilí včetně sexuálních útoků ï v prostorách a ubytovacích střediscích uvedených v odst. 1 písm. a) a b).

3. Členské státy v případě potřeby zajistí, aby nezletilé děti žadatelů nebo nezletilí žadatelé byli ubytováni se svými rodiči nebo s dospělým rodinným příslušníkem, který za ně podle práva nebo zvyklostí odpovídá.

5. 4. Členské státy zajistí, aby se žadatelé stěhovali z jednoho bydliště do druhého jen v nezbytných případech. Členské státy umožní žadatelům, aby vyrozuměli své právní ð zástupce či ï poradce o změně bydliště a o své nové adrese.

6. 5. Personál ubytovacích středisek musí být vhodně vyškolený a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozví, je vázán mlčenlivostí ve smyslu vnitrostátního práva.

7. 6. Členské státy mohou prostřednictvím poradního orgánu nebo rady zastupující ubytované osoby zapojit žadatele do řízení hmotných zdrojů i nemateriálních aspektů života v ubytovacím středisku.

7. Právním zástupcům nebo poradcům žadatelů o azyl a zástupcům Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo nevládních organizací jednajících jeho jménem, které jsou uznávány členským státem, musí být umožněn přístup do ubytovacích středisek a ostatních prostor k ubytování žadatelů za účelem pomoci těmto žadatelům. Tento přístup může být omezen výhradně z důvodu bezpečnosti ubytovacích středisek a prostor nebo žadatelů o azyl.

8. ðV řádně odůvodněných případech ï Pro výjimečné případy mohou členské státy výjimečně přijmout předpisy o materiálních podmínkách přijetí odchylné od tohoto článku, jež se použijí po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, pokud

a) – je nejdříve nutné zhodnocení zvláštních potřeb žadatele ð v souladu s článkem 22 ï,;

- materiální podmínky přijetí stanovené v tomto článku nejsou v určité zeměpisné oblasti k dispozici,

b) – běžně dostupné ubytovací kapacity jsou dočasně vyčerpány,.

- žadatel o azyl je zadržen nebo se nachází na hraničním přechodu v prostoru, který nesmí opustit.

I za těchto odchylných podmínek musí být zajištěny základní potřeby žadatele.

Článek 19 15

Zdravotní péče

1. Členské státy zajistí, aby byla žadatelům poskytnuta potřebná zdravotní péče, a to přinejmenším nutná a neodkladná péče ð v případě onemocnění či posttraumatické poruchy ï.

2. Členské státy poskytují potřebnou lékařskou a jinou pomoc žadatelům se zvláštními potřebami ð přijetí, případně včetně odpovídající psychologické péče ï.

KAPITOLA III

OMEZENÍ NEBO ODNĚTÍ DÁVEK PLYNOUCÍCH Z √ MATERIÁLNÍCH Õ PODMÍNEK PŘIJETÍ

Článek 20 16

Omezení nebo odnětí dávek plynoucích z √ materiálních Õ podmínek přijetí

1. Členské státy mohou omezit nebo odejmout dávky plynoucí z √ materiálních Õ podmínek přijetí,v těchto případech:

a) pokud žadatel o azyl

a) – opustí místo pobytu stanovené příslušným orgánem, aniž by jej o tom vyrozuměl anebo aniž by získal povolení, je-li nezbytné,;

b) – v přiměřené lhůtě určené vnitrostátním právem nesplní ohlašovací povinnost, neposkytne požadované informace nebo se nedostaví na osobní pohovor týkající se azylového řízení nebo

c) – již ve stejném členském státě podal ð následnou žádost podle čl. 2 písm. q) směrnice […/…/EU] [směrnice o azylovém řízení] ï jinou žádost o azyl ; √ nebo Õ

√d) zatajil, že disponuje peněžními prostředky, a proto neoprávněně požíval materiálních podmínek přijetí. Õ

Je-li žadatel √ v případech a) a b) Õ nalezen nebo přihlásí-li se dobrovolně příslušnému orgánu, přijme se s přihlédnutím k důvodům, proč místo opustil, řádně odůvodněné rozhodnutí o opětovném přiznání některých nebo všech √ odejmutých nebo omezených Õ dávek plynoucích z √ materiálních Õ podmínek přijetí.;

b) pokud žadatel zatajil, že disponuje peněžními prostředky, a proto neoprávněně požíval materiálních podmínek přijetí.

