3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/77

—

s ohledem na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) a její Kjótský protokol,

—

s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) a která se konala v dánské Kodani ve dnech 7.–18. prosince 2009, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

—

s ohledem na šestnáctou konferenci smluvních stran (COP 16) úmluvy UNFCCC a šestou konferenci smluvních stran, na které se ve dnech 29. listopadu až 10. prosince 2010 setkají v mexickém Cancúnu strany Kjótského protokolu (COP/MOP 6),

—

s ohledem na klimatický a energetický balíček EU z prosince 2008,

—

s ohledem na sdělení Komise KOM(2010)0265, jež analyzuje možnosti snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocuje rizika úniku uhlíku, a na sdělení Komise KOM(2010)0086 o mezinárodní politice v oblasti klimatu po kodaňské konferenci: „Okamžitá akce pro oživení celosvětového úsilí v oblasti změny klimatu“,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnost v oblasti letectví začlenila do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (1),

—

s ohledem na společné prohlášení Rady, zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise ze dne 20. prosince 2005 o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsenzus“, a zejména jeho body 22, 38, 75, 76 a 105 (2),

—

s ohledem na závěry Rady EU ze dne 17. listopadu 2009 a na své usnesení ze dne 18. května 2010 o soudržnosti politik EU ve prospěch rozvoje a o koncepci oficiální rozvojové pomoci plus (3),

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000, v níž jsou stanoveny rozvojové cíle tisíciletí jako cíle vypracované společně mezinárodním společenstvím ve snaze odstranit chudobu,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, a zejména na usnesení ze dne 4. února 2009 nazvané „2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení ohledně integrované politiky EU o ochraně klimatu“ (4) a na usnesení ze dne 10. února 2010 o závěrech kodaňské konference o změně klimatu (COP 15) (5),

—

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení …, kterou podle článku 115 jednacího řádu položil Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, a s ohledem na prohlášení Rady a Komise,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že vědecké důkazy o změně klimatu a jejích dopadech jsou jednoznačné, a proto jsou nezbytné rychlé, koordinované a ambiciózní kroky na mezinárodní úrovni vedoucí k řešení této globální výzvy,

B.

vzhledem k tomu, že rozvojové země se na změně klimatu podílejí nejméně a přitom se potýkají s jejími nejtíživějšími dopady, a vzhledem k tomu, že změna klimatu ohrožuje mezinárodní investice zaměřené na zmírňování chudoby, a tím zpochybňuje plnění rozvojových cílů tisíciletí,

C.

vzhledem k tomu, že po neuspokojivých výsledcích kodaňské konference o změně klimatu je nezbytné obnovit důvěru v mezinárodní jednání o této otázce,

D.

vzhledem k tomu, že vyspělé, nově se rozvíjející a rozvojové země, které se na globálních emisích skleníkových plynů podílejí více než 80 %, se v rámci Kodaňské dohody zavázaly emise snížit,

E.

vzhledem k tomu, že tyto závazky nebudou stačit k dosažení obecného cíle omezit celkový nárůst průměrné roční teploty při zemském povrchu na 2 °C („cíl 2 °C“),

F.

vzhledem k tomu, že tyto závazky nebyly přijaty v rámci systému, který by obsahoval jakákoli právní opatření k jejich dodržování nebo zajišťoval dostatečné poměřování, podávání zpráv či ověřování,

G.

vzhledem k tomu, že nedosažení cíle 2 °C přinese obrovské environmentální a ekonomické náklady; mimo jiné bude až 40 % druhů ohroženo vyhynutím, miliony lidí budou vysídleny z důvodu zvyšování hladiny moří a četnějšího výskytu extrémního počasí, výnosy zemědělských plodin se sníží, ceny potravin vzrostou a celosvětový hospodářský výkon se sníží nejméně o 3 %,

H.

vzhledem k tomu, že oficiální zpráva (6) očistila Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) od nařčení z chyb, které by znehodnocovaly hlavní závěry zprávy z roku 2007 o možných budoucích regionálních dopadech změny klimatu,

I.

vzhledem k tomu, že podle odhadů IPCC pochází 20 % emisí skleníkových plynů z odlesňování a jinak změněných forem využívání půdy,

J.

vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů EU by mělo být ujasnění, že ke zrychlení tempa inovací a ke zvýšení rozsahu jejich demonstrací a zavádění je nutné provést globální přeměnu v oblasti techniky a technické spolupráce, aby všechny země měly přístup k cenově dostupným udržitelným technologiím, které zároveň zajistí vyšší životní úroveň širším vrstvám světové populace,

K.

bera na vědomí důraz, který kladou mezinárodní partneři EU v oblasti ochrany životního partnerství na energetickou účinnost, problémy při stanovování mezinárodní cílů snižování emisí a hospodářský přínos cílů energetické účinnosti,

1.

