25.4.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 105/25

—

bude dbát na to, aby nezbytný přezkum SZP nevedl k postupnému zániku této politiky a k její opětovné nacionalizaci, ale aby umožnil zachovat udržitelné zemědělství a potravinovou soběstačnost;

—

je toho názoru, že SZP významným způsobem přispívá k územní soudržnosti a že všechny návrhy na změnu v důsledku kontroly stavu musejí brát dostatečný ohled na různé specifické regionální rysy a na existující systémy produkce v EU;

—

se domnívá, že SZP by spolu se změnou druhého pilíře měla vést k rozvoji venkova zaměřenému na nové podmínky zemědělské činnosti, ale také na globálnější rozvoj venkova, který by se týkal venkovských oblastí Unie jako celku;

—

uznává, že je důležité poskytnout přiměřené finanční prostředky na opatření pro rozvoj venkova, v souladu se zásadou subsidiarity – přitom však s uznáním komunitární povahy odlišení. Je přesvědčen, že rozhodnutí o odlišení se nejlépe přijímají na odpovídající decentralizované úrovni, kde lépe odpovídají různorodosti místních a regionálních potřeb. Členské státy a regiony by měly mít možnost směřovat finanční prostředky do opatření druhého pilíře na základě skutečných potřeb;

—

je však znepokojen pokusy zahrnout pod označení „rozvoj venkova“ stále větší počet otázek, což by mohlo způsobit problémy, a pochybuje, zda lze na řadu těchto výzev opravdu nejlépe reagovat prostřednictvím programů rozvoje venkova;

—

trvá na tom, že regiony si musí zachovat jistou potravinovou soběstačnost, včetně regionů, kde jsou podmínky pro pěstování a chov obtížné, a připomíná přímou spojitost mezi velmi kvalitními lokálně vyprodukovanými potravinami a regionální identitou, kterou musí SZP chránit;

—

je přesvědčen, že je třeba podniknout kroky k zajištění hladkého přistání režimu kvót, které by usnadnilo jejich vyčerpání v březnu 2015, a podporuje postupné ukončení režimu kvót na mléko a mléčné výrobky do roku 2015 postupným zvýšením kvót a snížením dodatkové dávky. Bezpečnostní mechanismy by měly být i nadále poskytovány v případě, že dojde k přílišnému poklesu tržních cen. Součástí tohoto procesu bude požadavek na speciální dohody k zachování produkce mléka a mléčných výrobků v hospodářsky citlivých regionech;

Zpravodaj

:

pan Seamus MURRAY, člen rady hrabství Meath a regionálního úřadu Středovýchodní oblasti (IE/EUN-EA)

1.

se domnívá, že Společná zemědělská politika (SZP) prošla vývojem, aby mohla reagovat na výzvy a měnící se potřeby, a musí i nadále usilovat o plnění stanovených cílů, tj. poskytovat občanům EU kvalitní potravu za přijatelné ceny, zajišťovat zemědělcům dobrou životní úroveň, uchovat dědictví venkova a chránit jeho životní prostředí a současně vytvářet podmínky pro rovnou hospodářskou soutěž, které umožní evropskému zemědělství zůstat na světovém trhu, avšak neopomíjet preferenční zásadu Společenství;

2.

prohlašuje, že SZP sdílí lisabonské a göteborské cíle, které spočívají v zajištění větší konkurenceschopnosti Evropy; v této souvislosti připomíná, že základ SZP musí zůstat východiskem činnosti orgánů veřejné správy s cílem hospodářské, sociální i environmentální ochrany klíčového odvětví Evropy, která je přijatelná uvnitř i vně Unie;

3.

je toho názoru, že SZP významným způsobem přispívá k územní soudržnosti a že všechny návrhy na změnu v důsledku kontroly stavu musejí brát dostatečný ohled na různé specifické regionální rysy a na existující systémy produkce v EU;

4.

