14.12.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 339/49

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES

KOM(2009) 363 v konečném znění – 2009/0108 (COD)

(2010/C 339/11)

Zpravodaj: pan SANTILLÁN CABEZA

Dne 4. září 2009 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES

KOM(2009) 363 v konečném znění.

Dne 29. září 2009 pověřilo předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor na svém 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), hlavním zpravodajem pana SANTILLÁNA CABEZU a přijal následující stanovisko 173 hlasy pro, 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Nahrazení stávajících předpisů v oblasti zabezpečení dodávek zemního plynu je součástí souboru naléhavých opatření, jež jsou přijímána s ohledem na vážné následky přerušení dodávek.

1.2   EHSV souhlasí s návrhem nařízení za účelem zajištění dodávek zemního plynu v EU.

1.3   Výběr právního nástroje, který má nahradit směrnici 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (1), je správný, jelikož tento nástroj umožňuje rychlejší a jednotnější uplatňování. Vzhledem k naléhavosti a závažnosti problému jsou odpovědné osoby nuceny při provádění nutných kroků jednat co nejrychleji, aby tak předešly přerušení dodávek.

1.4   EHSV velmi příznivě hodnotí fakt, že jsou v návrhu konkrétně vyjmenována opatření, jež mají odpovědné osoby povinnost provést (v oblasti infrastruktury, preventivních opatření, plánů pro stav nouze), čímž se snižuje volnost v rozhodování existující v rámci směrnice z roku 2004.

1.5   Vzhledem k tomu, že rozdělení pravomocí není v návrhu Komise dostatečně jasně formulováno, Výbor navrhuje, aby se jasně definovalo, které kompetence přísluší veřejným orgánům (Komisi a příslušným vnitrostátním orgánům) a které podnikům a soukromým organizacím.

1.6   EHSV upozorňuje na práva spotřebitelů – jež v návrhu nejsou dostatečně zohledněna – týkající se aspektů jako: promítnutí nákladů na tato opatření do sazeb, vyjasnění termínů „zákazník v domácnosti“ a „chráněný odběratel“, právo na informace v případě stavu nouze atd.

1.7   Jak je uvedeno v odstavci 5.3, je nutné zavést sankce pro ty členské státy, které nesplní své povinnosti v oblasti zabezpečení dodávek.

1.8   EHSV žádá, aby byla pro případy nouze připravena speciální ochrana zákazníků v domácnostech a malých spotřebitelů zemního plynu.

1.9   Dle názoru EHSV musí mít všichni poskytovatelé služeb bez výjimky stejnou výši odpovědnosti za dodávky odpovídající jejich kapacitě.

1.10   Projekty alternativních plynovodů (jako Nord Stream či Nabucco) poskytnou trvalá řešení ze středně a dlouhodobého hlediska, ale než vstoupí v platnost všechna opatření uvedená v návrhu nařízení, je zapotřebí přijmout preventivní opatření, aby se tak předešlo opakování krize z ledna 2009.

1.11   EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby byla co nejdříve přijata opatření uvedená ve třetím energetickém balíčku, mimo jiné vytvoření národních energetických akčních plánů pro boj proti energetické chudobě, nezávislost regulačních orgánů a ochrana zranitelných spotřebitelů.

1.12   EHSV navrhuje, že by bylo vhodné zahájit diskuzi o liberalizaci trhu s energií, jež byla do nynějška ústřední politikou EU, jelikož nesplnila kýžený cíl diverzifikace zdrojů zásobování a zabezpečení dodávek. Kromě toho liberalizace způsobila ztrátu kvalifikovaných pracovních míst.

1.13   Je zapotřebí vyzdvihnout to, že účinnost návrhu nařízení a dalších přijatých opatření do značné míry závisí na solidaritě a vůli spolupracovat na straně členských států a EU.

1.14   Je rovněž důležité posílit pravomoci Komise při koordinaci opatření v případech nouze, aby se tak předešlo jednostranným rozhodnutím, jež oslabují pozici EU vůči třetím zemím.

