2.9.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 259/13

—

doufá v posílení politik EU, které určují hlavní směry, a v přijetí nových nástrojů EU na regulaci, které by určovaly jasné a přesné cíle účinnosti pro každou oblast činnosti závisející na vodě a které by měly být vypracovány jednotlivými členskými státy na úrovni povodí;

—

požaduje, aby byla iniciativa Komise v oblasti vodohospodářské účinnosti ve stavebnictví začleněna do směrnice o energetické náročnosti budov, přičemž musí být možné ji uplatňovat selektivně na geografické oblasti, v nichž panuje nedostatek vody;

—

požaduje přijmout předpisy, které by jednotně pro celou EU stanovily úroveň kvality, jež by pro každý jednotlivý sektor činnosti zaručila řádnou recyklaci a opětovné využití vodních zdrojů, i s vědomím různých charakteristických rysů členských států;

—

vybízí místní a regionální orgány, aby v rámci uvědomělého řízení rizik určily nejúčinnější nástroj pro případ extrémních jevů. Budoucí investice zaměřené na zmírnění jejich dopadů budou prioritně směřovat do budování „zelené infrastruktury“;

—

upozorňuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při shromažďování údajů týkajících se životního prostředí a navrhuje přeměnit stávající Evropskou stanici pro sledování sucha v Evropské středisko pro sledování vodních zdrojů;

—

navrhuje, mimo jiné v souvislosti s tím, co vyžaduje provádění směrnice 2000/60/ES, aby udržitelné hospodaření s vodními zdroji mělo v časovém horizontu do roku 2020 tyto konkrétní a sledovatelné cíle: 1) 20 % zvýšení úspory vody ve všech odvětvích používání; 2) zvýšení renaturalizovaných vodních toků o 20 %, mimo jiné ke zlepšení jejich hydrologické bezpečnosti; 3) 20 % zvýšení objemu vody, která se dnes opětovně využívá nebo recykluje při zemědělských a průmyslových činnostech; V tomto směru požaduje přímé zapojení Paktu starostů a primátorů.

Zpravodaj

pan Nichi VENDOLA (IT/SES), předseda vlády regionu Apulie

Odkaz

Dopis maďarského předsednictví ze dne 29. října 2010

1.

je potěšen, že ho současné maďarské předsednictví EU požádalo o vypracování stanoviska k tématu Úloha místních a regionálních orgánů při podpoře udržitelného hospodaření s vodními zdroji, a doufá, že bude v budoucnosti více zapojen do politického rozhodování a plánování v oblasti udržitelného hospodaření s vodními zdroji, neboť je subjektem zastupujícím instituce, jejichž úkolem je tato rozhodnutí a plány uplatňovat a obecněji i chránit přírodní zdroje, vzhledem k jejich úloze v určování udržitelných modelů rozvoje;

2.

ztotožňuje se s rezolucí OSN ze dne 28. července 2010, v níž se prohlašuje, že přístup k nezávadné a čisté pitné vodě a sanitaci je základním lidským právem a zároveň nezbytným předpokladem pro plnohodnotný život a naplnění všech lidských práv (1);

3.

považuje vodní zdroje za omezené dědictví lidstva, jež je nezbytné pro život živých tvorů a přírodních ekosystémů a nepodléhá pravidlům trhu a hospodářské soutěže, přičemž by vědomou povinností všech lidských bytostí mělo být jeho respektování a zachování pro příští generace;

4.

uznává ekologický a etický rozměr vody a následně přiznává všem živým či neživým morálním společenstvím právo na respektování jejich práva na dostatek vody, a považuje za nutné definovat společné modely hospodaření s vodními zdroji, což je základní veřejná služba obecného zájmu, které by zaručovaly jejich plnou udržitelnost a provázanou integraci s veškerými dalšími politikami souvisejícími s udržitelným rozvojem;

5.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány jsou odpovědné za správu veřejného prostoru. To znamená, že jsou zodpovědné za politické oblasti, které jsou důležité pro udržitelné hospodaření s vodními zdroji, k nimž patří územní plánování, infrastruktura, politika mobility, udělování povolení, zemědělství a správa krajiny, přizpůsobení se změně klimatu, ochrana před záplavami a cestovní ruch. Místní a regionální orgány nesou odpovědnost i za synergie mezi těmito oblastmi politiky, a přijímají proto ze zásady integrovaný přístup, v němž zohledňují kontext územního plánování, který rovněž zahrnuje odpovídající sociální a hospodářský rozvoj regionů. Mnoho z nich je v několika evropských zemích odpovědných za veřejné dodávky vody a taktéž za nakládání s odpadními vodami. Proto je zásadní, aby místní a regionální orgány byly úzce zapojeny do budoucí evropské politiky hospodaření s vodními zdroji;