Ukáže-li se, že žadatel měl dostatečné prostředky na úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči v době, kdy byly tyto základní potřeby hrazeny, mohou po něm členské státy požadovat náhradu.

2. Členské státy nemusí přiznat podmínky přijetí v případě, že žadatel o azyl neprokáže, že požádal o azyl v nejkratší přiměřené době po svém příchodu do daného členského státu.

2. 3. Členské státy mohou stanovit sankce za závažné porušení řádu ubytovacích středisek nebo za použití hrubého násilí.

3. 4. Rozhodnutí o omezení, odnětí nebo nepřiznání dávek plynoucích z √ materiálních Õ podmínek přijetí a o sankcích ve smyslu odstavců 1, a 2 nebo 3 se přijímá vždy v jednotlivém případě, objektivně a nestranně a musí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí se činí na základě konkrétní situace dotyčné osoby, zejména s ohledem na osoby uvedené v článku ð 21 ï 17 , a řídí se zásadou přiměřenosti. Za všech okolností musí členské státy zajistit přístup k nutné zdravotní péči ð podle článku 19 ï.

4. 5. Členské státy zajistí, aby dávky plynoucí z materiálních podmínekky přijetí nebyly odejmuty ani omezeny před přijetím zamítavého rozhodnutí √ podle článku 3 Õ.

KAPITOLA IV

USTANOVENÍ O ð ZRANITELNÝCH ï OSOBÁCH SE ZVLÁŠTNÍMI POTŘEBAMI

Článek 21 17

Obecná zásada

1. Členské státy zohlední zvláštní situaci zranitelných osob, například nezletilých osob, nezletilých osob bez doprovodu, invalidních osob, starých osob, těhotných žen, osamělých rodičů s nezletilými dětmi ð , obětí obchodu s lidmi, osob trpících závažnou tělesnou chorobou, duševní chorobou či posttraumatickou poruchou ï a osob, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným formám hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, ve vnitrostátních předpisech provádějících ð tuto směrnici ï ustanovení kapitoly II týkající se materiálních podmínek přijetí a zdravotní péče.

2. Odstavec 1 se vztahuje pouze na osoby, u kterých byly zjištěny zvláštní potřeby po individuálním zhodnocení jejich situace.

ò nový

Článek 22

Identifikace zvláštních potřeb přijetí zranitelných osob

1. Členské státy zavedou postupy, jimiž budou zjišťovat, je-li žadatel zranitelná osoba a má-li v tom případě zvláštní potřeby přijetí, a určovat povahu těchto potřeb. Tyto postupy zahájí v přiměřené lhůtě po podání žádosti o mezinárodní ochranu. Členské státy zajistí, aby se tyto zvláštní potřeby přijetí zohledňovaly podle ustanovení této směrnice rovněž v případech, kdy vyjdou najevo až v pozdějším stadiu azylového řízení.

Členské státy zajistí, aby se osobám se zvláštními potřebami přijetí dostávalo po celou dobu azylového řízení odpovídající podpory a aby byla jejich situace vhodným způsobem sledována.

2. Postupy identifikace stanovenými v odstavci 1 není dotčeno hodnocení potřeby mezinárodní ochrany podle [směrnice …./.../EU] [kvalifikační směrnice].

ê 2003/9/ES

ð nový

Článek 23 18

Nezletilé osoby

1. Při provádění ustanovení této směrnice týkajících se nezletilých osob se členské státy řídí v první řadě nejlepším zájmem dítěte. ð Členské státy zajistí nezletilým osobám životní úroveň, jež bude přiměřená jejich fyzickému, duševnímu, duchovnímu, morálnímu a sociálnímu rozvoji. ï

ò nový

2. Při posuzování nejlepšího zájmu nezletilé osoby členské státy náležitě přihlížejí zejména k následujícím faktorům:

a) možnostem opětovného spojení rodiny;

b) blahu a sociálnímu rozvoji nezletilé osoby, kdy se přihlédne zejména k jejímu původnímu etnickému, náboženskému, kulturnímu a jazykovému prostředí;

c) otázkám bezpečnosti a ochrany, zejména pokud existuje riziko, že je nezletilá osoba obětí obchodování s lidmi;

d) názorům nezletilé osoby úměrně jejímu věku a zralosti.

3. Členské státy zajistí, aby měly nezletilé osoby v prostorách a ubytovacích střediscích podle čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) přístup k volnočasovým aktivitám včetně her a rekreačních aktivit, jež jsou přiměřené jejich věku, jakož i k venkovním aktivitám.

