23.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 54/18

—

podotýká, že větší zapojení místních a regionálních orgánů do politiky sousedství může posílit informovanost a účast občanů a jejich ztotožnění s cíli této politiky a odstranit dojem, že za záležitosti našeho kontinentu nesou odpovědnost výlučně vlády jednotlivých států a instituce v Bruselu. Místní a regionální orgány mohou v tomto smyslu také pomoci překonat nebezpečné tendence k izolacionismu či opětovné nacionalizaci, které by jinak mohly ohrozit stabilitu zemí a regionů jak v EU, tak ve třetích zemích;

—

vysoce oceňuje činnost a možnosti Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM), které umožňuje zapojení místních a regionálních orgánů do evropsko-středomořské politické diskuse a dává územní rozměr projektům, jež vybral generální sekretariát Unie pro Středomoří. Toto shromáždění zajišťuje také výměnu osvědčených postupů a přispívá k uskutečnění cílů evropské politiky sousedství;

—

podporuje rovněž Konferenci regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP) jako síť pro mnohostrannou spolupráci mezi regionálními a místními orgány v EU a v zemích Východního partnerství, jejímž cílem je větší zapojení těchto orgánů do provádění evropské politiky sousedství. Dále má v úmyslu spolupracovat s místními a regionálními orgány východních partnerských zemí s cílem vytvořit stálý institucionální rámec pro spolupráci;

—

doporučuje zintenzivnit politiku sousedství v celé oblasti Černého moře. Je třeba zdůraznit přetrvávající geopolitický význam tohoto regionu pro EU, z čehož také plyne důležitost černomořské synergie. EU by měla důrazně podporovat členské státy EU, jež sousedí s touto oblastí, v jejich činnosti týkající se politiky sousedství.

Zpravodaj

pan Jacek PROTAS (PL/ELS), maršálek Varmijsko-mazurského vojvodství

Odkaz

Společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami

KOM(2011) 303 v konečném znění

1.

vítá návrh Komise a jeho obecný cíl, který klade velký důraz na význam podpory snah o budování pevné demokracie a o politické reformy v partnerských zemích. Místní a regionální orgány v EU plní nepopiratelnou úlohu jakožto demokratické a politické orgány a mají zásadní význam pro budování demokracie. Rády by tudíž k tomuto úsilí přispěly v rámci politiky sousedství;

2.

s velkým uspokojením vítá dosavadní vývoj evropské politiky sousedství spočívající v rostoucí diferenciaci této politiky a jejím přizpůsobování konkrétním potřebám a situacím. Kladně hodnotí skutečnost, že je původní návrh („one suit for all“) z roku 2004 dále rozšiřován vytvářením stále specializovanějších nástrojů;

3.

s uspokojením konstatuje, že se prohlubuje specializace evropské politiky sousedství se zaměřením na Východní partnerství, Unii pro Středomoří a vznikající černomořskou synergii;

4.

domnívá se, že proces diferenciace evropské politiky sousedství by měl pokračovat a že by se politika sousedství měla stát důležitou součástí ambiciózní a ucelené evropské zahraniční politiky a jejím stále specializovanějším nástrojem;

5.

zdůrazňuje, že politika sousedství prováděná v regionech a regiony může být účinným nástrojem propagace hodnot, na nichž je Evropská unie založena – úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin;

6.

doporučuje, aby politika sousedství vybízela k účasti všechny regiony EU, přičemž by se mělo čerpat ze znalostí a zkušeností místních a regionálních orgánů v oblasti vnějších vztahů;

7.

mimořádnou důležitost přikládá zvyšování povědomí veřejnosti v regionech o otázkách politiky sousedství;

8.

zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet v evropské politice sousedství jak úroveň vlád jednotlivých zemí, tak sociální (mezilidskou) úroveň. Místní a regionální orgány mohou hrát zvlášť důležitou úlohu v cílené a odpovědné spolupráci s organizacemi občanské společnosti, jakožto veřejné orgány by však také měly mít svou roli při navazování kontaktů na administrativní či úřední úrovni;

9.

