5.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 103/40

(1)

Fungování pěti směrnic, jež tvoří platný předpisový rámec pro sítě a služby elektronických komunikací (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (5), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (6), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (7), směrnice 2002/22/ (směrnice o univerzální službě) (8) a směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (9) (společně dále jen „rámcová směrnice a zvláštní směrnice“), je pravidelně přezkoumáváno ze strany Komise, zejména za účelem zjištění, zda je třeba směrnice změnit s ohledem na vývoj technologií a trhu.

(2)

V tomto ohledu Komise předložila svá zjištění ve svém sdělení Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 29. června 2006 o přezkumu předpisového rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací.

(3)

Reforma předpisového rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací, včetně posílení ustanovení ve prospěch koncových uživatelů se zdravotním postižením, představuje hlavní krok k současnému dosažení jednotného evropského informačního prostoru a široce přístupné informační společnosti. Tyto cíle jsou zahrnuty do strategického rámce pro rozvoj informační společnosti, popsaného ve sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 1. června 2005 nazvaném „i2010 – Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“.

(4)

Z důvodu srozumitelnosti a jednoduchosti se tato směrnice zabývá pouze změnou směrnic 2002/22/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) a 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).

(5)

Aniž by tím byla dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (10) ze dne 9. března 1999, a zvláště požadavky související se zdravotně postiženými uživateli stanovené v čl. 3 odst. 3 písm. f) uvedené směrnice, určité aspekty koncových zařízení, včetně zařízení určených pro zdravotně postižené uživatele, by měly být zahrnuty do oblasti působnosti směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) s cílem usnadnit přístup k sítím a využívání služeb. V současné době k těmto zařízením patří koncová zařízení určená výhradně k příjmu rádiového a televizního vysílání a zvláštní koncová zařízení pro koncové uživatele s poruchou sluchu.

(6)

Členské státy by měly zavést opatření, kterými podpoří vznik trhu pro široce dostupné produkty a služby upravené pro zdravotně postižené koncové uživatele. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je s odkazem na evropské normy zavést požadavek přístupnosti elektronických technologií (eAccessibility) při zadávaní veřejných zakázek a výběrových řízeních v souladu s právními předpisy na ochranu práv zdravotně postižených koncových uživatelů.

(7)

Definice je třeba upravit tak, aby odpovídaly zásadě technologické neutrality a udržovaly krok s technologickým vývojem. Zejména by měly být odděleny podmínky pro poskytování služby od skutečných prvků definice veřejně dostupné telefonní služby, tj. služby elektronických komunikací zpřístupněné veřejnosti pro přímé nebo zprostředkované uskutečňování a přijímání vnitrostátních anebo mezinárodních volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního nebo mezinárodního číslovacího plánu bez ohledu na to, zda tato služba využívá technologii komutace okruhů nebo komutace paketů. Tata služba je svou podstatou obousměrná a oběma stranám umožňuje vzájemnou komunikaci. Služba, která některou z těchto podmínek nesplňuje, jako je například funkce automatického přesměrování na internetových stránkách pro poskytování služeb zákazníkům, není veřejně dostupnou telefonní službou. Veřejně dostupné telefonní služby zahrnují rovněž zvláštní prostředky komunikace určené zdravotně postiženým koncovým uživatelům za použití služeb přenosu textu či úplné konverzace.

(8)

Je třeba upřesnit, zda by se nepřímé poskytování služeb mohlo vztahovat i na situace, kdy k uskutečňování volání dochází prostřednictvím volby nebo předvolby operátora nebo kdy poskytovatel služby dále prodává veřejně dostupné telefonní služby poskytované jiným podnikem nebo je prodává pod jinou značkou.

(9)

V důsledku vývoje technologií a trhu se sítě stále více přesunují k technologii „internetového protokolu“ (IP) a spotřebitelé si stále více mohou vybírat z řady konkurenčních poskytovatelů hlasových služeb. Členské státy by proto měly být schopny oddělit povinnosti univerzální služby týkající se poskytování připojení k veřejné komunikační síti v pevném místě od poskytování veřejně dostupné telefonní služby (včetně volání záchranných služeb z čísla „112“). Toto oddělení by nemělo ovlivnit rozsah povinností univerzální služby definovaných a přezkoumávaných na úrovni Společenství. Členské státy, které kromě čísla „112“ používají i jiná národní čísla tísňového volání, mohou pro přístup k těmto národním číslům tísňového volání uložit podnikům podobné povinnosti.

(10)

V souladu se zásadou subsidiarity je na členských státech, aby podle objektivních kritérií rozhodly, které podniky budou určeny k poskytování univerzální služby, přičemž se případně zohlední způsobilost a ochota podniků převzít všechny povinnosti univerzální služby nebo jen jejich část. To však nevylučuje možnost, aby členské státy v rámci postupu určování z důvodů účinnosti stanovily zvláštní podmínky, zahrnující mimo jiné sdružování zeměpisných oblastí či komponentů nebo stanovení minimálních lhůt pro určení.

(11)

Vnitrostátní regulační orgány by měly být schopny sledovat vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb, které spadají do povinností univerzální služby, i v případě, že členský stát doposud neurčil podnik, jenž má univerzální službu poskytovat. V takovém případě by sledování mělo být prováděno způsobem, který nepředstavuje přílišnou administrativní zátěž ani pro vnitrostátní regulační orgány, ani pro podniky poskytující tyto služby.

(12)

Nadbytečné povinnosti, jejichž účelem bylo usnadnit přechod z předpisového rámce z roku 1998 na předpisový rámec z roku 2002, je třeba zrušit společně s jinými ustanoveními, jež se kryjí s ustanoveními směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) a jež tato ustanovení zdvojují.

(13)

Požadavek poskytovat minimální soubor pronajatých okruhů koncovým uživatelům, který byl potřebný pro zajištění souvislého uplatňování ustanovení předpisového rámce z roku 1998 v oblasti pronajatých okruhů, v níž v době, kdy předpisový rámec z roku 2002 vstoupil v platnost, nebyla ještě dostatečně účinná hospodářská soutěž, již není potřebný a měl by být zrušen.

(14)

Další ukládání povinností v oblasti volby a předvolby operátora přímo právními předpisy Společenství by mohlo brzdit technologický pokrok. Tato nápravná opatření by měla být spíše ukládána vnitrostátními regulačními orgány na základě analýzy trhu v souladu s postupem uvedeným ve směrnici 2002/21/ES (rámcová směrnice) a na základě povinností uvedených v článku 12 směrnice 2002/19/ES (přístupová směrnice).

(15)

Ustanovení o smluvních podmínkách by měla platit nejen pro spotřebitele, ale i pro jiné koncové uživatele, především pro mikropodniky a malé a střední podniky, které mohou dávat přednost smlouvám přizpůsobeným potřebám spotřebitele. Aby nebylo nutné zatěžovat poskytovatele zbytečnými administrativními povinnostmi a obtížně vymezovat definici malých a středních podniků, neměla by ustanovení o smluvních podmínkách platit pro tyto ostatní koncové uživatele automaticky, nýbrž pouze na jejich žádost. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření ke zvýšení informovanosti malých a středních podniků o této možnosti.

(16)

V důsledku technologického pokroku mohou být v budoucnu použity jiné typy identifikátorů kromě obvyklých forem identifikace číslování.

