52008PC0078R(01)

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 26.2.2008

KOM(2008) 78 v konečném znění/2

2008/0041 (CNS)

Corrigendum La cote interinstitutionnelle du COM(2008) 78 final du 14.2.2008 doit se lire 2008/0041 (CNS)Concerne toutes les langues

Návrh

SMĚRNICE RADY

o obecné úpravě spotřební daně

(předložená Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1) SOUVISLOSTI NÁVRHU

- Odůvodnění a cíle návrhu

Ustanovení obsažená ve směrnici Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani[1] je nutno přezkoumat s přihlédnutím k zavedení systému pro kontrolu přepravy zboží podléhajícího spotřební dani (dále jen „EMCS“). EMCS byl zaveden na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani [2] .

V důsledku toho je nutno upravit zejména ustanovení týkající se přepravy zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, aby se na tuto přepravu mohly vztahovat postupy tohoto nového systému. Změny za tímto účelem by obchodu zajistily jednodušší a bezpapírové prostředí a současně by orgánům pro výběr spotřební daně umožni ly integrovanější a rychlejší přístupy ke kontrolám, které jsou zaměřené na rizika (srov. třetí a čtvrtý bod odůvodnění v rozhodnutí 1152/2003/ES).

Kromě těchto nových ustanovení jsou považovány za nezbytné další změny pravidel stanovených ve směrnici 92/12/EHS, např.:

- aktualizace jazyka použitého ve směrnici s přihlédnutím k novým právním normám;

- přepracování znění k zlepšení logické struktury a zrušení ustanovení, která postupem času ztratila na významu;

- zohlednění právního vývoje a nových právních pojmů;

- zjednodušení a modernizace postupů týkajících se spotřební daně s cílem snížit povinnosti hospodářských subjektů v souvislosti se spotřební daní, zejména u hospodářských subjektů s přeshraniční činností, aniž by byly ohroženy kontroly spotřební daně.

Vzhledem k povaze a dosahu těchto změn je vhodné směrnici 92/12/EHS nahradit v celém rozsahu.

Nové navrhované znění zahrnuje rovněž základ předchozího návrhu, který byl předložen za účelem změny článků 7 až 10 uvedené směrnice a který je obsažen v dokumentu KOM(2004) 227[3].

- Obecné souvislosti

Směrnice 92/12/EHS zajišťuje řádné fungování vnitřního trhu s ohledem na obecné záležitosti spojené s volným pohybem zboží podléhajícího spotřební dani.

Přezkum tohoto právního předpisu zvýší právní jistotu pro hospodářské subjekty a hospodářským subjektům a správním orgánům umožní lépe využít možností, jež nabízejí elektronické postupy.

Diskuse v Radě o návrhu Komise na změnu článků 7–10 směrnice 92/12/EHS (v dokumentu KOM/2004/227) byly v lednu 2005 zastaveny s tím, že se vyčká na další právní vývoj a na iniciativy usilující o přezkum a modernizaci směrnice. Zmíněný návrh je nyní začleněn do kapitoly V nově předloženého textu. Byly provedeny některé úpravy s cílem zlepšit znění a strukturu textu a sladit tato ustanovení s ostatními změnami týkajícími se přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od daně.

- Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu

Předložený text má nahradit směrnici Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani.

- Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Tento návrh je v souladu s hlavními politikami a cíli Unie. Usiluje o zlepšení platných pravidel a o jejich přizpůsobení stávající situaci. Účelem je zjednodušit postupy a zvýšit průhlednost pro obchod uvnitř Společenství, zejména prostřednictvím postupu, na jehož základě se v rámci EMCS uskutečňuje přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Tento nový postup rovněž usnadňuje monitorovací postupy vnitrostátních správních orgánů založené na rizicích.

2) KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADů

- Konzultace zúčastněných stran

Dne 20. ledna 2006 Komise zahájila on-line konzultace na internetových stránkách generálního ředitelství pro daně a celní unii. Období konzultací skončilo dne 30. dubna 2006.

Konzultace vycházely z dokumentu, který poskytoval informace o stávajícím právním rámci a různých aspektech chystané reformy. Vyzdvihoval nutnost přezkoumat právní předpisy Společenství o spotřební dani s cílem poskytnout potřebný právní základ pro EMCS. Dokument rovněž podával přehled o ostatních změnách, jež by bylo možno uvážit v rámci procesu přezkumu.

Bylo obdrženo celkem 73 příspěvků. Z tohoto celkového počtu pocházelo 20 příspěvků od vnitrostátních a evropských federací nebo sdružení, 52 od podnikatelské sféry a jeden od polovládní maloobchodní organizace. Velká většina respondentů sdílela názor, že by stávající předpisy měly být revidovány a modernizovány a že by do platných pravidel mělo být začleněno zejména fungování EMCS.

- Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Návrh byl vypracován v úzké spolupráci s pracovní skupinou odborníků pod záštitou Výboru pro spotřební daně (který byl zřízen podle směrnice 92/12/EHS). Útvary Komise uskutečnily řadu dvoustranných jednání se zúčastněnými členskými státy, aby návrh dále projednaly.

- Posouzení dopadů

Z nových prvků obsažených v tomto návrhu představují základ právní pravidla, která zajišťují uplatňování EMCS. Následný dopad je nutno přičíst nikoliv zde navrhovanému textu, nýbrž rozhodnutí č. 1152/2003/ES, jímž bylo rozhodnuto o zřízení EMCS. Jak bylo vysvětleno výše, nový systém zejména zjednoduší přepravu v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně a usnadní příslušné kontroly prováděné členskými státy.

Tento návrh zahrnuje změny navrhované v dokumentu KOM(2004) 227 a podrobná analýza těchto změn již byla provedena v uvedeném dokumentu.

3) PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

- Shrnutí navrhovaných opatření

Zavedení právního základu pro používání EMCS spolu s některými dalšími změnami, jejichž účelem je větší průhlednost systému spotřebních daní. Návrh zahrnuje dřívější návrh Komise, jenž byl předložen s cílem změnit články 7–10 směrnice 92/12/EHS (KOM/2004/227).

- Právní základ

Článek 93 Smlouvy.

- Zásada subsidiarity

Zásada subsidiarity se použije, nespadá-li návrh do výlučné pravomoci Společenství.

Cílem návrhu je nahradit směrnici 92/12/EHS ustanoveními, která plní stejnou funkci, a to zajistit řádné fungování vnitřního trhu v oblasti zboží podléhajícího spotřební dani.

Zásada subsidiarity je dodržena, neboť tohoto cíle nelze uspokojivě dosáhnout opatřeními členských států, a je možné ho lépe dosáhnout na úrovni Společenství.

- Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z následujícího důvodu.

Navrhovaná směrnice má nahradit směrnici 92/12/EHS zavedením ustanovení sledujících stejný cíl s přihlédnutím ke stávajícímu technickému a právnímu rámci. Stejně jako směrnice 92/12/EHS nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu v oblasti zboží podléhajícího spotřební dani.

- Volba nástrojů

Navrhované nástroje: směrnice.

Návrh má nahradit stávající směrnici 92/12/EHS směrnicí, která bude plnit stejnou funkci. Jiné prostředky než směrnice by nebyly svou povahou přiměřené.

4. ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY

Přijetí návrhu nebude mít žádné důsledky pro rozpočet Společenství. Případný dopad související se zavedením EMCS vyplývá z rozhodnutí 1152/2003/ES.

5. DALšÍ INFORMACE

- Zrušení platných právních předpisů

Přijetím návrhu budou zrušeny platné právní předpisy, konkrétně směrnice 92/12/EHS. Předpokládá se přechodné období, během něhož mohou členské státy nadále povolit, aby se přeprava v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně uskutečňovala za použití průvodních dokladů v papírové podobě v souladu se zmíněnou směrnicí.

- Podrobné vysvětlení návrhu

Níže uvedené podrobné vysvětlení jednotlivých článků se zaměřuje na ustanovení, která jsou nová nebo byla v porovnání s odpovídajícími ustanoveními směrnice 92/12/EHS zásadně změněna. Ke srovnání nových ustanovení a stávajících ustanovení směrnice 92/12/EHS by se měly použít srovnávací tabulky připojené k navrhované nové směrnici.

Kapitola I: Obecná ustanovení

Článek 1 odkazuje na povahu spotřební daně jako daně ze spotřeby zboží podléhajícího spotřební dani. Definice různého zboží podléhajícího spotřební dani (která je nezbytná k přesnému určení, na které zboží se vztahují ustanovení této směrnice), struktura spotřební daně, která se má uplatňovat (např. na hl; na stupeň alkoholu; na 1000 ks atd.), oblast působnosti možných výjimek a minimální sazby daně, které musí členské státy dodržovat, jsou stanoveny ve zvláštních směrnicích.

Čl. 2 odst. 1 odpovídá čl. 5 odst. 1 směrnice 92/12/EHS. V písmenu a) však bylo přidáno slovo „těžba“ s cílem objasnit, že se slovo „výroba“ vztahuje rovněž na přímou těžbu z půdy, jak je upřesněno v čl. 21 odst. 2 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny[4].

Čl. 3 odst. 1 a 2 stanoví, že se formality vztahující se na dovoz nebo vývoz stanovené v platných celních předpisech Společenství použijí obdobně na dovoz na území uvedená v čl. 5 odst. 2, která jsou součástí celního území Společenství, nevztahuje se však na ně územní působnost této směrnice, či na vývoz z těchto území. Tyto formality se již na zboží podléhající spotřební dani vztahují podle článků 275 a 279 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty[5]. K objasnění situace je však vhodné zahrnout dotyčná ustanovení rovněž do této směrnice.

Aby se zamezilo zdvojení postupů, čl. 3 odst. 3 stanoví, že se na zboží podléhající spotřební dani v celních režimech s podmíněným osvobozením od cla nevztahují ustanovení této směrnice o výrobě, zpracování a skladování, jakož i přepravě v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

Článek 4 obsahuje řadu nových nebo velkou měrou pozměněných definic a zachovává některé ze starých definic. Definice obsahující normativní ustanovení, například povinnost mít povolení, byly přesunuty do příslušných normativních oddílů.

Články 5 a 6 stanoví, kde se použije tato směrnice a zvláštní směrnice o spotřební dani. V zájmu zvýšení jasnosti byla struktura těchto ustanovení sladěna se strukturou použitou v článcích 6 a 7 směrnice 2006/112/ES o společném systému DPH.

V porovnání se směrnicí 92/12/EHS byl na seznam území uvedených v čl. 5 odst. 3 (území, která nejsou součástí celního území Společenství, na něž se tato směrnice a zvláštní směrnice o spotřební dani nevztahují) připojen Gibraltar s cílem odstranit případné pochybnosti, zda se s ohledem na Akt o přistoupení Spojeného království vztahují ustanovení Společenství o spotřební dani rovněž na Gibraltar. V čl. 5 odst. 4 o Kanárských ostrovech byla přidána slova „s výhradou opatření k vyrovnání jejich mimořádné odlehlosti“, což slaďuje tento odstavec s čl. 5 odst. 5 týkajícím se francouzských zámořských departementů.

