3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/7

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii s názvem „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou Evropská rada přijala dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím uplatňování nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou Evropská rada schválila na zasedání ve dnech 11.–12. prosince 2008,

—

s ohledem na interní bezpečnostní strategii Evropské unie, kterou Evropská rada schválila na zasedání ve dnech 25.–26. března 2010,

—

s ohledem na závěry Rady o SBOP přijaté dne 26. dubna 2010,

—

s ohledem na závěry EBOP a prohlášení nazvané „Deset let EBOP – výzvy a příležitosti“, které Rada přijala dne 17. listopadu 2009,

—

s ohledem na prohlášení o posílení evropské bezpečnostní a obranné politiky, které Evropská rada přijala dne 12. prosince 2008, a na prohlášení o posílení kapacit, které Rada přijala dne 11. prosince 2008,

—

s ohledem na závěry předsednictví, které Evropská rada přijala v Santa Maria de Feira dne 20. června 2000 a v Göteborgu dne 16. června 2001, na program EU pro předcházení násilným konfliktům, přijatý rovněž v Göteborgu dne 16. června 2001, na Civilní základní cíl 2008, schválený Evropskou radou dne 17. prosince 2004, a na Civilní základní cíl 2010, schválený Radou dne 19. listopadu 2007,

—

s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady v Helsinkách dne 11. prosince 1999 (Základní cíl 2003) a na Základní cíl 2010, který Rada schválila dne 17. května 2004,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 o posílení chemické, biologické, radiologické a jaderné bezpečnosti v Evropské unii a na schválení akčního plánu EU v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti,

—

s ohledem na dokument Rady nazvaný „Provádění rezoluce OSN č. 1325 posílené rezolucí OSN č. 1820 v rámci EBOP“, který byl přijat dne 3. prosince 2008, a na dokument Rady týkající se začleňování lidských práv do EBOP přijatý dne 14. září 2006,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o nedávném zemětřesení na Haiti, které vyzývá ke zřízení jednotky civilní ochrany EU (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (2),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0308/2010),

1.

připomíná, že EU se zavázala, že v zájmu zachování míru, předcházení konfliktům, posílení obnovy po ukončení konfliktů a upevnění mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN bude formulovat a realizovat společné politiky a činnosti a také, že bude upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a principy mezinárodního práva a pomáhat obyvatelstvu postiženému přírodními nebo člověkem způsobenými pohromami;

2.

zdůrazňuje, že vnitřní a vnější bezpečnost je ve stále větší míře propojena a že EU rozvojem svých politik a nástrojů pro řešení krizí, předcházení konfliktům a budování míru v souladu s výše uvedenými cíli přispívá rovněž k zajištění bezpečnosti svých vlastních občanů;

3.

zdůrazňuje, že EU jasně přispívá – zejména pomocí svého úsilí v oblasti civilního řešení krizí – k celosvětové bezpečnosti a hlásí se tak ke svým klíčovým hodnotám a zásadám;

4.

zdůrazňuje, že účinná reakce na současné krize a bezpečnostní hrozby včetně přírodních katastrof je často podmíněna možností využívat jak civilních, tak i vojenských kapacit a úzkou spoluprací mezi nimi; připomíná, že rozvoj komplexního přístupu EU a budování civilně-vojenských kapacit pro řešení krizí jsou jedním z charakteristických rysů SBOP a představují hlavní přínos této politiky; současně připomíná, že SBOP není jediným dostupným nástrojem a že mise v rámci SBOP by měly být využívány jako součást širší strategie EU;

5.

