22.9.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/7

---

Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci COMP/C-3/37.990 – Intel (1)

2009/C 227/06

Věc Intel patřila doposud k jedné z nejsložitějších, pokud jde o procedurální otázky. Spor v této věci mezi stěžovatelem, společností Advanced Micro Devices („AMD“) a společností Intel Corporation („Intel“) se dostal až za hranice evropské scény. Vedl k četným procedurálním námitkám předloženým všemi stranami a poskytovateli informací. Řada procedurálních otázek, z nichž velká část byla uvedena v předloze rozhodnutí, se vztahovala k hlavním pravomocem úředníka pro slyšení a vyžadovala, aby v rámci závěrečné zprávy předložil hodnocení.

Po odchodu bývalého úředníka pro slyšení, kterým byl do 31. prosince 2007 Serge Durande, převzal odpovědnost za tuto věc nový úředník pro slyšení.

Z předlohy rozhodnutí vyplývají tyto připomínky:

I.   PÍSEMNÉ ŘÍZENÍ

1.   Prohlášení o námitkách

Dne 25. července 2007 přijala Komise prohlášení o námitkách. Intel měl 10 týdnů (do 11. října 2007) na to, aby na prohlášení o námitkách odpověděl. Na základě odůvodněné žádosti prodloužil úředník pro slyšení společnosti Intel lhůtu do 4. ledna 2008, jež byla později prodloužena do 7. ledna 2009, a to zejména vzhledem k nevyřešenému přístupu ke spisu v té chvíli a ke skutečnosti, že provedení kompletní analýzy relevantních průměrných nákladů na obchodní činnost společnosti Intel, kterým bylo možno předejít, bylo oprávněnou obranou vůči použití komplexních hodnocení v ekonomických modelech v prohlášení o námitkách týkajících se rabatů (2). Úředník pro slyšení věc vyhodnotil tak, že ačkoli ekonomickým hodnocením ukázal, že podmíněné rabaty buď mohou vést k omezení hospodářské soutěže nebo je pravděpodobné, že k němu povedou, v souladu s předlohou rozhodnutí podle něj nebylo „nutné“ prokázat zneužití v této věci (3) a plný výkon práv na obhajobu měl být tedy povolen.

Intel odpověděl na prohlášení o námitkách ve stanovené lhůtě.

2.   Doplňující prohlášení o námitkách

Dne 17. července 2008 přijala Komise doplňující prohlášení o námitkách. Komise zároveň spojila relevantní zjištění ve věci COMP/C-3/39.493 s řízením uplatněným ve věci COMP/C-3/37.990 a pokračovala řízení ve věci COMP/C-3/37.990.

Intel měl 8 týdnů na to, aby na doplňující prohlášení o námitkách odpověděl. Na základě odůvodněné žádosti poskytl úředník pro slyšení dopisem ze dne 15. září 2008 společnosti Intel prodloužení lhůty do 17. října 2008, zejména vzhledem ke složitosti spojené věci a k rozsahu tvrzení z roku 1997 vyžadujících dodatečné šetření v rámci společnosti Intel.

Intel na doplňující prohlášení o námitkách v prodloužené lhůtě neodpověděl. Namísto toho Intel podal dne 10. října 2008 u Soudu prvního stupně žádost, kterou se mimo jiné snažil zrušit rozhodnutí úředníka pro slyšení ze dne 15. září 2008 poskytující prodloužení lhůty, a kromě toho požádal o prozatímní opatření (4)

Příkazem ze dne 27. ledna 2009 předseda Soudu prvního stupně zamítl žádost společnosti Intel týkající se prozatímních opatření z toho důvodu, že hlavní žádost Intelu byla na první pohled zjevně nepřípustná. Toto zamítnutí zahrnovalo zamítnutí žádosti Intelu o další prodloužení lhůty (17. října 2008) pro odpověď na doplňující prohlášení o námitkách ze dne 17. července 2008.