Kapitola II: Vznik spotřební daně

V čl. 7 odst. 1 , který nahrazuje čl. 6 odst. 1 první pododstavec směrnice 92/12/EHS, byl odstraněn odkaz na manko, jelikož vznik manka v režimu s podmíněným osvobozením od daně automaticky představuje propuštění pro spotřebu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2. V čl. 7 odst. 2, který nahrazuje čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 92/12/EHS, byl odstraněn odkaz na „neoprávněné“ události, které představují propuštění pro spotřebu, jelikož by se mělo mít za to, že události, jež představují propuštění pro spotřebu, zahrnují řádné i neoprávněné události.

Čl. 7 odst. 2 druhý pododstavec obsahuje mírně pozměněnou definici dovozu zboží podléhajícího spotřební dani, která je v současnosti uvedena v čl. 5 odst. 1 druhém a třetím pododstavci směrnice 92/12/EHS.

Čl. 7 odst. 4 stanoví, že se zboží podléhající spotřební dani nepovažuje za zboží propuštěné pro spotřebu v případě jeho úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty, včetně ztrát spojených s povahou zboží. Toto ustanovení nahrazuje a zjednodušuje článek 14 směrnice 92/12/EHS. V souladu s povahou spotřební daně jakožto daně ze spotřeby zboží podléhajícího spotřební dani je podmínkou pro použití navrhovaného pravidla to, zda bylo zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně zničeno a/nebo může být použito, a proto skutečně propuštěno a dáno k dispozici pro spotřebu. V porovnání se stávajícími právními předpisy již příslušné orgány nebudou muset zjišťovat důvod vzniku manka, pokud jde o nepředvídatelné události vyšší moci. Dalším důležitým rozdílem oproti článku 14 směrnice 92/12/EHS je to, že v případě přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně uvnitř Společenství bude o použití čl. 7 odst. 4 rozhodovat členský stát, v němž došlo ke zničení nebo ztrátě zboží, namísto členského státu určení.

Čl. 8 druhý pododstavec objasňuje, že členské státy jsou oprávněny stanovit postupy pro vrácení a prominutí spotřební daně. Stávající ustanovení (čl. 16 odst. 2 směrnice 92/12/EHS) se vztahují pouze na uložení a výběr daně.

Článek 9 nahrazuje a zjednodušuje článek 20 směrnice 92/12/EHS a stanoví pravidla pro určení členského státu, který je oprávněn vymáhat spotřební daň v případě nesrovnalostí, k nimž došlo při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Čl. 9 odst. 3 vymezuje pojem „nesrovnalost“ jako situaci, kdy přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně nebyla ukončena v souladu s čl. 19 odst. 2. To znamená, že veškeré dotyčné zboží či jeho část nepodléhalo posledně uvedenému ustanovení. Dále byl odstraněn výraz „porušení předpisů“, jelikož výraz „nesrovnalost“ se vztahuje rovněž na porušení předpisů. Zásada stanovená v čl. 20 odst. 1 směrnice 92/12/EHS, že spotřební daň je splatná v členském státě, ve kterém k nesrovnalosti došlo, je již zahrnuta v novém článku 8 a neměla by se zde opakovat. Čl. 9 odst. 1 se zabývá pouze situací, kdy není možné určit, kde k nesrovnalosti došlo, a zevšeobecňuje pravidlo, že se v této situaci má za to, že k propuštění pro spotřebu došlo v členském státě odeslání. To zahrnuje případ, kdy byla nesrovnalost zjištěna v jiném členském státě než v členském státě odeslání, na nějž se v současnosti vztahuje čl. 20 odst. 2 směrnice 92/12/EHS. Zahrnuje rovněž případ, kdy zboží podléhající spotřební dani nedorazilo na místo určení, jak je uvedeno v čl. 20 odst. 3 směrnice 92/12/EHS.

Článek 10 stanoví podmínky pro vrácení nebo prominutí spotřební daně jiné, než je stanoveno v čl. 31 odst. 4 a čl. 34 odst. 7, a nahrazuje čl. 22 odst. 1 a 2 směrnice 92/12/EHS. V porovnání s posledně uvedenými ustanoveními, která zahrnují pouze zvláštní situaci, návrh stanoví obecnou zásadu, že je na členských státech, aby stanovily případy a podmínky, za nichž je přiznáno vrácení nebo prominutí spotřební daně. Vrácení nebo prominutí daně by však nemělo být možné v případě, že by to umožnilo osvobodit spotřebu zboží podléhajícího spotřební dani v jiných případech, než je stanoveno v článku 11. Složitý postup podle čl. 22 odst. 2 směrnice 92/12/EHS lze zrušit, jelikož se stane zbytečným, jakmile začne fungovat EMCS.

Články 11 a 12 přebírají ustanovení o osvobození z čl. 23 odst. 1 a 1a směrnice 92/12/EHS. Postup podle čl. 23 odst. 2 směrnice 92/12/EHS není v návrhu obsažen. Nikdy se nepoužíval a lze mít za to, že se na něj vztahuje čl. 11 odst. 1 písm. e) návrhu.

Článek 13 stanoví opatření pro bezcelní prodejny, jež umožní, aby takovéto prodejny umístěné na letišti nebo v přístavu prodávaly zboží podléhající spotřební dani, na něž se vztahuje osvobození od spotřební daně, cestujícím uskutečňujícím let nebo námořní cestu na třetí území nebo do třetí země. V zásadě nejsou stanovena žádná omezení, co se týká množství nebo hodnoty zboží, které lze zakoupit, toto množství však členské státy mohou omezit, aby zamezily možným daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu.

Kapitola III: Výroba, zpracování a skladování

Články 14 a 15 odpovídají článkům 11 až 13 směrnice 92/12/EHS.

Kapitola IV: Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně

Tato kapitola stanoví základní ustanovení a postupy, jež se vztahují na přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně v rámci EMCS.

Článek 16 stanoví možnost přepravovat zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně a vyjmenovává jednotlivá místa určení a různé scénáře přepravy. Odst. 1 písm. b) stanoví možnost zahájit přepravu v místě dovozu v rámci odpovědnosti oprávněného registrovaného odesílatele. Odstavec 2 povoluje, aby přeprava pokračovala do místa přímého dodání, což je místo uvedené provozovatelem skladu s daňovým dozorem nebo registrovaným příjemcem v rámci jeho odpovědnosti.

Článek 17 obsahuje ustanovení týkající se jistoty, jež má být poskytnuta k pokrytí rizik spojených s přepravou v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. V porovnání s čl. 15 odst. 3 směrnice 92/12/EHS odstavec 1 stanoví mnohem širší okruh osob, které mohou vystupovat jako ručitelé, aby hospodářské subjekty mohly lépe sladit daňovou odpovědnost s obchodní odpovědností za přepravu.

Článek 18 , který nahrazuje článek 16 směrnice 92/12/EHS, obsahuje zvláštní ustanovení týkající se přepravy určené pro registrovaného příjemce nebo dočasně registrovaného příjemce (ve směrnici 92/12/EHS nazývaného „registrovaný hospodářský subjekt“ a „neregistrovaný hospodářský subjekt“). Ustanovení týkající se vzniku daňové povinnosti a zaplacení daně byla z tohoto článku odstraněna a zahrnuta do článku 7. Ustanovení týkající se dočasně registrovaných příjemců byla sladěna se skutečností, že v rámci EMCS budou povolení těchto hospodářských subjektů zařazena do elektronické databáze uvedené v článku 22 nařízení Rady (ES) č. 2073/2004 ze dne 16. listopadu 2004 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní[6].

Článek 19 stanoví, kdy se přeprava v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně považuje za zahájenou a ukončenou. To je nezbytné pro stanovení oblasti uplatňování různých pravidel týkajících se přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od daně. Rovněž stanoví přesný okamžik přechodu odpovědnosti za přepravované zboží na osobu odpovědnou za přepravu v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně a z této osoby.

Čl. 20 odst. 1 stanoví, že se přeprava zboží podléhajícího spotřební dani považuje za uskutečněnou v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně pouze v případě, uskutečňuje-li se s použitím elektronického správního dokladu. Odstavec 2 stanoví, že elektronický správní doklad předloží odesílatel pomocí elektronického systému zřízeného podle rozhodnutí č. 1152/2003/ES (dále jen „elektronický postup“). Elektronický správní doklad nahrazuje stávající papírový průvodní doklad předepsaný čl. 18 odst. 1 směrnice 92/12/EHS. Odstavce 3 až 6 popisují různé fáze, jimiž musí elektronický správní doklad projít, a stanoví zejména přidělení jedinečného správního referenčního kódu, který musí být k dispozici během celé přepravy.

Odstavce 7 a 8 obsahují zvláštní ustanovení týkající se možnosti zrušit elektronický správní doklad před zahájením přepravy resp. změnit místo určení přepravy.

Článek 21 umožňuje, aby údaje pro předložený elektronický správní doklad (omezeno na energetické produkty) byly vyplněny později.

Článek 22 stanoví, že členské státy mohou odesílateli povolit, aby přepravu energetických produktů rozdělil.

Články 23 a 24 umožňují používání elektronického „oznámení o přijetí zboží“ nebo „oznámení o vývozu zboží“ jakožto důkazu, že přeprava zboží podléhajícího spotřební dani byla ukončena správně, a popisují jednotlivé fáze postupu. Tato oznámení nahrazují vyhotovení papírového průvodního dokladu, jež má být vráceno odesílateli pro vyřízení režimu, jak je předepsáno v článku 19 směrnice 92/12/EHS.

Čl. 25 odst. 2 stanoví, že v případě neexistence elektronických oznámení uvedených v předchozích článcích lze poskytnout alternativní důkaz o správném ukončení přepravy. Takovýto důkaz již v současnosti členské státy akceptují na základě dohody, jíž bylo dosaženo ve Výboru pro spotřební daně. Ke zvýšení právní jistoty by tato možnost měla být zahrnuta rovněž ve směrnici.

Článek 26 stanoví postupy, které se použijí v případě, že není dostupný elektronický systém. Odstavec 1 se týká podávání elektronického správního dokladu a odstavec 2 se týká prohlášení, jež má předložit odesílatel v případě změny místa určení a rozdělení přepravy.

Článek 27 odráží skutečnost, že v porovnání se stávajícími právními předpisy je nutná vyšší míra harmonizace postupů, aby EMCS plnil řádně svou funkci. Navrhuje se, aby nová směrnice stanovila hlavní prvky postupu, řada technických podrobností by však měla být stanovena v prováděcích právních předpisech.

Článek 28 členským státům umožňuje zjednodušit postupy u přepravy, která se uskutečňuje zcela na jejich území.

