52006PC0160

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 4.4.2006

KOM(2006) 160 v konečném znění

2004/0001 (COD)

Pozměněný návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o službách na vnitřním trhu

(předložená Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Komise předkládá pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu. Pozměněný návrh začleňuje ty z pozměňovacích návrhů předložených Evropským parlamentem při prvním čtení, které jsou pro Komisi přijatelné, a rovněž řadu vyjasnění, která projednávala Rada. Rovněž plně respektuje závěry Evropské rady, které zdůrazňují nutnost úplného dotvoření vnitřního trhu služeb a současného zachování evropského sociálního modelu.

1. SOUVISLOSTI

Komise svůj návrh schválila dne 13. ledna 2004. Evropskému parlamentu a Radě byl oficiálně předán dne 6. února 2004.

Výbor regionů vydal své stanovisko dne 29. září 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor dne 9. února 2005. Evropský parlament přijal legislativní usnesení při prvním čtení dne 16. února 2006 a k návrhu Komise předložil pozměňovací návrhy.

2. CÍL NÁVRHU KOMISE

Zlepšení podmínek pro hospodářský růst a zaměstnanost v EU. Návrh je součástí procesu hospodářské reformy, která byla zahájena lisabonskou strategií. Vzhledem k tomu, že služby představují podstatnou část hospodářství EU, má konkurenceschopný trh služeb zásadní význam pro hospodářský růst. V současné době nemůže mnoho společností poskytujících služby, zejména malé a střední podniky, v důsledku celé řady překážek vnitřního trhu nabízet služby za hranicemi svého státu a plně využívat výhod vnitřního trhu. To rovněž oslabuje celosvětovou konkurenceschopnost nejen poskytovatelů služeb z EU, ale také výrobního odvětví EU, které se stále více spoléhá na vysoce kvalitní služby. Kromě toho se tím Evropa stává méně přitažlivým místem pro zahraniční investice.

Vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb odstraněním právních a administrativních překážek rozvoje činností v oblasti poskytování služeb. Tyto překážky vznikají tehdy, když se poskytovatelé služeb z jednoho členského státu chtějí usadit v jiném členském státě a když chtějí poskytovat služby z členského státu usazení do jiného členského státu, například tak, že se do tohoto státu dočasně přestěhují. Návrh usiluje o usnadnění výkonu těchto dvou základních svobod zakotvených ve Smlouvě o ES, tj. svobody usazování a volného pohybu služeb, a o zajištění větší právní jistoty poskytovatelům služeb.

Posílení práv spotřebitelů jako uživatelů služeb. V současné době není pokryta poptávka spotřebitelů po přeshraničních službách, a to kvůli značným právním a administrativním nesnázím, nedostatku informací a chybějící důvěře ve služby z jiných členských států. Návrh bude tyto problémy řešit tím, že členským státům uloží povinnost zrušit omezení týkající se přeshraničního využívání služeb, a uplatňováním zásady nediskriminace a vyžadováním větší transparentnosti a více informací od poskytovatelů služeb.

Stanovení právně závazných povinností týkajících se účinné správní spolupráce mezi členskými státy. Účinná a dobře fungující správní spolupráce je nezbytným předpokladem pro řádné fungování vnitřního trhu. Regulační orgány členských států mají jen málo informací o právním rámci a postupech dohledu v jiných členských státech, a tudíž nemají v jejich příslušné právní předpisy a postupy dostatek důvěry. To vede k dvojím postupům a kontrolám přeshraničních činností a může to být také zneužíváno podvodnými obchodníky, kteří se chtějí vyhnout dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy, což představuje následné riziko pro uživatele služeb. Návrh stanoví zákonnou povinnost výměny informací a vzájemné pomoci mezi členskými státy na základě dobře fungujícího elektronického informačního systému, který bude umožňovat příslušným orgánům určit bez problémů příslušné partnery v jiných členských státech a účinně s nimi komunikovat.

3. STANOVISKO KOMISE K POZMěňOVACÍM NÁVRHůM EVROPSKÉHO PARLAMENTU

3.1. Oblast působnosti a ostatní obecná ustanovení (články 1-4)

Služby obecného zájmu. Pozměňovací návrhy 13 a 44 a části pozměňovacích návrhů 72 a 289 , týkající se článků 1 a 2 a příslušných bodů odůvodnění, objasňují, že služby obecného hospodářského zájmu jsou zahrnuty do oblasti působnosti směrnice, ačkoliv směrnice nepočítá s liberalizací těchto služeb ani privatizací veřejných subjektů poskytujících tyto služby a ani se nezabývá financováním nebo státními podporami. Pozměňovací návrh 73 v článku 2 vysvětluje, že služby obecného zájmu nespadají do oblasti působnosti směrnice. Komise souhlasí s pozměňovacím návrhem 44 a příslušnými částmi pozměňovacích návrhů 72 a 289. Komise také přijímá pozměňovací návrhy 13 a 73, mírně však mění znění pozměňovacího návrhu 73 (článek 2) a rovněž znění pozměňovacího návrhu 13 (nový bod odůvodnění 7a) a vysvětluje, že s výhradou explicitních vynětí některých zvláštních odvětví spadají služby obecného hospodářského zájmu do oblasti působnosti směrnice, neboť se jedná o služby hospodářské povahy.

Zdravotnické služby. Pozměňovací návrh 78 vylučuje z oblasti působnosti směrnice soukromé a rovněž veřejné zdravotnické služby, a to doplněním odpovídající změny v článku 2. Pozměňovací návrh 304 uvádí v bodu odůvodnění 10c, že se toto vynětí týká zdravotnických a farmaceutických služeb, které poskytují regulovaní zdravotničtí pracovníci pacientům při posuzování, udržování a obnovování jejich zdravotního stavu. Pozměňovací návrhy 233/403 vysvětlují v článku 1, že se směrnice nedotýká služeb veřejné zdravotní péče ani dostupnosti veřejného financování pro poskytovatele zdravotní péče. Pozměňovacím návrhem 305 se vkládá nový bod odůvodnění 10d, v němž se vysvětluje, že směrnicí není dotčena náhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě, a zdůrazňuje, že tato otázka by se měla řešit i v dalším právním nástroji s cílem dosáhnout větší právní jistoty a jasnosti. Vynětí zdravotnických služeb z oblasti působnosti směrnice Komise přijímá a potvrzuje svůj závazek, že vyvine zvláštní iniciativu týkající se zdravotnických služeb. Proto přijímá pozměňovací návrhy 78, 304 a 305. Pozměňovací návrhy 233/403 týkající se veřejné zdravotní péče jsou z důvodu překrytí s definicí v článku 2 bezpředmětné.

Sociální služby. Pozměňovací návrh 292 uvádí v článku 1, že směrnicí nejsou dotčeny služby, které plní cíle sociální péče, a pozměňovací návrh 252 týkající se článku 2 vylučuje z oblasti působnosti směrnice sociální služby, jako jsou služby sociálního bydlení, péče o děti a péče o rodinu. Pozměňovací návrhy 294 a 296 zavádějí dva nové body odůvodnění, které vysvětlují povahu sociálních služeb, zejména služeb sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin. Pozměňovací návrh 295 zavádí bod odůvodnění, který uvádí, že směrnice se netýká financování sociálního bydlení nebo s ním souvisejícího systému podpor a že se netýká se ani kritérií nebo podmínek stanovených členskými státy pro služby sociálního bydlení. Pozměňovací návrh 10 dále v jiném bodu odůvodnění doplňuje, že se směrnice netýká požadavků, které se vztahují na přístup k veřejným prostředkům, například pro sociální služby. Komise zastává názor, že jakékoli vynětí z oblasti působnosti směrnice musí být jasně definované, aby byla zajištěna větší právní jistota a aby se zamezilo rozdílným výkladům směrnice v členských státech. Komise proto mění definici pozměňovacího návrhu 252 (článek 2) a pozměňovací návrhy 294 a 296 slučuje do nového bodu odůvodnění 10h, aby bylo srozumitelné, že vynětí z oblasti působnosti směrnice se týká těch sociálních služeb v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi, které z důvodu jejich významu pro společnost poskytuje stát nebo poskytovatel pověřený státem s cílem zajistit podporu osob, které se nacházejí ve stavu nouze. Z toho vyplývá, že pozměňovací návrh 292 je bezpředmětný. Znění pozměňovacího návrhu 295 je přepracováno, aby bylo srozumitelné, že se týká sociálních služeb obecně a ne pouze sociálního bydlení. Pozměňovací návrh 10 se přijímá v celém rozsahu. Pozměňovací návrh 232 vyzdvihuje zvláštní význam neziskových zájmových sportovních činností pro společnost. Přijímá se a vkládá do nového bodu odůvodnění 16a, bylo však nutné jej přepracovat, aby byla zajištěna právní soudržnost textu.

Vynětí ostatních odvětví a úplné vynětí oblasti daní. Pozměňovací návrhy 300 a 302/332 se týkají článku 2, přičemž první z nich vylučuje z oblasti působnosti směrnice agentury na zprostředkování dočasné práce a druhý bezpečnostní služby . Příslušné body odůvodnění, zavedené pozměňovacími návrhy 301 a 303 , zdůrazňují, že předpisy použitelné pro tato odvětví byl měly být plně harmonizovány. Pozměňovací návrh 77 vylučuje právní služby potud, pokud se řídí jinými nástroji Společenství. Pozměňovací návrhy 79, 80 a 81 , týkající se článku 2, a pozměňovací návrhy 16, 17 a 18 , týkající se příslušných bodů odůvodnění, z oblasti působnosti směrnice vylučují audiovizuální služby, bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce a vysílání, hazardní činnosti a povolání spojená s výkonem veřejné moci , zejména povolání notáře. Komise přijímá vynětí služeb agentur na zprostředkování dočasné práce a soukromých bezpečnostních služeb podle pozměňovacích návrhů 300 a 302/333. Nutnost plné harmonizace agentur na zprostředkování dočasné práce a bezpečnostních služeb však nebyla prokázána, a pozměňovací návrhy 301 a 303 proto nemohou být přijaty. Komise nepřijímá pozměňovací návrh 77 o vynětí právních služeb; vynětí není nutné, poněvadž článek 3 stanoví, že v případě rozporu ustanovení směrnice o službách s jinými předpisy Společenství, které upravují zvláštní aspekty přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti, mají tyto jiné předpisy přednost. Pokud jde o audiovizuální služby, přijímá Komise vynětí podle pozměňovacího návrhu 79 a přepracovala pozměňovací návrh 19 (nový bod odůvodnění 10e), aby byl v souladu se změnou článku a aby bylo jasné, že se směrnice nevztahuje na podpory poskytované v audiovizuálním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Komise rovněž přijímá podle smyslu vynětí služeb v oblasti hazardních činností, mění však znění pozměňovacích návrhů 17 a 80, aby bylo vynětí jasně omezeno pouze na hazardní hry jako takové. Komise přijímá jen částečně pozměňovací návrhy 18 a 81, které se týkají povolání spojených s výkonem veřejné moci, a znění vynětí uvádí do souladu s přesnými limity stanovenými v článku 45 Smlouvy o ES, podle něhož platí odchylka od zásady svobody usazování a zásady volného pohybu služeb jen pro určité činnosti, které jsou přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci, ne však pro povolání jako celek.

Komise přijímá úplné vynětí oblasti daní podle pozměňovacího návrhu 82 , který se vztahuje k článku 2, a pozměňovacího návrhu 19 (bod odůvodnění 11).

Pozměňovací návrhy 14, 15, 20, 74, 75 a 306 se týkají vynětí některých odvětví (v článku 2 a příslušných bodech odůvodnění) původně navrhovaná pro finanční služby, elektronické komunikační služby a dopravní služby , avšak slouží k dalšímu vyjasnění. Komise může pozměňovací návrhy 14, 15, 20, 74 a 306 přijmout v celém rozsahu nebo v přepracovaném znění, kterým zajistí právní soudržnost textu (viz článek 2, bod odůvodnění 9 a nové body odůvodnění 10a a 10b), nemůže však přijmout pozměňovací návrh 75, protože bod odůvodnění 10a již příslušné vysvětlení týkající se telekomunikačních služeb obsahuje.

Specifické oblasti práva. Pozměňovací návrh 298 vyjasňuje v článku 1 vztah mezi směrnicí a základními právy uznávanými v členských státech nebo v Listině základních práv a pozměňovací návrh 299 zavádí nový bod odůvodnění, který stanoví, že směrnice by se měla vykládat tak, aby se sladil výkon základních práv se základními svobodami stanovenými v článcích 43 a 49 Smlouvy. Pozměňovací návrh 8 vyjasňuje, že směrnice plně respektuje iniciativy Společenství založené na článku 137 Smlouvy ohledně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek. Pozměňovací návrh 297 , který se týká článku 1, a pozměňovací návrh 9 , který se týká příslušných bodů odůvodnění, uvádějí, že se směrnice nevztahuje na pracovní právo , tzn. jakékoli právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnání, pracovních podmínek, včetně zdraví a bezpečnosti při práci, a vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, a pracovní právo ani není touto směrnicí dotčeno. Dále uvádí, že směrnice plně respektuje vztahy mezi sociálními partnery, včetně práva na protestní akce zaměstnanců, a nejsou jí dotčeny právní předpisy členských států týkající se sociálního zabezpečení. Pozměňovací návrh 290 , který se vztahuje k článku 1, a pozměňovací návrh 291 (bod odůvodnění) uvádějí, že směrnicí by neměly být dotčeny trestněprávní předpisy . Pozměňovací návrh 7 a část pozměňovacího návrhu 72 vyjasňují v bodu odůvodnění a ve znění článku 1, že směrnice nemá vliv na opatření členských států v souladu s právními předpisy Společenství, které se týkají ochrany nebo podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků . V souvislosti s otázkou základních práv přijímá Komise pozměňovací návrh 298, přičemž jej pozměňuje, aby zajistila právní soudržnost textu, a rovněž pozměňovací návrh 299 v celém rozsahu. Pokud jde o pracovní právo, souhlasí Komise s tím, že směrnicí není dotčeno pracovní právo, jak je uvedeno v pozměňovacím návrhu 297, včetně práva na protestní akce zaměstnanců a právních předpisů členských států týkajících se sociálního zabezpečení. Za účelem zajištění právní soudržnosti textu a zlepšení jeho jasnosti a srozumitelnosti však Komise zjednodušuje znění pozměňovacích návrhů 297 a 298 tak, aby pracovní právo upravoval čl. 1 odst. 6 a otázku základních práv, včetně práv týkajících se kolektivních smluv, čl. 1 odst. 7. Pokud jde o trestněprávní předpisy, přijímá Komise pozměňovací návrh 290, který uvádí, že směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy, a rovněž p ozměňovací návrh 291 (nový bod odůvodnění 6e), který však pozměnila tak, aby bylo dále vyjasněno, že trestněprávní předpisy by neměly být zneužívány k obcházení pravidel stanovených v této směrnici. Pokud jde o ochranu nebo podporu kulturní a jazykové rozmanitosti a pluralitu sdělovacích prostředků, Komise přijímá pozměňovací návrh 7 v celém rozsahu a příslušnou část pozměňovacího návrhu 72 mění, aby byla zajištěna právní soudržnost textu. Komise také v celém rozsahu přijímá pozměňovací návrh 8 (nový bod odůvodnění 6f).

Souvislost směrnice s ostatními právními předpisy Společenství. Touto otázkou se zabývají pozměňovací návrhy 83 a 21 v článku 3 a příslušném bodu odůvodnění 13. Komise přijímá další vyjasnění obsažené v pozměňovacím návrhu 83, že směrnice nemá přednost před jinými předpisy Společenství a že v případě rozporu ustanovení směrnice s jinými předpisy Společenství, které upravují zvláštní aspekty přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti, mají ustanovení těchto jiných předpisů přednost. K zajištění celkové soudržnosti textu a přiblížení práce Evropského parlamentu a práce Rady přidala Komise další vyjasnění (body odůvodnění 13a a 13b). Pozměňovací návrhy 307 a 219 (sloučené s pozměňovacím návrhem 83) uvádějí, že touto směrnicí není dotčeno mezinárodní právo soukromé, zejména mezinárodní právo soukromé týkající se smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů, a vysvětlují jeho dopad na předpisy o ochraně spotřebitele. Komise přijímá pozměňovací návrh 307 a pozměňovací návrh 219 s výhradou drobných změn, aby byl odkaz na ochranu spotřebitele právně přesný.

Definice (článek 4). Pozměňovací návrhy 23 až 26, 39, 84 až 90, 308 a 92 až 98 se týkají definicí pojmů, které se vyskytují ve směrnici (viz článek 4 a příslušné body odůvodnění). Komise přijímá pozměňovací návrhy 25-26, 93-94 a 97-98 v celém rozsahu a pozměňovací návrhy 23-24 s výhradou drobných změn a jejich sloučení. Kromě toho Komise v zásadě přijímá pozměňovací návrhy 39, 84, 88 až 90, 95 a 308, které však přepracovala, aby zajistila soulad textu s acquis Společenství nebo s oblastí působnosti směrnice. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 85 a 86. Pozměňovací návrh 96 týkající se definice pojmu „pracovník“ je ve vztahu k nově definované oblasti působnosti rovněž bezpředmětný, a tudíž se nepřijímá. Pozměňovací návrh 92, který se týká pojetí „příslušných orgánů“, a pozměňovací návrh 87, který se týká pojmu „poskytovatele“, se nepřijímají v zájmu jasnosti a soudržnosti textu s acquis Společenství. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 22 , který vypouští příklady služeb, na něž se směrnice vztahuje, uvedené v bodu odůvodnění 14. Tento bod odůvodnění je užitečný tím, že směrnici vyjasňuje, a proto je s drobnými změnami, které odrážejí novou oblast působnosti směrnice, znovu vložen. Kromě toho, aby se využilo užitečných dodatečných vyjasnění Rady, doplnila Komise bod odůvodnění 18a ( pozměňovací návrh 25 ) a bod odůvodnění 20a a přidala nový bod odůvodnění 18b.

Komise přijímá pozměňovací návrhy 1 až 3, 5, 6 a 11 , které se týkají bodů odůvodnění popisujících obecné cíle směrnice a uvádějících skutečnost, že směrnice nezasahuje do vnitřního rozdělení pravomocí v rámci členských států, v celém rozsahu nebo s drobnými změnami, nemůže však přijmout pozměňovací návrh 4 .

3.2. Správní zjednodušení (články 5-8)

Zjednodušení postupů (článek 5). Pozměňovací návrh 99 mění oddíl 1 kapitoly o svobodě usazování pro poskytovatele služeb v samostatnou novou kapitolu „Správní zjednodušení“. Pozměňovací návrh 27 vyjasňuje, že cílem pravidel pro správní postupy není harmonizace vnitrostátního správního práva, ale odstranění příliš zatěžujících prvků, které omezují svobodu usazování. Pozměňovací návrh 100 uvádí v článku 5, že členské státy přezkoumají (sloveso „prověřit“ použité v pozměňovacím návrhu se nezdá přiměřené) a případně zjednoduší postupy a formality týkající se přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti. Kromě toho ukládá členských státům povinnost, aby „spolu s Komisí“ zavedly harmonizované evropské formuláře (to samé vyplývá z pozměňovacího návrhu 29 ), a doplňuje seznam stávajících právních předpisů Společenství, na něž se čl. 5 odst. 1a a 2 nevztahují. Pozměňovací návrh 100 také vysvětluje, že těmito ustanoveními není dotčeno právo členských států požadovat „neověřené“ překlady dokladů do jejich vlastních úředních jazyků. Pozměňovací návrh 30 zdůrazňuje, že formální požadavky, jako například předložení originálů dokumentů, včetně ověřených překladů, nemohou být ukládány s výjimkou případů, kdy je to opodstatněno naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu. Pozměňovací návrhy 99, 27 a 29-30 přijímá Komise v celém rozsahu a pozměňovací návrh 100 přijímá v zásadě, avšak s nezbytnými formulačními změnami, aby zajistila právní soudržnost textu a využila práce Rady. Text Komise zejména vyjasňuje, že evropské formuláře budou vypracovány v souladu s postupem projednávání ve výborech, a doplňuje nový bod odůvodnění 22b, který navrhuje několik parametrů, které by členské státy mohly vzít v úvahu při posuzování potřeby zjednodušit postupy a formality.

Jednotná kontaktní místa (článek 6). Pozměňovací návrh 102 vysvětluje, že pokud je vyžadována předběžná registrace, musí být v jednotném kontaktním místě dostupná elektronickými prostředky. Pozměňovací návrh 103 požaduje, aby Komise jednotná kontaktní místa koordinovala zřízením evropského jednotného kontaktního místa. Pozměňovací návrh 104 vyjasňuje, že zavedením jednotných kontaktních míst není dotčeno rozdělení úkolů a pravomocí mezi příslušné orgány v rámci vnitrostátních systémů. Pozměňovací návrh 309 stanoví nový časový plán pro zavedení jednotných kontaktních míst. Pozměňovací návrh 310 stanoví, že by také mělo být možné plnit v těchto místech veškeré postupy a formality nezbytné pro dohled nad dodržováním směrnice 96/71/ES. Komise přijímá pozměňovací návrhy 309 a 104 a dále na základě práce Rady vyjasňuje v novém bodu odůvodnění 25a, že poplatky, které mohou jednotná kontaktní místa vybírat, by měly být úměrné nákladům na postupy a formality. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrh 102, neboť předběžná registrace u jednotných kontaktních míst by znamenala zbytečnou administrativní zátěž. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 103, protože evropské jednotné kontaktní místo by představovalo zbytečnou správní strukturu a bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity (neboť správní spolupráce může nejlépe probíhat na úrovni členských států). Pozměňovací návrh 310 nemůže být přijat, neboť odkaz na dohled nad dodržováním směrnice 96/71/ES, která není tímto návrhem nijak dotčena, není vhodný.

Právo na informace (článek 7). Pozměňovací návrh 105 vyjasňuje, že právo na informace se týká pouze opravných prostředků, které jsou obecně dostupné. Pozměňovací návrhy 31, 106 a 110 vyjasňují, že povinnost příslušných orgánů poskytovat pomoc nezahrnuje právní poradenství v jednotlivých případech, že povinnost poskytovat informace může být splněna zpřístupněním těchto informací na internetových stránkách, že součástí poradenství může být návod obsahující informace o jednotlivých krocích postupu a že informace jsou poskytovány jasným a srozumitelným jazykem. Pozměňovací návrh 107 uvádí, že informace a pomoc by měly být dostupné mimo jiné na dálku a pomocí elektronických prostředků. Pozměňovací návrh 108 stanoví lhůtu pro provedení informačních povinností a pozměňovací návrh 109 vyjasňuje, že dostupnost informací v dalších jazycích musí být v souladu s právními předpisy členských států o používání jazyků. Pozměňovací návrh 33 zavádí nový bod odůvodnění, kterým dále podporuje ustanovení článku 7. Komise přijímá pozměňovací návrhy 105-106, 108-110, 31 a 33 a v souladu s prací Rady doplňuje v pozměňovacím návrhu 31 (bod odůvodnění 25c), že záležitosti jako odpovědnost za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací určí členské státy. Komise však nepřijímá pozměňovací návrh 107, neboť by jím byla zrušena povinnost poskytovat informace elektronickými prostředky, která je nezbytným nástrojem pro uskutečnění správního zjednodušení.

Postupy s využitím elektronických prostředků (článek 8). Pozměňovací návrh 111 stanoví nový časový plán pro provedení a vysvětluje, že postupy a formality mohou být snadno splnitelné mimo jiné pomocí elektronických prostředků (rovněž pozměňovací návrh 32 ) a že by se neměly týkat případů, kdy může být požadována originální dokumentace. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 111, s výjimkou nového časového plánu, ani pozměňovací návrh 32, neboť, jak je uvedeno výše, postupy s využitím elektronických prostředků jsou nezbytným opatřením správního zjednodušení a mohou být používány i pro poskytnutí originální dokumentace, jelikož pravost dokumentů může být doložena elektronickým ověřením. Komise však považuje za vhodné vyjasnit na základě pozměňovacího návrhu 32 (bod odůvodnění 26), který vychází z práce Rady, že povinnost poskytnutí elektronických prostředků nebrání členským státům, aby vedle elektronických prostředků daly k dispozici rovněž jiné prostředky umožňující splnění postupů a formalit.