3.   Dopis o skutečnostech

Dne 19. prosince 2008 zaslala Komise Intelu dopis, ve kterém ho upozornila na několik zvláštních důkazů týkajících se stávajících námitek Komise, u nichž Komise uvedla, že by je mohla použít v možném konečném rozhodnutí (dopis o skutečnostech). Komise společnosti Intel stanovila lhůtu na 19. ledna 2009, do které měla společnost Intel předložit připomínky k těmto důkazům. Tato lhůta byla prodloužena generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž na 23. ledna 2009. Dopis o skutečnostech nevedl k podstatné změně důkazů, na nichž jsou založeny námitky Komise proti Intelu uvedené v prohlášení o námitkách, ani ke změně doplňujícího prohlášení o námitkách. Intel požadoval prodloužení lhůty na základě údajně neúplného spisu (viz bod I.4. d)) a jeho doposud nevyřízené žádosti o ústní slyšení týkající se určitých dokumentů (viz bod II.2). Úředník pro slyšení zamítl tuto žádost dopisem ze dne 22. ledna 2009.

4.   Přístup ke spisu

a)   Příprava na přístup ke spisu: dohody o zachování mlčenlivosti

Spis v této věci byl mimořádně objemný. V průběhu přípravy na přístup ke spisu uzavřely různí výrobci původního zařízení (OEM) s Intelem bilaterální dohody o zachování mlčenlivosti, které se liší pouze v určitých podrobnostech. Ve specifických případech má v souladu s těmito dohodami v případě neshod mezi stranami rozhodnout úředník pro slyšení. Intel se vůči Komisi částečně vzdal svého práva na přístup ke spisu v případě, že by přístup, který mu byl umožněn OEM, omezil jeho práva na přístup podle nařízení č. 773/2004 (5), zatímco každý dotyčný OEM se vzdal svých práv na ochranu obchodního tajemství a dalších důvěrných informací s ohledem na informace, které si obě strany v rámci dohod s Intelem vzájemně vyměnily. Úředník pro slyšení byl zapojen do vypracování těchto dohod a v této věci podpořil jejich uzavření.

b)   Dohoda o zachování mlčenlivosti uzavřená mezi společnostmi Dell a AMD

Před ústním slyšením týkajícím se prohlášení o námitkách AMD informovala úředníka pro slyšení o tom, že uzavřel dohodu o zachování mlčenlivosti se společností Dell, v jejímž rámci mu byl poskytnut společností Dell přístup k údajům uvedeným v prohlášení o námitkách. Na rozdíl od dohod o zachování mlčenlivosti uzavřených s Intelem byla taková dohoda uzavřená stranou, která jako taková nemá právo na obhajobu nebo právo na přístup ke spisu, čistě bilaterálního rázu a pro Komisi neznamenala ani práva ani povinnosti. Z tohoto důvodu a na rozdíl od zavádějících tvrzení Intelu úředník pro slyšení nadále považoval veškeré údaje společnosti Dell z prohlášení o námitkách – v jejichž případě byl důvěrný charakter ve vztahu ke stěžovateli, společnosti AMD uznán – za údaje důvěrné ve vztahu k AMD, a to pro účely celého administrativního řízení, včetně ústního slyšení.

c)   Úplný přístup ke spisu:

Navzdory výše uvedeným dohodám o zachování mlčenlivosti (viz bod I.4.a)) měly složitost spisu a četné důvěrné informace, které v něm byly uvedeny, za následek velké množství žádostí Intelu o přístup ke spisu. To, že byl Intelu umožněn co nejúplnější přístupu ke spisu, si vyžádalo velký počet osobních inspekcí úředníka pro slyšení týkajících se dokumentů, v jejichž případě Intel tvrdil, že jsou nutné pro jeho účinnou obhajobu. Po zvážení odůvodnění, jež Intel poskytl, se několika z těchto žádostí vyhovělo.