vyzývá hlavy států a předsedy vlád na celém světě, aby během jednání prokázali skutečné politické vedení a ochotu a aby přikládali této otázce prvořadý význam; lituje, že zatím nebylo při přípravě na konferenci v Cancúnu dosaženo většího pokroku;

2.

zdůrazňuje, že v Cancúnu je třeba přijmout zásadní kroky, které by umožnily uzavřít v roce 2011 v Jihoafrické republice komplexní mezinárodní dohodu na období po roce 2012, jež by měla být v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a s cílem 2 °C;

3.

vyzývá Evropskou unii, aby se znovu chopila vedoucí úlohy při jednáních o klimatických otázkách a aktivně přispěla k tomu, aby konference o změně klimatu v Cancúnu probíhala konstruktivněji a transparentněji; v souladu s tím se důrazně obrací na Komisi a členské státy, aby vyřešily své spory ohledně využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví a přebytečných emisních práv, aby v rámci jednání COP 16 vystupovaly jednotně a kladly vysoké nároky a aby zdokonalily své rozhodovací postupy, aby bylo možné rychleji reagovat na nový vývoj v rámci těchto jednání, jednat více strategicky a více brát v úvahu požadavky třetích zemí;

4.

zdůrazňuje význam transparentnosti rozhodovacího procesu a poskytování informací o průběhu jednání, zejména během závěrečných hodin jednání COP 16 na vysoké úrovni, a naléhá na Evropskou unii, aby dala svému hlavnímu vyjednavači určitou míru flexibility, aby mohl reagovat na aktuální vývoj;

5.

vyzývá Evropskou unii, aby veřejně a jednoznačně potvrdila svou pevnou podporu Kjótskému protokolu a aby uvítala a aktivně a konstruktivně podporovala pokračování činnosti na úrovni pracovní skupiny AWG-KP a pracovní skupiny AWG-LCA, která by zohledňovala politická vodítka obsažená v Kodaňské dohodě; vyzývá proto Evropskou unii, aby před konferencí v Cancúnu otevřeně prohlásila, že je připravena pokračovat ve druhém období plnění závazků Kjótského protokolu (2013–2020) prostřednictvím vlastního odpovídajícího cíle, a aby zároveň uznala, že je na úrovni obou skupin nezbytné dosáhnout srovnatelného pokroku, který by otevřel cestu k dohodě na období po roce 2012, jež by splňovala cíl 2 °C;

6.

vyzývá EU a její členské státy, aby definovaly a uplatňovaly a princip „klimatické spravedlnosti“; prosazuje proto začlenění „ustanovení o spravedlivém podílu“ („equity clause“) do budoucích mezinárodních jednání o klimatu; trvá na tom, že pokud bychom nedokázali společně omezit změnu klimatu, došlo by k největší nespravedlnosti, protože by trpěli zejména chudí lidé v chudých zemích;

7.

vzhledem k tomu, že změna klimatu má nejednotný dopad na rozvojové země, navrhuje, aby opatření v oblasti změny klimatu a financování byla zaměřena prioritně na země, kterým hrozí největší riziko s ohledem na změnu klimatu a které nemají možnosti tento problém řešit;

8.

poukazuje na značnou naléhavost jednání o změně klimatu a zároveň zdůrazňuje, že je důležité v Cancúnu dospět k zásadním rozhodnutím, pokud jde o financování (rozsah, zdroje a správa) a zejména o míru doplňkovosti financování přizpůsobení, lesnictví, účinné využívání zdrojů, přenos technologií (při zachování stávajících zásad týkajících se práv duševního vlastnictví), sledování, vykazování a ověřování, a podtrhuje důležitost zajištění plné transparentnosti a pevného politického závazku, co se týče urychleného financování přijatých opatření;

9.

pokud jde o Kjótský protokol, zdůrazňuje, že je důležité schválit dohodu o pravidlech pro využívání půdy, změny v jejím využívání a lesnictví, o flexibilním mechanizmu a o začlenění nových odvětví a plynů do tohoto protokolu;

10.

vzhledem k tomu, že účetní předpisy týkající se přebytečných emisních práv (AAU) a využívání půdy, změn v jejím využívání a lesnictví (LULUCF) by mohly mít dopad na integritu Kjótského protokolu, pokud jde o hledisko životního prostředí, nebudou-li tyto otázky řádně řešeny, vyzývá další zúčastněné strany, aby prozkoumaly případné alternativy;

11.