3.3. Svoboda usazování pro poskytovatele služeb (články 9-15)

Povolovací režimy. Pozměňovací návrh 35 vyjasňuje v bodu odůvodnění 27c, že ustanovení směrnice týkající se povolovacích režimů se nevztahují na rozhodnutí příslušných orgánů o zřízení veřejného nebo soukromého subjektu ani na uzavírání smluv příslušnými orgány. Pozměňovací návrh 37 upozorňuje na to, že naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, jako je například veřejné zdraví, mohou ospravedlnit uplatnění povolovacích režimů a jiných omezení týkajících se sociálních služeb, jsou-li respektovány zásady nediskrimininace, nezbytnosti a přiměřenosti. Pozměňovací návrhy 112-113 reorganizují a přejmenovávají příslušnou kapitolu a příslušný oddíl. Pozměňovací návrh 116 (a rovněž pozměňovací návrh 209 ) vyjímá povolovací režimy z postupu vzájemného hodnocení. Komise přijímá pozměňovací návrhy 35 a 112-113 v celém rozsahu a pozměňovací návrh 37 s drobnými změnami. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 116 a 209, neboť povinnost vyhodnocovat povolovací režimy a podávat o nich zprávy je nezbytným opatřením pro usnadnění přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností. Komise však v novém bodu odůvodnění 27d upřesňuje v souladu s prací Rady, že povinnost podávat zprávy se týká pouze existence povolovacích režimů a nikoli kritérií a podmínek pro udělení povolení. Pokud jde o pozměňovací návrhy 114, 115 a 117 , které obsahují zejména technické změny, přijímá Komise pozměňovací návrhy 115 a 117 s nezbytnými formulačními změnami, aby byla zajištěna právní soudržnost textu. Nemůže však přijmout pozměňovací návrh 114, který by text učinil méně srozumitelným.

Podmínky pro udělení povolení. Pozměňovací návrhy 34 a 121 stanoví, že povolení by obvykle mělo platit na celém území daného státu s výjimkou případů, kdy je platnost omezená na určitou část území opodstatněna naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu, jako je například ochrana životního prostředí. Podle pozměňovacích návrhů 34 a 123 nejsou směrnicí dotčeny pravomoci místních a regionálních orgánů, které toto povolení udělují. Pozměňovací návrh 119 doplňuje kritéria, která musejí povolovací režimy splňovat, o „transparentnost“ a „přístupnost“. Pozměňovací návrh 120 vyjasňuje, že při posuzování toho, zda jsou podmínky pro udělování povolení stejné nebo v podstatě srovnatelné s těmi, kterým již poskytovatel podléhá v jiném členském státě (zákaz překrývání), je kromě jejich cíle a účelu nutné zvážit také jejich účinek a efektivitu jejich prosazování. Podle pozměňovacího návrhu 122 se povinnost odůvodnění a umožnění použít opravné právní prostředky nevztahuje na rozhodnutí o udělení povolení. Pozměňovací návrh 118 vypouští slovo „objektivně“ z věty „opodstatněná naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu“ v článku 10. Komise přijímá pozměňovací návrhy 34, 118, 119 a 123 v celém rozsahu. Přijetí pozměňovacího návrhu 120 se pojí s vložením nového bodu odůvodnění 27g, jehož cílem je upřesnit, že zákaz překrývání nebrání členským státům v uplatňování jejich vlastních podmínek, avšak pouze po nich vyžaduje, aby braly v úvahu rovnocenné podmínky, které již žadatel splnil v jiném členském státě. Kromě toho Komise v podstatě souhlasí s pozměňovacím návrhem 121, ale dává přednost jinému znění. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrh 122, protože vynětím rozhodnutí o udělení povolení z povinnosti odůvodnění by se mohlo stát, že soudní přezkum správního rozhodnutí, zejména pro třetí strany, by byl méně účinný nebo dokonce prakticky nemožný.

Doba platnosti povolení. Výběr mezi více uchazeči. Pozměňovací návrhy 128 a 36 uvádějí, že není dotčena možnost členských států zrušit povolení, zejména v případech, kdy podmínky pro udělení povolení již nejsou splněny. Pozměňovací návrhy 124-127, 129, 38 a 30 obsahují užitečná upřesnění týkající se článku 11 a příslušných bodů odůvodnění. Podle pozměňovacího návrhu 130 mohou členské státy vzít při uplatňování vlastních výběrových postupů v úvahu řadu cílů veřejného zájmu. Komise přijímá pozměňovací návrhy 128 a 36, avšak jen pro situace, kdy podmínky pro udělení povolení již nejsou splněny. Kromě toho přijímá Komise pozměňovací návrhy 124-127, 129 a 38 v celém rozsahu nebo částečně a pozměňovací návrhy 130 a 30 s drobnými změnami.

Povolovací postupy. Pozměňovací návrhy 134 a 28 ruší pravidlo, podle něhož se povolení považuje za udělené, nebude-li během určené lhůty poskytnuta odpověď („tiché povolení“). Pozměňovací návrh 135 stanoví, že potvrzení o přijetí musí být k žádosti vydáno, pouze pokud o to žadatel požádá, a nemusí v něm být uvedeny dostupné opravné prostředky. Pozměňovací návrhy 131-133 a 136-137 obsahují technická upřesnění, která v případě pozměňovacích návrhů 136-137 může Komise s drobnými změnami přijmout. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 134 a 28, neboť tiché povolení (při neposkytnutí odpovědi od příslušných orgánů) má rozhodující význam pro usnadnění výkonu svobody usazování. Komise však v novém bodu odůvodnění 28a v souladu s prací Rady vyjasňuje, že, pokud jde o tichá povolení, je ve vztahu k určitým činnostem v případech objektivního opodstatnění naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu možné přijmout jiná opatření. Podobně nemůže Komise přijmout pozměňující návrh 135, neboť by žadatelům způsobil dodatečnou zátěž a ztížil by soudní přezkum.

Zakázané požadavky (článek 14). Pozměňovací návrh 138 mění název tohoto oddílu. Pozměňovací návrh 140 (a 41 ) vyjasňuje, že se zákaz individuálně prováděné ekonomické prověrky nevztahuje na požadavky plánování, které není prováděno za účelem zisku, ale vychází z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu. Pozměňovací návrh 141 vyjasňuje, že zákaz přímého nebo nepřímého zapojení konkurenčních hospodářských subjektů do udělování povolení se netýká konzultací s organizacemi, jako jsou například obchodní komory, v jiných otázkách, než jsou individuální žádosti o povolení. Pozměňovací návrh 40 stanoví, že v určitých případech může být požadavek, aby byl poskytovatel služeb přítomen během výkonu své činnosti, ospravedlněn. Pozměňovací návrh 142 vysvětluje, že zákazem požadovat od poskytovatele služeb usazeného na území členského státu finanční záruku nebo pojištění není dotčena možnost členských států požadovat finanční záruky jako takové nebo požadovat uzavření pojištění u podniku, jemuž udělily zvláštní nebo výhradní práva, a že se zákaz ani nedotýká požadavků týkajících se účasti v kolektivním fondu náhrad. Pozměňovací návrh 143 vyjasňuje povinnost předběžné registrace. Komise přijímá pozměňovací návrhy 138, 140, 141, 143 a 41 v celém rozsahu a pozměňovací návrh 40 s dodatečným vyjasněním. Komise přijímá podle smyslu pozměňovací návrh 142, mění však formulaci příslušného ustanovení, aby byla zajištěna soudržnost s právními předpisy Společenství, a v souladu s prací Rady doplňuje v novém bodu odůvodnění 32a další vyjasnění. Pozměňovací návrh 143 dále obsahuje technická upřesnění, která Komise přijímá, a zároveň na základě práce Rady poskytuje v novém bodu odůvodnění 32b další vyjasnění o zákazu povinnosti předběžné registrace.

Požadavky podléhající hodnocení (článek 15). Pozměňovací návrh 42 vyjasňuje, že postupem vzájemného hodnocení není dotčena možnost členských států stanovit ve svých právních předpisech vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů a že hodnocení musí brát ohled na zvláštní povahu služeb obecného hospodářského zájmu a konkrétních úkolů, které mají tyto služby plnit a které mohou být důvodem pro určitá omezení svobody usazování. Pozměňovací návrhy 144 a 145 zrušují příklady požadavků týkajících se právní formy poskytovatele služeb nebo vlastnictví podílů společnosti. Pozměňovací návrhy 147/242 vylučují z postupu hodnocení požadavky týkající se prodeje za cenu pod úrovní nákladů a výprodeje. Pozměňovací návrhy 149/242 vypouští slovo „objektivně“ z věty „opodstatněné naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu“. Pozměňovací návrhy 148/292 (a rovněž pozměňovací návrh 43 ) vyjímají z postupu hodnocení povinnosti „nuceného poskytnutí“. Podobně pozměňovací návrh 150 vylučuje z oblasti působnosti čl. 15 odst. 1 až 4 služby obecného hospodářského zájmu a systémy sociálního pojištění. Kromě toho zrušuje pozměňovací návrh 150 společně s pozměňovacím návrhem 151 ustanovení, které členským státům zakazuje zavést nový podobný požadavek, pokud tento požadavek nesplňuje kritéria nediskriminace, nezbytnosti a přiměřenosti, a příslušnou povinnost členských států oznamovat tyto nové právní a správní předpisy. Pozměňovací návrh 146 doplňuje odkaz na směrnici o uznávání odborných kvalifikací. Komise přijímá pozměňovací návrhy 42, 147 a 148/149/242. Komise rovněž přijímá vypuštění příkladů z příslušných článků podle pozměňovacích návrhů 144 a 145. V souladu s prací Rady dále Komise v bodu odůvodnění 34 doplňuje vyjasnění, že hodnocení požadavků ukládajících minimální a/nebo maximální sazby se týká pouze sazeb uložených příslušnými orgány na poskytování určitých služeb a nikoliv například obecných pravidel o stanovování cen, jako například v oblasti pronájmu domů. Komise v zásadě přijímá pozměňovací návrh 150 týkající se služeb obecného hospodářského zájmu a upřesňuje, že čl. 15 odst. 1 až 3 se vztahují na právní předpisy v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, pouze pokud uplatňování těchto předpisů právně či fakticky nebrání plnění zvláštního úkolu, který byl službám uložen. Vypuštění oznamovací povinnosti (pozměňovací návrh 151) by postup hodnocení značně oslabilo, a nemůže být proto přijato. Pozměňovací návrhy 146, 148 a 149/242 navrhují technické změny, které Komise přijímá (v pozměňovacím návrhu 146 se však odkazuje na celou směrnici o uznávání odborných kvalifikací a nikoliv pouze na hlavu II uvedené směrnice).

3.4. Volný pohyb služeb a odchylky (články 16-19)

Volný pohyb služeb (článek 16). Pozměňovací návrh 152 (týkající se názvu kapitoly) a pozměňovací návrh 293/rev4 (týkající se článku 16) nahrazují bývalou zásadu země původu ustanovením o volném pohybu služeb. Pozměňovací návrh 293/rev4 potvrzuje právo poskytovatelů služeb poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni, a zavazuje členské státy, v nichž je služba poskytována, aby zajistily volný přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb a volný výkon této činnosti na svém území. Ustanovení čl. 16 odst. 1 dále stanoví, že členský stát, v němž je služba poskytována, nemůže na poskytovatele služeb, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, uplatňovat své vnitrostátní požadavky, pokud tyto požadavky nejsou opodstatněny z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí a nejsou nediskriminační, nezbytné a přiměřené. Odstavec 3 znovu potvrzuje možnost členských států podle odstavce 1 uplatňovat na poskytovatele služeb z jiných členských států, kteří se přemístí na jejich území, své vlastní vnitrostátní předpisy v případech opodstatněných důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí. Odstavec 3 rovněž vyjasňuje, že tato ustanovení členským státům v souladu s právními předpisy Společenství nebrání v uplatňování jejich podmínek zaměstnávání. Ustanovení čl. 16 odst. 2 obsahuje seznam požadavků, které členské státy nemohou ukládat poskytovatelům služeb usazeným v jiných členských státech, jako například požadavek, že poskytovatel služeb musí na jejich území vlastnit provozovnu nebo jinou organizační složku, aby mohl službu poskytovat. Pozměňovací návrh 293/rev4 rovněž stanoví, že Komise po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery předloží zprávu o uplatňování článku 16, v níž zváží, zda je nutné navrhnout harmonizační opatření.

Komise přijímá pozměňovací návrhy 152 a 293/rev4 s drobnými změnami v odstavci 3, kterými vyjasňuje, že v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora musí vnitrostátní požadavky být vždy nediskriminační, nezbytné a přiměřené. Komise také přijímá – s výhradou drobných změn – pozměňovací návrh 45, který se týká bodu odůvodnění 37 a uvádí, že členské státy mohou stanovovat své požadavky nezbytné z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a ochrany životního prostředí, a rovněž pozměňovací návrhy 46-47, kterými se vypouští body odůvodnění odkazující na bývalou zásadu země původu. Dále Komise v souladu s prací Rady doplňuje další vysvětlující body odůvodnění, jeden bod odůvodnění odkazující na judikaturu Evropského soudního dvora v souvislosti s právem členských států přijímat opatření s cílem předcházet zneužívání zásad vnitřního trhu ze strany poskytovatelů služeb (bod odůvodnění 37a), dále bod odůvodnění zdůrazňující nutnost zajistit, aby si poskytovatelé mohli vybavení, které je nezbytné pro poskytování jejich služby, brát s sebou při cestě do jiného členského státu za účelem poskytování služeb (bod odůvodnění 39a), a rovněž jeden další bod odůvodnění vysvětlující pojem vybavení (bod odůvodnění 39b).

Další odchylky od volného pohybu služeb (článek 17). Pozměňovací návrh 400 přejmenovává článek 17 a stanoví, že ustanovení o volném pohybu služeb se nevztahuje na služby obecného hospodářského zájmu poskytované v jiném členském státě, mimo jiné na poštovní služby, služby distribuce elektrického proudu, plynu a vody, služby související s odpadní vodou a služby zpracování odpadu. Komise přijímá pozměňovací návrh 400. Kromě toho Komise na základě práce Rady vyjasňuje v bodu odůvodnění 40a, že odchylka pro poštovní služby se týká činností vyhrazených poskytovatelům obecných služeb, tak i ostatních poštovních služeb. Pozměňovací návrh 165 dále vyjasňuje, že odchylka v čl. 17 bodu 12 pro schvalovací režim podle článku 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, může být taktéž přijata.

Pokud jde o činnosti advokátů a notářů , vypouští se pozměňovacím návrhem 160 odchylka pro záležitosti, na které se vztahuje směrnice Rady 77/249/EHS o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů, a pozměňovacím návrhem 166 odchylka pro úkony vyžadující ze zákona účast notáře. Tyto pozměňovací návrhy jsou vzhledem k tomu, že Komise nepřijímá obecné vynětí činností advokátů nebo notářů z oblasti působnosti směrnice, bezpředmětné. Tyto odchylky by proto měly být zachovány. Pokud jde o soudní vymáhání dluhů, zavádí pozměňovací návrh 161 novou odchylku, kterou Komise může přijmout. Zároveň Komise v novém bodu odůvodnění 40b v souladu s prací Rady vyjasňuje oblast působnosti této odchylky.

Pokud jde o požadavky, které vyhrazují činnost konkrétní profesi , doplňuje pozměňovací návrh 162/404 – kromě odchylky týkající se záležitostí upravených hlavou II směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací – novou odchylku. Pozměňovací návrh 162/404 a pozměňovací návrh 48, který tuto novou odchylku vysvětluje v příslušném bodu odůvodnění 41c, mohou být v zásadě přijaty, avšak v pozměněném, přesnějším znění.

Pokud se jedná o volný pohyb osob a jejich bydliště , pozměňovací návrh 163 vyjasňuje odchylku týkající se směrnice 2004/38/ES a může být přijat.

V souvislosti s odchylkou pro pohyb státních příslušníků třetích zemí v rámci poskytovaní služeb obsahuje pozměňovací návrh 164 novou formulaci odchylky uvedené v čl. 17 bodu 11. Protože byl vypuštěn článek 25, je nutné dále přeformulovat odchylku v čl. 17 bodu 11. Pozměňovací návrhy 50 a 51 , kterými se vkládají body odůvodnění 41a a 41b vysvětlující odchylky pro směrnici o vysílání pracovníků, se přijímají s drobnými změnami.

Pokud jde o zvláštní zákazy a zvláštní požadavky opodstatněné důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí , obsahují pozměňovací návrhy 167 a 168 změny odchylek stanovených v čl. 17 bodech 16 a 17. Komise se domnívá, že tyto pozměňovací návrhy jsou bezpředmětné, neboť v důsledku skutečnosti, že článek 16 nyní členským státům obecněji dává možnost stanovovat vnitrostátní požadavky týkající se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a ochrany životního prostředí, není třeba zachovávat specifičtější odchylky v čl. 17 bodech 16 a 17. Z toho důvodu jsou společně s příslušnými body odůvodnění vypuštěny.

Pokud jde o náhradu nákladů na nemocniční péči , vypouští se pozměňovacím návrhem 169 odchylka pro schvalovací systém vztahující se na náhradu nákladů za nemocniční péči. V souladu s vynětím zdravotnických služeb z oblasti působnosti směrnice a vynětím článku 23 o převzetí nákladů na zdravotní péči přijímá Komise pozměňovací návrh 169.

Ohledně mezinárodního práva soukromého zavádí pozměňovací návrh 170 v článku 17 odchylku pro všechna ustanovení mezinárodního práva soukromého, zejména ustanovení týkající se smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů, včetně formy smluv. Komise tento pozměňovací návrh, který vyžaduje článek 17, přijímá, neboť ustanovení o volném pohybu služeb je ustanovením této směrnice, které by případně mohlo být v rozporu s používáním předpisů mezinárodního práva soukromého. Pozměňovacími návrhy 171, 172 a 173 se vypouští odchylky pro spotřebitelské smlouvy, formální platnost smluv týkajících se nemovitostí a nesmluvní odpovědnost poskytovatele v případě nehody, které jsou nyní upraveny širší odchylkou platnou pro všechna ustanovení mezinárodního práva soukromého. Komise přijímá tyto pozměňovací návrhy a rovněž příslušné změny v bodech odůvodnění ( pozměňovací návrhy 53 a 54 týkající se bodů odůvodnění 45 a 46).

Komise dále doplnila technická upřesnění, která vycházejí z práce Rady.

Přechodné odchylky (článek 18). Pozměňovacím návrhem 174 se vypouští článek 18 obsahující přechodné odchylky od (bývalé) zásady země původu. Komise tento návrh přijímá, neboť z oblasti působnosti této směrnice byly vyňaty hazardní hry, přístup k činnosti soudního vymáhání dluhů upravuje nová odchylka v čl. 17 bodu 7a a přeprava hotovosti a cenných předmětů byla zahrnuta do čl. 40 odst. 1.

Individuální odchylky (článek 19). Pozměňovací návrh 175 mění název v souladu s přejmenovaným článkem 16. Pozměňovací návrh 176 se týká podmínek, za kterých jsou individuální odchylky možné, a zrušuje ustanovení, že před přijetím těchto opatření nejprve musí být dodržen postup vzájemné pomoci. Individuální odchylky týkající se veřejného zdraví, veřejného pořádku a zdravotnických profesí jsou vzhledem k tomu, že zdravotní péče byla z oblasti působnosti směrnice vyňata a že článek 16 nyní členským státům obecněji umožňuje stanovovat vnitrostátní požadavky týkající se veřejného pořádku a veřejného zdraví, bezpředmětné. Komise proto vypouští příslušné individuální odchylky a omezuje článek 19 na bezpečnost služeb. Komise však nemůže přijmout vypuštění postupu vzájemné pomoci, který je nezbytný k zajištění toho, aby tato odchylka nevedla ke zbytečným omezením volného pohybu služeb.

3.5. Práva příjemců služeb (články 20-23)

Zakázaná omezení / Nediskriminace. Pozměňovací návrhy 177 a 55 týkající se článku 21 a bodu odůvodnění 50 uvádějí, že příjemce služeb by neměl podléhat diskriminačním požadavkům „výhradně“ na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště. Komise nemůže toto doplnění ustanovení o nediskriminaci stanoveného v článku 21 přijmout, neboť toto doplnění by mohlo být vykládáno tak, že diskriminace, která se zakládá rovněž na jiných důvodech, je povolena. Zbývající část pozměňovacího návrhu 55 vyjasňuje bod odůvodnění 50 a může být přijata. Dále Komise v souladu s prací Rady doplňuje několik vyjasnění týkajících se pojetí finanční pomoci uvedené v článku 20 (viz bod odůvodnění 48 a nový bod odůvodnění 48a).

Pomoc pro příjemce. Pozměňovací návrh 178 , který se vztahuje na článek 22 o pomoci pro příjemce služeb, vyjasňuje řadu bodů týkajících se informací a poradenství poskytovaných příjemcům na jednotných kontaktních místech. Dále se tímto pozměňovacím návrhem vypouští ze seznamu sdružení a organizací, jejichž kontaktní údaje by měly být příjemcům sděleny a které by mohly poskytovat praktickou pomoc, kontaktní místa Evropské sítě spotřebitelských středisek. Pozměňovací návrh 179 vkládá nový článek 22a týkající se možnosti poskytovatelů služeb dojednat veškeré postupy a formality u jednotných kontaktních míst. Komise přijímá pozměňovací návrh 178, s výjimkou části, kterou se vypouští odkaz na Evropskou síť spotřebitelských středisek, která by podle názoru Komise měla při poskytování praktické pomoci spotřebitelům hrát zvláště aktivní úlohu. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 179 a ustanovení nového článku 22a, neboť úloha a odpovědnosti jednotných kontaktních míst jsou již dostatečně popsány v kapitole o správním zjednodušení.

Náhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě. Pozměňovacími návrhy 56 až 62 a 180/247 se vypouští článek 23, ustanovení týkající se náhrady nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě a příslušné body odůvodnění. Komise tato vypuštění přijímá a, jak je uvedeno výše, vyvine samostatnou iniciativu týkající se zdravotnických služeb.

3.6. Vysílání pracovníků (články 24-25)

Zvláštní ustanovení o vysílání pracovníků a o vysílání státních příslušníků třetích zemí. Pozměňovacími návrhy 181, 182/248, 63-64, 183/249 a 65-66 se vypouští příslušná ustanovení týkající se odstranění administrativních překážek a povinností členských států spolupracovat v souvislosti s vysíláním pracovníků a s vysíláním státních příslušníků třetích zemí. Ačkoliv je podle Komise velmi důležité, aby byly odstraněny všechny zbytečné administrativní překážky, které poskytovatelům služeb brání v příležitostech poskytovat přeshraniční služby pomocí vyslání jejich zaměstnanců, a že je důležité zlepšit správní spolupráci, a bojovat tak proti práci načerno a sociálnímu dumpingu, přijímá Komise v rámci celkového kompromisu vypuštění těchto ustanovení. Za účelem odstranění zbytečných administrativních překážek a vytvoření lépe fungujícího systému správní spolupráce Komise členským státům poskytne k těmto záležitostem poradenství.

3.7. Kvalita služeb (články 26-32)

Informace o poskytovatelích a jejich službách (článek 26). Pozměňovací návrhy 184 a 186 ukládá poskytovatelům služeb systematickou povinnost zpřístupnit příjemcům prostřednictvím jednotných kontaktních míst informace. Pozměňovací návrh 185 zavádí povinnost zpřístupnit příjemcům informace o právní formě poskytovatele služeb. Komise přijímá pozměňovací návrh 185 s drobnými změnami. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 184 a 186, neboť by pro poskytovatele služeb představovaly zbytečnou administrativní zátěž.

Pojištění profesní odpovědnosti (článek 27). První větou pozměňovacího návrhu 187 se vypouští povinnost členských států zajistit, aby poskytovatelé služeb, jejichž služby představují pro příjemce zvláštní zdravotní, bezpečnostní nebo finanční riziko, uzavřeli pojištění profesní odpovědnosti, a nahrazuje se pouhým prohlášením o možnosti členských států toto pojistné krytí požadovat. Druhá věta upřesňuje, že pojištění musí pokrývat rovněž rizika, která tyto služby představují, jsou-li poskytovány v jiném členském státě. Komise přijímá obě věty tohoto pozměňovacího návrhu s drobnými změnami. Kromě toho přijímá rovněž pozměňovací návrh 67 , kterým se vkládá bod odůvodnění 63a, avšak s výhradou nezbytných změn, které odrážejí změny v čl. 27 odst. 1. Bod odůvodnění 63 byl změněn odpovídajícím způsobem. Komise přijímá pozměňovací návrhy 188, 189 a 190 , pokud jsou nezbytné a nepředstavují další zátěž pro poskytovatele služeb. Kromě toho Komise na základě práce Rady vyjasňuje znění článku 27 a příslušných bodů odůvodnění, zejména pokud jde o oblast působnosti tohoto článku, a řeší riziko selhání pojistného trhu stanovením možnosti zavést postup vztahující se na případy ověřitelného selhání pojistného trhu.

Poprodejní záruky (článek 28). Pozměňovacím návrhem 191 se vypouští povinnost poskytovatelů služeb poskytovat informace o poprodejních zárukách. Pozměňovacím návrhem 192 se vypouští ustanovení, které vyjasňuje, že úpravy poprodejních záruk stanovené v jiných nástrojích Společenství nejsou dotčeny. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 191, neboť poskytovatelé služeb příslušné informace o poprodejních zárukách příjemcům poskytovat musejí. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 192, neboť souvislost s jinými právními předpisy Společenství o poprodejních zárukách musí být výslovně uvedena

Obchodní sdělení (článek 29). Komise znění článku vyjasňuje, přičemž vychází z práce Rady, podle níž musejí být profesní pravidla o obchodních sděleních v souladu se zásadami nediskrimininace, nezbytnosti a přiměřenosti.