(17)

Poskytovatelé služeb elektronických komunikací umožňujících volání by měli zajistit, aby jejich zákazníci byli náležitě informováni o tom, zda je poskytován přístup k službám tísňového volání, a o jakýchkoli omezeních služby (jako např. omezení při poskytování informací o tom, kde se volající nachází, či směrování tísňových volání). Tito poskytovatelé by svým zákazníkům rovněž měli v první smlouvě a při jakýchkoli změnách v poskytování přístupu poskytnout srozumitelné a transparentní informace, například v informacích o vyúčtování. Tyto informace by měly zahrnovat údaje o jakýchkoli omezeních týkajících se územního pokrytí, vyplývající z plánovaných technických parametrů provozu služby a dostupné infrastruktury. Pokud služba není poskytována prostřednictvím komutované telefonní sítě, měly by být sdělovány rovněž údaje o míře spolehlivosti přístupu a spolehlivosti informací o tom, kde se volající nachází, v porovnání se službou, která je poskytována prostřednictvím komutované telefonní sítě, s ohledem na současné technické normy a normy kvality a na parametry kvality služby stanovené podle směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě).

(18)

Pokud jde o koncová zařízení, ve smlouvě se zákazníkem by měly být uvedeny informace o veškerých omezeních, která poskytovatel klade na užívání koncových zařízení zákazníkem, jako je zablokování SIM karty u mobilních přístrojů, pokud taková omezení nejsou vnitrostátními právními předpisy zakázána, a o veškerých poplatcích při ukončení smlouvy před nebo po uplynutí sjednané doby platnosti, včetně nákladů v případě, že si zákazník přeje zařízení ponechat.

(19)

Aniž by se poskytovateli ukládala povinnost přijímat opatření nad rámec toho, co vyžadují právní předpisy Společenství, ve smlouvě se zákazníkem by mělo být rovněž uvedeno, zda a případně jaký typ opatření by poskytovatel učinil v případě narušení bezpečnosti nebo integrity nebo při zjištění hrozby nebo zranitelnosti.

(20)

Aby bylo možné řešit otázky veřejného zájmu v souvislosti s používáním komunikačních služeb a podporovat ochranu práv a svobod jiných osob, příslušné vnitrostátní orgány by měly mít možnost vypracovávat informace ve veřejném zájmu týkající se užívání komunikačních služeb a s pomocí poskytovatelů zajišťovat jejich rozšiřování. Součástí těchto údajů by mohly být informace ve veřejném zájmu týkající se porušování autorských práv, jiných nedovolených způsobů použití a šíření škodlivého obsahu a informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, k němuž může dojít například v důsledku zveřejnění osobních informací za určitých okolností, a před ohrožením soukromí a osobních údajů. Poskytování těchto informací lze koordinovat postupem spolupráce podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě). Tyto informace ve veřejném zájmu by měly být aktualizovány, kdykoli to bude nutné, a měly by být podávány snadno srozumitelnou formou v tištěné a elektronické podobě, podle rozhodnutí jednotlivých členských států, a měly by být dostupné na internetových stránkách vnitrostátních orgánů. Vnitrostátní regulační orgány by měly být oprávněny uložit poskytovatelům povinnost šířit tyto standardizované informace mezi zákazníky způsobem, který vnitrostátní regulační orgány uznají za vhodný. Pokud to budou členské státy požadovat, tyto informace by měly být obsaženy rovněž ve smlouvách.

(21)

Právo účastníků zrušit smlouvu bez postihu se týká změn smluvních podmínek, které ukládají poskytovatelé sítí nebo služeb elektronických komunikací.

(22)

S ohledem na rostoucí význam elektronických komunikací pro spotřebitele a podniky by uživatelé měli být úplně informováni o strategii v oblasti řízení provozu poskytovatelem služby nebo sítě, s nímž uzavřou smlouvu. Pokud neexistuje dostatečně účinná hospodářská soutěž, musí odpovědné vnitrostátní orgány používat nápravná opatření, jež mají k dispozici podle směrnice 2002/19/ES(přístupová směrnice), aby zajistily, že přístup uživatelů ke konkrétním druhům obsahu či aplikace nebude nepřiměřeně omezen.

(23)

Pokud v právních předpisech Společenství chybí příslušná pravidla, posuzuje se zákonnost nebo škodlivost obsahu, aplikací a služeb podle vnitrostátního hmotného a procesního práva. Rozhodovat v souladu s náležitým postupem o tom, zda obsah, aplikace nebo služby jsou zákonné či škodlivé, je úkolem členských států, a nikoli poskytovatelů sítí elektronických komunikací nebo služeb. Rámcovou směrnicí a zvláštními směrnicemi není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (11), která mimo jiné obsahuje pravidlo „prostého přenosu“ vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, jejichž definice je v ní obsažena.

(24)

Klíčovým prvkem na konkurenčních trzích s několika poskytovateli nabízejícími služby je pro spotřebitele dostupnost transparentních, aktuálních a srovnatelných informací o nabídkách a službách. Koncoví uživatelé a spotřebitelé využívající služeb elektronických komunikací by měli mít možnost snadného porovnání cen různých služeb nabízených na trhu na základě informací o cenách zveřejňovaných ve snadno dostupné formě. Aby bylo umožněno ceny snadno porovnávat, měly by mít vnitrostátní regulační orgány možnost požadovat od podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací větší transparentnost týkající se informací (včetně sazeb, spotřebitelských návyků a dalších vhodných údajů) a zajistit, aby třetí osoby měly právo bezplatně využívat veřejně dostupné informace zveřejňované těmito podniky. Zároveň by vnitrostátní regulační orgány měly mít možnost zajistit dostupnost cenových průvodců, zvláště pokud nejsou na trhu poskytovány zdarma či za přiměřenou cenu. Za využívání informací, které již byly zveřejněny, a patří tedy do veřejné sféry, by podniky neměly mít nárok na odměnu. Před zakoupením služby musí být koncoví uživatelé a spotřebitelé dále odpovídajícím způsobem informováni o ceně a druhu nabízené služby, zejména v případě, kdy se k číslu služby bezplatného volání účtují další poplatky. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost vyžadovat všeobecné poskytování těchto informací, přičemž u některých jimi určených kategorií služeb by tyto informace měly být poskytovány bezprostředně před spojením hovoru, není-li vnitrostátními právními předpisy stanoveno jinak. Při určování kategorií volání, u nichž musí být informace o ceně poskytovány ještě před spojením hovoru, by měly vnitrostátní regulační orgány náležitě zohlednit povahu služby, cenové podmínky platné pro tuto službu a to, zda je služba nabízena poskytovatelem, který současně není poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Aniž je dotčena směrnice 2000/31/ES (směrnice o elektronickém obchodu), měly by podniky, pokud to členské státy vyžadují, účastníkům poskytovat rovněž informace ve veřejném zájmu vytvořené příslušnými vnitrostátními orgány, které se mimo jiné týkají nejběžnějšího porušování těchto práv a jejich právních důsledků.

(25)

Zákazníci by měli být informováni o svých právech v souvislosti s použitím jejich osobních údajů v seznamech účastníků, zejména o účelu nebo účelech těchto seznamů, a rovněž by měli být informováni o tom, že v souladu se směrnicí 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) mají bezplatný nárok na to nebýt ve veřejném účastnickém seznamu uvedeni. Zákazníci by rovněž měli být informováni o systémech, které umožňují vložit informace do databáze účastnických čísel, aniž by tyto informace byly dostupné uživatelům informačních služeb o účastnických číslech.

(26)

Konkurenční trh by měl zajistit, aby uživatelé mohli využívat služeb v kvalitě, jakou požadují. Je však možné, že v konkrétních případech bude třeba zajistit, aby veřejné komunikační sítě dosahovaly minimální úrovně kvality a nedocházelo ke zhoršování kvality služby, blokování přístupu a zpomalování provozu v sítích.

(27)

V budoucích IP sítích, v nichž může být poskytování služby odděleno od zajišťování sítě, by členské státy měly stanovit nejvhodnější opatření pro zajištění přístupu k veřejně dostupných telefonních služeb poskytovaných pomocí veřejných komunikačních sítí a nepřerušený přístup k službám tísňového volání v případě katastrofického selhání sítě nebo v případech zásahu vyšší moci a zohlednit přitom priority různých druhů účastníků a technická omezení.