6.

souhlasí s tím, že EU musí zahájit novou evropskou éru na téma vodních zdrojů, a doufá v přímé a aktivní zapojení místních a regionálních orgánů do přepracování, koordinace a harmonizace stávajících směrnic a strategií (rámcové směrnice o vodě, směrnice o podzemních vodách, směrnice o povodních, strategie pro řešení nedostatku vody a sucha) nebo do fáze vypracování (návrhy a cíle EU v otázce přizpůsobení se změně klimatu), počínaje plánem na zachování vodních zdrojů Evropy, s cílem zaručit širokou účast veřejnosti;

7.

domnívá se, že větší antropogenní tlak na vodní zdroje, s nímž jsou spojeny související a rušivé účinky (zánik ekosystémů, ztráta biologické rozmanitosti, snížená schopnost půdy zadržovat vodu, zhoršování kvality půdy, změna klimatu apod.), si žádá přijmout opatření v oblasti správy a ochrany, která by pojímala celé spektrum politik Unie v oblasti vodních zdrojů, energetiky, zemědělství, dopravy, odpadů, cestovního ruchu, boje proti změně klimatu a přizpůsobení se jí, a to za pomoci integrovaného přístupu namísto přístupu odvětvového;

8.

doufá, že členské státy za podpory místních a regionálních orgánů určí jasnou politiku poplatků za vodu, budou při tom respektovat pravomoci celostátní a místní úrovně a zohlední různé geografické a klimatické podmínky a související sociální a environmentální aspekty. Tato politika by měla vycházet nejen ze zásady, že znečišťovatel platí, která je již součástí rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES), ale – v případě potřeby – na základě progresivního zpoplatnění i ze zásady, že kdo plýtvá, platí, protože ten pak ponese odpovědnost za obnovu nedostatečné environmentální využitelnosti. Toto opatření, bude-li podpořeno vhodnou vzdělávací kampaní v oblasti životního prostředí, povede k uvědomělejšímu vztahu k tomuto zdroji ze strany uživatelů, i v souvislosti s využíváním silně znečišťujících výrobků (např. zbytků léků, kosmetiky, pesticidů atd.), a mohlo by být východiskem pro celkově účinnější a efektivnější hospodaření s vodními zdroji, a to i z ekonomického hlediska;

9.

přisuzuje vědeckým poznatkům a technologickým inovacím klíčovou úlohu v určení moderních způsobů řízení koloběhu vody jako hlavní a prvotní součásti plánování nových infrastrukturních opatření. Výzkum a inovace mohou být zároveň významnou hnací silou růstu a zaměstnanosti v ekologických průmyslových odvětvích;

10.

je přesvědčen, že problematika vodních zdrojů musí být zasazena do širšího rámce, který bude zahrnovat nejen otázky nedostatku vody a záplav, ale také další ohrožení související s vodou, která vznikají v důsledku změny klimatu, ať jde o známé hrozby, jako je intenzita dešťových srážek a stoupající hladina moře, nebo ještě nepoznané hrozby;

11.

konstatuje, že v diskusích o změně klimatu dosud vodní zdroje nebyly považovány za základní systémový ekologický prvek, jehož zachování a ochrana je hlavním a prvotním předpokladem veškerých činností v oblasti boje proti změně klimatu a přizpůsobení se jí, a stvrzuje ochotu místních a regionálních orgánů převzít odpovědnost a iniciativu při přípravě a uskutečňování opatření ke zmírnění následků (2);

12.

je si vědom toho, že dopady změny klimatu na hydrologickou rovnováhu budou mít značné hospodářské a sociální důsledky pro celou EU a že dojde ke zvýšení intenzity a výskytu extrémních jevů, jejichž omezení vyžaduje integrovaný a solidární přístup zahrnující celé spektrum politik EU nad rámec geografického, hospodářského a sociálního rozměru zainteresovaných subjektů či odvětví. Za tímto účelem se upozorňuje na nutnost posílit vědeckou spolupráci na evropské, národní a regionální úrovni, aby bylo možné zkoumat kauzální vztahy (příčina-následek), které vyhrocují klimatické jevy (povodně a sucha) v Evropě;

13.

