52006PC0636

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 26.10.2006

KOM(2006) 636 v konečném znění

2006/0206 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o zákazu vývozu a bezpečném skladování kovové rtuti

(předložený Komisí){SEK(2006)1369}{SEK(2006)1370}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.1. Cíle

Cílem návrhu je zákaz vývozu kovové rtuti ze Společenství a zajištění toho, aby tato rtuť nebyla zpětně uváděna na trh a byla bezpečně skladována v souladu s akcemi 5 a 9 stanovenými ve strategii Společenství týkající se rtuti. Základním cílem je omezit další zvětšování „globální kaluže“ již uniklé rtuti.

1.2. Obecné souvislosti

Dne 28. ledna 2005 přijala Komise sdělení Radě a Evropskému parlamentu o strategii Společenství týkající se rtuti[1]. Tato strategie se zaměřuje na všechny aspekty životního cyklu rtuti. Navrhuje dvacet akcí, z nichž dvě jsou prováděny tímto návrhem.

Akce 5 stanoví, že „ Komise zamýšlí navrhnout změnu nařízení (ES) č. 304/2003, kterou by se postupně ukončil vývoz rtuti ze Společenství do roku 2011, aby tak aktivně přispěla k navrhovanému celosvětovému úsilí ukončit primární výrobu rtuti a zastavit zpětné uvádění přebytků na trh ... .“

Podle akce 9 „ Komise podnikne akce na uskutečnění uskladnění rtuti z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů na základě časového harmonogramu, který odpovídá předpokládanému ukončení vývozu rtuti do roku 2011. V první řadě prozkoumá Komise prostor pro dohodu s představiteli průmyslu.“

Dne 24. června 2005 přijala Rada závěry o strategii týkající se rtuti. Uvítala sdělení Komise a zdůraznila „ význam návrhu na postupné ukončení vývozu rtuti ze Společenství“ . Vyzvala také Komisi, aby „ co nejdříve podnikla akce … na předložení vhodných návrhů“ k otázce „ postupného ukončení vývozu rtuti ze Společenství a akce na uskutečnění bezpečného skladování nebo odstraňování rtuti mimo jiné z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů na základě časového harmonogramu, který odpovídá předpokládanému postupnému ukončení vývozu rtuti“ .

Dne 14. března 2006 přijal Evropský parlament usnesení, ve kterém vítá tuto strategii a zdůrazňuje „význam iniciativního návrhu ukončení vývozu kovové rtuti … ze Společenství“ a žádá Komisi, „aby přijala opatření pro zajištění bezpečného skladování veškeré rtuti pocházející z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů “.

Je třeba zdůraznit, že tento návrh, jehož cílem není provádět akce jiné než 5 a 9 stanovené ve strategii, je začleněn do širších souvislostí. Pro dosažení celkového cíle snížit vystavení účinku rtuti v globálním měřítku jsou zapotřebí doplňující opatření na mezinárodní úrovni. První globální rámec akcí týkajících se rtuti je stanoven projektem pro rtuť UNEP, o němž bylo rozhodnuto v roce 2003[2]. Svým rozhodnutím o nakládání s chemickými látkami z roku 2005 Řídící rada UNEP vyzvala vlády, soukromý sektor a mezinárodní organizace, aby přijaly „neprodleně opatření ke snížení rizika pro lidské zdraví a životní prostředí, které rtuť ve výrobcích a výrobních postupech v globálním měřítku představuje“, jako je mimo jiné „zvážení omezení primární výroby a uvádění nadměrné nabídky rtuti na trh“ [3]. Návrh této žádosti zcela odpovídá.

Komise dále rozvine své akce v mezinárodní oblasti tím, že ve dnech 26. až 27. října 2006 uspořádá v Bruselu celosvětovou konferenci o otázkách nabídky rtuti a poptávky po ní, s dostatečným předstihem před Řídící radou UNEP 2007. Tato akce by měla umožnit zjištění možností pokroku v globálním měřítku i společných zájmů se zeměmi, které nejsou členskými státy Evropské unie, aby byly zahrnuty do procesu jednání Řídící rady.

