19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 325/60

—

zdůrazňuje, že snížení průmyslových emisí je nejdůležitější u znečištění ovzduší; směrnice o průmyslových emisích je významným evropským opatřením umožňujícím členským státům splnění vlastních emisních cílů do roku 2020;

—

domnívá se, že u znečištění ovzduší nejde směrnice dostatečně daleko a je zklamán málo přísnou mezní hodnotou emisí (viz příloha I) velkých spalovacích zařízení; Výbor by dále rád poukázal na skutečnost, že stále panuje značný rozdíl mezi mezními hodnotami emisí uvedenými v návrhu a hodnotami uvedenými v příslušném dokumentu BREF (Best Available Technique Reference) pro velká spalovací zařízení; tyto hodnoty by měly být sladěny a zpřísněny;

—

důrazně doporučuje zařazení systému praktických přezkumů, který by umožnil částečný přezkum směrnice (např. technických kapitol a mezních hodnot emisí) prostřednictvím postupu spolurozhodování; velkou pozornost proto též věnuje budoucím úpravám legislativy, jež budou prováděny podle sevillského procesu (viz příloha I), což není právní postup podle Smlouvy a není předmětem demokratické kontroly;

—

zásadně nesouhlasí s návrhem Komise stanovit kritéria pro udělování výjimek na základě místních podmínek postupem projednávání ve výborech, a to z těchto důvodů:

Zpravodaj

:

pan Cor LAMERS (NL/ELS), starosta města Houten

1.

konstatuje, že místní a regionální orgány v různých členských státech EU hrají zásadní úlohu při provádění environmentální a průmyslové politiky a disponují rozsáhlými pravomocemi v politikách prevence a prosazení omezení znečištění,

2.

důrazně podporuje prevenci znečištění a zásadu „znečišťovatel platí“, a proto oceňuje tento cíl směrnice o průmyslových emisích,

3.

zdůrazňuje význam opatření prováděných u zdroje. Je třeba určit příčiny znečištění a řešit emise u jejich zdroje co nejhospodárnějším způsobem, jenž bude zároveň co nejšetrnější k životnímu prostředí,

4.

konstatuje, že jak v městských, tak ve venkovských oblastech má kvalita ovzduší, vody a půdy přímý vliv na každodenní život občanů. Velká průmyslová zařízení v EU mají stále značný podíl na objemu emisí hlavních znečišťujících látek,

5.

konstatuje, že politiky v oblasti čistoty vody a ovzduší mají přeshraniční rozměr, a vyžadují tedy opatření na úrovni EU. Vítá proto směrnici o průmyslových emisích, neboť jde o evropský nástroj snížení průmyslových emisí u zdroje,

6.

je silně přesvědčen, že návrh zahrnuje opatření, která jsou nutná a mají velkou šanci dosáhnout environmentálních přínosů. V tomto ohledu oceňuje lepší využití dokumentů BREF (Best Available Technique Reference Documents, viz příloha I) dle návrhu směrnice, neboť bude větším přínosem pro životní prostředí,

7.

zdůrazňuje, že snížení průmyslových emisí je nejdůležitější u znečištění ovzduší. Směrnice o průmyslových emisích je významným evropským opatřením umožňujícím členským státům splnění vlastních emisních cílů do roku 2020. Začlenění nižší kategorie velkých spalovacích zařízení od 20 do 50 megawattů (MW) je proto významným aspektem nové směrnice,

8.

domnívá se, že u znečištění ovzduší nejde směrnice dostatečně daleko:

9.

má proto obavy, aby směrnice nepřinesla především krátkodobý prospěch. Výbor je velmi znepokojen eventuálními omezenými dlouhodobými přínosy (viz odstavec 17),

10.

zdůrazňuje, že povolení IPPC (Integrovaná prevence a omezování znečištění, viz příloha I) by měla i nadále vycházet z integrovaného přístupu, který zahrnuje životní prostředí, výrobu, technickou proveditelnost, nákladovou účinnost a jako neméně důležitý prvek místní podmínky,

11.

