(1)

Evropská unie neprovedla harmonizaci ustanovení nebo jednotných postupů pro označování původu v Unii, s výjimkou některých specifických případů v odvětví zemědělství.

(2)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na dovážené průmyslové výrobky kromě produktů rybolovu a akvakultury, jak jsou definovány v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (2), a rovněž kromě potravin, jak jsou definovány v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (3).

(3)

V současné době řada společností v Unii již dobrovolně používá označování původu svých výrobků.

(4)

Neexistence pravidel Unie a rozdíly mezi platnými systémy v členských státech pokud jde o uvádění země původu u některých výrobků vedlo k situaci, kdy v případě několika odvětví převažující část výrobků dovezených z třetích zemí a distribuovaných v rámci trhu Unie neuvádí žádné informace ohledně země původu, nebo jsou tyto informace zavádějící. Tyto nerovnováhy rovněž vedou k situaci, kdy dovoz ze třetích zemí je směrován k některým specifickým vstupním místům v Unii, které vývozci nejvíce vyhovují.

(5)

Výsledky všeobecných konzultací Komise se zúčastněnými stranami (včetně průmyslu, dovozců, sdružení spotřebitelů, odborů) o možném vypracování nařízení EU o označování původu naznačují, že vnímání označování původu spotřebiteli v Unii jako důležité informace, pokud jde o bezpečnost a sociální a environmentální otázky, je obecně vysoké.

(6)

Nařízení Unie o označování původu zboží vnímají evropští občané jako úzce spjaté s ochranou své bezpečnosti a svého zdraví.

(7)

V lisabonské agendě si EU stanovuje cíl upevnit hospodářství Unie mimo jiné na základě větší konkurenceschopnosti průmyslu Unie ve světové ekonomice a ve strategii EU 2020 se zavazuje vycházet z této potřeby větší konkurenceschopnosti; pro některé kategorie spotřebního zboží může konkurenceschopnost spočívat ve skutečnosti, že jeho výroba v EU je spojena s dobrou pověstí, pokud jde o kvalitu a dodržování přísných výrobních norem.

(8)

Systém označování původu zboží Unie by posílil konkurenceschopnost firem Unie a celého hospodářství Unie tím, že by občanům a spotřebitelům umožnil přijímat informovaná rozhodnutí.

(9)

Hospodářskou významnost označování původu výrobku pro rozhodování spotřebitele a pro obchod uznávají hlavní obchodní partneři, kteří přijali požadavky na povinné označování původu výrobku. Vývozci v Unii musejí dodržovat tyto požadavky a výrobky, které chtějí na tyto trhy vyvážet, musejí opatřit označením původu.

(10)

V několika případech došlo k zdravotním a bezpečnostním incidentům v souvislosti se zbožím dováženým do EU ze třetích zemí. Jasné označení původu poskytne občanům EU více informací a větší kontrolu nad jejich volbou, a tak jim poskytne ochranu před nevědomým nákupem výrobků, jejichž kvalita může být pochybná.

(11)

Celní orgány členských států provádějí hraniční kontroly dodržování nařízení na základě jediného harmonizovaného postupu, tak aby nedocházelo k nadměrné administrativní zátěži.

(12)

Aby bylo toto nařízení účinné a vedlo pouze k mírné administrativní zátěži, zatímco by pro společnosti Unie zaručovalo co největší flexibilitu, mělo by být v souladu se systémy „made-in“ existujícími na celém světě.

(13)

Unie by měla mít možnost působit za stejných podmínek, jako obchodní partneři, a proto by měly být zavedeny rovnocenné právní předpisy, které současně přispějí k předcházení nepravdivým nebo zavádějícím tvrzením o původu u některého dováženého zboží.

(14)

Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (4) mohou spotřebitelé přisuzovat informacím o zeměpisném původu zboží obchodní hodnotu. Podle této směrnice se případy, kdy se spotřebitel rozhodne koupit výrobek, který by si za jiných okolností nekoupil, na základě nesprávných nebo zavádějících informací pokud jde o zeměpisný původ, mohou považovat za nekalé obchodní praktiky. Tato směrnice také nestanoví povinné uvádění informací o zeměpisném původu zboží, ani nedefinuje pojem původ.

(15)

Systém označování původu by umožnil spotřebitelům identifikovat výrobky spolu se sociálními, environmentálními a bezpečnostními standardy běžně spojenými se zemí původu.

(16)

Vytvořením společné definice původu pro účely označování, pravidel označování a společných pravidel kontrol by se stanovily rovné podmínky, spotřebitelům by se usnadnil výběr v rámci dotčených odvětví a přispělo by se ke snížení úrovně zavádějících tvrzení o původu.

(17).

