52011DC0578

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o provádění některých ustanovení nařízení Rady (ES) č. 812/2004, kterým se stanoví opatření týkající se náhodných úlovků kytovců při rybolovu a kterým se mění nařízení (ES) č. 88/98

ÚVOD

Nařízení Rady (ES) č. 812/2004[1] stanoví opatření týkající se podávání zpráv o náhodných úlovcích kytovců při stanovených druzích rybolovu a opatření na omezení těchto úlovků. Nařízení stanoví druhy rybolovu, při nichž je povinné používání akustických odpuzujících zařízení, technické údaje a podmínky používání těchto zařízení a druhy rybolovu, u nichž musí být prováděny programy s pozorovateli na palubě zaměřené na získání reprezentativních údajů, aby bylo možno posoudit rozsah vedlejšího odlovu kytovců. Členské státy odpovídají za prosazování používání akustických odpuzujících zařízení a za průběžné sledování jejich účinnosti i za provádění programů sledování v souladu s pokyny uvedenými v tomto nařízení.

Podle článku 6 uvedeného nařízení musí členské státy zasílat Komisi každý rok výroční zprávu o provádění některých ustanovení nařízení. V souladu s článkem 7 musí Komice poté, co obdrží druhou tuto zprávu od členských států, předložit Evropskému parlamentu a Radě sdělení o použití tohoto nařízení[2]. Po předložení čtvrté výroční zprávy členskými státy musí Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě aktualizované sdělení. Tato sdělení musí vycházet z posouzení zpráv předložených členskými státy a musí rovněž zohledňovat posouzení provedená Mezinárodní radou pro průzkum moří (ICES) a Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR). Tímto dokumentem plní Komise svoji povinnost podat druhou zprávu.

Sdělení přináší souhrn údajů shromážděných během období 2007 až 2009 a předložených Komisi členskými státy v souladu s článkem 6 nařízení. Rada ICES a výbor VTHVR byly rovněž požádány o analýzu vědeckého obsahu zpráv členských států, způsobu provádění nařízení a dalších vědeckých zpráv poskytnutých členskými státy. Tato analýza provedená radou ICES a výborem VTHVR byla ve sdělení zohledněna.

ANALÝZA ZPRÁV ČLENSKÝCH STÁTŮ

V podávání zpráv členskými státy podle nařízení (ES) č. 812/2004 byl od prvního sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu v roce 2009 zaznamenán pokrok. Nicméně stále lze nalézt odlišnosti v obsahu i ve formátu zpráv, které členské státy zasílají. Jak ICES, tak VTHVR poukazují na skutečnost, že vzhledem k nesrovnalostem zjištěným v poskytovaných informacích lze provádění nařízení posoudit jen do jisté míry. Pouze několik členských států (Irsko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království) přijalo dobrovolně navrhovaný formát zpráv, který navrhly ICES a VTHVR. Formálně tento standardní formát přijaly členské státy v květnu 2010. Do budoucnosti by měl přinést jednotnost při podávání zpráv.

Z dvaceti dvou pobřežních členských států podaly alespoň jednu výroční zprávu všechny státy, s výjimkou jednoho. Šest členských států (Belgie, Kypr, Řecko, Malta, Bulharsko a Rumunsko) informovalo Komisi, že podle nařízení nejsou povinny zprávu podávat. Buď je to proto, že jejich flotily neprovádějí rybolovné operace, na něž se vztahuje příloha I (používání akustických odpuzujících zařízení) nebo příloha III (pozorovatelé na palubě), nebo v případě Bulharska a Rumunska proto, že k rybolovným operacím dochází výlučně v Černém moři, které nespadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení. Zprávy s údaji od pozorovatelů na plavidle předložilo Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království. Kromě jednoho státu předložily všechny státy odhady náhodných úlovků.

Bez ohledu na evidentní zlepšení si však Komise uvědomuje, že mnohé členské státy mají stále problémy s prováděním nařízení, a to zejména s požadavky, které budou uvedeny dále.