Intel si stěžoval na nedostatečný přístup k dokumentům týkajícím se schůzek mezi Komisí a OEM (6) Na základě odůvodněné žádosti společnosti Intel úředník pro slyšení prověřil, zda existuje jakýkoli písemný doklad o předmětu této schůzky. Generální ředitelství poskytlo „poznámku ke spisu“ ze dne 29. srpna 2006, která byla zařazena do spisu po rozhodnutí úředníka pro slyšení ze dne 7. května 2008. Úředník pro slyšení zároveň rozhodl, že tato poznámka ke spisu je interního charakteru ve smyslu čl. 27 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a čl. 15 odst. 2 nařízení č. 773/2004. Povinnost vypracovat objektivní zápis ze schůzky či přesný popis jejího průběhu je v zásadě záležitostí řádné správy, a neměla by být tudíž předmětem šetření úředníka pro slyšení v rámci jeho závěrečné zprávy.

Úředník pro slyšení se domnívá, že společnosti Intel byl spis zcela zpřístupněn.

d)   Přístup k dokumentům, které nejsou součástí spisu

Jak je podrobně popsáno v předloze rozhodnutí (7), Intel požádal Komisi dopisem ze dne 4. září 2008, aby od společnosti AMD získala a Intelu poskytla seznam 81 kategorií dokumentů souvisejících se soukromým sporem mezi společnostmi Intel a AMD před Federálním okresním soudem v Delaware (USA), dokumentů, jež byly podle Intelu pravděpodobně ospravedlňující. Následně, dne 25. září 2008 požádal Intel Komisi o to, aby „přinejmenším požádala společnost AMD o poskytnutí veškerých interních dokumentů týkajících se tvrzení v prohlášení o námitkách a doplňujícím prohlášení o námitkách“. Dopisy ze dne 17. a 29. září 2008 si Intel stěžoval úředníku pro slyšení, že „spis je zjevně neúplný“ a že jeho práva na obhajobu jsou tudíž ohrožena.

Úředník pro slyšení odpověděl dopisem ze dne 7. října 2008 s odvoláním na své předchozí dopisy ze dne 22. srpna 2008 a 15. září 2008 týkající se této záležitosti v tom smyslu, že otázka, zda je spis jako takový úplný či neúplný, je odlišná od otázky, zda byl poskytnut úplný přístup k údajně neúplnému spisu. Tvrzení týkající se údajně neúplného spisu proto nemohou znamenat, že přístup ke spisu jako takovému je v určitém okamžiku neúplný.

Navzdory tomu, že je úředník pro slyšení v souladu s bodem 3 mandátu povinen přispět k objektivitě, transparentnosti a účinnosti řízení, současný mandát ani judikatura mu neumožňují dát příkaz k jakémukoli šetření za účelem doplnění údajně neúplného spisu. Rozhodnutí o tom, zda jsou určité kategorie dokumentů v rámci jiné jurisdikce (i v případě dokumentů údajně ospravedlňující povahy) popsány dostatečně specificky a opodstatněně a/nebo zda by měly být předmětem šetření či nikoliv, tudíž přesahuje rámec rozsahu mandátu úředníka pro slyšení, a to nezávisle na otázce, zda dotyčné dokumenty jsou či nejsou jako takové relevantní pro právo na obhajobu. Vyhovění žádosti Intelu by proto muselo být považováno za překročení pravomocí úředníka pro slyšení.

e)   Nedůvěrné znění prohlášení o námitkách a doplňujícího prohlášení o námitkách určené stěžovateli AMD

Z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 vyplývá, že stěžovatel má právo obdržet nedůvěrné znění prohlášení o námitkách a doplňujícího prohlášení o námitkách. Toto právo by bylo výrazně porušeno a norma by ztratila svůj účel, pokud by bylo nakonec získané znění pro příjemce nesrozumitelné.

Pokud jde o informace, které poskytly třetí strany a které mají být poskytnuty nejen adresátovi prohlášení o námitkách, ale také stěžovateli, je klíčové činit rozdíl mezi informacemi, jež nemohou být považovány za důvěrné, a informacemi, u nichž bylo zachování důvěrnosti požadováno a odůvodněno, ale které musí být zveřejněny z toho důvodu, aby bylo nedůvěrné znění srozumitelné. Obchodní tajemství nemá být zveřejněno a požadavky na zachování důvěrnosti vůči stěžovateli jsou v zásadě, pokud jsou odůvodněné, bezpodmínečné. Pokud je ovšem zveřejnění dotyčných informací opravdu nevyhnutelné pro pochopení hlavního tvrzení v prohlášení o námitkách, pokud se týká informací nutných pro prokázání protiprávního jednání a pokud je toto zveřejnění opravdu nutné pro zapojení stěžovatele do řízení s cílem umožnit mu vyjádřit své připomínky, je takové zveřejnění důvěrných informací v závislosti na promyšleném a odůvodněném posouzení vypracovaném úředníkem pro slyšení možné.