žádá, aby bylo v Cancúnu dosaženo dohody o komplexních pravidlech týkající se LULUCF, která zvýší ambice smluvních stran přílohy I a budou koncipována tak, aby dosáhla snížení emisí v oblasti lesnictví a využívání půdy, a která budou vyžadovat, aby smluvní strany přílohy I odpovídaly za jakékoli zvýšení emisí pocházejících z LULUCF, a budou v souladu se stávajícími závazky smluvních stran týkajícími se ochrany a rozšíření úložišť a rezervoárů skleníkových plynů;

12.

domnívá se, že budoucí činnost EU v oblasti „klimatické diplomacie“ by se měla soustředit na rozsáhlou politickou činnost se třetími zěmemi, politiku budování účinných mechanizmů pro mezinárodní spolupráci v oblasti změny klimatu jak v rámci UNFCCC, tak mimo něj, a na spolupráci v oblasti klimatu s třetími zeměmi s cílem prakticky podpořit na celém světě rozvoj, jenž by zahrnoval nízké emise CO2 a byl by odolný vůči změně klimatu;

13.

zdůrazňuje, že zachování biologické rozmanitosti a uplatňování ekosystémového přístupu představuje nejúčinnější a nákladově nejefektivnější strategie přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků; opětovně potvrzuje své stanovisko, že reakce v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků nemohou mít pouze technickou povahu;

14.

znovu opakuje, že podle vědeckých důkazů, které předložil panel IPCC, cíl 2 °C vyžaduje, aby celosvětové emise skleníkových plynů dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015, aby se do roku 2050 snížily ve srovnání s hodnotami z roku 1990 alespoň o 50 % a aby poté nadále klesaly;

15.

důrazně vyzývá všechny mezinárodní partnery, včetně USA a Číny, aby vystoupili s ambicióznějšími závazky ke snižování emisí, a to na základě zásady „společné, ale rozlišené odpovědnosti“, tak aby byl zajištěn soulad s cílem 2 °C;

16.

Opakuje, že v zájmu budoucího hospodářského růstu Evropské unie je nutné schválit cíl na snížení emisí skleníkových plynů pro samotnou Evropskou unii ve výši 30 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990;

17.

vítá sdělení Komise a její analýzu toho, co je nutné učinit pro dosažení 30 % snížení emisí; podporuje myšlenku vyjádřenou ve sdělení, že nehledě na výsledek mezinárodních jednání je ve vlastním zájmu EU, aby usilovala o dosažení cíle snížení emisí, který by přesahoval 20 %, neboť tato snaha povede k vytváření ekologických pracovních míst a současně zvýší růst i bezpečnost;

18.

připomíná, že kvůli poklesu emisí v důsledku recese se roční náklady na dosažení cíle 20 % snížení do roku 2020 snížily o třetinu ze 70 miliard EUR na 48 miliard EUR a že se v současné době odhaduje, že náklady na 30 % snížení činí o 11 miliard EUR více než náklady na původní 20 % snížení, tj. představují dodatečné náklady ve výši méně než 0,1 % hodnoty hospodářství EU;

19.

uznává, že dosažení cíle 2 °C je možné pouze tehdy, jestliže rozvojové země jako skupina, zvláště pak ty rozvinutější, dosáhnou podstatného a měřitelného zpomalení růstu emisí oproti tempu, které se předpokládá v případě, že by nebyla přijata žádná opatření, tak aby bylo do roku 2020 dosaženo jejich snížení o 15 až 30 % v porovnání se současným stavem, a že si tato skutečnost vyžádá finanční a technickou pomoc a pomoc v oblasti budování technických kapacit ze strany vyspělých zemí; uznává, že má-li být dosaženo cílů ještě více omezit zvyšování teploty, bude zapotřebí většího množství pomoci;

20.

zdůrazňuje, že důsledky změny klimatu budou nejvíce postiženy rozvojové země, a proto je v jejich nejvlastnějším zájmu, aby přispěly k úspěšnému uzavření mezinárodní dohody; vítá velice ambiciózní závazky některých rozvojových zemí, jako je Kostarika a Maledivy, a některých rychle se rozvíjejících zemí, jako je Mexiko a Brazílie, a lituje, že některé další rozvíjející se země tento příklad zatím nenásledují;

21.

bere na vědomí, že vzhledem k tomu, že městské oblasti produkují 75 % emisí uhlíku, měly by města stát v čele boje proti změně klimatu; proto oceňuje rozhodnutí evropských měst, která podepsala Pakt primátorů; vítá odhodlání těchto měst bojovat proti změně klimatu; váží si úsilí, jež je v mnoha evropských městech vyvíjeno v oblasti dopravy a mobility; zdůrazňuje, že je třeba ve stejném duchu pokračovat v hledání dalších ekologických alternativ, které zlepší kvalitu života obyčejných lidí, přičemž je třeba koordinovat úsilí vyvíjené místními, regionálními, národními, evropskými a celosvětovými úrovněmi vlád;

22.