Povinnost používat akustická odpuzující zařízení

V osmi členských státech (v Dánsku, Estonsku, ve Francii, v Německu, Irsku, Polsku, ve Španělsku a ve Spojeném království) je použití akustických odpuzujících zařízení při rybolovu povinné. Tyto členské státy podaly zprávu o jejich používání založenou na sledování kontrolními a vynucovacími subjekty, rozhovorech s rybáři a pilotních studiích. Obecně není jasné, nakolik jsou prováděna ustanovení článků 2 a 3 nařízení, a národní zprávy naznačují, že skutečné používání těchto zařízení plavidly a jeho sledování členskými státy je i nadále nedostatečné.

Všechny členské státy, které tato zařízení používají, uvedly, že je třeba dále pracovat na vyšší spolehlivosti, účinnosti a praktickém zacházení s těmi zařízeními. Tyto problémy vedly prakticky ve všech dotyčných státech k tomu, že bylo zadáno vypracování studií s cílem sledovat a posoudit používání akustických odpuzujících zařízení a ve spolupráci s několika výrobci zvýšit jejich praktičnost a zlepšit jejich technické vlastnosti. Byla rovněž posuzována bezpečnostní rizika související s používáním těchto zařízení, ale zprávy členských států ukazují, že je možné je z velké části překonat zlepšením konstrukce, zvýšením kontroly kvality na úrovni dodavatelů a rovněž změnami provozních postupů. Některé členské státy rovněž provedly testy nových typů akustických odpuzujících zařízení, které jsou na trhu k dispozici, a přinejmenším jeden z těchto nových přístrojů vykazuje slibné výsledky. Všech těchto testů se výrobci aktivně účastnili a je žádoucí, aby tato spolupráce pokračovala i při dalším výzkumu.

Problematické jsou dále i roční náklady na provoz akustických odpuzujících zařízení. Podle použité technologie u přístrojů a míry ztráty akustických odpuzujících zařízení u konkrétních druhů rybolovu mohou existovat výrazné rozdíly. Při rybolovu pevnými sítěmi[3] jsou náklady značné a ve spojení s malou spolehlivostí a negativními dopady na rybolovné operace odrazují od používání akustických odpuzujících zařízení a od plnění požadavků nařízení. Několik členských států však zavedlo režimy podpory nebo vybavilo rybáře těmito zařízeními bezplatně, aby se náklady vyrovnaly, rybáři měli možnost je vyzkoušet a zvýšilo se jejich používání. V některých případech to pomohlo, nicméně nejde o jednotné řešení ve všech členských státech a zdá se, že se jedná jen o krátkodobé řešení.

Několik členských států zkoumalo účinky větší vzdálenosti mezi akustickými odpuzujícími zařízeními připevněnými na pevných sítích a došlo k závěru, že ve skutečnosti ani zdvojnásobení této vzdálenosti zřejmě nesnižuje jejich účinnost. Zdvojnásobením vzdálenosti se mohou snížit náklady pro rybáře. Článek 3 nařízení umožňuje členským státům povolit dočasné používání zařízení, která nesplňují technické údaje stanovené v technické příloze nařízení, a sem patří právě zvýšení vzdálenosti mezi zařízeními. Nejméně dva členské státy této výjimky využily.

Mezi nevládními organizacemi stále panují rozporuplné postoje vůči akustickým odpuzujícím zařízením, na které nahlížejí jako na příčinu úbytku přirozeného prostředí a na původce hluku, ale pro tyto účinky neexistují vědecké podklady. Habituace byla nevládními organizacemi rovněž uváděna jako důvod, proč akustická odpuzující zařízení nefungují, ačkoli ani to není vědecky dostatečně podloženo. Rada ICES došla k závěru, že tyto účinky nejsou prokazatelné a že se dá rozumně předpokládat, že akustická odpuzující zařízení budou mít účinek na snížení náhodných úlovků sviňuch obecných, což vyváží případné vedlejší účinky.

