18.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/23

—

v této souvislosti zdůrazňuje, že projekty PPP nelze v žádném případě považovat za krátkodobá řešení problému financování, ale je třeba je analyzovat z hlediska životního cyklu, počínaje plánováním, projektováním, financováním, výstavbou až po provoz, přičemž je nutné zohlednit celkové náklady na celou délku projektu, neboť smlouvy mohou být někdy uzavírány až na dobu 30 let;

—

se domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru nejsou vhodná ve všech souvislostech a že je nutné u každého projektu, každé veřejné služby a inovace posoudit, zda vytvoření partnerství se soukromým sektorem bude mít přidanou hodnotu;

—

se domnívá, že je ještě brzy na to, aby Komise právně upravila koncese na služby. Pokud by se Komise přesto rozhodla, že by koncese na služby měly spadat do směrnice o veřejných zakázkách, je nesmírně důležité, aby tyto předpisy byly co nejjednodušší a maximálně flexibilní. V takovém případě by právní úprava měla být podobná jako ve směrnici o koncesích na stavební práce a v žádném případě ne jako v předpisu upravujícím veřejné zakázky na služby.

Zpravodajka

:

paní Catarina Segersten Larsson (SE/ELS), členka zastupitelstva provincie Värmland

Odkaz

:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Mobilizace soukromých a veřejných investic pro obnovu a dlouhodobou strukturální změnu: rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru

KOM(2009) 615 v konečném znění

1.

oceňuje, že Evropská unie i její členské státy provádějí ambiciózní plány obnovy, jejichž cílem je stabilizovat finanční odvětví a omezit negativní dopad finanční a hospodářské krize na občany a reálnou ekonomiku. Zdůrazňuje zároveň, že je důležité, aby byla zapojena místní a regionální úroveň;

2.

domnívá se rovněž, že partnerství veřejného a soukromého sektoru („PPP“) mohou šířeji v kontextu snah o obnovu poskytnout účinné cesty pro realizaci projektů infrastruktury, poskytování veřejných služeb i inovace;

3.

v této souvislosti zdůrazňuje, že projekty PPP nelze v žádném případě považovat za krátkodobá řešení problému financování, ale je třeba je analyzovat z hlediska životního cyklu, počínaje plánováním, projektováním, financováním, výstavbou až po provoz, přičemž je nutné zohlednit celkové náklady na celou délku projektu, neboť smlouvy mohou být někdy uzavírány až na dobu 30 let;

4.

domnívá se, že partnerství veřejného a soukromého sektoru nejsou vhodná ve všech souvislostech a že je nutné u každého projektu, každé veřejné služby a inovace posoudit, zda vytvoření partnerství se soukromým sektorem bude mít přidanou hodnotu;

5.

vyzývá místní a regionální orgány, aby důkladně prozkoumaly veškeré přeshraniční leasingové systémy pro veřejné infrastruktury nebo jiná partnerství veřejného a soukromého sektoru, do nichž už se případně zapojily nebo o kterých uvažují do budoucna, aby zabránily nepříjemným překvapením a závažným dopadům na své rozpočty;

6.

konstatuje, že řešení problému financování jsou v členských státech odlišná. V některých státech si například mohou samy místní orgány poskytnout úvěr, a financovat tak rozsáhlé investice. Vzhledem k tak různým předpokladům se VR domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru lze pouze v určitých případech využít ke zefektivnění správy veřejných financí a k operativnějšímu provádění rozsáhlých projektů;

7.

domnívá se, že partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou být úspěšným způsobem, jak nakládat s veřejnými investicemi, místní a regionální orgány však musí mít možnost posoudit, jaká metoda je pro různé projekty, veřejné služby nebo inovace nejvhodnější. Důležitým předpokladem partnerství veřejného a soukromého sektoru je posoudit, kdo nejlépe ponese různá rizika;

8.

má za to, že strukturální fondy EU nebo Evropská investiční banka (EIB) mohou za určitých podmínek poskytnout prostředky, jež mohou být použity na podporu projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru;

9.

souhlasí, že partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou být jedním z prostředků k vyřešení problémů způsobených změnou klimatu. Stejně tak mohou být jedním ze způsobů, jak posílit růst a zlepšit zaměstnanost v průmyslu a veřejném sektoru v EU;