Víceoborové činnosti (článek 30). Pozměňovací návrh 193 (a rovněž pozměňovací návrh 210 ) vyjímá víceoborové činnosti z postupu vzájemného hodnocení. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrhy 193 a 210, poněvadž povinnost vyhodnocovat omezení víceoborových činností a podávat o nich zprávy je nezbytným opatřením pro usnadnění přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností. Na základě práce Rady Komise dále vyjasňuje, jaká omezení mohou být opodstatněná, což vysvětluje v novém bodu odůvodnění 64a.

Politika v oblasti kvality služeb (článek 31). Pozměňovací návrh 194 vyjasňuje, že členské státy ve spolupráci s Komisí podpoří vypracování dobrovolných evropských norem. Komise přijímá pozměňovací návrh 194, zároveň však na základě práce Rady zdůrazňuje úlohu sdružení spotřebitelů.

Řešení sporů (článek 32). Pozměňovací návrh 195 uvádí další kontaktní údaje, které musejí poskytovatelé poskytovat. Pozměňovací návrh 196 nahrazuje slovo „vhodný“ slovem „uspokojivý“. Komise přijímá pozměňovací návrhy 195 a 196, zároveň však na základě práce Rady vyjasňuje, jaké rovnocenné finanční záruky se ve smyslu tohoto článku považují za rovnocenné, což vysvětluje v novém bodu odůvodnění 65a.

3.8. Správní spolupráce (články 34-38)

Vzájemná pomoc a dohled. Pozměňovací návrhy 199 až 202 a pozměňovací návrhy 68 až 69 reorganizují kapitolu o správní spolupráci a vyjasňují povinnosti příslušných členských států. Pozměňovací návrh 199 kapitolu přejmenovává. Cílem pozměňovacích návrhů 200-202 je jasněji stanovit rozdělení úkolů mezi členský stát usazení a členský stát, kde je služba poskytována. Členský stát usazení zejména odpovídá za dohled nad poskytovateli služeb, kteří jsou usazeni na jeho území, a nemůže odmítnout provádět dohled nebo přijmout prováděcí opatření z toho důvodu, že služba je poskytována v jiném členském státě. Členský stát usazení musí na žádost jiného členského státu provádět ověřování, inspekce a šetření a rovněž poskytnout informace o poskytovatelích služeb, kteří jsou usazeni na jeho území. Členský stát, kde je služba poskytována, odpovídá za dohled nad činností poskytovatele služeb na svém území, pokud jde o záležitosti, v nichž může v souladu s čl. 16 odst. 1 (čl. 21 odst. 1 v konsolidovaném znění Parlamentu) stanovovat své vnitrostátní požadavky. V ostatních případech provádí ověřování, inspekce a šetření na místě, pokud jsou tato ověřování, inspekce a šetření oprávněná a nediskriminační nebo pokud jsou vyžádána členským státem usazení. Pozměňovací návrh 69 vysvětluje, že účinná správní spolupráce je nezbytná, aby se předešlo nadměrnému množství pravidel týkajících se poskytovatelů služeb nebo dvojím kontrolám přeshraničních činností a aby podvodní obchodníci neměli možnost vyhnout se dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy týkající se služeb. Pozměňovací návrh 68 stanoví potřebu dobře fungujícího elektronického informačního systému. Komise přijímá pozměňovací návrhy 68-69 v celém rozsahu a pozměňovací návrhy 200-202 podle smyslu. Komise uznává, že za účelem dobře fungující správní spolupráce je nutné jasně stanovit úkoly a povinnosti členského státu usazení a členského státu, kde je služba poskytována, a začleňuje pozměňovací návrhy Evropského parlamentu do struktury vypracované Radou.

Výstražný mechanismus. Pozměňovací návrh 203 stanoví výstražný mechanismus, podle kterého členský stát, který zjistí závažné skutečnosti nebo okolnosti, které by mohly způsobit vážnou újmu na zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob, o těchto skutečnostech okamžitě uvědomí Komisi a dotčené členské státy. Komise přijímá pozměňovací návrh 203 a kromě toho doplňuje jako další důvod pro spuštění výstražného mechanismu životní prostředí. Tento nový systém však slouží k jinému účelu než systém vzájemné pomoci v případě individuálních odchylek a nemůže jej proto nahradit.

Informace o dobré pověsti poskytovatelů. Pozměňovací návrh 197 doplňuje, že informace, které členské státy musejí poskytnout na žádost příslušného orgánu v jiném členském státě, se musejí přímo týkat způsobilosti poskytovatele služeb a že žádost musí být řádně odůvodněná. Pozměňovací návrh 198 stanoví, že ustanovení týkající se žádostí o informace musejí být v souladu s předpisy o poskytování osobních údajů a že veškeré informace, které jsou veřejné, by měly být přístupné spotřebitelům. Komise přijímá oba pozměňovací návrhy a dále vyjasňuje, přičemž vychází z práce Rady, že členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy poskytnou informace o disciplinárních nebo správních opatřeních nebo o trestních sankcích a rozhodnutích týkajících se platební neschopnosti nebo konkursu. Dále vyjasňuje, že informace o sankcích a opatřeních se sdělí pouze v případě, že se jedná o konečné rozhodnutí a že ustanovení týkající se dobré pověsti poskytovatelů nebrání iniciativám v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (nový bod odůvodnění 66f).

Doprovodná opatření. Pozměňovací návrh 68 popisuje, že ke zlepšení správní spolupráce členských států je nutný dobře fungující elektronický informační systém. Komise přijímá pozměňovací návrh 68, přesouvá jeho obsah do příslušného článku a vysvětluje to v novém bodu odůvodnění 66g. Kromě toho Komise na základě práce Rady zavádí další doprovodná opatření pro výměnu úředníků odpovědných za provádění vzájemné pomoci.

3.9. Konvergenční program a závěrečná ustanovení (články 39-48)

Kodexy chování (článek 39). Pozměňovací návrhy 205 a 70 zdůrazňují význam kodexů vypracovaných zejména profesními subjekty, organizacemi a sdruženími na úrovni Společenství, a vyjasňují, že kodexy chování doplňují právní požadavky členských států. Pozměňovací návrh 71 přesunuje do bodu odůvodnění popis oblastí, které by měly být do kodexů chování zahrnuty. Komise přijímá tyto pozměňovací návrhy a na základě práce Rady doplňuje nový bod odůvodnění 67b, který popisuje cíl kodexů chování.

Dodatečná harmonizace (článek 40). V souladu s nově definovanou oblastí působnosti se pozměňovacím návrhem 206 vypouští hazardní hry a pozměňovacím návrhem 208 se vypouští jiné oblasti, kterých by se mohla týkat dodatečná harmonizace, jako například oblasti zjištěné individuálními odchylkami nebo postupem vzájemného hodnocení. Pozměňovací návrh 207 doplňuje do seznamu oblastí, u nichž má být posouzeno, zda se jich týká dodatečná harmonizace, bezpečnostní služby. Komise přijímá pozměňovací návrhy 206, 208 a 207 a zároveň upřesňuje, že možnost dodatečné harmonizace v případě bezpečnostních služeb a přepravy hotovosti a cenných předmětů bude posouzena jeden rok po datu provedení směrnice.

Kromě toho Komise přijímá pozměňovací návrhy 211-212 , které se týkají data, kdy Komise předloží zprávu o vzájemném hodnocení, a ustanovení o přezkumu.

Pozměňovací návrh 213 stanoví tříletou lhůtu pro provedení směrnice do právních předpisů členských států. Vzhledem k naléhavosti dotvoření vnitřního trhu služeb se však Komise domnívá, že by pro provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů měla být zachována dvouletá lhůta.

4. POZMěNěNÝ NÁVRH

V souladu s čl. 205 odst. 2 Smlouvy o ES mění Komise svůj návrh výše popsaným způsobem.

2004/0001 (COD)

Pozměněný návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o službách na vnitřním trhu (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první a třetí větu čl. 47 odst. 2, na články 55 a 71 a na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[2],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[3],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Evropská unie usiluje o vytvoření ještě těsnějšího spojení mezi státy a národy Evropy a o zajištění hospodářského a sociálního pokroku. V souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb služeb a svoboda usazování. Odstranění překážek rozvoje činností v oblasti poskytování služeb mezi členskými státy má zásadní význam pro posílení integrace národů Evropy a pro podporu vyrovnaného a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku. Při odstraňování těchto překážek je nutné zajistit, aby rozvoj činností v oblasti poskytování služeb přispíval ke splnění úkolů stanovených v článku 2 Smlouvy, kterými je podpora harmonického, vyrovnaného a udržitelného rozvoje hospodářských činností, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, rovného zacházení pro muže a ženy, trvalého a neinflačního růstu, vysokého stupně konkurenceschopnosti a konvergence hospodářské výkonnosti, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy v rámci celého Společenství.

(1a) Konkurenceschopný trh služeb má zásadní význam pro podporu hospodářského růstu a tvorbu pracovních míst v EU. V současnosti existují na vnitřním trhu četné překážky, které poskytovatelům služeb, zvláště malým a středním podnikům (MSP), znemožňují rozšířit svou činnost za hranice svého státu a využívat vnitřního trhu v plné míře. Tato skutečnost oslabuje celosvětovou konkurenceschopnost poskytovatelů služeb z Evropské unie. Volný trh, který členské státy nutí odstranit omezení v přeshraničním poskytování služeb a současně přispívá k lepší transparentnosti a větší informovaností spotřebitelů, by spotřebitelům umožnil širší výběr a lepší služby za nižší ceny.

(2) Komise ve své zprávě o „Stavu vnitřního trhu služeb“[4] sestavila soupis velkého počtu překážek, které brání rozvoji služeb mezi členskými státy nebo jejich rozvoj zpomalují, zvláště pak služeb poskytovaných MSP, které v oblasti služeb převažují. Zpráva dochází k závěru, že deset let po předpokládaném dotvoření vnitřního trhu stále existuje velká propast mezi vizí integrovaného hospodářství Evropské unie a realitou, v níž žijí evropští občané a poskytovatelé služeb. Uvedené překážky ovlivňují celou řadu činností v oblasti poskytování služeb na všech stupních činnosti poskytovatelů služeb a mají mnoho společných rysů, zahrnujících zejména skutečnost, že jejich původcem často bývá administrativní zátěž, právní nejistota spojená s přeshraniční činností a nedostatek vzájemné důvěry mezi členskými státy.

(3) Vzhledem k tomu, že služby jsou motorem hospodářského růstu a mají 70% podíl na HDP a zaměstnanosti ve většině členských států, má tato roztříštěnost vnitřního trhu negativní vliv na celé evropské hospodářství, zvláště pak na konkurenceschopnost MSP a pohyb pracovníků , a omezuje přístup spotřebitelů k rozmanitější nabídce služeb za konkurenceschopné ceny. Je třeba zdůraznit, že odvětví služeb je klíčovým zejména z hlediska zaměstnanosti žen, a že by tudíž ženy mohly mít velký prospěch z nových příležitostí, které dotvoření vnitřního trhu služeb nabízí. Evropský parlament a Rada zdůraznily, že odstranění právních překážek vytvoření skutečného vnitřního trhu je prioritou pro dosažení cíle stanoveného Evropskou radou v Lisabonu, kterým je zlepšení zaměstnanosti a sociální soudržnosti a dosažení udržitelného hospodářského rozvoje, což umožní vytvořit z Evropské unie do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě , která bude podporovat zaměstnanost . Odstranění těchto překážek za současného zajištění moderního evropského sociálního modelu je tedy základní podmínkou pro překonání obtíží při uskutečňování lisabonské strategie a pro oživení evropského hospodářství, zejména z hlediska zaměstnanosti a investic. Je proto třeba vytvořit vnitřní trh služeb a zajistit patřičnou rovnováhu mezi otevíráním trhu a zachováním veřejných služeb, sociálních práv a práv spotřebitelů.

(4) Je proto nutné odstranit překážky bránící poskytovatelům služeb ve svobodě usazování v členských státech a překážky bránící volnému pohybu služeb mezi členskými státy, jakož i zajistit příjemcům a poskytovatelům právní jistotu nutnou pro praktické uplatnění těchto dvou základních svobod Smlouvy. Vzhledem k tomu, že překážky na vnitřním trhu služeb mají vliv na hospodářské subjekty, které usilují o usazení v jiných členských státech, i na subjekty poskytující službu v jiném členském státě, aniž by tam byly usazeny, je nutné umožnit poskytovatelům služeb rozvíjet jejich činnosti v oblasti poskytování služeb v rámci vnitřního trhu buďto tím, že budou mít možnost se v členském státě usadit, nebo využitím volného pohybu služeb. Poskytovatelé služeb by měli mít možnost volby mezi těmito dvěma svobodami v závislosti na své strategii růstu v každém členském státě.

(5) Tyto překážky nelze odstranit pouhým spoléháním se na přímé použití článků 43 a 49 Smlouvy, neboť na jedné straně by jejich řešení případ od případu prostřednictvím řízení pro nesplnění povinnosti uplatňovaných vůči dotyčným členským státům bylo pro vnitrostátní orgány i orgány Společenství zvláště po rozšíření velmi složité, a na straně druhé odstranění velkého množství překážek vyžaduje předchozí koordinaci vnitrostátních právních soustav, včetně zavedení správní spolupráce. Jak uznal Evropský parlament a Rada, legislativní nástroj Společenství umožňuje dosáhnout skutečného vnitřního trhu služeb.

(6) Tato směrnice stanoví obecný právní rámec prospěšný pro širokou řadu služeb, přičemž zohledňuje odlišnosti každého druhu činnosti nebo povolání a příslušného systému jejich regulace. Tento rámec je založen na dynamickém a selektivním přístupu, jenž spočívá v první řadě v odstranění překážek, které je možno odstranit urychleně, a v ostatních případech v zahájení postupu hodnocení, konzultace a vzájemné harmonizace konkrétních otázek, který umožní postupnou a koordinovanou modernizaci vnitrostátních regulačních systémů pro činnosti v oblasti poskytování služeb, jež je nezbytná pro dosažení skutečného vnitřního trhu služeb do roku 2010. Měl by být stanoven vyvážený soubor opatření zahrnujících cílenou harmonizaci, správní spolupráci, ustanovení o volném pohybu služeb a pobídky pro vypracovávání kodexů chování pro řešení určitých problémů. Tato koordinace vnitrostátních legislativních režimů by měla zajistit vysoký stupeň právní integrace v rámci Společenství a vysokou úroveň ochrany cílů obecného zájmu, zvláště v oblasti ochrany spotřebitele , která je nezbytná pro vytvoření vzájemné důvěry mezi členskými státy. Tato směrnice také přihlíží k dalším cílům obecného zájmu, včetně ochrany životního prostředí, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a potřeby zajistit soulad s pracovním právem.

(6a) Jelikož cílů navrhované akce, konkrétně odstranění překážek svobody usazování pro poskytovatele služeb v členských státech a volného pohybu služeb mezi členskými státy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu této akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, stanovenou v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(6b) Ustanovení této směrnice týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb by se měla použít pouze tehdy, jsou-li dotyčné činnosti otevřeny hospodářské soutěži, aby tato ustanovení členským státům neukládala povinnost liberalizovat služby obecného hospodářského zájmu nebo privatizovat veřejné subjekty, které tyto služby poskytují, nebo zrušit stávající monopoly pro jiné činnosti nebo pro určité distribuční služby .

(6c) Tato směrnice se netýká požadavků, které se vztahují na přístup určitých poskytovatelů služeb k veřejným prostředkům. K těmto požadavkům patří zejména požadavky stanovující podmínky, za kterých jsou poskytovatelé služeb oprávněni získat prostředky z veřejných zdrojů, včetně specifických smluvních podmínek, zvláště pak norem kvality, které musí být dodržovány jako podmínka pro získání prostředků z veřejných zdrojů, např. za sociální služby.

(6d) Tato směrnice nezasahuje do opatření členských států v souladu s právními předpisy Společenství, které se týkají ochrany nebo podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků, včetně jejich financování.

(6e) Cílem této směrnice je vytvořit právní rámec pro zajištění svobody usazování a volného pohybu služeb mezi členskými státy. Směrnicí není harmonizováno ani dotčeno trestní právo. Touto směrnicí proto všeobecně nebudou dotčeny trestněprávní předpisy. Avšak nemělo by být možné, aby členský stát obcházel pravidla stanovená v této směrnici a omezoval volný pohyb služeb používáním trestněprávních předpisů, které se konkrétně dotýkají přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkonu této činnosti.

(6f) Je rovněž důležité, aby tato směrnice plně respektovala iniciativy Společenství založené na článku 137 Smlouvy, aby bylo dosaženo cílů stanovených v článku 136 Smlouvy ohledně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek.

(6g) Tato směrnice se nedotýká podmínek zaměstnávání, včetně maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku, minimální délky dovolené za kalendářní rok, minimální mzdy a ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ani vztahů mezi sociálními partnery, včetně práv vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy, práva na stávku a protestní akce zaměstnanců, ani se nevztahuje na služby poskytované agenturami na zprostředkování dočasné práce. Touto směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy členských států týkající se sociálního zabezpečení.

(6h) Tato směrnice by se měla vykládat tak, aby se sladil výkon základních práv uznávaných v členských státech a v Listině základních práv Evropské unie se základními svobodami stanovenými v článcích 43 a 49 Smlouvy. Tato základní práva zahrnují mimo jiné právo na protestní akce zaměstnanců. Tato směrnice by se měla vykládat tak, aby bylo umožněno plné uplatňování těchto základních práv a svobod.

(6i) Tato směrnice se týká pouze poskytovatelů služeb, kteří jsou usazeni v některém členském státě, a nezahrnuje vnější aspekty. Netýká se jednání o obchodu službami v rámci mezinárodních organizací, zejména v rámci GATS.

[Bod odůvodnění 7 se vypouští]

(7a) Tato směrnice se vztahuje pouze na služby, které jsou poskytovány za úplatu. Na služby obecného zájmu se nevztahuje definice v článku 50 Smlouvy, a proto tyto služby nespadají do oblasti působnosti této směrnice. Služby obecného hospodářského zájmu jsou služby poskytované za úplatu, a proto spadají do působnosti této směrnice. Avšak některé služby obecného hospodářského zájmu, jako například případné služby v oblasti dopravy, jsou z oblasti působnosti této směrnice vyňaty a u některých dalších služeb obecného hospodářského zájmu, jako například u případných poštovních služeb, je stanovena odchylka od ustanovení o volném pohybu služeb. Tato směrnice se nezabývá financováním služeb obecného hospodářského zájmu a nevztahuje se na režimy podpor poskytovaných členskými státy, zejména v sociální oblasti, v souladu s pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže . Tato směrnice se nezabývá následnými kroky v návaznosti na Bílou knihu Komise o službách obecného zájmu.

[Bod odůvodnění 8 přesunut]

(9) Finanční služby by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny, neboť tyto činnosti jsou předmětem zvláštních právních předpisů Společenství , které jsou, stejně jako tato směrnice, zaměřeny na dosažení skutečného vnitřního trhu služeb. Z toho důvodu jsou vyňaty všechny finanční služby jako bankovnictví, úvěry a pojištění včetně zajištění, zaměstnanecké nebo osobní důchody, cenné papíry, investice, fondy, platby, investiční poradenství včetně služeb uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu[5] .

(10) Vzhledem k tomu, že v roce 2002 byl přijat soubor legislativních nástrojů týkajících se elektronických komunikačních sítí a služeb, jakož i s nimi souvisejících zdrojů a služeb, který stanovil regulační rámec pro usnadnění přístupu k těmto činnostem v rámci vnitřního trhu, zejména odstraněním většiny jednotlivých povolovacích režimů, je nutné z oblasti působnosti této směrnice vyjmout otázky upravené těmito nástroji.

(10a) V souvislosti s elektronickými komunikačními službami, které jsou upraveny směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES[6], 2002/20/ES[7], 2002/21/ES[8], 2002/22/ES[9] a 2002/58/ES[10], by měly být z oblasti působnosti vyňaty nejen otázky, kterými se tyto směrnice specificky zabývají, ale také záležitosti, u nichž ponechávají tyto směrnice výslovně možnost, aby členské státy přijaly určitá opatření na vnitrostátní úrovni.

(10b) Dopravní služby včetně městské dopravy, taxislužby, sanitních vozů a přístavních služeb jsou vyňaty z působnosti této směrnice.

(10c) Vyloučení zdravotní péče se týká zdravotnických a farmaceutických služeb, které poskytují odborní zdravotničtí pracovníci pacientům při posuzování, udržování a obnovování jejich zdravotního stavu, jsou-li tyto činnosti v členských státech, v nichž jsou tyto služby poskytovány, vyhrazeny pro regulovaná zdravotnická povolání.

(10d) Touto směrnicí není dotčena náhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě, než je stát, v němž má příjemce péče trvalé bydliště. Soudní dvůr se touto záležitostí již mnohokrát zabýval a práva pacientů uznal. Je důležité, aby se tato otázka řešila i v dalším právním nástroji Společenství s cílem dosáhnout větší právní jistoty a jasnosti, a to v míře, do jaké se touto otázkou nezabývá nařízení Rady (EHS) č. 1408/71[11] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

(10e) Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyloučeny audiovizuální služby bez ohledu na formu přenosu, a to včetně kinematografických služeb. Dále se tato směrnice nevztahuje na podpory poskytované členskými státy v audiovizuálním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

(10f) Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyňaty hazardní činnosti včetně loterií a sázkových her vzhledem ke specifické povaze těchto činností, která vyžaduje, aby členské státy prováděly politiky v oblasti veřejného pořádku a ochrany spotřebitelů.

(10g) Touto směrnicí není dotčeno použití článku 45 Smlouvy, zejména o určitých činnostech notářů a jiných povolání, které se týkají oprávnění k ověřování a certifikaci.

(10h) Tato směrnice neupravuje sociální služby v oblasti bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi, které jsou poskytovány státem či poskytovateli pověřenými státem – na celostátní, regionální nebo místní úrovni – s cílem zajistit podporu osob, které se nacházejí ve stavu nouze z důvodů nedostatečného příjmu domácnosti či plné nebo částečné závislosti, nebo osob, kterým hrozí riziko, že se ocitnou na okraji společnosti. Tyto služby jsou nezbytné pro zaručení základních práv na lidskou důstojnost a bezúhonnost a jsou vyjádřením zásad sociální soudržnosti a solidarity a neměly by být touto směrnicí dotčeny.

(10i) Tato směrnice se nezabývá financováním sociálních služeb ani s nimi souvisejícím režimem podpor. Nejsou jí také dotčena kritéria nebo podmínky, kterými se členské státy snaží zajistit, aby sociální služby účinně plnily svou funkci ve prospěch veřejného zájmu a sociální soudržnosti.

(11) S ohledem na skutečnost, že Smlouva stanoví zvláštní právní základy pro otázky týkající se zdanění a s ohledem na nástroje Společenství, které již v dané oblasti byly přijaty, je nezbytné vyloučit zdanění z oblasti působnosti této směrnice.

[Bod odůvodnění 12 přesunut]

(13) V současnosti již existuje rozsáhlý soubor právních předpisů Společenství týkajících se činností v oblasti poskytování služeb. Tato směrnice je založena na acquis Společenství a doplňuje ho. Mezi touto směrnicí a jinými nástroji Společenství byly zjištěny rozpory, které jsou v této směrnici upraveny, mimo jiné pomocí odchylek. Je však nezbytné stanovit pravidlo pro jakékoliv zbývající a výjimečné případy rozporu mezi ustanovením této směrnice a ustanovením jiného nástroje Společenství. Existence takového rozporu by měla být určena v souladu s pravidly Smlouvy o právu na usazování a o volném pohybu služeb. Rozporu mezi ustanovením této směrnice a budoucím nástrojem Společenství by se mělo zabránit při navrhování a sjednávání takového nástroje.

(13a) Tato směrnice je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací[12], jež není touto směrnicí dotčena. Tato směrnice se zabývá jinými otázkami než těmi, které souvisejí s odbornými kvalifikacemi, například pojištěním profesní odpovědnosti, obchodními sděleními, víceoborovými činnostmi a správním zjednodušením. Pokud jde o dočasné přeshraniční poskytování služeb, odchylka od ustanovení o volném pohybu služeb v této směrnici zajišťuje, že hlava II o volném pohybu služeb směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací není dotčena. Proto není žádné opatření použitelné podle směrnice 2005/36/ES v členském státě, kde je určitá služba poskytována, dotčeno ustanovením o volném pohybu služeb.

(13b) Tato směrnice je v souladu s dalšími iniciativami Společenství týkajícími se služeb, zejména s těmi v oblasti bezpečnosti služeb. Je také v souladu s dalšími iniciativami souvisejícími s vnitřním trhem a s ochranou spotřebitele, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách[13] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)[14].