(28)

K zajištění toho, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé mohli podobně jako většina ostatních koncových uživatelů využívat výhod konkurence a možnosti výběru poskytovatelů služeb, měly by příslušné vnitrostátní orgány ve vhodných případech a s ohledem na vnitrostátní podmínky stanovit požadavky na ochranu spotřebitelů, které musí podniky poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací, splnit. Může se mimo jiné jednat o požadavky ukládající podnikům, aby zdravotně postižení uživatelé mohli jejich služeb využívat za stejných podmínek, včetně cen a sazeb, jaké jsou nabízeny ostatním koncovým uživatelům a aby za své služby účtovaly stejné ceny bez ohledu na jejich případné dodatečné náklady. Další požadavky se mohou týkat velkoobchodních ujednání mezi podniky.

(29)

Operátorské služby zahrnují širokou škálu služeb pro koncové uživatele. Poskytování těchto služeb by mělo být ponecháno na obchodním jednání mezi poskytovateli veřejných komunikačních sítí a operátorských služeb, jako je tomu v případě všech ostatních služeb zákaznické podpory, a není je nutné nadále nařizovat. Příslušná povinnost by proto měla být zrušena.

(30)

Informační služby o účastnických číslech by měly být a často jsou poskytovány za konkurenčních tržních podmínek podle článku 5 směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických telekomunikací (12). Opatření týkající se zahrnutí údajů koncových uživatelů (uchovávaných podniky, které účastníkům přidělují telefonní čísla) do databází by měla být v souladu s opatřeními na ochranu osobních údajů, včetně článku 12 směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). Mělo by být zavedeno nákladově orientované poskytování těchto údajů pro účely veřejně dostupných informačních služeb o účastnických číslech. s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé mohli plně využívat výhod přiměřených a transparentních konkurenčních podmínek.

(31)

Koncoví uživatelé by měli mít možnost uskutečňovat tísňová volání a mít přístup k službám tísňového volání v rámci každé telefonní služby, která umožňuje uskutečňovat hlasové volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního číslovacího plánu. Orgány zajišťující služby tísňového volání by měly být schopny vyřizovat a přijímat volání na číslo „112“ alespoň tak rychle a efektivně jako volání na jiná národní čísla tísňového volání. Je důležité zvýšit informovanost o čísle „112“, aby se zlepšila úroveň ochrany a bezpečnosti občanů cestujících po Evropské unii. Občané, kteří cestují do jiného členského státu, by proto měli být zejména prostřednictvím upozornění na mezinárodních autobusových nádražích, vlakových nádražích, v přístavech a na letištích a dále v telefonních seznamech, telefonních budkách a v informačních materiálech a vyúčtování pro účastníky informováni o tom, že číslo „112“ mohou používat jako jednotné číslo tísňového volání v celém Společenství. Ačkoli je poskytování těchto informací v prvé řadě povinností členských států, Komise by měla nadále podporovat a doplňovat iniciativy členských států na zvýšení informovanosti veřejnosti o čísle „112“ a její míru pravidelně hodnotit. Pro zvýšení ochrany občanů Evropské unie by měla být posílena povinnost poskytovat informace o tom, kde se volající nachází. Především by podniky měly službám tísňového volání poskytovat informace o tom, kde se volající nachází, a to okamžitě po přepojení tohoto volání příslušné službě a bez ohledu na použitou technologii.

(32)

Členské státy by měly zajistit, aby podniky poskytující koncovým uživatelům služby elektronických komunikací sloužící k uskutečňování volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního telefonního číslovacího plánu, poskytly přístup ke službám tísňového volání s přesností a spolehlivostí, jaká je pro danou službu elektronických komunikací technicky proveditelná. Poskytovatelé služeb nezávislých na sítích nemusí mít nutně kontrolu nad sítěmi a nemohli by zajistit, aby tísňová volání uskutečňovaná prostřednictvím jejich služby byla přepojována se stejnou spolehlivostí jako u poskytovatelů tradičních integrovaných telefonních služeb, neboť by vzhledem k tomu, že problémy související s infrastrukturou nejsou pod jejich kontrolou, nebyli schopni zaručit dostupnost služby. Jakmile budou zavedeny mezinárodně uznávané normy zajišťující přesné a spolehlivé směrování a připojení na služby tísňového volání, poskytovatelé služeb nezávislých na sítích by povinnosti související s přístupem ke službám tísňového volání měli rovněž plnit v míře srovnatelné s povinnostmi ostatních podniků.

(33)

Členské státy by měly přijmout zvláštní opatření a zajistit, aby služby tísňového volání včetně volání na číslo „112“ byly stejně dostupné i pro zdravotně postižené koncové uživatele, zejména pro uživatele neslyšící, s poruchou sluchu, s poruchou řeči a hluchoslepé. Tato opatření by mohla zahrnovat poskytnutí zvláštních koncových zařízení uživatelům s poruchou sluchu, služby přenosu textu či jiné zvláštní vybavení.

(34)

Hlasová volání zůstávají nejstabilnější a nejspolehlivější formou přístupu ke službám tísňového volání. Jiné způsoby komunikace, jako jsou textové zprávy, mohou být méně spolehlivé a mohou být omezeny nedostatkem bezprostředního kontaktu. Pokud to však uznají za vhodné, členské státy by měly mít možnost podporovat rozvoj a zavádění jiných metod přístupu ke službám tísňového volání, které jsou schopny zajistit přístup srovnatelný s hlasovým voláním.

(35)

Na základě rozhodnutí 2007/116/ES ze dne 15. února 2007 o vyhrazení vnitrostátního číselného rozsahu 116 pro harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou (13) požádala Komise členské státy, aby vyhradily čísla v číselném rozsahu 116 pro určité služby se sociální hodnotou. Příslušná ustanovení uvedeného rozhodnutí by měla být zohledněna ve směrnici 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě), aby byla pevněji začleněna do regulačního rámce sítí a služeb elektronických komunikací a aby byla usnadněna dostupnost pro zdravotně postižené koncové uživatele.

(36)

Jednotný trh má za následek, že koncoví uživatelé mají přístup ke všem číslům uvedeným v národních číslovacích plánech jiných členských států a přístup ke službám pomocí nezeměpisných čísel v rámci Společenství, mimo jiné včetně čísel služby bezplatného volání a čísel pro služby s vyjádřenou cenou. Koncoví uživatelé by rovněž měli mít přístup k číslům z evropského telefonního číslovacího prostoru (ETNS) a univerzálním mezinárodním bezplatným telefonním číslům (UIFN). Kromě objektivně odůvodněných případů, například při potírání podvodů nebo zneužití (například v souvislosti s některými službami se zvýšenou sazbou), kdy je číslo definováno pouze jako národní (například zkrácený národní kód), nebo kdy je to technicky či ekonomicky neuskutečnitelné, by přeshraniční přístup k číslovacím zdrojům a souvisejícím službám neměl být znemožněn. Uživatelé by měli být předem úplně a jasně informováni o všech poplatcích spojených se službou bezplatného volání, například o poplatcích za mezinárodní volání u čísel dostupných přes standardní mezinárodní předvolby.

