PŘÍLOHA

Prohlášení o společných hodnotách a zásadách

Tento dokument je prohlášením dvaceti pěti ministrů zdravotnictví Evropské unie o společných hodnotách a zásadách, na nichž spočívají evropské zdravotní systémy. Domníváme se, že takovéto prohlášení je významné, neboť našim občanům objasňuje situaci, a že přichází včas, s ohledem na nedávné hlasování Parlamentu o revidovaném návrhu Komise na odstranění zdravotní péče z navrhované směrnice o službách na vnitřním trhu. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že vývoj v této oblasti by měl vycházet z politické shody, a nikoli pouze z judikatury.

Rovněž se domníváme, že bude důležité chránit níže uvedené společné hodnoty a zásady, pokud jde o použití pravidel pro hospodářskou soutěž u systémů, které je uplatňují.

Toto prohlášení vychází z jednání, která proběhla v Radě a v Komisi jako součást otevřené metody komunikace a procesu reflexe na vysoké úrovni týkajícího se mobility pacientů a vývoje zdravotní péče v EU. Zohledňuje rovněž právní nástroje na evropské nebo mezinárodní úrovni, které mají dopad na oblast zdravotnictví.

Toto prohlášení stanoví společné hodnoty a zásady sdílené v celé Evropské unii, které se týkají způsobů, jak zdravotní systémy reagují na potřeby obyvatelstva pacientů, jimž slouží. Rovněž objasňuje, že v praktických způsobech uskutečňování těchto hodnot a zásad ve zdravotních systémech EU mezi jednotlivými členskými existují, a nadále budou existovat, výrazné rozdíly. Ve vnitrostátních souvislostech je třeba rozhodnout zejména o balíčku zdravotní péče, na niž mají občané právo, o mechanismech používaných k financování a poskytování této zdravotní péče, jako například do jaké míry je vhodné spoléhat na mechanismy trhu a konkurenční tlaky na řízení zdravotních systémů.

Společné hodnoty a zásady

Zdravotní systémy Evropské unie jsou ústřední součástí vysoké úrovně sociální ochrany v Evropě a přispívají k sociální soudržnosti a sociální spravedlnosti, jakož i k udržitelnému rozvoji.

Základní hodnoty, jimiž jsou všeobecnost, přístup ke kvalitní péči, rovnost a solidarita, různé orgány EU při své práci obecně uznávají. Společně vytvářejí soubor hodnot, které jsou v celé Evropě společné. Všeobecnost znamená, že nikomu není zamezen přístup ke zdravotní péči; solidarita úzce souvisí s finančním uspořádáním našich vnitrostátních zdravotních systémů a s potřebou zajistit přístup pro všechny; rovnost se vztahuje k rovnému přístupu podle potřeby, bez ohledu na etnickou příslušnost, pohlaví, věk, společenské postavení nebo možnost zaplatit. Zdravotní systémy EU mají rovněž za cíl zmenšit rozdíly v oblasti zdraví, což je zájmem členských států EU; s tím úzce souvisí práce prováděná v rámci systémů členských států v oblasti prevence nemocí a chorob, mimo jiné prostřednictvím podpory zdravého životního stylu.

Všechny zdravotní systémy v EU se snaží zaměřit především na pacienta a reagovat na individuální potřeby.

Avšak různé členské státy mají různé přístupy k uplatňování těchto hodnot v praxi: mají kupříkladu různé přístupy k otázkám, jako zda by jednotlivci měli platit osobní příspěvek na úhradu nákladů na jejich zdravotní péči nebo zda existuje obecný příspěvek a zda se tento hradí z doplňkového pojištění. Pro zajištění rovnosti uplatňují členské státy různá opatření: některé se rozhodly vyjádřit je z hlediska práv pacientů; jiné z hlediska povinností poskytovatelů zdravotní péče. Vynucování se rovněž provádí různě – v některých členských státech prostřednictvím soudů, v jiných prostřednictvím výborů, veřejných ochránců práv atd.

Zásadním rysem všech našich systémů je, že usilujeme o to, aby byly finančně udržitelné způsobem, který tyto hodnoty zajistí do budoucna.

Základní součástí strategie členských států v oblasti snížení hospodářského zatížení vnitrostátních systémů zdravotní péče je přijmout přístup, v jehož rámci se hlavní pohled zaměří na preventivní opatření, neboť prevence tím, že předchází nemocem a následným nákladům, výrazně přispívá ke snížení nákladů v oblasti zdravotní péče, a tudíž i k finanční udržitelnosti.

Vedle těchto základních hodnot existuje rovněž soubor zásad činnosti sdílených po celé Evropské unii v tom smyslu, že všichni občané EU vycházejí z toho, že se s nimi a s jejich podpůrnými strukturami setkají ve zdravotních systémech kdekoli v EU. Mezi ně patří:

—   Kvalita:

Všechny zdravotní systémy EU usilují o poskytování kvalitní péče. Toho je dosahováno zejména prostřednictvím povinnosti trvalého vzdělávání zdravotnického personálu na základě jasně definovaných vnitrostátních norem a zajištěním přístupu pracovníků k poradenství ohledně osvědčených postupů v oblasti kvality, podněcováním inovací a šířením osvědčených postupů, rozvojem systémů na zajištění dobrého klinického řízení, a prostřednictvím sledování kvality zdravotního systému. Důležitou součást tohoto programu rovněž tvoří zásada bezpečnosti.