se domnívá, že SZP by spolu se změnou druhého pilíře měla vést k rozvoji venkova zaměřenému na nové podmínky zemědělské činnosti, ale také na globálnější rozvoj venkova, který by se týkal venkovských oblastí Unie jako celku, zejména těch nejcitlivějších oblastí, jako jsou oblasti se zvláštním přírodním znevýhodněním (horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony), a začlenil je do velkých geografických celků Unie, jako jsou severní a středomořské oblasti;

5.

považuje zemědělství za hlavní činnost mnohých venkovských komunit a vzhledem k tomu, že EU uplatňuje jiný model produkce než další země s významnou produkcí a vývozem potravin, domnívá se, že politiky podpory příjmů by měly být zaměřeny především na zachování existující zemědělské činnosti a na rodinná hospodářství, neboť právě ta zásadní měrou podporují multifunkční model zemědělství EU;

6.

bude dbát na to, aby nezbytný přezkum SZP nevedl k postupnému zániku této politiky a k její opětovné nacionalizaci, ale aby umožnil zachovat udržitelné zemědělství a potravinovou soběstačnost Evropy ve shodě se zdravotními normami bezpečnosti potravin; připomíná úlohu této společné politiky pro všechna území Unie a jejich občany;

7.

vítá příležitost přispět ke kontrole stavu SZP a s pokračující diskusí by chtěl být konzultován ve věci legislativních návrhů Komise;

8.

stejně jako Komise konstatuje, že SZP zejména za posledních 15 let doznala změn, zvláště po radikální reformě v roce 2003, kdy bylo stanoveno zavedení kontroly stavu jako příležitosti k revizi nedávných změn a k uvážení nových výzev, rizik a příležitostí; připomíná, že tato kontrola stavu probíhá v nových celosvětových a evropských souvislostech obchodu s potravinami;

9.

zdůrazňuje, že multifunkční model zemědělství EU musí být součástí boje proti změně klimatu, musí zahrnovat pojmy udržitelnost, konkurenceschopnost, různorodost, potravinovou soběstačnost a schopnost reagovat na společnost, spotřebitele a veřejné blaho, a neodlučitelnými součástmi tohoto modelu musejí být dobré zemědělské postupy, ochrana životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat. Je toho názoru, že smyslem kontroly stavu SZP je skutečně podpořit multifunkční model zemědělství EU;

10.

trvá na významu místního zemědělsko-potravinářského průmyslu v Evropě a na zásadní úloze bezpečnosti potravin a zajišťování potravin v nynější situaci, kdy je EU největším dovozcem zemědělských produktů na světě;

11.

domnívá se, že k posouzení reforem by lépe posloužilo hodnocení dopadu nedávných reforem SZP, zejména na počty pracovníků v zemědělství a zpracování potravin, na kvalitu potravin, dostupnost, cenu a množství dovážených potravin a rovněž na životní prostředí a dobré životní podmínky zvířat, a je zklamán, že tato data nebyla k dispozici při zahájení kontroly stavu. Dále žádá, aby podobné analýzy a přezkumy byly dány k dispozici na regionální úrovni před přijetím jakýchkoli legislativních změn;

12.

nicméně souhlasí s celkovou náplní kontroly stavu, tedy s úsilím odstranit nesrovnalosti v provádění nedávných reforem, a doufá, že její provádění umožní dlouhodobé plánování, aby úřady, zemědělsko-potravinářský průmysl a zemědělci mohli plně provést dohodnuté změny a přizpůsobit se potřebám trhu;

13.

domnívá se, že běžné vnímání SZP a realita jsou od sebe na hony vzdáleny a že političtí činitelé by měli tuto vzdálenost překonat. Z nedávného průzkumu Eurobarometr (1) vyplynulo, že 88 % dotázaných je přesvědčeno, že zemědělství a venkovské oblasti jsou buď důležité nebo velmi důležité pro budoucnost Evropy. Zároveň téměř 90 % dotázaných přiznalo chabou znalost či úplnou neznalost SZP (54 % termín nikdy neslyšelo a 34 % nevědělo, o co se jedná); má tedy za to, že je třeba více hodnotit a šířit informace o cílech a úspěších SZP;