(14) Služby, na něž se vztahuje tato směrnice, se týkají širokého spektra neustále se vyvíjejících činností, včetně služeb obchodního charakteru, jako jsou manažerské konzultační služby, certifikace a testování; správa budov včetně údržby kanceláří; reklama; služby náboru pracovníků; a služby obchodních zástupců. Patří sem služby poskytované jak podnikům, tak i spotřebitelům, jako například právní nebo daňové poradenství; služby v oblasti nemovitostí, jako například realitní kanceláře; stavebnictví včetně služeb architektů; distribuční odvětví; organizace veletrhů; pronájem vozidel; cestovní kanceláře. Zahrnuty jsou také služby spotřebitelům, například služby v oblasti cestovního ruchu včetně služeb turistických průvodců; služby pro volný čas, sportovní centra a zábavní parky; a nejsou-li z oblasti působnosti směrnice vyňaty, podpůrné služby pro domácnosti, například péče o starší občany. Tyto činnosti mohou zahrnovat služby vyžadující blízkost poskytovatele a příjemce, služby vyžadující přesun příjemce nebo poskytovatele, jakož i služby, které mohou být poskytovány na dálku včetně služeb poskytovaných přes internet.

[Bod odůvodnění 15 se vypouští]

(16) V souladu s judikaturou Soudního dvora musí být posouzení toho, zda určité činnosti, zejména činnosti financované z veřejných prostředků nebo poskytované veřejnými subjekty, představují „službu“, provedeno individuálně s ohledem na všechny jejich vlastnosti, zejména pak na způsob jejich poskytování, organizace a financování v dotyčném členském státě. Soudní dvůr došel k závěru, že podstatným znakem odměny je skutečnost, že představuje úplatu za dotyčné služby, a uznal, že v případě činností prováděných bezúplatně státem nebo z pověření státem v rámci jeho povinností v sociální, kulturní, vzdělávací a soudní oblasti, jako jsou kursy poskytované v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému nebo správa systémů sociálního zabezpečení, které nespadají do hospodářské činnosti, charakteristický znak odměny za službu chybí. Úhrada poplatku příjemci, například školné nebo zápisné hrazené studenty za účelem určitého příspěvku na provozní náklady systému, nepředstavuje sama o sobě odměnu, neboť daná služba je stále v zásadě financována z veřejných zdrojů. Tyto činnosti proto do definice „služby“ v článku 50 Smlouvy zahrnuty nejsou, a nespadají tedy do oblasti působnosti této směrnice.

(16a) Neziskové zájmové sportovní činnosti mají pro společnost značný význam. Jejich poslání je často plně zaměřeno na oblast sociální a na oblast trávení volného času. Nesmějí tudíž představovat hospodářské činnosti ve smyslu právních předpisů Společenství, a nespadají do oblasti působnosti této směrnice.

[Bod odůvodnění 17 přesunut]

(18) Pojetí poskytovatele zahrnuje každou fyzickou osobu, která je státním příslušníkem některého členského státu, nebo každou právnickou osobu, jež se zde zabývá činností v oblasti poskytování služeb, a využívá tak svobody usazování nebo volného pohybu služeb. Pojetí poskytovatele proto není omezeno pouze na přeshraniční poskytování služeb v rámci volného pohybu služeb, ale zahrnuje také případy, kdy se hospodářský subjekt usadí v některém členském státě za účelem rozvoje svých činností v oblasti poskytování služeb v tomto státě. Na straně druhé pojetí poskytovatele nezahrnuje případy poboček zřízených v některém členském státě společnostmi ze třetích zemí, protože podle článku 48 Smlouvy mohou svobody usazování a volného pohybu služeb využívat pouze společnosti založené v souladu s právními předpisy některého z členských států, které mají své sídlo, správní ústředí nebo hlavní místo podnikání na území Společenství. Pojetí příjemce také zahrnuje státní příslušníky třetích zemí, kteří již využívají práv, jež jim byla udělena na základě předpisů Společenství, mezi něž patří nařízení (EHS) č. 1408/71[15] nebo směrnice 2003/109/ES[16], nařízení (EHS) č. 859/2003[17] a směrnice 2004/38/ES[18]. Kromě toho mají členské státy možnost rozšířit pojetí příjemce na státní příslušníky dalších třetích zemí, kteří jsou na jejich území přítomni.

(18a) Místo, kde je poskytovatel služby usazen, by mělo být určeno v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle kterého zahrnuje pojetí usazení skutečný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny nebo jiné organizační složky na dobu neurčitou. Tento požadavek může být rovněž splněn, jestliže je společnost založena na dobu určitou nebo jestliže si pronajme budovu či zařízení, jejichž prostřednictvím svou činnost vykonává. Může být rovněž splněn, jestliže členský stát udělí povolení k poskytování určitých služeb pouze na omezenou dobu. Usazení nemusí mít formu dceřiné společnosti, pobočky nebo zastoupení, ale může představovat kancelář řízenou vlastními zaměstnanci poskytovatele nebo osobou, která je nezávislá, avšak zmocněná jednat trvale jménem daného podniku, jak by tomu bylo v případě zastoupení. Podle této definice, která vyžaduje skutečný výkon hospodářské činnosti v místě usazení poskytovatele služeb, se za provozovnu nebo jinou organizační složku nepovažuje pouhá poštovní schránka. V případech, kdy je poskytovatel usazen na více místech, je třeba určit, z kterého místa usazení je daná služba poskytována. Pokud je obtížné určit, z kterého místa usazení je daná služba poskytována, je tímto místem místo, kde se nachází centrum činností poskytovatele týkajících se této konkrétní služby.

(18b) Ustanovení Smlouvy týkající se usazení ponechávají hospodářským subjektům možnost volby právní formy, kterou považují za vhodnou pro výkon své činnosti. „Právnickými osobami“ ve smyslu Smlouvy se tedy rozumí všechny subjekty, které byly založeny podle práva členského státu nebo se tímto právem řídí, a to bez ohledu na jejich právní formu.

[Bod odůvodnění 19 přesunut]

(20) Pojetí povolovacího režimu zahrnuje mimo jiné správní postupy pro udělování povolení, licencí, schválení nebo koncesí a za účelem způsobilosti k výkonu činnosti také povinnost být registrován jako člen profesní organizace nebo být zapsán v registru, rejstříku nebo databázi, být oficiálně jmenován do orgánu nebo získat průkaz, který dokazuje členství v příslušné profesní organizaci. Povolení mohou být udělována nejen formálním rozhodnutím, ale také implicitním rozhodnutím, vyplývajícím například ze skutečnosti, že se příslušný orgán nevyjádřil, nebo ze skutečnosti, že zúčastněná strana před zahájením dané činnosti musí vyčkat na potvrzení o přijetí prohlášení nebo na to, až se tato činnost stane zákonnou.

(20a) Pojetí naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, na které odkazují některá ustanovení této směrnice , byl postupně rozvíjen Soudním dvorem v jeho judikatuře týkající se článků 43 a 49 Smlouvy a může se vyvíjet i dále . Toto pojetí, jak jej uznává judikatura Soudního dvora, zahrnuje přinejmenším tyto důvody: veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana veřejného zdraví ve smyslu článků 46 a 55 Smlouvy; zachování pořádku ve společnosti; cíle sociální politiky; ochrana příjemců služeb; ochrana spotřebitele; ochrana pracovníků včetně sociální ochrany pracovníků; udržení finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení; předcházení podvodům; zamezení nekalé soutěži; ochrana životního prostředí a městského prostředí včetně územního plánování; ochrana věřitelů; zabezpečení řádného fungování justice; bezpečnost silničního provozu; ochrana duševního vlastnictví; cíle kulturní politiky včetně zabezpečení svobody projevu různých složek, zejména pokud jde o sociální, kulturní, náboženské a filozofické hodnoty společnosti; zachování rozmanitosti tisku a podpora národního jazyka; zachování národního historického a uměleckého dědictví; a veterinární politika.

[Bod odůvodnění 21 se vypouští]

(21a) Cílem pravidel pro správní postupy není harmonizace těchto postupů, ale odstranění příliš zatěžujících povolovacích režimů, postupů a formalit, které omezují svobodu usazování a následné vytváření nových podniků působících v oblasti služeb.

(22) Jednou ze základních obtíží, kterým čelí zvláště MSP při získávání přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností, je složitost, délka a právní nejistota správních postupů. Z tohoto důvodu, podle příkladu určité modernizace a iniciativ osvědčených správních postupů uskutečněných na úrovni Společenství a na vnitrostátní úrovni, je nutné zavést zásady správního zjednodušení, mimo jiné zavedením systému jednotných kontaktních míst koordinovaných na úrovni Společenství, omezením povinnosti předchozího povolení pouze na případy, kdy je to nezbytně nutné, a zavedením zásady tichého povolení příslušnými orgány po uplynutí určité lhůty. Účelem těchto modernizačních opatření je odstranit – při současném zachování požadavků na transparentnost a aktualizování informací o hospodářských subjektech – průtahy, náklady a odrazující účinky, které vznikají například v důsledku zbytečných nebo příliš složitých a obtížných postupů, jejich zdvojení, byrokracie při předkládání dokumentů, pravomocí příslušných orgánů jednat podle vlastního uvážení , neurčitých nebo příliš dlouhých lhůt na poskytování odpovědí, omezeného trvání platnosti poskytnutých povolení a nepřiměřených poplatků a pokut. Tyto postupy mají výrazný odrazující vliv zvláště na poskytovatele, kteří usilují o rozvoj svých činností v jiném členském státě, a vyžadují koordinovanou modernizaci v rámci vnitřního trhu rozšířeného na dvacet pět členských států.

(22a) Členské státy by měly ve vhodných případech zavést formuláře harmonizované na úrovni Společenství vypracované Komisí, které budou sloužit jako ekvivalent osvědčení, potvrzení či jakýchkoli jiných dokumentů ve vztahu k usazování.

(22b) Za účelem přezkoumání potřeby zjednodušit postupy a formality mohou členské státy vzít v úvahu zejména nezbytnost, počet, možné zdvojení, náklady, srozumitelnost, dostupnost, jakož i průtahy a praktické potíže, které by tak mohly být dotyčnému poskytovateli služeb způsobeny.

(23) Za účelem zjednodušení přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností v rámci vnitřního trhu je nutné stanovit cíl správního zjednodušení společný pro všechny členské státy a stanovit předpisy týkající se mimo jiné jednotných kontaktních míst , práva na informace, postupů s využitím elektronických prostředků a zavedení rámce pro povolovací režimy. Další opatření přijatá na vnitrostátní úrovni a směřující ke splnění tohoto cíle mohou zahrnovat snížení počtu postupů a formalit vztahujících se na činnosti v oblasti poskytování služeb a omezení těchto postupů a formalit na ty, které jsou nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu a které se svým obsahem nebo účelem vzájemně nepřekrývají.

(24) Za účelem správního zjednodušení by neměly být ukládány obecné formální požadavky, jako například předložení originálů dokumentů, ověřených kopií nebo ověřených překladů, s výjimkou případů, kdy je to objektivně opodstatněno naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu, jako je například ochrana pracovníků, ochrana veřejného zdraví, ochrana životního prostředí nebo ochrana spotřebitelů . Je také nutné zajistit, aby povolení obvykle umožnilo přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti v rámci celého území daného státu, s výjimkou případů, kdy je nutnost nového povolení pro každou organizační složku, například pro každý nový hypermarket, nebo povolení omezeného na určitou část území členského státu objektivně opodstatněna naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu.

(25) Stanovení jednotných kontaktních míst je vhodné z toho důvodu, aby měl každý poskytovatel k dispozici jedno místo, na kterém může splnit veškeré potřebné postupy a formality. Počet jednotných kontaktních míst na jeden členský stát se může lišit v závislosti na regionálních nebo místních pravomocích nebo v závislosti na příslušných činnostech. Vytvoření jednotných kontaktních míst nezasahuje do rozdělení funkcí mezi jednotlivé příslušné orgány v rámci každého vnitrostátního systému. Tam, kde je na regionální nebo místní úrovni několik příslušných orgánů, může jeden z nich převzít roli jednotného kontaktního místa a koordinátora. Jednotné kontaktní místo může být zřízeno nejen správními orgány, ale také obchodní nebo profesní komorou nebo profesní organizací či soukromými subjekty, kterým se členský stát rozhodne tuto funkci svěřit. Jednotné kontaktní místo hraje důležitou úlohu při poskytování pomoci poskytovatelům služeb buď jako orgán přímo příslušný k vydávání dokumentů potřebných pro přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb, nebo jako prostředník mezi poskytovatelem a přímo příslušnými orgány. Komise doporučila členským státům zavedení jednotných kontaktních míst za účelem zjednodušení formalit již ve svém doporučení ze dne 22. dubna 1997 o zlepšování a zjednodušení podnikatelského prostředí pro zakládání nových firem[19].

(25a) Poplatky, které mohou vybírat jednotná kontaktní místa, by měly být úměrné nákladům na postupy a formality, kterými se zabývají. To členským státům nebrání v tom, aby jednotná kontaktní místa pověřily výběrem jiných správních poplatků, například poplatků pro orgány dohledu.

(25b) Poskytovatelé a příjemci služeb musí mít snadný přístup k určitým druhům informací. K těmto informacím patří zejména informace o postupech a formalitách, kontaktní údaje příslušných orgánů, informace o podmínkách přístupu k veřejným registrům a databázím, informace o opravných prostředcích a kontaktní údaje sdružení a organizací, které mohou poskytovatelům nebo příjemcům poskytnout praktickou pomoc. Tyto informace musí být snadno přístupné, tj. měly by být pro veřejnost dostupné snadno a bez překážek. Tyto informace musí být poskytovány jasným a jednoznačným způsobem.

(25c) Povinnost členských států zajistit, aby byly relevantní informace poskytovatelům a příjemcům snadno dostupné, může být splněna zpřístupněním těchto informací na internetových stránkách. Povinnost příslušných orgánů poskytovat poskytovatelům a příjemcům pomoc nezahrnuje poskytování právního poradenství v individuálních případech. Nicméně by měly být podávány obecné informace o způsobu, jakým jsou požadavky obvykle vykládány či uplatňovány. Způsob, jakým budou informace poskytovatelům a příjemcům poskytovány, si stanoví každý členský stát v rámci této směrnice. Záležitosti jako odpovědnost za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací určí členské státy.

(26) Zavedení elektronických prostředků ke splnění postupů a formalit, se kterým se počítá v blízké budoucnosti, bude mít zásadní vliv na správní zjednodušení u činností v oblasti poskytování služeb a bude přínosem pro poskytovatele a příjemce služeb i pro příslušné orgány. Aby bylo možné tuto povinnost z hlediska výsledků splnit, může být nutné přizpůsobit vnitrostátní právní řády a další předpisy vztahující se na oblast služeb. Tato povinnost nebrání členským státům, aby vedle elektronických prostředků daly k dispozici rovněž jiné prostředky umožňující splnění takových postupů a formalit. Skutečnost, že je nutné, aby tyto postupy a formality bylo možno uskutečnit na dálku, znamená zejména to, že členské státy musejí zajistit, aby je bylo možné uskutečnit i ze zahraničí. Tato povinnost z hlediska výsledků se nevztahuje na ty postupy nebo formality, u kterých není splnění na dálku možné z důvodu samotné jejich podstaty. Navíc toto ustanovení není v rozporu s právními předpisy členských států týkajícími se používání jazyků.

(27) Možnost získat přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb může podléhat povolení příslušnými orgány pouze v případě, že toto rozhodnutí splňuje kritéria nediskriminace, nezbytnosti a přiměřenosti. To zejména znamená, že povolovací režimy by měly být přípustné pouze tam, kde by nebyla účinná kontrola a posteriori z důvodu nemožnosti určit vady příslušné služby a posteriori , s přihlédnutím k rizikům a nebezpečím, která mohou vzniknout v případě neprovedení kontroly předem. Není však možné spoléhat na ustanovení této směrnice za účelem opodstatnění povolovacích režimů, které jsou zakázány jinými nástroji Společenství, například směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES o zásadách Společenství pro elektronické podpisy[20] nebo směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)[21]. Výsledky postupu vzájemného hodnocení umožní určit na úrovni Společenství druhy činností, pro které by měly být povolovací režimy zrušeny.

(27a) Touto směrnicí není dotčena možnost členských států odejmout povolení poté, co byla vydána, pokud podmínky pro udělení těchto povolení již nejsou splněny.

(27b) Podle judikatury Soudního dvora představují ochrana veřejného zdraví, ochrana spotřebitele, zdraví zvířat a ochrana městského prostředí naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu. Tyto naléhavé důvody mohou ospravedlnit uplatnění povolovacích režimů a jiných omezení týkajících se sociálních služeb. Avšak žádný takový povolovací režim či omezení nesmí diskriminovat na základě státní příslušnosti. Rovněž musí být vždy respektovány zásady nezbytnosti a přiměřenosti.

(27c) Ustanovení této směrnice týkající se povolovacích režimů by se měla vztahovat na případy, kdy přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti hospodářským subjektem vyžaduje rozhodnutí příslušného orgánu. To se netýká rozhodnutí příslušných orgánů o zřízení veřejného nebo soukromého subjektu za účelem poskytování určité služby, ani případů, kdy příslušný orgán uzavře smlouvu na poskytování určité služby, přičemž se na tuto smlouvu vztahují předpisy pro zadávání veřejných zakázek.

(27d) Aby byl usnadněn přístup k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkon těchto činností, je důležité vyhodnotit povolovací režimy a podat o nich a o jejich opodstatnění zprávu. Tato povinnost podávat zprávy se týká pouze existence povolovacích režimů a nikoli kritérií a podmínek pro udělení povolení.

(27e) Povolení by obvykle mělo poskytovateli umožnit přístup k činnosti v oblasti poskytování služby nebo výkon této činnosti na celém území daného státu, s výjimkou případů, kdy je územní omezení opodstatněno naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu. Požadavek získat individuální povolení pro každé usazení na území daného státu může být například odůvodněn ochranou životního prostředí. Toto ustanovení nemá vliv na pravomoci regionálních nebo místních orgánů udílet povolení v rámci členských států.

(27f) Tato směrnice, a zejména ustanovení týkající se povolovacích režimů a územního rozsahu povolení, nezasahuje do rozdělení regionálních nebo místních pravomocí v rámci členských států včetně regionální a místní samosprávy a používání úředních jazyků.

(27g) Ustanovení týkající se nepřekrývání podmínek pro udělení povolení nebrání členským státům, aby uplatňovaly své vlastní podmínky určené v rámci povolovacího režimu. Je pouze nutné, aby příslušné orgány při posuzování toho, zda žadatel tyto podmínky splňuje, vzaly v úvahu rovnocenné podmínky, které již žadatel splnil v jiném členském státě. Toto ustanovení nevyžaduje uplatňování podmínek pro udělování povolení, které jsou stanoveny v rámci povolovacího režimu jiného členského státu.

(28) V případech, kdy je počet povolení, která jsou pro určitou činnost k dispozici, omezen z důvodu nedostatku přírodních zdrojů nebo technických kapacit, což se může týkat například přidělení analogového rozhlasového pásma nebo zužitkování vodní elektrárny, musí být přijat postup pro výběr z několika potenciálních uchazečů za účelem zajištění kvality a podmínek poskytování služeb, které budou k dispozici jejich uživatelům, prostřednictvím otevřené soutěže. Takový postup musí poskytnout záruky průhlednosti a nestrannosti a udělená povolení nesmějí mít neúměrně dlouhou dobu platnosti nebo nesmějí být automaticky obnovována, ani nesmějí úspěšného poskytovatele jakkoli zvýhodňovat. Zejména délka období, na které je takové povolení poskytnuto, musí být stanovena tak, aby omezení volné hospodářské soutěže nebo zamezení volné hospodářské soutěži nepřekračovalo rámec toho, co je nezbytně nutné k tomu, aby mohl poskytovatel zajistit návratnost svých vynaložených investic a přiměřený výnos z investovaného kapitálu. Toto ustanovení nebrání členským státům v omezování počtu povolení z důvodů jiných, než je nedostatek přírodních zdrojů nebo technických kapacit. Tato povolení v každém případě i nadále podléhají ostatním ustanovením této směrnice, která se týkají povolovacích režimů.

(28a) Tato směrnice stanoví, že v případě neposkytnutí odpovědi v určité lhůtě se povolení považuje za udělené. Ve vztahu k určitým činnostem je však v případech objektivního opodstatnění naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu možné přijmout jiná opatření.

[Bod odůvodnění 29 přesunut]

(30) Aby bylo možné zavést skutečný vnitřní trh služeb, je nutné zrušit veškerá omezení svobody usazování a volného pohybu služeb, která jsou stále ještě zakotvena v právních předpisech některých členských států a která jsou neslučitelná s články 43 a 49 Smlouvy. Omezení, která mají být zakázána, zvláště postihují vnitřní trh služeb, a proto by mělo co nejdříve dojít k jejich systematickému odstranění.

(31) Soudní dvůr pevně trvá na tom, že svoboda usazování je založena zejména na zásadě rovného zacházení, která s sebou nese zákaz nejen jakékoliv diskriminace na základě státní příslušnosti, ale také jakékoliv nepřímé diskriminace na jiném základě, která však může mít stejný důsledek. Proto přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti v členském státě, ať už se jedná o činnost hlavní nebo vedlejší, nesmí podléhat kritériím, jako je místo usazení, sídlo, bydliště nebo hlavní místo poskytování služby. V určitých případech však mohou naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu ospravedlnit požadavek, aby byl poskytovatel služeb nebo jeden z jeho zaměstnanců nebo zástupce přítomen během výkonu své činnosti. Obdobně nesmí členský stát omezovat způsobilost k právním úkonům nebo právo na soudní řízení společností založených v souladu s právem jiného členského státu, na jehož území má společnost svou hlavní provozovnu nebo jinou hlavní organizační složku. Navíc nesmí členský stát udělovat žádné výhody poskytovatelům, kteří mají určitou státní nebo místní socioekonomickou vazbu, ani nesmí na základě místa usazení omezovat svobodu poskytovatele k nabývání, využívání nebo prodeji práv a zboží nebo k přístupu k různým formám úvěrů nebo půjček, pokud jsou tyto volby užitečné pro přístup k jeho činnosti nebo pro její účinný výkon.

(32) Zákaz ekonomických prověrek jako předpokladu pro udělení povolení zahrnuje ekonomické prověrky jako takové, ale nikoliv požadavky, které jsou objektivně opodstatněné naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu, jako je například ochrana městského prostředí, sociální politika a cíle v oblasti ochrany veřejného zdraví. Tento zákaz se nevztahuje na výkon pravomocí orgánů odpovědných za uplatňování zákonů v oblasti hospodářské soutěže.

(32a) Pokud jde o finanční záruky nebo pojištění, zákaz požadavků se týká pouze povinnosti stanovující, že požadovaná finanční záruka nebo pojištění musí pocházet od finanční instituce usazené v dotyčném členském státě.

(32b) Pokud jde o předběžnou registraci, zákaz požadavků se týká pouze povinnosti stanovující, že poskytovatel musí být před usazením předběžně zaregistrován po určitou dobu v rejstříku vedeném v dotyčném členském státě.

(33) Aby bylo možné koordinovat modernizaci vnitrostátních pravidel a předpisů způsobem, který je v souladu s požadavky vnitřního trhu, je nutné provést hodnocení některých nediskriminačních vnitrostátních požadavků, které by mohly ze své podstaty významně omezit nebo dokonce znemožnit přístup k některé činnosti nebo její výkon v rámci svobody usazování. Tento postup hodnocení je omezen na slučitelnost těchto požadavků s kritérii, která již zavedl Soudní dvůr v oblasti svobody usazování. Netýká se používání práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Pokud jsou takové požadavky diskriminační nebo pokud nejsou objektivně opodstatněny naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu, případně pokud jsou neúměrné, musí být zrušeny nebo změněny. Výsledek tohoto hodnocení se bude lišit v závislosti na povaze těchto činností a daného veřejného zájmu. Podle judikatury Soudního dvora by tyto požadavky mohly být plně odůvodněny zejména v případě, že sledují cíle v oblasti sociální politiky.

(33a) Pro účely této směrnice a aniž by byl dotčen článek 16 Smlouvy mohou být služby v této směrnici považovány za služby obecného hospodářského zájmu pouze v případě, že jsou poskytovány při plnění zvláštního úkolu veřejného zájmu, kterým byl poskytovatel pověřen dotčeným členským státem. Toto pověření musí být provedeno jedním či více akty, jejichž formu si určí každý členský stát, a musí uvádět přesnou povahu daného zvláštního úkolu.

