52010DC0487

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 24.9.2010

KOM(2010) 487 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

O PŘÍLEŽITOSTECH A ÚKOLECH PRO EVROPSKÝ FILM V DIGITÁLNÍM VĚKU

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

O PŘÍLEŽITOSTECH A ÚKOLECH PRO EVROPSKÝ FILM V DIGITÁLNÍM VĚKU

1. ÚVOD

Evropský film hraje důležitou úlohu při utváření evropských identit, které jsou ve středu zájmu evropského programu pro kulturu. Audiovizuální oblast se v celosvětovém měřítku rychle proměňuje a otevírá evropskému filmu a audiovizuálnímu průmyslu bezpočet příležitostí, za předpokladu, že se podaří překonat výchozí překážky související s investicemi do zařízení, školení a nových modelů. Díky digitálním technologiím jsou již nyní evropská audiovizuální díla lépe přístupná mimo zemi svého vzniku, a to díky novým způsobům přenosu audiovizuálního obsahu (jako např. video na požádání a televizní programy na internetu, tzv. „Catch-Up-TV“). Konkurenceschopnost evropského průmyslu s audiovizuálním obsahem bude silně záviset na využití těchto nových technologií ve fázi distribuce.

V rámci nové strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[1] má Digitální agenda pro Evropu [2] (jedna z jejích sedmi vlajkových iniciativ) za cíl vytvořit jednotný digitální trh, aby komerční i kulturní obsahy a služby mohly procházet napříč hranicemi a evropští občané měli možnost plně využívat výhod digitálního věku. Jednou z výhod, které Evropě přinášejí informační a komunikační technologie, je rozsáhlejší a levnější distribuce kulturních a tvůrčích obsahů.

Navíc, jak stojí v zelené knize o „uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví“[3], mají kulturní obsahy klíčový podíl na rozvoji informační společnosti – přivádějí totiž investice do širokopásmových infrastruktur a služeb – digitálních technologií, nové spotřebitelské elektroniky a telekomunikačních zařízení. Kulturní a tvůrčí odvětví představují nejen přímý přínos pro HDP, ale jsou i důležitým motorem hospodářských a sociálních inovací v řadě dalších odvětví.

Ve světle aktuálních politických otázek hraje rovněž důležitou úlohu Úmluva UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů[4], kterou Evropská unie ratifikovala v roce 2006, a to zejména pokud jde o vymezení potřeby opatření ze strany Evropské unie v souvislosti s digitalizací kin.

Politické otázky, které vyvstaly s dopadem digitální revoluce na evropský film, se významně dotýkají všech úrovní: místní, regionální, národní i evropské. Mimořádně důležité jsou především dva aspekty:

- konkurenceschopnost a oběh evropských děl;

- pluralismus a jazyková i kulturní rozmanitost.

Podpůrná opatření ze strany členských států v oblasti výroby filmů se obecně zaměřují na fáze tvorby a produkce. Tyto filmy budou ale od nynějška potřebovat také digitální kopie a digitální ekrany, aby mohly být promítány a aby se dostaly až ke svému potenciálnímu obecenstvu. Přístup k digitálnímu zařízení a digitálním kopiím se stane klíčovou podmínkou konkurenceschopnosti na rychle se rozvíjejícím trhu.

Má-li se zajistit oběh evropských děl a podpořit rozmanitost evropských filmů, které budou dostupné pro diváky, bude zapotřebí velké řady subjektů (distributorů a provozovatelů kin). Jedním z úkolů bude udržet evropská kina při životě i navzdory vstupním překážkám, které představují vysoké náklady na digitální zařízení a které mnoho těchto kin ohrožují.

Přítomné sdělení vychází z výsledků práce, kterou v této oblasti již vykonala Evropská komise a členské státy. Evropská komise již na jaře 2008 zřídila skupinu odborníků pro oblast digitálního filmu. Tato skupina složená z distributorů, provozovatelů kin a představitelů filmových agentur pracujících na programech digitalizace zkoumala různé způsoby, jak zachovat rozmanitost filmů a kinematografií v digitální Evropě zítřka. Debaty prokázaly potřebu alternativy k existujícímu modelu VPF (Virtual Print Fee), jakož i význam, jaký má pro digitalizaci některých kin Evropská unie a vnitrostátní veřejná podpora.

Uvedené otázky byly dále rozebírány v rámci veřejné konzultace o příležitostech a úkolech pro evropský film v digitálním věku[5], kterou Evropská komise zahájila dne 16. října 2009. Obdrželi jsme více než 300 odpovědí od provozovatelů kin, distributorů, producentů, obchodních zástupců a dalších zúčastněných stran, jako jsou filmové agentury, profesní organizace a společností působících v oblasti digitálních služeb. Tyto odpovědi byly cenným podkladem pro přítomný dokument.

