52007PC0259

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 16.5.2007

KOM(2007) 259 v konečném znění

2007/0092 (CNS)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

v souladu s čl. 122 odst. 2 Smlouvy o přijetí jednotné měny Maltou ke dni 1. ledna 2008

(předložená Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Dne 3. května 1998 se Rada usnesla, že Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Finsko splnily podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny ke dni 1. ledna 1999. Dánsko a Spojené království využily svých tzv. neúčastnických doložek, a Rada je proto neposuzovala. Řecko a Švédsko Rada posuzovala jako členské státy, na které se vztahuje výjimka. Dne 19. června 2000 se Rada usnesla, že Řecko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 2001. Země, které přistoupily k Evropské unii dne 1. května 2004 (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko) se staly členskými státy, na které se vztahuje výjimka, v souladu s článkem 4 příslušného aktu o přistoupení. Dne 11. července 2006 se Rada usnesla, že Slovinsko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 2007. Bulharsko a Rumunsko, které přistoupily k Evropské unii dne 1. ledna 2007, se staly členskými státy, na které se vztahuje výjimka v souladu s článkem 5 příslušného aktu o přistoupení.

Ustanovení čl. 122 odst. 2 stanoví postupy pro zrušení výjimek. Tyto postupy mají být prováděny alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka. Komise a Evropská centrální banka musejí podle těchto postupů podávat Radě v souladu s čl. 121 odst. 1 zprávy o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Komise na základě své vlastní zprávy a zprávy ECB může Radě předložit návrh na rozhodnutí Rady o zrušení výjimky členských států, které splňují nezbytné podmínky.

V roce 2006 Komise a ECB posoudily všechny státy, na které se vztahuje výjimka. Dne 27. února 2007 podala Malta žádost o nové posouzení konvergence s cílem zavést euro ke dni 1. ledna 2008 v případě, že by se výjimka měla zrušit. Komise a ECB v reakci na tuto žádost připravily konvergenční zprávy pro Maltu.

Kolegium schválilo konvergenční zprávu Komise o Maltě z roku 2007 dne 16. května 2007. Evropská centrální banka schválila svou zprávu téhož dne. Zprávy zahrnují zkoumání slučitelnosti mezi vnitrostátními právními předpisy Malty, včetně statutu její národní centrální banky, a články 108 a 109 Smlouvy a statuty ESCB a ECB. Zprávy rovněž posuzují dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, a to na základě splnění konvergenčních kritérií, a zohledňují několik dalších faktorů uvedených v čl. 121 odst. 1 posledním pododstavci.

Komise ve své konvergenční zprávě dospěla k závěru, že Malta dosáhla vysokého stupně udržitelné konvergence.

Komise na základě své zprávy a zprávy ECB přijala připojený návrh na rozhodnutí Rady o zrušení výjimky Malty s účinkem ode dne 1. ledna 2008.

2007/0092 (CNS)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

v souladu s čl. 122 odst. 2 Smlouvy o přijetí jednotné měny Maltou ke dni 1. ledna 2008

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 122 odst. 2 uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na zprávu Komise[1],

s ohledem na zprávu Evropské centrální banky[2] ,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na projednání v Radě zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Dne 1. ledna 1999 byla zahájena třetí etapa hospodářské a měnové unie (HMU). Rada, která zasedala v Bruselu dne 3. května 1998 na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, se usnesla, že Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko splnily podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny ke dni 1. ledna 1999[3].

(2) Rada se dne 19. června 2000 usnesla, že Řecko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny ke dni 1. ledna 2001[4]. Rada se dne 11. července 2006 usnesla, že Slovinsko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny ke dni 1. ledna 2007[5].

(3) Spojené království v souladu s odstavcem 1 Protokolu o určitých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska připojeného ke Smlouvě oznámilo Radě, že dne 1. ledna 1999 nemá v úmyslu vstoupit do třetí etapy HMU. Toto oznámení nebylo změněno. Dánsko v souladu s odstavcem 1 Protokolu o určitých ustanoveních týkajících se Dánska připojeného ke Smlouvě a v souladu s rozhodnutím, které učinily hlavy států nebo předsedové vlád v Edinburghu v prosinci 1992, oznámilo Radě, že se nezúčastní třetí etapy HMU. Dánsko nepožádalo o zahájení postupu podle čl. 122 odst. 2 Smlouvy.

