27.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 79/13

1.

vítá bílou knihu o přizpůsobení se změně klimatu a příslušné přílohy, protože se jedná o dobrou a promyšlenou iniciativu. Poukazuje na to, že v akademické obci včetně Mezivládního panelu pro změnu klimatu panuje shoda, že ke změně klimatu dochází, probíhá stále rychleji a že je z velké části zapříčiněna neustálými a zvyšujícími se emisemi skleníkových plynů, které jsou výsledkem lidské činnosti. Úkolem je tedy koordinovat všechny příslušné činitele v jejich úsilí o vyčerpávající a udržitelnou ochranu klimatu, která spojuje předcházení, zmírňování a přizpůsobení se;

2.

souhlasí s komplexním přístupem Evropské komise, který zahrnuje různé požadavky jednotlivých odvětví a uznává, že přizpůsobování by mělo být horizontálně začleněno do klíčových oblastí politik EU;

3.

zdůrazňuje skutečnost, že dopad na různé geografické regiony EU je odlišný. Evropský akční rámec musí tuto skutečnost zohlednit. Znamená to co nejvyšší míru flexibility různých opatření a přísné uplatňování zásady subsidiarity. Jen tak mohou být v dostatečné míře zohledněny regionální rozdíly, aby se snížil hospodářský, environmentální a sociální dopad;

4.

upozorňuje na skutečnost, že změna klimatu nerozeznává geografické, organizační ani správní hranice, a proto naléhavě žádá, aby byl přijat společný horizontální přístup v místních, regionálních a celostátních orgánech, na jejichž územích se nacházejí oblasti, které mají společné rysy, jako povodí, ústí řek, pobřežní a říční záplavová území, ostrovy a nejvzdálenější regiony, zatímco z vertikální perspektivy vyžaduje úsilí o přizpůsobení se změně klimatu postup „zdola nahoru“; doporučuje, aby byly všemi příslušnými úrovněmi státní správy podniknuty společné kroky ve prospěch adaptivních opatření, v nichž budou nastíněny jednotlivé činnosti, finanční závazky a lhůty pro dosažení navrhovaných cílů, a které umožní jednotnou reakci a společnou odpovědnost za výsledek;

5.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby jednotlivé aktivity nebyly kontraproduktivní nebo se neopakovaly na jiných úrovních správy. Včasné zapojení místních a regionálních orgánů by mohlo zajistit, aby se návrhy vzájemně doplňovaly, protože obce, města a regiony mohou poskytnout informace o zkušenostech a řešeních, s nimiž se již setkaly na nižší než státní úrovni;

6.

upozorňuje, že ambiciózní a účinná politika v oblasti klimatu může předcházet stupňování sociálních nerovností, které vznikají v důsledku změny klimatu. Cílem je rychle zahájit program zeleného „Nového údělu“ prostřednictvím opatření, která například rozšíří výzkum energetických řešení šetrných ke klimatu, posílí zaměstnanost v ekologických odvětvích a pomohou pracovní síle v postižených odvětvích v rozvoji flexibilních dovedností. Nedostatek odpovídajícího vzdělání a flexibilních dovedností je hlavní překážkou přizpůsobení, a to jak v místních a regionálních orgánech, tak v soukromém sektoru. Odvětví projektování a výstavby a úseky místních orgánů pro plánování a kontroly budov budou pro rozvoj těchto dovedností a jejich zařazení do své práce vyžadovat významné dlouhodobé investice a odbornou přípravu. Zelený „Nový úděl“ by mohl rovněž přispět k zabránění nežádoucí migrace související se změnou klimatu. Problém změny klimatu tedy může být proměněn v příležitost, jak dosáhnout udržitelného ekologického hospodářského růstu, který bude představovat nápravný prostředek v boji proti finanční krizi, a proto je důležité jej napojit na budoucí priority Lisabonské strategie EU pro růst a zaměstnanost v období po roce 2010;

7.

připomíná, že je třeba skloubit různé politické nástroje včetně místního strategického plánování. Je velice důležité, aby byly aspekty změny klimatu přímo zahrnuty do místních nástrojů plánování s cílem zajistit, aby byl dopad na klima zohledněn;