Článek 29 umožňuje zjednodušení formalit při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně v případě časté a pravidelné přepravy mezi určitými hospodářskými subjekty na základě dohody mezi dvěma či více členskými státy. Toto ustanovení nahrazuje čl. 19 odst. 2 třetí pododstavec směrnice 92/12/EHS, který odkazoval pouze na postup vyřízení průvodního dokladu. Článek 29 rozšiřuje možnost zjednodušení formalit na podávání elektronického správního dokladu, jelikož v rámci EMCS nemá smysl zjednodušit pouze vyřízení. Čl. 29 písm. c) umožňuje, aby členské státy zjednodušily postupy v případě přepravy prostřednictvím pevného potrubí, která je v současnosti zahrnuta v nařízení Komise (EHS) č. 2719/92 ze dne 11. září 1992 o průvodním úředním dokladu při přepravě výrobků podléhajících spotřební dani v rámci režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně[7].

Kapitola V: Pohyb a zdanění zboží podléhajícího spotřební dani po propuštění pro spotřebu

Tato kapitola nahrazuje články 7 až 10 směrnice 92/12/EHS a obsahuje dřívější návrh Komise na změnu těchto článků zahrnutý v dokumentu KOM(2004) 227 ze dne 2. dubna 2004. Podrobné vysvětlení této kapitoly je k dispozici v důvodové zprávě obsažené v dokumentu KOM(2004) 227.

Kapitola V rozlišuje mezi třemi různými scénáři ve vztahu ke zboží podléhajícímu spotřební dani, které je skladováno nebo přepravováno mezi členskými státy po propuštění pro spotřebu.

- Článek 30 se týká pohybu zboží nabytého jednotlivci. Tento článek nahrazuje články 8 a 9 směrnice 92/12/EHS a odpovídá bodu 2 a 3 v článku 1 návrhu zahrnutého v dokumentu KOM(2004) 227.

- Články 31 až 33 se týkají zboží podléhajícího spotřební dani, které již bylo propuštěno pro spotřebu v některém členském státě a je skladováno pro obchodní účely v jiném členském státě. Tento článek nahrazuje článek 7 směrnice 92/12/EHS a odpovídá čl. bodu 1 návrhu zahrnutého v dokumentu KOM(2004) 227.

- Článek 34 stanoví postupy platné pro prodej uskutečňovaný hospodářskými subjekty, které přímo či nepřímo přejímají odpovědnost za přepravu zboží podléhajícího spotřební dani jednotlivcům usazeným v jiném členském státě (tzv. „prodej na dálku“). Tento článek nahrazuje článek 10 směrnice 92/12/EHS a odpovídá čl. 1 bodu 4 návrhu zahrnutého v dokumentu KOM(2004) 227.

Článek 35 stanoví podobné zacházení v případě zničení nebo ztráty zboží podléhajícího spotřební dani, které je přepravováno mezi členskými státy po propuštění pro spotřebu jako v případě zničení nebo ztráty, k nimž dojde během přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

Článek 36 činí totéž s ohledem na zacházení s nesrovnalostmi. Tato ustanovení odpovídají čl. 1 bodu 5 návrhu zahrnutého v dokumentu KOM(2004)/227.

Kapitola VI: Různá ustanovení

Článek 37 členským státům umožňuje uložit na svém území používání daňových značení. V porovnání s článkem 21 směrnice 92/12/EHS byl první odstavec doplněn s cílem objasnit, že daňové nebo identifikační značení je možno vyžadovat rovněž v případě, je-li zboží podléhající spotřební dani přepravováno do členského státu mimo režim s podmíněným osvobozením od spotřební daně v situacích uvedených v článcích 31 a 34 návrhu. Článek 37 navíc obsahuje řadu prvků, jejichž účelem je s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-374/06, BATIG , objasnit, že taková značení nevedou přímo ani nepřímo ke dvojímu daňovému zatížení. Poslední odstavec článku 21 směrnice 92/12/EHS nebyl do návrhu zahrnut, jelikož používání elektronického správního dokladu již naznačuje odkaz na čl. 7 odst. 1 v prvním odstavci článku 34.

Článek 38 členským státům umožňuje osvobodit drobné výrobce vína od požadavků uvedených v kapitolách III a IV.

Článek 39 odpovídá čl. 23 odst. 5 směrnice Rady 92/12/EHS.

Kapitola VII: Závěrečná ustanovení

Článek 40 se týká Výboru pro spotřební daně, který je určen jako regulační výbor podle ustanovení rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[8]. Článek 41 stanoví, že výbor mimoto zkoumá veškeré záležitosti týkající se uplatňování předpisů Společenství o spotřebních daních, které mu k projednání přednese jeho předseda.

Článek 42 stanoví, že stávající směrnice 92/12/EHS bude zrušena od dne 1. dubna 2009, což je předpokládané datum zahájení používání elektronického systému. Článek 43 stanoví, že po přechodnou dobu končící dne 31. prosince 2009 mohou členské státy povolit, aby se i nadále uplatňovala některá ustanovení týkající se používání postupu založeného na papírových dokladech ke sledování přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně podle směrnice 92/12/EHS. Přeprava, která byla zahájena podle ustanovení směrnice 92/12/EHS, musí používat formality pro vyřízení přepravy, jak je stanoveno v uvedené směrnici.

2008/0041 (CNS)

Návrh

SMĚRNICE RADY

o obecné úpravě spotřební daně

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 93 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [9],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[10],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[11],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani[12] se několikrát podstatně změnila. Jelikož mají být provedeny další změny, měla by být tato směrnice v zájmu srozumitelnosti nahrazena.

(2) Podmínky pro vyměření spotřební daně ze zboží, na něž se vztahuje směrnice 92/12/EHS (dále jen „zboží podléhající spotřební dani“), musí být i nadále harmonizovány, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu.

(3) Je vhodné upřesnit zboží podléhající spotřební dani, na něž se vztahuje tato směrnice, a odkázat za tímto účelem na směrnici Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů[13], směrnici Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů[14], směrnici Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků[15], směrnici Rady 92/79/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z cigaret[16], směrnici Rady 92/80/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret[17] a směrnici Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny[18].

(4) Zboží podléhající spotřební dani může ze zvláštních důvodů podléhat i jiným nepřímým daním. V tomto případě by však členské státy měly dodržovat některé základní prvky těchto pravidel, aby nebyl ohrožen prospěšný účinek pravidel Společenství týkajících se nepřímých daní.

(5) Aby byl zajištěn volný pohyb, nemělo by zdanění jiného zboží než zboží podléhajícího spotřební dani vést k formalitám při přechodu hranice.

(6) Je nezbytné zajistit uplatňování formalit při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani z území, která jsou vymezena jako součást celního území Společenství, jsou však vyňata z oblasti působnosti této směrnice, na území, která jsou rovněž takto vymezena, na něž se však tato směrnice vztahuje.

(7) Jelikož režimy s podmíněným osvobozením od cla podle nařízení Rady (ES) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství[19], stanoví přiměřené sledování a ustanovení uvedeného nařízení se vztahují na zboží podléhající spotřební dani, není nutné zvláštní uplatňování systému pro sledování spotřebních daní po dobu, kdy zboží podléhající spotřební dani podléhá celním režimům Společenství s podmíněným osvobozením od cla.

(8) Jelikož pro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby pojem a podmínky vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani byly ve všech členských státech stejné, je nutno objasnit na úrovni Společenství, kdy je zboží podléhající spotřební dani propuštěno pro spotřebu.

(9) Jelikož spotřební daň je daní ze spotřeby určitého zboží, daň by neměla být vyměřena na zboží podléhající spotřební dani, které bylo zničeno nebo nenahraditelně ztraceno bez ohledu na okolnosti, za nichž ke zničení nebo ztrátě došlo.

(10) Opatření ke konečnému vybrání a vrácení daně mají dopad na řádné fungování vnitřního trhu, měla by proto dodržovat nediskriminační kritéria.

(11) V případě nesrovnalosti by měla být daň splatná v členském státě, na jehož území došlo k nesrovnalosti, jež vedla k propuštění pro spotřebu. Nelze-li určit, kde k propuštění pro spotřebu došlo, mělo by být stanoveno místo, kde se propuštění pro spotřebu považuje za uskutečněné. Z důvodu právní jistoty a s cílem zamezit dvojímu zdanění by za tímto účelem měl být určen jeden členský stát.

(12) Kromě případů vrácení daně stanovených v této směrnici by měly mít členské státy možnost (pokud to účel této směrnice umožňuje) vrátit spotřební daň zaplacenou ze zboží podléhajícího spotřební dani, které bylo propuštěno pro spotřebu.

(13) Pravidla a podmínky pro dodávky, které jsou osvobozeny od spotřební daně, by měly být i nadále harmonizovány. V případě osvobozených dodávek pro organizace nacházející se v jiných členských státech by se mělo použít osvědčení o osvobození od daně.

(14) Měly by být jednoznačně stanoveny případy, kdy je povolen bezcelní prodej cestujícím, kteří opouštějí území Společenství.

(15) Jelikož je nutno provádět kontroly ve výrobních a skladovacích zařízeních, aby bylo zajištěno konečné vybrání daňového dluhu, je nezbytné zachovat systém skladů podléhajících schválení příslušnými orgány v zájmu usnadnění takovýchto kontrol.

(16) Je rovněž nezbytné stanovit požadavky, jež musí splnit oprávnění skladovatelé a hospodářské subjekty, které nemají postavení oprávněného skladovatele.

(17) Mělo by být možné, aby zboží podléhající spotřební dani mohlo být před propuštěním pro spotřebu přepravováno ve Společenství v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, a takováto přeprava by měla být povolena ze skladu s daňovým dozorem na různá místa určení, zejména do jiného skladu s daňovým dozorem, avšak rovněž na místa, která jsou pro účely této směrnice rovnocenná.

(18) Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně by měla být povolena rovněž z místa jeho dovozu na tato místa určení a v souladu s tím by mělo být přijato ustanovení o postavení osoby odesílající zboží z místa dovozu.

(19) Aby bylo zajištěno zaplacení spotřební daně v případě nevyřízení přepravy zboží podléhajícího spotřební dani, členské státy by měly požadovat jistotu, kterou může složit kterýkoliv z hlavních účastníků podílejících se na přepravě za podmínek, jež stanoví členské státy.

(20) Aby byl zajištěn výběr daní podle sazeb stanovených členskými státy, je nezbytné, aby příslušné orgány mohly sledovat přepravu zboží podléhajícího spotřební dani, a proto je nutno přijmout ustanovení o systému pro sledování tohoto zboží.

(21) Za tímto účelem je vhodné využít elektronický systém vytvořený podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani[20]. Na rozdíl od systému založeného na papírových dokladech využití tohoto systému urychlí potřebné formality a usnadní sledování přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(22) Je vhodné stanovit postup, pomocí něhož hospodářské subjekty informují finanční orgány členských států o odeslaných nebo přijatých zásilkách zboží podléhajícího spotřební dani. Je nutno brát zvláštní ohled na situaci některých příjemců, jež nejsou napojeni na elektronický systém, mohou však dostávat zboží podléhající spotřební dani přepravované v režimu s podmíněným osvobozením od daně.