připomíná, že je třeba vytvořit bílou knihu EU o bezpečnosti a obraně, která bude vycházet ze systematických a pečlivých přezkumů v oblasti bezpečnosti a obrany prováděných jednotlivými státy na základě společných kritérií a harmonogramů a v níž cíle, zájmy a potřeby Unie v oblasti bezpečnosti a obrany budou formulovány jasněji ve vztahu k dostupným prostředkům a zdrojům; zdůrazňuje, že v této bílé knize by měly být rovněž určeny oblasti, v nichž je žádoucí rozšířit civilně-vojenskou spolupráci v zájmu dosažení těchto cílů, a měly by v ní být stanoveny příslušné podmínky; domnívá se, že bílá kniha EU by měla výslovně jmenovat příležitosti ke slučování zdrojů na úrovni EU, ale i možnosti specializace jednotlivých států a harmonizace kapacit, aby bylo možné dosáhnout podstatných úspor z rozsahu;

6.

zdůrazňuje, že nově vytvořená Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) by měla dále přispět k dalšímu vytváření skutečně komplexního evropského přístupu k civilnímu a vojenskému řešení krizí, k předcházení konfliktům a budování míru a poskytnout EU adekvátní struktury, personální zajištění a finanční prostředky pro plnění jejích globálních úkolů v souladu s Chartou OSN;

7.

plně podporuje transfer struktur SBOP, včetně ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování, útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací Vojenského štábu EU a Situačního střediska, do Evropské služby pro vnější činnost, kde budou podléhat přímé pravomoci a zodpovědnosti místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku; připomíná, že místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka přislíbila, že bude dbát o to, aby byla zajištěna úzká spolupráce a součinnost mezi těmito strukturami a příslušnými útvary Komise přesunutými do Evropské služby pro vnější činnost, které se zabývají plánováním reakcí na krize, prevencí konfliktů a budováním míru; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistila, že tyto útvary budou pracovat na rovnocenné úrovni jako struktury SBOP; zdůrazňuje, že není přípustné, aby struktury SBOP řídily, ať už formálně či neformálně, plánování opatření financovaných z nástroje stability, a trvá na tom, že útvary Komise, které byly přesunuty do ESVČ, nesmí být zrušeny;

8.

v zájmu vytvoření komplexního přístupu EU vyzývá rovněž k úzké spolupráci mezi ESVČ a všemi zbývajícími příslušnými útvary Komise, zejména útvary zabývajícími se rozvojem, humanitární pomocí, civilní ochranou a veřejným zdravím; zdůrazňuje, že je nutné, aby existovaly přímé vazby mezi agenturami ESVČ a SBOP, zejména mezi Evropskou obrannou agenturou, Ústavem EU pro studium bezpečnosti, Evropskou bezpečnostní a obrannou školou a Satelitním střediskem EU;

9.

poukazuje na úlohu, kterou při zajišťování koordinace záchranných prací po katastrofách v rámci mechanizmu civilní ochrany hraje Monitorovací a informační středisko Komise, a zdůrazňuje, že je nutné, aby místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka zajistila jakožto místopředsedkyně Komise úzkou spolupráci mezi střediskem a ESVČ; požaduje, aby se v oblasti zmírňování následků katastrof zlepšila koordinace vojenských prostředků a urychlilo jejich nasazení, zejména pokud jde o kapacity v oblasti vzdušné přepravy, a to díky zkušenostem získaným na Haiti, aniž by ovšem bylo zpochybněno, že charakter operací určených ke zmírnění následků katastrof je v prvé řadě civilní; opakuje svou výzvu k dalšímu zdokonalení mechanizmu civilní ochrany s cílem vytvořit dobrovolnou pohotovostní rezervu prostředků členských států připravených pro okamžité nasazení v rámci operací reagujících na katastrofy; navrhuje, aby ke koordinaci a nasazení těchto prostředků docházelo v rámci jednotky civilní ochrany EU, aby se zviditelnila činnost EU; zároveň opětovně připomíná individuální zodpovědnost členských států za civilní ochranu a opatření pro zvládání katastrof;

10.

je rovněž zastáncem zlepšení koordinace operací humanitárních agentur členských států a GŘ ECHO zaměřených na zmírňování následků přírodních či člověkem způsobených katastrof;

11.