8.

souhlasí s názorem, že mnohé oblasti života a především infrastruktura (budovy, doprava, energie, dálkové i místní silnice, kanalizační a vodovodní rozvody a ochrana před povodněmi), ekosystémy, zemědělství a lesnictví jsou změnou klimatu obzvláště zasaženy, a je proto nutné, aby byly v těchto oblastech využívány jak zvláštní nástroje jednotlivých odvětví, tak i meziodvětvové nástroje. Je však důležité, aby byl sledován meziodvětvový politický přístup u nástrojů pro přizpůsobení se, který však nemění původní cíle jednotlivých politik;

9.

souhlasí s názorem, že vytvoření pokynů a mechanismů k monitorování dopadu změny klimatu na lidské zdraví by mohlo přispět ke zlepšení nástrojů, díky nimž by bylo možné se například vypořádat s přeshraničními nemocemi souvisejícími s klimatem, jejichž dopad občané pocítí v různých formách;

10.

zdůrazňuje, že integrovaný přístup, který je nezbytný pro provádění solidních řešení přizpůsobení se změně klimatu, vyžaduje veřejnou kontrolu modelů řešení, které budou zvoleny v rámci různých oblastí. K tomu patří ekologické a ekonomické synergické účinky a efekt „přelévání“ mezi jednotlivými oblastmi;

11.

podporuje názor, že změna klimatu bude mít přímý dopad na odvětví zemědělství a lesnictví a na venkov jako celek, a zdůrazňuje, že opatření pro přizpůsobení se mají pro venkovské obce a zemědělské a lesnické podniky důležitou a stále rostoucí roli. Pro včasné přizpůsobení, které bude minimalizovat dopady v tomto odvětví, je nutné podporovat výzkum klimatu a zemědělství aplikovaný na specifika zemědělství v jednotlivých regionech. Opatření na zmírňování a přizpůsobení se změně klimatu jsou často spojeny s nižšími výnosy či s vyššími náklady. Je třeba provést analýzu přínosů a nákladů jednotlivých opatření. Kromě toho musejí být náklady na opatření na zmírňování a přizpůsobení se změně klimatu přiměřené. Odvětví zemědělství bude mít hlavní úlohu v zajišťování toho, aby se venkovské oblasti dokázaly vypořádat s problémy změny klimatu v otázkách, jako jsou zadržování vody a ochrana vodních zdrojů, způsoby pěstování a sklizně plodin, vytváření a správa zalesněných ploch s výjimkou regionů s podílem lesů převyšujícím 50 %, přeměna orné půdy na pastviny, organické zemědělství, správa mokřadů atd. Pokud jde o vytvoření bezpečných ploch pro zadržování vody pro případy extrémních povětrnostních podmínek nebo záplav, mohou mít strategický význam rovněž venkovské oblasti v blízkosti měst a aglomerací a zemědělská půda;

12.

uznává, že změna klimatu bude mít vliv na lesy a jejich okolní ekosystémy. Klimatické vlivy mohou ovlivnit těžbu dřeva a zasáhnout venkovní rekreační činnosti, kvalitu vody, biologickou rozmanitost a množství skladovaného uhlíku. V souvislosti s akčním plánem EU pro lesnictví by měla být zahájena diskuse o dopadech a vlivu přizpůsobování se změně klimatu na lesy a o případné potřebě přijmout opatření;

13.

souhlasí s názorem, že změna klimatu bude představovat další stresový faktor pro (vnitrozemský) rybolov a ovlivní (mořské) ekosystémy, které jsou již nyní ohroženy nadměrným rybolovem a vyčerpáním populace;

14.

uznává, že změna klimatu bude mít přímý dopad jak na nabídku energie, tak na poptávku po ní, například vlny horkého počasí a sucha budou mít vliv na výrobu elektřiny, zatímco silné bouře a povodně způsobí přerušení dodávek energie; proto je nutno ocenit, že účinky změny klimatu jsou zapojeny do přezkumu energetické strategie. Zejména je třeba zlepšit bilanci CO2 a používání a účinnost alternativních zdrojů energie;

15.