podotýká, že větší zapojení místních a regionálních orgánů do politiky sousedství může posílit informovanost a účast občanů a jejich ztotožnění s cíli této politiky a odstranit dojem, že za záležitosti našeho kontinentu nesou odpovědnost výlučně vlády jednotlivých států a instituce v Bruselu. Místní a regionální orgány mohou v tomto smyslu také pomoci překonat nebezpečné tendence k izolacionismu či opětovné nacionalizaci, které by jinak mohly ohrozit stabilitu zemí a regionů jak v EU, tak ve třetích zemích;

10.

vyzdvihuje důležitost spolupráce regionů z EU a regionů ze třetích zemí, jež spolu nesousedí;

11.

doporučuje podporovat nejen hospodářský růst jako takový, ale také udržitelný rozvoj v sousedních zemích, se zvláštním důrazem na snížení regionálních a sociálních nerovností;

12.

souhlasí s návrhem Komise podněcovat a podporovat partnerství. Dlouhodobá spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami ve společnosti podporuje pluralismus a angažovanost na mnoha úrovních, což zase zlepšuje předpoklady pro udržitelný hospodářský, společenský a demokratický rozvoj;

13.

domnívá se, že způsoby činnosti a opatření, jaké nabízejí regiony, mohou být velkým přínosem pro evropskou politiku sousedství a mohou podporovat její nástroje, např. programy TAIEX a Sigma, partnerství regionů a měst, akční plány v rámci evropské politiky sousedství;

14.

podporuje doporučení Komise, aby byla budována efektivní regionální partnerství v takových oblastech, jako je rozvoj malých a středních podniků, životní prostředí, vzdělávání, mládež, kultura, doprava, výzkum, rozvoj venkova a zaměstnanost. Místní a regionální orgány v EU mají značné zkušenosti a praktické znalosti v těchto oblastech a rády by se do těchto partnerství zapojily;

15.

podporuje hlavní argumenty uvedené ve stanovisku Intenzivní evropská politika sousedství a upozorňuje na jeho význam a aktuálnost;

16.

poukazuje na úlohu institucí EU v procesu efektivního využívání dostupných prostředků partnerskými zeměmi a navrhuje zaměřit se na praktickou spolupráci, která přináší konkrétní výsledky;

17.

jednoznačně zdůrazňuje, že v rozpočtu EU na období 2014–2020 musí být vyčleněny odpovídající prostředky na provádění evropské politiky sousedství;

18.

vítá skutečnost, že Komise chce zjednodušit a racionalizovat různé finanční nástroje, a poukazuje na potenciální dopad a přínos tohoto kroku;

19.

je přesvědčen o tom, že potřebná diferenciace politiky sousedství by neměla mít pouze formální charakter spočívající v zeměpisném rozdělování na jižní a východní rozměr;

20.

doporučuje diferenciovat politiku sousedství v závislosti na míře fungování demokracie (tj. demokratizaci) a právního státu, respektování lidských a občanských práv a také na průběhu politické a hospodářské transformace (se zvláštním důrazem na zavádění pravidel volného trhu) v jednotlivých zemích. Čím lépe bude politika sousedství zaměřená, tím bude účinnější;

21.

považuje za vhodné vytvářet politické nástroje umožňující přistupovat odlišným způsobem k opatřením na sociální úrovni, na úrovni orgánů samosprávy a na úrovni vlád jednotlivých zemí, v souladu s jejich zvláštnostmi a možnostmi. Činnost v těchto různých oblastech by měla být koordinovaná, ale nemusí a často by ani neměla probíhat souběžně;

22.

domnívá se, že na úrovni vlád jednotlivých zemí je v politice sousedství přístup „více za více“ jasný a opodstatněný;

23.

podotýká, že na sociální úrovni je přístup „více za více“ méně jasný a že příliš formální uplatňování tohoto přístupu může být dokonce kontraproduktivní a může ztěžovat již existující kontakty zdola nahoru. Účinnost sociálních kontaktů totiž závisí na jejich stálosti a co nejmenší formálnosti;

24.

domnívá se, že zapojení místních a regionálních orgánů nemůže nahradit zapojení občanů a třetího sektoru;

25.

zdůrazňuje, že zapojení třetího sektoru je třeba považovat za důležitý faktor politiky sousedství a že je k tomu zapotřebí specializovaných nástrojů;