Další důležitou otázkou ve vztahu k akustickým odpuzujícím zařízením je vyvinutí systémů zjišťujících jejich správné fungování. Kontrolní a vynucovací subjekty v řadě členských států upozornily na to, že ustanovení nařízení nelze prakticky vymáhat vzhledem k tomu, že je obtížné prokázat, zda zařízení fungují či zda je rybáři skutečně umístili na lovné zařízení. Německé a dánské úřady vyvinuly monitorovací přístroj, který umožňuje kontrolu akustického odpuzujícího zařízení na moři. Kontrolní orgány v členských státech by měly provést další posouzení toho, zda je možno tento přístroj převzít.

Povinnost navrhnout a uskutečnit programy s pozorovateli na plavidlech

Tuto povinnost splnila většina členských států zkombinováním speciálních programů sledování, pilotních projektů, pozorování prováděných v rámci pro shromažďování údajů a různých jiných vědeckých a technických pokusů. Pokud jde o požadavek článku 5 nařízení, byli zjevně ve všech případech použiti náležitě kvalifikovaní pozorovatelé.

Dánsko, Francie, Lotyšsko, Polsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království oznámily, že provedly více pozorování intenzity rybolovu, než požaduje nařízení. Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Nizozemsko, Slovinsko a Spojené království dosáhly také požadované míry rozmístění pozorovatelů na plavidlech u lodí o délce 15 m nebo vyšší či nižší. Estonsko, Portugalsko a Německo dosáhly pouze nízké míry rozmístění pozorovatelů na plavidlech z nejrůznějších důvodů spojených s náklady a nedostatkem pozorovatelů.

Řada členských států a rovněž rada ICES uvedla řadu překážek bránících pozorování a jejich využití. Tyto obtíže jsou spojeny a) s rozmisťováním pozorovatelů, b) s dosažením intenzity rybolovu požadované nařízením a c) administrativními a ekonomickými problémy.

1. Některé členské státy hlásí problémy s přístupem na plavidla vzhledem k tomu, že organizace producentů nebo jednotliví rybáři neinformují pozorovatele o pohybu plavidla; nepochopení úlohy pozorovatelů a z ní vyplývající nedostatečnou spolupráci ze strany rybářů; nedostatek prostoru, který brání pozorovatelům plnit jejich úkol na moři, zejména na malých plavidlech; nebo nedostatečný počet pozorovatelů (jeden pozorovatel), který ztěžuje odebírání vzorků, neboť pozorovatelé musí zároveň odebírat vzorek výmětů a sledovat vedlejší odlov kytovců.

2. I při běžném přezkoumání zpráv podle nařízení je jasné, že jen velmi malému počtu členských států se podařilo dosáhnout odhadů náhodných úlovků s variačním koeficientem (cv)[4] blížícím se číslu 0,3, jak to vyžaduje nařízení. Důvodem je hlavně to, že ze statistického hlediska je ověření získaných výsledků ztěžováno malým počtem pozorovaných vedlejších odlovů. Dosažení cv ve výši 0,3 vyžaduje velký počet vzorků, což je nákladné a podle ICES nereálné v situaci, kdy k náhodným úlovkům dochází sporadicky (tj. vedlejších úlovků je málo, proto musí být pozorován velký počet zátahů ve srovnání s celkovým počtem zátahů provedených při rybolovu, aby bylo možné tyto náhodné úlovky vůbec pozorovat). Členské státy, které se rozhodly k pozorování 5 % intenzity rybolovu při příslušných rybolovných činnostech s pomocí pilotních programů sledování, jak to umožňuje nařízení, rovněž hlásily potíže dodržet v plné míře toto ustanovení. V některých případech musely členské státy sledovat velký počet plavidel, aby mohly splnit 5% cíl, nebo pozorovat více rybolovných činností, do nichž byla jejich plavidla zapojena. Obecně to vedlo k tomu, že některé rybolovné činnosti byly pozorovány v 5% nebo vyšší míře, zatímco u jiných byla míra hluboko pod 5 % nebo nebyly pozorovány vůbec.