vyzývá Radu k bezodkladnému přijetí rozhodnutí nezbytných k tomu, aby ustanovení o vzájemné pomoci uvedená v čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU stejně jako ustanovení o solidaritě uvedená v článku 222 SFEU nabyla účinnosti, přičemž tato rozhodnutí by měla odrážet komplexní přístup EU a opírat se o civilně-vojenské zdroje;

12.

znovu připomíná, že úspěšné rozvíjení partnerství pro budování míru mezi Komisí a nevládními organizacemi a dobrá spolupráce mezi nevládními organizacemi, organizacemi občanské společnosti a budoucí ESVČ má klíčový význam; vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela rámec pro spolupráci s nevládními organizacemi a aby při prevenci konfliktů a u činností souvisejících se zvládáním konfliktů prováděných Unií podporovala využívání nestátních subjektů, mimo jiné tím, že je zapojí do vzdělávací činnosti EU;

13.

na politicko-strategické úrovni vítá sloučení civilních a vojenských útvarů do ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování jako krok správným směrem; zdůrazňuje však, že je třeba nalézt rovnováhu mezi kapacitami civilního a vojenského strategického plánování, a to nejen početní, ale i pokud jde o hierarchii, aby bylo možné plně využít dostupných možností součinnosti; současně podtrhuje nezbytnost náležitě zohledňovat rozdíly mezi civilními a vojenskými úlohami a mezi specifickými cíli, které sledují, a zajistit vhodnou kombinaci lidských zdrojů přidělovaných na jednotlivé operace na základě posouzení jednotlivých případů;

14.

zejména žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby vyřešila problém nedostatečného personálního zajištění, pokud jde o odborníky na plánování civilních misí a rozvoj civilních kapacit, a aby zajistila, že ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování bude mít dostatečný počet odborníků ze všech prioritních oblastí civilních kapacit, tj. policie, justice, civilní správy, civilní ochrany a monitoringu, ale i odborníků z oblasti lidských práv;

15.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby v rutinních fázích měly všechny relevantní útvary EU společné situační povědomí (ESVČ, ale i všechny dotčené útvary Komise: GŘ DEV, GŘ ECHO, GŘ SANCO za podpory svých kapacit pro hodnocení krizí), což by se mělo odrážet ve všech strategických dokumentech EU pro jednotlivé regiony či země; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu v tomto procesu sehrávají transformované delegace EU;

16.

požaduje posílenou roli vedoucích delegací EU nebo zvláštních zástupců EU (jsou-li v krizové oblasti přítomni) v rámci úsilí o dosažení civilně-vojenské koordinace, mj. za účelem zajištění užšího politického dohledu přímo na místě;

17.

na úrovni plánování operací požaduje výrazné posílení civilních plánovacích kapacit, které by měly odpovídat ambicím civilních misí SBOP, a za tím účelem vyzývá ke konsolidaci útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací, pokud jde o jeho personální zajištění, a k lepšímu rozdělení úkolů mezi strategickou a operační úrovní; zdůrazňuje, že rozdělení úkolů musí vycházet z vyvážené, komplexní personální strategie; zastává názor, že s ohledem na úkoly velitele civilních operací musí být tato funkce zařazena v hierarchii Evropské služby pro vnější činnost na odpovídající (tj. významnější) místo;

18.

znovu vyzývá k vytvoření stálého operačního velitelství EU, které by odpovídalo za operační plánování a provádění vojenských operací EU a nahradilo by současný systém, kdy se využívá jedno ze sedmi velitelství podle konkrétní situace; zdůrazňuje, že tento krok by zajistil jednotnou linii velení a výrazně zvýšil schopnost EU reagovat na krize rychle a jednotně (zejména posílením institucionální paměti EU) a současně by snížil náklady;

19.

zastává názor, že operační velitelství by mělo být umístěno vedle útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací, aby se maximalizovaly výhody civilně-vojenské koordinace včetně slučování určitých funkcí a šíření osvědčených postupů mezi plánovacími orgány EU; soudí dokonce, že operační velitelství a útvar kapacit civilního plánování a provádění operací by bylo možné sloučit do „velitelství pro řešení krizí“ EU, které by odpovídalo za operační plánování a provádění všech civilních misí, vojenských operací a misí pro reformu bezpečnostního sektoru EU;