26.

podtrhuje úlohu místních a regionálních orgánů při upevňování obchodních kontaktů a je toho názoru, že užší hospodářská integrace může být katalyzátorem společenských a politických změn. Vybízí rovněž země zahrnuté do evropské politiky sousedství, aby vytvářely zóny volného obchodu;

27.

vysoce oceňuje činnost a možnosti Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM), které umožňuje zapojení místních a regionálních orgánů do evropsko-středomořské politické diskuse a dává územní rozměr projektům, jež vybral generální sekretariát Unie pro Středomoří. Toto shromáždění zajišťuje také výměnu osvědčených postupů a přispívá k uskutečnění cílů evropské politiky sousedství;

28.

podporuje rovněž Konferenci regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP) jako síť pro mnohostrannou spolupráci mezi regionálními a místními orgány v EU a v zemích Východního partnerství, jejímž cílem je větší zapojení těchto orgánů do provádění evropské politiky sousedství. Dále má v úmyslu spolupracovat s místními a regionálními orgány východních partnerských zemí s cílem vytvořit stálý institucionální rámec pro spolupráci;

29.

žádá Evropskou unii, Unii pro Středomoří, vlády jednotlivých států a mezinárodní aktéry, aby dále spolupracovali se shromážděním ARLEM, které spojuje Výbor regionů a sdružení místních a regionálních orgánů, za účelem dosažení koordinovanější a účinnější činnosti ve Středomoří;

30.

doporučuje, aby sociální kontakty měly především přímý, mezilidský charakter. Důležitá je osobní angažovanost účastníků, a ne pouhé vykonávání jejich institucionálních úloh a činností;

31.

domnívá se, že je třeba vzbudit zájem měst a regionů o kulturní výměnu. Jedná se o oblast, v níž může být zvlášť účinný třetí sektor. Potřebuje však výraznou podporu ze strany místních a regionálních orgánů a vlád;

32.

domnívá se, že je třeba hledat rovnováhu mezi různými zájmy jednotlivých skupin regionů souvisejícími s odlišnou zeměpisnou polohou. Celkovou koordinací zahraniční politiky EU se musí zajistit to, aby rozdíly nevedly ke konkurenci mezi jihem a východem, a specializace regionů v jednotlivých oblastech politiky sousedství nesmí vyvolávat či prohlubovat případné rozdíly v zájmech a nezdravou rivalitu;

33.

domnívá se, že institucionalizace politiky sousedství by měla umožňovat a podporovat zapojení regionů a jejich činnost „na dálku“ (např. spolupráce středoevropských regionů ve Středomoří či spolupráce západoevropských regionů na východě). Posílil by se tím pocit spoluodpovědnosti regionů za evropskou politiku sousedství jako celek;

34.

soudí, že musí být posílena zvláštní úloha regionů ležících v citlivé oblasti u vnějších hranic EU na východě a na jihu. Právě těchto regionů se přímo dotýkají problémy spojené s evropským sousedstvím. Evropská politika sousedství by v žádném případě neměla být prováděna za jejich zády a měla by zohledňovat jejich specifické zájmy;

35.

doporučuje poskytovat regionům ležícím u vnějších hranic EU zvláštní podporu v rámci evropské politiky sousedství;

36.

podotýká, že evropská politika sousedství by měla brát v úvahu stávající vztahy se třetími zeměmi a především s Ruskem, a to zejména na východě. Je třeba upozornit regiony na tento aspekt této politiky a podporovat vhodné formy spolupráce se všemi třetími zeměmi, jichž se to týká;

37.

prohlašuje, že má v úmyslu podporovat proces demokratizace v jednotlivých zemích sousedících s EU tím, že bude i nadále ve spolupráci s Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy pořádat mise sledující průběh voleb;

38.

domnívá se, že je třeba zohlednit zvláštní podmínky působení Východního partnerství a politiky sousedství na Kavkaze;

39.

připomíná, že v rámci Východního partnerství je vzhledem k důsledkům konfliktu z roku 2008 nezbytné neustále a systematicky podporovat Gruzii;

40.

