25.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 200/37

—

vítá způsob, jakým agenda konsoliduje práci Komise týkající se sociální politiky. Obnovená agenda a navrhovaná opatření sestávají v podstatě z praktických přípravných prací, které Komise již zahájila. Agenda proto obsahuje relativně málo nových iniciativ, které by mohly zviditelnit sociální politiku EU nebo obohatit její skutečný obsah;

—

zdůrazňuje význam sociální a regionální soudržnosti pro dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie a připomíná význam místní a regionální úrovně pro pokrok v této záležitosti;

—

poukazuje na to, že hospodářské a sociální činnosti se vzájemně automaticky nepodporují a nedoplňují a že je třeba nepřetržitě zajišťovat účinnou a vzájemnou rovnováhu mezi jejich cíli a prostředky. To je obzvláště důležité v současné době, kdy rychlé změny v globální ekonomice v široké veřejnosti zvyšují pocit nejistoty;

—

zdůrazňuje, že je nutné věnovat pravidelně pozornost sociálnímu dopadu politik EU. Například sociální dopady vnitřního trhu EU byly někdy nepředvídatelné, a ne vždy se na ně bylo možné připravit;

—

žádá Komisi, aby shromáždila srovnatelné a vícerozměrné poznatky výzkumu o posílení účinnosti systémů sociálního zabezpečení, a poukazuje zejména na obecné podmínky na místní a regionální úrovni, které jsou hlavními poskytovateli sociálních a zdravotních služeb.

Zpravodaj

:

pan Veikko Kumpumäki (FI/SES), člen regionálního zastupitelstva regionu Lapland

1.

vítá způsob, jakým agenda konsoliduje práci Komise týkající se sociální politiky. Obnovená agenda a navrhovaná opatření sestávají v podstatě z praktických přípravných prací, které Komise již zahájila. Agenda proto obsahuje relativně málo nových iniciativ, které by mohly zviditelnit sociální politiku EU nebo obohatit její skutečný obsah;

2.

poukazuje na to, že veřejná konzultace zaměřená na vyhodnocení sociální reality EU pomohla zdůraznit, že důvěra veřejnosti v EU závisí tak či onak na důvěryhodné evropské sociální politice, jež je základním prvkem evropského sociálního modelu. Budování důvěry je nezbytné pro pokrok, modernizaci a otevřenost vůči změnám;

3.

zdůrazňuje význam sociální a regionální soudržnosti pro dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie a připomíná význam místní a regionální úrovně pro pokrok v této záležitosti;

4.

poukazuje na to, že hospodářské a sociální činnosti se vzájemně automaticky nepodporují a nedoplňují a že je třeba nepřetržitě zajišťovat účinnou a vzájemnou rovnováhu mezi jejich cíli a prostředky. To je obzvláště důležité v současné době, kdy rychlé změny v globální ekonomice v široké veřejnosti zvyšují pocit nejistoty;

5.

zdůrazňuje, že je nutné věnovat pravidelně pozornost sociálnímu dopadu politik EU. Například sociální dopady vnitřního trhu EU byly někdy nepředvídatelné, a ne vždy se na ně bylo možné připravit;

6.

považuje za důležité konstatování v rámci sociální agendy o stálosti základních sociálních cílů a o závazku EU ohledně harmonických, soudržných a inkluzivních společností;

7.

vyzdvihuje, že na sociální politiku má také být nahlíženo jako na prvek, který zajišťuje a podporuje harmonický rozvoj společnosti, a nejen jako na prostředek flexibility a změny;

8.

uznává potřebu rozsáhlejší sociální agendy a význam celoživotního učení jako klíčového prvku této agendy. Učení však nesmí být viděno pouze jako faktor konkurenceschopnosti, je třeba uznat také jeho velký sociální význam. Kromě zajištění příležitostí pro úspěch jednotlivců je nutné zaručit sociální ochranu a zapojení osob, které byly méně úspěšné;

9.

podtrhuje význam solidarity mezi různými skupinami obyvatel, mezi generacemi a mezi regiony. Je třeba rozšířit debatu o změnách ve věkové struktuře obyvatel a o vhodnosti a udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení tak, aby byly zahrnuty všechny věkové skupiny a skupiny obyvatelstva, přitom je třeba zohlednit zejména aktivní účast zdravotně postižených a částečně zdravotně postižených osob;

10.