ê 2003/9/ES

4. 2. Členské státy zajistí přístup k rehabilitačním službám pro nezletilé osoby, které se staly obětí jakékoliv formy zneužívání, zanedbávání, vykořisťování, mučení nebo krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trpěly v ozbrojených konfliktech, a zajistí, aby jim v případě potřeby byla nabídnuta vhodná psychologická péče a kvalifikované poradenství.

ê 2003/9/ES čl. 14 odst. 3

ð nový

5. Členské státy v případě potřeby zajistí, aby nezletilé děti žadatelů nebo nezletilí žadatelé byli ubytováni se svými rodiči nebo s dospělým rodinným příslušníkem, který za ně podle právních předpisůa nebo ð vnitrostátních ï zvyklostí ð daného členského státu ï odpovídá ð , pokud je to v nejlepším zájmu dotyčných nezletilých osob ï.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 24 19

Nezletilé osoby bez doprovodu

1. Členské státy přijmou v co nejkratší době opatření k zajištění potřebného ð zástupce, který bude ï zastoupení nezletiléých osoby bez doprovodu zastupovat ð a pomáhat jim, ï ; zastoupení dítěte převezme zákonný poručník nebo v případě potřeby organizace pověřená péčí o nezletilé osoby a jejich blaho či jiný vhodný subjekt ð tak aby mohly využívat práv a plnit povinnosti podle této směrnice. Zástupce musí mít nezbytné odborné znalosti v oblasti péče o dítě a musí při provádění svých povinností podle tohoto článku postupovat v souladu s nejlepším zájmem dítěte, jak ukládá čl. 23 odst. 2 ï.

Příslušné orgány provádějí pravidelná hodnocení situace těchto nezletilých osob.

2. Nezletilé osoby bez doprovodu, které požádají o azyl ð mezinárodní ochranu ï, se od chvíle, kdy jsou přijaty na území hostitelského státu, ve kterém byla žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána nebo je posuzována, až do okamžiku, kdy jsou jej nuceny opustit, umísťují

a) ke zletilým příbuzným;,

b) do pěstounské rodiny;,

c) do ubytovacích středisek se zvláštními zařízeními pro nezletilé osoby;,

d) do jiného ubytování vhodného pro nezletilé osoby.

Členské státy mohou umístit nezletilé osoby bez doprovodu starší šestnácti let v ubytovacích střediscích pro dospělé žadatele o azylð , je-li to v jejich nejlepším zájmu, jak ukládá čl. 23 odst. 2 ï.

Sourozenci mají pokud možno zůstat spolu, přičemž se přihlíží k nejlepšímu zájmu dotyčné nezletilé osoby, a zejména k jejímu věku a stupni zralosti. Změny místa pobytu nezletilých osob bez doprovodu musí být omezeny na minimum.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

3. ð Členské státy stanoví postupy pro hledání rodinných příslušníků nezletilé osoby bez doprovodu. ï S ohledem na nejlepší zájem nezletilých osob bez doprovodu členské státy usilují ð S hledáním ï o co nejrychlejší nalezení jejich rodinných příslušníků √ nezletilé osoby bez doprovodu Õ ð začnou s ohledem na nejlepší zájem této osoby co nejdříve po podání žádosti o mezinárodní ochranu, případně s pomocí mezinárodních nebo jiných příslušných organizací. ï Při riziku ohrožení života nebo fyzické integrity nezletilé osoby nebo jejích blízkých příbuzných, zejména pokud tito příbuzní zůstali v zemi původu, musí být dbáno na důvěrnost shromažďování, zpracování a předávání informací o těchto osobách, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost.

ê 2003/9/ES

ð nový

4. Osoby pečující o nezletilé osoby bez doprovodu musí mít vhodné odborné vzdělání ð a ï nebo být vhodně ð proškolovány ï vyškoleny o jejich potřebách a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozvědí, jsou vázány mlčenlivostí ve smyslu vnitrostátního práva.

Článek 25 20

Oběti mučení a násilí

1. Členské státy zajistí, aby osobám, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jinému hrubému násilí, byla v případě potřeby poskytnuta nezbytná léčba poškození způsobených těmito činy ð , zejména přístup k rehabilitačním službám, které by měly těmto osobám umožňovat lékařskou a psychologickou péči ï.