Během tohoto období začala rovněž řada členských států uvažovat o tom, jak zajistit, aby mohla kina provést přechod na digitální promítání filmů a těžit z jeho výhod. I tyto programy byly během přípravy tohoto sdělení přezkoumány.

Je zřejmé, že Evropská komise bude hrát při digitální transformaci kin důležitou roli, a to zejména tím, že přispěje k vytvoření příslušného rámce sestávajícího z takových prvků, jako je:

- normalizace,

- shromažďování a uchovávání filmů v digitálním formátu,

- regionální podpora digitalizace (včetně politiky soudržnosti EU),

- slučitelnost s pravidly Smlouvy,

- podpora provozovatelů kin promítajících evropské filmy (program MEDIA),

- přístup k financím (Evropská investiční banka a program MEDIA).

2. EVROPSKÁ KINA

V porovnání se Spojenými státy (kde je většina filmového průmyslu vertikálně integrována a podíl domácích filmů na trhu činí 95 %) je pro evropský filmový trh příznačná fragmentarizace, různé jazykové zóny a široké spektrum provozovatelů, v důsledku čehož je obtížnější zavádět globální úmluvy nebo prosazovat národní strategie.

Zhruba 10 % evropských kin tvoří multiplexy v porovnání s 35 % v USA[6]. Více než 31 % evropských kin představují kina s jedním promítacím sálem. Tato skutečnost zpomalí přechod k digitálnímu promítání, neboť omezená činnost ohrožuje rentabilitu nákladného digitálního zařízení.

Problém je ještě palčivější v nových členských státech, kde podíl promítacích sálů v kinech s jedním promítacím sálem dosahuje 60 % a v některých zemích dokonce přes 80 %. Podobný nesoulad vládne i v poměru obyvatel na promítací sál: zatímco v roce 2007 bylo v západní Evropě na jeden promítací sál 15 977 obyvatel, v členských státech střední a východní Evropy je to v průměru 50 926 obyvatel[7].

Většina evropských kin disponuje 2 až 7 promítacími sály. V tom tkví velká rozmanitost programů evropských kin: od místních kin o dvou promítacích sálech, která převážně uvádějí národní a americkou produkci, k městským multiplexům, v nichž převládá nabídka evropských filmů, a vzhledem k této velké rozmanitosti neexistuje žádné univerzální řešení.

Někteří evropští provozovatelé kin se stále zdráhají investovat do digitálního zařízení, neboť za posledních 15 let již nemálo investovali do modernizace svých prostor a výstavby mini/multiplexů. V roce 2008 se 37 % promítacích sálů v zemích zapojených do programu MEDIA nachází v multiplexech, na rozdíl od 9,4 % v roce 1994, přičemž v letech 2000 až 2008 se tento procentní údaj více než zdvojnásobil.

S revolucí, kterou v oblasti distribuce vyvolal digitální film, vyvstávají proto dva zásadní problémy:

- velké náklady spojené s investicemi do digitálního zařízení musí nést provozovatelé kin, ale úspory připadnou distributorům (díky nižším nákladům na digitální kopie);

- digitální zařízení představuje náklady, které si mohou dovolit řetězce kin a multiplexy, ale které jsou často nad rámec možností některých menších nezávislých (často artových) kin.

To by mohlo vést ke vzniku dvojího trhu v oblasti uvádění/distribuce filmů, kde by z revoluce digitálního filmu měly prospěch pouze multiplexy a vysokorozpočtové komerční filmy. Kulturní rozmanitost a obnova talentů nicméně závisí na zachování jedinečné sítě evropských kin.

Důležitým důsledkem je i to, že se digitální transformace promítne také do oblasti sociální (ve smyslu vzniku nadstavu zaměstnanců mezi promítači a ve filmových laboratořích) a přinese nové potřeby odborné přípravy, kterou bude nutné zajistit. Měla by se proto věnovat velká pozornost přechodnému období a veškerým důsledkům, které budou mít jednotlivé fáze procesu transformace audiovizuálního řetězce pro různé zúčastněné strany.