(37)

Aby bylo možno plně využívat výhod konkurenčního prostředí, měli by spotřebitelé mít při výběru k dispozici všechny informace a možnost měnit poskytovatele, pokud je to v jejich zájmu. Je nezbytné zajistit, aby tak mohli činit bez právních, technických či praktických překážek, jež mohou zahrnovat smluvní podmínky, postupy, poplatky apod. To nevylučuje možnost stanovit ve spotřebitelských smlouvách přiměřenou minimální dobu platnosti smlouvy. Zejména přenositelnost čísla usnadňuje volbu na straně spotřebitelů a účinnou hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací. Měla by být prováděna v nejkratší možné lhůtě. Technické provedení přenesení čísla by v žádném případě nemělo trvat déle než jeden den. Příslušné vnitrostátní orgány mohou stanovit globální postup pro přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv a k technické proveditelnosti a v nezbytných případech k příslušným opatřením zajišťujícím ochranu spotřebitele během celého procesu přepojení. Tato ochrana může zahrnovat omezení možnosti zneužití přenesení a stanovení rychlých nápravných opatření.

(38)

Zákonné povinnosti ve veřejném zájmu je možné uplatnit na konkrétní rozhlasové a audiovizuální mediální služby a doplňkové služby, které zajišťuje konkrétní poskytovatel mediálních služeb. Členské státy by měly povinnosti ve veřejném zájmu ve svých vnitrostátních právních předpisech jasně zdůvodnit tak, aby tyto povinnosti byly transparentní, přiměřené a řádně definované. V tomto smyslu musí být pravidla ve veřejném zájmu formulována tak, aby dostatečně motivovala účinné investice do infrastruktury. Pravidla ve veřejném zájmu je třeba periodicky přezkoumávat, aby odpovídala aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřená k cílům, jichž má být dosaženo. Doplňkové služby zahrnují, nikoli však výhradně, služby určené na zlepšení dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením, například videotext, titulkování, zvukový popis nebo znakový jazyk.

(39)

Za účelem odstranění dosavadních nedostatků v oblasti konzultací se spotřebiteli a řádné ochrany zájmů občanů by členské státy měly přijmout vhodný mechanismus konzultací. Takový mechanismus by mohl mít podobu subjektu, který by nezávisle na vnitrostátním regulačním orgánu a poskytovatelích služeb prováděl průzkum spotřebitelské problematiky, jako je chování spotřebitelů a mechanismus změny dodavatelů, který by pracoval transparentně a přispíval ke stávajícím mechanismům konzultací se zúčastněnými subjekty. Kromě toho by mohl být zřízen mechanismus, jehož účelem by bylo umožnit vhodnou spolupráci na tématech týkajících se zákonného obsahu. Žádné postupy spolupráce dohodnuté v rámci takového mechanismu by však neměly umožňovat systematické sledování využívání internetu.

(40)

Povinnosti univerzální služby uložené podniku majícímu povinnosti univerzální služby je třeba oznámit Komisi.

(41)

Zpracování údajů o provozu v rozsahu nezbytně nutném ke zjištění, nalezení a odstranění poruch a závad sítě a pro účely bezpečnosti sítí a informací zajišťující dostupnost, pravost, správnost a důvěrnost uchovávaných či přenášených údajů, pomůže zamezit neoprávněnému přístupu a šíření škodlivých kódů, útokům, jejichž důsledkem je odepření služby, a škodám na počítačových systémech a systémech elektronických komunikací.

(42)

Liberalizace trhů sítí a služeb elektronických komunikací a rychlý vývoj technologií společně přispívají k posilování konkurence a hospodářského růstu. Výsledkem je velká rozmanitost služeb pro koncové uživatele, jež jsou dostupné přes veřejné sítě elektronických komunikací. Je třeba zajistit, aby spotřebitelé a uživatelé měli zajištěnu stejnou úroveň ochrany soukromí a osobních údajů bez ohledu na technologii použitou při poskytování konkrétní služby.

(43)

V souladu s cíli předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací, se zásadami proporcionality a subsidiarity a pro účely právní jistoty a účinnosti pro evropské podniky a rovněž vnitrostátní regulační orgány se tato směrnice zaměřuje na sítě a služby veřejných elektronických komunikací a nevztahuje se na uzavřené skupiny uživatelů a korporátní sítě.

(44)

Technologický pokrok umožňuje vývoj nových aplikací na bázi zařízení pro shromažďování a identifikaci údajů, kterými by mohla být bezkontaktní zařízení využívající rádiové frekvence. Například rádiová identifikační zařízení (RFID) využívají rádiové frekvence na zachycení údajů z jedinečně označených štítků, které lze poté přenášet přes stávající komunikační sítě. Široké využívání těchto technologií může přinést značné hospodářské a společenské výhody, a významně tak přispět k vnitřnímu trhu, je-li jejich používání pro občany přijatelné. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, je třeba zajistit ochranu základních práv jednotlivců, a zejména práva na soukromí a ochranu údajů. Jsou-li tato zařízení připojena k veřejně přístupným sítím elektronických komunikací, nebo využívají-li služby elektronických komunikací jako základní infrastrukturu, měla by se použít příslušná ustanovení směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), včetně ustanovení o bezpečnosti, provozních a lokalizačních údajích a důvěrnosti.

(45)

Poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měl přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil bezpečnost svých služeb. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (14), měla by tato opatření zajistit, že k osobním údajům mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci v případech, kdy je to z právního hlediska přípustné, a že uchovávané či přenášené údaje i příslušná síť a služby jsou chráněny. Kromě toho by měla být vypracována bezpečnostní politika zpracování osobních údajů s cílem určit zranitelná místa systému a mělo by být pravidelně prováděno sledování, jakož i preventivní, nápravná a zmírňující opatření.

(46)

Příslušné vnitrostátní orgány by měly sledovat přijatá opatření a šířit osvědčené postupy mezi poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací.

(47)

Není-li odpovídajícím způsobem a včas řešeno narušení bezpečnosti, v jehož důsledku může dojít ke ztrátě nebo ohrožení osobních údajů jednotlivého účastníka, může to způsobit značnou hospodářskou ztrátu a společenskou škodu včetně podvodného zneužití totožnosti. Jakmile tedy poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zaznamená, že k takovému narušení došlo, měl by vyhodnotit rizika s ním spojená, například tak, že zjistí typ údajů dotčených narušením (včetně jejich citlivosti, souvislostí a použitých bezpečnostních opatření), příčinu a rozsah narušení bezpečnosti, počet postižených účastníků a možnou škodu, jež může účastníkům v důsledku narušení vzniknout (například krádež totožnosti, finanční ztráty, ztráta obchodních či profesních příležitostí, fyzická újma). Účastníci dotčení případy narušení bezpečnosti, jež by mohly mít za následek závažné ohrožení jejich soukromí (například krádež či podvodné zneužití totožnosti, fyzická ujma, hrubá potupa či poškození pověsti), by měli být vyrozuměni bez prodlení, aby mohli učinit nezbytná opatření. Ve vyrozumění by měly být uvedeny informace o opatřeních, jež poskytovatel v souvislosti s narušením bezpečnosti přijal, a doporučení pro postižené uživatele. Poskytovatel by neměl být povinen vyrozumět účastníka o narušení bezpečnosti v případě, kdy prokázal příslušnému orgánu, že přijal vhodná technická ochranná opatření a že tato opatření použil ve vztahu k údajům, jež byly předmětem daného narušení bezpečnosti. V důsledku těchto technických ochranných opatření by neměly být dotčené údaje čitelné žádné osobě, která není k přístupu k nim oprávněna.

(48)

Vnitrostátní regulační orgány by měly prosazovat zájmy občanů Evropské unie mimo jiné tím, že budou přispívat k zajišťování vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí. Za tímto účelem musí mít prostředky nezbytné k výkonu svých povinností, včetně úplných a spolehlivých údajů o skutečných případech narušení bezpečnosti, jež vedly k narušení osobních údajů jednotlivců.

