52008SC0048

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 23.1.2008

SEK(2008) 48

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument k SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Podpora brzkého uskutečnění demonstrace udržitelné výroby energie z fosilních paliv SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADů

{KOM(2008) 13 v konečném znění}{SEK(2008) 47}

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARů KOMISE

SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADů

Posouzení dopadů, pro něž se toto shrnutí předkládá, se týká položky 2007/TREN/024 pracovního programu Komise týkající se sdělení Komise o podpoře brzkého uskutečnění demonstrace udržitelné výroby energie z fosilních paliv.

Posouzení dopadů vychází z předchozích prací , zejména z posouzení dopadů vypracovaného pro sdělení Komise z ledna 2007 „Udržitelná výroba energie z fosilních paliv“[1] a samotného sdělení, které vyjasnilo řadu klíčových otázek týkajících se:

- podstatné budoucí úlohy uhlí v dodávkách energie, avšak za podmínky slučitelnosti budoucího využívání uhlí s cíli ochrany životního prostředí; technologie zachycování a skladování CO2 (technologie CCS) byly v tomto ohledu potvrzeny jako jedno z vhodných řešení (kromě zlepšení účinnosti);

- potřeby právního a regulačního rámce umožňujícího zachycování a skladování CO2 v EU a v mezinárodním měřítku jako předpokladu dalšího rozvoje technologií CCS;

- potřeby brzkého uskutečnění demonstrace zachycování a skladování CO2 ve velkých elektrárnách;

- možnosti, aby se zachycování a skladování CO2 při výrobě elektřiny z uhlí mohlo přibližně do roku 2020 stát hospodárné, a to díky společnému působení snížení dodatečných nákladů na tyto technologie (dosažených prostřednictvím výzkumu a vývoje a demonstrace) a robustního systému obchodování s emisemi (ETS) s předvídatelnými cenami;

- příležitosti EU vyvážet udržitelné technologie využití fosilních paliv po jejich demonstraci na domácí půdě.

V dané souvislosti a v souladu s celkovými závěry energetického balíčku z ledna 2007, a jak rovněž potvrdily závěry jarního zasedání Rady v roce 2007, toto posouzení dopadů považuje potřebu širokého zavedení technologií CCS v EU po roce 2020 za uznanou.

Analýzy vypracované pro návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého [2] předložený Komisí navíc potvrdily zejména:

- možnost včasného zajištění právního rámce pro zachycování a skladování CO2, jenž dovoluje geologické skladování a vyjasňuje otázky výběru lokalit a odpovědnosti za únik a

- přijetí zachycování a skladování CO2 do stávajícího systému EU pro obchodování s emisemi.

Analýzy pro posouzení dopadů a další přípravné práce pro návrhy systému obchodování s emisemi po roce 2012 a plán SET dále načrtly:

- úlohu zachycování a skladování CO2 jako jedné ze strategických energetických technologií vyžadující další výzkum, vývoj a demonstraci se zřetelem na rychlé uvedení na trh a v tomto ohledu také ospravedlňující další financování výzkumu, vývoje a demonstrace z veřejných prostředků; pozn.: priority pro evropský výzkum a vývoj v souvislosti se zachycováním a skladováním CO2 byly jasně stanoveny[3] na základě výsledků výzkumu a vývoje podporovaného EU a znalostí a zkušeností nabytých v rámci platformy ETP-ZEP[4];

- úlohu ETS jako klíčového tržního mechanismu, který bude po roce 2012 zajišťovat motivaci pro nevypouštění emisí, a potvrzení zachycování a skladování CO2 v rámci ETS jako jedné z legitimních možností snižování emisí.

Posouzení dopadů se proto zaměřuje na zbývající otázku: možnosti realizace koordinované a včasné demonstrace technologií CCS v Evropě, která bude vyžadovat zejména:

- do roku 2015 postavení první série demonstračních elektráren využívajících klíčové technologie CCS a jejich následný provoz umožňující vyvodit do roku 2020 praktické závěry ohledně proveditelnosti a hospodárnosti zachycování a skladování CO2 při výrobě energie;

- podporu trvalé účasti evropského průmyslu a doplňování jeho materiálních závazků veřejnou finanční podporou, protože s demonstračními elektrárnami s technologií CCS budou spojeny vyšší investice a provozní náklady ve srovnání s výrobou energie bez těchto technologií;

- zahájení včasné přípravy na širší zavedení technologií CCS po roce 2020 souběžně s demonstračními aktivitami; týká se to zejména otázek pokračujícího výzkumu a vývoje a zvažování infrastruktury pro CO2.