souhlasí s Evropskou komisí, že směrnice o IPPC není v současné době náležitě provedena ve všech členských státech. Směrnice o IPPC se provádí obtížně a ne vždy byly využity dokumenty BREF, mimo jiné z důvodu jejich přílišné technické povahy a složitosti,

12.

zaznamenal, že povolení spíše reflektují centralizované a homogenizované normy a požadavky. I když se tato skutečnost jeví pozitivně, je kvůli ní neustále těžší z těchto povolení pohledem rozpoznat, co vlastně podniky dělají, vyrábějí, zpracovávají nebo optimalizují,

13.

zastává názor, že směrnice o průmyslových emisích (která zahrnuje přezkum směrnice o IPPC) byla předložena pouze několik týdnu po lhůtě pro provedení stávajících předpisů o IPPC, jež byla stanovena na 31. října 2007. Přezkum tedy přichází před tím, než měla stávající právní úprava o IPPC příležitost prokázat svoji funkčnost a účinnost, a co je důležitější, než bylo možno plně vyhodnotit její účinek v podobě snížení emisí,

14.

domnívá se, že konsolidace sedmi směrnic do jediné je velmi odvážný přístup, přičemž vhodnější by možná byl postupný proces nebo model rámcové směrnice s dceřinnými směrnicemi. Rámcová směrnice by také byla příležitostí k tomu, aby se i další, přímo navazující směrnice – jako např. směrnice o městských odpadních vodách – mohly začlenit, aniž by to ohrozilo přezkumy rámcové směrnice v budoucnu,

15.

podporuje zásadu lepších právních předpisů. Návrh Komise na konsolidaci sedmi směrnic odpovídá této zásadě. Nová směrnice do určité míry zjednodušuje postup vydávání povolení. Výbor se však domnívá, že jednotlivé části směrnice nebyly plně konsolidovány, a protože dosud existují značné rozdíly mezi směrnicí a dokumenty BREF, nebudou vyřešeny všechny praktické problémy,

16.

vyjadřuje pochybnost, zda jsou ve stávajícím návrhu vyřešeny dnes známé nesoulady a nejasnosti definic. Nejasné je např. to, jaký bude mít dopad nová definice BAT (od nejlepší dostupné technologie k nejlepší dostupné technice). To, že se přihlédne k širší perspektivě určité technologie namísto pouze techniky, se lépe prováže s podnikovými investicemi, bude to přínosem pro rovné podmínky, a tím povede k nápaditějším řešením ekologických otázek,

17.

je vážně znepokojen možnými dopady konsolidace na budoucí přezkumy. Současný návrh zahrnuje několik různých technických odborností. Délka a především pak složitost témat bude znamenat obtížné, ne-li nemožné provedení přezkumu směrnice v budoucnu, a následnou úpravu legislativy podle budoucích potřeb a technického rozvoje stanovením přísnějších provozních požadavků, např. mezních hodnot emisí,

18.

chápe, že Komise navrhuje řešit problém obtížných budoucích přezkumů napojením směrnice na dokumenty BREF. Směrnice stanovuje minimální standardy, které je nutno splnit, a dokumenty BREF, jež je snadné přezkoumat, budou zajišťovat aktuálnost systému podle technologického vývoje a souvisejících přísnějších mezní hodnot emisí (BAT-AEL, viz příloha I). Výbor má vážné obavy, pokud jde o možné budoucí rozdíly mezi BAT-AEL (v dokumentech BREF, které bude možno přezkoumat) a mezními hodnotami emisí (ve směrnici). Existuje značné riziko, že systém zastará, a nebude v budoucnu příliš přispívat ke zlepšení životního prostředí,

19.

důrazně doporučuje zařazení systému praktických přezkumů, který by umožnil částečný přezkum směrnice (např. technických kapitol a mezních hodnot emisí) prostřednictvím postupu spolurozhodování. Velkou pozornost proto též věnuje budoucím úpravám legislativy, jež budou prováděny podle sevillského procesu (viz příloha I), což není právní postup podle Smlouvy a není předmětem demokratické kontroly,

20.