(23) Aby bylo zajištěno řádné fungování pravidel týkajících se přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, je nutno objasnit podmínky zahájení přepravy a jejího ukončení a vyřízení povinností.

(24) Je nutné stanovit postupy, jež se mají používat v případě, že elektronický systém není dostupný.

(25) Členské státy by měly mít možnost stanovit zvláštní opatření pro přepravu zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území, nebo za účelem zjednodušení uzavřít dvoustranná ujednání s ostatními členskými státy.

(26) Nárůst objemu obchodních transakcí uskutečněných prostřednictvím internetu a zrušení bezcelního prodeje zboží osobám, které cestují v rámci Společenství, vedlo k vyššímu využívání ustanovení ve směrnici 92/12/EHS, která se týkají přepravy (obchodní nebo soukromé) zboží, z něhož již byla spotřební daň zaplacena v některém členském státě, uvnitř Společenství. Je vhodné objasnit pravidla týkající se zdanění a postupů v souvislosti s pohybem zboží, z něhož již byla spotřební daň zaplacena v některém členském státě.

(27) Podle zásady, kterou se řídí jednotný trh, má být spotřební daň vyměřena v členském státě, v němž bylo zboží podléhající spotřební dani nabyto, pokud bylo nabyto jednotlivci pro jejich osobní spotřebu a je jimi přepravováno. Tato zásada by se měla vztahovat rovněž na zboží podléhající spotřební dani pro osobní spotřebu jednotlivce přepravované třetí stranou jménem jednotlivce, jelikož tyto transakce jsou čistě soukromé. Z důvodu ochrany zdraví by se však tato zásada neměla vztahovat na tabákové výrobky přepravované pro jednotlivce.

(28) Je nutno upřesnit, že se zásada zdanění v členském státě nabytí vztahuje rovněž na zboží zaslané jedním jednotlivcem jinému jednotlivci bez jakékoliv platby, přímé či nepřímé.

(29) Je-li po propuštění pro spotřebu v některém členském státě zboží podléhající spotřební dani skladováno v jiném členském státě, je nutno stanovit, zda je spotřební daň splatná v tomto druhém členském státě. Za tímto účelem je zejména nezbytné vymezit pojem „obchodní účely“.

(30) Zboží podléhající spotřební dani, jež zakoupily osoby, které nejsou oprávněnými skladovateli, a jež je odesláno nebo přepravováno přímo nebo nepřímo prodejcem či v jeho zastoupení, by mělo podléhat spotřební dani v členském státě určení, a je nutno přijmout ustanovení s ohledem na postup, který má prodejce dodržet.

(31) Aby se zamezilo střetu zájmu mezi členskými státy a dvojímu zdanění v případech, kdy se zboží podléhající spotřební dani, které již bylo propuštěno pro spotřebu v některém členském státě, pohybuje v rámci Společenství, je nutno přijmout ustanovení s ohledem na situace, kdy se po propuštění zboží podléhajícího spotřební dani pro spotřebu vyskytují nesrovnalosti.

(32) Při neexistenci společného systému pro výběr daní by členské státy měly mít možnost stanovit, že zboží propuštěné pro spotřebu musí nést daňové značení nebo vnitrostátní identifikační značení. Použití těchto značení by však nemělo klást jakékoliv překážky obchodu uvnitř Společenství. Jelikož použití těchto značení by nemělo přímo ani nepřímo vést k dvojímu daňovému zatížení, měly by být objasněno, že jakákoliv částka zaplacená nebo zaručená za účelem získání těchto značení má být vrácena, prominuta nebo uvolněna členským státem, který tato značení vydal, vznikla-li daňová povinnost ke spotřební dani a tato spotřební daň byla vybrána v jiné členském státě.

(33) Uplatňování běžných požadavků týkajících se přepravy a sledování zboží podléhajícího spotřební dani by mohlo způsobit nepřiměřenou administrativní zátěž drobným výrobcům vína. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit tyto výrobce od některých požadavků.

(34) Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že co se týká zboží podléhajícího spotřební dani, které je použito pro zásobování lodí a letadel, dosud nebyl nalezen vhodný společný přístup.

(35) Opatření k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[21].

(36) S cílem povolit období pro přizpůsobení se elektronickému kontrolnímu systému pro přepravu zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně by členské státy měly mít možnost využít přechodného období, během něhož se může takováto přeprava nadále uskutečňovat na základě formalit stanovených směrnicí 92/12/EHS.

(37) Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění společných opatření s ohledem na některé aspekty spotřební daně, nemůže být uspokojivě dosaženo samotnými členskými státy, a proto ho může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I Obecná ustanovení

Článek 1

Tato směrnice stanoví obecnou úpravu spotřební daně, která je uložena přímo nebo nepřímo na spotřebu níže uvedeného zboží (dále jen „zboží podléhající spotřební dani“):

1) energetické produkty a elektřina, na něž se vztahuje směrnice 2003/96/ES;

2) alkohol a alkoholické nápoje, na něž se vztahují směrnice 92/83/EHS a 92/84/EHS;

3) tabákové výrobky, na něž se vztahují směrnice 95/59/ES, 92/79/EHS a 92/80/EHS .

Článek 2

1. Spotřební dani podléhá:

a) výroba (včetně těžby) zboží podléhajícího spotřební dani na území Společenství;

b) dovoz zboží podléhajícího spotřební dani na území Společenství.

2. Členské státy mohou na zboží podléhající spotřební dani uplatňovat ze zvláštních důvodů jiné daně za předpokladu, že tyto daně splňují pravidla Společenství pro zdaňování platná pro spotřební daně nebo pro daň z přidané hodnoty, pokud jde o stanovení základu daně, výpočet daně, vznik daňové povinnosti a kontrolu daně.

3. Členské státy si podrží právo vybírat:

a) daně z výrobků jiných než zboží podléhající spotřební dani;

b) daně z poskytování služeb, které nemají povahu daní z obratu, včetně daní ze zboží podléhajícího spotřební dani.

Vyměření těchto daní však nepovede k formalitám při přechodu hranice v rámci obchodu mezi členskými státy.

Článek 3

1. Formality stanovené celními předpisy Společenství pro dovoz zboží na celní území Společenství se použijí obdobně na vstup zboží podléhajícího spotřební dani do Společenství z území uvedeného v čl. 5 odst. 2.

2. Formality stanovené celními předpisy Společenství pro vývoz zboží z celního území Společenství se použijí obdobně na vývoz zboží podléhajícího spotřební dani ze Společenství na území uvedené v čl. 5 odst. 2.

3. Kapitoly III a IV se nepoužijí na zboží podléhající spotřební dani, na něž se vztahují celní režimy s podmíněným osvobozením od cla.

Článek 4

Pro účely této směrnice a jejích prováděcích předpisů se:

1. „ režimem s podmíněným osvobozením od daně “ rozumí daňový režim používaný při výrobě, zpracování, skladování nebo přepravě zboží podléhajícího spotřební dani podmíněně osvobozeného od spotřební daně, na něž se nevztahují celní režimy s podmíněným osvobozením od cla;

2. „ celními režimy s podmíněným osvobozením od cla “ rozumí kterýkoliv z režimů stanovených v nařízení (EHS) č. 2913/92 v souvislosti s celním dohledem, jemuž podléhá zboží, které není zbožím Společenství, při vstupu na celní území Společenství, dočasné uskladnění, svobodná celní pásma nebo svobodné celní sklady, jakož i kterýkoli z režimů uvedených v čl. 84 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení;

3. „ členským státem “ a „ územím členského státu “ se rozumí území kteréhokoliv členského státu Společenství, na něž se vztahuje Smlouva, v souladu s článkem 299 této smlouvy, vyjma území uvedených v čl. 5 odst. 2 nebo 3;

4. „ Společenstvím “ a „ územím Společenství “ se rozumí území členských států, jak je stanoveno v bodě 3.

Článek 5

1. Tato směrnice a směrnice uvedené v článku 1 se vztahují na území Společenství.

2. Tato směrnice a směrnice uvedené v článku 1 se nevztahují na níže uvedená území, která jsou součástí celního území Společenství:

a) Kanárské ostrovy;

b) francouzské zámořské departementy;

c) Alandské ostrovy;

d) britské Normanské ostrovy.

3. Tato směrnice a směrnice uvedené v článku 1 se nevztahují na níže uvedená území, která nejsou součástí celního území Společenství:

a) ostrov Helgoland;

b) území Büsingen;

c) Ceuta;

d) Melilla;

e) Livigno;

f) Campione d'Italia;

g) italské vnitrozemské vody jezera Lugano;

h) Gibraltar.

4. Španělsko může svým prohlášením oznámit, že se tato směrnice a směrnice uvedené v článku 1 vztahují na Kanárské ostrovy s výhradou opatření k vyrovnání jejich mimořádné odlehlosti s ohledem na veškeré zboží podléhající spotřební dani uvedené v článku 1 či jeho část, a to od prvního dne druhého měsíce po uložení tohoto prohlášení.

5. Francie může svým prohlášením oznámit, že se tato směrnice a směrnice uvedené v článku 1 vztahují na francouzské zámořské departementy s výhradou opatření k vyrovnání jejich mimořádné odlehlosti s ohledem na veškeré zboží podléhající spotřební dani uvedené v článku 1 či jeho část, a to od prvního dne druhého měsíce po uložení tohoto prohlášení.

6. Ustanovení této směrnice nejsou Řecku překážkou v zachování zvláštního postavení zaručeného hoře Athos článkem 105 řecké ústavy.

Článek 6

1. S ohledem na úmluvy a smlouvy uzavřené s Francií, Spojeným královstvím, Itálii a Kyprem se Monacké knížectví, ostrov Man, San Marino a výsostné oblasti Spojeného království Akrotiri a Dhekelia nepovažují pro účely uplatňování této směrnice za třetí země.

2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby přeprava zboží podléhajícího spotřební dani mající místo původu nebo určení na území:

a) Monackého knížectví byla považována za přepravu mající místo původu nebo určení ve Francii;

b) ostrova Man byla považována za přepravu mající místo původu nebo určení ve Spojeném království;

c) San Marina byla považována za přepravu mající místo původu nebo určení v Itálii;

d) výsostných území Spojeného království Akrotiri a Dhekelia byla považována za přepravu mající místo původu nebo určení na Kypru.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby přeprava zboží podléhajícího spotřební dani mající místo původu nebo určení na území Jungholzu a Mittelbergu (Kleines Walsertal) byla považována za přepravu mající místo původu nebo určení v Německu.

KAPITOLA II Vznik spotřební daně

ODDÍL 1 OKAMžIK A MÍSTO VZNIKU DAňOVÉ POVINNOSTI

Článek 7

1. Daňová povinnost ke spotřební dani vzniká dnem propuštění zboží podléhajícího spotřební dani pro spotřebu.

Propuštění pro spotřebu se stanoví podle odstavců 2, 3 a 4.

