52006DC0874

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 9.1.2007

KOM(2006) 874 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE

Pátá zpráva Komise o fungování systému kontroly tradičních vlastních zdrojů (2003-2005) (čl. 18 odst. 5 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000)

1. ÚVOD |

Každé tři roky se Evropskému parlamentu a Radě podává zpráva o fungování systému kontroly tradičních vlastních zdrojů (dále jen „TVZ“)[1]. Právním základem tohoto systému kontroly TVZ jsou rozhodnutí Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000[2], nařízení Rady č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000[3] a nařízení Rady č. 1026/1999 ze dne 10. května 1999[4]. Předložená zpráva je pátou zprávou tohoto druhu[5]. Popisuje a analyzuje fungování systému kontroly TVZ v letech 2003 až 2005. Informuje o kontrolní činnosti Komise během tohoto období, hodnotí prováděná opatření a vyvozuje závěry[6]. Zpráva rovněž podává informace o finančních, soudních, právních a dalších důsledcích těchto kontrol. Hodnotí rovněž výsledky jiných opatření Komise, zejména opatření zaměřených na lepší vymáhání neoprávněně vyplacených prostředků a na přípravu přistupujících zemí v popisovaném období. Cíle kontrol a způsob fungování kontrolního systému na úrovni Společenství jsou popsány v příloze této zprávy. | Tradiční vlastní zdroje cla a zemědělské dávky splatné při dovozu produktů ze třetích zemí a dávky z cukru |

2. Kontrolní činnost Komise v letech 2003 až 2005 Kontroly, které Komise provádí na místě, se řídí přesnou metodikou, jejímž cílem je zkontrolovat soulad postupů s normami Společenství. Plánují se v rámci ročního programu kontrol, který vymezí několik oblastí, které budou kontrolovány v jednom nebo několika členských státech. Všechny kontroly probíhají podle společného postupu, jehož součástí je zaslání předběžných dotazníků členským státům, provádění kontrol na místě podle seznamu otázek, který zajišťuje jejich soulad s ostatními kontrolami, a vypracování zprávy o kontrole. |

2.1. Hlavní výsledky kontrolní činnosti |

V letech 2003 až 2005 Komise provedla 73 kontrol (oproti 65 v období 2000 až 2002) podle čl. 18 odst. 2 a 3 nařízení č. 1150/2000. Jednalo se o 70 přidružených kontrol a 3 samostatné kontroly. V devíti případech se postupovalo podle společného kontrolního mechanismu Joint Audit Arrangement[7]. Bylo zjištěno 297 nesrovnalostí (oproti 304 v letech 2000 až 2002), z toho se ve 130 případech jednalo o nesrovnalosti s finančním dopadem (43,80 % nesrovnalostí), ve 101 případech o nesrovnalosti s právními důsledky (34 %) a v 66 případech (22, 20 %) o jiné nesrovnalosti. U nesrovnalostí s finančním dopadem Komise přijala příslušná opatření. | Při 73 kontrolách bylo zjištěno 297 nesrovnalostí s finančním dopadem 127 milionů EUR (bez úroků z prodlení) Joint Audit Arrangements: zvláštní způsob přidružené kontroly, kdy interní kontrolní orgány členského státu provedou kontrolu (audit) podle Komisí schválené metody |

2.1.1. Kontroly správy celních řízení | Následující celní řízení se kontrolovala na místě:- elektronická celní prohlášení,- aktivní zušlechťovací styk,- letecký tranzit Společenstvím,- dovoz produktů rybolovu,- uskladňování v celním skladu a - několik dalších konkrétních témat. Aktivní zušlechťovací styk: celní režim, který umožňuje dovoz produktů třetích zemí s pozastavením dovozních cel s cílem jejich opětného vývozu po přepracování Zjednodušený letecký tranzit Společenstvím: tranzity, při nichž letecké společnosti místo prohlášení o tranzitu používají prohlášení o letecké přepravě. Uskladňování v celním skladu: celní režim umožňující skladování zboží z třetích zemí s pozastavením dovozních cel |