upozorňuje na skutečnost, že cestovní ruch bude ovlivněn pozitivně i negativně, což naruší původní způsoby cestování;

16.

je překvapen, že se bílá kniha Komise nezmiňuje o potřebě stanovit odvětvové cíle snížení emisí v letecké a námořní dopravě. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout nákladům na přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu, je předcházení emisím;

17.

upozorňuje, že měnící se povětrnostní podmínky budou ovlivňovat správu pobřeží. Je třeba zajistit, aby byla zcela respektována doporučení jednotného managementu pobřežních zón (ICZM) a aby následné návrhy k doporučením ICZM a doprovodné posouzení dopadu (které má být zahájeno v roce 2009) dostatečně začlenily roli správy pobřeží do opatření pro přizpůsobení a aby se přitom zohlednila zásada subsidiarity, např. využitím místních pobřežních partnerství, jež navázaly místní orgány a příslušné zainteresované strany, čímž se adaptivní opatření plně začlení do správy pobřeží „zdola nahoru“;

18.

poukazuje na to, že v horských regionech dochází rychleji ke změně klimatu a že tyto regiony jsou v mnoha ohledech obzvláště citlivé na dopady změny klimatu;

19.

souhlasí s názorem, že bude podstatně ovlivněno rovněž zdraví zvířat a rostlin, bude u nich docházet k rostoucí migraci do vnitrozemí a zvyšujícímu se výskytu nemocí a škůdců, kteří nejsou pro oblast typičtí. Pozemní ekosystémy se značně změní v souvislosti se stále ubývající původní místní biologickou rozmanitostí a migrací do vnitrozemí. Na biologickou rozmanitost mohou mít rostoucí a neočekávaný dopad také opatření provedená s cílem přizpůsobit se změně klimatu. Směrnice o stanovištích je zásadním nástrojem, který by měl být v rámci svých možností aktivně využíván, aby pro síť Natura 2000 zajistil příznivou situaci z hlediska ochrany přírodních stanovišť a jejich dalšího rozvoje;

20.

poukazuje na to, že změna klimatu má velký vliv nejen na zdraví zvířat a rostlin, ale také na zdraví a životní podmínky lidí;

21.

vzhledem k očekávanému zvyšování mořské hladiny a přibývání bouří, a tím způsobeným mořským záplavám, upozorňuje na potřebu integrovaných plánů pro pobřežní oblasti. Proto by měly poskytnuty prostředky na provádění integrované ochrany pobřeží a integrované správy pobřežních zón;

22.

souhlasí s názorem, že vodní zdroje budou ovlivněny kvantitativně i kvalitativně, což bude mít značný dopad na životní prostředí, lidskou populaci a hospodářství. EU postihnou povodně i sucha. Nastanou-li zároveň povodně a omezené odvodňovací kapacity současných kanalizačních rozvodů, může to ohrozit mobilitu z důvodu zaplavení silnic a škod na bydlení a na dalších infrastrukturách. Je tedy nešťastné, že Komise výslovně neuvedla kanalizační rozvody jako jeden z hlavních nástrojů. Tento systém je změnou klimatu obzvláště postižen a přizpůsobení současných kanalizačních rozvodů bude velmi nákladné. Tato zařízení sice spadají do působnosti a odpovědnosti místní a regionální úrovně, nicméně místní a regionální orgány nebudou moci nést toto finanční břemeno samy;

23.

uznává, že několik směrnic EU bude mít dopad na stav vodních zdrojů EU. V těchto směrnicích jsou stanoveny závazné lhůty, které jsou nedílnou součástí jejich provádění. Rámcová směrnice o vodě stanoví lhůtu na rok 2015, dokdy musí všechny vodohospodářské orgány dosáhnout dobrého ekologického stavu. První plány povodí mají být předloženy nejpozději 22. prosince 2009, proto je důležité, aby byly do konce roku 2009 vytvořeny pokyny a soubory nástrojů, které zajistí, že plány povodí budou vycházet ze současných znalostí místních dopadů změny klimatu a budou se průběžně přizpůsobovat novým poznatkům klimatického modelování a výzkumu. Směrnice o povodních stanoví tři lhůty. V letech 2011, 2013 a 2015 mají být provedena předběžná vyhodnocení povodňových rizik, připraveny mapy povodňových nebezpečí a plány pro zvládání povodňových rizik. Strategie v oblasti nedostatku vody a sucha zavede plány řízení sucha. Takto vymezené cíle budou z velké části prováděny a řízeny obcemi a regiony po celé Evropě. Je proto velice důležité, aby Unie a členské státy včas poskytly místním a regionálním úrovním správy správné nástroje a prostředky v dostatečné výši;