3. Některé členské státy upozornily na to, že míra dosud prováděných pozorování bude do budoucna finančně neúnosná, a to zejména ve stávající ekonomické situaci. Mnoho členských států došlo k závěru, že speciální programy s pozorovateli pro účely výhradně tohoto nařízení nejsou efektivní z hlediska nákladů, a použilo proto jiné programy s pozorovateli na palubě.

NÁHODNÉ ÚLOVKY

Na základě předložených zpráv se odhaduje, že počet náhodných úlovků je při mnoha rybolovných činnostech nízký, i když ve většině případů je obtížné z pozorovaných úlovků vyvodit takové závěry, které by vedly k odhadu celkových úlovků na úrovni loďstva. Přesné odhady náhodných úlovků proto nejsou k dispozici. Rada ICES i výbor VTHVR však potvrzují, že u některých druhů rybolovu byly trvale hlášeny významné náhodné úlovky. Francie, Nizozemsko a Španělsko oznámily náhodné úlovky kytovců při rybolovu pevnými sítěmi v podoblastech ICES IV, VII a VIII. Náhodné úlovky tvořily hlavně sviňuchy obecné, delfíni obecní a delfíni pruhovaní.

Pozorování prováděná u pelagických vlečných sítí používaných Francií a Španělskem ukázala náhodné úlovky delfína obecného v podoblastech ICES VII a VIII. Ze stejných oblastí nahlásila Francie náhodné úlovky čtyř kulohlavců černých. Z pozorování francouzské rybolovné činnosti ve Středozemním moři byly nahlášeny čtyři náhodné úlovky tří delfínů pruhovaných a jednoho delfína skákavého.

Zbývající členské státy neohlásily žádné vedlejší úlovky v pozorovaných rybářských loďstvech, u nichž je podle nařízení vyžadováno sledování. Obecným vysvětlením je minimální interakce mezi kytovci a příslušnými způsoby rybolovu, nedostatečný počet pozorování rybolovných činností ve srovnání s intenzitou rybolovu nebo nedostatečný počet pozorování rybolovných činností, při nichž často dochází k většímu počtu náhodných úlovků (to znamená, že nejsou sledovány ty správné rybolovné činnosti). V posledním případě se jedná o ty způsoby rybolovu, u nichž se ví, že nařízení nevyžaduje sledování vedlejších úlovků, protože u těchto způsobů rybolovu je použití akustických odpuzujících zařízení určených k omezení vedlejších úlovků povinné.

Některé členské státy překročily rámec požadavků na podávání zpráv podle nařízení a předložily výsledky pozorování náhodných úlovků zjištěných při způsobech rybolovu, u nichž nařízení nevyžaduje sledování. Tyto výsledky ukazují, že k vedlejším úlovkům kytovcům dochází při rybolovu pevnými sítěmi v Severním moři a v Keltském moři (sviňucha obecná, delfín obecný a delfín pruhovaný) a také při rybolovu dlouhými lovnými šňůrami ve Středozemním moři (kulohlavec černý).

Členské státy rovněž nahlásily případy uhynutí mořských savců, kteří uvízli v sítích. Jejich úhyn by nahlášen jako způsobený lovnými zařízeními. Rada ICES upozorňuje na to, že je třeba nepřeceňovat údaje o uvízlých zvířatech a že musí být zavedeny protokoly o stanovení skutečné příčiny úhynu. Uhynulá zvířata, za jejichž smrt mohou rybářské sítě, mohou být varováním pro příslušné odpovědné osoby, že toto nebezpečí existuje, ale neměla by být využívána k vyvozování závěrů o míře těchto náhodných úlovků.

DOPORUČENÍ RADY ICES A VÝBORU VTHVR

Informace o absolutním nadbytku kytovců ve vodách EU, včetně Středozemního moře, jsou z hlediska řízení naprosto nejednotné a nedostačující. Na základě nejlepších dostupných informací provedla rada ICES v roce 2010[5] posouzení stavu populace druhů kytovců, na něž se vztahuje nařízení. V tabulce 1 najdete souhrn výsledků tohoto posouzení.