(33b ) Postupem vzájemného hodnocení stanoveného v této směrnici není dotčena možnost členských států stanovit ve svých právních předpisech vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, zejména pokud jde o cíle sociální politiky. Dále musí postup vzájemného hodnocení brát náležitý ohled na zvláštní povahu služeb obecného hospodářského zájmu a konkrétních úkolů, které mají tyto služby plnit. Na základě těchto úkolů mohou být odůvodněna určitá omezení svobody usazování, zejména v případech, kdy tato omezení sledují cíle v oblasti ochrany veřejného zdraví a sociální politiky a kdy splňují podmínky v čl. 15 odst. 3 písm. a) až c). Například pokud jde o povinnost přijmout určitou právní formu za účelem poskytování některých služeb v sociální oblasti, Soudní dvůr již uznal, že může být oprávněně požadováno, aby byl poskytovatel těchto služeb neziskovou organizací.

(34) Omezení, která budou předmětem přezkoumání, zahrnují vnitrostátní pravidla, která na základě jiných důvodů než těch, jež se vztahují k odborným kvalifikacím, omezují přístup k některým činnostem jen na určité poskytovatele. Mezi tato omezení také patří povinnost poskytovatele přijmout určitou právní formu, zvláště pak formu právnické osoby, být společností s individuálním vlastníkem, mít formu neziskové organizace nebo společnosti vlastněné výhradně fyzickými osobami a požadavky související s vlastnictvím podílů společnosti, zvláště pak povinnost vlastnit minimální množství kapitálu pro určité činnosti v oblasti poskytování služeb nebo mít zvláštní odbornou kvalifikaci pro vlastnictví kapitálu nebo řízení určitých společností. Hodnocení slučitelnosti pevných minimálních a/nebo maximálních sazeb se svobodou usazování se týká pouze sazeb uložených příslušnými orgány konkrétně na poskytování určitých služeb a nikoliv například obecných pravidel o stanovování cen, jako například v oblasti pronájmu domů.

(34a) Postup vzájemného hodnocení obnáší to, že během lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů budou muset členské státy nejprve provést podrobné přezkoumání svých právních předpisů s cílem zjistit, zda v jejich právních systémech existují výše uvedené požadavky, a nejpozději do konce lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů musejí členské státy vypracovat zprávu o výsledcích svého podrobného přezkoumání. Každá zpráva bude předložena všem ostatním členským státům a zúčastněným stranám. Následně budou mít členské státy možnost předložit během šesti měsíců své připomínky k těmto zprávám. Nejpozději do 31. prosince 2008 vypracuje Komise souhrnnou zprávu, doplněnou případně o návrhy dalších iniciativ. V případě potřeby bude Komise ve spolupráci s členskými státy nápomocna dotyčnému členskému státu při vytváření společné metodiky.

[Bod odůvodnění 35 se vypouští]

(36) Skutečností, že tato směrnice stanoví zrušení celé řady požadavků nebo jejich hodnocení členskými státy během lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů, není dotčeno žádné řízení pro nesplnění povinnosti vedené vůči členskému státu z důvodu nesplnění jeho závazků podle článků 43 nebo 49 Smlouvy.

(36a) Tato směrnice se netýká použití článků 28 až 30 Smlouvy týkajících se volného pohybu zboží. Omezení zakázaná na základě ustanovení o volném pohybu služeb zahrnují požadavky vztahující se na přístup k činnostem v oblasti poskytování služeb nebo výkon těchto činností a nikoli požadavky vztahují se na zboží samotné.

(36b) Jestliže se hospodářský subjekt přemísťuje do jiného členského státu za účelem výkonu činnosti v oblasti poskytování služeb v tomto jiném členském státě, je nutné rozlišovat mezi situacemi týkajícími se svobody usazování a těmi, které jsou z důvodu dočasné povahy těchto činností zahrnuty pod pojetí volného pohybu služeb. Pokud jde o rozlišení mezi využitím svobody usazování a volného pohybu služeb, je podle judikatury Soudního dvora klíčovým prvkem otázka, zda je hospodářský subjekt usazen v členském státě, kde dotčenou službu poskytuje. Pokud v daném členském státě, kde své služby poskytuje, usazen je, pak spadá pod oblast využití svobody usazování. Pokud naopak hospodářský subjekt v členském státě, kde je služba poskytována, usazen není, vztahuje se na jeho činnosti volný pohyb služeb. Soudní dvůr pevně trvá na tom, že dočasný charakter těchto činností musí být určen nejen s ohledem na dobu trvání poskytování služby, ale také s ohledem na její pravidelnost, opakovanost nebo nepřetržitost. V každém případě skutečnost, že je činnost dočasná, neznamená, že by poskytovatel služeb nemohl v hostitelském členském státě využívat určité zázemí, jako jsou například kanceláře, prostory nebo konzultační místnosti, pokud je toto zázemí nutné pro poskytování dotyčné služby.

(37) Pro zabezpečení účinného provádění volného pohybu služeb a pro zajištění toho, aby příjemci i poskytovatelé mohli přijímat a poskytovat služby v rámci celého Společenství bez ohledu na hranice, je nutné vyjasnit, do jaké míry může členský stát, v němž je služba poskytována, ukládat požadavky . Je nezbytné stanovit, že ustanovení o volném pohybu služeb nebrání členskému státu, ve kterém je služba poskytována, ukládat v souladu se zásadami stanovenými v čl. 16 odst. 1 písm. a) až c) zvláštní požadavky z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti či ochrany veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí.

(37a) Soudní dvůr pevně trvá na tom, že členský stát je i nadále oprávněn přijímat opatření s cílem předcházet zneužívání zásad vnitřního trhu ze strany poskytovatelů služeb. Zneužití poskytovatelem musí být zjišťováno na individuálním základě.

[Bod odůvodnění 38 se vypouští]

[Bod odůvodnění 39 se vypouští]

(39a) Je nutné zajistit, aby si poskytovatelé mohli vybavení, které je nezbytné pro poskytování jejich služby, brát s sebou při cestě do jiného členského státu za účelem poskytování služeb. Zejména je důležité zabránit případům, kdy by bez vybavení nebylo možné službu poskytovat, situacím, kdy by poskytovatelům služeb vznikaly dodatečné náklady, například pronajmutím nebo nákupem jiného zařízení než zařízení, které obvykle používají, nebo potřebou významně změnit způsob, jakým obvykle vykonávají svou činnost.

(39b) Pojetí vybavení neodkazuje na hmotné předměty, které poskytovatel buď dodává zákazníkovi, nebo které se v důsledku činnosti poskytování služby stávají součástí hmotného předmětu, jako například stavební materiál nebo náhradní díly, nebo které jsou spotřebovány nebo zanechány na místě během poskytování služby, jako například palivo, výbušniny, zábavní pyrotechnika, pesticidy, jedy nebo léky.

(40) Je nutné stanovit, že je možné se od ustanovení o volném pohybu služeb odchýlit pouze v oblastech zahrnutých v odchylkách. Tyto odchylky jsou nutné, aby bylo možné zohlednit úroveň integrace vnitřního trhu nebo některé nástroje Společenství vztahující se na služby, na jejichž základě poskytovatel podléhá použití jiného práva než práva členského státu, v němž je usazen. Navíc mohou být výjimečně v určitých jednotlivých případech a za určitých přísně stanovených procesních a věcných podmínek rovněž přijata opatření proti určitému poskytovateli. Jakékoli omezení volného pohybu služeb je dále možné povolit pouze ve výjimečném případě, kdy je to v souladu se základními právy, která podle pevného stanoviska Soudního dvora tvoří nedílnou součást obecných právních zásad zakotvených v právním řádu Společenství.

(40a) Odchylka od ustanovení o volném pohybu služeb týkající se poštovních služeb zahrnuje jak činnosti vyhrazené poskytovateli obecných služeb, tak i ostatní poštovní služby.

(40b) Odchylka od ustanovení o volném pohybu služeb týkající se soudního vymáhání dluhů a odkaz na případný budoucí harmonizační nástroj se týkají pouze přístupu k činnostem a výkonu činností, které spočívají zejména v podávání žalob u soudu, jež souvisejí s vymáháním dluhů.

[Bod odůvodnění 41 přesunut]

(41a) Tato směrnice by se neměla dotýkat podmínek zaměstnávání, které se na základě směrnice 96/71/ES vztahují na pracovníky vysílané k poskytování služby na území jiného členského státu. V takových případech směrnice 96/71/ES stanoví, že poskytovatelé služeb musí ve stanovené řadě oblastí dodržet podmínky zaměstnávání použitelné v členském státě, kde je služba poskytována. Mezi tyto podmínky patří: maximální délka pracovní doby a minimální doba odpočinku, minimální délka dovolené za kalendářní rok, minimální mzda včetně sazeb za přesčasy, podmínky poskytování pracovníků, zejména ochrana pracovníků najímaných prostřednictvím podniků pro dočasnou práci, ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ochranná opatření týkající se pracovních podmínek těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých a rovné zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nediskriminaci. Tato ustanovení se netýkají pouze pracovních podmínek stanovených zákonem, ale také podmínek stanovených v kolektivních smlouvách nebo rozhodčích nálezech, které jsou oficiálně vyhlášeny nebo jsou fakticky všeobecně použitelné ve smyslu směrnice 96/71/ES. Tato směrnice rovněž nebrání členským státům, aby z důvodu veřejného pořádku uplatňovaly pracovní podmínky v jiných záležitostech než v záležitostech uvedených čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES.

(41b) Tato směrnice by se rovněž neměla dotýkat pracovních podmínek v případech, kdy je pracovník zaměstnaný za účelem poskytování přeshraniční služby přijat do zaměstnání v členském státě, kde je služba poskytována. Touto směrnicí rovněž není dotčeno právo členských států, v nichž je služba poskytována, rozhodnout, zda se jedná o zaměstnanecký poměr, a stanovit rozdíl mezi osobou samostatně výdělečně činnou a zaměstnancem, včetně „falešných samostatně výdělečně činných osob“. V této souvislosti je podle judikatury Soudního dvora za hlavní rys pracovního poměru ve smyslu článku 39 Smlouvy považována skutečnost, že osoba po určitou dobu poskytuje služby jiné osobě podle pokynů jiné osoby a za tuto službu pobírá odměnu; každá činnost, kterou osoba vykonává mimo rámec vztahu pracovní podřízenosti, musí být pro účely článků 43 a 49 Smlouvy klasifikována jako činnost vykonávaná v rámci samostatné výdělečné činnosti.

(41c) Ustanovení o volném pohybu služeb se nevztahuje na případy, kdy je v souladu s právními předpisy Společenství v některém členském státě určitá činnost vyhrazena určitému povolání, například požadavky, které vyhrazují službu právního poradenství právníkům.

[Bod odůvodnění 42 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 43 se vypouští]

(44) Odchylka od ustanovení o volném pohybu služeb v záležitostech týkajících se registrace vozidel pronajatých formou leasingu v jiném členském státě, než ve kterém jsou tato vozidla používána, se řídí judikaturou Soudního dvora, který uznává , že členský stát může takovou povinnost v souladu s přiměřenými podmínkami uložit v případě vozidel používaných na jeho území. Toto vynětí se nevztahuje na příležitostný nebo dočasný pronájem vozidel.

(45) Tato směrnice by se neměla vztahovat na smluvní vztahy mezi poskytovatelem služeb a zákazníkem ani na smluvní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Použitelné právo pro smluvní či mimosmluvní závazkové vztahy poskytovatele služeb se určí v souladu s pravidly mezinárodního práva soukromého.

[Bod odůvodnění 46 se vypouští]

(47) Je nutné poskytnout členským státům možnost ve výjimečných a individuálních případech přijmout v souvislosti s poskytovatelem usazeným v jiném členském státě z důvodu bezpečnosti služeb opatření, která se odchylují od ustanovení o volném pohybu služeb . Mělo by být možné taková opatření přijmout pouze v případě, že nedošlo k harmonizaci na úrovni Společenství.

(48) Omezení volného pohybu služeb, která jsou v rozporu s touto směrnicí, mohou vzniknout nejen jako důsledek opatření týkajících se poskytovatelů, ale také v důsledku mnoha překážek využívání služeb příjemci, zvláště pak spotřebiteli. Tato směrnice zmiňuje pro ilustraci některé druhy omezení týkající se příjemce, který by chtěl využít služby poskytovatele usazeného v jiném členském státě. Tato diskriminační omezení zahrnují vnitrostátní pravidla, podle nichž je finanční pomoc týkající se nákladů na jazykové nebo odborné vzdělávání omezena na případy, kdy se toto vzdělávání uskutečňuje na území dotyčného členského státu. To zahrnuje rovněž případy, kdy příjemci určité služby mají povinnost získat povolení od svých příslušných orgánů nebo učinit prohlášení u těchto orgánů, aby mohli přijmout službu od poskytovatele usazeného v jiném členském státě. Netýká se to obecných povolovacích režimů, které se rovněž vztahují na využívání služby dodané poskytovatelem usazeným v členském státě příjemce.

(48a) Pojetí finanční pomoci poskytnuté na využití konkrétní služby se nevztahuje na režimy podpor poskytovaných členskými státy, zejména v sociální oblasti nebo v kulturním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže, ani na obecnou finanční pomoc, která není vázána na využití konkrétní služby, například studijní stipendia a půjčky.

(49) V souladu s pravidly Smlouvy o volném pohybu služeb tak, jak jsou vykládána Soudním dvorem, je zakázána diskriminace na základě státní příslušnosti příjemce nebo jeho země či místa bydliště. Tato diskriminace může mít formu povinnosti ukládané pouze státním příslušníkům jiného členského státu předkládat originály dokumentů, ověřené kopie, doklad o státní příslušnosti nebo soudně ověřené překlady dokumentů jako podmínku pro využívání služby nebo získání výhodnějších podmínek nebo cen. Tento zákaz diskriminačních požadavků nicméně nevylučuje výhradu výhod pro určité příjemce, zvláště pokud jde o sazby, jestliže je tato výhrada založena na zákonných a objektivních kritériích.

(50) Ačkoli cílem této směrnice není umělá harmonizace cen v Evropské unii, zejména tam, kde se tržní podmínky v různých zemích liší , podle zásady nediskriminace nesmí být občanům Společenství bráněno ve využívání služeb, které jsou na trhu technicky přístupné, ani jim nesmějí být ukládány různé podmínky a sazby z důvodu jejich státní příslušnosti nebo místa bydliště, má-li být účinně dosaženo vnitřního prostoru bez hranic. Přetrvávání takové diskriminace vztahující se na příjemce služeb zdůrazňuje občanům Společenství neexistenci skutečného vnitřního trhu služeb a v obecnějším smyslu se zpronevěřuje zásadám integrace národů Evropy. Zásada nediskriminace v rámci vnitřního trhu znamená, že přístup příjemce, zvláště pak spotřebitele, k veřejně nabízené službě nesmí být odmítnut nebo omezován uplatňováním kritérií zahrnutých ve všeobecných podmínkách dostupných veřejnosti a týkajících se státní příslušnosti nebo místa bydliště příjemce. Neznamená to však, že se bude jednat o protiprávní diskriminaci, budou-li ve všeobecných podmínkách stanoveny různé sazby a podmínky vztahující se k poskytování služby, pokud jsou tyto sazby, ceny a podmínky opodstatněné z objektivních důvodů, které se v různých jednotlivých zemích mohou lišit , jako jsou dodatečné náklady skutečně vzniklé v důsledku související vzdálenosti nebo v důsledku technické povahy poskytování dané služby, nebo jako jsou rozdílné tržní podmínky, například vyšší nebo nižší poptávka ovlivněná sezónními výkyvy, rozdílná období dovolených v členských státech a stanovování cen jinými účastníky hospodářské soutěže, nebo vyšší rizika vyplývající z pravidel odlišných od pravidel platných v členském státě usazení.

(50a) Způsob, jakým jsou informace příjemcům v členském státě, ve kterém mají bydliště, poskytovány, určí dotyčný členský stát v rámci této směrnice. Záležitosti jako odpovědnost za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací určí členské státy.

[Bod odůvodnění 51 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 52 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 53 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 54 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 55 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 56 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 57 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 58 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 59 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 60 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 61 se vypouští]

(62) Je vhodné stanovit, že jako jeden ze způsobů, kterými může poskytovatel dát příjemci snadno k dispozici informace, jež je povinen poskytnout, uvede poskytovatel svou elektronickou adresu, včetně adresy své webové stránky. Povinnost předkládat určité podrobné informace obsažené v informačních dokumentech o službách poskytovatele by navíc neměla zahrnovat předkládání obchodních sdělení obecné povahy, jako je reklama, ale spíše dokumenty obsahující podrobný popis nabízené služby, včetně dokumentace přístupné na webové stránce.

(63) Kterýkoliv hospodářský subjekt poskytující služby, při kterých pro příjemce nebo třetí osobu vzniká přímé a zvláštní zdravotní, bezpečnostní nebo finanční riziko, by v zásadě měl mít uzavřeno odpovídající pojištění profesní odpovědnosti nebo mít sjednanou jinou formu záruky, která je rovnocenná nebo srovnatelná, což zejména znamená, že by za běžných okolností měl mít dostatečné pojistné krytí pro služby poskytované v jednom nebo více členských státech jiných, než je členský stát usazení.

(63a) Pojištění nebo záruka by měly být přiměřené povaze a rozsahu rizika. To znamená, že poskytovatelé služeb by měli mít přeshraniční krytí pouze v případě, že skutečně poskytují služby v jiných členských státech. Členské státy by neměly stanovovat podrobnější pravidla týkající se pojistného krytí a určovat například minimální prahové hodnoty pojistné částky nebo omezení pro vyloučení z pojistného krytí. Poskytovatelé služeb a pojišťovny by měli zachovat nezbytnou flexibilitu pro sjednání pojistných smluv zaměřených přesně na povahu a rozsah rizika. Dále není nutné, aby byla povinnost odpovídajícího pojištění stanovena právními předpisy. Je dostačující, pokud je pojistná povinnost součástí deontologických pravidel stanovených profesními subjekty. Pojišťovny by neměly být povinny poskytovat pojistné krytí.

(64) Je nutné odstranit absolutní zákazy obchodních sdělení regulovaných povolání, a to nikoli zrušením zákazů týkajících se obsahu obchodního sdělení, ale spíše těch, které obecně pro dané povolání zakazují jednu nebo více forem obchodních sdělení, jako je zákaz veškeré inzerce v jednom nebo více daných sdělovacích prostředcích. Co se týče obsahu a metod obchodních sdělení, je nutné podporovat osoby vykonávající tato povolání, aby v souladu s právem Společenství vypracovaly kodexy chování na úrovni celého Společenství.

(64a) Je nezbytné a je v zájmu příjemců, zejména spotřebitelů, zajistit, aby poskytovatelé služeb mohli nabízet víceoborové služby a aby omezení v tomto ohledu byla limitována na omezení nezbytná k zajištění nestrannosti, nezávislosti a bezúhonnosti regulovaných povolání. Tím nejsou dotčena omezení nebo zákazy vykonávat určité činnosti s cílem zajistit nezávislost v případech, kdy členský stát svěří poskytovateli služeb určitý úkol, zejména v oblasti rozvoje měst.

(65) Za účelem zvýšení transparentnosti a podpory hodnocení založených na srovnatelných kritériích, pokud jde o kvalitu služeb nabízených a dodávaných příjemcům, je důležité, aby byly snadno přístupné informace o významu známek kvality služeb a jiného zvláštního značení, které se na tyto služby vztahuje. Tato povinnost transparentnosti je zvláště důležitá v oblastech, jako je cestovní ruch, zejména pak v oblasti provozování hotelů, kde je použití systému klasifikace velmi rozšířené. Navíc je žádoucí prověřit, do jaké míry může evropská normalizace přispět ke slučitelnosti služeb a k jejich kvalitě. Evropské normy sestavují evropské normalizační subjekty, Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI). Ve vhodných případech může Komise v souladu s postupy stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem[22], jakož i s předpisy a pravidly o službách informační společnosti vydat mandát pro sestavení specifických evropských norem.

(65a) Za účelem vyřešení možných problémů týkajících se souladu se soudním rozhodnutím je vhodné stanovit, že členské státy uznají rovnocenné záruky uložené u úvěrových institucí nebo subjektů, jako jsou banky, poskytovatelé pojištění nebo jiní poskytovatelé finančních služeb usazení v jiném členském státě.

(66) Vybudování sítě orgánů pro ochranu spotřebitele v rámci členských států, jež je předmětem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele[23] , doplňuje spolupráci stanovenou v této směrnici. Uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele v přeshraničních případech, zejména s ohledem na nové marketingové a prodejní metody, jakož i na potřebu odstranit některé specifické překážky spolupráce v této oblasti, přináší nutnost větší míry spolupráce mezi členskými státy. Zvláště je nutné v této oblasti zajistit, aby členské státy požadovaly ukončení nezákonných činností hospodářských subjektů na svém území, jejichž cílem jsou spotřebitelé v jiném členském státě.

(66a) Pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu služeb je nezbytná správní spolupráce. Nedostatek spolupráce mezi členskými státy vede k nadměrnému množství pravidel týkajících se poskytovatelů služeb nebo ke dvojím kontrolám přeshraničních činností a může být také zneužíván podvodnými obchodníky s cílem vyhnout se dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy týkající se služeb. Proto je nezbytné stanovit jasné, právně závazné povinnosti za účelem účinné spolupráce členských států.

(66b) Pro účely kapitoly o správní spolupráci se „dohledem“ rozumí činnosti, jako je monitorování a zjišťování skutečností, řešení problémů, vymáhání a ukládání sankcí a následná navazující opatření.

(66c) Za běžných okolností se vzájemná pomoc uskutečňuje přímo mezi příslušnými orgány. Kontaktní místa určená členskými státy se žádají o usnadnění tohoto postupu pouze v případě obtíží, například pokud je požadována pomoc při určení odpovídajícího příslušného orgánu.

(66d) Některé povinnosti v oblasti vzájemné pomoci se použijí na veškeré záležitosti upravené touto směrnicí, včetně záležitostí týkajících se případů, kdy se poskytovatel služby usadí v jiném členském státě. Jiné povinnosti v rámci vzájemné pomoci se uplatňují pouze v případech přeshraničního poskytování služeb, kdy se použije ustanovení o volném pohybu služeb. Další soubor povinností se uplatňuje ve všech případech přeshraničního poskytování služeb včetně oblastí, na které se nevztahuje ustanovení o volném pohybu služeb. Přeshraniční poskytování služeb zahrnuje případy, kdy jsou služby poskytovány na dálku a kdy příjemce cestuje do členského státu usazení poskytovatele služeb, aby služby přijal.

(66e) V případech, kdy se poskytovatel dočasně přestěhuje do jiného členského státu, než je členský stát usazení , je nutné stanovit vzájemnou pomoc mezi těmito dvěma státy tak, aby tento jiný členský stát mohl provádět kontroly, inspekce a šetření na požádání členského státu usazení nebo aby tyto kontroly mohl vykonat sám ze své vlastní iniciativy, jedná-li se pouze o kontroly faktické.

(66ea) Nemělo by být možné, aby členské státy obcházely pravidla stanovená v této směrnici včetně ustanovení o volném pohybu služeb tím způsobem, že by prováděly kontroly, inspekce či šetření, které jsou diskriminační nebo nepřiměřené.

(66f) Ustanovení této směrnice týkající se výměny informací o dobré pověsti poskytovatelů nebrání iniciativám v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, zejména pokud jde o výměnu informací mezi donucovacími orgány a rejstříky trestů v členských státech.

(66g) Spolupráce mezi členskými státy vyžaduje dobře fungující elektronický informační systém, který příslušným orgánům umožní snadno určit jejich příslušné partnery v jiných členských státech a účinně komunikovat.

(67) Je nutné stanovit, aby členské státy ve spolupráci s Komisí podporovaly zúčastněné strany k vypracování kodexů chování na úrovni Společenství, které budou zejména usilovat o podporu kvality služeb a zohlednění konkrétní povahy každého povolání. Tyto kodexy chování by měly být v souladu s právem Společenství, zvláště pak s předpisy v oblasti hospodářské soutěže. Nesmějí být neslučitelné s právně závaznými pravidly, která upravují profesní etiku a chování v členských státech.

(67a) Členské státy by měly podněcovat zejména profesní subjekty, organizace a sdružení na úrovni Společenství k vypracovávání kodexů chování. Tyto kodexy chování by měly obsahovat pravidla pro obchodní sdělení v oblasti regulovaných povolání a pravidla profesní etiky a chování v oblasti regulovaných povolání, jejichž cílem je zejména zajištění nezávislosti, nestrannosti a profesního tajemství, a to v závislosti na povaze jednotlivých povolání. Tyto kodexy chování by měly rovněž obsahovat podmínky činnosti zprostředkovatelů obchodu s nemovitostmi. Členské státy by měly přijmout doprovodná opatření s cílem podnítit profesní subjekty, organizace a sdružení k provádění kodexů chování, které byly přijaty na úrovni Společenství, na úrovni členských států.

67b) Kodexy chování na úrovni Společenství mají stanovit minimálních normy chování a doplňují právní požadavky členských států. Nebrání členských státům v tom, aby v souladu s právními předpisy Společenství přijaly v právních předpisech přísnější opatření, ani vnitrostátním profesním subjektům v tom, aby ve svých vnitrostátních kodexech chování poskytly větší ochranu.