24.

regiony budou dbát na to, aby byla v první generaci plánů povodí co nejvíce zohledněna změna klimatu na základě stávajících vědeckých poznatků a společensky dosažitelných opatření a aby druhá generace plánů pro období po roce 2015 brala v úvahu nejnovější poznatky výzkumu klimatu při návrhu plánů řízení. Pro realizaci tohoto cíle je velmi důležité, aby pokyny a nástroje, které budou vypracovány, byly založeny na nejnovějších vědeckých poznatcích a byly současně pro regionální orgány využitelné v praxi;

25.

domnívá se, že je nezbytná úplná soudržnost stávajících právních předpisů EU v oblasti vodohospodářství (rámcová směrnice o vodě, směrnice o spodních vodách, směrnice o povodních, strategie v oblasti nedostatku vody a sucha atd.); dále je třeba zajistit, aby budoucí návrhy a cíle EU v otázce přizpůsobení se změně klimatu byly v souladu s těmito současnými právními předpisy. Provádění evropských právních předpisů v oblasti vodohospodářství bude mít značný dopad na způsob, jakým je prováděno vodohospodářské plánování v evropských obcích, městech a regionech;

26.

uznává, že při financování opatření na přizpůsobení vodohospodářství budou muset místní a regionální orgány přistoupit k ochraně podzemních vod, aby byla zajištěna udržitelná distribuce vody. Určitá část finančních prostředků může být získána zavedením finančního mechanismu založeném na rámcové směrnici o vodě, který zajistí, aby řešení dopadu změny klimatu na koloběh vody vycházelo z úrovně spotřeby uživatelů vody;

27.

podporuje Komisi ve zahrnutí činností a opatření, kterých „nebudeme muset litovat“, s cílem zvýšit odolnost ekosystémů a infrastruktury;

28.

zdůrazňuje, že všechna řešení problémů v jednotlivých sektorech mohou přispět k tomu, aby bylo dosaženo udržitelného růstu šetrného k životnímu prostředí a díky inovacím a výzkumu také vytvořena pracovní místa více orientovaná na budoucnost;

29.

vítá dvoufázový přístup Komise. Poznamenává však, že úkol, který před námi stojí, vyžaduje úzkou spolupráci všech úrovní správy ve všech fázích. Není přijatelné, aby byly místní a regionální orgány zapojeny pouze do první fáze. Musí být uznáno, že obce, města a regiony hrají v přizpůsobování se změně klimatu klíčovou roli. Celková strategie přizpůsobení se na úrovni EU by měla být dostatečně podrobná, aby mohla být aplikována na regionální úrovni v celé Evropské unii a brala přitom v úvahu rozmanitost regionů, podnebných podmínek a hospodářských struktur;

30.

požaduje, aby byly do roku 2012 zpřístupněny dostupné vědecké důkazy. Rozpočtové modely místních, regionálních a státních orgánů se od modelů EU liší a mnoho místních a regionálních orgánů již s otázkou přizpůsobení počítá. Je nutné, aby znaly klimatické scénáře, kterým se mají přizpůsobit. Místní, regionální a státní orgány budou shromažďovat údaje, připravovat strategie pro přizpůsobení a do roku 2012 začnou na přizpůsobení pracovat. EU by měla tento rozvoj podporovat, jednak poskytnutím vědeckých scénářů, které budou dostatečně podrobné pro všechny regiony EU, do roku 2012, jednak finanční podporou probíhajících činností v případě, že bylo přizpůsobení se změně klimatu zahrnuto do rozpočtu;

31.