(49)

Při uplatňování opatření, jimiž se provádí směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), by orgány a soudy členských států měly nejen vykládat své vnitrostátní předpisy v souladu s uvedenou směrnicí, nýbrž i dbát na to, aby nevycházely z takového výkladu uvedené směrnice, jenž by byl v rozporu s jinými základními právy či obecnými zásadami práva Společenství, jako je zásada proporcionality.

(50)

Komisi by mělo být umožněno přijmout doporučení o způsobu, jak dosáhnout přiměřeného stupně ochrany soukromí a bezpečnosti osobních údajů přenášených nebo zpracovávaných v souvislosti s využíváním sítí elektronických komunikačních na vnitřním trhu.

(51)

Při vytváření podrobných pravidel týkajících se formy a postupů oznamování případů narušení bezpečnosti osobních údajů by měly být náležitě zohledněny okolnosti případu, včetně otázky, zda byly osobní údaje chráněny šifrováním nebo jinými prostředky, které pravděpodobnost podvodného zneužití totožnosti a jiných forem zneužívání účinně omezují. Tato pravidla a postupy by navíc měla vzít v úvahu oprávněné zájmy donucovacích orgánů v případech, kdy by předčasné zveřejnění mohlo zbytečně ztížit vyšetřování okolností narušení.

(52)

Programové vybavení, které tajně sleduje činnost uživatele nebo podvrací provoz koncového zařízení uživatele ve prospěch třetí strany (tzv. „spyware“), představuje vážné ohrožení soukromí uživatelů. Je třeba zajistit vysokou a rovnocennou úroveň ochrany soukromé sféry uživatelů bez ohledu na to, zda jsou nežádoucí sledovací programy nedopatřením staženy přes sítě elektronických komunikací nebo dodány a instalovány skrytě v programovém vybavení šířeném na jiném externím paměťovém médiu, např. CD, CD-ROM nebo USB klíče.

(53)

Poskytovatelé služeb elektronických komunikací vynakládají značné investice na boj proti nevyžádaným obchodním sdělením („spam“). Jsou rovněž v lepším postavení než koncoví uživatelé, protože mají znalosti a zdroje potřebné pro odhalení a identifikaci spammerů. Poskytovatelé služeb elektronické pošty a poskytovatelé dalších služeb by proto měli mít možnost podávat na spammery trestní oznámení, a bránit tak zájmy svých zákazníků jakožto součást svých oprávněných obchodních zájmů.

(54)

Nutnost zajistit odpovídající úroveň ochrany soukromí a osobních údajů přenášených a zpracovávaných v souvislosti s využíváním sítí elektronických komunikací ve Společenství vyžaduje účinné prováděcí a donucovací pravomoci, které by zajistily dostatečnou motivaci k dodržování předpisů. Příslušné vnitrostátní orgány a případně další příslušné vnitrostátní subjekty by měly mít dostatečné pravomoci a zdroje, aby mohly účinně vyšetřovat případy nedodržování předpisů, včetně pravomoci získat příslušné informace, jež by mohly potřebovat, řešit stížnosti a ukládat v případech nedodržování předpisů sankce.

(55)

Provádění a prosazování ustanovení této směrnice často vyžaduje spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů dvou či více členských států, například v boji proti přeshraničnímu spamu a spywaru. Aby byla v takovýchto případech zajištěna plynulá a rychlá spolupráce, měly by být v doporučeních stanoveny postupy týkající se například množství a formátu informací, jež si mezi sebou orgány vyměňují, nebo lhůty, jež je třeba dodržet. Uvedené postupy rovněž umožní harmonizovat výsledné povinnosti uložené účastníkům trhu, čímž přispějí k tvorbě rovných podmínek ve Společenství.

(56)

Měla by být posílena přeshraniční spolupráce a prosazování předpisů v souladu se stávajícími mechanismy Společenství pro přeshraniční vymáhání dodržování zákonů, které stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) (15), a to změnou uvedeného nařízení.

(57)

Opatření nezbytná k provedení směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (16).

(58)

Zejména ke třeba zmocnit Komisi k přijetí změn příloh, které je přizpůsobují technickému pokroku nebo změnám v tržní poptávce. Jelikož mají tato opatření obecný význam a jejich účelem je změnit směrnici 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijímána regulativním postupem s kontrolou stanoveným článkem 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES.

(59)

Směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) a 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(60)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (17) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi směrnicemi 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) a 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Předmět a rozsah

1.   V rámci směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) se tato směrnice týká zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací pro koncové uživatele. Cílem je zajistit přístup k veřejně dostupných služeb v dobré kvalitě v celém Společenství prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a možnosti výběru a řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů. Směrnice rovněž obsahuje ustanovení týkající se některých aspektů koncových zařízení k usnadnění přístupu pro zdravotně postižené koncové uživatele.

2.   Tato směrnice zakládá práva koncových uživatelů a odpovídající povinnosti podniků zajišťujících veřejně přístupné sítě a poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací. S ohledem na to, že poskytování univerzální služby se zabezpečuje v prostředí otevřených a konkurenčních trhů, vymezuje tato směrnice minimální soubor služeb specifikované kvality, ke kterému mají přístup všichni koncoví uživatelé, za dostupnou cenu s ohledem na konkrétní vnitrostátní podmínky, aniž by byla narušena hospodářská soutěž. Tato směrnice také stanoví povinnosti týkající se poskytování určitých povinných služeb.

3.   Ustanovení této směrnice týkající se práv koncových uživatelů se použijí, aniž jsou dotčena pravidla Společenství na ochranu spotřebitele, zejména směrnice 93/13/EHS a 97/7/ES a vnitrostátní pravidla, která jsou v souladu s právními předpisy Společenství.“

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Poskytování přístupu v pevném místě a poskytování telefonních služeb

1.   Členské státy zajistí, aby veškerým odůvodněným žádostem o připojení k veřejné komunikační síti v pevném místě vyhověl alespoň jeden podnik.

2.   Poskytované připojení musí umožňovat uskutečňování hlasových volání, komunikaci prostřednictvím telefaxových zpráv a dat s rychlostmi dostatečnými pro funkční přístup k Internetu; přitom je třeba zohlednit převažující technologie používané většinou účastníků a technologickou proveditelnost.

3.   Členské státy zajistí, aby veškerým odůvodněným žádostem o poskytování veřejně dostupné telefonní služby prostřednictvím připojení k síti uvedeného v odstavci 1, které umožňuje uskutečňování a přijímání vnitrostátních a mezinárodních volání, vyhověl alespoň jeden podnik.“

4)

V článku 5 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Účastnické seznamy uvedené v odstavci 1 zahrnují, s výhradou článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (18), veškeré účastníky veřejně dostupných telefonních služeb.

5)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Opatření pro zdravotně postižené koncové uživatele

1.   Nejsou-li v kapitole IV stanoveny požadavky s rovnocenným účinkem, členské státy přijmou zvláštní opatření s cílem zajistit přístup a cenovou dostupnost služeb uvedených v čl. 4 odst. 3 a článku 5 pro zdravotně postižené koncové uživatele tak, aby byly tyto služby srovnatelné s těmi, kterých mohou využívat ostatní koncoví uživatelé. Členské státy mohou vnitrostátním regulačním orgánům uložit povinnost vyhodnotit obecnou potřebu a zvláštní požadavky, včetně rozsahu a konkrétní formy těchto zvláštních opatření pro zdravotně postižené uživatele.