Tabulka 1 – Stav populace hlavních druhů kytovců, na něž se vztahuje nařízení 812/2004

Druh | Oblast | Stav populace |

sviňucha obecná | Baltské moře | velmi nízký – kriticky ohrožena |

Kattegat, Velký a Malý Belt | není znám – důvod k obavám |

Atlantik (Severní) | stabilní nebo rostoucí – důkaz o migraci z jiných oblastí |

Atlantik (Jižní) – Pyrenejský poloostrov | malý výskyt – velký důvod pro obavy |

Severní moře | stabilní – důkazy o migraci z jihu |

delfín obecný | Středozemí | neznámý – prudký pokles hlášený za posledních 30 až 40 let |

Atlantik | relativně stabilní |

Severní moře | stabilní – malá populace |

delfín pruhovaný | Středozemí | neznámý – ohrožená |

jiné oblasti | neznámý – odhaduje se jako relativně stabilní |

delfín skákavý | Středozemí | neznámý – několik dílčích populací v pobřežních oblastech klasifikováno jako ohrožené |

jiné oblasti | neznámý – odhaduje se jako relativně stabilní |

Z této tabulky je patrné, že jedna populace sviňuchy obecné v Baltském moři je kriticky ohrožena, zatímco čtyři jiné jsou na úrovni, kterou ICES označuje jako důvod k obavám, a to buď proto, že existují známky snižování populace, nebo proto, že není k dispozici dostatek informací. Za ohroženou je rovněž považována populace sviňuchy obecné v Černém moři, na niž se nařízení nevztahuje. Ostatní populace jsou považovány za relativně stabilní, ale nelze říci, že náhodné úlovky těchto druhů nemají dopad na populace, a není jasné, jakým směrem by se situace vyvíjela, pokud by neexistovalo nařízení.

Na základě tohoto posouzení se ICES[6] pokusila provést analýzu celkových náhodných úlovků kytovců podle regionů řízení a podle současného dopadu na populace. Vzhledem k neúplným a nejednotným údajům, které měla k dispozici, však mohla ICES posoudit pouze náhodné úlovky u několika způsobů rybolovu. Informace o rozšíření a počtu kytovců dostupné v současné době se nedají použít k hodnocení účinku nařízení. ICES nicméně došla k závěru, že při následujících způsobech rybolovu jsou náhodné úlovky důvodem k obavám, a je tudíž nutno pokračovat ve sledování a v uplatňování opatření na jejich omezení, nebo je v případě Černého moře třeba je zařadit do nařízení:

- sviňucha obecná v Baltské moři, Kattegatu, Severním moři a Skaggerraku, Atlantiku a Černém moři – pevné sítě;

- delfín obecný a pruhovaný v Atlantiku a Černém moři – pevné sítě;

- delfín obecný v Atlantiku – pelagické vlečné sítě na morčáka a tuňáka; a

- delfín skákavý ve Středozemí.

Při svém posuzování podávání zpráv podle nařízení ICES doporučuje flexibilnější přístup ke sledování, tak aby se zaměřovalo na oblasti, u nichž jsou náhodné úlovky kytovců vysoké, a nikoli na druhy rybolovu, u nichž bylo zjištěno jen velmi málo náhodných úlovků a/nebo nízká míra intenzity rybolovu.

Rada ICES i výbor VTHVR objevily v nařízení několik nedostatků, které by měly být odstraněny. Nařízení v současnosti neobsahuje požadavek, aby členské státy podávaly zprávy o Černém moři, i když zde viditelně dochází k problémům s vedlejšími úlovky. Je známo, že za náhodné úlovky může činnost plavidel menších než 15 m, ale tato otázka není přiměřeným způsobem řešena. Podle článku 4 nařízení musí členské státy shromažďovat vědecké údaje o plavidlech menších než 15 m prostřednictvím vědeckých studií a pilotních projektů. I když některé členské státy tyto studie a projekty uskutečnily, sledování je zatím nedostatečné. V této souvislosti jsou členské státy podle směrnice o stanovištích[7] povinny sledovat vedlejší úmrtnost chráněných druhů, včetně kytovců, proto by všechny dotyčné druhy rybolovu měly být zařazeny do působnosti nařízení.