3. NORMALIZACE

V roce 2002 zahájilo šest největších amerických studií (tzv. „majors“) iniciativu „The Digital Cinema Initiative“ (DCI) s cílem vymezit technické specifikace distribuce digitálního filmu. Tyto specifikace byly v červenci roku 2005 zveřejněny a následně přijaty společností „Society of Motion Picture and Television Engineers“ jako normy. Zahrnovaly rozlišení 2048x1080, známé jako 2k (4096x2160 neboli 4k pro ekrany přesahující 15m) a JPEG 2000 jakožto formát komprese dat určený k tomu, aby digitální film mohl nabídnout publiku vylepšený zážitek filmu prostřednictvím brzy dostupných technologií (HDTV Broadcast, Blu-Ray a videa na požádání). Tyto specifikace rovněž zahrnují bezpečnostní parametry (významná část nákladů na zařízení). Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) v Ženevě nyní uvažuje o jejich přijetí jakožto dobrovolných mezinárodních norem.

Nicméně tyto specifikace mají dopad v oblasti nákladů: 2k/4k představuje pro kina, která se v současnosti často ocitají v nesnadné finanční situaci, nemalou investici[8]. Ne všechna evropská kina jsou přesvědčena o tom, že budou mít z transformace v nejbližší době prospěch (kromě kin uvádějících filmy 3D), ba ani prospěch v dlouhodobé perspektivě (neboť digitální projektory mají kratší životnost než projektory 35 mm, a budou proto vyžadovat častější výměnu za vyšší náklady).

Za pozornost stojí, že zatím neexistuje norma pro digitální 3D projekce. Zájem publika o filmy 3D nicméně kinům nabízí možnost účtovat u těchto filmů zvýšené vstupné, a to přinejmenším krátkodobě. To vedlo komerční kina k instalaci digitálního projekčního zařízení, které umožňuje projekce filmů 3D. Pokud jde o alternativní obsahy (živé přenosy koncertů, opery a sportovních událostí), distributoři takových obsahů zatím kladou dosti omezené minimální požadavky.

Technologie prochází rychlým vývojem. Je důležité, aby normy vyhověly potřebám evropských kin. Již nyní existují digitální projektory vhodné pro velké kinosály, které jsou podstatně levnější než projektory pro formát 2k DCI, ale mají obrazové rozlišení 1920x1080. Některé mají parametry podobné těm, které požadují specifikace DCI a vyrábějí se i ve verzích umožňujících projekci filmů 3D. Tyto projektory jsou také kompaktní a lze je snadno nainstalovat do již existujících promítacích kabin a používat je, alespoň krátkodobě, souběžně s projektorem 35 mm, takže je možný hladký přechod od 35 mm k digitální projekci.

Více než 80 % evropských kinosálů měří na šířku méně než 10 m. Kvalita projekce při rozlišení 1920x1080 v promítacích sálech této velikosti je nanejvýš uspokojující a i v porovnání s formátem 2k je pro obecenstvo i majitele kin plně přijatelná. Je zřejmé, že by se jednalo o schůdnou alternativu pro převážnou většinu evropských promítacích sálů, která by navíc znamenala význačné úspory, pokud jde o soukromé a veřejné investice do přechodu na digitální projekci. Zůstává nicméně otázkou, zda by všichni distributoři přistoupili na uvádění svých filmů v těchto podmínkách.

Evropská unie dále prozkoumá, jak využít možností, které nabízí proces normalizace. Cílem je zajistit záruku nezbytné flexibility, která umožní využití digitální projekce všem evropským životaschopným kinům.

4. Úkoly digitálního filmu v oblasti filmového dědictví

Jak zdůrazňuje druhá zpráva o provádění doporučení o filmovém dědictví, přechod na digitální film dává v sázku možnost přístupu budoucích generací k digitálním filmům. Pokud jde o shromažďování digitálně vyrobených nebo digitalizovaných filmů v institucích filmového dědictví nebo ve specializovaných archivních kinech, je zapotřebí aktualizovat právní nástroje, které stanoví zákonem dané či povinné ukládání kopií filmů, aby byly zastoupeny filmy vznikající ve všech médiích. Důležité je i zavedení norem na evropské úrovni, které by upřesnily podmínky pro předkládání filmů do archivů a jejich uchovávání.

Vzhledem k tomu, že řada otázek ohledně skladování a dlouhodobého uchovávání digitálního materiálu zůstává otevřena, je zapotřebí zvážit všechny možnosti uchování digitálních filmů, jakož i stanovení jednotných parametrů platných mezi členskými státy a dalšími odvětvími. Investice do výzkumu, zařízení a odborné přípravy v této oblasti jsou velmi důležité. A v neposlední řadě je zapotřebí vybavit i instituce v oblasti filmového dědictví a specializovaná archivní kina, aby mohly uvádět filmy v digitálním formátu. I tyto instituce a kina je proto třeba zařadit do strategií členských států pro zařízení kin. Nezbytná je rovněž definice norem digitálního promítání archivních filmů.