žádá Komisi, aby shromáždila srovnatelné a vícerozměrné poznatky výzkumu o posílení účinnosti systémů sociálního zabezpečení, a poukazuje zejména na obecné podmínky na místní a regionální úrovni, které jsou hlavními poskytovateli sociálních a zdravotních služeb;

11.

podporuje posilování spolupráce v Evropě za účelem usnadnění integrace přistěhovalců a zdůrazňuje, že v rámci tohoto úsilí mohou být využity zkušenosti místních a regionálních samospráv;

12.

v souvislosti s třemi vzájemně propojenými cíli konstatuje, že:

13.

domnívá se, že místní a regionální úroveň může poskytnout významný příspěvek ohledně inovací a vývoje za účelem naplnění potřeb EU. V rámci obnovené sociální agendy by mělo být možné účinně čerpat ze zkušeností místní a regionální úrovně;

14.

souhlasí s tím, aby se pokračovalo s řadou činností zaměřených na děti a mládež, a obzvláště zdůrazňuje význam preventivních opatření;

15.

poukazuje na to, že při zlepšování a hodnocení kvality vzdělávacích systémů by měla být vedle výsledků dosažených ve vzdělání věnována pozornost také spokojenosti, bezpečnosti a štěstí dětí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat také pedagogickým schopnostem učitelů a rovným příležitostem na všech úrovních vzdělávání;

16.

vyzývá k tomu, aby otevřená metoda koordinace byla zaměřena na přípravu a rozvoj osvědčených řešení a postupů na místní a regionální úrovni, jakož i na šíření informací tak, aby bylo umožněno jejich širší uplatnění. VR v tomto kontextu připomíná, že otevřená metoda koordinace je dobrovolnou spoluprací mezi členskými státy;

17.

poukazuje na to, že růst a zaměstnanost nejsou pro zaručení sociálně spravedlivé společnosti dostačující, zapotřebí je rovněž účinná a odpovědná sociální politika na všech úrovních;

18.

zdůrazňuje nutnost shromažďovat a šířit rozsáhlé a různé informace za účelem umožnit existenci účinných modelů flexikurity;

19.

zdůrazňuje, že celoživotní učení by mělo být v zájmu všech věkových vrstev a skupin obyvatelstva a dostupné všem, to však ještě vyžaduje rozsáhlé zvyšování povědomí, a rozvoj kvalitního vzdělávání pro dospělé vyžaduje širokou spolupráci na všech správních úrovních a mezi různými zainteresovanými stranami. S ohledem na odborné vzdělávání je zejména důležité zaručit, aby vzdělání zprostředkovávalo schopnosti potřebné pro výkon povolání a aby vzdělávací systém v případě nutnosti dokázal rychle reagovat na nové potřeby ve vzdělávání. Bylo by dobré vyvinout pokud možno ve spolupráci s místními a regionálními samosprávami odhad poptávky po vzdělávání;

20.

poukazuje na to, že společnost potřebuje také odborné síly s kvalifikací v oblasti péče a opatrování, a proto by měly být také jmenovány jako součást „moderního souboru dovedností“, který je uveden v sociální agendě;

21.

zdůrazňuje potřebu nových forem vzdělávání, které by slučovaly práci a učení, a navrhuje vést otevřený dialog mezi veřejnými orgány, zaměstnavateli a občany o jejich zodpovědnosti s ohledem na úpravy týkající se sloučení práce a učení;

22.

poukazuje zejména na cíl zlepšit současně kvalitu pracovních míst a pracovní výsledky, a domnívá se, že je důležité šířit příslušné výsledky výzkumu a osvědčené postupy;

23.