Podle čl. 12 odst. 4 směrnice o stanovištích musí členské státy zřídit systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování přísně chráněných živočišných druhů, jako např. kytovců, které jsou uvedeny v příloze IV směrnice. Příslušné informace jsou součástí požadavků na vypracovávání zpráv podle článku 17 směrnice o stanovištích a v současnosti jsou zařazeny do databáze EU[8]. Rada ICES posoudila údaje obsažené v této databázi a hledala souvislosti mezi údaji shromážděnými podle směrnice o stanovištích a podle nařízení. Došla k závěru, že mezi nimi existuje velká míra duplicity, což současně svědčí o nedostatečné spolupráci mezi členskými státy při činnostech souvisejících s povinnostmi podle směrnice o stanovištích (řízení podle oblastí a ochrana druhů, včetně sledování vedlejších úlovků) a kroky podnikanými za účelem plnění nařízení. Směrnice o stanovištích se navíc zaměřuje na řízení podle oblastí vytvářením chráněných oblastí, i když v mnoha případech se pravděpodobně jedná o neúčinný způsob, jak řešit ochranu kytovců, neboť většina z nich se pohybuje po velmi rozsáhlých oblastech a je odchycena při mnoha různých druzích rybolovu. ICES se proto domnívá, že má smysl přepracovat vnitrostátní právní předpisy týkající se sledování náhodných úlovků podle směrnice o stanovištích a koordinovat je s nařízením.

ICES a VTHVR poukázaly na nutnost rozšířit sledování podle nařízení tak, aby zahrnovalo vedlejší úlovky ploutvonožců, mořských ptáků a mořských želv. ICES potvrdila velké náhodné úlovky karet obecných nahlášené při různých druzích rybolovu ve Středozemním moři a mořských ptáků při rybolovu dlouhými lovnými šňůrami. Také v těchto případech mají členské státy podle směrnice o stanovištích povinnost sledovat náhodné úlovky těchto druhů.

ICES doporučila, aby byly jasně stanoveny druhy rybolovných zařízení, na něž se vztahuje nařízení, a byly zařazeny do nařízení, neboť v současné době není jasné, zda některé druhy rybolovných zařízení, u nichž se ví, že se s nimi kytovci střetávají, spadají do působnosti zařízení či nikoli (např. třístěnné tenatové sítě).

USKUTEČNĚNÝ VÝZKUM

V období 2007–2010 provedla řada členských států studie s cílem vypracovat nová opatření ke zmírnění rizik nebo ke zdokonalení současných akustických odpuzujících zařízení, ke zlepšení programů sledování, včetně využívání nových kamerových systémů (CCTV), a ke zvýšení poznatků o rozmístění kytovců a jejich konfrontaci s rybolovnými činnostmi. Tyto studie byly vypracovávány buď na úrovni členských států, nebo ve spolupráci s jinými členskými státy. Evropská unie financovala výzkumný projekt nazvaný NECESSITY, který se konkrétně zaměřoval na snížení počtu náhodných úlovků u rybolovu pelagickými vlečnými sítěmi.