20.

zdůrazňuje však, že je třeba dbát na rozdíly mezi civilním a vojenským plánováním a zachovat samostatné linie velení, přičemž velitel civilních operací a velitel vojenských operací by si měli v rámci Evropské služby pro vnější činnost zachovat své vlastní kompetence a měli by být na stejné hierarchické úrovni;

21.

poukazuje na řadu závazků, které členské státy přijaly v oblasti rozvoje vojenských i civilních kapacit pro řešení krizí od zasedání Evropské rady v Helsinkách a Santa Maria de Feira až po prohlášení o posílení kapacit z prosince 2008; vyzývá členské státy a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistily řádné splnění těchto závazků, čímž by se odstranil příkrý rozpor mezi stávajícími operačními kapacitami a vytčenými politickými cíli;

22.

v kontextu opatření navazujících na stanovení Základního cíle 2010 vyzývá členské státy, aby se soustředily na konkrétní vytváření kapacit a zaměřily se přitom na oblasti, v nichž lze uplatnit civilně-vojenskou součinnost– zejména tam, kde tyto oblasti již byly určeny – a dosáhly tak co nejdříve skutečného pokroku; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se vytváření kapacit řídilo konkrétními požadavky misí SBOP; vítá komplexní proces rozvoje kapacit zaměřený na vojenské kapacity v rámci Evropské obranné agentury; vybízí k další diskusi o tom, jak lze sblížit oba procesy rozvoje kapacit v rámci civilních a vojenských základních cílů;

23.

vítá úsilí předchozích a stávajících rotujících předsednictví Rady o zahájení procesu s cílem vyjasnit charakter a rozsah stálé strukturované spolupráce uvedené v čl. 42 odst. 6 Smlouvy o EU; vyzývá Radu, aby co nejdříve předložila jasnou interpretaci této spolupráce, přičemž zohlední civilně-vojenský charakter komplexního přístupu EU, a aby představila konkrétní kroky, jak tuto spolupráci zahájit s ohledem na stávající finanční krizi a snižující se rozpočty na národní obranu v členských státech EU;

24.

s ohledem na přijaté politické závazky vyzývá členské státy, aby co nejdříve vyřešily problém chronického nedostatku civilního personálu v misích SBOP, zejména EULEX Kosovo a EUPOL Afghánistán, a aby zejména zvýšily úsilí o vypracování národních strategií pro vysílání civilního personálu; naléhavě žádá, aby příslušné vnitrostátní orgány, například ministerstva vnitra a spravedlnosti, vypracovaly v rámci těchto strategií a v úzké spolupráci s ministerstvy obrany strukturovanější přístup pro zajištění vhodných podmínek pro účast civilního personálu v misích SBOP, zejména pokud jde o služební postup a odměňování;

25.

v této souvislosti zejména vyzývá členské státy, aby zajistily, že účast v misích SBOP bude vnímána jako značná výhoda z hlediska služebního postupu v jejich policejních a justičních systémech a že útvarům, které vysílají civilisty na tyto mise, bude řádně kompenzován dočasný odchod pracovníků; zastává názor, že Rada by měla zajistit, aby výše diet účastníků misí SBOP odpovídala okolnostem dané mise;

26.

opakuje, že je třeba dodržovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325, která vyžaduje, aby bylo k veškerému přijímání a školení personálu působícího v misích přistupováno s ohledem na vyvážené zastoupení žen a mužů a aby byla ve všech činnostech zohledňována rovnost pohlaví; zdůrazňuje, že odpovídající počet žen v civilních i vojenských misích je klíčový pro jejich úspěch, ať již se jedná o mírové operace, operace usilující o zmírnění následků katastrof nebo o diplomatické zprostředkování, neboť zajišťuje řádné zohlednění potřeb, práv i zájmů žen, stejně jako jejich zapojení do činnosti mise a realizace jejích cílů; opakuje, že má-li být dodržování rezoluce č. 1325 zajištěno, je třeba, aby členské státy EU vytvořily odpovídající vnitrostátní akční plány;