V roce 2003 a 2004 Komise zahájila kontrolní akci na téma správy „elektronických celních prohlášení“. Kontrola byla provedena ve všech státech, které byly v roce 2003 členy Evropské unie, s výjimkou Nizozemska a Lucemburska. Přestože byly zjištěny určité nedostatky, byly systémy zavedené v členských státech vcelku uspokojivé. Komise doporučila vyvinutí počítačového nástroje, který by přispěl k lepšímu řízení celního odbavení a výběru vlastních zdrojů. Kromě toho byly v roce 2003 (NL), 2004 (FR, IE, IT, AT) a v roce 2005 (DE, UK) provedeny kontroly režimu aktivního zušlechťovacího styku, které upozornily na některé slabiny při řízení a kontrole tohoto celního režimu. Některé nedostatky měly finanční dopad. Dotčené členské státy sdělily Komisi, že přijaly potřebná opatření. V roce 2004 kontrola zjednodušených řízení při leteckém tranzitu Společenstvím provedená v Německu, Lucembursku a Spojeném království poukázala na závažné nedostatky při řízení a kontrole těchto postupů. Všechny tři dotčené státy poté přijaly přísná opatření na zlepšení situace. Kontroly uvádění a dovozu produktů rybolovu do Společenství[8] provedené v roce 2004 a kontroly celních skladů[9] provedené v roce 2005 neodhalily závažné nedostatky. Byly zjištěny pouze drobné závady týkající se sledování některých zvláštních celních režimů pro produkty rybolovu (aktivní zušlechťovací styk, propuštění do volného oběhu v rámci konkrétního místa určení) a kontroly celních skladů. Pro úplnost je třeba dodat, že v roce 2004 byla ve Španělsku provedena (autonomní) kontrola vývozu cukru C z Kanárských ostrovů, v roce 2005 v Rakousku kontrola preferenčního režimu a v roce 2004 v Nizozemsku kontrola uvádění do volného oběhu. Správa celních řízení v kontrolovaných členských státech nevyžaduje žádné zvláštní připomínky Komise. |

2.1.2. Kontroly účetnictví |

Komise ve všech členských státech opakovaně provádí kontroly vedení odděleného účetnictví[10]. Toto účetnictví je totiž bohatým zdrojem informací o způsobu, jakým správní orgány plní své úkoly v oblasti správy TVZ (zjištění nároků, správa záruk, kontrola vymáhání poplatků, rušení, odepisování nedobytných pohledávek). Kontroly provedené v období 2003-2005 většinou zjistily ojedinělé chyby. V některých členských státech se přesto vyskytují systémové chyby, kvůli nimž bylo nutné zahájit řízení o porušení Smlouvy (viz bod 2.2.2 níže). V letech 2004 a 2005 byla provedena zvláštní kontrola v členských státech, které přistoupily k Unii v roce 2004. Tato kontrola prakticky spočívala ve vyhodnocení systému výběru TVZ v těchto státech. Její výsledky umožnily konstatovat, že dotčené členské státy byly obecně dobře připraveny a že zavedené systémy výběru byly přiměřené, přestože byly zjištěny určité ojedinělé i systémové chyby, zejména pokud jde o dobu pro zaúčtování cel, dobu pro zápis celních dluhů na účty A nebo B nebo dobu pro předání určitých částek Komisi. Je však třeba uvést, že k většině těchto chyb došlo v prvních měsících po přistoupení a že dotčené členské státy již od té doby několikrát upravily své postupy, informační systémy pro celní odbavení a účetní systémy, aby tyto nedostatky napravily. | Členské státy vedou o TVZ dva typy účtů:- účty A, na něž se zapisují vybrané nebo zajištěné částky (tyto částky se odvádějí do rozpočtu Unie)- účty B, na něž se zapisují nevybrané částky nebo zajištěné částky, jejichž oprávněnost byla zpochybněna Systém výběru TVZ: soubor systémů a postupů zavedených členskými státy za účelem zjištění, zúčtování,vymáhání a odvodu TVZ. Zaúčtování cla: zápis výše cla do celních účetních rejstříků |