5. Financování přechodu na digitální film

5.1 Komerční modely

V rámci modelu financování VPF distributoři (původně šest amerických hlavních studií) podepíší dlouhodobé smlouvy se zprostředkovateli (tzv. integrátory). Tito integrátoři[9] financují nákup digitálního zařízení pro kino a vyberou příspěvek distributora ke splacení (části) zařízení, které financovali za provozovatele kina.

Tento model vychází z následujícího principu: když distributor poprvé uvede digitální film v kině vybaveném na základě smlouvy VPF, zaplatí poplatek (VPF) integrátorovi, aby splatil jeho počáteční investici.

Současné komerční modely financování využívají především plateb VPF. Všechna velká americká studia již uzavřela distribuční smlouvy, ostatní studia je v současnosti začínají uzavírat. Menším kinům a artkinům uvádějícím evropské filmy model VPF možná nenabízí dostatečný pravidelný příjem. To může mít vliv na druh filmů, které budou uváděny.

5.2 Veřejná opatření na celostátní, regionální nebo místní úrovni

Vzhledem k tomu, že model financování VPF vychází z tradičního distribučního modelu, mohl by být profil kin, které se tradičně nezaměřují na premiérové uvádění filmů, pro model VPF nevhodný, neboť tento model vychází z průměrného obratu u premiérových filmů.

Kina hrají důležitou společenskou a kulturní roli v obcích a venkovských oblastech, neboť často pro komunitu představují jediný prostředek přístupu ke kultuře. Mnoho evropských kin (zejména kin s jedním promítacím sálem) vlastní obce.

Členské státy/regiony se mohou obrátit na strukturální fondy Evropské unie s žádostí o finanční podporu projektů digitalizace a školících iniciativ jakožto faktorů inovace, kulturní rozmanitosti a regionálního rozvoje – za předpokladu, že tyto projekty a iniciativy odpovídají pravidlům státní podpory. V tomto kontextu může být poskytnuta finanční podpora pro různé druhů projektů s kulturním rozměrem, které souvisejí se zvyšováním lokální atraktivity: obnova měst, diverzifikace venkovského prostředí, kulturní turismus, inovační činnosti, informační společnost a lidský kapitál[10]. Vzhledem k tomu, že jsou tyto strukturální fondy spravovány členskými státy/regiony, je pravomocí těchto států/regionů, aby stanovily digitalizaci jako možnou oblast pro financování v rámci svých strategických referenčních rámců a operačních programů[11]. Úspěšné projekty digitalizace musí být začleněny do strategií integrovaného rozvoje na regionální úrovni či úrovni města, v partnerství s orgány zastupujícími různé oblasti politiky a s příslušnými zástupci občanské společnosti.

Evropských strukturálních fondů již využil polský region Malopolska k digitalizaci malé sítě artových kin ve vlastnictví obce, aby zvýšil „turistickou přitažlivost“ regionu. V Portugalsku je téměř dokončen meziregionální program digitalizace (zejména obecních) kin v regionech na severu, v centrální oblasti a v Alenteju, který obdržel finanční podporu z EFRR[12] pod obecnou hlavičkou „kulturní prostředky“. O prostředky z EFRR na digitalizaci kin usiluje i německá spolková země Dolní Sasko a několik francouzských regionů.

Ve státech EHP vládnou nejrůznější politické, sociální a ekonomické podmínky. Proto je možná vhodné zvážit k digitalizaci v různých zemích různé přístupy, včetně programů kolektivní transformace, např. ve Francii a v Německu, kde byly dočasně pozastaveny:

- pilotní projekty: První zemí, která zahájila pilotní program, bylo Spojené království se sítí „Digital Screen Network“ (240 promítacích sálů pro „specializované“ filmy). Podobné pilotní programy běží i v Irsku (Cultural Cinema Consortium) a Švédsku (v rámci švédského filmového institutu);

- cílené vnitrostátní programy: Finsko; Polsko, Česká republika a Slovensko se zaměřují převážně na obecní kina;

- daňové a úvěrové prostředky: Španělsko (zvýhodněné půjčky) a Itálie (daňový úvěr)[13];

- Další programy: Norsko (probíhá) a Nizozemsko (v plánu).