doporučuje zintenzivnit politiku sousedství v celé oblasti Černého moře. Je třeba zdůraznit přetrvávající geopolitický význam tohoto regionu pro EU, z čehož také plyne důležitost černomořské synergie. EU by měla důrazně podporovat členské státy EU, jež sousedí s touto oblastí, v jejich činnosti týkající se politiky sousedství;

41.

pokládá Moldavskou republiku za zvláštní případ. Politika sousedství a Východní partnerství zde dosáhly značného pokroku, je tudíž nutné podněcovat co nejširší zájem o vývoj v této zemi. I dílčí úspěch může mít velký význam pro propagaci politiky sousedství a evropské zahraniční politiky;

42.

doporučuje věnovat pozornost specifické situaci Kaliningradské oblasti, na kterou se přes její zvláštní polohu politika sousedství nevztahuje. Jedná se však o mimořádně důležité a citlivé území, jež nejen hraničí s EU, ale je jí ze všech stran obklopeno. Při provádění politiky sousedství v okolních oblastech je nutné přihlížet ke zvláštnostem tohoto regionu;

43.

je toho názoru, že navzdory zklamání, jež přinesla přetrvávající obtížná situace v Bělorusku, je třeba pokračovat v podpoře provádění politiky sousedství v této zemi;

44.

považuje za nezbytné důsledně podporovat demokratickou, politickou, hospodářskou a společenskou transformaci na Ukrajině;

45.

doporučuje, že by za současné situace související s „arabským jarem“ měla politika sousedství hrát významnou úlohu rozvíjením kontaktů mezi jednotlivými společenstvími. Je třeba věnovat této oblasti v nadcházejícím období zvláštní a velmi intenzivní pozornost. Na angažovanost v tomto regionu je nutné nahlížet jako na test odpovědnosti všech zemí EU coby států, regionů a společenství;

46.

připomíná, že každá ze zemí jižního Středomoří je odlišná a že přístup EU musí být specifický a musí odpovídat příslušné situaci. Nicméně budování demokracie a přechod k demokracii je univerzálním procesem, který začíná v prvé řadě na místní úrovni a nemůže být nařízen shora, má-li být stabilní a pevně zakotven ve společnosti;

47.

domnívá se, že euroregiony dodávají politice sousedství důležité zkušenosti. V případě středoevropských zemí se staly užitečným nástrojem během procesu přistoupení a od jejich vstupu do Evropské unie jim napomáhají upravovat vztahy se třetími zeměmi sousedícími s EU;

48.

z tohoto důvodu nabízí svou podporu při vytváření trvalých politických a administrativních decentralizovaných struktur, jelikož administrativní a institucionální kapacity místních a regionálních orgánů usnadňují spolupráci na úrovni nižších územních celků, zlepšují účinnost a řádnou správu věcí veřejných a mají klíčový význam pro proces demokratizace;

49.

doporučuje prozkoumat možnosti posílení stávajících euroregionů využitím nástroje evropského seskupení pro územní spolupráci. Zvýšila by se tím totiž právní jistota pro zúčastněné strany i transparentnost vytvářených struktur. Opakuje svůj požadavek, aby bylo možné vytvářet na bilaterálním základě evropská seskupení pro územní spolupráci se třetími zeměmi. Vyzývá členské státy, které tak doposud neučinily, aby přijaly nezbytná opatření k usnadnění vytváření a zavádění těchto seskupení;

50.

vyzdvihuje praktickou užitečnost programů budování kapacit v souvislosti s rozšířením a evropskou politikou sousedství a znovu připomíná svůj návrh vypracovat podobné iniciativy i pro země v jižním Středomoří, a podpořit tak budování kapacit na místní a regionální úrovni v těchto zemích (konkrétním příkladem může být pilotní program Nástroj pro místní správu LAF (1));

51.

konstatuje, že euroregiony umožňují širokou škálu činností, od hospodářských až po kulturní. V jejich rámci lze navazovat spontánní spolupráci se zapojením třetího sektoru. Euroregiony se ukázaly být pružným a mimořádně účinným nástrojem pro činnost na hranicích střední a východní Evropy, tj. na vnější hranici EU;

52.