Zavedení označování původu může přispět k tomu, aby byly náročné normy Unie prospěšné pro výrobní odvětví Unie, zejména pro malé a střední podniky , které často vkládají opravdové úsilí do zajištění kvality svých výrobků a které rovněž zachovávají tradiční a řemeslná zaměstnání a výrobní metody, jež jsou však rovněž do značné míry vystaveny celosvětové konkurenci, která nemá pravidla pro rozlišování mezi výrobními metodami. Pomůže to také zlepšit pověst výrobního odvětví Unie, která je poškozovaná nepřesnými tvrzeními o původu. Větší transparentnost a lepší informovanost spotřebitele o původu zboží přispějí k cílům lisabonské agendy a cílům strategie EU 2020 .

(18)

Článek IX Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) stanovuje, že členové WTO mohou přijímat a uplatňovat zákony a právní předpisy týkající se označení původu dovozu, zejména s cílem chránit spotřebitele před podvodnými nebo zavádějícími označeními.

(19)

Systém označování původu představuje také účinnou ochranu před paděláním a nekalou konkurencí, a podporuje tím účinnost nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (5) (nařízení proti padělatelství), a zároveň představuje další nástroj k ochraně a zhodnocení produkce Unie.

(20)

Na základě dohod mezi Evropským společenstvím a, ▐ Tureckem a smluvními stranami Dohody o EHP je zapotřebí vyloučit výrobky s původem v těchto zemích z rozsahu působnosti tohoto nařízení.

(21)

Nepreferenční pravidla původu použitelná v Unii jsou stanovená v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (6), a jejich prováděcí předpisy jsou stanovené v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (7). Pro určení původu dováženého zboží pro účely tohoto nařízení je vhodnější spoléhat se na tato pravidla původu. Použitím pojmu, se kterým jsou obchodní hospodářské subjekty a správy dobře obeznámeny, by se mělo usnadnit jeho zavedení a provedení. Nepreferenční pravidla původu by se měla používat pro všechny účely nepreferenční obchodní politiky. Je třeba se vyvarovat dvojích prohlášení a dokumentace.

(22)

Aby se omezily náklady výrobního odvětví, obchodu a administrativy, mělo by označování původu být povinné pro ta odvětví, u kterých Komise na základě předchozích konzultací zjistila přidanou hodnotu. ▐ Mělo by se ▐ zajistit osvobození určitých výrobků z technických ▐ důvodů, nebo kde označení původu není pro účely tohoto nařízení zapotřebí. Může tomu tak být zejména v případě, kdy by označení původu příslušné zboží poškodilo nebo s ohledem na určité suroviny.

(23)

Mělo by se zajistit, aby mohlo docházet k výměně údajů o původu zboží, které byly zjištěné a/nebo ověřené během kontrol příslušnými orgány, a rovněž s orgány a jinými osobami a organizacemi, o kterých členské státy předpokládají, že budou podle směrnice 2005/29/ES příslušnými orgány pro vymáhání. Je třeba zohlednit ustanovení o ochraně osobních údajů, o obchodním a průmyslovém tajemství a o služebním a správním tajemství.

(24)

V souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se pravidla a obecné zásady týkající se mechanismů, s jejichž pomocí členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, stanoví předem formou nařízení přijatého řádným legislativním postupem. Do přijetí takového návrhu nařízení se nadále používá rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8) , s výjimkou regulativního postupu s kontrolou, který se nepoužije .

(25)

Komise by měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU s cílem stanovit případy, v nichž je možné akceptovat označování obalů namísto označování samotného zboží, pokud zboží nelze nebo není vhodné označovat z technických důvodů, i opatření na stanovení dalších pravidel, jež mohou být požadována, pokud se zjistí, že zboží není v souladu s tímto nařízením, nebo k aktualizaci přílohy tohoto nařízení v případě změny posuzování, zda je označování původu v určitém konkrétním odvětví nutné.

(26)

Zboží by mělo být vyloučeno z působnosti tohoto nařízení v rámci omezení stanovených v souvislosti s osvobozením od cla v případě, že je dováženo v osobním zavazadle cestujících a určené pro jejich vlastní spotřebu a v případě, že neexistuje žádný náznak, že zboží je součástí obchodní dopravy. Mělo by se zajistit, aby i jiné případy, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla (kodifikované znění) (9), mohly být prostřednictvím prováděcích předpisů vyloučeny z působnosti tohoto nařízení,

—

určit podrobnou formu a způsob označení původu,

—

vypracovat seznam pojmů ve všech oficiálních jazycích Evropské unie, které jasně vyjádří myšlenku, že zboží má původ v té zemi, která je uvedena v označení,

—

určit případy, kdy společně užívané zkratky jasně vyjadřují zemi původu a lze je použít pro účely tohoto nařízení,

—

určit případy, kdy zboží není možné z technických ▐ důvodů označit,

—

stanovit ostatní pravidla, která lze požadovat v případě, že zboží není v souladu s tímto nařízením,

—

aktualizovat přílohu tohoto nařízení, pokud se změní posouzení nezbytnosti označení původu pro určité odvětví.

—

není opatřeno označením původu,

—

označení původu neodpovídá původu zboží,

—

označení původu bylo změněno nebo odstraněno, nebo s ním bylo jiným způsobem manipulováno, kromě případů, kdy se podle odstavce 3 tohoto článku vyžadovala oprava.