Opatření k výrobkům obsahujícím rtuť, která již byla souběžně spuštěna v rámci Evropské unie, jsou uvedena v bodě 1.3 níže. Bude vyvinuta další akce pro řešení komplexní otázky využití rtuti při těžbě zlata v malém měřítku, zejména v rozvojových zemích. Je pravděpodobné, že v této oblasti bude zapotřebí politických opatření jiných než nařízení Parlamentu a Rady.

Při příležitosti 23. zasedání Řídící rady v roce 2005 Evropská unie již signalizovala potřebu právně závazného nástroje týkajícího se rtuti v globálním měřítku. Tato otázka zůstává na programu a bude znovu projednána na 24. zasedání Řídící rady v únoru 2007. Komise aktivně přispěje k vypracování schváleného postoje Společenství.

Předložený návrh bude významným příspěvkem k celkovému cíli snížení vystavení účinku rtuti, avšak neměl by zůstat samostatným opatřením. Aby byly jeho výhody plně využity, musí být doplněn další mezinárodní akcí.

1.3. Platné předpisy Společenství

Úplný přehled platných a předpokládaných právních předpisů a politiky Společenství týkajících se rtuti a jejích sloučenin byl uveden v rozšířeném posouzení dopadu, v příloze sdělení Komise o strategii Společenství týkající se rtuti na straně 116 a násl. K seznamu musí být připojeny dva nejnovější právní akty:

- Směrnice 2006/11/ES o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství[4], včetně rtuti a sloučenin rtuti;

- Komise přijala dne 21. února 2006 návrh směrnice, kterou se mění směrnice Rady 76/769/EHS, pokud jde o omezení uvádění na trh určitých měřicích zařízení obsahujících rtuť[5]. Tento právní návrh již přispívá k provádění strategie týkající se rtuti (akce 7).

Úplný přehled právních předpisů Společenství zavádějících omezení na výrobky obsahující rtuť je uveden v posouzení dopadů připojeném k tomuto návrhu, bod 5.3.

Doposud neexistují právní předpisy řešící vývoz rtuti ze Společenství, ani právní předpisy o jejím skladování. Nařízení č. 304/2003 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek[6] uvádí v příloze 5, která obsahuje seznam chemických látek a zboží podléhajících zákazu vývozu, seznam kosmetických mýdel obsahujících rtuť.

Předpokladem uvedení v příloze je to, že používání dotčené chemické látky nebo výrobků je ve Společenství zakázáno z důvodů ochrany lidského zdraví nebo životního prostředí (čl. 14 odst. 2). Používání rtuti ve Společenství je přísně omezeno, ale není zakázáno, a některé oblasti využití zůstanou zachovány. Uplatnění čl. 14 odst. 2 na chemické látky a výrobky, které jsou jen přísně omezeny, není vhodné, protože by to umožnilo zákaz vývozu neomezeného počtu látek. Záměrem je omezit působnost zamýšleného zákazu vývozu na kovovou rtuť a nikoli vytvořit precedens pro další látky. Nařízení č. 304/2003 není z tohoto důvodu vhodným právním základem pro zákaz vývozu rtuti a Komise se rozhodla pro samostatný nástroj.

Vzhledem k tomu, že rtuť je považována za odpad, spadá do rámce platných právních předpisů Společenství o odpadu: směrnice 75/442 o odpadech, nařízení 259/93 o přepravě odpadů a vzhledem k rozsáhlé definici „skládky“ uvedené v čl. 2 písm. g) také směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů. Tytéž právní akty se vztahují na odpad obsahující rtuť. Jelikož cílem tohoto nařízení je zavést některé dodatečné požadavky na manipulaci se rtutí, bez ohledu na to, zda je nebo není považována za odpad, měla by se tato část acquis z oblasti životního prostředí nadále uplatňovat, s jedinou výjimkou těch ustanovení, která zabraňují skladování kovové rtuti.