Práce Komise provedené při přípravě posouzení dopadů se opíraly o externí studii vypracovanou společností PwC, která se konkrétně zabývala hodnocením opatření a možností podpory projektování, výstavby a provozu až 12 velkých demonstračních elektráren pro komerční výrobu energie do roku 2015. Toto hodnocení vycházelo z částečně důvěrných údajů několika oznámených demonstračních projektů, které by mohly splňovat specifikace elektráren pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku. Hlavní závěry studie podporují jako preferovanou možnost kombinaci koordinace a stimulace pevných závazků členských států a dalších zúčastněných stran ze strany EU a důrazně doporučují vydat také pokyny EU pro harmonizaci vnitrostátních režimů financování.

Zároveň nedávný průzkum Komise vycházející z údajů shromážděných od evropských správních orgánů, energetických společností a zúčastněných stran předběžně určil 33 velkých demonstračních projektů (z nichž asi 20 má být podle plánu vybaveno technologií CCS a ostatní jsou v současnosti navrženy jako připravené na zachycování CO2), které jsou v různých fázích přípravy. Seznam těchto projektů je přiložen ke zprávě o posouzení dopadů.

Hlavním problémem demonstrace zachycování a skladování CO2 jsou současné náklady na tyto technologie, díky nimž je jejich využití při výrobě energie za současných podmínek neekonomické. Plány na elektrárny vybavené technologií CCS narážejí na perspektivu vyšších investičních a provozních nákladů ve srovnání s elektrárnami o stejné kapacitě nevybavenými touto technologií[5]. Systém EU pro obchodování s emisemi je tržním mechanismem, který by měl v dlouhodobé perspektivě zajistit plnou kompenzaci těchto dodatečných nákladů. Nicméně s ohledem na v poslední době nízké a velmi kolísající ceny CO2 nejsou dodatečné náklady na instalaci technologií CCS dostatečně kompenzovány.

Dalšími faktory přispívajícími k tomuto problému jsou velká variabilita konfigurací demonstrovaných technologií CCS, nedostatečná koordinace potenciálních projektů pro jejich demonstraci, nedostatečná interakce s podobnými aktivitami mimo Evropu a omezená podpora veřejnosti z důvodu obecně nízkého povědomí o přínosech zachycování a skladování CO2.

Hlavním cílem politiky je usilovat o postavení dostatečného počtu elektráren pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku do roku 2015. Platforma ETP-ZEP odhaduje, že pro pokrytí nejrůznějších kombinací technologií zachycování CO2, úložišť a geografických lokalit bude zapotřebí 10 až 12 demonstračních elektráren. Výstavba dostatečného počtu těchto elektráren do roku 2015 a jejich provozování po dobu pěti let je předpokladem pro plnou demonstraci procesů zachycování a skladování CO2 do roku 2020 z technického hlediska a s reálnými náklady a dalšími ekonomickými údaji.

Vedlejším cílem je využít praktické zkušenosti z demonstračních projektů a výsledky paralelně probíhajícího výzkumu a vývoje ke snížení nákladů na zachycování a skladování CO2. Několik zdrojů předpokládá v budoucnu rovnováhu mezi náklady na zachycování a skladování CO2 a cenou CO2 v rozmezí 25 až 30 EUR na tunu CO2 a očekává její dosažení okolo roku 2020.

S ohledem na dlouhou dobu potřebnou pro přípravu, projektování, získání povolení a výstavbu elektráren pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku je naléhavé jednat okamžitě.