je si vědom různých dopadů, které změna klimatu způsobuje v souvislosti s vodními zdroji v regionech EU. Jejich výsledkem jsou značné rozdíly mezi jednotlivými regiony Evropské unie z hlediska problémů, kterým čelí v souvislosti s množstvím vody (přebytek či nedostatek) a s ročními obdobími, v nichž tyto problémy vznikají (jarní záplavy či letní sucha). Opatření na přizpůsobení se, která musí zohledňovat různé geografické, hospodářské a sociální charakteristiky regionů EU, by měla být flexibilní a měla by být přijímána za přísného uplatňování zásady subsidiarity (3);

14.

je si vědom toho, že změna klimatu bude mít v různém rozsahu vliv na dostupnost vodních zdrojů v evropských regionech a v důsledku způsobí nové, větší konfliktní situace mezi různými uživateli a pravděpodobně i větší migraci, a to především v nejvzdálenějších regionech, které se nacházejí ve velmi ohrožených geografických oblastech;

15.

oceňuje úsilí, které EU vyvíjí v globálních politikách v oblasti boje proti změnám klimatu způsobeným člověkem, a považuje řádné hospodaření s vodními zdroji za neodmyslitelný a účinný nástroj ke snížení emisí CO2 a k podpoře modelů udržitelného růstu stimulujících účinné využívání přírodních a energetických zdrojů;

16.

zastává názor, že stanovení spolehlivých postupů pro odhadování očekávané dostupnosti vodních zdrojů je nezbytnou a nedílnou součástí řádného vypracování evropských vodohospodářských a environmentálních politik, a je si vědom nutnosti integrovat výsledky dosažené s pomocí uplatňovaných klimatických modelů na kontinentální úrovni a s pomocí hydrologických modelů na regionální a místní úrovni;

17.

vyzývá EU a členské státy, aby zvýšily výrobu čisté (zelené) energie díky provádění veškerých činností zaměřených na vytváření vodních elektráren, které mají nulové emise CO2, všude tam, kde to morfologické, environmentální (především vodní ekologie resp. požadavky rámcové směrnice EU o vodě) a ekonomické podmínky, jakož i splavnost vod umožňují;

18.

vyzývá EU a členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k omezení tepelného znečištění vody a v maximální možné míře ke snížení využití vody k chlazení v průmyslových a energetických provozech, především tam, kde to způsobuje problémy buď s dostupností vody nebo ve vztahu k biologické rozmanitosti či veřejnému zdraví;

19.

v souvislosti s opatřeními na zmírnění dopadů vodních krizí soudí, že pouze tam, kde se poptávka blíží dostupnosti, lze nové investice do vodní infrastruktury daného regionu považovat za krok k přizpůsobení se, neboť nová a různá technologická a správní řešení, která budou v souladu s místními podmínkami, mohou vést ke zvýšení dostupnosti bez nutnosti dalšího čerpání;

20.

je si vědom úlohy, kterou musí hrát místní a regionální orgány v šíření povědomí o klíčovém významu koloběhu vody jakožto zásady, jíž se řídí strategie hospodaření s vodními zdroji, aby bylo možné určit účinná a společná řešení otázky přizpůsobení se změně klimatu a podpořit výměnu zkušeností mezi různými místními subjekty;

21.

domnívá se, že plánování opatření a činností zaměřených na lepší hospodaření s vodními zdroji musí být nezbytně nutně utvářeno jako víceúčelový proces, který zohlední velký počet přímo či částečně zainteresovaných subjektů a který bude v souvislosti s vodními zdroji stavět na zásadách veřejného statku, rovnosti, environmentální kvality, veřejného zdraví, společenské úlohy vody a sociální bezpečnosti;

22.

uvědomuje si, že řádné využívání vodních zdrojů v souladu s environmentální etikou může pramenit z uplatňování osvědčených technik čerpání, rozvodu a využití vody tam, kde je to možné a ekonomický zdůvodnitelné, přičemž ve střednědobém horizontu je třeba vyvážit environmentální požadavky s požadavky na hospodářský a sociální rozvoj pomocí důsledného a flexibilního vodohospodářství;

23.

doufá v posílení politik EU, které určují hlavní směry, a v přijetí nových nástrojů EU na regulaci, které by určovaly jasné a přesné cíle účinnosti pro danou oblast činnosti (domácnosti, průmysl, zemědělství, rybářství, akvakultura, cestovní ruch a vodní energie) a které by měly být vypracovány jednotlivými členskými státy na úrovni povodí;

24.