Kromě těchto studií probíhal výzkum také ve světě, neboť je zřejmé, jak je tato problematika náhodných úlovků kytovců důležitá. Zjevně však v současnosti neexistují alternativní technická opatření na zmírnění rizika k akustickým odpuzujícím zařízením, která se při snižování počtu náhodných úlovků kytovců ukázala u rybolovných zařízení jako účinná. Alternativní zařízení, jako např. oddělovací mříže nebo síťové překážky, které byly nejprve testovány u pelagických vlečných sítí, způsobovala vysoké ztráty ryb a nebyla pro rybáře přijatelná. U jiných opatření, jako např. u časových omezení a uzavření oblastí, se ukázalo, že sice dojde ke snížení počtu náhodných úlovků, ale pouze v případě, že jsou odlovy předvídatelné a relativně omezené v čase a v prostoru. Takové podmínky jsou v evropských vodách vzácné. Povzbudivější jsou výsledky testů s tenatovými sítěmi, které odrážejí zvuk, v Dánsku, Kanadě a Jižní Americe, nicméně vyžadují další testování, než budou moci být považovány za vhodnou alternativu k akustickým odpuzujícími zařízením.

ZÁVĚRY

4. Nebylo odebráno dostatečné množství vzorků z těch správných rybolovů nebo oblastí, aby bylo možno učinit fundovaná rozhodnutí o řízení, pokud jde o vedlejší úlovky kytovců. Z těch členských států, které Komisi skutečně zaslaly zprávy, většina hlásila nízký počet vedlejších úlovků nebo žádné ve vodách EU, nicméně výsledky programů sledování nebo analýzy post mortem uvízlých zvířat nadále ukazují na významnou interakci mezi rybolovem a kytovci. Informace o populacích kytovců nejsou ucelené a stav populace je nadále nejasný, takže není znám skutečný dopad rybolovu na populace. Absolutní odhady, které by byly potřebné pro věcné kroky v oblasti řízení, existují pouze pro několik druhů v Severním moři, Baltském moři a v částech severovýchodního Atlantiku.

5. V současnosti se pozornost zaměřuje převážně na opatření na zmírnění rizik (tj. na akustická odpuzující zařízení), i když tato opatření zjevně přispívají pouze ke snížení vedlejších úlovků sviňuch obecných při rybolovu pevnými sítěmi, a nikoli jiných druhů kytovců (např. delfína obecného a pruhovaného) nebo při jiných způsobech rybolovu (např. pelagickými vlečnými sítěmi). V důsledku toho se článek 2 nařízení míjí účinkem. K používání zařízení, která jsou v současnosti k dispozici, panuje obecně mezi rybáři nechuť vzhledem k praktickým a ekonomickým důvodům, které byly dobře zdokumentovány.

6. Mnohé členské státy vyvinuly značné úsilí, aby splnily požadavky nařízení týkající se podávání zpráv. Zdokonalení formátu pro podávání zpráv doporučené ICES a VTHVR a přijaté členskými státy nadále zlepší toto podávání zpráv. Kvalita a obsah zpráv předkládaných některými členskými státy zůstává nekonzistentní, což analýzu ztěžuje. Podávání zpráv členskými státy by mělo probíhat podle členění loďstva, které vyplývá z klasifikace v DCF (rámci pro shromažďování údajů), a to spíše za měsíční nežli čtvrtletní období.

7. Sledování cílů uvedených v nařízení se jeví jako příliš ambiciózní a tyto cíle by mohly být přehodnoceny. Dodržování režimu sledování podle tohoto nařízení v případě rybolovu, u nějž je známo, že míra vedlejších úlovků je nízká, není nejúčinnějším využitím zdrojů, zejména v případě, že je známo, že dochází častěji k vedlejším úlovkům v rybolovu nebo v oblastech, kde v současnosti neexistuje žádný požadavek na sledování podle tohoto nařízení. Aniž by se členské státy přetěžovaly nadměrnými požadavky na sledování, podle ICES by byl vhodnější obecnější přístup, podle kterého by členské státy musely prokázat, že jejich rybolov nepřesahuje některé dohodnuté úrovně vedlejších úlovků kytovců. Je zapotřebí větší flexibility a koordinace při přidělování intenzity sledování.

8. Rozdělení kytovců a interakce s rybolovy se vyvíjí během času. Rozvoj specializovaného výzkumu týkajícího se zmírňujících opatření a zlepšování interakce sledování mezi kytovci a rybolovem souběžně s úplným prováděním nařízení bude přispívat k lepšímu porozumění tohoto vývoje a podporovat posílení nástrojů k řádnému řízení. Sběr údajů podle směrnice o stanovištích a také vazby s nařízením musí být vyjasněny tak, aby se maximalizovala užitečnost shromážděných údajů a neexistovala duplicita.