vítá závazek Komise zajistit, aby nedošlo k rozporům mezi základními právy a svobodami obsaženými ve Smlouvách, a žádá Komisi, aby v této otázce zohlednila také zkušenosti místní a regionální samosprávy;

24.

zdůrazňuje, že při analýze a rozvoji evropských systémů zdravotní péče je třeba zohlednit jejich širší aspekty, včetně plánování, kvality a dostupnosti služeb a pracovní síly. Místní a regionální samosprávy jsou jakožto hlavní organizátoři sociálních a zdravotních služeb klíčovými partnery v tomto úsilí;

25.

velmi vítá úsilí Komise zajistit, aby vnitřní trh a pravidla hospodářské soutěže podporovaly rozvoj kvalitních a všem přístupných sociálních služeb. To znamená zajistit pevný právní základ pro služby obecného zájmu a rovněž zřídit kanály nezbytné pro otevřenou debatu a řešení problémů souvisejících se sladěním sociálních služeb a pravidel vnitřního trhu. Zkušenosti na místní a regionální úrovni by měly být pravidelně shromažďovány, aby byl zaručen dostatek informací a rozsáhlejší využití osvědčených postupů. Tato povinnost však pro členské státy nezahrnuje žádné rozsáhlé povinnosti předkládat zprávy a pro místní samosprávy to nemá znamenat nepřiměřený nárůst administrativy;

26.

doporučuje v úsilí EU v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení upřednostnit sociální práva a solidaritu a do hloubky se zamyslet, zda potravinové programy a potravinové banky mají být součástí evropského sociálního státu v 21. století;

27.

považuje za důležité podporovat rovnost mužů a žen, odstranit jejich platové nerovnosti (tzv. „gender pay gap“) a sladit profesní a rodinný život;

28.

podporuje důraz kladený na novou prioritu politik souvisejí s nediskriminací a zdůrazňuje významný potenciál EU být v této oblasti průkopníkem;

29.

vítá široký záběr sociální agendy, která shrnuje činnosti různých oblastí. Zároveň však vyzývá Komisi, aby zajistila, že tento přístup nezastíní klíčové problémy tradiční sociální politiky, k nimž patří rostoucí rozdíly v příjmech a nerovnost, a kroky nezbytné k jejich řešení;

30.

poukazuje na to, že opatření předložená v agendě mají často mnoho různých rozměrů, které si někdy odporují, což vyžaduje podrobnější prozkoumání. Např. v souvislosti s podporou mobility je třeba věnovat pozornost problémům způsobeným stěhováním mladých lidí, což vede k narušení věkové skladby v některých oblastech. Výbor zdůrazňuje, že je třeba chránit i „nemobilní“ část obyvatelstva a zajistit rovné příležitosti v méně atraktivních oblastech. Dále je nutné zvážit také environmentální dopad zvýšené mobility;

31.

zdůrazňuje, že otevřená metoda koordinace by měla být jako ostatní metody evropské sociální politiky rozvíjena na základě potřeb sociální politiky jednotlivých členských států, jejichž nejlepší znalost má místní a regionální úroveň. Mezi členskými státy a jejich regiony existují velké rozdíly, a proto by zavádění kvantitativních cílů sociální politiky mohlo být problematické. Otevřená koordinace na evropské úrovni by měla být zlepšena zejména tak, že bude uplatňována pro klíčové otázky, pro zlepšení účinnosti předkládání zpráv a výzkumu a pro posílení role, kterou má díky specifickým znalostem místní a regionální úrovně při zavádění a rozvíjení koordinačních procesů. To by mohlo významně zvýšit dopad a viditelnost metody a tak i kvalitu evropské sociální politiky, jež je významným prvkem evropského procesu integrace. Vazba mezi metodou otevřené koordinace a místními a regionální samosprávou je v současné době slabá;

32.

poukazuje na roli a potenciál sociálního dialogu na evropské úrovni při přípravě iniciativ a jejich zavádění v rámci agendy na místní a regionální úrovni a považuje za důležité, aby byl tento dialog posílen.