ò nový

2. Osoby pečující o oběti mučení, znásilnění nebo jiného hrubého násilí musí mít vhodné odborné vzdělání a být vhodně proškolovány o jejich potřebách a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozvědí, jsou vázány mlčenlivostí ve smyslu příslušných vnitrostátních právních předpisů.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA V

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Článek 26 21

Opravné prostředky

1. Členské státy zajistí, aby bylo možné podat opravný prostředek v souladu s postupy vnitrostátního práva proti zamítavým rozhodnutím ohledně přiznání ð , odnětí nebo omezení ï dávek podle této směrnice a proti rozhodnutím podle článku 7, jimiž jsou dotčeny zájmy jednotlivého žadatele o azyl. Možnost podání opravného prostředku k soudu nebo soudního přezkumu rozhodnutí ð po skutkové i právní stránce ï musí být zaručena alespoň v posledním stupni.

ò nový

2. V případech uvedených v odstavci 1 zajistí členské státy žadatelům o azyl přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování, pokud si tito žadatelé nemohou dovolit uhradit náklady s tím spojené a pokud je to nezbytné k tomu, aby jim byl zajištěn skutečný přístup ke spravedlnosti.

Do této bezplatné právní pomoci a zastupování spadá alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů a zastupování před soudními orgány.

Právní pomoc a zastupování lze omezit pouze na právní zástupce nebo poradce, kteří jsou ve vnitrostátních právních předpisech konkrétně určeni k poskytování pomoci a zastupování žadatelů o azyl.

ê 2003/9/ES

ð nový

2. Vnitrostátní právo stanoví postupy, kterými se řídí přístup k právní pomoci ð či zastupování ï v těchto případech.

KAPITOLA VI

OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ ÚČINNOSTI PŘIJÍMACÍHO SYSTÉMU

Článek 22

Spolupráce

Členské státy pravidelně sdělují Komisi údaje o počtu osob, na které se vztahují podmínky přijetí, rozdělené podle věku a pohlaví, a úplné informace o druhu, názvu a vzoru dokladů uvedených v článku 6.

ò nový

Článek 27

Příslušné orgány

Každý členský stát oznámí Komisi, které orgány odpovídají za plnění povinností plynoucích z této směrnice. Členské státy Komisi vyrozumí o změnách těchto orgánů.

ê 2003/9/ES

ð nový

Článek 28 23

Systém řízení, sledování a dozoru

1. S patřičným ohledem na své ústavní struktury členské státy zajistí, aby byl zaveden ð zavedou ï vhodný mechanismus ð , jenž zajistí ï řízení a sledování podmínek příjmu a dozoru nad jejich kvalitou.

ò nový

2. Členské státy předloží Komisi do [jednoho roku po lhůtě pro provedení] příslušné informace podle formuláře v příloze I.

ê 2003/9/ES

Článek 29 24

Personál a prostředky

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby úřady a jiné organizace provádějící tuto směrnici obdržely nezbytné základní školení o potřebách žadatelů a žadatelek o azyl.

2. Členské státy přidělí potřebné prostředky na uplatňování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 30 25

Zprávy

Komise předloží do ð [dvou let po lhůtě pro provedení] ï 6. srpna 2006 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice a popřípadě navrhne nezbytné změny.

Členské státy předají Komisi do ð […/…/…] ï 6. února 2006 veškeré informace nezbytné pro sestavení této zprávy, včetně statistických údajů ve smyslu článku 22.

Po předložení √ první Õ zprávy podává Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice nejméně každých pět let.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

Článek 31 26

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 6. února 2005 √ články […] [články, jež byly oproti předchozí směrnici podstatně změněny] a přílohou I do […] Õ. Neprodleně √ poskytnou Õ o nich uvědomí Komisi √ jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí Õ.

Tato opatření √ Tyto předpisy Õ přijatáé členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. √ Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy. Õ

2. Členské státy sdělí Komisi znění √ hlavních Õ vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

ę

Článek 32

Zrušení

Směrnice 2003/9/ES se pro členské státy vázané touto směrnicí zrušuje s účinkem ode dne [den následující po dni stanoveném v čl. 31 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze II části B ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

ê 2003/9/ES (přizpůsobený)

Článek 33 27

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost √ dvacátým Õ dnem √ po Õ vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

√ Články […] [ Články ne změněné oproti předchozí směrnici ] a příloha I se použijí od [dne následujícího po dni uvedeném v čl. 31 odst. 1 prvním pododstavci]. Õ

Článek 34 28

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se √ Smlouvami Õ Smlouvou o založení Evropského společenství.