2.   Členské státy mohou přijmout s ohledem na vnitrostátní podmínky zvláštní opatření s cílem zajistit, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé mohli rovněž využít možnosti výběru podniků a poskytovatelů služeb, kterou má většina koncových uživatelů.“

6)

V článku 8 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3.   Má-li podnik určený v souladu s odstavcem 1 v úmyslu převést svá aktiva tvořící místní přístupovou síť nebo jeho podstatnou část na jinou právnickou osobu s odlišnou vlastnickou strukturou, předem a včas informuje vnitrostátní regulační orgán, aby tento orgán mohl posoudit vliv zamýšlené transakce na poskytování přístupu v pevném místě a na poskytování telefonních služeb podle článku 4. Vnitrostátní regulační orgán může uložit, změnit nebo zrušit konkrétní povinnosti v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 2002/20/ES (autorizační směrnice).“

7)

V článku 9 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1.   Vnitrostátní regulační orgány sledují zejména s ohledem na vnitrostátní spotřebitelské ceny a příjmy vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb uvedených v článcích 4 až 7, které spadají do povinností univerzální služby a jsou buď poskytovány určenými podniky, nebo dostupné na trhu v případě, že ve vztahu k těmto službám nejsou žádné podniky určeny.

2.   Členské státy mohou s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám požadovat od určených podniků, aby spotřebitelům nabízely možnosti volby sazeb nebo soubory sazeb odlišné od těch, které jsou nabízeny za běžných obchodních podmínek, zejména proto, aby nebylo osobám s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami bráněno v přístupu k síti uvedené v čl. 4 odst. 1 nebo v užívání služeb uvedených v čl. 4 odst. 3 a v článcích 5, 6 a 7 jakožto služby spadající do povinností univerzální služby a poskytované určenými podniky.

3.   Kromě ustanovení, která ukládají určeným podnikům, aby nabízely zvláštní možnosti volby sazby nebo dodržovaly stanovenou maximální cenu nebo zeměpisné zprůměrování nebo jiné podobné systémy, mohou členské státy zajistit poskytování podpory spotřebitelům, kteří byli vyhodnoceni jako spotřebitelé s nízkými příjmy, zdravotním postižením nebo zvláštními sociálními potřebami.“

8)

V článku 11 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Vnitrostátní regulační orgány mají možnost stanovovat výkonnostní cíle pro podniky s povinnostmi univerzální služby. Vnitrostátní regulační orgány přitom přihlédnou ke stanoviskům zainteresovaných stran, zejména tak, jak je uvedeno v článku 33.“

9)

Název kapitoly III se nahrazuje tímto:

10)

Článek 16 se zrušuje.

11)

Článek 17 se mění takto:

12)

Články 18 a 19 se zrušují.

13)

Články 20 až 23 se nahrazují tímto:

„Článek 20

Smlouvy

1.   Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří si objednají služby poskytující připojení k veřejné komunikační síti nebo veřejně dostupným službám elektronických komunikací, a jiní koncoví uživatelé, kteří o to požádají, právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podniky, které takové služby nebo připojení poskytují. Ve smlouvě jsou srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeny alespoň:

Členské státy mohou rovněž požadovat, aby ve smlouvě byly uvedeny veškeré informace poskytované za tímto účelem příslušnými veřejnými orgány týkající se užívání sítí a služeb elektronických komunikací k účasti na protiprávní činnosti a k šíření škodlivého obsahu a informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, soukromí a osobních údajů ve smyslu čl. 21 odst. 4 písm. a), které lze v případě poskytované služby použít.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě, že se uzavírají smlouvy mezi účastníky a podniky, jež poskytují služby elektronických komunikací umožňující hlasovou komunikaci, byli účastníci jasně informováni o tom, zda je poskytován přístup k službám tísňového volání a informace o tom, kde se volající nachází. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací zajistí, aby byli zákazníci před uzavřením smlouvy srozumitelně informováni o jakémkoli omezení přístupu ke službám tísňového volání a o jakékoli změně přístupu ke službám tísňového volání.

3.   Členské státy zajistí, aby v případě, že podniky zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací navrhnou změny smluvních podmínek, měli účastníci po oznámení takových změn právo odstoupit od smlouvy bez jakéhokoliv postihu. Nejpozději jeden měsíc před takovou změnou musí být účastníci odpovídajícím způsobem vyrozuměni a současně musí být informováni o svém právu odstoupit od smlouvy bez jakéhokoliv postihu, jestliže nové podmínky nepřijmou. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly určit formát těchto oznámení.

Článek 21

Transparentnost a zveřejňování informací

1.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly podnikům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací stanovit povinnost zveřejnit transparentní, srovnatelné, odpovídající a aktuální informace, jak jsou uvedeny v příloze II, o uplatňovaných cenách a sazbách a o standardních podmínkách, které se týkají přístupu k jejich službám poskytovaným koncovým uživatelům a spotřebitelům a jejich využívání. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit další požadavky týkající se způsobu, jakým se tyto informace zveřejňují, aby byla zajištěna jejich transparentnost, srovnatelnost, srozumitelnost a přístupnost pro spotřebitele.

2.   Vnitrostátní regulační orgány podporují poskytování srovnatelných informací s cílem umožnit koncovým uživatelům a spotřebitelům nezávisle posoudit náklady na alternativní způsoby využívání, například prostřednictvím interaktivních průvodců nebo podobných technik. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly tyto průvodce a techniky poskytnout, zvláště pokud nejsou dostupné na trhu zdarma či za přiměřenou cenu. Třetí osoby mají právo bezplatně využívat informace zveřejněné podniky zajišťujícími sítě nebo poskytujícími služby elektronických komunikací za účelem prodeje nebo zpřístupnění těchto průvodců či technik.

3.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly podnikům poskytujícím služby elektronických komunikací uložit mimo jiné povinnost:

Před uložením jakékoli povinnosti mohou vnitrostátní regulační orgány, pokud je to vhodné, podporovat samoregulační nebo spoluregulační opatření.

4.   Členské státy mohou vyžadovat, aby podniky uvedené v odstavci 3 ve vhodných případech předávaly stávajícím a novým zákazníkům zdarma informace ve veřejném zájmu. V takovém případě tyto informace poskytují příslušné veřejné orgány ve standardizovaném formátu a obsahují mimo jiné informace o:

Článek 22

Kvalita služeb

1.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly po zvážení názorů zainteresovaných subjektů požadovat od podniků zajišťujících veřejně přístupné sítě nebo poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací, aby zveřejňovaly srovnatelné, odpovídající a aktuální informace pro koncové uživatele o kvalitě svých služeb a o opatřeních přijatých s cílem zajistit srovnatelný přístup i pro zdravotně postižené koncové uživatele. Tyto informace se na žádost poskytují před jejich zveřejněním vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.

2.   V zájmu zajištění přístupu koncových uživatelů k úplným, srovnatelným, spolehlivým a uživatelsky vstřícným informacím mohou vnitrostátní regulační orgány stanovit mimo jiné parametry kvality služby, které mají být měřeny, jakož i obsah a formu informací, které mají být zveřejněny včetně způsobu, jakým mají být informace zveřejněny, a včetně případných mechanismů pro certifikaci kvality. Popřípadě mohou být použity parametry, definice a metody měření uvedené v příloze III.

3.   S cílem zabránit zhoršení kvality služeb nebo překážkám či zpomalování provozu v síti členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly pro podnik či podniky zajišťující veřejné komunikační sítě stanovit požadavky na minimální kvalitu služeb.