27.

klade důraz na to, že před vysláním na mise je nutný řádný výcvik, který může zahrnovat účast civilních pracovníků na vojenských cvičeních včetně nácviků mimořádných situací a vojenského personálu na civilních cvičeních či výcviku; důrazně doporučuje členským státům, aby vedly soupisy civilních pracovníků, kteří by se mohli účastnit misí a mají příslušnou kvalifikaci, zejména osob, které prošly výcvikem pro účast v misích, kterých se účastní i armáda; vítá praxi některých členských států, které mají specializovanou ústřední agenturu, jejímž úkolem je nábor a výcvik veškerého civilního personálu, jenž se může účastnit misí;

28.

podporuje činnost Rady, pokud jde o vývoj softwarového prostředí „Goalkeeper“, které má usnadnit nábor a přípravu personálu civilních misí;

29.

připomíná Evropskou skupinu pro odbornou přípravu (EGT), kterou financuje Komise, a zdůrazňuje, že zkušenosti s EGT ukazují, že investice do výcviku musí mít přímou souvislost s faktickou účastí na misi; vítá, že Komise klade důraz na to, aby se budoucí projekt výcviku financovaný z Nástroje stability zaměřovaly na odborníky, o nichž už je známo, že by se budou účastnit misí;

30.

v souladu s doporučeními Rady z roku 2008 zdůrazňuje, že v oblasti budování kapacit a výcviku na efektivní řešení krizí by se v kontextu zřízení Evropské služby pro vnější činnost měla rozšířit úloha Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ); naléhavě žádá Radu, aby zkvalitnila vzdělávací zařízení a zlepšila personální zajištění EBOŠ, přičemž by jí měla též zajistit stálé sídlo, s cílem zaručit trvalé a účinné vzdělávání na strategické, operační a taktické úrovni pro civilní a vojenský personál členských států a institucí EU; vyzývá k vytvoření stipendií pro mladé absolventy, kteří se chtějí specializovat v potřebných oblastech;

31.

vyzývá k zahájení přípravné akce, která zajistí, aby byla v souvislosti s vytvořením ESVČ vytvořena a poskytována odborná příprava zaměřená na mediaci a dialog, a to v souladu s koncepcí posílení kapacit EU pro mediaci a dialog, jež byla schválena Radou v roce 2009;

32.

vybízí ke zvýšení úsilí o to, aby se finanční prostředky na civilní mise uvolňovaly rychleji a aby se zjednodušily rozhodovací a prováděcí postupy; zdůrazňuje, že příslušné útvary Komise by měly úzce a za rovných podmínek spolupracovat se strukturami pro řešení krizí v rámci Evropské služby pro vnější činnost, aby bylo vždy možné rychle uvolnit potřebné prostředky pro zahájení civilních misí; vyzývá k tomu, aby byla z důvodu transparentnosti a odpovědnosti zřízena pro každou misi SBOP samostatná rozpočtová položka;

33.

vyzývá Radu, aby po konzultaci s Evropským parlamentem urychleně přijala příslušná rozhodnutí s cílem zřídit fond pro zahájení operace v souladu s článkem 41 Smlouvy o EU; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby Parlament po zřízení tohoto fondu pravidelně informovala o aktuální situaci;

34.

vítá, že byla vypracována koncepce integrovaných policejních jednotek, tj. robustních, rychle rozmístitelných, flexibilních a interoperabilních sil, které budou schopny plnit úkoly prosazování práva a které budou moci být za určitých okolností rovněž využity v rámci vojenských operací pod vojenským velením; konstatuje, že tato koncepce byla úspěšně uplatněna v Bosně a Hercegovině v rámci mise EUFOR Althea a v Kosovu v rámci mise EULEX; zdůrazňuje, že tyto jednotky jsou velmi potřebné, neboť jsou vhodné zvláště pro zásahy v nestabilních situacích, zejména v době přechodu od vojenského k civilnímu velení; doporučuje členským státům, aby investovaly do rozvoje těchto kapacit;