V […] dne

Za Evropský parlament

předseda / předsedkyně […]

Za Radu

předseda / předsedkyně […]

ò nový

PŘÍLOHA I

Formulář pro předložení informací členskými státy v souladu s čl. 28 odst. 2 směrnice […/.../EU]. Po uplynutí data uvedeného v čl. 28 odst. 2 této směrnice musí být tyto informace znovu předány Komisi, pokud dojde k podstatné změně vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí, kvůli níž dříve poskytnuté informace zastarají.

1. Na základě čl. 2 písm. k) a článku 22 směrnice […/…/EU] vysvětlete různé kroky při identifikaci osob se zvláštními potřebami přijetí, včetně okamžiku zahájení tohoto procesu a jeho důsledků pro řešení těchto potřeb, zejména pokud jde o nezletilé osoby bez doprovodu, o oběti mučení, znásilnění nebo jiných forem hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, a o oběti obchodu s lidmi.

2. Uveďte všechny informace o druhu, názvu a vzoru dokladů uvedených v článku 6 směrnice […/…/EU].

3. S odkazem na článek 15 směrnice […/…/EU] rozveďte, je-li přístup žadatelů o azyl na trh práce spojen se zvláštními podmínkami, a popište podrobně daná omezení.

4. S odkazem na čl. 2 písm. g) směrnice [.../…/EU] rozveďte, jakým způsobem jsou poskytovány materiální podmínky přijetí (tj. které materiální podmínky přijetí se poskytují formou věcného plnění, peněžitého plnění, poukázek nebo kombinací těchto forem) a uveďte výši denních příspěvků, jež jsou žadatelům o azyl poskytovány.

5. S odkazem na čl. 17 odst. 5 směrnice [.../…/EU] případně vysvětlete, jaké referenční údaje se podle vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí používají při stanovení výše finanční podpory poskytované žadatelům o azyl. V případě, že se s žadateli o azyl zachází méně příznivě než s vlastními státními příslušníky, vysvětlete důvody tohoto stavu.

ę

PŘÍLOHA II

Část A

Zrušená směrnice(uvedená v článku 32)

Směrnice Rady 2003/9/ES | (Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18) |

Část B

Lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu(uvedená v článku 31)

Směrnice | Lhůta pro provedení |

2003/9/ES | 6. únor 2005 |

ę

PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

Směrnice 2003/9/ES | Tato směrnice |

Článek 1 | Článek 1 |

Čl. 2 návětí | Čl. 2 návětí |

Čl. 2 písm. a) | - |

Čl. 2 písm. b) | - |

- | Čl. 2 písm. a) |

Čl. 2 písm. c | Čl. 2 písm. b) |

Čl. 2 písm. d) návětí | Čl. 2 písm. c) návětí |

- | Čl. 2 písm. c) bod i) návětí |

Čl. 2 písm. d) bod i) | Čl. 2 písm. c) bod i) první odrážka |

Čl. 2 písm. d) bod ii) | Čl. 2 písm. c) bod i) druhá odrážka |

- | Čl. 2 písm. c) bod i) třetí odrážka |

- | Čl. 2 písm. c) bod ii) návětí |

- | Čl. 2 písm. c) bod ii) první odrážka |

Čl. 2 písm. c) bod ii) druhá odrážka |

- | Čl. 2 písm. c) bod iii) |

Čl. 2 písm. e), f) a g) | - |

- | Čl. 2 písm. d) |

Čl. 2 písm. h) | Čl. 2 písm. e) |

Čl. 2 písm. i) | Čl. 2 písm. f) |

Čl. 2 písm. j) | Čl. 2 písm. g) |

Čl. 2 písm. k) | Čl. 2 písm. i) |

Čl. 2 písm. l) | Čl. 2 písm. j) |

- | Čl. 2 písm. k) |

- | Čl. 2 písm. l) |

Článek 3 | Článek 3 |

Článek 4 | Článek 4 |

Článek 5 | Článek 5 |

Čl. 6 odst. 1 až 5 | Čl. 6 odst. 1 až 5 |

- | Čl. 6 odst. 6 |

Čl. 6 odst. 2 až 5 | Čl. 6 odst. 2 až 5 |

Čl. 7 odst. 1 a 2 | Čl. 7 odst. 1 a 2 |

Čl. 7 odst. 3 | - |

Čl. 7 odst. 4 až 6 | Čl. 7 odst. 3 až 5 |

- | Článek 8 |

- | Článek 9 |

- | Článek 10 |

- | Článek 11 |

Článek 8 | Článek 12 |

Článek 9 | Článek 13 |

Čl. 10 odst. 1 | Čl. 14 odst. 1 |

Čl. 10 odst. 2 | Čl. 14 odst. 2 první pododstavec |

- | Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 10 odst. 3 | Čl. 14 odst. 3 |