—   Bezpečnost:

Pacienti mohou od každého zdravotního systému EU očekávat zabezpečení systematického přístupu k zajištění bezpečnosti pacienta, včetně monitorování rizikových faktorů, odpovídajícího vzdělávání zdravotnických pracovníků a ochrany proti klamavé reklamě na zdravotnické výrobky a léčebné postupy

—   Péče, která spočívá na důkazech a etice:

Demografické výzvy a nové lékařské technologie mohou vyvolávat složité otázky (ohledně etiky a cenové dostupnosti), na něž musí odpovědět všechny členské státy EU. Zajistit, aby se zdravotní systémy opíraly o důkazy, je zásadní jak pro poskytování vysoce kvalitní léčby, tak i pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti. Všechny systémy se musí zabývat výzvou, jíž je stanovení priorit v oblasti zdravotní péče způsobem, který udržuje v rovnováze potřeby jednotlivých pacientů a finanční prostředky, jež jsou k dispozici pro léčení veškerého obyvatelstva.

—   Zapojení pacientů:

Všechny zdravotní systémy EU usilují o to, aby byly zaměřeny na pacienta. To znamená, že usilují o zapojení pacientů do léčby, o to, aby byly pro ně průhledné, a o to, aby jim, je-li to možné, byla nabízena možnost volby, například mezi různými poskytovateli zdravotní péče. Každý systém usiluje o to, aby jednotlivcům byly nabízeny informace o jejich zdravotním stavu, aby měli právo být plně informováni o léčbě, která je jim nabízena, a souhlasili s touto léčbou. Všechny systémy by rovněž měly být veřejně odpovědné a měly by zajišťovat řádnou správu a průhlednost.

—   Náprava:

Pacienti by měli mít právo obrátit se na soud v případě, že nastane problém. To znamená, že je k dispozici mimo jiné průhledný a spravedlivý postup pro podávání stížností, jakož i jasné informace o odpovědnosti a zvláštních formách nápravy stanovených daným zdravotním systémem (například náhrada).

—   Soukromí a důvěrnost:

Právní předpisy EU a vnitrostátní právní předpisy uznávají právo všech občanů EU na důvěrný ráz osobních informací.

Jakožto ministři zdravotnictví bereme na vědomí rostoucí zájem o otázku úlohy tržních mechanismů (včetně tlaku hospodářské soutěže) při řízení zdravotních systémů. V této oblasti existuje ve zdravotních systémech Evropské unie mnoho směrů vývoje politiky, jejichž cílem je podpora plurality a možnosti volby a co nejúčinnější využívání zdrojů. Ze směrů vývoje politiky v této oblasti se můžeme vzájemně učit, je však na jednotlivých členských státech, aby stanovily svůj vlastní přístup se specifickými zásahy vytvořenými na míru příslušnému zdravotnímu systému.

Ačkoli není vhodné usilovat na úrovni EU o vytvoření standardizovaných zdravotních systémů, práce na evropské úrovni v oblasti zdravotní péče má nesmírný význam. Členské státy se cítí zavázány ke společné práci zaměřené na sdílení zkušeností a informací o přístupech a osvědčených postupech, například prostřednictvím Skupiny Komise na vysoké úrovni pro zdravotnické služby a lékařskou péči, nebo prostřednictvím otevřené metody koordinace, pokud jde o zdravotní péči a dlouhodobou péči, s cílem dosáhnout společného cíle podpory účinnější a přístupnější vysoce kvalitní zdravotní péče v Evropě. Jsme přesvědčeni, že zvláště hodnotné jsou veškeré vhodné iniciativy v oblasti zdravotnických služeb zajišťující všem evropským občanům jasnou představu o jejich právech a nárocích při pohybu z jednoho členského státu EU do jiného, jakož i zanesení těchto hodnot a zásad do právního rámce, aby byla zajištěna právní jistota.

Závěrem bychom rádi shrnuli, že naše zdravotní systémy jsou nedílnou součástí Evropské sociální infrastruktury. Nepodceňujeme výzvy, které před námi leží a které se týkají sladění individuálních potřeb s dostupnými finančními prostředky, v době, kdy evropská populace stárne, očekávání rostou a lékařství jde kupředu. Při projednávání budoucích strategií by naším společným zájmem měly být ochrana hodnot a zásad, na nichž spočívají zdravotní systémy EU. Jako ministři zdravotnictví dvaceti pěti členských států Evropské unie vyzýváme evropské orgány, aby zajistily, že v průběhu zkoumání vlivu Evropské unie na zdravotní systémy, jakož i začleňování zdravotních aspektů do všech politik, budou svou prací tyto hodnoty chránit.