V případě prohlášení o námitkách, jakož i v případě doplňujícího prohlášení o námitkách, úředník pro slyšení zamítl požadavky Intelu na takřka úplné zachování důvěrnosti a musel posoudit mimořádně velký počet odůvodněných a podrobných žádostí o zachování důvěrnosti předložených Intelem a poskytovateli informací. Tohoto cíle bylo dosaženo, aniž by Intel či další dotyčné podniky přistoupily k rozhodnutí podle článku 9 mandátu (kterým je zahájeno takzvané „řízení AKZO“ (8).

V říjnu 2008 zveřejnil Intel společnosti AMD úplné důvěrné znění prohlášení o námitkách v rámci řízení probíhajících v USA. Intel tvrdí, že to bylo neúmyslné. Intel informoval Komisi o této skutečnosti dne 17. března 2009.

f)   Třetí strany

Tři společnosti požádaly, aby jim bylo formálně umožněno zúčastnit se řízení jakožto zúčastněné třetí strany. Jako odpověď na tyto žádosti úředník pro slyšení povolil účast v řízení společnostem Silicon Graphics Inc. (dne 25. září 2007), International Business Machines („IBM“; dne 2. října 2007) a – těsně před ústním slyšením – společnosti Hewlett Packard Company („HP“, dne 10. března 2008). Jakožto zúčastněným třetím stranám byla účast v řízení povolena také dvěma spotřebitelským organizacím poté, co předložily dostatečné odůvodnění, pokud jde o jejich specifický zájem a status. Jednalo se o Evropskou spotřebitelskou organizaci Bureau Européen des Unions des Consommateurs („BEUC“, dne 22. února 2008) a francouzskou spotřebitelskou organizaci Union Fédérale des Consommateurs – Que Choisir, („UFC“, dne 6. března 2008). Všechny strany požádaly o nedůvěrné souhrnné znění prohlášení o námitkách a doplňujícího prohlášení o námitkách a obdržely je. Žádná ze stran nepředložila písemné připomínky.

g)   Další požadované doplňující prohlášení o námitkách pro účely objektivního odůvodnění

Intel se ve své odpovědi na prohlášení o námitkách (9) snažil prosadit, aby pro účely objektivního odůvodnění bylo požadováno doplňující prohlášení o námitkách. Další doplňující prohlášení o námitkách však pouze pro účely objektivního odůvodnění nebylo potřebné. Ačkoli absence objektivního odůvodnění představuje negativní podmínku pro zjištění zneužití (10), důkazní břemeno nese strana žádající o objektivní odůvodnění. Pokud Intel poskytl údajně objektivní odůvodnění různých druhů jednání uvedených v prohlášení o námitkách, pak se jimi Komise zabývala. Právo na slyšení bylo tudíž v tomto ohledu dodrženo.

II.   ÚSTNÍ ŘÍZENÍ

1.   Ústní slyšení ve věci prohlášení o námitkách

Slyšení ve věci prohlášení o námitkách se uskutečnilo dne 11. a 12. března 2008. Kromě společností Intel a AMD se slyšení zúčastnily tři zúčastněné třetí strany, které vyjádřily svá stanoviska. Jednalo se o HP, UFC Que Choisir a BEUC. Kromě zástupců členských států byl jako pozorovatel přítomen také zástupce Federální obchodní komise (Federal Trade Commission, FTC), a to v souladu s administrativními dohodami z roku 1999. Úředník pro slyšení nad rámec dohod uzavřených se Spojenými státy povolil účast ve slyšení také nejvyššímu státnímu zástupci státu New York (11), který se ho zúčastnil jako pozorovatel. Intel dal k jejich účasti výslovný souhlas. Před svou účastí v řízení nejvyšší státní zástupce vyjádřil svůj souhlas s jednoznačným závazným prohlášením týkajícím se důvěrnosti a použití informací.