je spokojen s nedávným zlepšením dokumentů BREF a považuje je za užitečné referenční dokumenty. Hlavní část dokumentů BREF je však dostupná pouze v angličtině, což může způsobovat obtíže regionálním a místním orgánům provádějícím inspekce a orgánům vydávajícím povolení. Výbor proto požaduje překlad hlavních kapitol dokumentů BREF (např. těch, jež ustavují nejlepší dostupnou techniku (BAT, viz Příloha I) pro konkrétní odvětví) do všech jazyků EU,

21.

považuje za neodůvodněné, že dokumenty BREF nejsou v EU častěji využívány, a doporučuje zlepšení jejich využití. Výbor proto souhlasí s novým statusem dokumentů BREF a budoucí povinností využít je v postupu vydání povolení. Výbor interpretuje nový status dokumentů BREF jako závaznější, neboť tyto dokumenty (jež jsou v současnosti pouhými referenčními dokumenty, které je nutno konzultovat, avšak není nejsou povinné) budou nyní v praxi povinné,

22.

vnímá, že u dokumentů BREF je prostor ke zlepšení. Inovace a zlepšování podle výrobního procesu je někdy nedostatečné. Například rozdílů v monitoringu při vzorkování se v současnosti využívá k penalizaci podniků, místo aby se jich využívalo také ke zlepšování technik. Dalším příkladem je nesrovnalost mezi kapitolou této směrnice o těkavých organických sloučeninách a příslušným dokumentem BREF. V důsledku toho zde existuje obava, že by se nemusel vždy upřednostňovat ten nejčistší přístup. Místní orgány by měly pokud možno vždy podporovat inovace vedoucí ke zlepšení místního životního prostředí a kvalita dokumentů BREF by jim k tomu měla dostačovat,

23.

domnívá se, že nový status dokumentů BREF posílí konsistenci politik vydávání povolení a zároveň přispěje k nastavení rovných podmínek hospodářské soutěže pro evropské podniky,

24.

považuje sevillský proces (viz Příloha I) za nezbytný a zavedený proces. V Seville se připravují a aktualizují dokumenty BREF na základě schůzek úředníků Evropské komise a expertů z členských států, průmyslových odvětví a nevládních organizací. Spolupráce mezi těmito stranami je zásadním předpokladem stanovení nových nejlepších dostupných technik a vypracování nových či revidovaných dokumentů BREF. Tento proces by tudíž měl být ve směrnici dále rozšířen, jako je tomu v návrhu,

25.

konstatuje, že zástupci místních a regionálních orgánů nejsou zapojeni do sevillského procesu, a požaduje, aby tito zástupci byli do sevillského procesu přizváni. Regionální a místní orgány jako orgány vydávající povolení a orgány pověřené inspekcemi mají důležité znalosti o nejlepších dostupných technikách, a proto lze sevillský proces zlepšit zapojením zástupců místních a regionálních orgánů,

26.

by rád uvedl, že nový status dokumentů BREF by mohl mít negativní dopad na sevillský proces (viz příloha I). Vlivem nové povahy dokumentů BREF bude obtížnější hledání konsensu o nejlepších dostupných technikách, neboť členské státy, průmyslová odvětví a nevládní organizace by mohly při přípravě určitého dokumentu BREF zaujmout strategičtější přístup. Vzhledem k výrobním nákladům by podniky měly prospěch z méně inovačních norem v dokumentech BREF. V tomto případě by namísto hledání nejlepších technických řešení mohlo dojít k politickému zpomalení a zamlžení sevillského procesu,

27.

domnívá se, že tato situace by mohla vést k oslabení dokumentů. Výsledkem by mohlo být, že nám v rukou zůstane zastaralý, slabý nástroj, jenž nepodněcuje k inovacím ani nezvyšuje kvalitu životního prostředí, ale naopak oslabuje provádění nové směrnice o průmyslových emisích,

28.

souhlasí se stanovenými cíli nové směrnice o průmyslových emisích zaměřenými na zvýšení konsistentnosti politik vydávání povolení k vypouštění emisí,

29.

