27.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 79/19

1.

s obavami konstatuje, že v posledních letech se v regionech Evropské unie značně zvýšil počet, rozsah a intenzita katastrof, a to jak těch přírodních, tak těch nepřímo či přímo způsobených člověkem. Celosvětová změna klimatu způsobuje rovněž nestabilitu evropského klimatu a bude mít za následek nárůst extrémních meteorologických jevů, čímž se zvýší i nebezpečí, že dojde ke vzniku škod pro lidi a také škod na infrastruktuře a životním prostředí;

2.

konstatuje, že katastrofy bývají často doprovázeny značnými škodami pro lidi, ale také škodami způsobenými v hospodářství, kultuře a na životním prostředí. Tyto škody a také náklady na vlastní boj s katastrofami mohou značně přesáhnout potřebné výdaje za preventivní opatření;

3.

bere na vědomí, že dosud zavedené nástroje EU v oblasti civilní ochrany (mechanismus civilní ochrany Společenství, finanční nástroj pro civilní ochranu a Fond solidarity Evropské unie) se v průběhu cyklu řízení katastrof (prevence, připravenost, reakce, obnova) převážně zaměřují na oblasti připravenosti, reakce a obnovy;

4.

podporuje proto politický cíl vypracovat společnou politiku, která zohlední dosud poněkud opomíjený aspekt prevence katastrof, a zahájit rozsáhlou diskusi k této problematice. Tato politika musí přispět k vytvoření vyváženého společného přístup EU v oblasti civilní ochrany;

5.

sdílí názor Komise, že pojem prevence má dvojí význam: zaprvé, tam, kde je to možné, katastrofám předcházet, a zadruhé, minimalizovat dopady katastrof, kterým nebylo možné zabránit;

6.

kromě toho se domnívá, že katastrofy jsou náhlé neočekávané události, jež způsobují místní nebo regionální kolaps základních veřejných struktur, systémů a funkcí, přičemž do této definice nezahrnuje krizové situace související s konflikty, jako např. teroristické útoky;

7.

zdůrazňuje, že tyto katastrofy bývají zpravidla prostorově poměrně úzce ohraničené, ale současně mohou přesahovat hranice správních oblastí, a proto je spolupráce mezi oblastmi, které jsou vystaveny stejnému nebezpečí, nezbytná právě v oblasti prevence;

8.

poukazuje na skutečnost, že zejména místní a regionální orgány, jež jsou úrovní nejbližší občanům a v případě katastrofy bývají bezprostředně zasaženy a nejvíce se toho od nich vyžaduje, by se měly intenzivně podílet na vypracování politik a opatření na ochranu před katastrofami;

9.

v této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že k omezení samotných následků má rozhodující význam pokud možno přímá a okamžitá reakce, a to hned při prvních náznacích katastrofy v jakémkoli regionu EU bez ohledu na jeho zeměpisnou polohu. Je tedy také třeba provést opatření na prevenci katastrof na úrovni, která je bezprostředně zasažena a schopná nejrychleji reagovat;

10.

zdůrazňuje, že v prevenci katastrof musí místní a také regionální orgány hrát rozhodující roli, a to s ohledem na jejich znalost aktuálních místních a regionálních podmínek založenou na vlastních zkušenostech. Často bývají k dispozici odborné znalosti, avšak chybí finanční prostředky na realizaci politiky předcházení katastrofám;

11.

rovněž konstatuje, že vypracovávání a provádění krizových plánů, coby preventivních opatření, přineslo skvělé výsledky tam, kde bylo možné je realizovat, avšak nedostatek finančních prostředků je stále významnou překážku při provádění této preventivní politiky;

12.

proto výslovně oceňuje, že Evropská komise vyzvala Výbor regionů, aby předložil další informace, které by mohly přispět ke konsolidaci politiky Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem;

13.

sdílí názor Komise, že lepší porozumění katastrofám je nezbytnou podmínkou pro určení účinné politiky jejich předcházení také na místní a regionální úrovni;

14.

proto vítá záměr Komise vypracovat souhrnný soupis stávajících zdrojů informací o katastrofách. Posouzení již dostupných informací by mělo mít vždy přednost před shromažďováním dodatečných údajů;

15.

poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že jak v členských státech, tak na evropské úrovni existují rozsáhlé soubory údajů o katastrofách i o jejich hospodářských a sociálních dopadech. Dodatečná opatření by měla být přijata pouze tam, kde prokazatelně existují mezery ve vědomostech v důsledku chybějících či vzájemně neporovnatelných informací;