domnívá se, že plánování využití vodních zdrojů, které bude uskutečňováno v souladu s plány povodí, byť s rozdílnými prioritami z hlediska doby provádění s ohledem na charakteristické rysy různých členských států, je nevyhnutelný postup, v jehož rámci mohou místní a regionální orgány uplatňovat synergie z hlediska solidarity a udržitelnosti a v duchu rámcové směrnice o vodě, a bude tak možné plnit velký počet environmentálních funkcí, aniž by to narušovalo dlouhodobou reprodukovatelnost a omezovalo přístup k legitimním a vhodným způsobům ochrany;

25.

zastává názor, že přečerpávání vody mezi povodími, z nichž prioritní jsou povodí nacházející se v členských státech, musí být chápáno jako součást komplexní regionální strategie vodohospodářství, která musí být vypracována při zachování hydrologické, hydrogeologické, environmentální a socioekonomické udržitelnosti a musí usilovat o spravedlivé rozložení tohoto omezeného statku a být předmětem hloubkových posouzení dopadů;

26.

domnívá se, že v zájmu správného určení strategií přizpůsobení se rostoucí poptávce po vodě a územním zvláštnostem, je nezbytné znát vodní systémy jako celek, počínaje hydrologickou dynamikou přírodních vodních útvarů a konče hodnocením účinnosti systémů zachycování, přečerpávání a využití;

27.

vybízí k přijetí nových investičních plánů v rámci víceletého finančního výhledu EU na období let 2013–2020, které by upřednostňovaly dlouhodobá opatření a umožňovaly členským státům přijmout nové plány na posílení vodní infrastruktury teprve po přijetí a uskutečnění strukturovaného programu akcí v oblasti hospodaření s vodními zdroji. Navíc by vodní infrastruktura určená k odsolování, což je energeticky náročný proces, měla být zvažována jako možnost v případech, kdy její přínosy vykompenzují významný dopad na životní prostředí. Výbor v tomto směru doporučuje víceúrovňovou správu s cílem optimálně zapojit místní a regionální orgány do vypracování národních programů;

28.

s ohledem na dosažení vodní účinnosti souhlasí s prioritou činností zaměřených na dosažení úspor (vodohospodářská hierarchie (4) i s iniciativou Komise v oblasti vodohospodářské účinnosti ve stavebnictví, jež by měla být začleněna do směrnice o energetické náročnosti budov (5), aby bylo možné podpořit městská prostředí a prvky budov vytvořené v souladu se zásadou environmentální udržitelnosti. Vodohospodářskou účinnost ve stavebnictví musí být možné uplatňovat selektivně na geografické oblasti, v nichž panuje nedostatek vody;

29.

zasazuje se o podporu využívání nekonvenčních vodních zdrojů díky podpoře kultury opětovného využívání a recyklace ve všech oblastech při zohlednění různých charakteristických rysů a různých cílů členských států s tím, že místní a regionální orgány přijmou ekonomické a daňové nástroje na podporu udržitelné výroby a zasadí je do příslušného kontextu, a to i s cílem omezit spotřebu podzemních vod tam, kde je to nutné;

30.

považuje za nezbytné zavést do nové společné zemědělské politiky (SZP) zásady podmíněnosti za účelem šíření osvědčených postupů vodohospodářství, které by zavazovaly k určování postupů pěstování a způsobů zavlažování odpovídajících dostupným vodním zdrojům v regionu;

31.

navrhuje využívat část fondů vyčleněných v rámci nové SZP na podporu úspor vody v zemědělství díky přijetí ekonomických a daňových nástrojů, které by propagovaly vysoce účinné pěstování, a na podporu činností zaměřených na zachování a obnovu zemědělských ploch z environmentálního hlediska tak, aby bylo podpořeno udržení lesů a mokřad a byla omezena degradace půdy a její eroze, což umožní potlačit pokračující dezertifikaci a pronikání slané vody do podzemních vod u pobřeží;

32.

je toho názoru, že již nelze dále odkládat přijetí předpisů, které by v zájmu sdílení cílů účinného a efektivního využívání vodních zdrojů díky jejich recyklaci a opětovnému využití stanovily (jednotně na úrovni celé EU) úroveň kvality, která by pro každý jednotlivý sektor činnosti a za každých okolností zaručila jejich řádné opětovné využití. Cílem je zajistit takový přístup k recyklaci a opětovnému využití vodních zdrojů, jenž by dosáhl plného souhlasu z hlediska cílů, i s vědomím, že různé charakteristické rysy členských států budou znamenat rozdílnou potřebu provádění v jednotlivých členských státech;