[Bod odůvodnění 68 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 69 se vypouští]

[ Bod odůvodnění 70 přesunut]

[ Bod odůvodnění 71 přesunut]

[Bod odůvodnění 72 se vypouští]

(73) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[24],

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I Obecná ustanovení

Článek 1 Předmět

1. Tato směrnice stanoví obecná ustanovení k usnadnění výkonu svobody usazování pro poskytovatele služeb a volného pohybu služeb , přičemž musí být zachována vysoká kvalita služeb .

2. Tato směrnice se nezabývá liberalizací služeb obecného hospodářského zájmu vyhrazených pro veřejné nebo soukromé subjekty ani privatizací veřejných subjektů poskytujících služby .

3. Tato směrnice se nezabývá zrušením monopolů na poskytování služeb ani podporou udělovanou členskými státy, na kterou se vztahují pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Směrnicí není dotčena svoboda členských států stanovit v souladu s právem Společenství, co považují za služby obecného hospodářského zájmu, jakým způsobem by tyto služby měly být organizovány a financovány, v souladu s pravidly pro státní podporu, a jakým zvláštním povinnostem by měly podléhat.

4. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření přijatá v souladu s právem Společenství na úrovni Společenství nebo na úrovni členských států, jejichž cílem je ochrana nebo podpora kulturní a jazykové rozmanitosti nebo plurality sdělovacích prostředků.

5. Touto směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy členských států.

6. Touto směrnicí není dotčeno pracovní právo, tzn. žádná právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnání, pracovních podmínek, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, která členské státy používají v souladu s právem Společenství. Touto směrnicí rovněž nejsou dotčeny právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení ve smyslu článku 4 nařízení (EHS) č. 1408/71 týkajícího se koordinace systémů sociálního zabezpečení[25] .

7. Touto směrnicí není dotčen výkon základních práv uznávaných v členských státech nebo v Listině základních práv Evropské unie, včetně práva sjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy a práva na protestní akce zaměstnanců.

Článek 2 Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na služby poskytované poskytovateli usazenými v některém členském státě.

2. Tato směrnice se nevztahuje na tyto činnosti:

-a) služby obecného zájmu;

a) finanční služby jako bankovnictví, úvěry, pojištění a zajištění, zaměstnanecké nebo osobní důchody, cenné papíry, investice, fondy, platby, investiční poradenství, včetně služeb uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu[26];

b) elektronické komunikační služby a sítě a s nimi spojená zařízení a služby, pokud jde o oblasti, na něž se vztahují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES[27], 2002/20/ES[28], 2002/21/ES[29], 2002/22/ES[30] a 2002/58/ES[31];

c) dopravní služby a služby související s dopravou v oblasti působnosti hlavy V Smlouvy o ES;

ca) přístavní služby;

cb) služby agentur na zprostředkování dočasné práce;

cc) zdravotnické služby bez ohledu na to, zda jsou poskytovány v rámci zdravotnického zařízení, nebo mimo něj, a bez ohledu na způsob jejich organizace a financování na národní úrovni a na to, zda je poskytuje veřejný či soukromý subjekt;

cd) audiovizuální služby bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce a vysílání, včetně rozhlasového vysílání a kinematografie;

ce) hazardní hry, které zahrnují vsazení peněžité sázky, včetně loterií, hazardních her v kasinech a sázkových her;

cf) činnosti spojené s výkonem veřejné moci, jak je stanoveno v článku 45 Smlouvy;

cg) sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi;

ch) soukromé bezpečnostní služby.

3. Tato směrnice se nevztahuje na oblast daní.

Článek 3 Souvislost s ostatními právními předpisy Společenství

1. V případě rozporu ustanovení této směrnice s jinými předpisy Společenství, které upravují zvláštní aspekty přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti v jednotlivých odvětvích a povoláních, mají tyto jiné předpisy přednost a uplatní se na příslušné odvětví nebo povolání. Jedná se zejména o tyto předpisy:

a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb [32] ;

b) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství [33] ;

c) směrnice Rady 89/552/EHS týkající se provozování televizního vysílání [34] ;

d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací [35] .

2. Touto směrnicí není dotčeno mezinárodní právo soukromé, zejména mezinárodní právo soukromé, které upravuje smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy. V důsledku toho budou spotřebitelé v zásadě požívat ochrany, kterou jim poskytují právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele v jejich členských státech.

3. Členské státy použijí ustanovení této směrnice v souladu s ustanoveními Smlouvy v oblasti práva usazování a volného pohybu služeb.

Článek 4 Definice

Pro účely této směrnice se:

1. „službou“ rozumí jakákoli samostatná výdělečná činnost poskytovaná zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy;

2. „poskytovatelem“ rozumí jakákoli fyzická osoba, která je státním příslušníkem některého členského státu, nebo jakákoli právnická osoba ve smyslu článku 48 Smlouvy, která je usazena v některém členském státě , nabízející nebo poskytující službu;

3. „příjemcem“ rozumí jakákoli fyzická osoba, která je státním příslušníkem některého členského státu nebo která požívá práv, jež jí přiznávají právní předpisy Společenství, nebo jakákoli právnická osoba ve smyslu článku 48 Smlouvy, která je usazena v některém členském státě , jež za profesním nebo neprofesním účelem využívá nebo chce využívat službu;

4. „členským státem usazení “ rozumí členský stát, na jehož území je poskytovatel dotyčné služby usazen;

5. „usazením“ rozumí skutečné provozování výdělečné činnosti ve smyslu článku 43 Smlouvy poskytovatelem na neurčitou dobu a prostřednictvím stálé infrastruktury, v jejímž rámci je činnost poskytování služby skutečně vykonávána;

6. „povolovacím režimem“ rozumí každý postup, podle kterého musí poskytovatel nebo příjemce podniknout kroky, aby od příslušného orgánu získal formální nebo implicitní rozhodnutí o přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo o výkonu této činnosti;

7. „požadavkem“ rozumí jakákoli povinnost, zákaz, podmínka nebo omezení vyplývající z právních a správních předpisů členských států nebo z judikatury, správní praxe nebo pravidel profesních subjektů nebo kolektivních pravidel profesních sdružení nebo jiných profesních organizací přijatých v rámci výkonu jejich právní autonomie; pravidla stanovená v kolektivních smlouvách sjednaných sociálními partnery se sama o sobě za požadavky ve smyslu této směrnice nepovažují;

7a. ,,naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu“ rozumí důvody uznané za takové judikaturou Soudního dvora, včetně těchto důvodů: veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví, zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení, ochrana spotřebitelů, příjemců služeb a pracovníků, poctivost obchodních transakcí, boj proti podvodům, ochrana životního prostředí a městského prostředí, ochrana zdraví zvířat, ochrana duševního vlastnictví, zachování národních historických a uměleckých památek a cíle sociální a kulturní politiky;

8. „příslušným orgánem“ rozumí jakýkoli subjekt nebo orgán, který má dozorčí nebo regulační úlohu v členském státě v souvislosti s činnostmi v oblasti poskytování služeb, zejména správní orgány, profesní subjekty a ta profesní sdružení nebo jiné profesní organizace, které při výkonu své právní autonomie kolektivně regulují přístup k činnostem v oblasti poskytování služeb nebo výkon těchto činností;

9. vypouští se

10. vypouští se

11. „členským státem, v němž je služba poskytována,“ rozumí členský stát , v němž je služba zajištěna poskytovatelem služeb usazeným v jiném členském státě ;

12. vypouští se

13. „regulovaným povoláním“ rozumí odborná činnost nebo soubor odborných činností ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací[36] ;

14. „obchodním sdělením“ rozumí jakákoliv forma sdělení určená k přímé nebo nepřímé propagaci zboží, služeb nebo vnějšího obrazu podniku, organizace nebo osoby provozující obchodní, průmyslovou nebo řemeslnou činnost nebo vykonávající regulované povolání. Obchodní sdělení nepředstavuje samo o sobě toto:

a) informace umožňující přímý přístup k činnosti podniku, organizace nebo osoby, zejména název domény nebo adresa elektronické pošty;

b) sdělení související se zbožím, službami nebo vnějším obrazem podniku, organizace nebo osoby, nezávisle sestavená, zejména pokud jsou poskytována bezúplatně.

Kapitola IISprávní zjednodušení

Článek 5 Zjednodušení postupů

1. Členské státy přezkoumají a případně zjednoduší postupy a formality použitelné na přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb a na výkon této činnosti.

1a. Komise může zavést harmonizované formuláře na úrovni Společenství v souladu s postupem uvedeným v čl. 42 odst. 2. Tyto formuláře budou ekvivalentem osvědčení, potvrzení nebo jiných dokladů požadovaných po poskytovatelích služeb.

2. V případech, kdy členské státy od poskytovatele nebo příjemce vyžadují předložení osvědčení, potvrzení nebo jiného dokumentu dokládajícího, že byl splněn určitý požadavek, jsou povinny akceptovat jakýkoliv doklad z jiného členského státu, který slouží ke stejnému účelu nebo ze kterého je zřejmé, že dotyčný požadavek byl splněn. Nesmí vyžadovat, aby byl doklad z jiného členského státu předložen ve své originální podobě nebo jako ověřená kopie nebo ověřený překlad, kromě případů stanovených jinými nástroji Společenství nebo tam, kde je takovýto požadavek opodstatněn naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu včetně veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo členských států požadovat neověřený překlad dokladů do některého z jejich úředních jazyků.

3. Odstavec 2 se nevztahuje na doklady uvedené v článku 50 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací[37], v čl. 45 odst. 3 a článcích 46, 49 a 50 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby[38], v čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace[39], ve směrnici Rady 68/151/EHS[40] ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES, kterou se uvedená směrnice mění, pokud jde o požadavky na zveřejňování týkající se některých forem společností[41], a v jedenácté směrnici Rady 89/666/EHS o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu[42] .

Článek 6 Jednotná kontaktní místa

1. Členské státy zajistí , aby nejpozději do tří let ode dne vstupu této směrnice v platnost mohli poskytovatelé služeb splnit v souladu s ustanoveními této kapitoly a kapitoly IIa na kontaktních místech nazývaných jednotná kontaktní místa tyto postupy a formality:

a) veškeré postupy a formality potřebné pro přístup k jejich činnostem v oblasti poskytování služeb, zejména veškerá nutná prohlášení, ohlášení nebo žádosti o povolení od příslušných orgánů, včetně žádostí o zapsání do registru, rejstříku nebo databáze nebo o registraci u profesního subjektu nebo sdružení;

b) veškeré žádosti o povolení nutné pro výkon jejich činností v oblasti poskytování služeb.

2. Zřízením jednotných kontaktních míst není dotčeno rozdělení úkolů a pravomocí mezi příslušné orgány v rámci vnitrostátních systémů.

Článek 7 Právo na informace

1. Členské státy zajistí, aby byly poskytovatelům a příjemcům na jednotných kontaktních místech snadno přístupné tyto informace:

a) požadavky vztahující se na poskytovatele usazené na jejich území, zvláště pak požadavky týkající se postupů a formalit nutných pro přístup k činnostem v oblasti poskytování služeb a pro výkon těchto činností;

b) kontaktní údaje příslušných orgánů, které umožní přímé spojení s nimi, včetně údajů o orgánech odpovědných za záležitosti spojené s výkonem činností v oblasti poskytování služeb;

c) způsoby a podmínky přístupu k veřejným registrům a databázím poskytovatelů a služeb;

d) opravné prostředky , které jsou obecně dostupné v případě sporu mezi příslušnými orgány a poskytovatelem nebo příjemcem nebo mezi poskytovatelem a příjemcem nebo mezi poskytovateli;

e) kontaktní údaje sdružení nebo organizací jiných než příslušných orgánů, od kterých mohou poskytovatelé nebo příjemci získat praktickou pomoc.

2. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé a příjemci na požádání obdrželi pomoc od příslušných orgánů v podobě informací o způsobu, jakým jsou požadavky uvedené v odst. 1 písm. a) obecně vykládány a uplatňovány. V případě potřeby je součástí této pomoci jednoduchý návod obsahující informace o jednotlivých krocích postupu. Informace jsou poskytovány jasným a srozumitelným jazykem.

3. Členské státy zajistí, aby byly informace a pomoc uvedené v odstavcích 1 a 2 poskytovány v jasné a jednoznačné podobě, aby byly snadno dostupné na dálku a pomocí elektronických prostředků a aby byly průběžně aktualizovány.

4. Členské státy zajistí, aby jednotná kontaktní místa a příslušné orgány reagovaly co možná nejrychleji na jakoukoliv žádost o informace nebo pomoc podle odstavců 1 a 2 a v případě, že je tato žádost chybná nebo neopodstatněná, o tom neprodleně uvědomily žadatele.

5. Členské státy provedou odstavce 1 až 4 nejpozději do tří let ode dne vstupu této směrnice v platnost .

6. Členské státy a Komise přijmou doprovodná opatření, kterými podpoří jednotná kontaktní místa , aby informace podle tohoto článku byly k dispozici v dalších jazycích Společenství, pokud je to v souladu s jejich právními předpisy o používání jazyků .

7. Povinnost příslušných orgánů pomáhat poskytovatelům a příjemcům neznamená povinnost těchto orgánů poskytovat právní poradenství v jednotlivých případech, ale týká se pouze obecných informací o způsobu, jakým se požadavky obvykle vykládají nebo uplatňují.

Článek 8 Postupy s využitím elektronických prostředků

1. Členské státy zajistí, aby nejpozději do tří let ode dne vstupu této směrnice v platnost mohly být veškeré postupy a formality vztahující se k přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a k výkonu této činnosti snadno splnitelné na dálku a pomocí elektronických prostředků, a to v příslušném jednotném kontaktním místě a u příslušných orgánů.

2. Odstavec 1 se netýká inspekcí prostor, ve kterých se poskytují služby, nebo zařízení používaného poskytovatelem ani fyzické kontroly schopností poskytovatele.

3. Komise přijme postupem podle čl. 42 odst. 2 podrobná prováděcí pravidla k odstavci 1 s cílem usnadnit interoperabilitu informačních systémů a využití postupů uskutečňovaných pomocí elektronických prostředků mezi členskými státy.

Kapitola IIa Svoboda usazování pro poskytovatele služeb

ODDÍL 1 POVOLENÍ

Článek 9 Povolovací režimy

1. Členské státy nesmí přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti podrobit povolovacímu režimu, nejsou-li splněny tyto podmínky:

a) povolovací režim nediskriminuje dotyčného poskytovatele;

b) potřeba povolovacího režimu je opodstatněna naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu;

c) sledovaného cíle nelze dosáhnout pomocí méně omezujícího opatření, zejména z toho důvodu, že kontrola a posteriori by nebyla skutečně účinná, neboť by k ní docházelo příliš pozdě.

2. Ve zprávě podle článku 41 členské státy určí své povolovací režimy a uvedou důvody prokazující jejich slučitelnost s odstavcem 1.

3. Tento oddíl se nepoužije na aspekty povolovacích režimů, které jsou harmonizovány v rámci jiných nástrojů Společenství.

Článek 10 Podmínky pro udělení povolení

1. Povolovací režimy jsou založeny na kritériích, která vylučují, aby příslušné orgány vykonávaly svoji hodnotící pravomoc svévolným způsobem.

2. Kritéria uvedená v odstavci 1 musí být:

a) nediskriminační;

b) opodstatněná naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu;

c) přiměřená danému cíli veřejného zájmu;

d) přesná a jednoznačná;

e) objektivní;

f) předem zveřejněna;

fa) transparentní a přístupná.

3. Podmínky pro udělování povolení pro novou provozovnu nebo jinou organizační složku se nesmějí překrývat s požadavky a kontrolami, které jsou rovnocenné nebo v podstatě srovnatelné, co se týče jejich účelu, a kterým již poskytovatel podléhá v jiném členském státě nebo v tomtéž členském státě. Kontaktní místa uvedená v článku 33 a poskytovatel jsou příslušnému orgánu nápomocni tím, že poskytnou veškeré potřebné informace o těchto požadavcích. Při posuzování toho, zda jsou podmínky rovnocenné nebo v podstatě srovnatelné, se kromě jejich cíle a účelu zvažuje také jejich účinek a efektivita jejich prosazování.

4. Povolení poskytovateli umožní přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti na celém území daného členského státu, včetně zřizování zastoupení, dceřiných společností, poboček nebo kanceláří, s výjimkou případů, kdy je povolení pro každou jednotlivou provozovnu nebo jinou organizační složku nebo omezení povolení na určitou část území opodstatněno naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu.

5. Povolení se udělí neprodleně poté, co bylo na základě příslušného posouzení zjištěno splnění podmínek pro jeho udělení.

6. Každé odmítnutí nebo jiná reakce příslušných orgánů, včetně odmítnutí nebo odejmutí povolení, musí být plně odůvodněno, zejména pokud jde o ustanovení tohoto článku, a musí umožňovat použití opravných právních prostředků.

7. Tento článek nezpochybňuje pravomoci místních nebo regionálních orgánů členského státu, které toto povolení udělují.

Článek 11 Doba platnosti povolení

1. Povolení udělené poskytovateli nesmí mít omezenou dobu platnosti, s výjimkou případů, kdy:

a) se povolení automaticky obnovuje nebo platí, pokud jsou nadále plněny požadavky ;

b) počet dostupných povolení je omezen z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu ; nebo

c) omezenou dobu platnosti povolení lze opodstatnit naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu.

2. Odstavec 1 se netýká maximální doby, během které musí poskytovatel po získání povolení skutečně zahájit svoji činnost.

3. Členské státy od poskytovatele požadují, aby informoval příslušné jednotné kontaktní místo stanovené v článku 6 o těchto změnách:

- o založení dceřiných společností, jejichž činnosti spadají do působnosti povolovacího režimu;

- o změnách své situace, v jejichž důsledku nejsou nadále splněny podmínky pro udělení povolení.

4. Tímto článkem není dotčena možnost členských států odejmout povolení v případech, kdy podmínky pro udělení povolení již nejsou splněny.

Článek 12 Výběr mezi více uchazeči

1. Je-li počet povolení, která jsou pro určitou činnost k dispozici, omezen z důvodu nedostatku dostupných přírodních zdrojů nebo technických kapacit, členské státy použijí na potenciální uchazeče postup výběru, který poskytne plnou záruku nestrannosti a transparentnosti, zahrnující zejména dostatečné zveřejnění informací o zahájení tohoto postupu, o jeho průběhu a o jeho dokončení .

2. V případech uvedených v odstavci 1 musí být povolení uděleno na přiměřenou omezenou dobu a nesmí umožňovat automatické prodloužení ani nesmí poskytovateli, jemuž právě skončila platnost povolení, nebo jiné osobě, která má jakékoliv zvláštní vazby na tohoto poskytovatele, udělovat jiné výhody.

3. S výhradou odstavce 1 a článků 9 a 10 mohou členské státy vzít při stanovování pravidel postupu výběru v úvahu ochranu veřejného zdraví, cíle sociální politiky, bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, ochranu životního prostředí, zachování kulturního dědictví a jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu v souladu s právem Společenství.

Článek 13 Povolovací postupy

1. Povolovací postupy a formality musejí být jasné a předem zveřejněné a musejí žadatelům poskytnout záruku, že jejich žádost bude posuzována objektivně a nestranně.

2. Povolovací postupy a formality nesmějí být odrazující a nesmějí neúměrně ztěžovat nebo zdržovat poskytování služby. Musejí být snadno přístupné a jakékoli poplatky, které mohou být žadatelé povinni uhradit v souvislosti se svou žádostí, musejí být přiměřené nákladům na tyto povolovací postupy a nesmějí tyto náklady překročit .

3. Povolovací postupy a formality musejí žadatelům poskytnout záruku, že jejich žádost bude vyřízena co nejrychleji a v každém případě během přiměřené lhůty, která je pevně stanovena a předem zveřejněna. Lhůta začíná běžet až v okamžiku, kdy byla předložena úplná dokumentace.

4. Není-li během lhůty stanovené podle odstavce 3 poskytnuta odpověď, považuje se povolení za udělené. Ve vztahu k určitým zvláštním činnostem je však v případech opodstatnění naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu možné přijmout jiná pravidla.

5. Ke všem žádostem o povolení musí být neprodleně vydáno potvrzení o přijetí. V tomto potvrzení musejí být uvedeny tyto informace:

a) lhůta pro odpověď podle odstavce 3;

b) dostupné opravné prostředky;

c) prohlášení, že v případě neposkytnutí odpovědi během uvedené lhůty se povolení považuje za udělené.

6. V případě, že je žádost neúplná, musí být žadatel co nejrychleji informován o nutnosti předložit další doklady a o možných důsledcích pro lhůtu na odpověď podle odstavce 3 .

7. V případě zamítnutí žádosti z důvodu nesplnění potřebných postupů a formalit musí být žadatel o tomto zamítnutí co nejrychleji informován.

ODDÍL 2 ZAKÁZANÉ POžADAVKY NEBO POžADAVKY PODLÉHAJÍCÍ HODNOCENÍ

Článek 14 Zakázané požadavky

Členské státy nesmějí přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti na svém území podmiňovat splněním těchto požadavků:

1. diskriminační požadavky založené přímo nebo nepřímo na státní příslušnosti nebo v případě společností na umístění jejich sídla, zejména včetně:

a) požadavků na státní příslušnost poskytovatele, jeho zaměstnanců, podílových vlastníků nebo členů řídících nebo dozorčích orgánů poskytovatele;

b) požadavku, aby poskytovatel, jeho zaměstnanci, podíloví vlastníci nebo členové řídících nebo dozorčích orgánů poskytovatele měli bydliště na jejich území;

2. zákaz usazení ve více než jednom členském státě nebo zákaz registrace u profesních subjektů nebo sdružení ve více než jednom členském státě;

3. omezení svobody poskytovatele zvolit si mezi hlavní a vedlejší provozovnou nebo jinou organizační složkou, zvláště pak povinnost poskytovatele mít hlavní provozovnu nebo jinou organizační složku na jejich území, nebo omezení svobody zvolit si formu usazení v podobě zastoupení, pobočky nebo dceřiné společnosti;

4. podmínky reciprocity s členským státem, ve kterém poskytovatel již má provozovnu nebo jinou organizační složku, s výjimkou případů, kdy se jedná o podmínky reciprocity stanovené nástroji Společenství, které se týkají energetiky;

5. individuálně prováděná ekonomická prověrka, která podmiňuje udělení povolení předložením důkazu o existenci hospodářské potřeby nebo poptávky na trhu, nebo hodnocení potenciálních nebo současných hospodářských vlivů dané činnosti, nebo hodnocení vhodnosti dané činnosti ve vztahu k cílům hospodářského plánování stanoveným příslušným orgánem; tento zákaz se nevztahuje na požadavky plánování, které není prováděno za účelem zisku, ale vychází z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu;

6. přímé nebo nepřímé zapojení konkurenčních hospodářských subjektů, mimo jiné v rámci poradních orgánů, do udělování povolení nebo do přijímání jiných rozhodnutí příslušných orgánů, s výjimkou profesních subjektů a sdružení nebo jiných organizací v roli příslušného orgánu; tento zákaz se netýká konzultací s organizacemi, jako jsou obchodní komory nebo sociální partneři, v jiných otázkách, než jsou individuální žádosti o povolení;

7. povinnost poskytnout finanční záruku nebo se na ní podílet nebo uzavřít pojištění od poskytovatele služeb nebo subjektu usazeného na jejich území; tímto není dotčena možnost členských států požadovat finanční záruky jako takové ani tím nejsou dotčeny požadavky týkající se účasti v kolektivním fondu náhrad, například pro členy profesních subjektů nebo organizací;

8. povinnost být po určitou dobu předběžně registrován v rejstřících vedených na jejich území nebo již dříve po určitou dobu vykonávat danou činnost na jejich území.

Článek 15 Požadavky podléhající hodnocení

1. Členské státy posoudí, zda jsou v rámci jejich právního systému uplatňovány některé požadavky uvedené v odstavci 2, a zajistí, aby všechny takové požadavky byly slučitelné s podmínkami stanovenými v odstavci 3. Členské státy přizpůsobí své právní a správní předpisy tak, aby byly slučitelné s těmito podmínkami.

2. Členské státy posoudí, zda jejich právní systém podmiňuje přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti splněním kteréhokoliv z těchto nediskriminačních požadavků:

a) kvantitativní nebo územní omezení, zvláště ve formě omezení stanovených podle počtu obyvatel nebo minimální geografické vzdálenosti mezi poskytovateli služeb;

b) povinnost poskytovatele přijmout určitou právní formu;

c) požadavky související s vlastnictvím podílů společnosti;

d) požadavky jiné než související se záležitostmi upravenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací [43] nebo stanovené jinými nástroji Společenství, které vyhrazují přístup k dané činnosti v oblasti poskytování služeb určitým poskytovatelům z důvodu zvláštní povahy této činnosti;

e) zákaz vlastnit více než jednu provozovnu nebo jinou organizační složku na území stejného státu;

f) požadavky stanovující minimální počet zaměstnanců;

g) pevně stanovené minimální a/nebo maximální sazby, které poskytovatel musí dodržovat;

h) vypouští se

i) vypouští se

j) povinnost poskytovatele poskytovat společně se svou službou i jiné konkrétní služby.