Kovová rtuť je za normálních tlakových a teplotních podmínek kapalná. Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů[7] stanoví, že kapalné odpady nesmí být přijímány na skládky (čl. 5 odst. 3 písm. a)). Rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky, kromě toho stanoví mezní hodnoty vyluhování, které by se neměly vztahovat na skládky kovové rtuti. Nařízení proto vysvětluje, že zamýšlená povinnost skladování není v rozporu s tímto zákazem a s mezními hodnotami, pokud je kovová rtuť, která má být skladována, považována za odpad.

1.4. Soulad s ostatními politikami a předpisy

Navrhované nařízení doplňuje platné politiky Společenství a právní předpisy v oblastech kontroly průmyslového znečištění, chemických látek (včetně návrhu REACH), ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků a odpadů. Je také v souladu s cíli politik na celosvětové úrovni, totiž s projektem pro rtuť UNEP.

Zejména je třeba poznamenat, že uplatnění směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění[8] vede k postupnému ukončení technologie rtuťových elektrolyzérů, která již není považována za nejlepší dosažitelnou techniku v průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů. Přechod na jiné výrobní postupy uvolní značná množství kovové rtuti. Rozptýlení této rtuti po celém světě pro různá a zčásti nezákonná využití by problém životního prostředí, který byl v rámci Společenství již vyřešen, jednoduše přeneslo za hranice Evropské unie. Navrhované nařízení proto tvoří doplněk směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) a celkově zabrání negativním vedlejším účinkům tohoto ukončení.

Zvláštní pozornost je věnována slučitelnosti zákazu vývozu s předpisy WTO. Článek XI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) zakazuje omezení na dovoz, vývoz a prodej. Článek XX GATT stanoví odchylku od obecných pravidel dohody pro uskutečnění řady cílů politik. Opodstatněnost navrhovaných opatření podle ustanovení článku XX GATT (obecné výjimky) je proto podrobně analyzována v hodnocení dopadů (bod 6.11).

Kromě přísně právního rozboru je třeba poznamenat, že Komise systematicky zlepšuje své styky s nečlenskými státy EU, které jsou významnými výrobci, uživateli a vývozci rtuti a/nebo mají problémy se znečištěním rtutí. Mezinárodní konference o rtuti, která se má konat v Bruselu ve dnech 26. až 27. října s významnou účastí nečlenských zemí EU, bude dalším impulsem k mezinárodním jednáním, včetně jednání o obchodních otázkách, a to dlouho před 24. zasedáním Řídící rady UNEP v roce 2007. Toto zasedání bude pak příležitostí k dalšímu zlepšení provádění projektu pro rtuť UNEP.

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚčASTNěNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADů

2.1. Konzultace

V průběhu přípravy strategie Společenství týkající se rtuti probíhaly rozsáhlé konzultace se zúčastněnými stranami. Přehled rozšířeného posouzení dopadů doplňujícího strategii je uveden v bodě 11, s. 61 a násl.

Kromě toho se dne 8. září 2005 v Bruselu konala další schůzka zúčastněných stran. Pozvánky byly zaslány širokému výběru zúčastněných stran, včetně členských států, průmyslu a environmentálních a zdravotnických nevládních organizací. Příspěvky zúčastněných stran zahrnovaly[9]:

- Informace o právním stavu v celé Evropské unii, o tocích odpadů obsahujících rtuť a o recyklaci a novém využití výrobků obsahujících rtuť (shromážděné od členských států). Tyto příspěvky poskytly užitečné informace o tocích rtuti a dostupnosti rtuti v Evropské unii jak před zákazem vývozu, tak i po jeho zákazu.