14.

vítá iniciativy zaměřené na racionalizaci a zjednodušování provádění SZP, přitom však zdůrazňuje, že podobné iniciativy musejí brát v úvahu vždy všechny koncové uživatele;

15.

podporuje všechny přiměřené kroky k dalšímu zjednodušení režimu jednotné platby, neboť zbytečně rigidní, složitá pravidla a byrokratické postupy představují značnou zátěž a výdaje, avšak úprava režimu jednotné platby by neměla vycházet pouze z požadavku na jeho zjednodušení, ale měla by posílit a obhájit multifunkční zemědělský model EU;

16.

podporuje návrh, aby s blížícím se rokem 2013 členské státy dostaly příležitost upravit původní základní režim jednotné platby v odůvodněných případech na paušální sazbu, ale domnívá se, že to bude vyžadovat flexibilitu v detailním uplatňování paušální sazby v členských státech a regionech. Tato flexibilita by měla zohlednit dopady, jaké by mohlo mít úplné oddělení podpory v určitých odvětvích a regionech, a možné odstupňování dávek ve prospěch multifunkčnějších zemědělských provozů a těch provozů, jimž trh přináší méně. V členských státech je také žádoucí provést analýzu dopadu této velké potenciální změny z hlediska pravděpodobných vlivů na využití půdy, provozní struktury, vlastnictví a budoucí vlastnictví zemědělských provozů, skladbu podniků, regionální rovnováhu a celkovou efektivnost a konkurenceschopnost zemědělství;

17.

zastává názor, že v „nových“ členských státech je třeba provést další analýzu následků odklonu od režimu jednotné platby na plochu;

18.

uznává, že je nutné podmínit platby dodržováním určitých norem EU v oblasti ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek zvířat; vyzývá k dalšímu úsilí při zjednodušování přehnaně složitých zákonů či předpisů, ať už byly zavedeny Komisí nebo členskými státy;

19.

je ovšem toho názoru, že přezkum požadavku týkajícího se dobrého ekologického stavu půdy nesmí vést k oslabení předpisů v oblasti životního prostředí, jež je nutno přezkoumat souběžně se změnami nařízení (např. o pesticidech);

20.

zdůrazňuje, že má-li se zlepšit dostupnost a dodržování předpisů obsahujících ustanovení o podmíněnosti, měly by tyto předpisy být založeny na proporcionalitě, transparentnosti a konzistentnosti. Požaduje, aby započatá a přijatá zjednodušení byla rychle provedena, méně relevantní oblasti práva příloh III a IV nařízení (ES) č. 1782/2003 vyškrtnuty a ustanovení o podmíněnosti omezena na oblasti práva, které se týkají přímo příjemců přímých plateb;

21.

vzhledem k narůstajícímu počtu a rozsahu kontrol by velmi uvítal větší míru spolupráce a koordinace mezi agenturami pro kontrolu zemědělských podniků;

22.

domnívá se, že částečně vázaná podpora je obecně chápána jako přechodné opatření celkově směřující k úplnému oddělení plateb od produkce. Nicméně v regionálním kontextu, kde je úroveň produkce nízká a region ekonomicky zranitelný nebo kde jsou sociální a environmentální výhody částečného oddělení plateb od produkce zjevné, může opatření v podobě částečně vázaných podpor plnit svou úlohu řadu let; podporuje proto návrh, aby byla existence částečně vázané podpory za těchto podmínek dále povolena jako prvek přispívající k regionální soběstačnosti a k zajištění vyváženého regionálního rozvoje;

23.