3. Členské státy prověří, zda požadavky uvedené v odstavci 2 splňují tyto podmínky:

a) nediskriminace: požadavky nesmějí být přímo ani nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo v případě společností na základě místa jejich sídla;

b) nezbytnost: požadavky musejí být opodstatněné naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu;

c) přiměřenost: požadavky musejí být vhodné pro bezpečné dosažení sledovaného cíle, nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné, a nesmí být možné nahradit je jinými, méně restriktivními opatřeními, jimiž by bylo dosaženo stejného výsledku.

4. Pravidla stanovená v odstavcích 1 až 3 se vztahují na právní předpisy v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, pouze pokud uplatňování těchto pravidel právně či fakticky nebrání plnění zvláštního úkolu těchto služeb.

5. Ve zprávě o vzájemném hodnocení stanovené v článku 41 členské státy uvedou:

a) požadavky, které hodlají zachovat, a důvody, proč tyto požadavky považují za vyhovující podmínkám stanoveným v odstavcích 3 a 4;

b) požadavky, které byly zrušeny nebo zmírněny.

6. Členské státy nezavedou ode dne vstupu této směrnice v platnost žádný nový požadavek odpovídající druhu požadavků uvedených v odstavci 2, pokud tento požadavek nesplní podmínky stanovené v odstavci 3 a pokud nebude potřebný z důvodu nových okolností.

7. Členské státy oznámí Komisi veškeré nové právní a správní předpisy stanovující požadavky ve smyslu odstavce 5 spolu s důvody pro tyto požadavky. Komise sdělí dotyčné předpisy ostatním členským státům. Toto oznámení však členským státům nebrání v přijetí daných předpisů.

Ve lhůtě 3 měsíců od data oznámení Komise posoudí slučitelnost nových požadavků s právem Společenství a případně přijme rozhodnutí požadující, aby příslušný členský stát upustil od přijetí těchto požadavků nebo je zrušil.

Kapitola III Volný pohyb služeb

ODDÍL 1 VOLNÝ POHYB SLUžEB A SOUVISEJÍCÍ ODCHYLKY

Článek 16 Volný pohyb služeb

1. Členské státy uznávají právo poskytovatelů služeb poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni.

Členský stát, v němž je služba poskytována, zajistí volný přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb a volný výkon této činnosti na svém území.

Členské státy nepodmiňují přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb nebo výkon této činnosti na svém území žádnými požadavky, které nedodržují tyto zásady:

a) nediskriminace: požadavky nesmějí být přímo nebo nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo v případě právnických osob na základě členského státu, v němž mají své sídlo;

b) nezbytnost: požadavky musejí být opodstatněny důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí;

c) přiměřenost: požadavky musejí být vhodné pro bezpečné dosažení sledovaného cíle a nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné.

2. Členské státy nesmějí omezovat volný pohyb služeb v případě poskytovatele usazeného v jiném členském státě stanovením kteréhokoliv z těchto požadavků:

a) povinnost poskytovatele mít na jejich území provozovnu nebo jinou organizační složku;

b) povinnost poskytovatele získat od příslušných orgánů povolení, včetně zápisu do rejstříku nebo registrace u profesního subjektu nebo sdružení na jejich území, s výjimkou případů stanovených v této směrnici nebo jiných nástrojích práva Společenství;

c) zákaz, aby si poskytovatel vytvořil určitou infrastrukturu na jejich území, včetně kanceláře nebo prostor, které poskytovatel potřebuje k poskytování předmětných služeb;

d) použití zvláštních smluvních ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem, která brání či omezují poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými;

e) povinnost poskytovatele být držitelem průkazu totožnosti vydaného jejich příslušnými orgány konkrétně pro daný výkon činnosti v oblasti poskytování služeb;

f) požadavky, které ovlivňují používání zařízení a materiálu, jež jsou nedílnou součástí poskytované služby, nejde-li o požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

g) omezení volného pohybu služeb ve smyslu článku 20.

3. Členskému státu, do něhož se poskytovatel služeb přemístí, nelze bránit ve stanovení požadavků pro poskytování služeb v případech opodstatněných důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí a v souladu s odstavcem 1. Tomuto členskému státu nelze rovněž bránit v uplatňování, v souladu s právními předpisy Společenství, jeho podmínek zaměstnání, včetně podmínek stanovených v kolektivních smlouvách.

4. Nejpozději do pěti let od vstupu této směrnice v platnost předloží Komise po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery na úrovni Společenství Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku, v níž zváží, zda je nutné navrhnout harmonizační opatření k činnostem v oblasti poskytování služeb, na něž se vztahuje tato směrnice.

Článek 17 Další odchylky od volného pohybu služeb

Článek 16 se nepoužije:

1. na služby obecného hospodářského zájmu poskytované v jiném členském státě, mimo jiné:

a) v poštovním odvětví na služby, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES[44];

b) v odvětví elektřiny na služby, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES[45];

c) v plynárenském odvětví na služby, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES[46];

d) na služby distribuce a dodávek vody a na služby související s odpadními vodami;

e) na služby zpracování odpadů;

2. vypouští se

3. vypouští se

4. vypouští se

5. na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb [47];

6. na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů [48];

7. na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Rady 77/249/EHS o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů [49];

7a. na činnost soudního vymáhání dluhů;

8. na záležitosti, na něž se vztahuje hlava II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací [50], a na požadavky v členském státě, kde je služba poskytována, které vyhrazují činnost konkrétní profesi ;

9. na záležitosti, na něž se vztahuje nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 týkající se koordinace systémů sociálního zabezpečení[51] ;

10. pokud jde o správní formality týkající se volného pohybu osob a jejich bydliště, na záležitosti, na něž se vztahují ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států[52], která stanoví správní formality, které musí splnit oprávněné osoby u příslušných orgánů členského státu, v němž je služba poskytována ;

11. pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, kteří se v souvislosti s poskytováním služby přemístí do jiného členského státu, na možnost členských států požadovat víza nebo povolení k pobytu po státních příslušnících třetích zemí, na něž se nevztahuje režim vzájemného uznávání stanovený v článku 21 Úmluvy k provedení Schengenské dohody, nebo na možnost uložit státním příslušníkům třetích zemí povinnost ohlásit se příslušným orgánům členského státu, v němž je služba poskytována, při nebo po svém vstupu na jeho území;

12. na povolovací režim stanovený v článcích 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole [53];

13. na autorská práva, příbuzná ochranná práva, práva, na něž se vztahuje směrnice Rady 87/54/EHS[54] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES[55], jakož i na práva průmyslového vlastnictví;

14. na úkony vyžadující ze zákona účast notáře;

15. na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek a o změně směrnic Rady 78/660/EHS[56] a 83/349/EHS[57];

16. vypouští se

17. vypouští se

18. vypouští se

19. na registraci vozidel pronajatých formou leasingu v jiném členském státě;

20. na předpisy upravující smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy, včetně formy smluv, stanovené podle pravidel mezinárodního práva soukromého.

[Článek 18 se vypouští]

Článek 19 Individuální odchylky

1. Odchylně od článku 16 a pouze ve výjimečných případech může členský stát ve vztahu k poskytovateli usazenému v jiném členském státě přijmout opatření týkající se bezpečnosti služeb.

[písmena a), b) a c) se vypouštějí]

2. Opatření stanovená v odstavci 1 mohou být přijata pouze v případě, že je dodržen postup vzájemné pomoci stanovený v článku 37 a jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) vnitrostátní právní předpisy, v souladu s nimiž je opatření přijato, nebyly předmětem harmonizace v rámci Společenství v oblastech uvedených v odstavci 1;

b) opatření zajišťují vyšší úroveň ochrany příjemce, než by poskytovalo opatření přijaté členským státem usazení v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy;

c) členský stát usazení nepřijal žádná opatření nebo přijal opatření, která jsou ve srovnání s opatřeními podle čl. 37 odst. 2 nedostatečná;

d) opatření jsou přiměřená.

3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčena ustanovení stanovená v rámci nástrojů Společenství, která zaručují volný pohyb služeb nebo která povolují odchylky od něj.

ODDÍL 2 PRÁVA PřÍJEMCů SLUžEB

Článek 20 Zakázaná omezení

Členské státy nesmí na příjemce klást požadavky, jež omezují využívání služby dodávané poskytovatelem, který je usazen v jiném členském státě, zejména pak tyto požadavky:

a) povinnost získat povolení od jejich příslušných orgánů nebo povinnost učinit u nich prohlášení;

b) omezování přidělované finanční pomoci z důvodu, že je poskytovatel usazen v jiném členském státě, nebo z důvodu místa, kde je služba poskytována;

c) požadavky, na základě kterých příjemce podléhá diskriminačním nebo neúměrným poplatkům za vybavení nutné k získání služby na dálku z jiného členského státu.

Článek 21 Nediskriminace

1. Členské státy zajistí, aby příjemce nepodléhal diskriminačním požadavkům na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště.

2. Členské státy zajistí, aby obecné podmínky přístupu ke službám, které poskytovatel široké veřejnosti poskytuje, neobsahovaly žádná diskriminační ustanovení vztahující se ke státní příslušnosti nebo místu bydliště příjemce, aniž by však vylučovaly možnost zohlednit rozdíly v podmínkách přístupu, pokud jsou rozdíly přímo opodstatněné objektivními kritérii.

Článek 22 Pomoc pro příjemce

1. Členské státy zajistí, aby příjemci mohli obdržet na jednotném kontaktním místě :

a) informace o požadavcích platných v jiných členských státech v souvislosti s přístupem k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonem této činnosti, zvláště pak o těch požadavcích, které se týkají ochrany spotřebitele;

b) obecné informace o opravných prostředcích dostupných v případě sporu mezi poskytovatelem a příjemcem;

c) kontaktní údaje sdružení nebo organizací, včetně kontaktních míst Evropské sítě spotřebitelských středisek (ECC-Net) , od nichž mohou poskytovatelé nebo příjemci získat praktickou pomoc.

Poradenství ze strany příslušných orgánů případně zahrnuje jednoduchý návod obsahující informace o jednotlivých krocích postupu.

Informace a pomoc jsou poskytovány jasnou a jednoznačnou formou, jsou snadno dostupné na dálku, a to i elektronickými prostředky, a jsou pravidelně aktualizovány.

2. Členské státy mohou odpovědnost za úkol uvedený v odstavci 1 delegovat na jednotná kontaktní místa nebo jakékoliv jiné subjekty, jako jsou kontaktní místa Evropské sítě spotřebitelských středisek (ECC-Net) , sdružení spotřebitelů nebo evropská informační střediska.

Nejpozději ke dni uvedenému v článku 45 sdělí členské státy Komisi názvy a kontaktní údaje těchto určených subjektů. Komise tyto informace předá všem členským státům.

3. Aby bylo možné zasílat informace uvedené v odstavci 1, spojí se příslušný subjekt, který je osloven příjemcem, s příslušným subjektem v dotyčném členském státě. Ten požadované informace zašle co nejdříve. Členské státy zajistí, aby si tyto subjekty poskytovaly vzájemnou pomoc, a přijmou veškerá možná opatření pro účinnou spolupráci.

4. Postupem podle čl. 42 odst. 2 přijme Komise prováděcí opatření k odstavcům 1, 2 a 3, přičemž upřesní technické mechanismy pro výměnu informací mezi subjekty z různých členských států, a zejména interoperabilitu informačních systémů.

[Článek 23 se vypouští]

[Článek 24 se vypouští]

[Článek 25 se vypouští]

Kapitola IV Kvalita služeb

Článek 26 Informace o poskytovatelích a jejich službách

1. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé zpřístupnili příjemci tyto informace:

1. název či jméno poskytovatele služeb, jeho právní status a formu , adresu usazení poskytovatele a kontaktní údaje, které umožní rychlé navázání kontaktu a přímou komunikaci, případně elektronickými prostředky;

2. je-li poskytovatel zapsán v obchodním nebo obdobném veřejném rejstříku, název tohoto rejstříku a registrační číslo poskytovatele nebo jiný rovnocenný způsob jeho identifikace v tomto rejstříku;

3. podléhá-li jeho činnost povolovacímu režimu, údaje o dotyčném příslušném orgánu nebo jednotném kontaktním místě;

4. vykonává-li poskytovatel činnost, která podléhá dani z přidané hodnoty, identifikační číslo podle čl. 22 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS[58];

5. v případě regulovaných povolání jakýkoli profesní subjekt nebo podobnou instituci, u které je poskytovatel registrován, profesní titul a členský stát, ve kterém byl tento titul udělen;

6. případné obecné podmínky a ustanovení používané poskytovatelem;

7. smluvní ujednání týkající se právních předpisů použitelných na smlouvu a / nebo příslušných soudů.

2. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 byly dle volby poskytovatele:

a) sdělovány poskytovatelem z jeho vlastního podnětu;

b) snadno přístupné příjemci v místě, kde je služba poskytována nebo kde se uzavírá smlouva;

c) příjemci snadno přístupné elektronickou cestou prostřednictvím adresy sdělené poskytovatelem;

d) obsaženy v informačních dokumentech dodaných poskytovatelem příjemci, ve kterých je podrobně popsána poskytovaná služba.

3. Členské státy zajistí, aby poskytovatel sdělil na žádost příjemce tyto dodatečné informace:

a) základní charakteristiku služby;

b) cenu služby nebo metodu výpočtu ceny v případě, že není možné stanovit přesnou cenu, aby si příjemce mohl cenu zkontrolovat, nebo dostatečně podrobný odhad ceny;

[písmeno c) se vypouští]

d) pokud jde o regulovaná povolání, odkaz na profesní pravidla platná v členském státě usazení a způsob přístupu k těmto pravidlům.

4. Členské státy zajistí, aby informace, které musí poskytovatel v souladu s touto kapitolou poskytnout, byly dány k dispozici nebo sdělovány jasným a jednoznačným způsobem a včas před uzavřením smlouvy nebo, neexistuje-li žádná písemná smlouva, před poskytnutím služby.

5. Požadavky na informace uvedené v této kapitole doplňují požadavky již stanovené právními předpisy Společenství a nebrání členským státům ve stanovení dodatečných požadavků na informace, které se vztahují na poskytovatele usazené na jejich území.

6. Komise může postupem podle čl. 42 odst. 2 určit obsah informací uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku podle zvláštní povahy některých činností a může určit praktické prostředky pro provádění odstavce 2.

Článek 27 Pojištění profesní odpovědnosti a záruky

1. Členské státy mohou zajistit, aby poskytovatelé, jejichž služby představují přímé a zvláštní zdravotní nebo bezpečnostní riziko pro příjemce nebo třetí osobu nebo riziko pro finanční bezpečnost příjemce, uzavřeli pojištění profesní odpovědnosti přiměřené povaze a rozsahu rizika nebo poskytli jakoukoli záruku nebo podobné ujednání, které je rovnocenné nebo v zásadě srovnatelné, pokud jde o účel. Pojištění profesní odpovědnosti či jiná záruka kryjí rizika, která takové služby představují, jsou-li poskytovány v jiných členských státech stejným způsobem jako v členském státě usazení poskytovatele služby.

2. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé sdělili příjemci na jeho žádost informace o pojištění nebo zárukách uvedených v odstavci 1, zejména kontaktní údaje o pojistiteli nebo ručiteli a území, na které se pojištění nebo záruky vztahují.

3. Usadí-li se poskytovatel na území členských států, nemohou tyto státy od poskytovatele požadovat pojištění profesní odpovědnosti nebo záruku, jestliže má poskytovatel v jiném členském státě, ve kterém je usazen, již zajištěnou záruku, která je rovnocenná nebo v zásadě srovnatelná, pokud jde o účel a pojištěná rizika krytá touto zárukou, pojistnou částku nebo strop záruky a možné výjimky z tohoto krytí . Pokud je této rovnocennosti dosaženo pouze částečně, mohou členské státy požadovat dodatečné záruky na krytí aspektů, které dosud kryty nejsou.

Vyžaduje-li členský stát od poskytovatelů služeb usazených na jeho území pojištění profesní odpovědnosti nebo poskytnutí jakékoli jiné záruky, přijme tento členský stát jako dostatečný doklad potvrzení o takovém pojištění vydaná úvěrovými institucemi a pojišťovnami usazenými v jiných členských státech.

4. Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny úpravy pojištění profesní odpovědnosti či záruky stanovené v jiných nástrojích Společenství.

5. K provedení ustanovení odstavce 1 může Komise postupem podle čl. 42 odst. 2 sestavit seznam služeb vykazujících vlastnosti uvedené v odstavci 1 a pro účely pojištění nebo záruk zmíněných v uvedeném odstavci určit společná kritéria, kterými se definuje přiměřenost povaze a rozsahu rizika. Postupem podle čl. 42 odst. 2 může Komise rovněž zavést postup, který by v případě ověřitelného selhání pojistného trhu při poskytování přiměřeného pojištění po určitou dobu umožnil členským státům, po splnění zvláštních podmínek včetně vyrozumění Komise, nahradit povinnosti v tomto článku požadavkem na informace.

6. Pro účely tohoto článku se

- „přímým a zvláštním rizikem“ rozumí riziko, jež vzniká přímo dodáním služby;

- „bezpečností a ochranou zdraví“ v souvislosti s příjemcem nebo třetí osobou rozumí předcházení úmrtí nebo vážnému osobnímu zranění;

- „finanční bezpečností“ v souvislosti s příjemcem rozumí předcházení podstatným peněžním ztrátám nebo poklesu hodnoty majetku;

- „pojištěním profesní odpovědnosti“ rozumí pojištění uzavřené poskytovatelem ohledně možných závazků k příjemcům a případně k třetím stranám, vznikajících při poskytování služby.

Článek 28 Poprodejní záruky

1. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé dali příjemci na jeho žádost k dispozici informace o existenci nebo neexistenci poprodejních záruk, o jejich obsahu a základních kritériích pro jejich uplatňování, zejména o jejich časové a územní platnosti.

2. Členské státy zajistí, aby informace podle odstavce 1 byly uvedeny ve všech informačních dokumentech poskytovatele obsahujících podrobný popis nabízených služeb.

3 . Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny úpravy poprodejních záruk stanovené v jiných nástrojích Společenství.

Článek 29 Obchodní sdělení regulovaných povolání

1. Členské státy odstraní všechny absolutní zákazy obchodních sdělení regulovaných povolání.

2. Členské státy zajistí, aby obchodní sdělení regulovaných povolání byla v souladu s profesními pravidly, s právními předpisy Společenství, které se týkají zejména nezávislosti, důstojnosti a bezúhonnosti povolání, jakož i profesního tajemství, a to způsobem odpovídajícím zvláštní povaze každého povolání. Profesní pravidla o obchodních sděleních musejí být nediskriminační, opodstatněná naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu a přiměřená.

Článek 30 Víceoborové činnosti

1. Členské státy zajistí, aby se na poskytovatele nevztahovaly požadavky, které jim ukládají povinnost vykonávat výhradně danou konkrétní činnost nebo které omezují společné vykonávání různých činností nebo jejich vykonávání v rámci partnerství.

Takové požadavky se však mohou vztahovat na následující poskytovatele:

a) regulovaná povolání, do té míry, do jaké jsou tyto požadavky odůvodněné, aby byl zaručen soulad s pravidly upravujícími profesní etiku a chování, jež se liší v závislosti na zvláštní povaze každého povolání, a nezbytné pro zajištění jejich nezávislosti a nestrannosti ;

b) poskytovatelé služeb v oblasti certifikace, akreditace, technického dozoru, testů nebo zkoušek, do té míry, do jaké jsou tyto požadavky odůvodněné, aby byla zajištěna jejich nezávislost a nestrannost.

2. Jsou-li víceoborové činnosti mezi poskytovateli služeb uvedenými v odst. 1 písm. a) a b) povoleny, členské státy zajistí, aby:

a) se předešlo střetu zájmů a neslučitelnosti některých činností;

b) byla zabezpečena nezávislost a nestrannost nutná pro vykonávání některých činností;

c) pravidla upravující profesní etiku a chování u různých činností byla navzájem slučitelná, zejména pokud jde o profesní tajemství.

3. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé dali příjemci na jeho žádost k dispozici informace o svých víceoborových činnostech a partnerstvích a o opatřeních přijatých s cílem předejít střetu zájmů. Tyto informace musí být obsaženy ve všech informačních dokumentech, v nichž poskytovatelé uvádějí podrobný popis jimi poskytovaných služeb.

4. Ve zprávě podle v článku 41 členské státy uvedou, na které kategorie poskytovatelů se vztahují požadavky stanovené v odstavci 1, obsah těchto požadavků a důvody, pro které je považují za opodstatněné.

Článek 31 Politika v oblasti kvality služeb

1. Členské státy přijmou ve spolupráci s Komisí doprovodná opatření, kterými podnítí poskytovatele, aby dobrovolně podnikali kroky pro zajištění kvality poskytování služeb, zejména prostřednictvím některého z těchto postupů:

a) certifikací nebo posouzením své činnosti nezávislými subjekty;

b) sestavením vlastních zásad kvality nebo podílením se na zásadách kvality nebo udílení označení, které je zajišťováno profesními subjekty na úrovni Společenství.

2. Členské státy zajistí, aby příjemci a poskytovatelé měli snadný přístup k informacím o významu určitých značek a kritériích pro použití značek a dalších známek kvality vztahujících se na služby.

3. Členské státy přijmou ve spolupráci s Komisí doprovodná opatření, kterými podnítí profesní subjekty, jakož i obchodní komory, řemeslná sdružení a sdružení spotřebitelů v rámci členských států, aby spolupracovaly na úrovni Společenství s cílem podpořit kvalitu poskytování služeb, zejména tím, že usnadní posouzení způsobilosti poskytovatele.

4. Členské státy přijmou ve spolupráci s Komisí doprovodná opatření, kterými podnítí vypracování nezávislých posouzení, a to zejména sdruženími spotřebitelů , ve vztahu ke kvalitě a nedostatkům poskytování služeb, a zejména vypracování srovnávacích zkoušek a testování a sdělování výsledků na úrovni Společenství.

5. Členské státy ve spolupráci s Komisí podpoří vypracování dobrovolných evropských norem s cílem usnadnit slučitelnost služeb dodávaných poskytovateli v různých členských státech, poskytování informací příjemcům a kvalitu poskytování služeb.

Článek 32 Řešení sporů

1. Členské státy přijmou všeobecná opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že poskytovatelé dají k dispozici kontaktní údaje, zejména poštovní adresu, faxové číslo nebo adresu elektronické pošty a telefonní číslo , na které všichni příjemci, včetně příjemců s bydlištěm v jiném členském státě, mohou zaslat reklamaci týkající se poskytnuté služby nebo k ní žádat informace. Poskytovatelé dají k dispozici rovněž adresu sídla společnosti, pokud tato adresa není shodná s obvyklou adresou pro zasílání korespondence.

2. Členské státy přijmou všeobecná opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že poskytovatelé budou na reklamace uvedené v odstavci 1 reagovat v nejkratší možné době a učiní vše pro nalezení vhodného řešení.

3. Členské státy přijmou všeobecná opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že poskytovatelé budou povinni prokázat dodržení povinností stanovených v této směrnici, pokud jde o poskytování informací, a budou muset prokázat, že dané informace jsou správné.

4. V případě, že se vyžaduje finanční záruka z důvodu dosažení souladu se soudním rozhodnutím, členské státy uznají rovnocenné záruky uložené u úvěrové instituce nebo pojistitele usazeného v jiném členském státě. Tyto úvěrové instituce musejí být v členském státě povolené v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES[59] o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a tito pojistitelé případně v souladu se směrnicí Rady 73/239/EHS[60] o přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a o jejím výkonu a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES[61] o životním pojištění.

5. Členské státy přijmou všeobecná opatření nezbytná k tomu, aby zajistily, že poskytovatelé, na něž se vztahuje kodex chování, nebo pokud jsou členy obchodního sdružení nebo profesního subjektu, který poskytuje pomoc při mimosoudním řešení sporů, informují o této skutečnosti příjemce a zmíní ji v jakýchkoli informačních dokumentech, v nichž uvádějí podrobný popis jimi poskytovaných služeb, přičemž musejí uvést, jakým způsobem lze získat přístup k podrobným informacím o charakteru a podmínkách využití takového mechanismu.

Kapitola VSprávní spolupráce

Článek 33Vzájemná pomoc - obecné povinnosti

1. Členské státy si poskytnou vzájemnou pomoc a přijmou veškerá možná opatření nezbytná pro účinnou vzájemnou spolupráci k zajištění dohledu nad poskytovateli a službami, které poskytují.