V roce 2004 byla rovněž uskutečněna autonomní kontrola v Nizozemsku. Jejím cílem bylo na místě ověřit údaje, který daný členský stát poskytl jako odůvodnění své žádosti o zproštění od povinnosti odvést nedobytné a odepsané pohledávky. Tato kontrola Komisi umožnila odůvodněně odmítnout dvě ze tří žádosti o zproštění povinnosti. V roce 2005 byla uskutečněna také jedna autonomní kontrola v Dánsku, která ověřila důvody a správnost průběžných úprav částek TVZ splatných Komisi od prosince 2001, které tento stát prováděl. | Žádost o zproštění od povinnosti odvést nedobytné a odepsané pohledávky: řízení, které Komisi umožní zjistit, zda viníkem nedobytnosti pohledávky není členský stát. V případě zamítnutí žádosti musí být dotčená částka vyplacena Komisi. |

2.2. Důsledky kontrolní činnosti Komise 2.2.1 Důsledky pro právní úpravu Jestliže kontroly v členských státech odhalí nedostatky nebo mezery v právních nebo správních vnitrostátních předpisech, je členský stát vyzván, aby přijal příslušná opatření, včetně opatření právní nebo správní povahy, ke splnění požadavků Společenství. Tyto opravy v celní i finanční oblasti jsou okamžitým a nezanedbatelným důsledkem kontrolní činnosti Komise. Zjištěné nesrovnalosti navíc představují základní zdroj informací o problémech, s nimiž se členské státy setkávají při používání celních předpisů, a o jejich dopadu na vlastní zdroje. |

2.2.2 Soudní řízení |

Členské státy a Komise mají na některé body právních předpisů odlišný názor. Komise v takových případech nemá jinou možnost než zahájit řízení o porušení Smlouvy uvedené v článku 226 Smlouvy. Ke dni 31. prosince 2005 bylo v různých fázích řízení (výzva, odůvodněné stanovisko, podání žaloby k Soudnímu dvoru) 25 případů týkajících se 10 členských států. Závěry, které Soudní dvůr přijme po prošetření žalob pro porušení Smlouvy, umožní vyjasnit sporné otázky a rozdílné výklady. | K 31. 12. 2005 se projednávalo 25 sporných případů. |

V roce 2005 Soudní dvůr Evropských společenství vynesl v řízeních o porušení Smlouvy zahájených z podnětu Komise několik významných rozsudků. Ve dvou rozsudcích ze dne 14. dubna 2005[11] týkajících se Německa a Nizozemska potvrdil stanovisko Komise a konstatoval, že oba uvedené státy opožděně zaúčtovaly a odvedly cla kvůli tranzitním operacím, které nebyly vyřízeny v předepsané lhůtě. Výše splatných úroků z prodlení, které Komise požaduje na základě těchto rozsudků činí přibližně 2,4 milionu EUR v případě Nizozemska a 11,4 milionu EUR v případě Německa. V rozsudku ze dne 15. listopadu 2005[12] Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise, podle něhož členské státy nesou odpovědnost vůči rozpočtu Společenství, jestliže se při vyměřování nároků dopustí chyb. V důsledku toho musejí členské státy vyplatit Komisi částky, které nebyly vyměřeny (a nemohly tudíž být ani vybrány) v důsledku chyby příslušných vnitrostátních orgánů. | V roce 2005 tři rozsudky Soudního dvora Evropských společenství v oblasti tranzitu Společenství a finančních dopadů chyb členských států potvrdily pozici Komise. Nevyřízení tranzitu: tranzity, při nichž se zboží přepravovalo s pozastavením cel a daní, ale nebylo dopraveno na místo určení. V tomto případě je nutné cla a daně zaúčtovat a vybrat. V roce 2006 potvrdil pozici Komise rozsudek o lhůtách při zaúčtování cel. Kontrola ex post: celní kontroly, které členské státy neprovedou v okamžiku celního odbavení zboží, ale později. Karnety TIR: Umožňují přepravu zboží s pozastavením cel a daní mezi různými státy, které jsou stranami úmluvy TIR (mezinárodní silniční přeprava). Dne 5. října 2006 Soudní dvůr potvrdil stanovisko Komise v několika věcech, které se týkaly zajištěných nebo vybraných částek, které nebyly odvedeny do rozpočtu Unie. |