- Komise předložila na schůzce zúčastněných stran svou základní koncepci plánovaného legislativního návrhu a vyžádala si zpětnou vazbu k přesné působnosti zákazu vývozu (kovová rtuť, sloučeniny) a k povinnosti skladování (kovová rtuť pouze z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů nebo také z jiných zdrojů) a nezbytné změny směrnice o skládkách odpadů a jiných právních předpisů o odpadech. Komise si také vyžádala další informace týkající se nového využití / recyklace rtuti. Uskutečnily se další schůzky se Španělskem, členským státem nejvíce dotčeným průmyslem výroby chloru a alkalických hydroxidů, a organizací Eurochlor za účelem projednání zamýšleného nástroje a dobrovolné dohody.

Informace shromážděné v průběhu konzultací byly začleněny do posouzení dopadů.

2.2. Posouzení dopadů

Sdělení o strategii Společenství týkající se rtuti již bylo doplněno rozšířeným posouzením dopadu (Extended Impact Assessment - ExIA) zveřejněným jako příloha sdělení[10]. Pro předložený návrh je významný také bod 6 tohoto posouzení ExIA, s. 20 a násl. Navíc bylo provedeno doplňující posouzení dopadů, které je připojeno k tomuto návrhu.

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.1. Právní základ

Návrh obsahuje dva základní prvky: jednak zákaz vývozu kovové rtuti, jednak povinnost skladovat rtuť způsobem, který je bezpečný pro lidské zdraví a životní prostředí. Prvek týkající se zákazu vývozu označuje článek 133 Smlouvy o ES jako vhodný právní základ, i když je opatření motivováno cíli zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a ochrany lidského zdraví, a nikoli důvody obchodní politiky. Druhý prvek, povinnost skladování, včetně následných informačních a oznamovacích povinností, je jasně motivován důvody politiky v oblasti životního prostředí, jak je stanoveno v článku 175 Smlouvy o ES. V souladu s nedávnými rozsudky Evropského soudního dvora v případech C-94/03 a C-178/03 týkajících se schválení Rotterdamské úmluvy a nařízení (ES) č. 304/2003 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek návrh staví jak na článku 133, tak i na článku 175 Smlouvy o ES. Jak Rotterdamská úmluva, tak i nařízení č. 304/2003 jsou charakterizovány kombinací prvků politiky v oblasti životního prostředí a obchodní politiky velmi podobnou tomuto návrhu.

3.2. Subsidiarita a proporcionalita

Rtuť je látka, na kterou se vztahují pravidla vnitřního trhu, a je-li považována za odpad, řídí se právními předpisy Společenství o odpadech. Opatření stanovená v tomto právním nástroji musí být proto také učiněna na úrovni Společenství a nelze je ponechat na členských státech.

Možnosti skladování / odstranění mohou být v jednotlivých státech rozdílné v závislosti na místních podmínkách životního prostředí. Přestože je třeba splnit některé obecné standardy, jsou proto podrobné požadavky na skladování nebo odstraňování ponechány na členských státech.

Je také nezbytné, aby opatření stanovená v tomto nařízení byla v souladu s cíli strategie nakládání s odpady. Zabraňují jakékoli formě mikromanagementu, která by mohla být považována za problematickou z hlediska proporcionality.

3.3. Volba nástrojů

Vzhledem k omezení na několik jednoznačných povinností – zákaz vývozu, povinnost skladování, oznamování a výměnu informací – nejsou nutná na úrovni členských států žádná prováděcí opatření. Proto je jako nástroj zvoleno nařízení Evropského parlamentu a Rady. Podrobnosti týkající se skladování jsou ponechány na dobrovolném závazku průmyslu.

4. ROZPOčTOVÉ DůSLEDKY

Návrh nemá pro Společenství žádné rozpočtové důsledky.

5. PODROBNÉ VYSVěTLENÍ

Návrh reaguje na zásady „lepších právních předpisů“. Usiluje o stručnost a jasnost a o vyloučení co nejvíce nevymezených oblastí vystavených protichůdným výkladům. Při výběru terminologie se hledá koherence s platnými právními předpisy. Návrh obsahuje devět článků.

