a)

domnívá se, že postup při uzavírání dohody postrádá demokratickou legitimitu, neboť v žádné z jeho fází neproběhla dostatečná demokratická kontrola či schválení Parlamentem; konstatuje, že Rada volí pro uzavírání mezinárodních dohod, jež mají vliv na základní práva občanů Evropské unie, tento postup zcela běžně;

b)

poznamenává, že navzdory opakovaným žádostem nebyl Parlament v žádné fázi informován o přijetí mandátu, průběhu jednání nebo uzavření dohody, ani s ním tyto záležitosti nebyly konzultovány; domnívá se proto, že postup Rady není v souladu se zásadami loajální spolupráce;

c)

poznamenává, že souhlas národního parlamentu je požadován pouze v deseti z 27 členských států EU, aniž by existovala možnost navrhnutí jakýchkoli změn; považuje tento postup za naprosto nepřiměřený; a poznamenává, že budoucí změny podmínek smlouvy budou provedeny bez schválení národními parlamenty;

d)

má i nadále pochybnosti ohledně právního základu, který Rada zvolila pro mezinárodní dohodu, jež se týká pouze potřeb vnitřní bezpečnosti třetí země a není přínosem pro bezpečnost EU, členských států ani občanů EU; proto si vyhrazuje právo vystoupit před Soudním dvorem Evropských společenství, pokud bude legitimita této dohody zpochybněna třetí osobou;

e)

vyzývá Radu a Komisi, aby plně zapojovaly Parlament a národní parlamenty do schvalování mandátů pro jednání a uzavírání jakýchkoli budoucích smluv o předávání osobních údajů, zejména s ohledem na stávající jednání s Jižní Koreou o předávání údajů z jmenné evidence cestujících;

f)

poznamenává, že v celém textu smlouvy je zmiňována celá řada cílů a že jsou vedle sebe používány různé výrazy:

g)

domnívá se proto, že účel omezení je naprosto nedostatečný, neboť znemožňuje stanovit, zda jsou opatření oprávněná a přiměřená; domnívá se, že následkem toho dohoda možná neodpovídá standardům ochrany údajů na mezinárodní úrovni a na úrovni EU, ani není v souladu s článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která vyžaduje přesné vymezení účelu omezení; domnívá se, že následkem toho by mohla být dohoda napadena u soudu;

h)

vítá skutečnost, že australský zákon o ochraně soukromí bude platit neomezeně pro občany EU, je však znepokojen případnými výjimkami a vynětími, v jejichž důsledku by byla právní ochrana občanů EU nedostatečná; domnívá se, že dohoda by měla být plně v souladu nejen s australskými právními předpisy o ochraně údajů, ale také, a to především, s právními předpisy EU; trvá na tom, že pouhé dodržování dohody nemůže nahradit formální potvrzení, že míra ochrany je odpovídající, že právní předpisy, politiky a zásady Evropské unie a Austrálie týkající se ochrany údajů vycházejí ze stejného základu;

i)

vítá rozhodnutí zpřístupnit souborné údaje pouze v případě, že budou anonymní;

j)

bere na vědomí, že s ohledem na práva subjektů údajů dohoda stanoví, že Austrálie zajistí systém umožňující fyzickým osobám uplatňovat svá práva, který jim bude přístupný bez ohledu na jejich národnost či zemi bydliště; s ohledem na informovanost cestujících je třeba ocenit ochotu australských celních orgánů informovat veřejnost o zpracování údajů jmenné evidence cestujících;

k)

poznamenává, že na rozdíl od Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických (6) je v případě této dohody s Austrálií stanoven mechanismus pro řešení konfliktů pro případ vzniku sporu mezi účastníky této dohody a že evropské orgány pro ochranu údajů mohou uplatnit své stávající pravomoci za účelem pozastavení toků údajů s cílem ochránit fyzické osoby, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů, existuje-li vysoká pravděpodobnost, že jsou porušována ustanovení této dohody;

l)

vítá účast orgánů pro ochranu údajů ve společném přezkumu, ale vyslovuje politování nad tím, že pro tento přezkum není stanovena pevná lhůta; vyzývá Komisi a Radu, aby požadovaly provedení přezkumu do konce května roku 2010 a předložily Parlamentu zjištění vycházející z tohoto přezkumu;

m)

ve vztahu k dalšímu předávání údajů vítá skutečnost, že existují omezené možnosti tohoto postupu, zejména vzhledem k tomu, že další předávání údajů se provádí případ od případu a australská celní správa vede záznamy o takto sdělených informacích;

n)

poznamenává, že podle čl. 2 odst. 2 nebudou žádné údaje uchovány, ale v bodu 12 přílohy je zmíněno období pro uchovávání údajů po dobu 5,5 let; ačkoliv je tato lhůta kratší než v dohodách s USA, domnívá se Parlament, že přiměřenost lhůty pro uchovávání údajů v délce 5,5 let nelze potvrdit, neboť účely, pro které jsou údaje cestujících uchovávány, nejsou dostatečně vymezeny;

o)

k otázce citlivých údajů poznamenává, že australská celní správa konkrétně sdělila, že je nechce nebo nepotřebuje, což vyvolává otázku, proč jiné jurisdikce jako Kanada nebo USA citlivé údaje potřebují, a dává větší záruku, že australská celní správa skutečně veškeré citlivé údaje, které obdrží, vytřídí a vymaže; avšak skutečnost, že odpovědnost správce údajů za filtrování citlivých údajů předávaných ze zdrojů EU je přenechána příjemci těchto údajů, tj. australské celní správě, je v souladu s přijatými standardy ochrany údajů, jako jsou Úmluva Rady Evropy č. 108 ze dne 28. ledna 1981 (7) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8);

p)

trvá na tom, že výměna diplomatických nót není přijatelným způsobem provedení změn v seznamu orgánů a agentur, jimž je umožněn přístup k údajům jmenné evidence cestujících;

q)

s politováním konstatuje, že pokud jde o kategorie údajů předávaných australské celní správě se požadované údaje shodují s kategoriemi údajů uvedenými ve výše zmíněné dohodě se Spojenými státy z roku 2007 (34 oblastí údajů bylo rozděleno do 19 kategorií údajů, což vyvolávalo dojem, že objem předávaných údajů byl podstatně snížen, k čemuž však ve skutečnosti nedošlo); tak rozsáhlé shromažďování údajů není zdůvodnitelné a je třeba jej považovat za neúměrné;