domnívá se, že vzhledem k transparentnosti plateb v rámci režimu jednotné platby a k nedávným závěrům Účetního dvora by bylo pro veřejnost velmi přijatelné a politicky žádoucí stanovit maximální výši podpory. V ideálním případě by mělo být k podpoře navrhovaných změn předloženo posouzení dopadu; a souhlasí, že by mohlo být zavedeno určité omezení maximální výše plateb, např. odstupňované snížení kombinované s horní mezí;

24.

navrhuje se minimální výše plateb ke zmírnění situace, když jsou administrativní náklady vyšší než přidělená podpora; podporuje tento návrh, pokud jeho konkrétní formulace nebude znamenat novou překážku pro životaschopnost rodinných podniků, a uvítal by možné úspory administrativních nákladů;

25.

upozorňuje, že není snadné určit „skutečné“ zemědělce podle velikosti vlastněných pozemků, například některé plodiny a činnosti mohou být velmi náročné na práci, zatímco jiní vlastníci rozsáhlých pozemků by stěží dokazovali, že jsou „skutečnými zemědělci“; domnívá se, že při vyplácení podpůrných plateb by mělo být upřednostňováno hledisko zachování existující zemědělské činnosti, zejména v případě menších rodinných hospodářství;

26.

současně navrhuje, aby velké zemědělské podniky nebyly posuzovány nezávisle na jejich právní formě, rozvoji a struktuře, neboť celkové odstupňované snížení podpůrných plateb by v některých případech mohlo zničit konkurenceschopné provozy a vést ke značné ztrátě pracovních míst;

27.

domnívá se, že celosvětově zemědělsko-potravinářské odvětví přechází od období podporovaného snižování přebytků a podpory cen pomocí nástrojů pro regulaci objemu produkce k období, které lépe reaguje na trh. Tento vývoj je předznamenán významnými dlouhodobějšími strukturálními změnami, jako např. dlouhodobě zvýšenou potravinovou poptávkou, zejména v Asii, a důsledkem politik v oblasti biopaliv. Krátkodobé faktory jako např. sucho a epidemie, spolu s kolísáním měny, mají rovněž podíl na přechodných výkyvech cen. K podstatným změnám ve fungování mezinárodního trhu došlo zejména na trzích s mlékem, mléčnými výrobky a obilovinami;

28.

je přesvědčen, že přesto, že vliv existujících tržních politických nástrojů SZP slábne v důsledku silnějších mezinárodních trhů potravin, mohou být tyto trhy velmi nestabilní. Pro stabilitu trhu je tedy třeba zajistit ochranu trhu před náhlými velkými cenovými výkyvy, Výbor proto podporuje nutnost zachovat tržní nástroje jako ochrannou síť pro období oslabení trhu a nevzdat se všech kontrol nabídky;

29.

navrhuje, aby Komise pokračovala v podrobné analýze tržních vyhlídek ve všech odvětvích a pravidelně zveřejňovala zprávy o vývoji na trzích, a pomohla tak zajistit přijímání kvalifikovaných politických rozhodnutí;

30.

souhlasí s kompletním přezkumem intervence u obilovin a sdílí názor Komise, že intervence by měla být omezena na pšenici obecnou;

31.

podporuje návrh zrušit režim povinného vynětí půdy z produkce, ale navrhuje, aby regulační možnost povinného vynětí půdy z produkce byla zachována jako možnost zmírnit dopad budoucího oslabení trhu; a schvaluje dodatečná opatření pro ochranu životního prostředí, včetně např. zachování trvalých pastvin a ochrany pobřežních oblastí;

32.

zastává názor, že oproti předchozím desetiletím jsou nyní celosvětové trhy s mlékem a mléčnými výrobky silnější, a dalo by se očekávat, že tento růst trhu způsobený vyšší poptávkou bude trvalého charakteru. Stejně tak zde existuje velká nejistota, pokud jde o ceny mléčných výrobků na tomto světovém trhu. Za těchto okolností by mělo dojít k diskusi o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky, jejímž cílem by mělo být vymezení nových regulačních mechanismů v tomto odvětví;

33.