Článek 1 stanoví povinnost zákazu vývozu, definuje jeho působnost a určuje datum ve shodě se strategií týkající se rtuti. Působnost zahrnuje kovovou rtuť, zdaleka nejvýznamnější látku z hlediska množství ve srovnání se sloučeninami rtuti a výrobky obsahujícími rtuť.

Den nabytí platnosti zákazu vývozu rtuti již vedl k zásadní diskusi v Evropském parlamentu a v Radě, když tyto dvě instituce projednávaly strategii týkající se rtuti. V případě tohoto návrhu se Komise rozhodla pro datum, kdy může nejspíše získat podporu většiny členských států i ostatních zúčastněných stran.

Článek 2 stanoví povinnost skladování a definuje její rozsah. Tato povinnost se vztahuje na tři nejvýznamnější zdroje kovové rtuti ve Společenství. Výraz „skladování“ je vybrán proto, že „odstranění“ je specifickým výrazem v právních předpisech Společenství o odpadech (viz. čl. 1 písm. e) směrnice 75/442/EHS o odpadech ve znění pozdějších předpisů). Povinnost skladování se vztahuje na rtuť nezávisle na klasifikaci látky, nikoli jako na odpad. Skladování se v této souvislosti vztahuje nejen na krátkodobé až střednědobé možnosti, nýbrž i na možnosti dlouhodobé (které mohou být pokládány za odstranění). Z hlediska časového rozvržení je tento prvek spojen se vstupem zákazu vývozu kovové rtuti a kalomelu v platnost.

Formulací „již nepoužívaný v průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů“ se rozumí, že přemístění rtuti z jednoho zařízení na výrobu chloru a alkalických hydroxidů do druhého v rámci Společenství je i nadále možné.

Toto ustanovení je doplněno dobrovolným závazkem průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů. Zavazuje průmysl k odesílání nadbytečné rtuti pouze vysoce kvalifikovaným subjektům, k zajištění vhodného bezpečnostního obalu a k předkládání údajů o tocích rtuti Komisi. Článek je vypracován odpovídajícím způsobem, aniž by zacházel do detailů. V článku 4 jsou však uvedeny další požadavky na skladovací zařízení.

Článek 3 upřesňuje vztah k platným právním předpisům o odpadech. Za daného právního stavu by skladování kovové rtuti (která je kapalná) nebylo na žádném druhu skládky v rozporu s ustanovením čl. 5 odst. 3 písm. a) směrnice 1999/31/ES. Proto je zapotřebí odchylky. Mezní hodnoty vyluhování a ostatní kritéria stanovená v oddíle 2.4 rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky, použitelné na zrnitý odpad, nelze použít na kapalnou rtuť.

Článek 3 proto navrhuje odchylku od těchto ustanovení s ohledem na dvě specifické možnosti skladování kovové rtuti, totiž podzemní skladování v solných dolech upravených k danému účelu a dočasné skladování v zařízeních specificky určených k danému účelu, které lze – za příslušných podmínek – považovat za bezpečné pro lidské zdraví a životní prostředí. Odchylka ve prospěch zařízení „výhradně určených a vybavených pro dočasné skladování kovové rtuti před jejím konečným odstraněním“ umožňuje činnosti zaměřené na technický vývoj s cílem nalezení inovačních řešení pro odstranění rtuti v nikoli kapalné formě. „Běžná“ skládka kapalné rtuti je i nadále nezákonná.

Protože se oddíl 2.4 rozhodnutí Rady 2003/33/ES nevztahuje na podzemní skladovací operace (viz oddíl 2.5), rozlišuje článek mezi těmito dvěma možnostmi.

Členské státy, které by chtěly skladovat kovovou rtuť z jiných zdrojů v podzemních nebo jiných specializovaných zařízeních, tak mohou učinit, protože toto ustanovení není omezeno na kovovou rtuť ze specifických zdrojů.