V roce 2006, v rozsudku ze dne 23. února[13], Soudní dvůr rovněž potvrdil pozici Komise ohledně lhůt, v nichž musí členský stát zaúčtovat cla v případě kontrol ex post. Zaúčtování cel musí být provedeno maximálně do 14 dnů od okamžiku, v němž jsou celní orgány schopny vypočítat výši cla a ne později (například po ukončení řízení, jímž se zajišťuje právo dlužníka na obhajobu), přičemž zaúčtování v žádném případě nebrání uplatnění práva na obhajobu. Je rovněž třeba uvést, že dne 5. října 2006 Soudní dvůr potvrdil pozici Komise a konstatoval, že některé členské státy neoprávněně odmítají odvádět do rozpočtu Společenství některé kategorie zdrojů, jmenovitě TVZ vybrané částečně v rámci splátkového kalendáře (Belgie[14]) a zajištěná a nezpochybněná cla v rámci nevyřízených tranzitů provedených jakožto tranzity Společenstvím (Belgie[15]) nebo tranzity s karnety TIR (Německo[16] a Belgie[17]). Soudní dvůr téhož dne zamítl odvolání proti Nizozemsku z důvodu souvisejícího s důkazním břemenem, zároveň však uznal, že členské státy musejí informovat o porušení předpisů nebo o nesrovnalosti, jakmile se o nich dozvědí, případně tedy před vypršením lhůt (čl. 11 odst. 1 úmluvy TIR), a že totéž obdobně platí pro žádost o platbu (čl. 11 odst. 2 úmluvy TIR). Soudní dvůr se domnívá, že tuto žádost je nutno považovat za „sdělení“ ve smyslu článku 2 nařízení č. 1150/2000[18]. Soudní dvůr také uznává, že členský stát má povinnost uchovávat doklady související s výměry po dobu, která umožní jejich opravu a kontrolu[19]. |

2.2.3 Finanční důsledky |

V průběhu referenčního období (2003-2005) dosáhly dodatečné částky (částky bez úroků z prodlení), které byly vyplaceny Komisi v důsledku zjištění uvedených ve zprávách z autonomních nebo přidružených kontrol Komise, v důsledku kontrol provedených Účetním dvorem nebo v důsledku jiných kontrolních činností Komise, výše více než 127 milionů EUR. Kromě toho byly členské státy v souladu s článkem 11 nařízení č. 1150/2000 vyzvány k úhradě úroků z prodlení za pozdní vyplacení vlastních zdrojů Společenství, které bylo zjištěno při kontrolách prováděných Komisí nebo Účetním dvorem. Celková výše úroků z prodlení vyplacených členskými státy v období 2003-2005 činí více než 77 milionů EUR[20]. |