2.   Důvod předložení návrhu nařízení

2.1   Jedna čtvrtina z celkového objemu energie spotřebované v EU odpovídá spotřebě zemního plynu. 58 % tohoto zemního plynu se dováží. Z toho 42 % pochází z Ruska a kolem 80 % plynu dováženého do EU z Ruska je vedeno přes Ukrajinu (přibližně 300–350 milionů m3 denně). V 8 nových východoevropských členských státech dosahuje závislost na dovozu plynu z Ruska v průměru 77 % (pracovní dokument útvarů Komise SEC(2009) 977 v konečném znění). Vzhledem k silné závislosti na vnějších zdrojích je zabezpečení dodávek zemního plynu pro EU již mnoho let důvodem ke znepokojení, což se také projevilo ve směrnici z roku 2004 (1); v roce 2006 způsobily neshody mezi společnostmi Gazprom (Rusko) a Naftogaz (Ukrajina) dočasné přerušení dodávek.

2.2   Dne 13. listopadu 2008 zveřejnila Komise sdělení o používání směrnice z roku 2004, ve kterém uvedla, že je zapotřebí ji pozměnit.

2.3   Dne 1. ledna 2009 Gazprom uprostřed kruté, nelítostné a sveřepé zimy opět přerušil dodávky zemního plynu přes Ukrajinu, a přivodil tak vážnou situaci 18 evropským zemím. Ačkoliv se v zásadě jednalo o obchodní rozdíl v ceně plynu, situace si – vzhledem k důsledkům a tomu, že se dotkla mnoha členských států EU – vyžádala aktivní zákrok Evropské komise. Konflikt byl ukončen podpisem dohody mezi oběma podniky (dne 19. ledna 2009), avšak to, jak dlouho se vlekl, značné škody, které způsobil, a silná závislost Evropy na ruském zemním plynu spustily varovné signály.

2.4   Po tzv. „plynovém summitu“ („Zemní plyn pro Evropu – bezpečnost a spolupráce“, Sofie, duben 2009), na kterém se sešli zástupci zemí regionu Kaspického moře, střední Asie, Černého moře, Balkánského poloostrova, USA, Ruska a EU, se návrh nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, snaží přijít s řešením zjištěných problémů, jako jsou nedostatečná koordinace mezi členskými státy nebo nedostatečné vymezení povinností jednotlivých odpovědných stran. Místo zavedení částečných změn bylo proto správně zvoleno úplné nahrazení směrnice z roku 2004.

3.   Obsah návrhu nařízení

3.1   Odpovědnost za zabezpečení dodávek plynu

3.1.1   Zabezpečení dodávek plynu je v rámci příslušných oblastí odpovědnosti úkolem plynárenských podniků, příslušných orgánů členských států, průmyslových odběratelů plynu a Komise (čl. 3 odst. 1). Vyžaduje velkou míru vzájemné spolupráce.

3.1.2   Nejpozději do 12 měsíců od vstupu v platnost příslušný orgán každého členského státu – po konzultaci se zainteresovanými stranami a výměně informací s příslušnými orgány dalších členských států a Komisí – vypracuje plán preventivních opatření a plán pro stav nouze. Komise může po konzultaci Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu (ENTSO-G) a Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) též doporučit, aby byl vypracován společný plán na nadnárodní úrovni.

3.1.3   Opatření zaměřená na zabezpečení dodávek budou jasně definovaná, transparentní, přiměřená, nediskriminační a ověřitelná a nebudou nepatřičně narušovat hospodářskou soutěž ani fungování vnitřního trhu (čl. 3 odst. 5).

3.2   Plán preventivních opatření

3.2.1   Plán preventivních opatření musí obsahovat opatření v oblasti infrastruktury, posouzení rizik, opatření zaměřená na řešení zjištěných rizik a informace o příslušných závazcích veřejné služby. Plán musí být aktualizován každé dva roky (článek 5).

3.2.2   Infrastruktura pro dodávky. Je třeba zajistit, aby v případě narušení největší infrastruktury měla zbývající infrastruktura kapacitu dodávat nezbytný objem plynu pro uspokojení celkové poptávky po plynu v oblasti výpočtu v období šedesáti dnů výjimečně vysoké poptávky po plynu v průběhu nejchladnějšího období, ke kterému došlo podle statistik v posledních letech(čl. 6 odst. 1). Ukazatel N-1 popisuje schopnost kapacity plynárenské infrastruktury dodávat plyn pro maximální poptávku v oblasti výpočtu v případě narušení největší infrastruktury. Viz Příloha I návrhu.