2. Propuštěním pro spotřebu je:

a) opuštění režimu s podmíněným osvobozením od daně;

b) výroba zboží podléhajícího spotřební dani mimo režim s podmíněným osvobozením od daně;

c) dovoz zboží podléhajícího spotřební dani.

Pro účely písmena c) se dovoz zboží podléhajícího spotřební dani uskuteční, vstoupí-li zboží podléhající spotřební dani na území Společenství, aniž by podléhalo celnímu režimu s podmíněným osvobozením od cla, nebo je-li zboží podléhající spotřební dani propuštěno z celního režimu s podmíněným osvobozením od cla.

Je-li však zboží podléhající spotřební dani ihned po dovozu propuštěno do režimu s podmíněným osvobozením od daně, nepovažuje se za zboží propuštěné pro spotřebu.

3. V případech uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodě ii) a v čl. 16 odst. 2 se zboží podléhající spotřební dani považuje za propuštěné pro spotřebu v okamžiku přijetí zboží registrovaným příjemcem nebo v okamžiku přímého dodání.

4. Úplné zničení zboží podléhajícího spotřební dani nebo jeho nenahraditelná ztráta, včetně ztrát spojených s povahou tohoto zboží, se nepovažuje za propuštění pro spotřebu.

Ztrátu nebo zničení dotyčného zboží podléhajícího spotřební dani je nutno příslušným orgánům uspokojivě prokázat.

Pro účely prvního pododstavce se zboží považuje za nenahraditelně ztracené, jestliže již nemůže být nikým používáno.

5. Každý členský stát stanoví pravidla a podmínky, za nichž jsou stanoveny ztráty spojené s povahou zboží podle odstavce 4.

Článek 8

Použijí se podmínky vzniku daňové povinnosti a sazba spotřební daně, které platí ke dni, k němuž vzniká daňová povinnost v členském státě, v němž došlo k propuštění pro spotřebu.

Spotřební daň se vyměří a vybere a popřípadě vrátí nebo promine postupem stanoveným každým členským státem. Členské státy použijí stejné postupy na vnitrostátní zboží i na zboží pocházející z ostatních členských států.

Článek 9

1. Pokud při přepravě v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně došlo k nesrovnalosti vedoucí k propuštění zboží podléhajícího spotřební dani pro spotřebu a není možné určit, kde k propuštění pro spotřebu došlo, má se za to, že k propuštění pro spotřebu došlo v členském státě odeslání.

Pokud je před uplynutím lhůty tří let ode dne zahájení přepravy v souladu s čl. 19 odst. 1 zjištěn členský stát, v němž k propuštění pro spotřebu skutečně došlo, informuje tento členský stát příslušné orgány členského státu odeslání.

Byla-li spotřební daň vyměřena členským státem odeslání, bude vrácena nebo prominuta, jakmile jsou předloženy důkazy o výběru této daně jiným členským státem.

2. Není-li znám okamžik propuštění pro spotřebu, má se za to, že k propuštění došlo v okamžiku odeslání zboží podléhajícího spotřební dani.

3. Pro účely odstavce 1 se nesrovnalostí rozumí situace, kdy přeprava nebyla ukončena podle čl. 19 odst. 2.

ODDÍL 2 VRÁCENÍ DANě A JEJÍ PROMINUTÍ

Článek 10

Kromě případů uvedených v čl. 31 odst. 4 a čl. 34 odst. 7 mohou členské státy na žádost hospodářského subjektu v rámci jeho obchodní činnosti stanovit zboží podléhající spotřební dani, které bylo propuštěno pro spotřebu, jako způsobilé k vrácení spotřební daně nebo jejímu prominutí, pokud toto vrácení nebo prominutí nepovede k jinému osvobození od daně, než je uvedeno v článku 11.

ODDÍL 3 OSVOBOZENÍ OD DANě

Článek 11

1. Zboží podléhající spotřební dani, včetně zboží, které již bylo propuštěno pro spotřebu, je osvobozeno od spotřební daně, je-li určeno:

a) k dodání v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů;

b) pro mezinárodní organizace, které za mezinárodní organizace uznávají veřejné orgány hostitelského členského státu, a pro členy těchto organizací v mezích a za podmínek stanovených mezinárodními úmluvami zakládajícími tyto organizace nebo v souladu s dohodami o umístění jejich sídla;

c) pro ozbrojené síly jiných členských států Organizace severoatlantické smlouvy než členských států, ve kterých vznikla daňová povinnost, pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k zásobení jejich jídelen;

d) pro ozbrojené síly Spojeného království rozmístěné na Kypru podle Smlouvy o založení Kyperské republiky ze dne 16. srpna 1960 pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k zásobení jejich jídelen;

e) ke spotřebě v souladu s dohodami uzavřenými s třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, je-li taková dohoda přípustná nebo schválená s ohledem na osvobození od daně z přidané hodnoty.

2. Uplatnění těchto osvobození od daně může hostitelský stát podmínit nebo omezit. Členské státy mohou osvobození přiznat formou vrácení spotřební daně.

Článek 12

Aniž je dotčen čl. 20 odst. 1, je ke zboží podléhajícímu spotřební dani, které je přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od daně příjemci podle čl. 11 odst. 1, připojeno osvědčení o osvobození od daně.

Komise postupem podle čl. 40 odst. 2 stanoví formu a obsah osvědčení o osvobození od daně.

Článek 13

1. Členské státy mohou osvobodit od spotřební daně zboží podléhající spotřební dani prodávané v bezcelních prodejnách, které je převáženo v osobních zavazadlech cestujících uskutečňujících let nebo námořní cestu na třetí území nebo do třetí země.

2. Na zboží prodávané na palubě letadla nebo lodi během letu nebo námořní cesty na třetí území nebo do třetí země se vztahují pravidla platná pro zboží prodávané bezcelními prodejnami.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osvobození od daně stanovená v odstavcích 1 a 2 byla používána tak, aby bylo zabráněno možným daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu.

4. Pro účely tohoto článku se:

a) „ třetím územím “ rozumí území uvedená v čl. 5 odst. 2 a 3;

b) „ bezcelní prodejnou “ rozumí jakékoliv zařízení umístěné na letišti nebo v přístavu, jež splňuje podmínky stanovené příslušnými veřejnými orgány, zejména za použití odstavce 3 tohoto článku;

c) „ cestujícím na třetí území nebo do třetí země “ rozumí každý cestující, jenž je držitelem cestovního dokladu opravňujícího k letecké či námořní dopravě, v němž je jako bezprostřední místo určení uvedeno letiště či přístav nacházející se na třetím území nebo v třetí zemi.

KAPITOLA III Výroba, zpracování a skladování

Článek 14

1. Každý členský stát přijme předpisy pro výrobu, zpracování a skladování zboží podléhajícího spotřební dani v souladu s touto směrnicí.

2. Má se za to, že se výroba, zpracování a skladování zboží podléhajícího spotřební dani uskutečňuje v režimu s podmíněným osvobozením od daně pouze tehdy, jsou-li tyto činnosti vykonávány v obchodních prostorách schválených podle odstavce 3.

3. Příslušné orgány členských států schválí jako „sklady s daňovým dozorem“ obchodní prostory, jež mají být používány pro výrobu, zpracování a skladování zboží podléhajícího spotřební dani, jakož i jeho přijímání nebo odesílání v režimech s podmíněným osvobozením od daně.

Článek 15

1. Zřízení a provoz skladu s daňovým dozorem fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen „oprávněný skladovatel“) podléhá schválení příslušnými orgány členského státu, v němž se sklad s daňovým dozorem nachází.

Vydání povolení nelze zamítnout pouze z toho důvodu, že fyzická nebo právnická osoba je usazena v jiném členském státě a sklad s daňovým dozorem hodlá v členském státě povolení provozovat prostřednictvím zástupce nebo pobočky.

Povolení se vztahuje na činnosti uvedené v čl. 14 odst. 3.

2. Oprávněný skladovatel je povinen:

a) poskytnout případnou jistotu vztahující se na rizika spojená s výrobou, zpracováním a skladováním zboží podléhajícího spotřební dani;

b) splnit požadavky předepsané členským státem, na jehož území se sklad s daňovým dozorem nachází;

c) pro každý sklad s daňovým dozorem vést evidenci zásob a pohybu zboží podléhajícího spotřební dani;

d) zaevidovat ve skladě s daňovým dozorem při příchodu veškeré zboží podléhající spotřební dani, které je přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně;

e) souhlasit s veškerým sledováním zboží a kontrolami stavu zásob.

Podmínky pro složení jistoty podle písmena a) stanoví příslušné orgány členského státu, v němž je sklad s daňovým dozorem povolen.

KAPITOLA IV Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně

ODDÍL 1 OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

1. Zboží podléhající spotřební dani může být přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně na území Společenství:

a) ze skladu s daňovým dozorem do jednoho z těchto míst určení:

i) jiný sklad s daňovým dozorem;

ii) fyzická nebo právnická osoba, která je příslušnými orgány členského státu určení za podmínek stanovených těmito orgány schválena pro příjem zboží podléhajícího spotřební dani přepravovaného v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, které bylo odesláno z jiného členského státu (dále jen „registrovaný příjemce“);

iii) místo, kde zboží podléhající spotřební dani opouští území Společenství, jak je uvedeno v čl. 24 odst. 1;

iv) příjemce podle čl. 11 odst. 1, je-li zboží odesláno z jiného členského státu;

b) z místa dovozu na jakékoliv místo určení uvedené v písmenu a), je-li toto zboží odesláno fyzickou nebo právnickou osobou schválenou za tímto účelem příslušnými orgány členského státu dovozu za podmínek stanovených těmito orgány (dále jen „registrovaný odesílatel“).

2. Odchylně od odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) může členský stát určení za podmínek, které případně stanoví, povolit přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně na místo přímého dodání nacházející se na jeho území, pokud bylo toto místo určeno oprávněným skladovatelem v členském státě určení nebo registrovaným příjemcem.

Oprávněný skladovatel a registrovaný příjemce odpovídají za předložení oznámení o přijetí zboží podle čl. 23 odst. 1.

3. Odstavce 1 a 3 se použijí na přepravu zboží podléhajícího spotřební dani s nulovou sazbou, které nebylo propuštěno pro spotřebu.

Článek 17

1. Příslušné orgány členského státu odeslání za podmínek jimi stanovených požadují, aby rizika spojená s přepravou v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně byla kryta jistotou, kterou může poskytnout jedna či více těchto osob:

a) odesílající oprávněný skladovatel;

b) registrovaný odesílatel;

c) přepravce nebo dopravce;

d) vlastník zboží podléhajícího spotřební dani;

e) příjemce.

2. Jistota platí pro celé Společenství.

Podrobnosti poskytnutí jistoty stanoví členské státy.

3. Členský stát odeslání může upustit od povinnosti poskytnout jistotu u této přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně:

a) přeprava, která se uskutečňuje zcela na jeho území;

b) pokud s tím ostatní dotčené členské státy souhlasí, přeprava energetických produktů ve Společenství po moři nebo pevným potrubím.