Politiky podporující projekty pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku musí zajistit tři hlavní přínosy:

- koordinovat demonstrační projekty za účelem zajištění souvislého programu demonstrace zachycování a skladování CO2 v Evropě při současném testování nejrůznějších kombinací technologií zachycování CO2, úložišť a geografických lokalit;

- zvýšit povědomí veřejnosti o zachycování a skladování CO2 a napomáhat interakci Evropy se zahraničními aktivitami souvisejícími se zachycováním a skladováním CO 2 jak v dalších rozvinutých ekonomikách usilujících o brzké uvedení technologií CCS na trh, tak v rozvíjejících se ekonomikách využívajících fosilní paliva pro výrobu energie;

- zpřístupnit nebo usnadnit přístup k veřejné finanční podpoře doplňující závazky a iniciativy průmyslu.

V rámci posouzení dopadů jsou zvažovány tři politické možnosti :

- Politická možnost 0 nepředpokládá žádnou změnu politiky . Demonstrace budou závislé na iniciativě průmyslu samotného, i když v několika členských státech a v Norsku může být dostupná určitá veřejná finanční podpora pro projekty demonstrující zachycování a skladování CO2.

- Politická možnost 1 předpokládá zřízení mechanismu kombinujícího koordinaci a stimulaci pevných závazků členských států a dalších zúčastněných stran ze strany EU . Tento mechanismus bude zajišťovat funkce koordinace projektů, přičemž od členských států využívajících pro svou výrobu elektrické energie uhlí a jiná fosilní paliva se bude očekávat poskytnutí rozhodující části veřejné finanční podpory. Jako impuls k zajištění finanční podpory od členských států může Komise oznámit, že nahlíží příznivě na státní podporu projektům demonstrujícím zachycování a skladování CO2 (aniž by tím byla dotčena oznamovací povinnost členských států a pozdější zkoumání případ od případu).

- Politická možnost 2 předpokládá založení společného podniku jakožto programu Společenství pro koordinaci projektů a poskytování veřejné finanční podpory. Za tímto účelem může Komise navrhnout velmi podstatné navýšení rozpočtu EU dostupného pro ekologické uhelné technologie („Clean Coal“) a technologie CCS v rámci sedmého rámcového programu, z něhož by byly spolufinancovány projekty pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku, nebo zřízení zvláštní rozpočtové linie. Společný podnik bude po svém založení zprostředkovávat finanční prostředky EU pro demonstrační projekty.

Byla provedena podrobná analýza dopadů každé politické možnosti (viz zpráva o posouzení dopadů), která systematicky zkoumá jejich dopady na následující ukazatele:

- počet velkých elektráren pro demonstraci zachycování a skladování CO2 k roku 2015;

- zvýšení ekonomické životaschopnosti zachycování a skladování CO2 a technologické rozmanitosti;

- diverzifikaci skladby zdrojů energie a náklady na její výrobu;

- globální životní prostředí a znečištění ovzduší;

- ekonomické a sociální aspekty, mezinárodní spolupráci a výzkum a vývoj.

Pokud jde o potenciál pro zachycování CO 2 , modelování scénáře „20% snížení skleníkových plynů, 20% energie z obnovitelných zdrojů, dražby v plném rozsahu a akceptování zachycování a skladování CO2 v rámci ETS“ provedené při přípravě směrnice o geologickém skladování CO2 dospělo k odhadu, že za předpokladu obecné ekonomické životaschopnosti zachycování a skladování CO2 do roku 2020 budou v roce 2030 technologií CCS vybaveny uhelné elektrárny o instalované kapacitě 21 GW; množství zachyceného CO2 ve 27 členských státech EU bude v roce 2020 zhruba 7 Mt a v roce 2030 zhruba 160 Mt, což bude představovat 13% emisí pocházejících z výroby elektřiny a páry. Toto modelování rovněž ukázalo potenciální přínosy v podobě sníženého znečištění ovzduší.

Výsledky posouzení dopadů jsou následující:

Politická možnost 0 (žádná změna politiky) zapříčiní, že do provozu bude do roku 2015 uveden pouze omezený počet projektů pro demonstraci zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku a z demonstračních aktivit bude vyloučeno několik technologií CCS a mnoho potenciálně zainteresovaných členských států a hospodářských subjektů. Vybrané technologie CCS se mohou stát do roku 2020 ekonomicky životaschopné za specifických podmínek, např. v příznivých lokalitách nebo v zemích se speciální politikou na jejich podporu (jako je tomu v Norsku a mohlo by být ve Spojeném království nebo Nizozemsku), ale nebudou do roku 2020 dostatečně demonstrovány, aby bylo možné jejich široké zavedení v celé Evropě.