vítá zřízení informačního systému na celoevropské úrovni, který by měl být založen na vnitrostátních platformách, jež umožní výměnu informací týkajících se dopadu změny klimatu, zranitelnosti a osvědčených postupů, a zdůrazňuje, že je třeba zpřístupnit tento systém pro místní a regionální orgány, aby mohly k jeho činnosti přispívat prostřednictvím místních a/nebo regionálních středisek pro pozorování změn klimatu a jiných orgánů a také ho využívat. Interaktivita, která by místním a regionálním orgánům umožnila prostřednictvím těchto středisek pro pozorování změn klimatu a jiných orgánů dosáhnout aktivní účasti hlavních dotčených odvětví, jakož i vyhledávání aktuálních odborných poznatků a zkušeností ostatních orgánů např. s tím, jak reagovat na mimořádné povětrnostní podmínky, by měla významnou hodnotu a měla by být součástí tohoto systému. Systém by se měl zaměřit na poskytování uživatelsky přívětivých modelů, údajů a nástrojů, jakož i na usnadnění výměny zkušeností a informací;

32.

je zastáncem zřízení platformy pro monitorování změny klimatu, která by měla plnou podporu Komise a která by vycházela z úspěšného modelu paktu primátorů. Tato platforma by mohla místním a regionální orgánům napomáhat při rozvoji a výměně místních znalostí týkajících se klimatu. To by jim přineslo přímé výhody, a zároveň by se mohla stát součástí informačního systému EU;

33.

vyzývá EU a členské státy, aby plně využívaly bezprostřední blízkosti místních a regionálních orgánů a jejich lepšího porozumění místním dopadům změny klimatu, a to tak, že jim poskytnou dostatečné vedení a zdroje, které jim umožní provádět místní iniciativy pro přizpůsobení;

34.

souhlasí s tím, že finanční omezení představují pro přizpůsobení hlavní překážku. Finanční prostředky poskytované EU a členskými státy jsou v současnosti nedostatečné. Je proto nezbytné, aby bylo pro nižší úroveň než státní vyčleněno více prostředků za konkrétním účelem přizpůsobení se změně klimatu a aby byly koordinovány s prostředky, které jsou poskytovány na předcházení přírodním katastrofám;

35.

vítá skutečnost, že Plán evropské hospodářské obnovy zohledňuje zmírňování a přizpůsobení se změně klimatu v opatřeních pro hospodářské oživení; lituje však, že nebyl navržen žádný Plán evropské ekologické obnovy a že bylo téma životního prostředí nekoordinovaným způsobem odsunuto do různých národních akčních plánů navzdory tomu, že je načase usnadnit cestu k ekologickému, udržitelnému a nízkouhlíkovému hospodářství, což by mohla být zároveň cesta ven ze současné finanční a hospodářské krize;

36.

podporuje názor Evropské komise, že by členské státy měly od roku 2013 vyčleňovat nejméně 50 % příjmů získaných dražbou emisních práv na řešení problému klimatu prostřednictvím opatření na přizpůsobení. Domnívá se, že přidělování disponibilních prostředků na cíle v oblasti přizpůsobení a zmírnění musí rovněž záviset na specifických regionálních podmínkách. Místní a regionální orgány budou potřebovat mnoho finančních prostředků, zejména v krátkodobém horizontu by měl být podíl finančních prostředků určených na projekty na místní a regionální úrovni značně navýšen;

37.

uznává, že je třeba zkoumat možnosti, jak prostřednictvím výhod vyplývajících z dobrovolných (či ekologických) dohod či prostřednictvím finančního mechanismu zajistit zapojení soukromého sektoru. Vzhledem k tomu, že výzvy vzniklé změnou klimatu mají strukturální a dlouhodobý význam, může být podpora veřejného sektoru nezbytná, zejména, za účelem vyřešení nedostatků a tržních selhání, které soukromý sektor náležitě neřeší;

38.

souhlasí s tím, že za finanční nástroje zabývající se změnou klimatu by měly být považovány rovněž specializované tržně orientované nástroje a partnerství veřejného a soukromého sektoru. Zapojení soukromého sektoru prostřednictvím tržně orientovaných nástrojů a partnerství veřejného a soukromého sektoru do aktivit pro přizpůsobení se změně klimatu může vytvářet příznivé hospodářské pobídky, které začlení opatření pro přizpůsobení do jejich chování;