10.

chce zdůraznit, že je důležité, aby malé a střední podniky získaly lepší předpoklady k účasti na partnerství veřejného a soukromého sektoru, neboť často skýtají nevyužité zdroje pro hospodářský růst a tvorbu udržitelných pracovních míst;

11.

se domnívá, že místní a regionální orgány jsou rovněž často nejvhodnější k tomu, aby posoudily, jak je třeba financovat veřejné služby. Zdůrazňuje různé úlohy obcí a regionů, neboť kromě organizace, řízení a kontroly rovněž musejí řídit činnost ve vlastní režii (in-house). Místní a regionální orgány musí jasně definovat ty cíle veřejného zájmu, kterých je třeba dosáhnout, kvalitu nabízených veřejných služeb a cenou politiku a kontrolovat dodržování těchto cílů;

12.

konstatuje, že výraz partnerství začal být vykládán v mnohem širších souvislostech, než se původně myslelo, a navrhuje proto, aby bylo partnerství veřejného a soukromého sektoru do budoucnosti definováno omezeněji, jako zahrnující dlouhodobé vztahy, společné přijímání rizik a velké ekonomické závazky. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, aby byl výraz partnerství veřejného a soukromého sektoru definován jasněji, a mohla proběhnout odpovídající diskuse o případných dalších iniciativách v Unii;

13.

domnívá se, že je důležité, aby byl vytvořen systém mezinárodní podpory a výměny zkušeností, vzhledem k tomu, že roste výskyt partnerství veřejného a soukromého sektoru. Chce tedy silně zdůraznit, že podmínky jsou v členských státech velmi odlišné a že jedním z předpokladů úspěšného partnerství je to, že se rozvíjí podle místních a regionálních podmínek. Domnívá se tedy, že je vhodné, aby byla v členských státech zajištěna podpora a kompetence. Pokud bude na úrovni EU zřízen nějaký orgán nebo skupina, je důležité, aby v něm (v ní) byla zastoupena místní a regionální úroveň;

14.

domnívá se, že pokud bude na úrovni EU zřízen nějaký orgán nebo skupina, je nesmírně důležité, aby v něm (v ní) byla zastoupena místní a regionální úroveň a aby VR dostal možnost jmenovat zástupce těchto úrovní;

15.

domnívá se, že velká investiční opatření je vždy třeba činit s vysokou obezřetností, aby se místní a regionální orgány a soukromé podniky nedostaly do neudržitelné splátkové situace, jelikož partnerství představují velmi dlouhé ekonomické závazky. VR považuje prostředky ze strukturálních fondů EU ze velmi důležité aktivum pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Domnívá se, že EIB by měla mít stále důležitější úlohu, aby přispívala k vytváření podmínek pro úspěšná a inovativní partnerství;

16.

oceňuje úsilí Komise, aby na úrovni EU byly při udělování veřejných zakázek a koncesí zaručeny základní zásady Smlouvy o založení Evropského společenství, jako je zásada transparentnosti, rovných příležitostí, proporcionality a vzájemného uznávání;

17.

Evropská komise by mohla ještě více usilovat o to, aby v právních předpisech o veřejných zakázkách vytvořila možnost využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru;

18.

otázka zapojení EU do subjektů soukromého práva a přímého investování do specifických projektů se musí nejdříve rozvinout a vyjasnit a musí se u ní prošetřit dodržení zásady subsidiarity, aby VR získal příležitost a předpoklady zaujmout k ní postoj;

19.

domnívá se, je ještě brzy na to, aby Komise právně upravila koncese na služby. Pokud by se Komise přesto rozhodla, že by koncese na služby měly spadat do směrnice o veřejných zakázkách, je nesmírně důležité, aby tyto předpisy byly co nejjednodušší a maximálně flexibilní. V takovém případě by právní úprava měla být podobná jako ve směrnici o koncesích na stavební práce a v žádném případě ne jako v předpisu upravujícím veřejné zakázky na služby;

20.

poukazuje na to, že budoucí rozvoj oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru nesmí omezit možnosti tvorby pracovních míst pro osoby se zvláštními potřebami, což je i v souladu s běžnou praxí Evropského soudního dvora.