(4) Švédsko má na základě rozhodnutí 1998/317/ES výjimku, jak je definováno v článku 122 Smlouvy. Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko a Slovensko mají v souladu s článkem 4 aktu o přistoupení[6] výjimku, jak je definováno v článku 122 Smlouvy. Bulharsko a Rumunsko mají v souladu s článkem 5 aktu o přistoupení[7] výjimku, jak je definováno v článku 122 Smlouvy.

(5) Evropská centrální banka (ECB) byla založena dne 1. července 1998. Evropský měnový systém byl nahrazen mechanismem směnných kurzů, jehož vytvoření bylo dohodnuto usnesením Evropské rady ze dne 16. června 1997 o zřízení mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie[8]. Postupy pro mechanismus směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (ERM II) byly stanoveny v Dohodě ze dne 1. září 1998 mezi ECB a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu, kterou byly stanoveny provozní postupy pro mechanismus směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie[9].

(6) V čl. 122 odst. 2 Smlouvy jsou stanoveny postupy pro zrušení výjimky dotčených členských států. Podle uvedeného článku Komise a ECB podávají Radě alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka, zprávu v souladu s postupem podle čl. 121 odst. 1 Smlouvy. Malta dne 27. února 2007 předložila oficiální žádost o posouzení konvergence.

(7) Vnitrostátní právní předpisy v členských státech včetně statutu národních centrálních bank se podle potřeby přizpůsobí tak, aby byla zajištěna slučitelnost s články 108 a 109 Smlouvy a se statutem ESCB. Zprávy Komise a ECB poskytují podrobné posouzení slučitelnosti právních předpisů Malty s články 108 a 109 Smlouvy a se statutem ESCB.

(8) Podle článku 1 Protokolu o konvergenčních kritériích, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství, se kritériem cenové stability, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 první odrážce této smlouvy rozumí, že členský stát vykazuje udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro účely kritéria cenové stability se inflace změří pomocí harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HISC), který je definován v nařízení Rady (ES) č. 2494/95[10]. K posouzení kritéria cenové stability byla změřena inflace členského státu pomocí procentuální změny aritmetického průměru indexu za 12 měsíců ve srovnání s předchozím průměrem za 12 měsíců. V jednoletém období, které skončilo v březnu 2007, byly třemi členskými státy, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability, Finsko, Polsko a Švédsko s mírami inflace 1,3 procenta, 1,5 procenta a 1,6 procenta v tomto pořadí. Ve zprávách Komise a ECB se hodnotila referenční hodnota vypočítaná jako jednoduchý aritmetický průměr míry inflace třech členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability, plus 1,5 procentního bodu. Na tomto základě referenční hodnota v jednoletém období, které skončilo v březnu 2007, činila 3,0 procenta.

(9) Podle článku 2 Protokolu o konvergenčních kritériích, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství, se kritériem stavu veřejného rozpočtu, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 druhé odrážce Smlouvy, rozumí, že v době šetření se na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst. 6 Smlouvy o existenci nadměrného schodku.

(10) Podle článku 3 Protokolu o konvergenčních kritériích, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství, se kritériem účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 třetí odrážce této smlouvy, rozumí, že členský stát po dobu alespoň dvou let před šetřením dodržoval normální fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů (ERM) Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. Počínaje 1. lednem 1999 ERM II poskytuje rámec pro posuzování plnění kritéria směnného kurzu. Komise a ECB při posuzování plnění tohoto kritéria ve svých zprávách zkoumaly dvouleté období, které skončilo v březnu 2007.

(11) Podle článku 4 Protokolu o konvergenčních kritériích, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství, se kritériem konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 čtvrté odrážce této smlouvy, rozumí, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Pro účely kritérií konvergence úrokových sazeb byly použity srovnatelné úrokové sazby nebo desetileté státní dluhopisy. K posouzení plnění kritéria úrokových sazeb se ve zprávách Komise a ECB hodnotila referenční hodnota vypočítaná jako jednoduchý aritmetický průměr dlouhodobých nominálních úrokových sazeb tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků, plus dva procentní body. Na tomto základě referenční hodnota v jednoletém období, které skončilo v březnu 2007, činila 6,4 procenta.