připomíná, že rozvinuté země se v Kodaňské dohodě zavázaly, že v období let 2010 až 2012 poskytnou nové prostředky ve výši nejméně 30 miliard USD, které by doplňovaly stávající financování, a do roku 2020 pak 100 miliard USD ročně se zvláštním důrazem na ohrožené a nejméně rozvinuté země; vybízí Evropskou unii, aby usnadnila vytvoření ekologického fondu pro změnu klimatu a poskytovala mu od roku 2020 prostředky ve výši 100 miliard USD ročně;

23.

připomíná, že společný příspěvek EU rozvojovým zemím určený na jejich úsilí o zmírnění účinků změny klimatu a jejich přizpůsobení se této změně by měl být doplňkový a neměl by do roku 2020 klesnout pod 30 000 milionů EUR ročně, přičemž tato částka se může zvyšovat v závislosti na nových poznatcích o závažnosti klimatických změn a výši souvisejících nákladů;

24.

domnívá se, že klíčovým faktorem k vytvoření atmosféry důvěry před konferencí v Cancúnu je včasné zahájení urychleného financování daných opatření; zdůrazňuje, že v případě 7,2 mld. EUR, které přislíbila EU a členské státy, se musí jednat o nové prostředky, které doplní rozpočty oficiální rozvojové pomoci a které budou vyváženě rozděleny mezi opatření na přizpůsobení se změně klimatu i na opatření zaměřená na její zmírnění, a naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby za koordinace ze strany GŘ Komise pro činnost v oblasti klimatu zajistila úplnou transparentnost při předkládání koordinovaných zpráv o provádění příslušných opatření v Cancúnu a poté každoročně;

25.

zdůrazňuje, že monitorování, vykazování a ověřování finančních prostředků musí vycházet ze spravedlivého společného základu, podle něhož se budou příspěvky vypočítávat jako nové a dodatečné; doporučuje, aby byl tímto společným základem dlouhodobý závazek poskytovat na oficiální rozvojovou pomoc 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) nebo jiné příslušné vnitrostátní cíle, pokud jsou vyšší;

26.

vyzývá Komisi a členské státy, aby plnily své závazky a zaručily, že zdroje určené na přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků budou zařazeny mezi priority 0,7 % cíle oficiální rozvojové pomoci, a specifikovaly, do jaké výše bude tento závazek hrazen z veřejných prostředků; zdůrazňuje dále, že za účelem plnění tohoto cíle je třeba čerpat domácí i mezinárodní prostředky ze všech dostupných zdrojů (např. z daní z finančních transakcí, mezinárodních daní z obchodování, vnitrostátních daní z emisí, zdanění letenek či dražby jednotek přiděleného množství);

27.

trvá na tom, že v oblasti financování zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí prostřednictvím nových mechanizmů by měly být dodržovány a prováděny zavedené zásady rozvojové politiky, jako např. řádná správa a demokratická účast na rozhodování; trvá dále na tom, že přijímající země by měly být povinny dokázat, že používají peníze na deklarované schválené projekty;

28.

připomíná, že k lepšímu zajištění finančních zdrojů a investic by měli vyjednavači na konferenci COP 16 zohlednit odpovědnost každé země, účinné využívání zdrojů a maximalizaci jejich dopadu a současně zajistit financování pro nejvíce ohrožené země a komunity;

29.

vítá ustanovení Kodaňské dohody o monitorování, vykazování a ověřování a ustanovení o mezinárodních konzultacích a analýzách a důrazně vyzývá Evropskou unii, aby spolupracovala se všemi stranami na prováděcích pokynech k těmto ustanovením, které mají být v Cancúnu přijaty;

30.

uznává, že aktuální posouzení zdánlivého úspěchu EU při snižování emisí CO2 dostatečně nezohledňuje přesun průmyslové výroby za hranice Unie, konstatuje, že skutečné snížení emisí CO2 souvisejících se spotřebou v EU může být významně nižší než nyní uváděný údaj, a je přesvědčen, že je nutné vzít tento rozdíl v úvahu jak při vytváření budoucí politiky EU, tak i při mezinárodních jednáních;

31.

zdůrazňuje, že rozvinuté země nesou historickou odpovědnost za nevratnou změnu klimatu, a připomíná, že tyto státy jsou povinny pomoci rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím se této změně přizpůsobit i tím, že jim poskytnout finanční podporu pro národní akční programy pro přizpůsobení se této změně coby významný nástroj přizpůsobení se změně klimatu, s nímž se budou moci snáze ztotožnit;

32.

uznává důležitost aktivního přizpůsobení se nevyhnutelným důsledkům změny klimatu, zejména v těch regionech světa, které jsou měnícím se klimatem zasaženy nejvíc, a zvláště význam ochrany nejohroženějších skupin společnosti, a vyzývá proto, aby bylo v Cancúnu dosaženo dohody, která by obsahovala pevné politické a finanční závazky, jež těmto rozvojovým zemím pomohou při vytváření kapacit;

33.