33.

vybízí místní a regionální orgány, aby v rámci uvědomělého řízení rizik určily nejúčinnější nástroj pro případ extrémních jevů, a oprostily se tak od přístupu upřednostňování cíle optimalizace krizového řízení (přechod od krizového řízení k řízení rizik);

34.

vyzývá členské státy a místní a regionální orgány (v závislosti na jejich jednotlivých výsadách a pravomocích), aby v souladu s článkem 7 směrnice o povodňových rizicích (2007/60/ES) podpořily lepší koordinaci mezi technickými operačními strukturami civilní ochrany a odděleními či agenturami pro životní prostředí, které se zabývají prevencí a řízením vodních rizik, za účelem výměny a sdílení znalostí a schopností. Vyzývá rovněž místní a regionální orgány, aby v maximálně možné míře podnítily nadnárodní synergie (mezi jednotlivými členskými státy nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi) na úrovni mezinárodních oblastí povodí, v souladu s článkem 8 směrnice o povodňových rizicích (2007/60/ES);

35.

je přesvědčen, že politika vodních zdrojů se musí zakládat na třech prvcích – získávání, uchovávání a odvod (storage, containment and drainage) –, které se zaměřují na snižování špiček v cyklu vody tak, aby nadbytek vody mohl být odstraněn přirozenou cestou a aby v období nedostatku bylo k dispozici její dostatečné množství;

36.

považuje za nutné upřednostňovat činnosti usilující o prevenci a omezení dopadů extrémních jevů prostřednictvím zhodnocení a obnovy přírody, přičemž je třeba mít na paměti, že tento typ opatření, které zachovává biologickou rozmanitost a na základě udržitelného využívání území usiluje o obnovu přírodních vod z povodí řek a o omezení rozrůstání zastavěných ploch, představuje mimořádně účinný nástroj i ke zmírnění dopadů způsobených změnou klimatu;

37.

je toho názoru, že jedním z preventivních opatření je vytvořit více prostoru pro vodní systém, například zakládáním dodatečných volných vodních ploch, ale také mnohostranným využitím prostoru, v němž voda získává místo v kombinaci s jiným využitím, k němuž patří bydlení, práce, mobilita, volný čas a příroda. Toto je významným úkolem pro místní a regionální orgány;

38.

doufá, že EU a členské státy budou přikládat odpovídající význam Fondu solidarity EU, který je neodmyslitelným nástrojem hospodářské a sociální solidarity pro případ extrémních jevů, a uzpůsobí pravidla pro přístup a způsoby řízení tak, aby byla zajištěna jeho plná využitelnost;

39.

v souladu s rámcovou směrnicí o vodě a směrnicí o povodňových rizicích zastává názor, že metoda plánování povodí, kterou je třeba chápat jako jednotku pro environmentální, územní a ekonomickou analýzu, je tím správným přístupem k zajištění stejné úrovně ochrany vodních zdrojů v celé EU;

40.

domnívá se, že místní a regionální orgány, které vyjadřují potřeby a požadavky občanů, musejí v rámci plánů povodí a sdíleného a společného hospodaření s vodními zdroji zastávat plánovací, operační a kontrolní funkci, a ponechat tak na EU a členských státech, aby každý podle svých pravomocí řešil úkol určovat politické směry a priority při hospodaření;

41.

vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů v procesu kontroly provádění evropských politik v oblasti vodních zdrojů, neboť pouze přímé a společné zapojení místních orgánů zaručí úspěch akcí v oblasti zachování a ochrany, z nichž vychází smysl pro sounáležitost s územím a uvědomělé respektování současných přírodních zdrojů;

42.

vybízí k používání právních a finančních nástrojů (ať již existujících nebo připravovaných – tj. plánů povodí, programů rozvoje venkova a soudržnosti, strukturálních fondů atd.), jejichž cílem je usměrňovat hospodaření s vodními zdroji na úrovni oblastí povodí a integrovaným a provázaným způsobem hodnotit všechny související aspekty (kvalitu a množství vodních zdrojů, dopravu a přepravu, energii), a to i vzhledem ke společnému hospodaření s přeshraničními vodními zdroji;

43.

považuje nedávnou strategii EU pro Podunají za příklad nadnárodní spolupráce a hospodaření s vodními zdroji, který lze použít i jinde a který je v souladu s myšlenkou rámcové směrnice o vodě a plně udržitelný ze sociálně-environmentálního hlediska. Zároveň doufá, že do jejího uskutečňování budou přímo zapojeny místní a regionální orgány;