(12) Podle článku 5 Protokolu o konvergenčních kritériích, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství, poskytne Komise údaje použité při současném posouzení plnění konvergenčních kritérií. Údaje pro přípravu tohoto návrhu poskytla Komise. Rozpočtové údaje Komise poskytla poté, co členské státy do 1. dubna 2007 podaly zprávu v souladu s nařízením Rady (ES) č. 3605/93 ze dne 22. listopadu 1993 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství[11].

(13) Na základě zpráv předložených Komisí a ECB o pokroku, který učinila Malta při plnění svých závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie, Komise dospěla k závěru, že:

Vnitrostátní právní předpisy na Maltě, včetně statutu její národní centrální banky, jsou slučitelné s články 108 a 109 Smlouvy a se statutem ESCB.

Pokud jde o to, jak Malta plní konvergenční kritéria uvedená ve čtyřech odrážkách čl. 121 odst. 1 Smlouvy:

- průměrná inflace na Maltě v roce, který skončil v březnu 2007, činila 2,2 procenta, což je méně než referenční hodnota, a i v následujících měsících pravděpodobně zůstane pod referenční hodnotou;

- rozpočtový schodek na Maltě dosáhl důvěryhodného a udržitelného snížení až pod 3 % HDP a poměr zadlužení k HDP se snižuje směrem k referenční hodnotě ve výši 60 %; Komise proto Radě doporučuje, aby zrušila rozhodnutí o existenci nadměrného schodku na Maltě.

- Malta je členem ERM II ode dne 2. května 2005; ve dvouletém období, které skončilo 26. dubna 2007, maltská lira (MTL) nebyla vystavena silným tlakům a Malta ze svého vlastního podnětu nedevalvovala dvoustranný střední kurz MTL vůči euru;

- v roce, který skončil v březnu 2007, činila dlouhodobá úroková míra na Maltě v průměru 4,3 procenta, což je pod referenční hodnotou.

Malta na základě těchto kritérií dosáhla vysokého stupně udržitelné konvergence a, pokud Rada zruší rozhodnutí o postupu při nadměrném schodku, splňuje podmínky nezbytné pro přijetí eura,.

(14) Rada jednající na základě doporučení Komise dne 5. června 2007 zrušila rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku[12].

(15) Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise rozhodne, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny, a zruší výjimky dotčených členských států,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Malta splňuje podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny. Výjimka ve prospěch Malty uvedená v článku 4 aktu o přistoupení se ruší s účinkem ode dne 1. ledna 2008.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

Článek 3

Toto rozhodnutí bude vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie .

V […] dne […].

Za Radu

předseda / předsedkyně[pic][pic][pic]

[1] Zpráva přijatá dne 16. května 2007 –[KOM(2007) 259].

[2] Zpráva přijatá dne 16. května 2007.

[3] Rozhodnutí Rady 1998/317/ES ze dne 3. května 1998 (Úř. věst. L 139, 11.5.1998, s. 30).

[4] Rozhodnutí Rady 2000/427/ES ze dne 19. června 2000 (Úř. věst. L 167 ze dne 7.7.2000, s. 19).

[5] Rozhodnutí Rady 2006/495/ES ze dne 11. července 2006 (Úř. věst. L 195 ze dne 15.7.2006, s. 25).

[6] Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 33.

[7] Úř. věst. L 157, 21.6.2005, s. 203.

[8] Úř. věst. C 236, 2.8.1997, s. 5.

[9] Úř. věst. C 345, 13.11.1998, s. 6 ve znění dohody ze dne 14. září 2000 (Úř. věst. C 362, 16.12.2000, s. 11).

[10] Nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen (Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

[11] Úř. věst. L 332, 31.12.1993, s. 7. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 2103/2005 (Úř. věst. L 337, 22.12.2005, s. 1).

[12] Úř. věst. L , , s. .