je přesvědčen, že je třeba podniknout kroky k zajištění hladkého přistání režimu kvót, které by usnadnilo jejich vyčerpání v březnu 2015, a podporuje postupné ukončení režimu kvót na mléko a mléčné výrobky do roku 2015 postupným zvýšením kvót a snížením dodatkové dávky. Míra a časové rozvržení zvýšení kvót či snížení dodatkové dávky by měly být založeny na průběžné analýze tržních vyhlídek prováděné Komisí od prosince 2007. Bezpečnostní mechanismy by měly být i nadále poskytovány v případě, že dojde k přílišnému poklesu tržních cen. Součástí tohoto procesu bude požadavek na speciální dohody k zachování produkce mléka a mléčných výrobků v hospodářsky citlivých regionech;

34.

očekává, že Komise provede revizi účinnosti opatření pro řízení nabídky v menších odvětvích (sušená krmiva, škrob, len a konopí);

35.

uznává potenciál řízení rizik na rychle se měnícím světovém trhu a možnost posílit specifická opatření pro rozvoj venkova v reakci na zvýšené riziko. Mechanismy, jež navrhuje Komise, mohou plnit určitou úlohu, avšak nemohou zastoupit funkce, které měly hlavní nástroje pro řízení trhů, jež existovaly ve SZP a které byly postupně v posledních letech odstraněny. Nabádá k dalšímu průzkumu případných aplikací a k jejich hodnocení;

36.

přiznává, že intenzivní zemědělství napáchalo škody např. na struktuře půdy a biologické rozmanitosti a způsobilo znečištění vodních toků, zdůrazňuje však úlohu zemědělců při zachování venkova a rozmanité tradiční zemědělské krajiny s omezenou produkcí a vítá, že Komise uznala, že zemědělství EU přispělo více než jiná odvětví ke snížení emisí skleníkových plynů, a zároveň zdůraznila, že zemědělství je v mnoha regionech EU velmi vystaveno změně klimatu;

37.

podporuje výzvu obsaženou v nedávné Zelené knize o přizpůsobení se změně klimatu, aby zemědělství dále přispělo ke zmírnění účinků změny klimatu. Se změnou klimatu bude vzrůstat význam úlohy zemědělství a lesnictví jako poskytovatelů služeb v oblasti životního prostředí a ekosystémů. Budoucí přezkum SZP by se mohl stát příležitostí k zahrnutí kompenzačních opatření do programů podpory zemědělských provozů;

38.

uznává zásadní důležitost opatření pro rozvoj obnovitelných energií a podporuje další relevantní výzkum a opatření s cílem zintenzivnit reakci EU na tato zásadní globální témata udržitelnosti. Konstatuje, že pěstování energetických plodin podporované prostřednictvím národních a evropských opatření a nástrojů významně přispívá k dosažení cílů Společenství v oblasti energetické politiky a politiky klimatu a je důležitým potenciálem pro vytváření hodnot v zemědělství a na venkově. Poukazuje na to, že snížená prémie za energetické plodiny v této souvislosti ztratila na významu a může být v budoucnu jako vázané opatření zrušena;

39.

je však znepokojen pokusy zahrnout pod označení „rozvoj venkova“ stále větší počet otázek, z nichž některé by mohly být neslučitelné (např. lesnictví a biologická rozmanitost), což by mohlo způsobit problémy; a v každém případě pochybuje, zda lze na řadu těchto výzev opravdu nejlépe reagovat prostřednictvím programů rozvoje venkova;

40.

uznává, že je důležité poskytnout přiměřené finanční prostředky na opatření pro rozvoj venkova, v souladu se zásadou subsidiarity – přitom však s uznáním komunitární povahy odlišení–. Je přesvědčen, že rozhodnutí o odlišení se nejlépe přijímají na odpovídající decentralizované úrovni, kde lépe odpovídají různorodosti místních a regionálních potřeb. Členské státy a regiony by měly mít možnost směřovat finanční prostředky do opatření druhého pilíře na základě skutečných potřeb;