3.2.3   Opatření na zajištění dodávek. Příslušný orgán musí zajistit dodávky plynu státem „chráněným odběratelům“ (zákazníkům v domácnostech, školským zařízením, nemocnicím atd.), a předejít tak diskriminaci a neúměrné zátěži subjektů vstupujících na trh a malých podniků (článek 7).

3.2.4   Posouzení rizik. Je povinné pro orgány podle určitých kritérií (článek 8).

3.3   Plán pro stav nouze a krizové úrovně

3.3.1   Obsah plánu je podrobně rozepsán v návrhu (mimo jiné zahrnuje aspekty jako vymezení úkolů jednotlivých odpovědných osob, postupy, jež je třeba dodržovat v případě krize, mechanismy spolupráce mezi státy atd.). Plán bude vycházet z krizových úrovní, jež se podle závažnosti hrozby dělí na tři: včasné varování, výstraha a stav nouze (čl. 9 odst. 1 a čl. 9 odst. 2).

3.3.2   Komise má poměrně značné pravomoci, jelikož může ověřit, „zda je vyhlášení stavu nouze oprávněné a není neúměrnou zátěží pro plynárenské podniky a fungování vnitřního trhu“ a navíc může požádat příslušný orgán, aby opatření upravil či dokonce stáhl vyhlášení stavu nouze, pokud je opatření pro plynárenské podniky neúměrnou zátěží nebo není oprávněné.

3.3.3   Komise bude moci vyhlásit stav nouze pro Společenství na žádost jednoho z příslušných orgánů (kromě jiných možností) a určí zeměpisný rozsah opatření. Jejím hlavním úkolem je koordinace činnosti příslušných orgánů; nápomocna jí bude Koordinační skupina pro otázky plynu (čl. 10 odst. 1).

3.4   Koordinační skupina pro otázky plynu

3.4.1   Byla vytvořena směrnicí z roku 2004 a skládá se ze zástupců příslušných orgánů, agentury ACER, sítě ENTSO-G a „reprezentativních subjektů dotčeného odvětví a ze zástupců odběratelů“. Komise rozhodne o složení skupiny a předsedá skupině (článek 11).

3.4.2   Úkolem skupiny je poskytovat Komisi pomoc při plnění opatření stanovených tímto nařízením.

3.5   Výměna informací

3.5.1   V případě stavu nouze na vnitrostátní úrovni bude příslušný orgán každý den dostávat informace o takových aspektech, jako je tok plynu za hodinu ve všech přeshraničních vstupních a výstupních bodech. a v případě stavu nouze pro Společenství je Komise oprávněna požádat příslušný orgán o informace o celém souboru aspektů (mimo jiné o informace, jimiž tento orgán disponuje (čl. 12. odst. 1 a čl. 12 odst. 5).

3.5.2   Komise musí být rovněž informována o mezivládních dohodách a obchodních smlouvách uzavřených s dodavateli ze třetích zemí (čl. 12 odst. 6). Je rovněž stanovena povinnost vydávání výročních zpráv (článek 13).

4.   Obecné připomínky

4.1   Nahrazení směrnice z roku 2004 je součástí souboru opatření přijatých za účelem zabezpečení dodávek, mimo jiné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů a tzv. „třetí balíček“ opatření pro vnitřní trh s energií (2). Striktní a přesné dodržování všech těchto opatření má zásadní význam.

4.2   EHSV vítá návrh nařízení, které je s ohledem na výše uvedené souvislosti naprosto nezbytné. Co se týče právní síly, domnívá se, že forma nařízení je správná vzhledem k rychlosti vstupu jeho opatření v platnost a jednotnosti jejich používání.

4.3   EHSV souhlasí s tím, že návrh významně zlepšuje koordinaci reakcí v případě stavu nouze tím, že omezuje volnost rozhodování, která existuje nyní. Kompetence Komise jsou v návrhu posíleny, což hodnotíme pozitivně.