Komplementárnost

Na územích, kde jsou dostupná tržní řešení/smlouvy VPF, může těchto řešení a smluv využít část kin (multiplexy, řetězce kin, kina s více promítacími sály s vysokým podílem uváděných premiérových filmů). V souladu s pravidly hospodářské soutěže se mohou menší kina s nižším počtem uváděných filmů, která chtějí získat digitální zařízení, v některých případech spojit a podělit se o své náklady, aby získala přístup ke smlouvám VPF (nebo evropským regionálním fondům). Možnost skýtají i národní fondy solidarity.

Komplementárnost je o to více zapotřebí vzhledem k tomu, že veřejná podpora by podle některých názorů mohla ve skutečnosti ovlivnit výši příspěvku VPF k vyplacení jakožto refundace nákladů provozovatele kina na zařízení.

Ačkoli některé země upřednostňují celostátní digitalizaci kin, aby se zajistily stejné podmínky pro všechna kina a aby se urychlila transformace, jiní míní, že veřejná podpora by měla upřednostnit kina, která nemají žádný přístup k tržním řešením ani fondům solidarity a nemohou si proto zařízení bez veřejného zásahu dovolit: kina o jednom promítacím sálu, kina, která nejsou v provozu nepřetržitě, pojízdná kina... Další možný přístup spočívá v podpoře digitalizace kin výměnou za závazek uvádět na programu evropské filmy.

Soulad s předpisy Evropské unie týkajícími se státní podpory a s předpisy v oblasti hospodářské soutěže

V rámci současné politiky Evropské komise týkající se státní podpory digitalizace kin byla podle čl. 107 odst. 3 písm. d)[14] Smlouvy o fungování Evropské unie schválena státní podpora pro kina vykazující určitý podíl uváděných evropských nebo artových filmů a podle čl. 107 odst. 3 písm. c)[15] Smlouvy o fungování Evropské unie schválena státní podpora pro malá kina a kina v odlehlých oblastech. U menších částek veřejného financování, které splňují podmínky nařízení de minimis [16], se nepovažuje, že by měly potenciální vliv na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy, takže opatření nemusí být v tomto případě předem oznamováno Komisi.

Současné výjimky nezahrnují podporu větším kinům/multiplexům, které neuvádějí minimální procento evropských/artových filmů a které přesahují hranici de minimis .

Komise by musela posoudit soulad státní podpory určené digitálním kinům v rámci buď čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie nebo v rámci kulturní výjimky stanovené v článku 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie. V obou případech je zapotřebí, aby Komise zvážila nutnost, proporcionalitu a přiměřenost podpory.

Komise si uvědomuje, že digitální projekce 3D zajišťují návratnost investic do digitálních projektorů. Proto by se zdálo, že stádní podpora v případě takových nákladů není nutná. Kromě toho režimy veřejné podpory pro zařízení na digitální projekci:

- by neměly urychlit ukončení provozu u kin s velkým podílem artových filmů na programu;

- by se měly řídit zásadou technologické neutrálnosti, tj.:

- s každou podporou by mělo být možné financovat zařízení na digitální projekci, které provozovatel kina považuje za vhodné pro svůj sál a pro své obecenstvo a

- s financovaným zařízením by mělo být možné uvádět obsah z řady různých digitálních zdrojů.

Komise bude vždy brát na zřetel dvojí (kulturní a ekonomickou) povahu filmového odvětví, a to v souladu se zásadami Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů.

Při rozvoji režimů podpory zařízení pro digitální projekci by se členské státy měly vyhýbat modelům, které by mohly vyvolat spory ohledně hospodářské soutěže, například takovým, které předpokládají zahrnutí kolektivní smlouvy mezi většinou distributorů. Komise bude dbát na to, aby přechod od analogových kin ke kinům digitálním byl v souladu s právními předpisy Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže, zejména pokud jde o zákaz dohod omezujících hospodářskou soutěž obsažený v článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie.

6. Veřejná opatření na evropské úrovni

Pokud by přechod na digitální projekci vedl k tomu, že by některé kina musela ukončit činnost, znamenalo by to jednoznačně ohrožení kulturní rozmanitosti. Evropská unie je odhodlána zachovat a podporovat kulturní rozmanitost v souladu s těmito ustanoveními:

- V čl. 167 odst. 4 Smlouvy se stanoví, že Unie má ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smlouvy přihlížet ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur.

- Úmluva UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů klade důraz na osobitou dvojí (kulturní a ekonomickou) povahu kulturního zboží a služeb[17] (mezi které patří zvláště audiovizuální díla).