Čl. 11 odst. 1 | - |

- | Čl. 15 odst. 1 |

Čl. 11 odst. 2 | Čl. 15 odst. 2 |

Čl. 11 odst. 3 | Čl. 15 odst. 3 |

Čl. 11 odst. 4 | - |

Článek 12 | Článek 16 |

Čl. 13 odst. 1 až 4 | Čl. 17 odst. 1 až 4 |

Čl. 13 odst. 5 | - |

- | Čl. 17 odst. 5 |

Čl. 14 odst. 1 | Čl. 18 odst. 1 |

Čl. 14 odst. 2 návětí, písm. a) a b) | Čl. 18 odst. 2 návětí, písm. a) a b) |

- [dřívější čl. 14 odst. 7 přizpůsobený] | Čl. 18 odst. 2 písm. c) |

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec | Čl. 18 odst. 4 |

Čl. 14 odst. 3 | - |

Čl. 14 odst. 4 | Čl. 18 odst. 5 |

Čl. 14 odst. 5 | Čl. 18 odst. 6 |

Čl. 14 odst. 6 | Čl. 18 odst. 7 |

Čl. 14 odst. 8 návětí, první odrážka | Čl. 18 odst. 8 návětí, písm. a) |

Čl. 14 odst. 8 druhá odrážka | - |

Čl. 14 odst. 8 třetí odrážka | Čl. 18 odst. 8 písm. b) |

Čl. 14 odst. 8 první pododstavec | Čl. 18 odst. 8 první pododstavec |

Čl. 14 odst. 8 třetí a čtvrtá odrážka | Čl. 18 odst. 8 písm. b) a c) |

Čl. 14 odst. 8 čtvrtá odrážka | - |

Čl. 14 odst. 8 druhý pododstavec | Čl. 18 odst. 8 druhý pododstavec |

Článek 15 | Článek 19 |

Čl. 16 odst. 1 návětí | Čl. 20 odst. 1 návětí |

Čl. 16 odst. 1 písm. a) | - |

Čl. 16 odst. 1 písm. a) první, druhá a třetí odrážka | Čl. 20 odst. 1 písm. a), b) a c) |

- | Čl. 20 odst. 1 písm. d) |

Čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec | Článek 20 druhý pododstavec |

Čl. 16 odst. 1 písm. b) první pododstavec | - |

Čl. 16 odst. 1 písm. b) druhý pododstavec | - |

Čl. 16 odst. 2 | - |

Čl. 16 odst. 3 až 5 | Čl. 20 odst. 2 až 4 |

Čl. 17 odst. 1 | Článek 21 |

Čl. 17 odst. 2 | - |

- | Článek 22 |

Čl. 18 odst. 1 | Čl. 23 odst. 1 |

- | Čl. 23 odst. 2 a 3 |

Čl. 18 odst. 2 | Čl. 23 odst. 4 |

Čl. 23 odst. 5 |

Článek 19 | Článek 24 |

Článek 20 | Čl. 25 odst. 1 |

- | Čl. 25 odst. 2 |

Čl. 21 odst. 1 | Čl. 26 odst. 1 |

- | Čl. 26 odst. 2 |

Čl. 21 odst. 2 | Čl. 26 odst. 2 |

Článek 22 | - |

- | Článek 27 |

Článek 23 | Čl. 28 odst. 1 |

- | Čl. 28 odst. 2 |

Článek 24 | Článek 29 |

Článek 25 | Článek 30 |

Článek 26 | Článek 31 |

- | Článek 32 |

Článek 27 | Čl. 33 první pododstavec |

- | Čl. 33 druhý pododstavec |

Článek 28 | Článek 34 |

– | Příloha I |

– | Příloha II |

- | Příloha III |

[1] KOM(2008) 360.

[2] Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.

[3] Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 348.

[4] SEK(2008) 2944.

[5] Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 110.

[6] Úř. věst. C 79, 27.3.2010, s. 58.

[7] Sdělení Komise pro Radu, Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů – Studie souvislostí mezi legální a nelegální migrací, KOM(2004) 412.

[8] Úř. věst. C , s. .

[9] Úř. věst. C , s. .

[10] Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.

[11] Úř. věst. L 132, 29.5.2010, s. 11.

[12] Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12.