Článek 18

1. Registrovaný příjemce nesmí skladovat ani dále odesílat zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně.

Musí splnit tyto požadavky:

a) zaručit zaplacení spotřební daně za podmínek stanovených příslušnými orgány členského státu určení;

b) vést záznamy o dodávkách zboží podléhajícího spotřební dani;

c) neprodleně při příchodu zaevidovat do záznamů zboží podléhající spotřební dani přepravované v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně;

d) souhlasit s veškerým sledováním zboží a kontrolami stavu zásob.

2. U hospodářského subjektu, který přijímá zboží podléhající spotřební dani pouze příležitostně, je povolení uvedené v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodě ii) omezeno na přesně stanovené množství zboží podléhajícího spotřební dani, jednoho odesílatele a přesně stanovenou dobu.

Registrovaný příjemce schválený pro účely prvního pododstavce musí splnit tyto požadavky:

a) zaručit zaplacení spotřební daně za podmínek stanovených příslušnými orgány členského státu určení;

b) souhlasit s jakoukoliv kontrolou, která příslušným orgánům členského státu určení umožní se přesvědčit, že zboží bylo skutečně dodáno.

Článek 19

1. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně se považuje za zahájenou v okamžiku, kdy zboží opustí odesílající sklad s daňovým dozorem nebo místo dovozu.

2. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně se považuje za ukončenou v okamžiku, kdy příjemce převzal dodávku zboží nebo v případě uvedeném v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodě iii) v okamžiku, kdy zboží opustilo území Společenství.

ODDÍL 2 POSTUP, JENž JE NUTNO DODRžET PřI PřEPRAVě ZBOžÍ PODLÉHAJÍCÍHO SPOTřEBNÍ DANI V REžIMU S PODMÍNěNÝM OSVOBOZENÍM OD SPOTřEBNÍ DANě

Článek 20

1. Má se za to, že se přeprava zboží podléhajícího spotřební dani uskutečňuje v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně pouze v případě, že se uskuteční za použití elektronického správního dokladu zpracovaného podle odstavců 2 a 3.

2. Pro účely odstavce 1 odesílatel předloží příslušným orgánům členského státu odeslání návrh elektronického správního dokladu pomocí elektronického systému zřízeného podle rozhodnutí 1152/2003/ES (dále jen „elektronický systém“).

3. Příslušné orgány členského státu odeslání provedou elektronické ověření úplnosti a správnosti údajů v návrhu elektronického správního dokladu.

Jsou-li tyto údaje úplné a správné, přidělí dokladu jedinečný správní referenční kód.

Odešlou elektronický správní doklad obsahující správní referenční kód odesílateli.

4. V případech uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iv) zašlou příslušné orgány členského státu odeslání elektronický správní doklad příslušným orgánům členského státu určení, které jej zašlou příjemci, je-li příjemcem oprávněný skladovatel nebo registrovaný příjemce.

Je-li zboží podléhající spotřební dani určeno pro oprávněného skladovatele v členském státě odeslání, příslušné orgány tohoto státu zašlou elektronický správní doklad přímo jemu.

5. V případě uvedeném v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodě iii) příslušné orgány členského státu odeslání zašlou elektronický správní doklad příslušným orgánům členského státu, v němž bylo podáno vývozní celní prohlášení podle čl. 161 odst. 5 nařízení (ES) č. 2913/92 (dále jen „vyvážející členský stát“), jestliže se tento členský stát liší od členského státu odeslání.

6. Odesílatel sdělí správní referenční kód osobě, která zboží doprovází.

Kód je dostupný během celé přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

7. Odesílatel může elektronický správní doklad zrušit, dokud nebyla přeprava zahájena podle čl. 19 odst. 1.

8. Odesílatel může změnit místo určení během přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně z důvodu uvedení nového místa určení, kterým musí být jedno z míst určení uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodech i), ii) nebo iii) nebo popřípadě v čl. 16 odst. 2.

Článek 21

Při přepravě energetických produktů po moři nebo vnitrozemskou vodní cestou v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně příjemci, jenž není s konečnou platností znám v době, kdy odesílatel podává návrh elektronického správního dokladu uvedeného v čl. 20 odst. 2, příslušné orgány členského státu odeslání mohou povolit, aby odesílatel v tomto dokladu nevyplňoval údaje o příjemci.

Jakmile jsou tyto údaje známy, odesílatel je předá příslušným orgánům členského státu odeslání.

Článek 22

Příslušné orgány členského státu odeslání mohou za podmínek stanovených tímto členským státem povolit, aby odesílatel používající elektronický systém rozdělil přepravu energetických produktů v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně na dvě nebo více přeprav, pokud se celkové množství tohoto zboží podléhajícího spotřební dani nezmění.

Členské státy mohou rovněž stanovit, že toto rozdělení nesmí být provedeno na jejich území.

Článek 23

1. Po přijetí zboží podléhajícího spotřební dani na kterémkoliv z míst určení uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodech i), ii) nebo iv) nebo v čl. 16 odst. 2 příjemce příslušným orgánům členského státu určení neprodleně předloží oznámení o jejich přijetí (dále jen „oznámení o přijetí zboží“) pomocí elektronického systému.

Tyto orgány poskytnou příjemcům uvedeným v čl. 11 odst. 1 pomoc, která je nezbytná, aby bylo možno oznámení o přijetí zboží podat pomocí elektronického systému.

2. Příslušné orgány členského státu určení provedou elektronické ověření úplnosti a správnosti údajů v oznámení o přijetí zboží, potvrdí příjemci jeho registraci a zašlou je příslušným orgánům členského státu odeslání.

3. Příslušné orgány členského státu odeslání zašlou oznámení o přijetí zboží odesílateli. Pokud se místo odeslání a místo určení nachází v témže členském státě, příslušné orgány tohoto členského státu zašlou oznámení o přijetí zboží přímo odesílateli.

Článek 24

1. V případě uvedeném v čl. 16 odst. 1 písm. a) bodě iii) vyhotoví příslušné orgány vyvážejícího členského státu na základě osvědčení vyhotoveného celním úřadem výstupu podle čl. 793 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2454/93[22] nebo celním úřadem, u něhož byly splněny formality stanovené v čl. 3 odst. 2 této směrnice, oznámení potvrzující, že zboží podléhající spotřební dani opustilo území Společenství (dále jen „oznámení o vývozu zboží“).

2. Příslušné orgány vyvážejícího členského státu provedou elektronické ověření úplnosti a správnosti údajů vyplývajících z osvědčení uvedeného v odstavci 1, a je-li členský stát odeslání jiný než vyvážející členský stát, odešlou oznámení o vývozu zboží příslušným orgánům členského státu odeslání.

3. Příslušné orgány členského státu odeslání zašlou oznámení o vývozu zboží odesílateli.

Článek 25

1. Oznámení o přijetí zboží nebo oznámení o vývozu zboží dokládá, že přeprava byla ukončena v souladu s čl. 19 odst. 2.

2. Pokud oznámení o přijetí zboží nebo oznámení o vývozu zboží neexistuje (včetně případu, kdy není dostupný elektronický systém), je možno předložit alternativní důkaz o ukončení přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně prostřednictvím ověření příslušnými orgány členského státu určení na základě odpovídajících důkazů, že odeslané zboží podléhající spotřební dani dorazilo na uvedené místo určení, nebo v případě uvedeném v bodě iii) čl. 16 odst. 1 písm. a) ověřením příslušnými orgány členského státu, v němž se nachází celní úřad výstupu, potvrzujícím, že zboží podléhající spotřební dani opustilo území Společenství.

Pro účely prvního pododstavce představuje odpovídající důkaz doklad předložený příjemcem, který obsahuje stejné údaje jako oznámení o přijetí zboží.

Článek 26

1. Není-li elektronický systém dostupný, oprávněný skladovatel nebo registrovaný odesílatel může zahájit přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně za těchto podmínek:

a) ke zboží je připojen papírový doklad, který obsahuje stejné údaje jako návrh elektronického správního dokumentu podle čl. 20 odst. 2;

b) v okamžiku odeslání musí uvědomit příslušné orgány členského státu odeslání.

Jakmile je dostupnost systému obnovena, odesílatel neprodleně podá návrh elektronického správního dokladu. Tento doklad nahradí papírový doklad uvedený v prvním pododstavci písm. a), jakmile byl zpracován podle čl. 20 odst. 3, a použije se postup vztahující se na elektronický správní doklad.

Dokud není elektronický správní doklad zpracován podle čl. 20 odst. 3, má se za to, že se přeprava uskutečňuje v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně za použití papírového dokladu.

2. Není-li elektronický systém dostupný, může oprávněný skladovatel nebo registrovaný odesílatel sdělit informace uvedené v čl. 20 odst. 8 nebo v článku 22 pomocí alternativních komunikačních prostředků. Za tímto účelem uvědomí příslušné orgány členského státu odeslání v okamžiku, kdy dojde ke změně místa určení nebo rozdělení přepravy.

Přiměřeně se použije odst. 1 druhý pododstavec.

Dokud příslušné orgány členského státu odeslání neprovedou nezbytné elektronické ověření a neodešlou příslušný elektronický správní doklad odesílateli, má se za to, že se dotyčná přeprava nebo přepravy uskutečňují v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně za použití informací poskytnutých podle prvního pododstavce.

3. Komise může postupem podle čl. 40 odst. 2 stanovit pravidla a postupy, jež je nutno dodržovat v případě, není-li elektronický systém dostupný.

Článek 27

Komise postupem podle čl. 40 odst. 2 přijme opatření s cílem stanovit:

1) strukturu a obsah zpráv, jež mají být pro účely článků 20 až 24 vyměňovány mezi osobami a příslušnými orgány, jichž se týká přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, a mezi dotčenými příslušnými orgány;

2) pravidla a postupy týkající se výměny zpráv uvedených v bodě 1.

ODDÍL 3 ZJEDNODUšENÉ POSTUPY

Článek 28

Členské státy mohou zavést zjednodušené postupy s ohledem na přepravu v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území.

Článek 29

Dotčené členské státy mohou po dohodě zavést zjednodušené postupy pro účely této přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně:

1) častá a pravidelná přeprava mezi určitými hospodářskými subjekty ve dvou či více členských státech;

2) častá a pravidelná přeprava mezi určitými hospodářskými subjekty v jednom členském státě tranzitem přes území jiného členského státu;

3) přeprava prostřednictvím pevného potrubí mezi dvěma či více členskými státy.

KAPITOLA V Pohyb a zdanění zboží podléhajícího spotřební dani po propuštění pro spotřebu

ODDÍL 1 NABYTÍ JEDNOTLIVCI

Článek 30

1. Spotřební daň ze zboží podléhajícího spotřební dani nabytého jednotlivci pro osobní spotřebu a jimi přepravovaného z jednoho členského státu do druhého se vyměří pouze v členském státě, v němž bylo zboží podléhající spotřební dani nabyto.