Cílem akčního plánu Evropské komise je vytvořit příznivé prostředí pro digitální uvádění evropských filmů. Byly a budou zahájeny různé iniciativy na podporu přijetí nových digitálních technologií a investic do nich. S pomocí evropských strukturálních fondů a nového programu MEDIA chce Komise především zajistit, aby všichni evropští občané měli k digitálnímu filmu stejný přístup.

Program MEDIA 2007

Digitální revoluce je výzvou pro celkové cíle programu MEDIA usilující o kulturní rozmanitost, zvýšený oběh evropských děl a posílení konkurenceschopnosti audiovizuálního odvětví[18].

Program MEDIA 2007 se zavázal podporovat evropská kina v digitální éře. Jedním z jeho hlavních cílů je: „ zachovávat a posilovat evropskou kulturní a jazykovou rozmanitost a (...) zaručit (jeho) dostupnost veřejnosti ... “.

Zaprvé musí digitální přechod provázet odborná příprava pro profesionály. V této souvislosti se v čl. 3 odst. 1 písm. c) rozhodnutí o programu MEDIA 2007 předpokládá odbornou přípravu týkající se zohledňování digitálních technologií při výrobě, postprodukci, distribuci, uvádění na trh a archivaci evropských audiovizuálních programů . Podporují se proto iniciativy v oblasti odborné přípravy, a to i pokud jde o výrobu 3D a odbornou přípravu pro provozovatele kin[19]. Zadruhé článek 5 rozhodnutí o programu MEDIA 2007 stanoví tyto cíle v oblasti distribuce a šíření:

„d) podpora digitalizace evropských audiovizuálních děl a rozvoje konkurenceschopného digitálního tržního prostředí;

e) podpora kin, aby využívala možností nabízených digitální distribucí.“

Pokud jde o bod d) , program MEDIA přispěl k digitalizaci evropského obsahu prostřednictvím pilotních projektů, jako je Europe's Finest[20] (digitalizace evropské klasiky) a D-Platform[21] (společný nástroj usnadňující digitální převod a distribuci evropských filmů). Prostřednictvím programu VOD program MEDIA rovněž nepřímo podporuje digitalizaci evropských programů.

Pokud jde o bod e) , Komise již podpořila řadu iniciativ prostřednictvím různých režimů v rámci programu MEDIA: pilotní projekty týkající se nových technologií (jako např. CinemaNet Europe, síť digitálně vybavených kin věnujících se uvádění dokumentárních děl), spolufinancování digitálních nákladů na distribuci evropských filmů a zvláštní režim podpory pro digitální uvádění evropských filmů v rámci systému Europa Cinemas.

Dalším krokem je nyní navrhnout nový režim programu MEDIA na podporu digitální transformace evropských kin. V souladu se zásadou subsidiarity a s cíli programu se podpora zaměří na kina uvádějící většinu současných evropských filmů. Součástí bude základní kritérium pro udělení podpory pro kandidátská kina.

Stejné kritérium již bylo použito při vytváření sítě Europa Cinemas, která hraje klíčovou roli při uvádění evropských filmů[22] a kterou program MEDIA podporuje již 15 let. Síť se nyní rozrostla na 770 kin o celkovém počtu 1 945 promítacích sálů ve 443 městech zemí, které se na programu MEDIA podílejí.

Nový režim digitalizace bude poskytovat podporu přímo kinům a spolufinancovat jasně definovaný balíček nákladů na digitální zařízení formou paušálního financování. Podpora programu MEDIA může být rozšířena o vnitrostátní podporu; upřednostněna budou ovšem kina/země, které nevyužívají smluv VPF nebo jiných vnitrostátních režimů podpory digitalizace. Kinům v těchto zemích bude v souladu s prioritami programu MEDIA 2007 věnována zvláštní pozornost[23].

Aby bylo možné udělit podporu formou paušálního financování, byla zadána studie nákladů na digitální zařízení s cílem určit klouzavou stupnici jednotkových nákladů. Na základě zjištění této studie bude režim dokončen a zahájen na konci roku 2010.

Další možností, kterou je třeba přezkoumat, je usnadnění přístupu provozovatelů kin k úvěrům nebo podpora jejich finančních nákladů. V období úvěrové krize by takové opatření mohlo být vhodným řešením pro některá kina, neboť není velmi nákladné, má vysoký násobící koeficient, snižuje závislost na distributorech/studiích a je menší pravděpodobnost, že povede k narušení trhu. Proto se uvažuje o možnosti otevření garančního fondu výroby MEDIA pro provozovatele kin a/nebo vytvoření nového režimu i2i.