Článek 23

Dostupnost služeb

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění co možná nejlepší dostupnosti veřejně dostupných telefonních služeb poskytovaných prostřednictvím veřejných komunikačních sítí v případě katastrofického selhání sítě nebo v případech zásahu vyšší moci. Členské státy zajistí, aby podniky poskytující veřejně dostupné telefonní služby přijaly veškerá nezbytná opatření k zajištění nepřetržitého přístupu ke službám tísňového volání.“

14)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 23a

Zajištění srovnatelného přístupu a možnosti volby pro zdravotně postižené uživatele

1.   Členské státy umožní příslušným vnitrostátním orgánům, pokud je to vhodné, stanovit požadavky, které mají podniky poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací zajistit, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé:

2.   Aby byly členské státy schopny přijímat a uplatňovat zvláštní ustanovení pro zdravotně postižené uživatele, podporují dostupnost koncových zařízení nabízejících nezbytné služby a funkce.“

15)

Článek 25 se mění takto:

16)

Články 26 a 27 se nahrazují tímto:

„Článek 26

Služby tísňového volání a jednotné evropské číslo tísňového volání

1.   Členské státy zajistí, aby všichni koncoví uživatelé služeb uvedených v odstavci 2, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, mohli bezplatně a bez nutnosti použít jakékoli platební prostředky volat služby tísňového volání s použitím jednotného evropského čísla tísňového volání ‚112‘, jakož i jakákoli národní čísla tísňového volání určená členskými státy.

2.   Členské státy zajistí, aby podniky poskytující koncovým uživatelům službu elektronických komunikací pro uskutečňování vnitrostátních volání prostřednictvím jednoho nebo několika čísel v národním číslovacím plánu poskytovaly přístup ke službám tísňového volání.

3.   Členské státy zajistí, aby volání na jednotné evropské číslo tísňového volání ‚112‘ byla přiměřeně zodpovězena a vyřízena způsobem nejlépe odpovídajícím vnitrostátní organizaci záchranných systémů. Tato volání budou přijímána a vyřizována alespoň tak rychle a účinně jako volání na národní číslo či čísla služeb tísňového volání, pokud se tato čísla stále používají.

4.   Členské státy zajistí, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé měli ke službám tísňového volání přístup srovnatelný s přístupem dostupným ostatním koncovým uživatelům. Opatření přijatá k zajištění toho, aby zdravotně postižení uživatelé měli přístup k službám tísňového volání i při cestách do jiných členských států, budou v nejvyšší možné míře založena na evropských normách nebo specifikacích zveřejněných v souladu s článkem 17 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice), aniž by členským státům bránila v přijetí dalších požadavků směřujících k plnění cílů stanovených tímto článkem.

5.   V míře, v jaké je to technicky proveditelné, členské státy zajistí, aby dotčené podniky orgánu vyřizujícímu tísňová volání bezplatně zpřístupnily informace o tom, kde se volající nachází, a to jakmile je tomuto orgánu tísňové volání přepojeno. To platí pro všechna volání na jednotné evropské číslo tísňového volání ‚112‘. Členské státy mohou tuto povinnost rozšířit rovněž na další národní čísla tísňového volání. Jestliže podnik uvedený v odstavci 2 má v úmyslu prohlásit, že poskytnutí informací o tom, kde se volající nachází, není technicky proveditelné, má povinnost tuto skutečnost prokázat.

6.   Členské státy zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání jednotného evropského čísla tísňového volání ‚112‘, zejména prostřednictvím iniciativ konkrétně zaměřených na osoby cestující mezi členskými státy.

Článek 27

Evropské telefonní přístupové kódy

1.   Členské státy zajistí, aby kód ‚00‘ byl standardním přístupovým kódem pro mezinárodní spojení. Pro volání mezi sousedícími přeshraničními lokalitami členských států může být vytvořen nebo zachován zvláštní režim. Koncoví uživatelé v dotyčných lokalitách musí být o takových režimech plně informováni.

2.   Členské státy zajistí, aby všechny podniky poskytující veřejně dostupné telefonní služby umožňující mezinárodní volání vyřizovaly veškerá volání do evropského telefonního číslovacího prostoru (ENTS) i z něj, aniž by tím byl dotčen nárok podniků na náhradu nákladů.“

17)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 27a

Harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou, včetně linky tísňového volání pro oznamování případů pohřešovaných dětí

1.   Členské státy podpoří zavedení zvláštních čísel v rámci číselného rozsahu 116 v souladu s rozhodnutím Komise 2007/116/ES ze dne 15. února 2007 o vyhrazení vnitrostátního číselného rozsahu 116 pro harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou (19). Na svém území podpoří poskytování služeb, pro něž jsou tato čísla vyhrazena.

2.   Členské státy usnadní přístup zdravotně postižených koncových uživatelů ke službám poskytovaným v rámci číselného rozsahu 116. Opatření přijatá v zájmu usnadnění možnosti přístupu zdravotně postižených koncových uživatelů ke službám tísňového volání při cestách do jiných členských států, mohou zahrnovat zajištění souladu s příslušnými normami nebo specifikacemi zveřejněnými v souladu s ustanoveními článku 17 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).

3.   Členské státy zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání služeb v rámci číselného rozsahu 116, zejména prostřednictvím iniciativ konkrétně zaměřených na osoby cestující mezi členskými státy.

4.   Kromě opatření všeobecně použitelných pro všechna čísla v číselném rozsahu 116 a přijatých podle odstavců 1, 2 a 3 členské státy dále usnadní přístup občanů ke službě provozující tísňovou linku pro oznamování případů pohřešovaných dětí. Tato linka tísňového volání je dostupná na čísle 116000.

18)

Článek 28 se nahrazuje tímto:

„Článek 28

Přístup k číslům a službám

1.   Členské státy zajistí, že v případě, kdy je to technicky a ekonomicky proveditelné, a kromě případů, kdy se volaný účastník rozhodl z obchodních důvodů omezit přístup volajících, kteří se nacházejí ve vymezených zeměpisných oblastech, příslušné vnitrostátní orgány přijmou veškerá potřebná opatření k zaručení toho, aby koncoví uživatelé měli:

2.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly v individuálních případech od podniků zajišťujících veřejné komunikační sítě nebo poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací vyžadovat zablokování přístupu k číslům či službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužívání, a aby v takových případech mohly od poskytovatelů služeb elektronických komunikací vyžadovat zadržení výnosů z příslušného propojení či dalších služeb.“

19)

Článek 29 se mění takto:

20)

Článek 30 se nahrazuje tímto:

„Článek 30

Usnadnění změny poskytovatele

1.   Členské státy zajistí, aby si všichni účastníci s čísly z národního číslovacího plánu, kteří o to požádají, mohli v souladu s ustanoveními přílohy I části C ponechat své číslo (svá čísla) nezávisle na podniku, který službu poskytuje.

2.   Příslušné vnitrostátní orgány zajistí, aby stanovování cen mezi operátory nebo poskytovateli služeb v souvislosti s poskytováním přenositelnosti čísel bylo nákladově orientované a aby případné přímé zpoplatnění účastníky od změny poskytovatele služeb neodrazovalo.

3.   Příslušné vnitrostátní orgány nestanoví sazby pro koncové uživatele za přenesení čísel způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž, například stanovením konkrétních nebo jednotných cen na trzích pro koncové uživatele.

4.   Přenesení čísel a jejich následná aktivace se provedou v nejkratší možné lhůtě. Technické provedení přenesení čísla nesmí v žádném případě trvat déle než jeden den.

Příslušné vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit obecný postup pro přenesení čísel, s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv a k technické proveditelnosti, včetně nezbytných opatření zajišťujících, aby byli účastníci v průběhu celého procesu přepojení chráněni.

5.   Členské státy zajistí, aby smlouvy uzavřené mezi uživateli a podniky poskytujícími služby elektronických komunikací nestanovily počáteční smluvní období přesahující 24 měsíců.