39.

zdůrazňuje potřebu zajistit, aby integrované politiky, které jsou v současné době vyvíjeny na úrovni EU, byly využívány jako nástroj pro uchopení horizontálních výzev a výzev přesahujících jednotlivé politiky, tedy například těch, jež vznikly změnou klimatu. Díky tomu budou zcela vyřešeny problémy překrývání, nesourodosti a mezer mezi různými politikami a mezi úrovněmi správy včetně nižších úrovní než státních;

40.

domnívá se, že nadcházející přezkum rozpočtu EU a příští finanční výhled na období po roce 2013 musí učinit problémy změny klimatu prioritou, a zároveň je třeba zohlednit posílení Světového fondu životního prostředí a Kjótský adaptační fond, o nichž se bude jednat na summitu COP 15 v Kodani v prosinci 2009, a financovat specifická evropská opatření, o nichž se rozhodne v souvislosti s budoucí strategií EU pro udržitelný rozvoj. Navíc musí být zcela uznáno, že udržitelná hospodářská prosperita a úsilí přizpůsobit se změně klimatu jsou spolu nerozlučně spjaty, a to i navzdory počátečním nákladům, které mohou při přizpůsobování se změně klimatu v krátkém až středně dlouhém období vzniknout. Vzhledem k tomu, že opatření pro přizpůsobení si v mnoha případech vyžadují zejména úsilí na místní úrovni, je důležité zajistit, aby byla místním a regionálním orgánům poskytnuta podpora EU;

41.

připojuje se k názoru, že třebaže by měly evropské mechanismy a sítě financování, jako jsou transevropské sítě a strukturální fondy a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), zahrnovat tematiku ochrany klimatu a přizpůsobení se v jednotlivých politických oblastech, a to zejména v takových otázkách, jako je zvyšování odolnosti výrobních systémů a fyzické infrastruktury, neměl by být původní účel těchto politik a fondů podkopáván v důsledku potřeby bojovat se změnou klimatu, a měla by být tudíž za tímto účelem navržena specifická opatření a fondy EU, zejména aby se zabránilo rozptýlení fondů Společenství v této oblasti; vyzývá proto Evropskou komisi, aby zvážila tzv. „ekologické přidělování“ stávajících strukturálních fondů na základě modelu přidělování, který byl použit pro Lisabonskou strategii, anebo aby vytvořila Evropský environmentální adaptační fond, který by financoval programy týkající se odborné přípravy, rekvalifikace a návratu do práce pro pracovníky v odvětvích, jež budou pravděpodobně ovlivněna udržitelným rozvojem, anebo aby podpořila vytváření podniků respektujících potřeby životního prostředí;

42.

podporuje založení řídící skupiny pro dopady a přizpůsobení, protože proces vytváření strategie EU i vytváření vnitrostátních strategií musí zajistit, aby vynakládané úsilí bylo koordinováno s ohledem na odvětví politik i na jednotlivé úrovně správy. Rozhodující je, aby mandát a rozpočet této řídící skupiny byl vyjasněn před jejím založením. Vyzýváme proto Komisi, aby začala co nejrychleji jednat;

43.

zdůrazňuje, že je nutné, aby byly místní a regionální orgány součástí řídící skupiny pro dopady a přizpůsobení, protože tyto orgány jsou odpovědné za plánování, řízení mnoha postižených odvětví a provádění s nimi souvisejících opatření. Místní a regionální orgány proto disponují hodnotnými znalostmi a mohly by značně přispět k budování znalostní základny týkající se jak dopadů, tak možných řešení. Řídící skupina pro dopady a přizpůsobení by měla postupovat „zdola nahoru“ a na základě zásady subsidiarity jasně vymezit oblasti odpovědnosti;

44.

vyžaduje, aby byly na vnitrostátní úrovni zřízeny pracovní skupiny pro oblast změny klimatu, které do svých činností plně zapojí místní a regionální orgány. Akční plány pro přizpůsobení se změně klimatu, které jsou vypracovávány na místní a regionální úrovni, by měly být předloženy jako základ pro práci v těchto pracovních skupinách. Jejich činnost by měla být přímo spojena s činností řídící skupiny pro dopady a přizpůsobení. Tyto pracovní skupiny by mohly být zaměřeny na potřeby výzkumu, na socioekonomické dopady, na místní a regionální orgány, na širokou veřejnost a soukromé společnosti;