41.

je dále znepokojen tendencí zvýšit odlišení, která ohrožuje komunitární charakter SZP a narušuje zásadu soudržnosti, neboť spolufinancování opatření druhého pilíře bude obtížnější pro chudší regiony a členské státy;

42.

konstatuje, že finanční prostředky dostupné do roku 2013 z hlediska stálých cen neustále klesají, avšak vyšší tržní ceny v některých odvětvích a větší účinnost mohou vést ke značným úsporám; podporuje návrh, aby tyto úspory byly směřovány do intenzivnějších opatření pro rozvoj venkova, např. do výzkumu a inovací;

43.

v souvislosti s procesem konzultací o reformě rozpočtu EU by chtěl stanovit řadu politických priorit, jež by měly být v plné míře zohledněny v každé diskusi o příští úloze a fungování SZP;

44.

zastává názor, že SZP se od svého vzniku úspěšně přizpůsobila různým výzvám, domnívá se však, že Komise a její činitelé musejí víc usilovat o lepší informovanost občanů a zapojit je do cíle, úspěchů a priorit SZP a že tento bod by měl být mezi příštími komunikačními prioritami Komise;

45.

domnívá se, že s novými výzvami, jako např. s dopadem energetické politiky a politiky změny klimatu na zemědělskou politiku a politiku v oblasti potravin, s pokračující expanzí EU, otázkami mezinárodního obchodu atd., se vynořuje řada požadavků v tom smyslu, aby byl multifunkční charakter SZP rozšířen o další úlohy; je přesvědčen, že SZP s adekvátními prostředky pro využití půdy, zajištění potravy a zemědělské produkce musí být i nadále těžištěm evropského projektu. Politika životního prostředí a energetická politika musejí rovněž disponovat přiměřenými prostředky;

46.

zdůrazňuje, že stárnutí obyvatelstva EU má výrazný vliv na zemědělství a na venkovské oblasti obecně, a současně uznává, že výzkum, vývoj a inovace jsou zásadní pro konkurenceschopnost evropského zemědělství; vyzývá k tomu, aby byla zajištěna dostupnost odpovídajícího vzdělání a odborné přípravy, zejména s cílem povzbudit mladé lidi ke vstupu do zemědělství;

47.

je přesvědčen, že podpora příjmů by se s omezenými zdroji měla zaměřit na fungující rodinná hospodářství a na ty zemědělské provozy, jež se aktivně podílejí na zaměstnávání a udržení venkovského obyvatelstva;

48.

domnívá se, že když se zemědělsko-potravinářské odvětví přeorientovalo na trh, má zajišťování bezpečných potravinových produktů pro spotřebitele za přijatelné ceny zásadní význam a je přesvědčen, že je třeba věnovat pozornost otázce dlouhodobého zabezpečení EU potravinami;

49.

vyzývá k uplatňování jednotných fytosanitárních, veterinárních a environmentálních norem na potravinářské produkty určené pro spotřebu v EU, ať už pocházejí z EU nebo ze třetích zemí, a vyzývá k tomu, aby byly úřadům hraniční kontroly, Potravinovému a veterinárnímu úřadu (Food and Veterinary Office – FVO) a Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority – EFSA) poskytnuty lidské i hmotné zdroje, které jsou nezbytné pro plnění jejich úlohy;

50.

je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že potravinářský průmysl představuje druhý největší průmysl v Evropě, je věcí zásadní důležitosti zachovat efektivnost a konkurenceschopnost tohoto odvětví. Je třeba poskytnout dostatečné prostředky na výzkum podporující rozvoj produktů, ale i na vzdělání, odbornou přípravu a poradenské služby pro nové producenty a mladé zemědělce;

51.