Je třeba zdůraznit, že je-li kovová rtuť považována za odpad, podléhá samozřejmě i nadále obecným ustanovením směrnice 75/442/EHS o odpadech a – pokud jde o přeshraniční přepravu v rámci Společenství – nařízení 259/93/EHS o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj, z něj a o její kontrole.

Vzhledem ke specifičnostem kovové rtuti a pokud podmínky pro skladování kovové rtuti splňuje jen omezený počet zařízení, pak se vznášení námitek proti přepravě rtuti považované za odpad z důvodů zásad blízkosti, priority využití a soběstačnosti jeví jako nevhodné. Je nutno poznamenat, že cílem tohoto nařízení je zajistit, aby dotčená rtuť nebyla zpětně uváděna na trh, což činí možnost nového využití nežádoucí. Proto se navrhuje odchylka od ustanovení nařízení o přepravě nových odpadů.

Článek 4 doplňuje článek 2 tím, že připoje některé podrobnější požadavky na použití uvedených dvou možností skladování. Zaměřuje se na potřebu provádět řádné posouzení bezpečnosti se zohledněním povahy látky. Stanoví také minimální požadavky na obsah povolení. Tím bude zaručena bezpečná manipulace se rtutí i v případě, že neexistuje dobrovolný závazek průmyslu.

Článek 5 zakládá výměnu informací mezi zúčastněnými stranami, organizovanou Komisí. To umožní včasné zjištění nového vývoje v oblasti využití a toků rtuti a pružné reakce na něj. Výměna informací by se neměla omezovat na kovovou rtuť samotnou, ale měla by se vztahovat také na sloučeniny rtuti a výrobky obsahující rtuť.

Článek 6 ukládá členským státům některé informační povinnosti. Stanoví, že členské státy předloží Komisi jakékoli povolení udělené zařízení na skladování rtuti. Členské státy musí nejméně tři roky a pět měsíců po vstupu zákazu vývozu v platnost informovat Komisi o účincích nástroje. Komise může požadovat tyto informace od členských států již dříve. To by mělo umožnit rychlou a účinnou reakci na potenciálně neočekávaný vývoj na trhu. Je třeba podotknout, že cílem není uložit členským státům pravidelnou, periodickou oznamovací povinnost.

Článek 7 stanoví, že Komise bude posuzovat uplatňování nařízení a jeho účinky na trh a podá zprávu nejpozději čtyři roky po vstupu zákazu vývozu v platnost. Posouzení bude založeno na informacích předložených členskými státy. Použijí se i jiné zdroje informací, které mohou být k dispozici.

Článek 8 stanoví, že Komise musí podat zprávu o mezinárodním vývoji v oblasti rtuti, zejména o mnohostranných jednáních o otázkách nabídky a poptávky, která budou pravděpodobně zahájena v příštích letech. To by mělo umožnit sledování shody globálních opatření a opatření Společenství s cílem dosáhnout co nejvyššího užitku pro životní prostředí.

Článek 9 je standardní text týkající se vstupu nástroje v platnost.

2006/0206 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o zákazu vývozu a bezpečném skladování kovové rtuti

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 133 a čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[11],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[12],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[13],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[14],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Emise rtuti se považují za celosvětovou hrozbu, která odůvodňuje přijetí opatření na národní, regionální a celosvětové úrovni.

(2) V souladu se sdělením Komise Evropskému parlamentu a Radě „Strategie Společenství týkající se rtuti“[15] je nutné snížit riziko vystavení člověka a životního prostředí účinkům rtuti.

(3) Opatření přijatá na úrovni Společenství je nutno pokládat za součást celosvětového úsilí o snížení rizika vystavení účinkům rtuti, zejména v rámci projektu pro rtuť podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).

(4) Vývoz kovové rtuti ze Společenství by měl být zakázán za účelem významného snížení celkové dodávky rtuti.