by rád zdůraznil, že místní a regionální orgány mají pravomoci vydávat povolení, jež se liší podle členského státu. Např. v Dánsku odpovídají za vydávání povolení jak místní orgány, tak národní vláda. V Nizozemsku vydávají povolení znečišťovatelům města a provincie, zatímco ve Spojeném království řeší znečištění ovzduší z hlavních zdrojů ústřední vláda. Dominantním modelem zapojení místních a regionálních orgánů do této politiky v celé EU je stanovení norem na úrovni ústřední vlády a prosazování na nižší úrovni,

30.

upozorňuje na to, že inovace čistší výroby probíhá v místních společenstvích. Rozvoj čistší výroby probíhá mezi několika stranami, jako jsou např. nevládní organizace, podniky a odpovědné orgány. V současnosti mohou místní orgány pouze monitorovat. Směrnice by měla také poskytnout příležitost ke spolupráci různých stran (místní správy a podniků), jež by jim umožnila podněcovat k inovacím. Dobré příklady lze nalézt v Nizozemsku a v Dánsku a ve východoevropských zemích, jako je Rumunsko,

31.

zdůrazňuje potřebu určité flexibility. Místní podmínky se liší a zařízení, byť vyrábějí podobné produkty, fungují v EU různě vzhledem k různým místním podmínkám. Místní a regionální orgány přicházejí s řešeními šitými na míru jejich zeměpisné oblasti. Na regionální a místní úrovni je vždy důležité zachovat rovnováhu mezi náležitou ochranou životního prostředí a hospodářskými zájmy. I když je zlepšení životního prostředí obecným cílem politiky, v každodenním životě se regionální a místní orgány rozhodují mezi různými environmentálními parametry a často musejí volit kompromis mezi různými opatřeními a jejich dopady na životní prostředí. Při udělování povolení je udělování výjimek z mezních hodnot emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL) zvláště důležité pro regiony v těch členských státech, kde panuje tradice dobrovolných dohod v rámci odvětví a kde nebyly pravomoci administrativy drasticky spoutány právními předpisy,

32.

je však hluboce přesvědčen, že by měla být stanovena omezená flexibilita; měla by existovat rovnováha mezi zachováním rovných podmínek a rozhodováním na místní úrovni. Výbor proto těší zařazení mezních hodnot emisí do směrnice samé, což přinese všeobecnou ochranu životního prostředí v celé EU. Flexibilita by mohla vést ke zneužívání, a Výbor proto velmi vítá skutečnost, že postup pro posouzení na místní úrovni obsahuje dostatečné záruky proti této možnosti, neboť orgány vydávající povolení mohou povolovat výjimky pouze na základě posouzení dopadů (čl. 16 odst. 3) a jsou povinny zpřístupnit veřejnosti příslušné důvody (čl. 26 odst. 3 písm. f)),

33.

zásadně nesouhlasí s návrhem Komise stanovit kritéria pro udělování výjimek na základě místních podmínek postupem projednávání ve výborech (čl. 16 odst. 3), a to z těchto důvodů:

34.

podporuje myšlenku podpory inovací, avšak klade si otázku, zda nová směrnice pokládá dostatečné pevné základy takového vývoje,

35.

vítá skutečnost, že povolení je nutné často přezkoumat. Průběžné úpravy požadavků na povolení přispějí k zavedení čistších technologií a následnému snížení environmentálních dopadů průmyslových emisí. K zajištění skutečné aplikace inovací je nutné splnit dvě podmínky. První z nich je právní jistota potřebná k zajištění investičního kapitálu. Bude nutné respektovat hospodářské cykly a obvyklou praxí v členských státech je zachovat podmínky pro udělování povolení na období osmi let. Ustanovení týkající se přizpůsobení podmínek pro udělování povolení novým nebo aktualizovaným dokumentům BREF (čl. 22 odst. 3) budou muset pokrýt tuto skutečnost. Druhou podmínkou bude zajištění příležitostí k udělení výjimky tak, aby bylo umožněno potřebné testování nově vznikajících a nových technologií. Podle Výboru může být časové omezení stanovené v čl. 16 odst. 5 v některých případech příliš přísné, přinejmenším během prvních čtyř let po zpřístupnění nového dokumentu BREF,

36.