35.

v této souvislosti vyjadřuje plnou podporu Evropským policejním silám (EGF), které mohou působit pod vojenským nebo civilním velením a umožňují rychlé nasazení expedičních policejních misí, a považuje tyto síly za velmi vhodný nástroj pro celou škálu efektivních operací řešení krizí, včetně stabilizačních misí po přírodních katastrofách; vyzývá všechny členské státy, které mají policejní síly s vojenským statusem, aby se k této iniciativě připojily;

36.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při vytváření seznamů odborníků pro civilní zásahové skupiny (CRT) za účelem poskytnutí rychlé hodnotící kapacity, zdůrazňuje však, že je třeba dosáhnout jejich dalšího rozšíření; zdůrazňuje, že pokud má EU reagovat na krize s využitím nejvhodnějších dostupných prostředků, je důležité, aby byla schopna rychle vyhodnotit situaci a zjistit potřebná fakta;

37.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byla EU v případě krize schopna nasadit do několika hodin od jejího vzniku multidisciplinární týmy, jež by sestávaly z civilních, vojenských a civilně-vojenských odborníků z ESVČ a Komise;

38.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, Radu a Komisi, aby představily společnou interpretaci nových misí SBOP stanovených článkem 43 Smlouvy o EU a aby objasnily, jak s nimi bude nakládáno v kontextu zavedené civilně-vojenské spolupráce; v této souvislosti je vybízí, aby urychlily vytváření seznamu odborníků na reformu bezpečnostního sektoru za účelem zvýšení kapacity EU v této oblasti;

39.

vyzývá členské státy, aby optimálním způsobem využívaly stávajících nástrojů a aby zavedly mechanismy pro hodnocení dopadu, dříve než budou formulovat nové náročné cíle;

40.

je přesvědčen, že jedním z vhodných nástrojů operací řešení krizí jsou bojové skupiny EU; znovu vyzývá Radu, aby zvýšila jejich použitelnost a flexibilitu; požaduje rovněž zlepšení jejich použitelnosti pro civilně-vojenské humanitární operace v rámci záchranných akcí, a to plně v souladu s revidovanými zásadami z Osla týkajícími se využití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků katastrof;

41.

vyzývá členské státy, aby se dohodly na rozšíření koncepce společných nákladů spojených s využíváním bojových skupin (náklady financované prostřednictvím mechanismu Athena), popřípadě na společném financování veškerých nákladů operací řešení krizí, které provádějí; zastává názor, že tato dohoda je nezbytná, pokud má být jejich využití politicky a hospodářsky schůdné a pokud nemá docházet k tomu, aby byly členské státy, které dávají své jednotky k dispozici, pokud jsou v obtížné rozpočtové situaci nepřiměřeně zatíženy; v tomto směru připomíná, že Rada vyzvala v listopadu 2009 generální sekretariát Rady, aby se podrobně zabýval otázkou financování vojenských operací, aby mohla být řešena na jednání na vysoké úrovni v roce 2010, doposud však nebyl zaznamenán žádný pokrok;

42.

vyzývá členské státy, aby bojové skupiny chápaly jako dlouhodobá partnerství a aby je poté, co skončí období, kdy jsou jednotky připraveny k nasazení, nerozpouštěly, a neplýtvaly tak zdroji investovanými do jejich vytvoření; požaduje, aby tyto skupiny byly cvičeny tak, aby působily spolu s civilními složkami; domnívá se, že skupiny by mohly zahrnovat i civilní jednotky nebo experty, zejména integrované policejní jednotky;

43.

vyzývá členské státy, aby hlouběji zkoumaly otázky rozvoje kapacit dvojího užití pro civilní mise a vojenské operace SBOP, zejména kapacit v oblasti přepravy, a aby zajistily interoperabilitu při výcviku i v praxi a lépe využívaly stávajících metod a kapacit a ve vhodných případech propojovaly procesy rozvoje civilních a vojenských kapacit;