vítá rozhodnutí vytvořit „mechanizmus pro technologie“, které bylo přijato v Kodani; vyzývá EU a její členské státy, aby posílily stávající partnerství s rozvojovými zeměmi v oblasti klimatu a aby uzavíraly nová partnerství tam, kde zatím neexistují, a poskytovaly přitom vyšší finanční podporu na vývoj a transfer technologií, zajistily dohodu o právech duševního vlastnictví a vytváření institucionálních kapacit;

34.

zdůrazňuje, že perspektiva rozvoje je pro mnoho rozvojových a rychle se rozvíjejících zemí životně důležitá; uznává, že tento cíl by měl hrát při jednáních významnější úlohu, a znovu připomíná závazek EU podporovat méně rozvinuté země na jejich cestě k vyšší životní úrovni; zdůrazňuje, že vyšší životní úroveň je možné zajistit díky volbě udržitelnějších řešení;

35.

zdůrazňuje, že k zemím, které nejsou uvedeny v příloze I, nelze přistupovat paušálně, protože jejich schopnost investovat do zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí i jejich schopnost adaptovat se na změnu klimatu se navzájem liší; dále zdůrazňuje, že některé z těchto zemí již dnes patří k největším producentům CO2 a dosahují vysoké míry nárůstu emisí CO2;

36.

zdůrazňuje, že v centru účinné strategie EU pro zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně je zajištění soudržnosti politik a zohledňování životního prostředí v rozvojových projektech; trvá zejména na nutnosti podporovat takové cesty rozvoje, které by vedly k diverzifikovanějším a decentralizovanějším ekonomikám; zároveň však vyjadřuje hluboké politování nad tím, že EU příliš nepokročila v začleňování problematiky životního prostředí do své rozvojové spolupráce a do jiných evropských odvětvových politik;

37.

připomíná, že značné množství emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích vzniká změnami ve využívání půdy a v důsledku zemědělské činnosti; vyzývá EU, aby podporovala udržitelné zemědělství, zejména v nejméně rozvinutých zemích, jelikož tato forma zemědělské činnosti přispívá k omezování změny klimatu a zmírňování chudoby, tím že diverzifikuje zdroje příjmu místních komunit;

38.

vyzývá EU, aby prosazovala úsilí Mezinárodního fóra domorodých národů stát se stranou jednání COP 16, jelikož změna klimatu, přizpůsobování se této změně a zmírňovací mechanizmy se týkají především těchto národů;

39.

zdůrazňuje, že součástí kolektivní akce v rámci boje proti změně klimatu musejí být silné řídící struktury s pevně danými postupy, které posílí pozici rozvojových zemí, a vyzývá proto EU, aby podporovala institucionální strukturu, která by zahrnovala všechny strany, byla by transparentní a spravedlivá a v jejíchž příslušných řídících orgánech by byly rovnoměrně zastoupeny rozvinuté i rozvojové země;

40.

zdůrazňuje, že přirozené rezervoáry skleníkových plynů, jako jsou lesy, představují vzhledem ke své schopnosti vstřebávat CO2 efektivní prostředky zmírňování změny klimatu, a vyzývá zúčastněné strany, aby uznaly nutnost chránit lesy a vyvinout politiku zalesňování, která bude začleněna do mezinárodní dohody o změně klimatu;

41.

domnívá se, že pro zastavení masivního odlesňování tropických deštných pralesů nejpozději do roku 2020 je nezbytná rozsáhlá finanční, technická a správní pomoc, a znovu opakuje, že s ohledem na tuto časovou lhůtu je nejrealističtějším nástrojem veřejné financování; důrazně vyzývá Evropskou unii, aby pracovala na tom, aby byla v Cancúnu přijata konkrétní rozhodnutí ohledně snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REED), včetně konkrétních cílů;

42.

vyzývá EU, aby aktivně podporovala mechanizmus REDD+, aby bylo možné přesněji zjistit, které faktory vedou k odlesňování, a zajistit účinné zapojení domorodých národů a místních komunit do sledování této problematiky a podávání příslušných zpráv; vyzývá dále EU, aby zajistila, že REDD bude obsahovat ochranné mechanizmy nebo kodex chování, které by zajistily, že nebude docházet k porušování práv národů žijících v lesích a že dojde k účinnému zastavení ztráty lesních porostů;

43.

podporuje zřízení mechanizmu pro snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů a mechanizmu na podporu přirozeného odstraňování emisí skleníkových plynů přispívajícího k zachování biologické rozmanitosti; podporuje také úlohu ochrany lesů, udržitelného hospodaření v lesích a zvyšování zásob CO2 uloženého v lesích v rozvojových zemích (REDD+);

44.

lituje, že financování REDD se zakládá na široké definici lesů, která zahrnuje i porosty monokultur nepůvodních druhů; domnívá se, že tato definice může představovat kontraproduktivní pobídku a přesměrovat prostředky tolik potřebné pro ochranu starých lesů a pralesů na financování nové komerční výsadby;