je znepokojen skutečností, že nový status dokumentů BREF by mohl být překážkou průmyslových inovací vlivem omezené rentability udržitelnosti. Evropská průmyslová odvětví nebudou motivována k tomu, aby se stala nebo zůstala světovými lídry na poli nových, čistých technologií a bude obtížnější řešit přetrvávající environmentální problémy v EU,

37.

dává přednost takovému provádění směrnice, jež by nepřímo nemotivovalo k významným přesunům stávajících průmyslových podniků do zahraničních „rájů znečištění“,

38.

si přeje upozornit na to, že ačkoli začlenění nižší kategorie velkých spalovacích zařízení od 20 do 50 megawattů (MW) je důležitým aspektem nové směrnice, s ohledem na zemědělské podniky je však otázkou, zda začlenění většího počtu chovů menších hospodářských zvířat povede k dostatečným ekologickým přínosům k odůvodnění administrativní zátěže,

39.

zastává názor, že lepší právní předpisy spolu s modernizací legislativy vyžadují také nákladovou účinnost a snížení administrativní zátěže. Klade si otázku, zda současný návrh splňuje tyto požadavky,

40.

je znepokojen četnými požadavky na inspekce, monitorování, přezkum podmínek pro udělení povolení a podávání zpráv o dodržování podmínek povolení,

41.

považuje inspekce za důležitou součást řádného provádění směrnice. Vítá skutečnost, že je tento požadavek ve směrnici zakotven. Je však otázkou, do jaké míry by tato věc měla být rozvedena přímo ve směrnici, namísto doporučení, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí. To by též omezilo možné rozdíly mezi směrnicí a (v současné době přezkoumávaným) doporučením,

42.

domnívá se, že návrh stanoví, že každoroční zpráva o dodržování podmínek povolení podle nejlepších dostupných technik (článek 8) by měla zahrnovat srovnání s nejlepšími dostupnými technikami (článek 24). To se jeví jako zbytečná administrativní zátěž. Jelikož všechny požadavky povolení musejí vycházet z nejlepších dostupných technik, postačovala by zpráva o dodržování požadavků povolení. Většina monitorovacích údajů obsahuje mnoho neurčitostí a jejich vykazování nepovede ke konstruktivnímu zlepšení používaných technik. Je tudíž sporné, zda by to přispělo ke zlepšení právních předpisů,

43.

konstatuje, že členské státy podávají každé tři roky zprávu o dodržování této směrnice. I když se tato zpráva podává jen jednou za tři roky, představuje značnou administrativní zátěž pro místní a regionální orgány. Důrazně proto doporučujeme, aby členské státy udržovaly interní databázi se všemi relevantními údaji, již by měla Komise trvale k dispozici. Tento systém by nahradil podávání zpráv a byl by v souladu s požadavky na zlepšení právních předpisů,

44.

podotýká, že po definitivním ukončení činnosti musí provozovatel uvést místo zařízení do původního stavu, jak je popsáno v základní zprávě (článek 23). Interpretuje tento požadavek jako vyšší čistotu půdy ve srovnání se stavem před zahájením činnosti. Dále se domnívá, že znečištění půdy by mělo být řešeno sanací v souladu s následným funkčním využitím místa zařízení. Tento přístup by byl více v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“,

45.

domnívá se, že návrh požaduje pravidelné monitorování půdy a podzemních vod před zahájením provozu zařízení a během něj. Přitom již povolení bude dokladem o dostatečné ochraně půdy a podzemních vod. Ve zvláštních případech mohou a měly by být důvody pro doplňující monitorování, nemělo by však jít o povinnost ve všech případech,

46.

souhlasí s požadavkem, aby veřejnost byla dostatečně informována o zařízeních, na která se vztahuje směrnice o IPPC. Zdůrazňuje, že tyto informace by měly být vždy přístupné, avšak pouze na požádání,

47.

nemůže souhlasit s navrhovaným postupem projednávání ve výborech pro stanovení několika kritérií, týkajících se např. monitorování půdy a podzemních vod či posouzení rizik. Je toho názoru, že tato kritéria by měla být stanovena ve směrnici samé a projednána v rámci nyní probíhajícího legislativního procesu.