2. Pro účely této kapitoly určí členské státy jedno nebo více kontaktních míst a jejich kontaktní údaje sdělí ostatním členským státům a Komisi. Komise zveřejňuje seznam kontaktních míst a pravidelně ho aktualizuje.

3. Žádosti o informace a žádosti o provedení jakýchkoli kontrol, inspekcí a šetření podle této kapitoly musí být řádně odůvodněné, zejména uvedením důvodů žádosti. Poskytnuté informace se použijí pouze pro účely, ke kterým byly vyžádány.

4. Pokud členské státy obdrží od příslušných orgánů jiného členského státu žádost o pomoc, zajistí, aby poskytovatelé usazení na jejich území poskytli jejich příslušným orgánům veškeré informace nezbytné pro dohled nad jejich činnostmi v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

5. V případě obtíží s vyhověním žádosti o informace nebo s provedením kontrol, inspekcí a šetření dotyčný členský stát o této skutečnosti neprodleně uvědomí dožadující členský stát za účelem nalezení řešení.

6. Členské státy poskytují informace, o něž požádaly jiné členské státy nebo Komise, elektronickou cestou, a to v co nejkratší lhůtě.

7. Členské státy zajistí, aby do rejstříků, do kterých jsou poskytovatelé zapisováni a do kterých mají možnost nahlížet příslušné orgány v rámci jejich území, měly za stejných podmínek možnost nahlížet také odpovídající příslušné orgány ostatních členských států.

8. Členské státy Komisi sdělí informace o případech, kdy jiné členské státy neplní své povinnosti týkající se vzájemné pomoci. V případě nutnosti přijme Komise příslušná opatření, včetně řízení podle článku 226 Smlouvy, s cílem zajistit, aby dotyčné členské státy plnily své povinnosti týkající se vzájemné pomoci. Komise členské státy pravidelně informuje o provádění ustanovení o vzájemné pomoci.

Článek 33a Vzájemná pomoc - obecné povinnosti členského státu usazení

1. Pokud jde o poskytovatele poskytující služby v jiném členském státě , poskytne členský stát usazení informace o poskytovatelích usazených na jeho území, je-li o to požádán jiným členským státem, zvláště pak potvrzení o tom, že určitý poskytovatel služeb je usazen na jeho území a podle jeho vědomí svoji činnost nevykonává nezákonným způsobem .

2. Členský stát usazení provede kontroly, inspekce a šetření požadovaná jiným členským státem a uvědomí jej o jejich výsledcích a případných přijatých opatřeních. Příslušné orgány přitom jednají v rozsahu pravomocí, které jsou jim v jejich členském státě svěřeny. Příslušné orgány mohou rozhodnout o nejvhodnějších opatřeních pro každý jednotlivý případ tak, aby vyhověly žádosti jiného členského státu.

3. Poté, co se členský stát usazení dozví o jakémkoli chování nebo o konkrétních činech poskytovatele usazeného na jeho území, který poskytuje služby v jiných členských státech , jež by podle jeho vědomí mohly vážně poškodit zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob nebo životní prostředí, uvědomí o tom v co nejkratší možné lhůtě všechny ostatní členské státy a Komisi.

Článek 34 Dohled členského státu usazení v případě dočasného přemístění poskytovatele do jiného členského státu

1. Pokud jde o případy, na něž se nevztahuje čl. 35 odst. 1 , zajistí členský stát usazení dohled nad dodržováním svých požadavků v souladu s pravomocemi dohledu uvedenými ve vnitrostátních právních předpisech, zejména prostřednictvím opatření dohledu v místě usazení poskytovatele služeb.

2. Členský stát usazení nesmí odmítnout přijmout opatření dohledu nebo donucovací opatření na svém území z toho důvodu, že služba byla poskytována nebo způsobila škodu v jiném členském státě.

3. Povinnost stanovená v odstavci 1 neznamená, že členský stát usazení musí vykonávat faktické kontroly a dohled na území členského státu, ve kterém je služba poskytována. Takové kontroly a dohled vykonávají orgány členského státu, ve kterém poskytovatel služeb dočasně vykonává svou činnost, a to na žádost orgánů členského státu usazení v souladu s článkem 35.

Článek 35 Dohled členského státu, ve kterém je služba poskytována, v případě dočasného přemístění poskytovatele

1. Pokud jde o vnitrostátní požadavky, které mohou být stanoveny podle článku 16 nebo 17, odpovídá členský stát, kde je služba poskytována, za dohled nad činností poskytovatele služeb na svém území. V souladu s právními předpisy Společenství členský stát, kde je služba poskytována:

- přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že poskytovatelé služeb splní tyto požadavky, pokud jde o přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkon této činnosti;

- provádí kontroly, inspekce a šetření nezbytná k dohledu nad poskytováním služeb.

2. Pokud jde o jiné požadavky, než požadavky uvedené v odstavci 1 , přesune-li se poskytovatel dočasně do jiného členského státu za účelem poskytování služeb, aniž by byl v tomto státě usazen, podílí se příslušné orgány tohoto členského státu na dohledu nad poskytovatelem v souladu s odstavcem 3 a 4.

3. Na žádost členského státu usazení provedou příslušné orgány členského státu, ve kterém je služba poskytována, jakékoli kontroly, inspekce a šetření, která jsou nezbytná pro zajištění účinného dohledu ze strany členského státu usazení. Příslušné orgány přitom jednají v rozsahu pravomocí, které jsou jim v jejich členském státě svěřeny. Příslušné orgány mohou rozhodnout o nejvhodnějších opatřeních pro každý jednotlivý případ tak, aby vyhověly žádosti členského státu usazení.

4. Příslušné orgány členského státu, ve kterém je služba poskytována, mohou z vlastního podnětu provádět kontroly, inspekce a šetření na místě za předpokladu, že tyto kontroly, inspekce a šetření nejsou diskriminační, neovlivňuje je skutečnost, že poskytovatel je usazen v jiném členském státě, a jsou přiměřené .

[písmena a), b) a c) se vypouštějí]

Článek 36 Výstražný mechanismus

1. Pokud se některý členský stát dozví o závažných konkrétních činech nebo okolnostech týkajících se činnosti v oblasti poskytování služeb, které by na jeho území nebo na území jiných členských států mohly vážně poškodit zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob nebo životní prostředí, uvědomí o tom v co nejkratší možné době členský stát usazení všechny ostatní dotčené členské státy a Komisi.

2. Pro účely provádění odstavce 1 podporuje Komise evropskou síť orgánů členských států a podílí se na jejím fungování.

3. Postupem podle čl. 42 odst. 2 Komise přijme a pravidelně aktualizuje podrobná pravidla řízení sítě uvedené v odstavci 2.

Článek 36a Informace o dobré pověsti poskytovatelů

1. Členské státy na žádost příslušného orgánu v jiném členském státě poskytnou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy informace o disciplinárních nebo správních opatřeních nebo o trestních sankcích a rozhodnutích týkajících se platební neschopnosti nebo konkursu, jejichž příčinou byl podvod, které přijaly jejich příslušné orgány ve vztahu k poskytovateli a které se přímo týkají způsobilosti poskytovatele služby nebo jeho profesní spolehlivosti. Členský stát, který poskytuje informace, o této skutečnosti uvědomí poskytovatele služby.

Žádost podaná podle odstavce 1 musí být řádně odůvodněná, zejména uvedením z jakých důvodů jsou tyto informace vyžadovány.

2. Informace o sankcích a opatřeních podle odstavce 1 se sdělí pouze v případě, že se jedná o konečné rozhodnutí. V případě jiných rozhodnutí podle odstavce 1 členský stát, který poskytuje informace, uvede, zda je určité rozhodnutí konečné nebo zda bylo podáno odvolání, přičemž v takovém případě by dotyčný členský stát měl uvést datum, kdy se očekává rozhodnutí o odvolání.

Kromě toho tento členský stát uvede ustanovení vnitrostátních právních předpisů, podle nichž byl poskytovatel shledán vinným nebo potrestán.

3. Provedení odstavců 1 a 2 musí být v souladu s pravidly o poskytování osobních údajů a s právy osob, které jsou v dotyčném členském státě shledány vinnými nebo potrestány, a to i profesními subjekty . Veškeré uvedené informace, které jsou veřejné, musí být přístupné spotřebitelům.

Článek 36b Doprovodná opatření

1. Komise ve spolupráci s členskými státy zavede elektronický systém pro výměnu informací mezi členskými státy.

2. Členské státy přijmou za pomoci Komise doprovodná opatření, která usnadní výměnu úředníků odpovědných za provádění vzájemné pomoci, jakož i odbornou přípravu takových úředníků, včetně jazykové přípravy a počítačových školení.

3. Komise zhodnotí potřebu zavedení víceletého programu za účelem organizace příslušných výměn úředníků a školení.

Článek 37 Vzájemná pomoc v případě individuálních odchylek

1. Pokud má členský stát v úmyslu přijmout opatření na základě článku 19, použije se postup stanovený v odstavcích 2 až 6 tohoto článku, aniž je dotčeno soudní řízení včetně předběžného řízení a úkonů prováděných v rámci trestního šetření .

2. Členský stát uvedený v odstavci 1 požádá členský stát usazení aby přijal opatření ve vztahu k poskytovateli služeb a dodal veškeré důležité informace o dotyčné službě a okolnostech případu.

Členský stát usazení v co nejkratší době zkontroluje, zda poskytovatel provozuje svoji činnost v souladu se zákonem, a prověří skutečnosti, které jsou důvodem žádosti. Informuje dožadující členský stát v co nejkratší lhůtě o přijatých nebo předpokládaných opatřeních, případně o důvodech, proč žádná opatření nepřijal.

3. Po sdělení členského státu usazení oznámí podle odstavce 2 druhého pododstavce dožadující členský stát Komisi a členskému státu usazení svůj úmysl přijmout opatření a uvede:

a) důvody, proč se domnívá, že opatření přijatá členským státem usazení nebo jejichž přijetí tento stát zamýšlí, jsou nedostatečná;

b) důvody, proč se domnívá, že opatření, která hodlá přijmout, splňují podmínky stanovené v článku 19.

4. Tato opatření mohou být přijata nejdříve patnáct pracovních dní od data oznámení podle odstavce 3.

5. Aniž je dotčena možnost dožadujícího členského státu přijmout dotyčná opatření po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 4, Komise v co nejkratší době prověří soulad oznámených opatření s právními předpisy Společenství.

Pokud dojde Komise k závěru, že tato opatření nejsou v souladu s právními předpisy Společenství, přijme rozhodnutí ukládající dotyčnému členskému státu, aby od přijetí navržených opatření upustil nebo je neprodleně ukončil.

6. V naléhavém případě se členský stát, který hodlá přijmout opatření, může odchýlit od ustanovení odstavců 2, 3 a 4. V těchto případech budou opatření co nejdříve oznámena Komisi a členskému státu usazení s uvedením důvodů, proč se členský stát domnívá, že se jedná o naléhavý případ.

Článek 38 Prováděcí opatření

V souladu s postupem uvedeným v čl. 42 odst. 2 přijme Komise prováděcí opatření nezbytná k provedení této kapitoly, přičemž stanoví lhůty podle článků 33 a 37 a praktická opatření pro výměnu informací elektronickými prostředky mezi členskými státy , zejména ustanovení o interoperabilitě informačních systémů.

Kapitola VI Konvergenční program

Článek 39

1. Členské státy přijmou ve spolupráci s Komisí doprovodná opatření, kterými podnítí zejména profesní subjekty, organizace a sdružení k vypracování kodexů chování na úrovni Společenství, jejichž cílem je usnadňovat poskytování služeb nebo usazování poskytovatele v jiném členském státě , v souladu s právními předpisy Společenství.

2. Členské státy zajistí, aby kodexy chování podle odstavce 1 byly přístupné na dálku elektronickými prostředky.

3. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé uváděli na žádost příjemce nebo v informačních dokumentech, které obsahují podrobné údaje o jejich službách, informace o všech kodexech chování, kterými se řídí, a adresu, na které je možné do těchto kodexů elektronickými prostředky nahlédnout, s uvedením jazykových verzí, které jsou k dispozici.

4. vypouští se

Článek 40 Dodatečná harmonizace

Komise posoudí nejpozději do jednoho roku od data provedení této směrnice do vnitrostátních právních předpisů možnost předložení návrhů harmonizačních nástrojů týkajících se:

a) vypouští se;

b) vypouští se;

c) přístupu k činnosti soudního vymáhání dluhů;

d) soukromých bezpečnostních služeb a přepravy hotovosti a cenných předmětů.

2. vypouští se

Článek 41 Vzájemné hodnocení

1. Nejpozději do [datum provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů] předloží členské státy Komisi zprávu obsahující informace uvedené v těchto ustanoveních:

a) čl. 9 odst. 2 o povolovacích režimech;

b) čl. 15 odst. 4 o požadavcích podléhajících hodnocení;

c) čl. 30 odst. 4 o víceoborových činnostech.

2. Komise zašle zprávy podle odstavce 1 členským státům, které ke každé zprávě do šesti měsíců předloží své připomínky. Ve stejné lhůtě Komise tyto zprávy projedná se zúčastněnými stranami.

3. Komise předloží zprávy a připomínky členských států výboru uvedenému v čl. 42 odst. 1, který může vznést připomínky.

4. S ohledem na připomínky podle odstavců 2 a 3 předloží Komise nejpozději …* [ jeden rok od data uvedeného v čl. 45 odst. 1 ] souhrnnou zprávu Evropskému parlamentu a Radě, případně doplněnou o návrhy na dodatečné iniciativy.

Článek 42Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES[62] v souladu s článkem 8 uvedeného rozhodnutí.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 43 Ustanovení o přezkumu

Po souhrnné zprávě podle čl. 41 odst. 4 bude Komise předkládat každé tři roky Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu o uplatňování této směrnice, zejména článků 2 a 16 , případně doplněnou návrhy na její změnu.

Článek 44 Změna směrnice 1998/27/ES

V příloze směrnice Evropského parlamentu a Rady 1998/27/ES[63] se doplňuje nový bod, který zní:

„13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady ../../ES ze dne … o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L […], […], s. […])“.

Kapitola VII Závěrečná ustanovení

Článek 45

1. Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ... * (dvou let) . Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a předloží srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tato opatření přijatá členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním zveřejnění. Členské státy určí, jakým způsobem se takový odkaz má provést.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 46

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 47

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně

NAVAZUJÍCÍ LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

Oblast politiky: vnitřní trh Aktivity: vnitřní trh zboží a služeb |

NÁZEV AKCE: POZMěNěNÝ NÁVRH SMěRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O SLUžBÁCH NA VNITřNÍM TRHU |

V lednu 2004 přijala Komise návrh směrnice o službách na vnitřním trhu[64]. K tomuto návrhu byl přiložen legislativní finanční výkaz.

Evropský parlament přijal dne 16. února 2006 v prvním čtení k tomuto návrhu zprávu. Komise nyní předkládá pozměněný návrh, který je převážně založen na prvním čtení Evropského parlamentu, ale bere rovněž v úvahu dosavadní projednávání v Radě. Pozměněný návrh obsahuje následující změny týkající se původního návrhu Komise, které si vyžádají zdroje Komise, a budou mít proto dopady na rozpočet:

Pozměněný návrh stanoví zavedení elektronického systému pro výměnu informací o vnitřním trhu mezi členskými státy. Cílem tohoto systému je zajistit, aby příslušné orgány měly praktický systém, díky němuž budou moci snadněji plnit své povinnosti v rámci správní spolupráce podle pozměněného návrhu, protože budou moci určit bez problémů příslušné partnery v jiných členských státech a účinně s nimi komunikovat. Zákonné povinnosti v rámci správní spolupráce budou podpořeny mechanismem, který umožní, aby tato spolupráce fungovala účinně v praxi. S tím budou pro Komisi spojeny náklady, za prvé na vývoj uvedeného systému a za druhé na správu databáze.

Pozměněný návrh také stanoví výstražný mechanismus, podle kterého členský stát, který zjistí závažné skutečnosti nebo okolnosti, které by mohly způsobit vážnou újmu na zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob nebo způsobit újmu životnímu prostředí, musí o těchto skutečnostech uvědomit členský stát usazení, ostatní dotčené členské státy a Komisi. Komise musí podporovat provoz evropské sítě orgánů členských států a zapojit se do ní, aby mohla uvedený výstražný mechanismus uvést do praxe, a dále musí přijmout a pravidelně aktualizovat podrobná pravidla týkající se jeho řízení, a to v souladu s postupem projednávání ve výboru stanoveným v článku 42. S podporou a provozem této sítě budou pro Komisi spojeny náklady, zejména co se týče personálu.

Pozměněný návrh stanoví, že Komise zhodnotí potřebu zavedení víceletého programu za účelem organizace příslušných výměn úředníků a školení. Z toho budou pro Komisi vyplývat náklady v souvislosti s hodnocením potřeby víceletého programu.

Odhady souhrnných částek, pokud jde o náklady pro Komisi, jsou uvedeny níže. Tyto částky byly aktualizovány oproti legislativnímu finančnímu výkazu, který byl přiložen k původnímu návrhu Komise, za účelem zohlednění změn, které byly v pozměněném návrhu Komise provedeny. Tyto změny zahrnují změny uvedené výše a také skutečnost, že dvě studie, které byly původně naplánovány, již nebudou provedeny. Část nákladů na elektronický informační systém je již financována v rámci programu IDABC, a proto níže uvedené částky odrážejí pouze vyžadované dodatečné náklady. Kromě toho byl výbor uvedený v článku 42 již stanoven v původním návrhu.

1. ROZPOČTOVÉ LINIE + OKRUHY

12 02 01 Provádění a rozvoj vnitřního trhu

12 01 04 01 Provádění a rozvoj vnitřního trhu – Výdaje na správu a řízení

2. SOUHRNNÉ ÚDAJE

2.1. Celkový příspěvek na akci (provozní výdaje): 0,900 milionů EUR v položkách závazků; tyto závazky jsou ve finančním plánu pro oblast politiky „vnitřní trh“ již pokryty ze stávajícího příspěvku.

2.2. Doba trvání:

2006–2011

2.3. Souhrnný víceletý odhad výdajů:

a) Shrnutí položek závazků a položek plateb (finanční zásah) (viz bod 3.1.1)

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 a násl. roky | Celkem |

Závazky | 0,200 |

Platby | 0,100 | 0,100 |

b) Technická a administrativní pomoc a podpůrné výdaje (viz bod 3.1.2)

Závazky | 0,250 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

Platby | 0,250 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

Mezisoučet a+b |

Závazky | 0,200 | 0,250 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

Platby | 0,100 | 0,350 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

c) Celkový finanční dopad výdajů na lidské zdroje a další administrativní výdaje (viz body 4.2 a 4.3)

Závazky/ platby | 0,016 | 1,085 | 1,069 | 0,064 | 0,064 |

CELKEM a+b+c |

Závazky | 0,016 | 1,285 | 1,319 | 0,314 | 0,164 | 0,100 |

Platby | 0,016 | 1,185 | 1,419 | 0,314 | 0,164 | 0,100 |

3. FINANČNÍ DOPAD

3.1. Celkový finanční dopad na provozní výdaje – (na celé programové období)

3.1.1. Finanční zásah

Závazky (v milionech EUR, zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Rozpis | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 a násl. roky | Celkem |

Akce 1 | 0,200 |

Akce 2 |

atd. |

CELKEM | 0,200 |

3.1.2. Technická a administrativní pomoc, podpůrné výdaje a výdaje v oblasti informačních technologií (položky závazků) |

2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 a násl. roky | Celkem |

1) Technická a administrativní pomoc |

a) Kanceláře technické pomoci |

b) Další technická a administrativní pomoc: - interní (intra muros): - externí (extra muros): z toho na výstavbu a údržbu řídících počítačových systémů | 0,250 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

Mezisoučet 1 |

2) Podpůrné výdaje |

a) Studie |

b) Schůzky odborníků |

c) Informace a publikace |

Mezisoučet 2 |

CELKEM | 0,250 | 0,250 | 0,100 | 0,100 |

3.2. Výpočet nákladů na jednotlivá opatření stanovená v rámci provozních výdajů – (na celé programové období)

Závazky (v milionech EUR, zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Rozpis | Druh výstupů (projekty, dokumenty ) | Počet výstupů (celkem za roky 2004–2010) | Průměrné jednotkové náklady | Náklady celkem (celkem za roky 2004–2010) |

Akce 1 - Opatření 1 (vývoj a sledování hospodářských ukazatelů) | Studie | 1 | 0,200 | 0,200 |

NÁKLADY CELKEM | 0,200 | 0,200 |

4. DOPAD NA PERSONÁLNÍ A ADMINISTRATIVNÍ VÝDAJE

Požadavky na lidské a správní zdroje budou pokryty z rozpočtu přiděleného řídícímu generálnímu ředitelství v rámci postupu pro roční příděly.

4.1. Dopad na lidské zdroje

Pracovní místa | Zaměstnanci využití k řízení akce ze stávajících zdrojů | Celkem | Popis úkolů, které vyplývají z akce |

Počet stálých pracovních míst | Počet dočasných pracovních míst |

Úředníci nebo dočasní zaměstnanci | A B C | 6,5 2,5 | 0,5 | 6,5 3,0 | Jelikož do působnosti směrnice spadá široká škála činností v oblasti poskytování služeb, je zapotřebí specifických znalostí o mnoha odvětvích (distribuce, regulovaná povolání, stavebnictví, certifikace, řemeslníci atd.) a také o specifických otázkách jako například správní zjednodušení. |

Další lidské zdroje | 1 přidělený národní odborník | 1 |

Celkem | 10 | 0,5 | 10,5 |

4.2. Celkový finanční dopad na lidské zdroje

v milionech EUR, zaokrouhleno na tři desetinná místa

Druh lidských zdrojů | Částka (EUR) | Metoda výpočtu* |

Úředníci Dočasní zaměstnanci | 0,972 0,054 | 9* 0,108 0,5* 0,108 |

Další lidské zdroje (upřesněte rozpočtovou linii) | 0,043 | 1* 0,043 |

Celkem | 1,069 |

Částky odpovídají celkovým výdajům za dvanáct měsíců.

4.3. Další administrativní výdaje, které vyplývají z akce

v milionech EUR, zaokrouhleno na tři desetinná místa

Rozpočtová linie (číslo a okruh) | Částka v EUR | Metoda výpočtu |

Celkový příděl (hlava A7) 12 01 02 11 01 – Služební cesty 12 01 02 11 02 – Schůze a konference 12 01 02 11 03 – Výbory (konzultativní výbor) 12 01 02 11 04 – Studie a konzultace Další výdaje (upřesněte) | 0,064 0,016 | 96 odborníků*650 24 odborníků* 650 |

Informační systémy |

Další administrativní výdaje (upřesněte) |

Celkem | 0,080 |

Částky odpovídají celkovým výdajům za dvanáct měsíců.

v milionech EUR, zaokrouhleno na tři desetinná místa

I. Celkem ročně (4.2 + 4.3) II. Doba trvání akce III. Celkové náklady na akci (I x II) | 1,149 2 roky 2,298* |

* Náklady na lidské zdroje by mohly vznikat po dobu delší než dva roky v závislosti na výsledcích jednání a následném pracovním programu.

[1] KOM(2004) 2, 13.1.2004.

[2] Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 113.

[3] Úř. věst. C 43, 18.2.2005, s. 18.

[4] KOM(2002) 441.

[5] Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/69/ES (Úř. věst. L 125, 28.4.2004, s. 44).

[6] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 7.

[7] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 21.

[8] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.

[9] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51.

[10] Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

[11] Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 647/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1).

[12] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[13] Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

[14] Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

[15] Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2).

[16] Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

[17] Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 1).

[18] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).

[19] Úř. věst. L 145, 5.6.1997, s. 29.

[20] Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.

[21] Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

[22] Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, 5.8.1998, s. 18).

[23] Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

[24] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[25] Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 647/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1).

[26] Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/69/ES (Úř. věst. L 125, 28.4.2004, s. 44).

[27] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 7.

[28] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 21.

[29] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.

[30] Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51.

[31] Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

[32] Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

[33] Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 647/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1).

[34] Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 97/36/ES (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60).

[35] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[36] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[37] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[38] Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114.

[39] Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36.

[40] Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8.

[41] Úř. věst. L 221, 4.9.2003, s. 13.

[42] Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 36.

[43] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[44] Úř. věst. L 15, 21.1.1998, s. 14.

[45] Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.

[46] Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 57.

[47] Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

[48] Úř. věst. L 281, 28.11.1995, s. 1.

[49] Úř. věst. L 78, 26.3.1977, s. 17.

[50] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

[51] Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 647/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1).

[52] Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

[53] Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2557/2001 (Úř. věst. L 349, 31.12.2001, s. 1).

[54] Úř. věst. L 24, 27.1.1987, s. 36.

[55] Úř. věst. L 77, 27.3.1996, s. 20.

[56] Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11.

[57] Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1.

[58] Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1.

[59] Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1.

[60] Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3.

[61] Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1.

[62] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[63] Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51.

[64] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu – KOM(2004) 2, 13.1.2004.