domnívá se, že je třeba klást důraz na podporu produkce uvnitř Evropské unie a na informování spotřebitelů, zejména dětí, o přínosu konzumace zdravých a lokálně vyprodukovaných potravin, s cílem minimalizovat vzdálenosti, přes které jsou potraviny přepravovány, a redukovat uhlíkovou stopu;

52.

je přesvědčen, že SZP musí brát dostatečný ohled na specifické regionální podmínky, které v Evropské unii existují, že musí chránit a zhodnocovat lépe, než činí v současné době, různorodost zemědělských činností a systémů produkce včetně biologické produkce a produkce bez geneticky modifikovaných zemědělských plodin a lépe reagovat na regionální podmínky (např. ve středomořských, severských, horských a nejvzdálenějších regionech EU);

53.

trvá na tom, že regiony si musí zachovat jistou potravinovou soběstačnost, včetně regionů, kde jsou podmínky pro pěstování a chov obtížné, a připomíná přímou spojitost mezi velmi kvalitními lokálně vyprodukovanými potravinami a regionální identitou, kterou musí SZP chránit;

54.

je čím dál víc znepokojen problematikou energetiky a ochrany životního prostředí obecně, a zejména otázkou globálního oteplování a považuje politiku využívání půdy za mimořádně důležitou. Zemědělství musí inovovat, aby se dokázalo přizpůsobit účinkům změny klimatu a bojovat proti ní;

55.

je přesvědčen, že SZP by měla být lépe propojena s dalšími relevantními politikami, např. s energetickou politikou EU, regionální politikou, s politikami v oblasti životního prostředí, výzkumu a vývoje, a volá po lepší koordinaci těchto oblastí politik na všech úrovních správy;

56.

je rovněž přesvědčen, že SZP má vnitřní a vnější rozměr, a je toho názoru, že budoucí SZP musí zvážit úlohu EU v širším rozvíjejícím se světě otevřením trhů v rámci možností a měla by povzbuzovat potravinovou soběstačnost v rozvojových zemích prostřednictvím přenosu technologie a dovedností; je zásadní průběžně posuzovat dopad SZP na rozvojové země;

57.

je přesvědčen, že hodnocení dopadu rozhodnutí EU na podmínky venkova může poskytnout evropskému rozhodování dimenzi, která by při plánování rozhodnutí a sledování jejich provádění umožnila vzít v potaz zvláštní charakteristiky venkovských oblastí. Při hodnocení dopadů v podmínkách venkova je nutné brát v úvahu, že se venkovské oblasti v různých částech Evropy liší a mohou se též podstatně lišit v rámci jednotlivých členských států v závislosti na jejich poloze;

58.

domnívá se, že bude potřeba jasněji definovat rozsah pojmu „rozvoj venkova“ a toho, co je možné zahrnout do druhého pilíře, a v této souvislosti zastává názor, že je možné lépe využít budoucí SZP k vytváření vazeb a k podpoře politické koordinace mezi venkovskými a městskými oblastmi, zejména v příměstských oblastech, kde může existovat značný tlak na zdroje venkova. Politiky rozvoje venkova by navíc měly podporovat a chránit zemědělskou činnost v oblastech, kde může mít specifický přínos, např. v městských oblastech a jejich okolí a v řídce osídlených oblastech;

59.

podpořil by udržitelný, na integrovaném přístupu založený rozvoj venkovských oblastí poskytováním základních služeb v komunitách, např. vzdělání, zdravotnických a poštovních služeb, a infrastruktury, např. širokopásmového připojení a veřejné dopravy;

60.

je přesvědčen, že pro přijímání kvalifikovanějších rozhodnutí, zejména v souvislosti s širší problematikou „rozvoje venkova“, je nutné ponechat větší prostor místní a regionální úrovni a umožnit její intenzivnější zapojení do vytváření politik a do rozhodovacích procesů;

61.

v této souvislosti odkazuje na Prohlášení o rozvoji venkova a na Lisabonskou strategii (2) jako na hodnotné příspěvky k úvahám o budoucnosti SZP a rozvoje venkova.