45.

vyzývá proto Komisi a členské státy, aby v rámci Pomocného orgánu pro vědecko-technické poradenství a jiných mezinárodních fór usilovaly o vytvoření nové definice OSN pro lesy založené na biomech, která by odrážela výrazné rozdíly v biologické rozmanitosti i hodnoty jednotlivých biomů z hlediska uhlíku a současně by jasně rozlišovala mezi původními lesy a lesy, v nichž převládají monokultury a nepůvodní druhy;

46.

zastává názor, že je třeba zlepšit součinnost mezi třemi úmluvami přijatými v Rio de Janeiru, a to mezi Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD), Úmluvou o změně klimatu (UNFCCC) a Úmluvou o dezertifikaci (UNCCD); vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně podpořily myšlenku uspořádat zasedání na vysoké úrovni týkající se uvedených tří úmluv z Rio de Janeira v rámci summitu Rio+ 20, který se má konat v roce 2012;

47.

zdůrazňuje, že usnesení Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 28. července 2010 označuje přístup k pitné vodě za lidské právo, a vyzývá k zvláštní ochraně vody jako živlu obzvláště ohroženého změnou klimatu, která by mohla vést ke snížení množství a kvality dostupné vody, zejména pak pitné vody;

48.

zdůrazňuje, že řada zemí rychle směřuje k novému udržitelnému hospodářství, a to z různých důvodů, včetně ochrany klimatu, nedostatku zdrojů a jejich účinného využívání, energetické bezpečnosti, inovací nebo konkurenceschopnosti; poukazuje na rozsah programů podpory hospodářství, které se věnují přechodu k jiným zdrojům energie, v zemích jako jsou USA a Čína;

49.

vyzývá k uzavření dohody, která by na mezinárodní úrovni vytvořila rovné podmínky pro uhlíkově náročná průmyslová odvětví; zdůrazňuje význam závazné mezinárodní dohody pro konkurenceschopnost průmyslu členských států EU; z tohoto důvodu zdůrazňuje význam akčního plánu z Bali;

50.

domnívá se, že bez ohledu na pokrok v mezinárodních jednáních by Evropská unie měla neodkladně přijmout koncepce a nástroje nezbytné k podpoře rozvoje hospodářství, které by bylo udržitelnější, nízkouhlíkové a efektivnější s ohledem na využívání zdrojů, čímž by došlo ke zmírnění změny klimatu, zlepšení kvality ovzduší a životního prostředí, zvýšení zdravotních norem, podpoře energetické bezpečnosti a vytváření nových pracovních míst a zajistilo by se, že se Evropská unie stane nejkonkurenceschopnější a nejudržitelnější ekonomikou ve světě, v níž investice stále více směřují do čistších technologií;

51.

poukazuje na to, že změna klimatu je globálním problémem, který nemá žádné paušální politické a technické řešení, ale že je možné kombinací dostupných možností a výrazným zvýšením účinnosti ve všech oblastech hospodářství a společnosti v rozvinutých i rozvojových zemích přispět k vyřešení problému dostupnosti a distribuce zdrojů a vytvořit podmínky pro třetí průmyslovou revoluci;

52.

zdůrazňuje, že dohoda by mohla poskytnout nezbytný impulz pro iniciativu „Sustainable New Deal“ (udržitelný nový úděl), která by podnítila udržitelný růst, podpořila udržitelné ekologické technologie, zvýšila účinnost využití energie v budovách a dopravě, snížila energetickou závislost a zaručila zaměstnanost a sociální a hospodářskou soudržnost jak v rozvinutých, tak i v rozvojových zemích; připomíná v této souvislosti závazky, který EU již přijala;

53.

připomíná dohodu skupiny G20 o postupném zrušení dotací na fosilní paliva a vyzývá Komisi, aby navrhla evropskou strategii týkající se jejího uplatňování, včetně jednoznačných lhůt a případných mechanizmů sociálních kompenzací;

54.

je přesvědčen, že k tomu, aby všechny země získaly přístup k cenově dostupným a udržitelným technologiím, je nezbytná globální technologická transformace a spolupráce; konstatuje, že všechny budoucí smlouvy by měly vytvářet funkční mechanismy upravující přístup k čistým technologiím;

55.

domnívá se, že pro urychlení a uplatnění inovací je nezbytný nový přístup k technické spolupráci, čímž by se každé zemi otevřel přístup k levným ekologickým technologiím;

56.

konstatuje, že k boji proti změně klimatu je zapotřebí jak snížit emise, tak i naši celkovou ekologickou stopu, přičemž hlavním tahounem tohoto nezbytného procesu změny jsou inovace; inovace proto musejí být udržitelné, ekologické, sociální, spravedlivé a cenově dostupné;

57.