Pokud jde o zboží podléhající spotřební dani jiné než tabákové výrobky, které bylo nabyto jednotlivci, první pododstavec se použije rovněž v případech, kdy je toto zboží přepravováno pro tyto jednotlivce.

Zdanění v členském státě nabytí se vztahuje rovněž na zboží podléhající spotřební dani, které bylo jedním jednotlivcem odesláno jinému jednotlivci bez jakékoliv platby, přímé či nepřímé.

2. Ke zjištění, zda je zboží podléhající spotřební dani uvedené v odstavci 1 určeno pro osobní spotřebu, členské státy vezmou v úvahu přinejmenším:

a) obchodní status držitele zboží podléhajícího spotřební dani a důvody jeho skladování;

b) místo, kde se zboží podléhající spotřební dani nachází, nebo případně způsob užité přepravy;

c) každý doklad týkající se zboží podléhajícího spotřební dani;

d) povahu zboží podléhajícího spotřební dani;

e) množství zboží podléhajícího spotřební dani.

ODDÍL 2 SKLADOVÁNÍ V JINÉM čLENSKÉM STÁTě

Článek 31

1. Skladuje-li se zboží podléhající spotřební dani, které již bylo v některém členském státě propuštěno pro spotřebu, pro obchodní účely v jiném členském státě, vyměří se spotřební daň v členském státě, v němž se zboží skladuje.

Za obchodní účely se považují veškeré účely vyjma použití pro osobní spotřebu jednotlivci, jak je stanoveno podle čl. 30 odst. 2.

V případech uvedených v čl. 30 odst. 1 se má za to, že nejsou-li tabákové výrobky přepravovány dotčenými jednotlivci, jsou skladovány pro obchodní účely.

2. Aniž je dotčen článek 36, je-li zboží podléhající spotřební dani, které již bylo propuštěno pro spotřebu v některém členském státě, přepravováno ve Společenství, nemá se za to, že toto zboží je skladováno pro obchodní účely, dokud nedorazí do členského státu určení, jeli přepravováno za použití formalit stanovených v čl. 32 odst. 3 písm. a), b) a c) nebo popřípadě v čl. 34 odst. 4 písm. a), b) a c).

3. Zboží podléhající spotřební dani, které je skladováno na palubě lodi nebo letadla na cestě mezi dvěma členskými státy, které však není k dispozici pro prodej, nachází-li se loď nebo letadlo na území některého členského státu, se nepovažuje za zboží skladované pro obchodní účely v tomto členském státě.

4. Spotřební daň v členském státě, v němž došlo k propuštění pro spotřebu, se vrátí nebo promine, pokud příslušné orgány členského státu určení zjistily, že vznikla daňová povinnost k spotřební dani.

Článek 32

1. V případech uvedených v čl. 31 odst. 1 první pododstavec je osobou povinnou k spotřební dani osoba, která zboží podléhající spotřební dani skladuje nebo jejímž jménem je toto zboží skladováno.

Je-li však zboží podléhající spotřební dani skladováno za účelem jeho dodání hospodářskému subjektu nebo veřejnoprávnímu subjektu usazenému v členském státě, v němž je zboží skladováno, je osobou povinnou k spotřební dani tento hospodářský nebo veřejnoprávní subjekt.

V případě uvedeném v druhém pododstavci příslušné orgány na žádost povolí, aby dotčený hospodářský nebo veřejnoprávní subjekt jakožto osobu povinnou ke spotřební dani nahradil prodejce, jestliže prodejce splňuje požadavky čl. 34 odst. 4.

2. Jestliže osoba skladující zboží podléhající spotřební dani nebo osoba, jejímž jménem je toto zboží skladováno, není usazena v členském státě uskladnění, musí splnit požadavky stanovené v čl. 34 odst. 4.

3. V jiných případech než uvedených v odst. 1 pododst. 3 a odstavci 2 osoba povinná ke spotřební dani:

a) před odesláním zboží podá prohlášení příslušným orgánům členského státu určení a zaručí úhradu spotřební daně;

b) zajistí, aby v případě, je-li zboží přepravováno mezi členskými státy, byl k němu připojen doklad (dále jen „průvodní doklad“);

c) zaplatí spotřební daň v členském státě určení podle postupu stanoveného tímto členským státem;

d) souhlasí s jakoukoliv kontrolou, která umožní příslušným orgánům členského státu určení se přesvědčit, že zboží podléhající spotřební dani bylo skutečně dodáno a že byla zaplacena spotřební daň vyměřená z tohoto zboží.

4. Komise postupem podle čl. 40 odst. 2 přijme opatření, která stanoví formu a obsah průvodního dokladu.

Článek 33

1. Pokud má být zboží podléhající spotřební dani, které již bylo propuštěno pro spotřebu v některém členském státě, přepraveno do místa určení nacházejícího se v témže členském státě tranzitem přes území jiného členského státu, platí tyto požadavky:

a) tato přeprava se uskuteční za použití průvodního dokladu a po vhodné trase;

b) odesílatel ještě před odesláním zboží podléhajícího spotřební dani podá prohlášení příslušným orgánům v místě odeslání;

c) příjemce osvědčí obdržení zboží v souladu s předpisy vydanými finančními orgány v místě určení;

d) odesílatel a příjemce jsou povinni souhlasit se všemi kontrolami, které umožní jejich příslušným finančním orgánům se přesvědčit, že zboží bylo skutečně dodáno.

2. V případě časté a pravidelné přepravy zboží podléhajícího spotřební dani mohou za podmínek uvedených v odstavci 1 členské státy dvoustrannou správní dohodou povolit zjednodušený postup.

ODDÍL 3 PRODEJ NA DÁLKU

Článek 34

1. Zboží podléhající spotřební dani, které již bylo propuštěno pro spotřebu v některém členském státě a které bylo zakoupeno osobami jednajícími jako jednotlivci a odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu přímo či nepřímo prodejcem nebo jeho jménem, podléhá spotřební dani v členském státě určení.

2. V případě uvedeném v odstavci 1 se spotřební daň vyměří v okamžiku dodání zboží podléhajícího spotřební dani.

3. Daňová povinnost ke spotřební dani v členském státě určení vzniká prodejci.

4. Prodejce splní tyto požadavky:

a) zaregistruje se u finančních orgánů členského státu odeslání zboží podléhajícího spotřební dani;

b) před odesláním zboží podléhajícího spotřební dani zaručí úhradu spotřební daně u finančního úřadu určeného členským státem určení výslovně za účelem prodeje na dálku;

c) na obchodních dokladech připojených k zásilkám zboží podléhajícího spotřební dani uvede identifikační číslo podle odst. 5 třetího pododstavce;

d) na konci daného období, jež bude stanoveno jednotlivými členskými státy, zašle finančnímu úřadu uvedenému v písmenu b) doklad s uvedením množství zboží podléhajícího spotřební dani, které bylo v tomto období dodáno.

5. Členský stát určení stanoví podmínky pro výpočet jistoty uvedené v odst. 4 písm. b).

Při složení jistoty prodejce předloží identifikační doklad podle odst. 4 písm. a).

Členský stát určení poté prodejci přidělí identifikační číslo.

6. Doklad podle odst. 4 písm. d) je ověřen finančními orgány uvedenými v odst. 4 písm. a) a popřípadě jsou k němu připojeny správní a obchodní doklady požadované členským státem určení.

Spotřební daň je uhrazena postupem stanoveným členským státem určení.

7. V případě uvedeném v odstavci 1 je spotřební daň v prvním členském státě na žádost prodejce vrácena nebo prominuta, pokud prodejce dodržel postupy stanovené v odstavci 4.

Je-li prodejcem oprávněný skladovatel, mohou členské státy povolit zjednodušení postupu vracení nebo prominutí spotřební daně.

8. Komise postupem podle čl. 40 odst. 2 stanoví formu a obsah dokladů uvedených v odst. 4 písm. a) a d) a určí údaje, které mají být uvedeny v obchodních dokladech zmíněných v odst. 4 písm. c).

ODDÍL 4 ZNIčENÍ A ZTRÁTA

Článek 35

Podléhá-li zboží spotřební dani na základě čl. 31 odst. 1 prvního pododstavce nebo čl. 34 odst. 1, nevznikne daňová povinnost s ohledem na zboží podléhající spotřební dani, jež bylo zcela zničeno nebo nenahraditelně ztraceno.

Ve vztahu k tomuto zboží se použije přiměřeně čl. 7 odst. 4 druhému a třetímu pododstavci.

Jistota složená podle čl. 32 odst. 3 písm. a) nebo podle čl. 34 odst. 4 písm. b) se zcela nebo částečně uvolní.

ODDÍL 5 NESROVNALOSTI BěHEM PřEPRAVY ZBOžÍ PODLÉHAJÍCÍHO SPOTřEBNÍ DANI

Článek 36

1. Pokud zboží podléhající spotřební dani, které je přepravováno podle čl. 31 odst. 2, nedorazí do členského státu určení, daňová povinnost ke spotřební dani vznikne v souladu s čl. 31 odst. 1 prvního pododstavce v členském státě, v němž byla dotyčná přeprava ukončena nebo v němž zboží tuto přepravu opustilo.

Daň dluží osoba, která zaručila její zaplacení v souladu s čl. 32 odst. 3 písm. a) nebo čl. 34 odst. 4 písm. b).

Jakmile je prokázáno, že příslušné orgány dotčeného členského státu zjistily vznik daňové povinnosti ke spotřební dani, členský stát, v němž bylo zboží propuštěno pro spotřebu, spotřební daň vrátí nebo promine; členský stát určení uvolní jistotu složenou podle čl. 32 odst. 3 písm. a) nebo podle čl. 34 odst. 4 písm. b).

Jestliže přeprava je ukončena nebo zboží opustilo přepravu v členském státě, v němž bylo zboží propuštěno pro spotřebu, členský stát určení uvolní jistotu složenou podle čl. 32 odst. 3 písm. a) nebo podle čl. 34 odst. 4 písm. b).

2. Nelze-li určit, kde přeprava uvedená v odstavci 1 skončila nebo kde zboží tuto přepravu opustilo, má se za to, že tato událost (dále jen „nesrovnalost“) nastala v členském státě, v němž bylo zboží propuštěno pro spotřebu.

Pokud je však před uplynutím lhůty tří let ode dne odeslání zboží zjištěn členský stát, v němž k nesrovnalosti došlo, vyrozumí tento členský stát příslušné orgány členského státu, v němž bylo zboží propuštěno pro spotřebu.

Jakmile je prokázán výběr spotřební daně jiným členským státem, členský stát, v němž bylo zboží propuštěno pro spotřebu, vyměřenou nebo vybranou spotřební daň promine nebo vrátí.

3. Pro účely tohoto článku platí, že není-li známo, kdy k nesrovnalosti došlo, má se za to, že k ní došlo v okamžiku odeslání zboží podléhajícího spotřební dani.