44.

zdůrazňuje, že vojenský a civilní personál EU bude rostoucí měrou působit bok po boku, bude vystaven do značné míry stejným rizikům, jako jsou například improvizovaná výbušná zařízení, a bude potřebovat srovnatelné kapacity v oblastech, jako je strategický a taktický transport, logistická podpora, komunikační systémy a systémy shromažďování a vyhodnocování informací, lékařská podpora, bezpečnost a ochrana sil, vesmírné technologie a bezpilotní dopravní prostředky;

45.

zdůrazňuje proto, že je nutné stimulovat investice do technologií a kapacit dvojího užití a tyto investice vzájemně koordinovat, aby se co nejdříve zaplnily mezery v kapacitách a nedocházelo přitom ke zbytečnému překrývání, aby vznikla součinnost a napomohlo se standardizaci; připomíná, že zásadní roli by v tomto ohledu měla hrát Evropská obranná agentura, a sice v procesu zjišťování potřeb v oblasti kapacit a naznačování způsobů, jak by tyto kapacity měly být sdíleny, slučovány či získávány členy Unie, s cílem zajistit dostupnost prostředků potřebných pro úspěšné a bezpečné provádění operací SBOP;

46.

v této souvislosti podporuje vytvoření evropské rámcové spolupráce zaměřené na bezpečnostní a obranný výzkum, která má zajistit, aby se investice do obranného výzkumu a technologií a do výzkumu zaměřeného na zvýšení civilní bezpečnosti ze strany Komise v rámci rámcového programu pro výzkum vzájemně doplňovaly a probíhaly ve vzájemné součinnosti, například v oblastech, jako je situační orientace, bezpilotní letouny, monitorování moří, boj proti improvizovaným výbušným zařízením, ochrana před chemickými, biologickými, radiologickými, jadernými a výbušnými materiály (CBRNE) a jejich odhalování, komunikace, shromažďování, vyhodnocování a přenos dat a kybernetická bezpečnost;

47.

poukazuje nicméně na to, že tato spolupráce by neměla překračovat rámec opatření, která jsou nezbytná v kontextu civilně-vojenské spolupráce v oblasti budování míru, předcházení konfliktům, posilování mezinárodní bezpečnosti, řešení krizí a humanitární pomoci;

48.

vítá otevřenou debatu na úrovni ministrů obrany EU během jejich neformálního setkání dne 23. a 24. září 2010 v Gentu, jež se týkala evropského obranného výzkumu a jejich hodnocení role Evropské obranné agentury (EDA), jak je uvedená v čl. 42 odst. 3 Smlouvy o EU;

49.

vybízí ke zvýšení úsilí o to, aby veškeré vybavení, které je zapotřebí pro rychlou reakci na krize, ať už civilní nebo vojenské, bylo rychle dostupné; vítá nynější práci na systému hospodaření se zásobami pro civilní mise SBOP; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby provedla souhrnnou analýzu nákladů a přínosů s cílem určit optimální řešení pro jednotlivé druhy potřebného vybavení; zastává názor, že v závislosti na daném typu vybavení je třeba nalézt správnou kombinaci skladování na úrovni EU, rámcových smluv a virtuálních skladů vybavení ve vlastnictví členských států;

50.

v této souvislosti vítá zřízení dočasného skladu civilního vybavení v Bosně a Hercegovině a vyzývá, aby se pokročilo se zřizováním stálého skladu, který by EU lépe připravil na civilní řešení krizí;

51.

vybízí k dalšímu pokroku v oblasti slučování a společného využívání prostředků, které je efektivním způsobem, jak zvyšovat kapacity, což nabývá na významu zvláštně nyní, v době, kdy je nutné dodržovat přísnou rozpočtovou kázeň; vítá zejména opatření, která mají řešit nedostatky ve schopnostech strategické letecké přepravy, zejména zřízení evropského velitelství vzdušné přepravy (EATC) v několika členských státech a iniciativu evropské vzdušné přepravní flotily; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a členské státy, aby postupovaly v souladu s doporučeními Evropské obranné agentury a aby urychlily provádění činnosti vedoucí k určení dalších oblastí, v nichž by se měly uplatňovat principy slučování a společného využívání zdrojů, včetně oblasti výcviku a podpory v rámci misí; v této souvislosti vítá návrhy na vytvoření mnohonárodnostní vrtulníkové jednotky podle vzoru EATC, jež by prováděla jak civilní, tak vojenské úkoly;