Výše popsaný potenciál pro zachycování CO2 by v případě politické možnosti 0 zůstal do značné míry nerealizován. Anebo, pokud by tlak na boj s klimatickými změnami a podmínky trhu s palivy diktovaly pokračující využívání uhlí a radikální snížení uhlíkové stopy spojené s jeho používáním, mohla by se EU dostat do pozice dovozce technologií CCS vyvinutých v jiných světadílech (v USA, Japonsku nebo i v Číně). Další alternativou by byl radikální přechod z využívání uhlí na jiná paliva, pravděpodobně na úkor rozmanitosti skladby zdrojů energie v EU a se souvisejícími důsledky pro zabezpečení dodávek.

Za méně extrémních podmínek by možnost 0 jednoduše vedla k opoždění zavádění technologií CCS s nepříznivým dopadem na současné ambiciózní cíle v oblasti boje se změnou klimatu. Například zpoždění globálního zavedení těchto technologií o 7 let by znamenalo vypuštění zhruba 100 Gt emisí CO2 v příštích 50 letech, kterému by bylo možné předejít a které by znamenalo zvýšení atmosférické koncentrace CO2 o 10 ppm. Tato hodnota je významná vzhledem k úsilí omezit celkové navýšení oproti současnému stavu na méně než 100 ppm[6].

Politická možnost 1 (zřizující mechanismus spojující koordinaci EU a pevné závazky členských států a dalších zúčastněných stran) může mít za následek efektivní koordinaci demonstračních projektů a může vytvořit příznivý kontext pro zajištění veřejné finanční podpory.

Komise může rychle zavést část tohoto mechanismu pomocí stávajících právních nástrojů EU a dohodnutých finančních rámců EU. Konkrétně může Komise v průběhu roku 2008 zavést podpůrnou síťovou infrastrukturu pro kvalifikaci demonstračních projektů[7]. Jednotlivé projekty zachycování a skladování CO2 (bez ohledu na to, zda se účastní v rámci sítě, nebo mimo ni) se budou muset opírat především o zdroje z členských států a firemního financování. Bude-li podpora členských států zahrnovat použití veřejných fondů, Komise bude muset vyjasnit otázky státní podpory již v raných fázích.

V případě silné podpory ze strany průmyslu a členských států se předpokládá, že do roku 2015 by mohlo být uvedeno do provozu zhruba dvanáct demonstračních projektů zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku. Budou-li tyto projekty zahrnovat široký rozsah technologických, geografických a organizačních variant, technologie CCS by mohly být k roku 2020 demonstrovány jako ekonomicky životaschopné a připravené k širokému zavedení v Evropě a třetích zemích.

Výsledkem by byla možnost realizovat přínosy spojené se zavedením technologií CCS a modelované v rámci scénáře „20% snížení skleníkových plynů, 20% energie z obnovitelných zdrojů, dražby v plném rozsahu a akceptování zachycování a skladování CO2 v rámci ETS“ (viz výše). Navíc by se Evropa stala poskytovatelem těchto technologií na světové trhy, a tím by došlo k vytvoření obchodních příležitostí pro evropské firmy.

Politická možnost 2 (založení společného podniku) se jeví jako možnost s nejvíce patrným rozporem mezi přínosy a nevýhodami. Společný podnik může plnit většinu funkcí koordinace projektů a zajištění finanční podpory. Poskytl by nejsilnější nástroje pro efektivní koordinaci projektů a zajištění, že v celé Evropě bude testován celý rozsah možností.

Nicméně tento mechanismus by potřeboval značné financování ze strany EU, které jednoduše za současného finančního uspořádání EU není k dispozici. Platforma ETP-ZEP odhaduje, že takový program typu „vlajkové lodi“ by vyžadoval kapitalizaci 9–16 miliard EUR. To by odpovídalo příspěvku z veřejných fondů EU v řádu 5 miliard EUR a více.