2.3. Úsilí Komise o zkvalitnění výběru TVZ |

Komise má kromě kontrol prováděných na místě ve členských státech k dispozici několik dalších prostředků, které jí umožňují sledovat výběr TVZ. Vhodné využívání těchto prostředků přispívá ke zlepšení jeho účinnosti. V roce 2005 činnost Společenství v oblasti dohledu nad výběrem TVZ spočívala zejména v různých jednorázových analýzách prováděných na základě informací, které členské státy poskytly podle čl. 6 odst. 5 nařízení č. 1150/2000, tedy v případě podvodů a nesrovnalostí u částek nad 10 000 EUR. Komise na základě těchto informací dohlížela na výběr prostředků a až do konečného vyřízení si nechala podávat zprávy o operacích souvisejících s výběrem zdrojů v několika reprezentativních případech („vzorek B“)[21]. Poslední zpráva Komise vypracovaná na toto téma byla rozpočtovému orgánu předložena dne 7. ledna 2005[22]. Jak v ní však bylo uvedeno, zprávy tohoto typu se již nebudou předkládat. Po změně nařízení č. 1150/2000 v roce 2004 totiž mají členské státy Komisi hlásit všechny nevybrané částky vyšší než 50 000 EUR nejpozději do pěti let po dni, kdy bylo rozhodnuto (na základě hodnocení, přezkumu nebo odvolání) o neodvolatelnosti daného dluhu. Všechny členské státy tedy musejí podávat zprávy o těchto případech, což Komisi poskytuje lepší přehled o všech činnostech souvisejících s výběrem prostředků v členských státech. V období 2003-2005 se Komisi podařilo posílit dohled nad výběrem prostředků prováděným členskými státy díky zavedení databáze OWNRES, úpravě pravidel pro odpis nedobytných pohledávek, rozsudku Soudního dvora ohledně finančních důsledků chyb členských států a kontrolním opatřením v přistupujících zemích. |

2.3.1 Analýza nedobytných odepsaných pohledávek |

Členské státy musejí přijmout nezbytná opatření k tomu, aby Unii převedly TVZ, kromě případů, v nichž je výběr zdrojů nemožný (částky uznané s konečnou splatností za nedobytné) z důvodů vyšší moci nebo z důvodů, za něž členské státy nenesou odpovědnost. V období 2003-2006 třináct členských států oznámilo Komisi 176 případů o celkové výši zhruba 39 milionů EUR. Pokud jde o vyřizování případů, Komise během téhož období prostudovala 309 případů (staré neuzavřené případy a nově oznámené případy) o celkové výši více než 166 milionů EUR. 62 případů ve výši 41 milionů EUR bylo zamítnuto (částky tedy musejí být odvedeny do rozpočtu Unie). Nařízení č. 2028/2004 ze dne 16. listopadu 2004 bylo přijato zejména s cílem umožnit členským státům lépe pochopit pojem částek uznaných s konečnou platností za nedobytné. | Komise při posuzování oznámených případů hodnotí péči, kterou členské státy věnovaly výběru zdrojů. Motivuje je tak k řádnému plnění jejich úkolů. Jestliže Komise případ zamítne, musí být dotčená částka vrácena do rozpočtu Unie. Původně se zkoumaly pouze případy, v nichž se jednalo o částku nad 10 000 EUR. Při změně nařízení č. 2028/2004 ze dne 16. listopadu 2004 se tento limit zvýšil na 50 000 EUR. |

2.3.2 Zpracování chyb při zjištění nároků, které vedou ke ztrátě TVZ |

Vzhledem k tomu, že úkolem členských států je zajistit výběr TVZ v co nejlepších podmínkách, měla Komise za to, že by členské státy měly nést odpovědnost za ztráty TVZ vyplývající z jejich vlastních chyb tím, že by tyto ztráty uhradily do rozpočtu Unie. Soudní dvůr tento přístup potvrdil ve výše citovaném rozsudku ze dne 15. listopadu 2005, Komise proti Dánsku. Výslovně uvedl, že povinnost členských států zjistit nárok Společenství na TVZ (a odvod do rozpočtu Unie) nastává okamžitě po splnění podmínek stanovených v celních předpisech. Není tedy nutné, aby skutečně došlo ke zjištění nároku. Pouze v případě, že jsou splněny podmínky čl. 17 odst. 2 nařízení č. 1150/2000 (tedy v případě vyšší moci nebo pokud může členský stát prokázat, že nemůže vybrat zdroje z důvodů, za něž nenese odpovědnost), je členský stát osvobozen od odvodu daných vlastních zdrojů. Z tohoto rozsudku tedy jasně vyplývá, že členské státy musejí nést finanční důsledky svých chyb. Díky tomuto rozsudku již členské státy nebudou moci odmítat, jak se v minulosti často stávalo, odvést do rozpočtu Unie cla, která nebyla zjištěna kvůli jejich vlastní chybě. | Soudní dvůr potvrdil, že členské státy musejí nést finanční důsledky svých chyb při zjišťování nároků. |