KAPITOLA VI Různá ustanovení

ODDÍL 1 ZNAčENÍ

Článek 37

1. Aniž je dotčen čl. 7 odst. 1, mohou členské státy vyžadovat, aby zboží podléhající spotřební dani v okamžiku propuštění pro spotřebu na jejich území nebo v případech stanovených v čl. 31 odst. 1 prvním pododstavci a čl. 34 odst. 1 při vstupu na jejich území neslo daňové značení nebo vnitrostátní identifikační značení používané pro daňové účely.

2. Každý členský stát vyžadující používání daňového značení nebo vnitrostátního identifikačního značení podle odstavce 1 je musí zpřístupnit oprávněným skladovatelům v ostatních členských státech.

3. Aniž jsou dotčeny předpisy, které přijmou k zajištění řádného provádění tohoto článku a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, dbají členské státy na to, aby toto značení nebylo překážkou volného pohybu zboží podléhajícího spotřební dani. Je-li zboží podléhajícímu spotřební dani opatřeno takovými značeními, jakákoliv částka zaplacená nebo zaručená za účelem získání těchto značení má být vrácena, prominuta nebo uvolněna členským státem, který je vydal, vznikla-li daňová povinnost ke spotřební dani a tato spotřební daň byla vybrána v jiné členském státě.

4. Daňová nebo identifikační značení podle odstavce 1 platí v členském státě, který je vydal. Členské státy však mohou tato značení vzájemně uznávat.

ODDÍL 2 DROBNÍ VÝROBCI VÍNA

Článek 38

1. Členské státy mohou osvobodit drobné výrobce vína od požadavků v kapitolách III a IV a od dalších požadavků týkajících se přepravy a sledování. Uskutečňují-li tito drobní výrobci plnění uvnitř Společenství sami, musí o tom uvědomit své příslušné orgány a vyhovět požadavkům stanoveným nařízením Komise (ES) č. 884/2001[23].

2. „ Drobnými výrobci vína “ se rozumí osoby vyrábějící v průměru méně než 1 000 hl vína ročně.

3. Jsou-li drobní výrobci vína osvobozeni podle odstavce 1, příjemce prostřednictvím dokladu požadovaného nařízením (ES) č. 884/2001 nebo odkazu na tento doklad uvědomí příslušné orgány členského státu určení o přijatých dodávkách vína .

ODDÍL 3 ZÁSOBOVÁNÍ LODÍ A LETADEL

Článek 39

Dokud Rada nepřijme předpisy Společenství o zásobování lodí a letadel, mohou členské státy v této věci ponechat v platnosti své vnitrostátní předpisy.

KAPITOLA VII Závěrečná ustanovení

Článek 40

1. Komisi je nápomocen výbor s názvem „Výbor pro spotřební daně“.

2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 41

Kromě úkolů uvedených v článku 40 Výbor pro spotřební daně zkoumá záležitosti týkající se uplatňování předpisů Společenství o spotřebních daních, které mu přednese jeho předseda buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce některého členského státu.

Článek 42

Směrnice 92/12/EHS se zrušuje s účinkem od[1. dubna 2009].

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.

Článek 43

Až do [31. prosince 2009] mohou členské státy odeslání povolit, aby přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně byla zahájena za použití formalit stanovených v čl. 15 odst. 6 a v článku 18 směrnice 92/12/EHS.

Tato přeprava a její vyřízení podléhá ustanovením uvedeným v prvním pododstavci, jakož i v čl. 15 odst. 4 a 5 a článku 19 směrnice 92/12/EHS. Čl. 15 odst. 4 uvedené směrnice se použije s ohledem na veškeré ručitele určené podle čl. 17 odst. 1 této směrnice.

Na tuto přepravu se nevztahují články 20 až 26 této směrnice.

Článek 44

1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [28. února 2009]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Budou tyto předpisy používat od [1. dubna 2009].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 45

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 46

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne .

Za Radu

předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

Srovnávací tabulka č. 1: Směrnice 92/12/EHS > nová směrnice |

Článek směrnice 92/12/EHS | Nový článek | Článek směrnice 92/12/EHS | Nový článek |

Článek 1 | Článek 1 | Čl. 15 odst. 5 | Článek 21 |

Článek 2 | Článek 5 a 6 | Článek 16 | Článek 18 |

Čl. 3 odst. 1 | Článek 1 | Článek 17 | - |

Čl. 3 odst. 2 | Čl. 2 odst. 2 | Čl. 18 odst. 1 | Čl. 20 odst. 1, čl. 20 odst. 2 a článek 27 |

Čl. 3 odst. 3 | Čl. 2 odst. 3 | Čl. 18 odst. 2 až 6 | - |

Článek 44 | Článek 4 | Článek 19 | Čl. 20 odst. 3 až 5, články 23, 24 a 29 |

Čl. 5 odst. 1 | Čl. 2 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 | Článek 20 | Článek 9 |

Čl. 5 odst. 2 | Čl. 7 odst. 2 | Článek 21 | Článek 37 |

Čl. 5 odst. 3 | - | Čl. 22 odst. 1 a čl. 22 odst. 2 | Článek 10 |

Čl. 22 odst. 3 | Čl. 31 odst. 4 |

Čl. 22 odst. 4 | Čl. 34 odst. 7 |

Čl. 22 odst. 5 | - |

Čl. 6 odst. 1 | Čl. 7 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 | Čl. 23 odst. 1 | Článek 11 |

Čl. 23 odst. 1a | Článek 12 |

Čl. 23 odst. 2 | - |

Čl. 6 odst. 2 | Článek 8 | Čl. 23 odst. 3 | - |

Článek 7 | Článek 31, 32 a 33 | Čl. 23 odst. 4 | - |

Článek 8 | Článek 30 | Čl. 23 odst. 5 | Článek 39 |

Článek 99 | Článek 30 | Článek 24 | Článek 40 a 41 |

Článek 10 | Článek 34 | Článek 25 | - |

Článek 11 | Čl. 14 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 | Článek 26 | - |

Článek 12 | Čl. 15 odst. 1 | Článek 26a | - |

Článek 13 | Čl. 15 odst. 2 | Článek 27 | - |

Článek 14 | Čl. 7 odst. 4 a čl. 7 odst. 5) | Článek 28 | - |

Čl. 15 odst. 1 | Čl. 16 odst. 1 a čl. 16 odst. 3 | Článek 29 | Článek 38 |

Čl. 15 odst. 2 | - | Článek 30 | - |

Čl. 15 odst. 3 | Článek 17 | Článek 30a | - |

Čl. 15 odst. 4 | Čl. 19 odst. 2 | Článek 31 | Článek 44 a 45 |

Čl. 15 odst. 5 | Čl. 20 odst. 8 | Článek 32 | Článek 46 |

.

Srovnávací tabulka č. 2: Nová směrnice > směrnice 92/12/EHS |

Nový článek | Článek směrnice 92/12/EHS | Nový článek | Článek směrnice 92/12/EHS |

Článek 1 | Článek 1 a čl. 3 odst. 1 | Článek 21 | Čl. 15 odst. 6 |

Čl. 2 odst. 1 až 3 | Čl. 5 odst. 1, čl. 3 odst. 2 a čl. 3 odst. 3 | Článek 22 | Nový |

Článek 3 | Nový | Článek 23 | Článek 19 |

Článek 4 | Článek 4 | Článek 24 | Článek 19 |

Články 5 a 6 | Článek 2 | Článek 25 | Nový |

Čl. 7 odst. 1 a čl. 7. odst. 2 | 6(1), 5(1), 5(2) | Článek 26 | Nový |

Čl. 7 odst. 3 | Nový | Článek 27 | Čl. 18 odst. 1 |

Čl. 7 odst. 4 a čl. 7 odst. 5 | Článek 14 | Článek 28 | Nový |

Článek 8 | Čl. 6 odst. 2 | Článek 29 | Čl. 19 odst. 2 |

Článek 9 | Článek 20 | Článek 30 | Článek 8 a 9 |

Článek 10 | Čl. 22 odst. 111 a čl. 22 odst. 2 | Článek 31, 32 a 33 | Článek 7 |

Čl. 31 odst. 4 | Čl. 22 odst. 3 |

Čl. 34 odst. 7 | Čl. 22 odst. 4 |

Článek 11 | Čl. 23 odst. 1 | Článek 34 | Článek 10 |

Článek 12 | Čl. 23 odst. 1a |

Článek 13 | Nový | Článek 35 | Nový (KOM/2004/227) |

Článek 14 | Článek 11 | Článek 36 | Nový (KOM/2004/227) |

Článek 15 | Článek 12 a 13 | Článek 37 | Článek 21 |

Čl. 16 odst. 1 a čl. 16 odst. 3 | Čl. 15 odst. 1 | Článek 38 | Článek 29 |

Čl. 16 odst. 2 | Nový |

Článek 17 | Čl. 15 odst. 3 | Článek 39 | Čl. 23 odst. 5 |

Článek 18 | Článek 16 | Článek 40 | Čl. 24 odst. 1 až 3 |

Čl. 19 odst. 1 | Nový | Článek 41 | Čl. 24 odst. 4 |

Čl. 19 odst. 2 | Čl. 15 odst. 4 | Článek 42 | Nový |

Čl. 20 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 | Čl. 18 odst. 1 | Článek 43 | Nový |

Čl. 20 odst. 3 až 5 | Článek 19 | Článek 44 | Článek 31 |

Čl. 20 odst. 6 a čl. 20 odst. 7 | Nový | Článek 45 | Článek 31 |

Čl. 20 odst. 8 | Čl. 15 odst. 5 | Článek 46 | Článek 32 |

[1] Úř. věst. L 76, 23.3.1992, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/106/ES(Úř. věst. L 359, 4.12.2004, s. 30).

[2] Úř. věst. L 162, 1.7.2003, s. 5.

[3] Úř. věst. C 122, 30.4.2004, s. 44.

[4] Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/75/ES(Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 100).

[5] Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

[6] Úř. věst. L 359, 4.12.2004, s. 1.

[7] Úř. věst. L 276, 19.9.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1792/2006 (Úř. věst. L 362, 20.12.2006, s. 1).

[8] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/512/ES, (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

[9] Úř. věst. C , , s. .

[10] Úř. věst. C , , s. .

[11] Úř. věst. C , , s. .

[12] Úř. věst. L 76, 23.3.1992, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/106/ES(Úř. věst. L 359, 4.12.2004, s. 30).

[13] Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 21. Směrnice naposledy pozměněná Aktem o přistoupení z roku 2005.

[14] Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 29.

[15] Úř. věst. L 291, 6.12.1995, s. 40. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2002/10/ES (Úř. věst. L 46, 16.2.2002, s. 26).

[16] Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2003/117/ES (Úř. věst. L 333, 20.12.2003, s. 49).

[17] Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2003/117/ES.

[18] Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/75/ES(Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 100).

[19] Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1791/2006(Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).

[20] Úř. věst. L 162, 1.7.2003, s. 5.

[21] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES(Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

[22] Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

[23] Úř. věst. L 128, 10.5.2001 s. 32.