44.

upozorňuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při shromažďování údajů týkajících se životního prostředí (6) (do jejíhož uskutečňování musí být zásadním způsobem zapojen Evropský program monitorování Země (GMES)) a navrhuje přeměnit stávající Evropskou stanici pro sledování sucha v Evropské středisko pro sledování vodních zdrojů tak, že budou rozšířeny jeho pravomoci i na schvalování a harmonizaci dostupných informací o stavu evropských vodních zdrojů;

45.

domnívá se, že tím, že bude ekosystémovým službám vtisknut socioekonomický rozměr a v rámci EU bude účinně spuštěna strategie životního prostředí „nad rámec HDP“, bude nutné zaručit provázanost, transparentnost a spolehlivost informací a ukazatelů popisujících stav životního prostředí a vodních zdrojů (7);

46.

doufá, že v souvislosti se stěžejní iniciativou „Evropa méně náročná na zdroje“ (i s podporou činností své platformy pro monitorování strategie Evropa 2020) bude moci nejen v souvislosti s určením přístupu a operačních nástrojů přispět k činnosti Evropské komise v oblasti vodních a energetických zdrojů a odpadů, a to s plným vědomím toho, že environmentální a související aspekty na sobě vzájemně úzce závisejí;

47.

připomíná, že politiky v oblasti kvality vody mají vliv na dostupnou kvantitu a její možné využití, a proto žádá, aby tento aspekt nebyl přehlížen. V této souvislosti je vhodné jednak v co největším předstihu, především pokud jde o politiku v oblasti výrobků, a pomocí analýzy životního cyklu a posouzení dopadu na životní prostředí zkoumat, jaký budou mít dopad na kvalitu vody;

48.

zasazuje se o to, aby se věnovala mimořádná pozornost tomu, že budoucí evropské i státní investice zaměřené na zmírnění vzniklých dopadů výskytu extrémních jevů (povodní a sucha) i z důvodu změny klimatu budou prioritně směřovat do budování „zelené infrastruktury“ (tzn. kontrolovaných záplavových území, přírodních nádrží k zadržování vody, opatření na zalesňování a zachování horského prostředí, obnovy pobřežních oblastí a mokřadů, vytváření a stabilizace svahů atd.), aby byla zaručena ochrana vod v regionech a zároveň zachována biologická rozmanitost, byly obnoveny přírodní zdroje a poskytnuty nové příležitosti cestovnímu ruchu a zaměstnanosti. Pokud „zelené infrastruktury“ nejsou účinné nebo kvůli místním podmínkám nemohou být uplatněny, pak je vytvoření „šedé infrastruktury“ (umělých hrází, odvodňovacích kanálů, náspů apod.) nezbytné pro ochranu území, obyvatel a hospodářství před povodněmi;

49.

doufá, že v rámci rámcového programu EU pro výzkum budou podporovány činnosti v oblasti předávání vědeckých a technických poznatků v zájmu rozvoje nových technologií schopných nejen zvýšit konkurenceschopnost Evropy, ale i dosáhnout zvýšení účinnosti a inovací při hospodaření s vodními zdroji;

50.

zdůrazňuje to, co již bylo řečeno v souvislosti s možností, že by místní a regionální orgány mohly přímo využívat ekonomické prostředky pocházející z omezení emisí skleníkových plynů k financování programů místních opatření v oblasti boje proti změně klimatu (8) a zároveň využívaly podílnou část těchto zdrojů na zahájení činnosti směřující k tomu, aby si občané více uvědomovali skutečnou hodnotu vody, a to nejen zavedením vodní stopy u produktů, ale i podporou využití systémů řízení z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) ve výrobních postupech vyžadujících vodu a spuštěním informačních a vzdělávacích kampaní v oblasti životního prostředí, a to již od mateřské školy;

51.

navrhuje, mimo jiné v souvislosti s tím, co vyžaduje provádění směrnice 2000/60/ES, aby udržitelné hospodaření s vodními zdroji mělo v časovém horizontu do roku 2020 tyto konkrétní a sledovatelné cíle: 1) 20 % zvýšení úspory vody ve všech odvětvích používání; 2) zvýšení renaturalizovaných vodních toků o 20 %, mimo jiné ke zlepšení jejich hydrologické bezpečnosti; 3) 20 % zvýšení objemu vody, která se dnes opětovně využívá nebo recykluje při zemědělských a průmyslových činnostech; V tomto směru požaduje přímé zapojení Paktu starostů a primátorů.