Určitou roli při digitální transformaci by mohla sehrát také Evropská investiční banka (EIB) tím, že by zajistila pro národní fondy/plány digitalizace přístup ke komerčním půjčkám. Dosud se EIB podílela na úvěrové facilitě ve výši 100 milionů EUR udělené integrátorovi XDC za zavedení digitálních kin v Evropě.

7. Závěry

Evropská komise si je vědoma toho, že přechod na digitální projekci sám o sobě představuje řadu rizik, která se musí řešit, aby mohla evropská kina z digitální projekce těžit. K dosažení toho cíle je nutné zajistit:

- flexibilitu a transparentnost v rámci procesu standardizace, aby normy digitální kinoprojekce splňovaly různé potřeby evropských kin;

- právní jistotu v oblasti státní podpory pro digitalizaci kin formou jasných kritérií pro posouzení, která členským státům umožní navrhnout ty nejvhodnější režimy;

- finanční podporu EU pro digitální transformaci kin uvádějících evropské filmy a majících vliv na regionální rozvoj.

Komise má proto v úmyslu zavést tyto prvky akčního plánu pro přechod na digitální promítání v evropských kinech:

ČINNOST | HARMONOGRAM |

Komise připraví průběžnou zprávu o přijímání norem pro digitální promítání filmů, aby se zajistilo, že tyto normy odpovídají potřebám evropských kin a že se prozkoumají alternativy pro ta evropská kina, která nepotřebují nebo si nemohou dovolit zařízení 2k. | 2010 |

Komise zahájí studii o nákladech digitálního zařízení, aby mohla poskytnout důležité údaje z celé EU. | 2010 |

Komise zahájí nový režim podpory v rámci programu MEDIA pro digitalizaci kin uvádějících významné procento evropských (nenárodních) filmů. | 2010 |

Komise přezkoumá možnost rozšíření garančního fondu výroby MEDIA na provozovatele kin nebo najde podobný způsob jak usnadnit jejich přístup k úvěrům. | 2011 |

Komise přijme doporučení o podpoře digitalizace evropských kin. | 2011 |

Komise bude monitorovat digitální transformaci a přezkoumá všechny její různé aspekty v rámci celého audiovizuálního procesu (odborná příprava, digitální přepis, programy...). | 2012 |

Komise v rámci svého sdělení o filmovém odvětví vypracuje vhodná kritéria pro zhodnocení státní podpory pro digitální projekci. | 2012 |

[1] Viz http://ec.europa.eu/eu2020/index_en.htm

[2] Viz sdělení KOM(2010) 245 ze dne 19. května 2010 na: http://ec.europa.eu/information_society/digital-agenda/index_en.htm, zejména stránky 31–32.

[3] Viz sdělení KOM(2010) 183 ze dne 27. dubna 2010 na:http://ec.europa.eu/culture/our-policy-development/doc2577_en.htm

[4] Viz http://ec.europa.eu/culture/portal/action/diversity/unesco_en.htm

[5] Viz podkladový dokument veřejné konzultace:http://ec.europa.eu/culture/media/programme/overview/consultations/docs/background_digital_cinema_en.pdf

[6] V roce 2007 (zdroj: Media Salles)

[7] Evropská audiovizuální observatoř, ročenka 2008, svazek 3, str. 18.

[8] Okolo 60 000 EUR (projektor a server) na promítací sál + náklady na instalaci + přidružené náklady (úprava kabiny, extrakce kabelu, klimatizace, lampy...) + náklady na údržbu (vyšší než v případě formátu 35 mm).

[9] Ve více než jedné evropské zemi působí pouze čtyři: Arts Alliance Media, XDC, Ymagis a Sony pro zařízení 4k.

[10] Z 347 miliard EUR, které budou v rámci politiky soudržnosti investovány do regionů v období 2007–2013, bude 5,9 miliard EUR určeno na kulturu, 10 miliard EUR na projekty obnovy měst a venkova a 15,2 miliard EUR na rozvoj digitálních infrastruktur. Pokud jde o kulturní projekty podporované v rámci strukturálních fondů viz: http://ec.europa.eu/regional_policy/themes/culture/index_en.htm

[11] Za řízení programů, které získají podporu ze strukturálních fondů, odpovídají členské státy. U každého programu určí řídící orgán (na celostátní, regionální či jiné úrovni), který bude informovat potenciální příjemce, vybírat projekty a obecně monitorovat provádění. Odpovědný orgán viz:http://ec.europa.eu/regional_policy/manage/authority/authority_en.cfm

[12] Evropský fond pro regionální rozvoj

[13] Šetření státní podpory zahájeno Komisí v červenci 2009.