Pro společný podnik by bylo možné okamžitě uvolnit jen omezenou částku z rozpočtu sedmého rámcového programu předpokládaného pro ekologické uhelné technologie („Clean Coal“) a technologie CCS (v rozsahu 100–200 milionů EUR), avšak tato částka by nemohla financovat komplexní demonstrační program. Hledání dohody o poskytnutí podstatného financování demonstrace zachycování a skladování CO2 ze strany EU by mohlo trvat dlouho a mohlo by vést k několikaletému zdržení. V důsledku toho by se do roku 2015 postavilo jen málo elektráren pro demonstraci technologií CCS a tyto technologie by do roku 2020 nebyly v Evropě dostatečně demonstrovány. Nepříznivé dopady jsou podobné jako u možnosti 0, přinejmenším v krátkodobé a střednědobé perspektivě. V dlouhodobé perspektivě by se v případě založení společného podniku mohla realizovat většina přínosů možnosti 1.

[1] KOM(2006) 843.

[2] Odkaz na předlohu směrnice a posouzení jejích dopadů.

[3] Je nutno se zaměřit na následující: zvýšení účinnosti elektráren; snížení negativního vlivu zachycování CO2 na účinnost a snížení investičních nákladů (tak, aby náklady na zachycování na tunu eliminovaného CO2 mohly být dále snižovány); rozvoj inovačních postupů zachycování CO2; vývoj nových materiálů, včetně membrán; lepší integraci komponent elektráren se současným zvyšováním dostupnosti elektráren; posouzení evropské kapacity pro skladování CO2; bezpečnost skladování a monitorování úložišť z hlediska úniků a dlouhodobé zajištění trvalého charakteru skladování.

[4] Práce na výzkumu a vývoji podniknuté v rámci projektů podporovaných EU (prostřednictvím pátého a šestého rámcového programu, programu Carnot a výzkumného fondu ESUO) a v rámci vnitrostátních a průmyslových iniciativ posunuly technologie CCS na úroveň, v jaké jsou v současnosti používány v řadě průmyslových procesů. Musí však být přizpůsobeny pro použití ve velkých elektrárnách. Evropská technologická platforma pro elektrárny spalující fosilní paliva s nulovými emisemi (Zero Emission Fossil Fuel Power Plant Technology Platform – ETP-ZEP) ve svém strategickém výzkumném programu odhaduje, že si výzkum a vývoj v této oblasti vyžádá do roku 2020 prostředky ve výši 1 miliardy eur.

[5] Velice komplexní analýzu odhadující rozsah nákladů provedla v létě 2007 na základě několika zdrojů investiční společnost Climate Change Capital Ldt. Tato společnost dospěla k závěru, že pro pokrytí nákladového navýšení souvisejícího s technologií CCS bude demonstrační projekt muset předem obdržet investiční dotaci ve výši 1076–1705 EUR/kW nebo průběžnou provozní podporu ve výši 25–67 EUR/t uskladněného CO2. Elektrárna o kapacitě 400 MW vybavená technologií CCS by měla uskladnit přibližně 2,5 Mt CO2 za rok. Podrobné informace naleznete v kompletním dokumentu posouzení dopadů.

[6] Zdroj: 2008 Shell Scenarios to 2050 .

[7] Na základě dosud uskutečněných konzultací zastává Komise předběžné stanovisko, že pro výběr projektů k účasti v síti by měla být použita následující kritéria: (a) kapacita nejméně 300 MW se značným využitím fosilních paliv (ale dovolující např. také doplňkové spalování biomasy); v případě víceúčelových instalací by měl prvek výroby energie představovat část celkové kapacity odpovídající nejméně 250 MW; (b) do koncepce projektu začlenit technická řešení pro všechny části koncepce udržitelných fosilních paliv při výrobě energie, tj. pro efektivní výrobu energie (odpovídající nejlepší dostupné technice), zachycování CO2, jeho přepravu a injektáž do podzemí za účelem bezpečného dlouhodobého skladování; (c) opatření pro zachycení a uskladnění nejméně 85% obsahu uhlíku v používaných fosilních palivech; (d) uvedení do provozu do konce roku 2015; (e) doložení jasného závazku k realizaci projektu (např. předložení technické studie pro projekt); (f) připravenost sdílet informace o projektu při dodržení ochrany práv duševního vlastnictví.