6.   Aniž je dotčena minimální doba platnosti smlouvy, zajistí členské státy, aby podmínky a postupy pro ukončení smlouvy neodrazovaly od změny poskytovatelů služeb.“

21)

V článku 31 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy mohou uložit přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu ohledně provozu určených rozhlasových a televizních vysílacích kanálů a doplňkových služeb, zejména služeb v oblasti přístupnosti, aby byl umožněn vhodný přístup zdravotně postiženým koncovým uživatelům; tyto povinnosti mohou uložit podnikům ve své příslušnosti, které poskytují sítě elektronických komunikací používané pro veřejné šíření rozhlasových či a televizních vysílacích kanálů, pokud tyto sítě využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasových a televizních vysílacích kanálů. Uvedené povinnosti se ukládají pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených každým členským státem, a musí být přiměřené a transparentní.

Povinnosti uvedené v prvním pododstavci členské státy přezkoumají do jednoho roku od… (20), pokud takovéto přezkoumání nebylo provedeno během předchozích dvou let.

Členské státy podrobují povinnosti ve veřejném zájmu pravidelnému přezkumu.“;

22)

Článek 33 se mění takto:

23)

V článku 34 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí, aby pro vyřizování nevyřešených sporů vyplývajících z této směrnice mezi spotřebiteli a podniky zajišťujícími sítě nebo poskytujícími služby elektronických komunikací, které se týkají smluvních podmínek nebo plnění smluv o zajišťování těchto sítí či poskytování služeb, byly k dispozici transparentní, jednoduché a nenákladné mimosoudní postupy. Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí, aby takové postupy umožňovaly spravedlivé a rychlé urovnání sporu a popřípadě přijmou systém odškodnění nebo náhrad. Členské státy mohou rozšířit tyto povinnosti na spory týkající se jiných koncových uživatelů.“

24)

Článek 35 se nahrazuje tímto:

„Článek 35

Úprava příloh

Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice a jež jsou nezbytné pro přizpůsobení příloh I, II, III a VI technickému vývoji nebo změnám v poptávce na trhu, přijme Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 37 odst. 2.“

25)

V článku 36 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Vnitrostátní regulační orgány oznámí Komisi povinnosti univerzální služby uložené podnikům určeným jako podniky mající povinnosti univerzální služby. Jakékoli změny mající vliv na tyto povinnosti uložené podnikům nebo na podniky dotčené touto směrnicí se neprodleně oznámí Komisi.“

26)

Článek 37 se nahrazuje tímto:

„Článek 37

Postup projednání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Komunikační výbor, zřízený článkem 22 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.“

27)

Přílohy I, II a III se nahrazují zněním uvedeným v přílohách I a II této směrnice.

28)

Příloha VII se zrušuje.

1)

V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Touto směrnicí se harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb ve Společenství.“

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Dotčené služby

Tato směrnice se vztahuje na zpracování osobních údajů ve spojení s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve veřejných komunikačních sítích ve Společenství, včetně veřejných komunikačních sítí podporujících zařízení pro shromažďování a identifikaci údajů.“

4)

Článek 4 se mění takto:

5)

V článku 5 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Členské státy zajistí, aby uchovávání informací nebo získávání přístupu k informacím již uchovávaným v koncovém zařízení účastníka nebo uživatele bylo povoleno pouze za podmínky, že dotčený účastník či uživatel je jasně a úplně informován v souladu se směrnicí 95/46/ES, mimo jiné o účelu zpracování, a že je mu správcem údajů nabízeno právo takové zpracování odmítnout. To nebrání technickému ukládání nebo takovému přístupu, jehož jediným účelem je provedení nebo usnadnění přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací, nebo je-li to nezbytně nutné pro poskytování služeb informační společnosti, které si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal.“

6)

Článek 6 se mění takto:

7)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Nevyžádaná sdělení

1.   Automatické volací systémy bez zásahu člověka (automatické volací přístroje), faksimilní přístroje (faxy) nebo elektronickou poštu (včetně služeb krátkých textových zpráv (SMS) a služeb multimediálních zpráv(MMS)) je možno použít pouze pro účely přímého marketingu pouze v případě účastníků nebo uživatelů, kteří k tomu dali předchozí souhlas.

2.   Bez ohledu na odstavec 1, pokud fyzická nebo právnická osoba získává od svých zákazníků jejich elektronické kontaktní údaje pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby a v souladu se směrnicí 95/46/ES, může tato fyzická či právnická osoba využít tyto elektronické kontaktní údaje pro účely přímého marketingu svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb pouze za předpokladu, že je zákazníkům jasně a zřetelně poskytnuta možnost zdarma a jednoduchým způsobem nesouhlasit s takovým využitím jejich elektronických kontaktních údajů v okamžiku shromažďování těchto kontaktních údajů a při zasílání každého jednotlivého sdělení, pokud zákazník původně toto využití neodmítl.

3.   Členské státy musí přijmout vhodná opatření zajišťující, že nevyžádaná sdělení pro účely přímého marketingu, v případech jiných než uvedených v odstavcích 1 a 2, nebudou povolena buď bez souhlasu dotčených účastníků či uživatelů, nebo ve vztahu k účastníkům či uživatelům, kteří si nepřejí taková sdělení dostávat, přičemž výběr z uvedených možností bude stanoven vnitrostátními právními předpisy a zohlední se skutečnost, že obě možnosti musí být pro účastníka nebo uživatele bezplatné.

4.   V každém případě se zakazuje praxe zasílání elektronické pošty pro účely přímého marketingu, pokud tato skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se sdělení přenáší, nebo v rozporu s článkem 6 směrnice 2000/31/ES, nebo její zasílání bez platné adresy, na kterou by příjemce mohl odeslat žádost o ukončení zasílání takových sdělení.

5.   Odstavce 1 a 3 se vztahují na účastníky, kteří jsou fyzickými osobami. V rámci práva Společenství a příslušných vnitrostátních právních předpisů členské státy také zajistí, že budou dostatečně chráněny oprávněné zájmy účastníků, kteří nejsou fyzickými osobami, pokud jde o nevyžádaná sdělení.

6.   Aniž jsou dotčeny správní opravné prostředky mimo jiné podle čl. 15a odst. 2, členské státy zajistí, aby každá fyzická nebo právnická osoba nepříznivě ovlivněná porušováním vnitrostátních předpisů přijatých podle tohoto článku, která má tudíž oprávněný zájem na ukončení nebo zákazu takového porušování, včetně poskytovatelů služeb elektronických komunikací chránících své oprávněné obchodní zájmy mohla proti takovým porušením podat žalobu k soudu. Členské státy mohou rovněž stanovit zvláštní pravidla či sankce vůči poskytovatelům služeb elektronických komunikací, kteří svou nedbalostí přispívají k porušování vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s tímto článkem.“

8)

Vkládá se nový článek 15a, který zní:

„Článek 15a

Provádění a prosazování

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice, a přijmou veškerá nezbytná opatření pro jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a mohou se vztahovat k době, v níž porušení trvalo, a to i v případě, že bylo následně napraveno. Členské státy uvědomí o těchto předpisech Komisi do … (22) a neprodleně Komisi informují o všech dalších změnách, jež se těchto předpisů dotýkají.

2.   Členské státy zajistí, aby příslušný vnitrostátní orgán a případně další vnitrostátní orgány měly pravomoc nařídit zastavení porušení uvedeného v odstavci 1.

3.   Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní orgány a případně další vnitrostátní orgány měly veškerou vyšetřovací pravomoc a zdroje nezbytné ke sledování a prosazování vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice, včetně pravomoci získat všechny příslušné informace, jež k tomu mohou potřebovat.

4.   Pro zajištění účinné přeshraniční spolupráce při prosazování vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a pro vytvoření harmonizovaných podmínek poskytování služeb zahrnujících přeshraniční toky údajů může Komise po konzultaci s ENISA, pracovní skupinou zřízenou podle článku 29 a příslušnými regulačními orgány přijmout doporučení.“.

„17.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací(směrnice o soukromí a elektronických komunikacích): článek 13 (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).“