9. Členské státy mají podle směrnice o stanovištích povinnost sledovat nahodilý odchyt a usmrcování všech kytovců a zajistit, aby nahodilý odchyt nebo usmrcování neměly závažný dopad na tyto populace. V tomto ohledu, pokud jde o ostatní rybolovné činnosti a oblasti, kde jsou náhodné úlovky problematické a nevztahuje se na ně nařízení, jsou členské státy odpovědné za přijetí náležitých opatření na ochranu populací kytovců. Zejména náhodné vedlejší úlovky kytovců v Černém moři a náhodné úlovky ploutvonožců, mořských ptáků a želv v lovných zařízeních ve všech oblastech představují specifické případy, které jsou v současné době mimo oblast působnosti nařízení, ale vyžadují sledování.

DALŠÍ POSTUP

Přestože cíle sledování, formáty údajů a další záležitosti jsou témata pokračující diskuse, nařízení se podle ICES „podařilo poskytnout mnohem úplnější obraz vedlejších úlovků kytovců v evropském rybolovu“ . Některé členské státy mají větší znalosti o dopadech, které jejich rybolov na kytovce má, a tak mohou racionalizovat potřeby výzkumu a ochrany kytovců a zlepšit provádění nařízení.

Nařízení platí již 6 let a navzdory těmto zlepšením stále ještě zcela neplní svůj cíl, jímž je zamezit nahodilému odchytu kytovců v lovných zařízeních. Vedlejší úlovky jsou stále zjevné v řadě rybolovných činností v severním Atlantiku, Severním a Baltském moři a podle ICES několik dílčích populací sviňuchy obecné a delfína obecného v těchto oblastech se považuje za ohrožené. V případě Středomoří a Černého moře je zřejmé, že odhady počtu kytovců jsou nedostatečné a že pro tyto regiony není možné provést hodnocení populace nebo vedlejších úlovků, ale existuje dostatek důkazů k závěru, že vedlejší úlovky v těchto mořských oblastech jsou stále vysoké.

Je proto třeba zajistit, aby sledování a zmírňování rizika byly zaměřeny na oblasti a druhy, které jsou nejvíce ohroženy. Lepší opatření ke zmírnění rizik by mohla být zahrnuta do rámce nových technických opatření, který bude vypracován jako součást reformy společné rybářské politiky. Tento rámec by stanovil oblast působnosti a cíle, kterých má být dosaženo v souvislosti s vedlejšími úlovky kytovců, s možností, aby členské státy přijaly zvláštní opatření pro zmírnění rizik ve specifických oblastech a rybolovech. Požadavky na sledování by mohly být začleněny do rámce pro shromažďování údajů v souladu s přechodem na širší ekosystémový přístup ke sledování rybolovu, který by zahrnoval vedlejší úlovky necílových druhů, jako jsou kytovci, mořští ptáci a bentické organismy. Jakmile toho bude dosaženo, nařízení (ES) č. 812/2004 by mohlo být zrušeno.

[1] Nařízení Rady (ES) č. 812/2004 přijaté v dubnu 2004 stanoví opatření týkající se náhodných úlovků kytovců při rybolovu a mění nařízení (ES) č. 88/98.

[2] KOM(2009) 368 v konečném znění.

[3] K pevným sítím patří tenatové sítě a třístěnné tenatové sítě.

[4] Variační koeficient (cv) je poměr standardní odchylky a střední hodnoty.

[5] ICES, 2010. EU request on cetacean bycatch regulation 812/2004 . Item 4, Special request Advice May 2010.

[6] ICES, 2010. EU request on cetacean bycatch Regulation 812/2004. Item 3, Special request Advice October 2010.

[7] Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

[8] http://eionet.europa.eu/article17