2.3.3. Nová databáze OWNRES |

V souladu s nařízením č. 1150/2000 musejí členské státy zaslat Komisi informace o podvodech a nesrovnalostech souvisejících se cly, jejichž výše přesahuje 10 000 EUR. Tyto informace se sdělují prostřednictvím databáze OWNRES. Poté, co Komise zjistila nedostatky při ohlašování případů podvodů a nesrovnalostí, vytvořila novou databázi (OWNRES), která je přístupná na internetu. Členské státy tak mají v současné době k dispozici efektivnější nástroj, díky němuž mohou komunikovat s Komisí v reálném čase a aktualizovat údaje o podvodech a nesrovnalostech. Tento nový nástroj funguje od července 2003. Členské státy jsou jeho hlavními správci, a proto nesou plnou odpovědnost za řádnou správu údajů. Databáze poskytuje Komisi informace nezbytné ke sledování výběru prostředků a k přípravě kontrol na místě. Sdělené údaje rovněž analyzuje Úřad pro boj proti podvodům (OLAF). Vzhledem k tomu, že Komise v posledních letech pochybovala o správnosti některých údajů sdělených členskými státy, rozhodla se srovnat částky nad 10 000 EUR zapsané na účtech B členských států (EUR 15) a odpovídající částky v databázi OWNRES. Ukázalo se, že výsledky nejsou uspokojivé. Při srovnání údajů pro data 31. 12. 2001 a 31. 12. 2003 byla míra shody pouze 32 % v prvním a 50 % ve druhém případě. Komise požádala členské státy, aby zvýšily kvalitu informací poskytovaných prostřednictvím databáze OWNRES, a poté provedla v roce 2005 nové srovnání pro EUR 25. Výsledky byly tentokrát mnohem příznivější, míra shody činila v průměru 90 % a více než polovina členských států dosáhla 100% shody. | Databáze OWNRES. databáze, do níž členské státy zapisují informace o všech zjištěných podvodech a nesrovnalostech ve výši nad 10 000 EUR |

2.4. Kontrolní akce zaměřené na přistupující státy |

V rámci přípravy na přistoupení deseti nových členských států Komise v roce 2003 provedla v každém z těchto států kontroly v oblasti TVZ. Tyto kontroly a účetní simulace provedené členskými státy Komisi ujistily o uspokojivé kapacitě správních orgánů těchto států uplatňovat acquis communautaire v oblasti TVZ. Výsledky kontrol provedených na místě v roce 2004 a 2005 umožnily konstatovat, že členské státy byly obecně dobře připraveny a že zavedený systém výběru řádně funguje. K těmto uspokojivým výsledkům však také přispěla technická pomoc a kontrolní cesty zaměstnanců Komise. V případě Bulharska a Rumunska se v roce 2004 a 2005 prováděl podobný systém technické pomoci a kontroly, jako v případě států, které přistoupily k Unii v roce 2004, aby přistoupení těchto států proběhlo za co nejlepších podmínek. Tento systém funguje i v roce 2006. |

3. VYHODNOCENÍ KONTROLNÍHO SYSTÉMU |

Nedostatky zjištěné ve fungování kontrolního systému tradičních vlastních zdrojů v průběhu období 2003-2005 potvrzují, stejně jako v předchozích letech, přínos kontrol, které Komise provádí. Na tuto kontrolní činnost Komise navazují další tradiční nástroje pro řešení zjištěných problémů: oprava neodpovídajících vnitrostátních postupů členskými státy, zúčtování případů (před promlčením), jednorázové opravy chyb, vysvětlení textů Společenství, koordinované zlepšování právních předpisů Společenství v případě přetrvávajících nedostatků atd. Finanční dopady jsou viditelným výsledkem operací prováděných v terénu; nejsou však jediným přínosem těchto kontrol. Kontrola zadavatele po analýze všech informací získaných od členských států může ovlivnit proces zlepšování právních předpisů a lépe zohlednit finanční zájmy Unie. |