4.4   Výbor také příznivě hodnotí detailní stanovení plánů a opatření pro různé kritické situace a uvádí, že jejich plnění bude od odpovědných stran vyžadovat značné úsilí z hlediska materiálních i lidských zdrojů.

4.5   Dalším pozitivním aspektem je konkretizace povinností jednotlivých odpovědných stran v oblasti infrastruktury na základě zvážení konkrétního nebezpečí (zásada N-1). Zároveň je třeba zdůraznit vysoké náklady, které budou některé dotčené členské státy muset vynaložit na stavbu infrastruktury tak, aby byla v souladu s nařízením.

5.   Zvláštní připomínky

5.1   Výbor má za to, že odpovědnost a úkoly veřejných orgánů, o nichž se hovoří v článku 3.1, je třeba odlišit od odpovědnosti podniků nebo soukromých organizací, a proto navrhuje, aby bylo znění článku přepracováno, tak aby bylo jasné, že:

—	zabezpečení dodávek zemního planu je úkolem příslušných orgánů členských států a Komise v rámci jejich příslušných oblastí odpovědnosti;

—	podniky obchodující se zemním plynem a průmysloví spotřebitelé zemního plynu musí spolupracovat a uplatňovat opatření stanovená odpovědnými orgány.

5.2   EHSV má za to, že návrh nařízení (a jeho používání v každém členském státě) musí více zohlednit práva spotřebitelů v alespoň jednom z následujících aspektů:

a)	Sazby. Vzhledem k tomu, že náklady na opatření bude možné úplně či částečně přenést na spotřebitele prostřednictvím sazeb, je třeba připomenout, že v demokratických společnostech musí orgány při rozhodování v těchto otázkách brát v potaz ekonomickou a sociální situaci spotřebitelů.

b)	Vyjasnění termínů „zákazník v domácnosti“ a „chráněný odběratel“, jež jsou v návrhu vysvětleny jen velmi obecně (bod odůvodnění 18, kde se hovoří o školách a nemocnicích). Je třeba poskytnout detailnější seznam, i kdyby neměl být úplný.

c)	Právo na informace. Spotřebitelé musí obdržet konkrétní informace o opatřeních přijímaných orgány, předpovědích vývoje situace, orgánech, na které se mají obrátit atd. Těmito aspekty se návrh nezabývá.

5.3   EHSV se domnívá, že je nutné zajistit, že – tak jak je uvedeno v návrhu nařízení – všechny členské státy budou schopny zajistit svým koncovým zákazníkům dodávky až do roku 2014. Proto musí připravit nebo vytvořit síť N-1 nebo příslušné skladovací kapacity. Členské státy vypracují v letech 2011 a 2014 zprávy o opatřeních, která přijmou za účelem dosažení této úrovně zabezpečení. Pokud některý ze států této úrovně nedosáhne, budou ostatní členské státy zproštěny povinnosti zásobovat jej plynem v případě nedostatečných dodávek.

5.4   Podle EHSV musí zákazníci v domácnostech a malí spotřebitelé v případě, že dojde k narušení dodávek, požívat zvláštní ochrany. Proto se musí všechny členské státy zavázat k zabezpečení dodávek zemního plynu a tepla podle platných předpisů.

5.5   EHSV je toho názoru, že v případě nedostačujících dodávek budou muset být všichni poskytovatelé služeb do stejné míry povinni přijmout potřebná nouzová opatření. Jen tak bude možné dlouhodobě zajistit spravedlivou a nediskriminující hospodářskou soutěž na trhu se zemním plynem v EU. Výjimky – uvedené v návrhu Evropské komise (čl. 7 odst. 3) – pro subjekty vstupující na trh a malé podniky by se měly zrušit.