zdůrazňuje, že síť klimatických inovačních center coby součást tohoto mechanizmu bude užitečným prostředkem k podpoře technického rozvoje, spolupráce, inovací a šíření technologií;

58.

zdůrazňuje, že vývoj a uplatňování průlomových technologií je klíčovým prvkem v boji proti změně klimatu a zároveň způsobem, jak naše partnery na celém světě přesvědčit, že emise je možné snižovat, aniž by došlo ke ztrátě konkurenceschopnosti a pracovních míst; žádá Komisi, aby vyhodnotila různé způsoby poskytování pobídek ke klimaticky šetrným inovacím, např. na základě odměňování průkopnických firem; vyzývá k přijetí mezinárodních závazků ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje průlomových technologií v příslušných odvětvích;

59.

konstatuje, že nedávné vědecké analýzy podporují základní názor, že globální oteplování způsobené člověkem musí být řešeno prostřednictvím snížení emisí CO2 a jiných skleníkových plynů; konstatuje, že je třeba zvýšit vědecké úsilí v oblastech, jako je rozsah zvýšení teploty a jeho časový průběh, aby se zjistily dopady změny klimatu na regionální a místní úrovni, ale také na využívání půdy, elementární uhlík a jemné částice a také na odpovídající opatření v oblasti přizpůsobení se změně klimatu;

60.

domnívá se, že změna klimatu je velmi složitý problém, který se dotýká řady vědních oborů, a že politická rozhodnutí přijatá v této oblasti musejí být pevně podložena vědeckými argumenty; vyzývá proto Komisi, aby Evropský parlament neustále informovala o všech podstatných nových vědeckých inovacích nebo poznatcích;

61.

zdůrazňuje, že rozpočet EU by měl klást důraz na výzkum, inovace a uplatňování technologií, aby se v něm lépe odrážely ambice EU v oblasti boje proti změně klimatu a posun směrem k udržitelnému hospodářství;

62.

poukazuje na to, že přibližně 2 miliardy lidí na celém světě stále nemají přístup k udržitelné a cenově dostupné energii; zdůrazňuje, že problém energetické chudoby je třeba řešit v souladu s cíli politiky ochrany klimatu; konstatuje, že jsou k dispozici energetické technologie, které řeší jak globální ochranu životního prostředí, tak i místní rozvojové potřeby;

63.

vyjadřuje politování nad tím, že na mezinárodní úrovni a zejména v EU není dostatečně řešen potenciál úspory energie; konstatuje, že úspora energie a zvýšení energetické účinnosti ušetří zdroje, sníží emise, zvýší energetickou bezpečnost, vytvoří více pracovních míst a zvýší konkurenceschopnost hospodářství; vyzývá EU, aby úspoře energie věnovala při mezinárodních jednáních větší pozornost;

64.

vyzývá EU, aby úspoře energie věnovala při mezinárodních jednáních větší pozornost; v této souvislosti konstatuje a hluboce lituje skutečnosti, že EU nesměřuje k dosažení cíle do roku 2020 ušetřit 20 % energie, který stanovili vedoucí představitelé států, a to v důsledku toho, že tyto cíle nebyly stanoveny jako závazné; vyzývá proto EU, aby šla příkladem, a Komisi, aby navrhla nová opatření, která zajistí, aby bylo tohoto cíle dosaženo a aby Evropa nezůstala pozadu, pokud jde o inovace v oblasti celosvětové energetické účinnosti;

65.

zdůrazňuje, že je důležité spojit boj proti změně klimatu se závazkem ke snížení naší celkové ekologické stopy, jež bude usilovat o zachování přírodních zdrojů, neboť ekologické inovační technologie a alternativní nízkouhlíkové energie jsou závislé na omezených zdrojích;

66.

s odkazem na preambuli dohody WTO a na čl. XX písm. b), d) a g) dohody GATT zdůrazňuje, že mezinárodní obchod nesmí vést k nadměrnému využívání přírodních zdrojů; v souvislosti s jednáními WTO a dvoustrannými obchodními dohodami trvá na tom, že liberalizace obchodu, zejména obchodu s přírodními surovinami, nesmí narušovat udržitelné hospodaření se zdroji;

67.

poukazuje na to, že by EU mohla být dobrým příkladem, pokud omezí překážky, jako jsou cla a poplatky za obchod se „zelenými“ technologiemi i s výrobky šetrnými ke klimatu a k životnímu prostředí, a podpoří tzv. environmentální statky a služby; v této souvislosti upozorňuje na akční plán z Bali a Zelený kodaňský fond pro změnu klimatu;

68.

vyzývá EU a její partnery, aby v nejbližší budoucnosti nalezli nejúčinnější způsob podpory propojení mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy obchodování s emisemi s cílem vytvořit celosvětový trh s CO2, který by umožnil rozšířit možnosti snižování emisí, zvětšit trh a zvýšit jeho likviditu, transparentnost a v neposlední řadě efektivnější rozdělení zdrojů;