16.

podporuje rovněž návrh vypracovat soupis osvědčených postupů. Místní a regionální orgány v jednotlivých členských státech mají v oblasti prevence katastrof rozsáhlé zkušenosti, které by si měly vzájemně vyměňovat a měly by je také všeobecně zpřístupnit (1);

17.

vyjadřuje se však velmi skepticky k možnosti podstatně zobecnit využívání odvětvových přístupů obsažených v jednotlivých právních aktech, jako např. ve směrnici o povodních nebo ve směrnici o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomnosti nebezpečných látek (Seveso). V závislosti na geografických, klimatických a geomorfologických podmínkách existuje u jednotlivých druhů katastrof zcela odlišná míra ohrožení. Všeobecné používání všech jednotlivých nástrojů v oblasti prevence proto může stěží pokrýt všechna rizika a představovat přidanou hodnotu;

18.

domnívá se, že sestavením seznamu existujících vnitrostátních hlavních zásad pro mapování nebezpečí/rizik a jeho šířením do členských států je možné zlepšit srovnatelnost nebezpečí a rizik v celé Evropě. Takový seznam by mohl pomoci zejména těm členským státům, které ještě nezavedly vnitrostátní pokyny pro mapování nebezpečí a rizik;

19.

kromě toho zdůrazňuje, že případné zásady, které je třeba vypracovat na tomto základě, mohou mít nadále pouze charakter doporučení. Na jedné straně nesmí vést k nákladné reorganizaci mapových inventářů existujících v členských státech a na druhé straně si musí členské státy zachovat možnost stanovit vlastní priority v závislosti na specifických místních a regionálních podmínkách;

20.

vítá skutečnost, že provádění sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj se zaměřuje na oblast prevence katastrof. Výzkumná činnost podporovaná Společenstvím je smysluplným doplněním příslušných snah členských států;

21.

podporuje návrh Komise rozšířit stávající programy vyhodnocení zkušeností získaných v rámci mechanismu civilní ochrany Společenství na aspekty z oblasti prevence katastrof;

22.

je přesvědčen, že součástí přístupu Společenství v oblasti prevence katastrof by mělo být vzájemné posouzení členskými státy, které bývají pravidelně opakovaně postiženy katastrofami stejného druhu. Tyto postupy (tzv. peer reviews) spolu s šířením jejich výsledků mohou přispět k vytvoření účinných mechanismů v oblasti prevence katastrof ve všech členských státech;

23.

dále prohlašuje, že problematika prevence katastrof by měla mít významné místo ve vnitrostátních vzdělávacích kurzech a školeních v oblasti civilní ochrany. V případě potřeby by bylo možné doplnit odbornou přípravu, kterou členské státy nabízejí expertům z oblasti politiky a správy, o vzdělávací kurzy na úrovni Společenství;

24.

zdůrazňuje, že v souvislosti s informováním veřejnosti obecně je u opatření, jejichž cílem je objasnit rizika spojená s katastrofami, a u příslušných programů třeba věnovat zvláštní pozornost dětem, starším lidem a osobám s omezenou mobilitou. Tato opatření pro informování veřejnosti by měla být doplněna o individuální předběžná a mimořádná opatření a také o celoevropské telefonní číslo pro tísňová volání „112“ a obsahovat možnosti spolupráce subjektů postižených katastrofou (např. odstranění překážek zpomalujících nasazení záchranářů, spolupráce v případě evakuace);

25.

mimo to se domnívá, že je třeba podporovat úzkou spolupráci a vytváření vazeb mezi subjekty zapojenými do rozvoje a provádění opatření, jež mohou mít dlouhodobý dopad na předcházení katastrofám. Prevence katastrof vyžaduje vícerozměrný anticipativní přístup, kde budou v zájmu zajištění optimální účinnosti vzájemně propojeny různé úrovně státní a soukromé sféry;

26.

současně zdůrazňuje, že je odpovědností každého členského státu určit, jak bude v rámci svých pravomocí organizovat spolupráci a koordinaci všech zainteresovaných subjektů. Přitom by měl být především oceněn význam dobrovolných závazků a příslušných organizací v této oblasti;

27.

považuje proto za vcelku pozitivní záměr Komise vytvořit pro lepší koordinaci evropskou síť složenou z představitelů všech příslušných vnitrostátních orgánů. Kromě toho by se mělo přezkoumat, do jaké míry je možné tento cíl splnit pomocí další koordinace či sloučení již existujících sítí a intenzivnější spolupráce, bez vytváření dodatečných struktur;