52.

připomíná, že primární odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti nese Rada bezpečnosti OSN; zdůrazňuje proto, že EU a OSN musí úzce spolupracovat v oblasti civilního a vojenského řešení krizí, zejména v humanitárních operacích, v nichž má vedoucí úlohu Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA); požaduje, aby se tato spolupráce prohloubila zvláště v oblastech, v nichž jedna organizace přebírá velení od druhé, zejména ve světle rozporuplných zkušeností z Kosova;

53.

žádá členské státy, aby dbaly o to, aby adekvátně přispívaly k misím OSN a aby jejich příspěvky byly vzájemně koordinované; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a Radu, aby dále zkoumaly způsoby, jak by EU jako celek mohla lépe přispívat k činnosti, kterou vede OSN, například prostřednictvím překlenovacích operací rychlé reakce nebo záložních operací v blízkosti misí OSN nebo vysláním vlastní složky do širší mise OSN;

54.

požaduje lepší kontrolu pomoci, kterou EU realizuje prostřednictvím organizací OSN, v souladu se zvláštní zprávou Účetního dvora č. 15/2009;

55.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že 21 z celkového počtu 28 členů NATO je členskými státy EU, je úzká spolupráce mezi EU a NATO velice důležitá pro to, aby nedocházelo ke zdvojování činnosti v oblasti nasazení vojenských kapacit v případech, kdy obě organizace působí ve stejném operačním prostoru, a to aniž je dotčena zásada autonomie rozhodovacího procesu a při řádném respektování neutrální pozice některých členských států EU; opakuje, že je naléhavě třeba vyřešit základní politické problémy, které brání spolupráci mezi EU a NATO, a vyzývá ke komplexnímu a účinnějšímu provádění ujednání „Berlín plus“, aby tyto dvě organizace dokázaly efektivně zasáhnout v současných i budoucích krizích;

56.

zdůrazňuje, že je potřeba dosáhnout stejné míry transparentnosti a zapojení členů NATO, kteří nejsou členskými státy EU, a členských států EU, které nejsou členy NATO, pokud jde o realizaci společných akcí, jak je zdůrazněno ve 3. kapitole zprávy NATO 2020 („zpráva M. Albrightové“);

57.

vyzývá členské státy, které jsou členy NATO, aby zajistily, že nová strategická koncepce NATO nepovede ke zbytečnému překrývání činnosti v oblasti civilních kapacit, což by znamenalo jen další zatížení pro již tak omezené zdroje; je přesvědčen, že NATO by mělo raději spoléhat na civilní kapacity jiných mezinárodních organizací, jako je EU a OSN;

58.

znovu opakuje, že podporuje užší spolupráci mezi EU a NATO v otázkách rozvoje kapacit a dodržování standardů NATO všude, kde je to možné; vybízí k dalšímu pokroku ve společném úsilí o řešení nedostatku přepravních vrtulníků; vítá iniciativy zaměřené na koordinaci činnosti EU a NATO v problematice chemických, biologických, radiologických či jaderných katastrof a improvizovaných výbušných zařízení a v poskytování lékařské podpory, neboť tyto oblasti jsou významné v civilních i vojenských misích;

59.

zdůrazňuje, že je zapotřebí užší spolupráce mezi EU a OBSE a mezi EU a Africkou unií v jejich konkrétních operačních oblastech, zlepšení včasného varování a výměny osvědčených postupů a znalostí z oblasti řešení krizí;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, Radě a Komisi, parlamentům členských států, Parlamentnímu shromáždění NATO a generálním tajemníkům Organizace spojených národů a NATO.