69.

zdůrazňuje však, že při této snaze je nutné vzít si ponaučení z nedávné finanční krize a také z nedostatků systému EU pro obchodování s emisemi, aby se dosáhlo transparentnosti, zabránilo spekulacím a zajistilo, že ke snížení emisí skutečně dojde;

70.

vyzývá EU a její partnery, aby v blízké budoucnosti navrhli omezení týkající se zneužívání mezinárodních kreditů z projektů plynárenského průmyslu, včetně eliminace HFC-23 v systému obchodování s emisemi po roce 2012, a zejména v projektech mechanismech čistého rozvoje a také v budoucích mechanismů založených na konkrétních projektech; vyzývá proto EU a její partnery, aby podporovali progresivní rozvojové země, aby se podílely na celosvětovém úsilí o snižování emisí pomocí vlastních konkrétních opatření, a začaly přitom nejlevnějšími možnostmi snižování;

71.

zdůrazňuje, že v celosvětovém kontextu konkurenčních trhů vyvolává nebezpečí přesunu emisí uhlíku závažné obavy v některých odvětvích, která jsou důležitou součástí celého průmyslového výrobního řetězce – rovněž pokud jde o výrobu zboží pro boj se změnou klimatu; žádá Komisi, aby toto riziko dále analyzovala a navrhla vhodná a účinná opatření pro zachování mezinárodní konkurenceschopnosti hospodářství EU, která by zároveň zajistila, že se uhlíková stopa EU nezvýší;

72.

vyzývá k reformě mechanizmů založených na projektech, jako jsou CDM a JI, zavedením přísných standardů pro posuzování kvality projektů, které zaručí dodržování lidských práv a spolehlivé, ověřitelné a reálné dodatečné snížení emisí, jež rovněž přispívá k udržitelnému rozvoji rozvojových zemí; kromě toho podporuje stanovisko Komise, že by se měly schválit odvětvové mechanizmy pro hospodářsky vyspělejší rozvojové země na období po roce 2012, zatímco pro nejméně rozvinuté země by měl zůstat k dispozici mechanizmus CDM;

73.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musejí splnit své závazky v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu primárně v rámci EU, a připomíná všem zúčastněným stranám, že pružné mechanizmy by měly být využívány co nejméně;

74.

připomíná, že doprava odvětvím produkujícím nejvíce skleníkových plynů na světě, přičemž na celkových emisích skleníkových plynů v rozvinutých zemích se podílí 23 %; vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při řešení problémů v oblasti letecké a námořní dopravy a trvá na tom, že mezinárodní leteckou a námořní dopravu je třeba začlenit do dohody v rámci UNFCCC;

75.

s cílem zabránit jakémukoli zvýšení emisí skleníkových plynů z odvětví dopravy do roku 2050 vyzývá Evropskou unii, aby zajistila, že se v mezinárodní dohodě zohlední celkový dopad letecké a námořní dopravy a že cíle v oblasti snižování emisí budou pro odvětví letecké a námořní dopravy stejné jako pro jiná průmyslová odvětví;

76.

vítá závazky leteckých společností na celém světě, že do roku 2020 budou každoročně zvyšovat účinnost paliva o 1,5 %, aby po roce 2020 dosahovaly neutrálního růstu z hlediska emisí uhlíku a do roku 2050 dosáhly 50 % snížení úrovně emisí CO2 v porovnání s rokem 2005;

77.

konstatuje, že polovina emisí ze silniční dopravy je produkována soukromými vozidly a že podstatná část emisí připisovaných průmyslu pochází z rafinace ropy; s ohledem na trvalé zvyšování emisí ze silniční dopravy se domnívá, že by měla být i nadále přijímána povinná opatření, jež by výrobce zavazovala ke zlepšování environmentální a energetické výkonnosti vozidel;

78.

je přesvědčen, že delegace EU hraje v jednáních o změně klimatu důležitou úlohu, a proto pokládá za nepřijatelné, že se poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou členy této delegace, nemohli zúčastnit koordinačních jednání EU na předchozí konferenci smluvních stran; jak je stanoveno v rámcové dohodě uzavřené mezi Komisí a Evropským parlamentem, ve které Komise zastupuje Evropské společenství a která byla přijata v květnu 2005 a znovu projednána v roce 2009, Komise na žádost Parlamentu zprostředkuje účast poslanců Parlamentu coby pozorovatelů v delegacích Společenství vyjednávajících mnohostranné dohody; připomíná, že podle Lisabonské smlouvy (článek 218 Smlouvy o fungování EU) musí Evropský parlament vyslovit svůj souhlas se smlouvami mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi; očekává, že se koordinačních jednání v Cancúnu budou smět zúčastnit alespoň předsedové delegace Evropského parlamentu;

79.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.