28.

lituje, že Komise nenavrhla žádná další opatření umožňující zintenzivnit zejména přeshraniční výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů. Taková intenzivní výměna by měla probíhat zejména mezi místními a regionálními orgány sousedících členských států, jež mohou být postiženy přeshraničními katastrofami, např. povodněmi, ale také mezi členskými státy, které bývají často postiženy katastrofami stejného druhu, např. lesními požáry;

29.

poukazuje na to, že iniciativa INTERREG se při výměně osvědčených postupů v oblasti prevence přírodních katastrof právě v přeshraničním kontextu velmi osvědčila. Zřízení Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) může dále zlepšit provádění opatření v oblasti prevence katastrof, pokud jde o společné databáze, cvičení, hodnocení rizik, systémy včasného varování, transfer technologií a výměnu expertů;

30.

trvá na vytvoření soupisu existujících nástrojů Společenství, které lze využít na podporu opatření v oblasti prevence katastrof, a na vytvoření soupisu preventivních opatření, na něž je již nyní možné žádat evropské finanční prostředky. Obě opatření jsou velmi vhodná k tomu, aby dodala novou váhu koncepci prevence v civilní ochraně, a to i na nižších úrovních správy. V této souvislosti by měla být věnována zvláštní pozornost možnostem, jak finančně podporovat přeshraniční plánování, cvičení a školení;

31.

zdůrazňuje, že pomocí těchto opatření lze již v rámci finančního výhledu 2007–2013 krátkodobě dosáhnout značných zlepšení v oblasti prevence katastrof. Ve střednědobém výhledu by bylo možné zlepšením přístupu k již nyní dostupným finančním prostředkům všeobecně zaručit jejich účinnější a efektivnější využívání, a to bez zvýšení celkového rozpočtu na civilní ochranu;

32.

vyslovuje výhrady ke způsobu, jakým byly zohledněny aspekty prevence katastrof ve směrnici Rady č. 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA) a ve směrnici Seveso č. 1996/82/ES. Aby nevznikala dodatečná byrokratická zátěž je třeba u existujících postupů zabránit obsahovému přetížení. Pro zajištění účinné prevence v oblasti katastrof by měla být upřednostňována cílená a koordinovaná opatření na místní a regionální úrovni před všeobecným rozšiřováním správních a schvalovacích postupů;

33.

podporuje Komisi v její snaze o plné začlenění společných evropských konstrukčních předpisů pro budovy a stavby (zejména „eurokód 8“) do vnitrostátních předpisů pro plánování. Konkrétně zlepšením norem pro budovy lze zmírnit účinek nejrůznějších katastrofických scénářů a značně snížit počet možných obětí;

34.

v této souvislosti povzbuzuje Komisi, aby v nadcházejících iniciativách spolupráce s třetími zeměmi kladla důraz na předcházení katastrofám;

35.

připomíná, že ochrana obyvatelstva před katastrofami je původně úkolem členských států a také jejich regionálních a místních orgánů a že mnohé členské státy si již v oblasti prevence katastrof vypracovaly rozsáhlé vnitrostátní politiky. Veškeré snahy o zlepšení v oblasti prevence katastrof musí tedy být v souladu se zásadou solidarity, spolupráce, koordinace a podpory mezi těmito úrovněmi správy;

36.

očekává, že EU v souladu se zásadou subsidiarity prioritně poskytne účinnou pomoc členským státům a regionům opakovaně zasaženým přírodními katastrofami, aby si postupně vypracovaly a zavedly vlastní preventivní opatření. Činnost Společenství musí tedy směřovat k tomu, aby si tyto státy dokázaly pomoci samy;

37.

vyzývá instituce EU, aby podporovaly prostřednictvím existujících nástrojů preventivní opatření spočívající například v přípravě a provedení různých krizových plánů místních a regionálních orgánů;

38.

proto vítá, že Komisí navržený přístup v oblasti prevence katastrof vychází z existujících struktur, které doplňují vnitrostátní opatření, a měl by se zaměřit na oblasti, kde účinná prevence v oblasti katastrof vyžaduje společný přístup;

39.

závěrem opakuje svoji výzvu (2) Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě, aby při plánování jakýchkoli iniciativ souvisejících s prevencí v oblasti katastrof zohlednily stanovisko místních a regionálních orgánů a zajistily účinný proces předběžných konzultací s osobami přímo odpovědnými za zvládání katastrof.