45.

zdůrazňuje potřebu šířit osvětu mezi veřejností, protože součástí přizpůsobení se změně klimatu bude i změna životního stylu. Je třeba, aby občané pochopili, proč jsou opatření pro přizpůsobení se nutná, proč se mohou zvýšit náklady na některé služby, jak mohou pomoci a co se dělá proto, aby se rizika omezila na ně samotná. Taková komunikace a změny v chování budou vyžadovat pečlivě připravený a cílený přístup podepřený vhodnými činnostmi. Vyzývá proto EU, členské státy a místní a regionální orgány, aby spolupracovaly se sdělovacími prostředky a vyvinuly celoevropskou informační kampaň týkající se příčin a dopadů změny klimatu a také změn, které tyto dopady přinesou. Je třeba jasně říci, že změna klimatu způsobí, že zdroje budou stále vzácnější, a že je proto třeba se zaměřit na změnu každodenního chování. Místní a regionální orgány zdůrazňují nutnost náležitého financování těchto kampaní i řádného zohlednění potřeby omezit tato sdělení na jednotlivé členské státy, národy a regiony;

46.

upozorňuje, že místní a regionální orgány hrají důležitou roli rovněž za hranicemi EU. Obce, města a regiony mohou hrát konstruktivní roli při poskytování odborných znalostí rozvojovým zemím, které v otázce přizpůsobení čelí největším výzvám;

47.

požaduje, aby Komise a předsednictví EU zajistily vznik politického závazku ke včasnému vytvoření a provádění evropské strategie pro přizpůsobení a učinily tak ve spolupráci s místními a regionálními orgány;

48.

žádá, aby Komise a předsednictví EU zapojily místní a regionální orgány do procesu sestavování a provádění akčního rámce EU tím, že jim umožní účastnit se činností řídící skupiny pro dopady a přizpůsobení. Pokud má být provádění úspěšné, měly by být prostřednictvím široké spolupráce mezi jednotlivými úrovněmi správy vytvořeny obecné dlouhodobé strategie. Místní a regionální orgány disponují praktickými znalostmi, co se týče dopadu problémů v oblasti klimatu, protože jsou zasaženy jako první. V případě mimořádných událostí způsobených změnou klimatu se navíc občané budou obracet nejprve na místní a regionální orgány. To jejich zapojení do daných činností jednoznačně opravňuje;

49.

zdůrazňuje nutnost uznat klíčovou roli místních a regionálních orgánů v boji proti škodlivým dopadům změny klimatu, protože dané orgány jsou připraveny v této oblasti převzít zodpovědnost a již nyní zavádějí opatření k tomu, aby se společenství přizpůsobila důsledkům změny klimatu;

50.

vyžaduje, aby byla věnována větší pozornost řešením a nástrojům týkajícím se městských oblastí (především na pobřeží a u velkých řek) a infrastruktury, jako jsou např. hráze a dovybavení kanalizace, které je zásadní pro snižování zranitelnosti infrastruktury;

51.

vyžaduje sestavení realistických scénářů přeshraničních klimatických rizik, které budou dostatečně podrobné pro všechny regiony EU, a to na základě spolupráce místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovně. Údaje, modely, metody a klimatické scénáře by měly být volně dostupné co nejdříve, aby mohly být vymezeny rizikové oblasti a mohla být stanovena protiopatření;

52.

zdůrazňuje potřebu podpořit aktivitu vhodnými finančními pobídkami. Místní a regionální orgány by měly být podporovány ve svém úsilí o vytvoření proaktivních řešení, která sníží zranitelnost místních samospráv;

53.

zdůrazňuje, že místním a regionálním orgánům by měla být poskytnuta dodatečná finanční podpora na zmírňování ztrát a na úhradu dodatečných nákladů na přizpůsobování, protože řešení problémů vzniklých změnou klimatu způsobí místním orgánům značnou novou finanční zátěž.