(5) Výsledkem zákazu vývozu budou značná množství nadbytečné rtuti ve Společenství, která by neměla být zpětně uváděna na trh. Proto by mělo být zajištěno bezpečné skladování této rtuti v rámci Společenství.

(6) Pro zajištění možností bezpečného skladování rtuti, která se již nepoužívá v průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů, je vhodné učinit odchylku od bodu a) čl. 5 odst. 3 směrnice Rady 1999/31/EC ze dne 26. dubna o skládkách odpadů[16] pro určité druhy skládek a prohlásit kritéria bodu 2.4 přílohy rozhodnutí Rady 2003/33/ES ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle článku 16 a přílohy II směrnice 1999/31/ES[17], za nepoužitelná pro skladování jiné než podzemní.

(7) Za účelem zajištění, že skladování bude bezpečné pro lidské zdraví a životní prostředí, by posouzení bezpečnosti požadované rozhodnutím 2003/33/ES pro podzemní skladování mělo být doplněno zvláštními požadavky a mělo by být použitelné také pro skladování jiné než podzemní.

(8) Je vhodné zorganizovat výměnu informací za účelem posouzení potenciální potřeby doplňujících opatření týkajících se vývozu a skladování rtuti, aniž by byla dotčena pravidla Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže, a zejména článek 81.

(9) Členské státy by měly předkládat informace o povoleních vydaných pro skladovací zařízení a o používání a účincích nástroje na trh, aby bylo možné provést jeho včasné posouzení.

(10) Komise by měla vzít tyto informace v úvahu při předložení hodnotící zprávy pro stanovení případné potřebné změny nástroje.

(11) Komise by také měla sledovat mezinárodní vývoj týkající se nabídky rtuti a poptávky po ní, zejména mnohostranná jednání, a podávat o nich zprávy, aby bylo možné posoudit koherenci tohoto celkového přístupu.

(12) Nařízení obsahuje obchodní prvek i prvky motivované důvody environmentální politiky. Článek 1 se týká obchodu, a proto je založen na článku 133 Smlouvy, zatímco ostatní články jsou založeny na čl. 175 odst. 1.

(13) Cíle snížení vystavení účinkům rtuti pomocí zákazu vývozu a povinnosti skladování nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států vzhledem k účinku na pohyb zboží a fungování společného trhu, jakož i přeshraniční povaze znečištění rtutí, a proto jej může být dosaženo pouze na úrovni Společenství. Společenství proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanoveno v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřesahuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vývoz kovové rtuti (Hg, CAS RN 7439-97-6) ze Společenství bude zakázán ode dne 1. července 2011.

Článek 2

Kovová rtuť, která se již nepoužívá v chlor-alkalickém průmyslu, rtuť získávaná z čištění zemního plynu a rtuť získávaná jako vedlejší produkt z neželezných kovů z důlní a hutní činnosti bude ode dne stanoveného článku 1 skladována v kvalitě a koncentraci způsobem, který je bezpečný pro lidské zdraví a životní prostředí.

Článek 3

1. Odchylně od bodu a) čl. 5 odst. 3 směrnice 1999/31/ES může být kovová rtuť, která je považována za odpad, skladována v odpovídajícím bezpečnostním obalu:

a) buď v podzemním solném dole upraveném pro odstraňování odpadů;

b) nebo v zařízení výhradně určeném a vybaveném pro dočasné skladování kovové rtuti před jejím konečným odstraněním.

V případě uvedeném pod písmenem b) se nepoužijí kritéria stanovená v bodě 2.4 přílohy rozhodnutí 2003/33/ES.

2. Odchylně od čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006[18] nesmějí příslušné orgány místa určení a místa odeslání vznést námitky proti přepravě kovové rtuti, která je považována za odpad, na základě důvodů, že plánovaná přeprava nebo odstranění by nebyly v souladu s opatřeními, která byla přijata k provádění zásad blízkosti, priority využití a soběstačnosti.