Ústní slyšení bylo navzdory četným jednáním za zavřenými dveřmi kvůli legitimním žádostem o zachování důvěrnosti velmi cenné v tom, že Intelu umožnilo vyjádřit se k tvrzení, hlavnímu odůvodnění (12) a ekonomickému hodnocení. V tomto ohledu je důležité poznamenat, že v průběhu slyšení Komise Intelu objasnila, že ekonomické hodnocení není podmínkou pro zjištění zneužití, a Intel to pochopil.

Proto není nutné, aby úředník pro slyšení vyjádřil své stanovisko k ekonomickému hodnocení či k závěru, podle něhož by mohly mít platby Intelu účinky omezující hospodářskou soutěž, nebo takové účinky pravděpodobně mají (13).

2.   Požadované ústní slyšení týkající se prohlášení o námitkách a dopisu o skutečnostech

Intel požádal o ústní slyšení týkající části/částí dopisu o skutečnostech a doplňujícího prohlášení o námitkách.

a)

Po dopisu o skutečnostech Intel požádal Komisi, dopisem ze dne 20. ledna 2009, o ústní slyšení týkající se určitých dokumentů společnosti AMD předložených Komisi dne 28. května 2008 („dokumenty AMD Delaware“). Úředník pro slyšení dne 22. ledna 2009 připomněl, že Intel nemá právo požadovat ústní slyšení a Komise není povinna mu je umožnit za účelem dodržení práv Intelu na obhajobu v souvislosti s dopisem o skutečnostech. Mimo jiné nebylo možné poskytnout ústní slyšení týkající se pouze dokumentů AMD Delaware, protože ty byly poskytnuty v rámci přístupu ke spisu po vydání doplňujícího prohlášení o námitkách, na které Intel již mohl odpovědět a požádat o ústní slyšení, a protože předmět ústního slyšení je vymezen tvrzeními v prohlášení o námitkách a/nebo doplňujícím prohlášení o námitkách, a nikoliv stranou. Nebylo tudíž možné poskytnout ústní slyšení výhradně zaměřené na vyjádření stanovisek k vybraným dokumentům.

b)

Ve svém podání ze dne 5. února 2009, jakož i v dopisu ze dne 10. února 2009 Intel požádal o ústní slyšení týkající se doplňujícího prohlášení o námitkách. Rozhodnutí týkající se ústních slyšení, včetně rozhodnutí, kterým se povoluje nebo zamítá žádost o ústní slyšení předložená po uplynutí lhůty pro odpověď na prohlášení o námitkách, spadají v souladu s mandátem do pravomoci úředníka pro slyšení.

Dopisem ze dne 17. února 2009 tedy úředník pro slyšení odpověděl, že subjektivní právo na ústní slyšení existuje pouze do konce lhůty pro odpověď na prohlášení o námitkách. To, že o ústní slyšení nebylo požádáno během dané lhůty automaticky ve všech případech neznamená, že se ústní slyšení již nemůže uskutečnit. Ustanovení čl. 10 odst. 2 společně s článkem 12 nařízení č. 773/2004 straně nutně nebrání v tom, aby požádala o ústní slyšení. Nedodržení dané lhůty znamenalo, že povinnost takové slyšení poskytnout již zanikla. Poté, co byla opožděná a řádně odůvodněná žádost úředníku pro slyšení předložena, je oprávněn a povinen jednat podle vlastního uvážení.

Lhůta pro odpověď na doplňující prohlášení o námitkách nebyla prodloužena. Úředník pro slyšení vzal na vědomí stanovisko útvarů Komise vyjádřené v dopisu ze dne 2. února 2009 (14) určeném společnosti Intel, podle něhož není ústní slyšení pro řádný průběh řízení nutné. Rovněž zohlednil všechny argumenty Intelu ve prospěch udělení ústního slyšení, které se vztahovaly zejména na „neomezené právo“ na ústní slyšení.