4. ZÁVěR |

Výsledky za období 2003 až 2005 potvrzují, že je nutné, aby Komise prováděla kontroly TVZ. Tato kontrolní činnost totiž umožňuje zajistit rovné zacházení se všemi členskými státy, jak na úrovni uplatňování celních a účetních předpisů, tak na úrovni ochrany finančních zájmů Unie. Komise v budoucnu hodlá: zachovat si svou dosavadní úlohu při kontrolách na místě a zároveň zlepšit své kontrolní metody (nástroje auditu atd.); nadále posilovat kontrolu výběru zdrojů v členských státech, zejména zavedením informačního nástroje, jímž se zjednodušší zpracování informací poskytovaných Komisi o odepsaných nedobytných pohledávkách nadále provádět kontroly v přistupujících zemích s cílem dosáhnout přijatelné úrovně jistoty, že systémy výběru TVZ v těchto zemích odpovídají požadavkům Společenství, a to nejpozději k datu jejich přistoupení. | Je třeba nadále provádět klasickou kontrolní činnost a zvyšovat dohled nad výběrem zdrojů v členských státech |

[1] Ustanovení čl. 18 odst. 5 nařízení č. 1150/2000.

[2] Úř. věst. L 253, 7.10.2000, s. 42-46

[3] Úř. věst. L 130, 31.5.2000, s. 1-9, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2028/2004) ze dne 16. listopadu 2004 (Úř. věst. L 352, 27.11.2004, s. 1.)

[4] Úř. věst. L 253, 20.5.1999, s. 1

[5] KOM (93) 691, 4.1.1994 (první zpráva o období 1989-1992), KOM (97) 673, 1.12.1997 (druhá zpráva o období 1993-1996), KOM (01) 32, 5.2.2001 (třetí zpráva o období 1997-1999), KOM(03)345, 11.6.2003 (čtvrtá zpráva o období 2000-2002).

[6] Zpráva se týká kontrol provedených orgány Společenství (Komisí a Účetním dvorem). Netýká se kontrol provedených členskými státy, protože jejich výsledky jsou zahrnuty do výroční zprávy podávané podle článku 280 Smlouvy.

[7] Kontroly provedené v Dánsku, Nizozemsku a Rakousku.

[8] BE, DE, GR, ES, FR, IT, PT, UK, FI, SE.

[9] BE, DK, DE, GR, ES, FR, IE, IT, PT, NL, UK, FI, SE

[10] Každá kontrola zahrnuje kromě hlavního tématu i toto téma.

[11] Věc C-460/01 „Komise proti Nizozemsku“ a věc C-104/02 „Komise proti Německu“.

[12] Věc C- 392/02 „Komise proti Dánsku“.

[13] Věc C-546/03 „Komise proti Španělsku“.

[14] Věc C-378/03 „Komise proti Belgii“.

[15] Věc C-275/04 „Komise proti Belgii“.

[16] Věc C-105/02 „Komise proti Německu“.

[17] Věc C-377/03 „Komise proti Belgii“.

[18] Věc C-312/04 „Komise proti Nizozemsku“.

[19] Věc C-275/04 „Komise proti Belgii“.

[20] Pro rok 2005 nejsou tyto údaje úplné, protože výběr pohledávek po kontrolách provedených Komisí závisí na vnitrostátních postupech pro sběr účetních informací nezbytných k vydání inkasního příkazu.

[21] Komise rovněž dohlížela na několik zvláštních případů výběru zdrojů (tzv. „případy mimo vzorek“), které nebyly součástí reprezentativního vzorku B.

[22] KOM(2004) 850, 7.1.2005.