[14] State aid N 477/04 – United Kingdom, UK Film Council Distribution and Exhibition Initiatives - Digital Screen Network: ustanovení čl. 107 odst. 3 písm. d) odkazuje na „ podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže ve Společenství v míře odporující společnému zájmu“. V případě UK Digital Screen Network byla v rámci této výjimky podpora schválena pro kina uvádějící vysoký podíl „specializovaných“ filmů s využitím (plně) financovaného zařízení pro digitální projekci.

[15] State aid NN 70/2006 - Aid scheme to cinema in Finland: Ustanovení čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES se vztahuje na „podpory určené k rozvoji určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“. Komise na tomto základě schválila podporu pro kina v rámci režimu podpor kin ve Finsku. Podpora byla zamýšlena jako částečné financování zařízení a modernizace kin (artových kin a kin s jedním až třemi promítacími sály), která působí převážně v malých a středně velkých lokalitách. Multiplexy a kina, která tvoří součást větších řetězců v rámci velkoměst byly z této podpory vyloučeny (stejně tak jako středně velké obce, kromě těch, které se ocitají ve striktně definovaných ekonomických podmínkách.

[16] Chcete-li využít pravidla de minimis, podpora musí splňovat následující kritéria:- Maximální výše podpory na kterou se vztahuje pravidlo de minimis, je obecně 200 000 EUR (grantový ekvivalent) v kterémkoli z probíhajících období tří fiskálních let každému jednotlivému podnikateli. Období tří let je pohyblivé, takže při každém novém poskytnutí podpory de minimis je třeba určit celkovou výši podpory de minimis poskytnuté během tří po sobě následujících fiskálních let (včetně toho současného fiskálního roku);- Strop platí pro součet všech veřejných podpor každému jednotlivému podnikajícímu příjemci, které jsou považovány za podpory de minimis. Nebude to mít vliv na možnost příjemce získat další státní podpory v rámci režimů schválených Komisí;- Strop se použije na podporu všeho druhu, bez ohledu na její formu nebo sledovaný cíl. Jediným druhem podpory, která je vyloučena z výhod de minimis, je podpora vývozu;-Nařízení platí pouze pro „transparentní“ formy státní podpory, u nichž lze předem určit hrubý grantový ekvivalent bez nutnosti posuzovat rizika. To znamená určitý počet omezení na některé formy podpory, jako jsou kupříkladu záruky;-S ohledem na současnou hospodářskou situaci bude Komise dočasně považovat státní podporu až do výše 500 000 EUR na podnik za slučitelnou se svými předpisy, a to za předpokladu, že budou splněny určité podmínky. Možnost záruky za úvěry až do výše 1,5 milionů EUR lze také považovat za de minimis.

[17] Viz zejména 18. bod odůvodnění v preambuli a čl. 1 písm. g).

[18] Čl. 1 odst. 2 rozhodnutí o programu MEDIA 2007 stanoví celkové cíle programu:a) zachovávat a posilovat evropskou kulturní a jazykovou rozmanitost a kinematografické a audiovizuální dědictví, zaručit jeho dostupnost veřejnosti a podporovat dialog mezi kulturami;b) zvýšit oběh a sledovanost evropských audiovizuálních děl uvnitř Evropské unie i mimo ni, mimo jiné prostřednictvím větší spolupráce mezi subjekty působícími v daném odvětví;c) posílit konkurenceschopnost evropského audiovizuálního odvětví v rámci otevřeného a konkurenčního evropského trhu příznivého pro zaměstnanost, a to i podporou vazeb mezi profesionály z audiovizuálního odvětví.

[19] Viz „Where to be trained in Europe” (vydání z roku 2010, zejm. str. 59-71): http://ec.europa.eu/culture/media/programme/training/guide/docs/guide2010v2_en.pdf

[20] http://www.finest-film.com/en/index.html

[21] Nyní pod názvem „European Digital Cinema Library” (EDCL). Viz http://www.cnfilms.fr/soutien.html

[22] V roce 2009 souviselo 36 % představení a 34 % vstupného s nenárodními evropskými filmy oproti průměrným méně než 10 % v Evropské unii.

[23] V čl. 1 odst. 4 písm. c) stanoví rozhodnutí o programu MEDIA 2007 jako jednu ze svých priorit „snižování rozdílů existujících ne evropském audiovizuálním trhu mezi zeměmi s vysokou audiovizuální výrobní kapacitou a zeměmi nebo regiony s nízkou audiovizuální výrobní kapacitou nebo s omezenou zeměpisnou a jazykovou oblastí“.