Článek 4

1. Posouzení bezpečnosti, které má být provedeno v souladu s rozhodnutím 2003/33/ES pro skladování v podzemním solném dole upraveném pro skladování odpadů, musí zahrnovat zejména další rizika vyplývající z povahy a dlouhodobého chování kovové rtuti a jejího bezpečnostního obalu.

2. Posouzení bezpečnosti zajišťující úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou s úrovní zajištěnou rozhodnutím 2003/33/ES se provede a předloží příslušnému orgánu pro dočasné skladování v zařízení výhradně určeném a vybaveném pro skladování kovové rtuti.

3. Povolení uvedené v článcích 8 a 9 směrnice 1999/31/ES pro podzemní solný důl nebo zařízení výhradně určené a vybavené pro dočasné skladování kovové rtuti musí obsahovat požadavky na pravidelné vizuální kontroly kontejnerů a instalaci příslušného zařízení na detekci par za účelem zjištění jakéhokoli úniku.

Článek 5

Komise zorganizuje výměnu informací mezi členskými státy a příslušnými odvětvími.

Touto výměnou informací se zejména zjistí potenciální nutnost rozšíření zákazu vývozu na sloučeniny rtuti a výrobky obsahující rtuť, rozšíření povinnosti skladování na kovovou rtuť z jiných zdrojů a časového omezení skladování v zařízení specificky určeném a vybaveném pro dočasné skladování kovové rtuti.

Článek 6

1. Členské státy předloží Komisi kopii povolení vydaného pro zařízení určené pro skladování rtuti.

2. Nejpozději do 30. listopadu 2014 oznámí členské státy Komisi uplatňování tohoto nařízení a jeho účinky na trh na příslušném území. Na žádost Komise předloží členské státy tyto informace přede dnem stanoveným v prvním pododstavci.

3. Informace týkající se odstavce 2 musí obsahovat alespoň údaje:

a) o objemech, cenách, zemi původu a zemi určení, jakož i o zamýšleném použití kovové rtuti vstupující na území Společenství nebo z něj vystupující;

b) o objemech, cenách, zemi původu a zemi určení, jakož i o zamýšleném použití kovové rtuti, se kterou se obchoduje přes hranice, v rámci Společenství.

Článek 7

1. Komise posoudí uplatňování tohoto nařízení a jeho účinky na trh ve Společenství se zohledněním informací uvedených v článku 6.

2. Komise předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 30. června 2015.

Článek 8

Alespoň jeden rok přede dnem stanoveným v článku 1 podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku mnohostranných opatření a jednání o rtuti posuzující zejména soulad časového rozvržení a rozsahu opatření specifikovaných v tomto nařízení s mezinárodním vývojem.

Článek 9

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně[pic][pic][pic][pic][pic][pic]

[1] KOM(2005)20 v konečném znění.

[2] Rozhodnutí Řídící rady UNEP 22/4, 7.2.2003.

[3] Rozhodnutí Řídící rady UNEP 23/9, 25.2.2005.

[4] Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 52.

[5] KOM(2006)69 v konečném znění.

[6] Úř. věst. L 63, 6.3.2003, s. 1.

[7] Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

[8] Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26.

[9] Všechny reakce účastníků konzultací lze najít na adrese http://www.ec.europa.eu/environment/chemicals/mercury/.

[10] http://www.europa.eu.int/comm/environment/chemicals/mercury/pdf/extended_impact_assessment.pdf.

[11] Úř. věst. C , s.

[12] Úř. věst. C […], […] , s.[…].

[13] Úř. věst. C […], […], s. […].

[14] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne xxx a rozhodnutí Rady ze dne xxx.

[15] KOM(2005)20 ze dne 28.1.2005 v konečném znění.

[16] Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1. Směrnice ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 1.10.2003, s. 1).

[17] Úř. věst. L 11, 16. 1. 2003, s. 27.

[18] Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.