5.6   Projekty alternativních plynovodů, které přinesou trvalá řešení ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, se již rozběhly. Dne 5. listopadu 2009 švédská a finská vláda (a předtím dánská) schválily výstavbu plynovodů „Nord Stream“, dvou paralelních plynovodů, které povedou zemní plyn z Ruska do Německa přes Baltské moře. Plynovody by měly být zprovozněny v letech 2011–2012. Záměrem projektu „Nabucco“ řízeného rakouským konsorciem ÖMV s podporou EU a USA je přeprava zemního plynu do Evropy z regionů Kaspického moře, střední Asie a Středního a Blízkého východu mimo území Ruska. Ten soutěží s projektem dodávek ruského zemního plynu do Bulharska a dalších oblastí Evropy nazvaného „South Stream“ (Gazprom – ENI). Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v návrhu nařízení začnou platit nejdříve v roce 2011, je však vhodné zde vyjádřit znepokojení v souvislosti se zabezpečením dodávek zemního plynu v nejbližší budoucnosti, zejména v průběhu zimy. EHSV věří, že evropské a vnitrostátní orgány učiní preventivní kroky, aby předešly opakování krize z ledna 2009. Jednou z možností ke zvážení je vytvoření krizové jednotky, jež by byla schopna rychle přijímat opatření.

5.7   Co se týče cíle tohoto projektu, EHSV upozorňuje na důležitost dohody mezi EU a Ruskem o systému včasného varování v případě problémů s dodávkami, jež byla podepsána v Moskvě dne 16. listopadu 2009, a rovněž důležitost vůle obou stran spolupracovat v energetických otázkách, na níž se shodly na summitu, jenž se konal ve Stockholmu dne 18. listopadu 2009.

5.8   Opatření přijatá ve třetím balíčku opatření pro vnitřní trh s energií doplňují tento návrh nařízení, proto je jejich vstup v platnost důležitý. Vyzdvihli bychom následující: vytvoření národních energetických akčních plánů pro boj proti energetické chudobě, nezávislost regulačních orgánů a ochrana zranitelných spotřebitelů – zákazem odpojení v kritických obdobích.

5.9   EHSV se domnívá, že příslušné politické orgány EU musí znovu zvážit politiku liberalizace trhu se zemním plynem, jelikož je v rozporu se zabezpečením dodávek. V tomto smyslu Evert Faber van der Meulen (koordinátor pro evropská studia, Univerzita v Leidenu) kritizuje „liberální sklony“ Komise, přičemž uvádí, že liberalizace by měla být pouze „dlouhodobým“ cílem. Viz „Gas Supply and EU–Russia Relations“ (Dodávky zemního plynu a vztahy EU–Rusko). Jak ukazují některé zkušenosti, deregulace trhů nepřinesla zvýšení investic do čistých energií ani nezlepšila diverzifikaci zásobování. Jako příklad můžeme uvést případ Spojeného království: „The call for a U-turn on two decades of government policy thas has created one of the most liberal energy markets came as the Comittee on Climate Change, chaired by Lord Turner, concluded that deregulated markets did not produce the needed investment in low carbon energy and a diversity of supply“ („U-turn urged on UK energy policy“, Financial Times, 12. října 2009). Proces liberalizace a privatizace energetického sektoru na druhou stranu způsobil ztrátu mnoha kvalifikovaných pracovních míst. Podle odhadů způsobila liberalizace trhu s elektřinou ztrátu 34 % pracovních míst v EU-15 (příklady z členských států: Německo – 34 %, Itálie – 40 %, Nizozemsko – 39 %, Španělsko – 34 %, Švédsko – 33 %), zatímco v případě zemního plynu byla ve 12 členských státech (CZ, DK, DE, ES, IT, LV, LT HU, AT, PT, SI, FI) zaznamenána ztráta, která dosáhla 12 % za pouhé 4 roky (Hermann, C. a Atzmüller, R. (2008): „Liberalisation and Privatisation of Public Services and the Impact on Employment, Working Conditions and Labour Relations“. Transfer, Léto 2008, Svazek 14, Číslo 2, s. 303).

5.10   EHSV konstatuje, že vzhledem ke komplexnímu charakteru této problematiky a její strategické povaze jsou v kompetenci členských států zásadní rozhodnutí o zabezpečení dodávek, jež mají vůči tomuto návrhu doplňkový charakter; jsou to např. rozhodnutí týkající se přepravních soustav plynu, obnovitelné energie či energetické úspory. Krize z roku 2009 ukázala, že je potřeba posílit solidaritu a spolupráci v rámci EU pro případy stavu nouze. Toto nařízení je významným krokem tímto směrem, avšak jeho účinnost bude záviset na jeho striktním uplatňování v rámci stanovené lhůty.

---

(1)  Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 92.

(2)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94, Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1.

---