Jedná-li úředník pro slyšení podle vlastního uvážení, je mimo jiné jeho povinností zohlednit potřebu účinného uplatnění pravidel hospodářské soutěže, jejichž hlavní součástí je povinnost Komise jednat v přiměřené lhůtě, pokud jde o přijímání rozhodnutí. Pokud časovými omezeními spočívajícími ve způsobu organizace řízení ve věci hospodářské soutěže nelze odůvodnit porušování základního práva na slyšení, k žádnému konfliktu tohoto typu ve stávající věci nedošlo. V tomto případě Intelu nic nebránilo v tom, aby připravil a včas předložil svou odpověď na doplňující prohlášení o námitkách na základě informací, které měl k dispozici, přinejmenším jako předběžné opatření, a to tím spíše, že mu úředník pro slyšení poskytl prodloužení lhůty. Intel měl čas na to, aby požádal o ústní slyšení, a to ode dne vydání doplňujícího prohlášení o námitkách (červenec 2008) až do konce prodloužené lhůty (říjen 2008). I později by nebylo možné umožnit Intelu ústní slyšení, tedy pokud by o něj zažádal, což neudělal. Úředníku pro slyšení by nic nebránilo v tom, aby stanovil datum pro slyšení v souladu se stávající žádostí o předběžná opatření, a tedy při plném respektování řízení před Soudním dvorem. Ačkoli Intel v průběhu celého řízení až do podání opravného prostředku k Soudu prvního stupně v zásadě rychle reagoval a dodržoval stanovené lhůty, přičemž plně využíval svých práv na obhajobu, povolení ústního slyšení společnosti Intel by za konkrétních okolností dne 17. února 2009 vážně ohrozilo časový průběh řízení. Vzhledem k této skutečnosti a k dalším důvodům charakteristickým pro tuto věc musela být žádost zamítnuta.

Intel se na úředníka pro slyšení ve věci písemných sdělení ze dne 5. února 2009 neobrátil.

III.   ZÁVĚR

Vzhledem k výše zmíněnému považuji práva na slyšení v tomto případě za dodržená.

Předloha rozhodnutí se zabývá pouze námitkami, u kterých byla společnosti Intel poskytnuta příležitost oznámit svá stanoviska.

---

(1)  Podle článků 15 a 16 rozhodnutí Komise (2001/462/ES, ESUO) ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21.), dále jen „mandát“.

(2)  Viz body 1045 a 1156 předlohy rozhodnutí zabývající se touto analýzou, např. bod 1066 a další týkající se regresní analýzy uplatňované Intelem.

(3)  Jak je objasněno v bodě 925 předlohy rozhodnutí, uvedeno v bodě 337 prohlášení o námitkách a bodě 260 doplňujícího prohlášení o námitkách.

(4)  Podrobnosti jsou uvedeny v bodech 18 a 22 předlohy rozhodnutí a v příkazu předsedy Soudu prvního stupně ze dne 27. ledna 2009 ve věci T-457/08 Intel v. Komise, doposud nezveřejněno.

(5)  Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18.

(6)  Viz body 39 a další předlohy rozhodnutí.

(7)  Viz bod 71 a další.

(8)  Soudní dvůr: rozsudek Soudního dvora ve věci AKZO Chemie BV a AKZO Chemie UK Ltd proti Komisi Evropských společenství, 53/85, Sb. rozh. 1986, s. 1965.

(9)  Bod 823.

(10)  ESD, věc C-95/04 British Airways proti Komisi [2007] Sb. rozh. I-2331, odstavec 69. Spojené věci C-468/06 a C-478/06 Sot. Lélos kai Sia a další [2008] doposud nezveřejněno, odst. 39 a v nedávné době věc 52/07, Kanal 5 Ltd. [2008] doposud nezveřejněno, rozsudek ze dne 11. prosince 2009, bod 47.

(11)  Viz bod 35 předlohy rozhodnutí.

(12)  Viz např. bod 281 a další předlohy rozhodnutí.

(13)  Viz bod 1002–1578 předlohy rozhodnutí.

(14)  Viz předloha rozhodnutí bod 24.

---