doporučuje podporovat projekty a podněcovat ke vzniku dalších euroregionů (s využitím zkušeností euroregionů fungujících již nějakou dobu), obzvláště těch, jež by propojovaly oblasti v Alžírsku, Tunisku, Libyi a Egyptě s příslušnými oblastmi v jižní Evropě;

53.

domnívá se, že zvláštnost jižní hranice EU, jež je námořní hranicí, by neměla být považována za překážku bránící vytváření euroregionů. Je třeba zdůraznit význam iniciativ pro vznik euroregionů Andalusia-Gibraltar-Morocco, Notio Egeo-Turkey, Vorio Egeo-Turkey, Polis-TrakiaKent, třebaže je jejich vytváření teprve v počáteční fázi;

54.

soudí, že existuje naléhavá potřeba řádně fungujícího euroregionu Černé moře;

55.

je toho názoru, že euroregiony mohou účinně podporovat nástroje evropské politiky sousedství (ENPI), např. programy TAIEX a Sigma, twinning, akční plány v rámci evropské politiky sousedství;

56.

poukazuje na přidanou hodnotu evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) a makroregionální strategie jako inovačních nástrojů územní spolupráce na meziregionální a nadnárodní úrovni, neboť mohou v širším prostoru Středomoří a Černého moře posilovat soudržnost a koordinaci politické činnosti v různých oblastech tím, že budou racionalizovat rozdělení finančních prostředků a propagovat úlohu místních a regionálních orgánů na základě zásad víceúrovňové správy věcí veřejných a za širší účasti organizací občanské společnosti;

57.

doporučuje, aby kontakty mezi vládami jednotlivých zemí či dokonce mezi regionálními orgány nenahrazovaly širší a hlubší kontakty mezi společenstvími. Všechny středomořské země by měly být propojeny prostřednictvím euroregionů umožňujících kontakty mezi třetím sektorem a občany;

58.

doporučuje využívat opatření, jež jsou typická pro euroregiony, jako účinný nástroj v boji proti množství stereotypů a obav souvisejících s migrací na hranicích EU, a vyjadřuje názor, že k překonání stereotypních představ o Evropě a západu, které panují v mnoha zemích sousedících s Unií, mohou napomoci i přímé zkušenosti ze spolupráce a výměny;

59.

domnívá se, že aktivní politika sousedství může být prostředkem k zamezení nekontrolované migrace;

60.

domnívá se, že politika sousedství, v jejímž rámci je poskytována pomoc nejaktivnějším osobám a skupinám v regionech a v zemích sousedících s EU, napomáhá procesům politické a hospodářské transformace;

61.

zastává názor, že pomoc osobám a skupinám aktivně se podílejícím na demokratických změnách a hospodářských reformách zvyšuje účinnost veškerých činností;

62.

zdůrazňuje význam různých forem výměnných programů pro mládež a studenty v rámci politiky sousedství a také vědecké spolupráce;

63.

zdůrazňuje, že je důležité posílit administrativní kapacitu v partnerských zemích, a proto vítá posílení národních programů, jako je např. estonské centrum Východního partnerství, jež se zaměřuje na administrativní kapacitu, či akademie veřejné správy Východního partnerství ve Varšavě. Vyzývá, aby tyto programy podporovaly administrativní reformu a budování kapacit také na místní a regionální úrovni;

64.

doporučuje, aby jižní euroregiony měly partnery v jiných částech kontinentu (podobně jako je tomu u regionů). Vztahy tohoto typu by měly být navazovány obzvláště mezi euroregiony ležícími u jižní hranice EU a euroregiony ve střední a severní Evropě hraničící s východní Evropou. Evropská politika sousedství by se neměla dělit na izolované směry a regionální politika EU by tomu měla zabraňovat. Vhodným nástrojem pro utváření těchto vazeb se zdá být evropské seskupení pro územní spolupráci;

65.

domnívá se, že je nutné systematicky analyzovat vízovou politiku EU s cílem usnadnit udělování víz občanům zemí zahrnutých do evropské politiky sousedství, jelikož se tak podpoří dialog mezi společenstvími;

66.

vyzdvihuje potenciální výhody zavedení malého pohraničního styku na některých hranicích EU.