30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/10

—

Bydlení neznamená pouze cihly a maltu, ale týká se i oblastí a společenství, v nichž žijeme. Řešení bytové otázky znamená usilovat o bezpečnější, čistší a zelenější oblasti našich měst a regionů, v nichž lidé mohou rozvíjet svůj život a vzájemné vztahy. Bytové otázky se týkají i přístupu k zaměstnání, dopravě a službám a vytváření velmi kvalitního životního prostředí. Ačkoli bydlení není oblastí konkrétní pravomoci Evropské unie, má mnoho politik EU na otázky bydlení přímý či nepřímý účinek. Patří k nim politiky týkající se životního prostředí ve městech, energetické účinnosti, obnovitelných energií, nepříznivého působení hluku, zdraví, ale rovněž dotvoření vnitřního trhu služeb a politika hospodářské soutěže.

—

Nové členské státy mohou využít až 3 % přídělu na příslušné operační programy nebo 2 % celkového přídělu na bydlení z EFRR. Stanovisko obsahuje praktické rady a příklady osvědčených postupů z celé EU s cílem podpořit tyto výdaje. Jeho součástí jsou i myšlenky na optimalizaci fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovními místy a místními službami, energetickou účinností a udržitelným rozvojem, a na zamezení vzniku ghett v obytných oblastech.

—

Všechny členské státy se mohou zabývat úlohou odborného vzdělávání při budování udržitelných společenství. Odborné vzdělávání místních obyvatel v kvalifikaci, kterou potřebují ke zlepšení obytných oblastí, rozvoji zeleně a zlepšení energetické účinnosti, může být řešením pro problematické čtvrti a vytvořit nový zdroj zaměstnanosti.

1.

Výsledek kompromisu hlavních představitelů vlád v prosinci 2005, ve kterém bylo bydlení označeno za oprávněný náklad v rámci strukturálních fondů pouze pro nové členské státy v omezeném poměru podle nařízení o EFRR (článek 7.2): 3 % přídělu na příslušné operační programy nebo 2 % celkového přídělu z EFRR. Výdaje jsou rovněž omezeny na bytové domy a sociální bydlení a musí být vynakládány v rámci programů rozvoje měst. Nové nástroje vytvořené v rámci strukturálních fondů na základě spolupráce Komise a EIB, například JESSICA, které umožní financování projektů v širším rámci rozvoje měst.

2.

Skutečnost, že bydlení není oblastí konkrétní pravomoci Evropské unie, ale mnoho politik má na otázky bydlení přímý či nepřímý účinek. Patří k nim zejména politiky týkající se životního prostředí ve městech, energetické účinnosti, obnovitelných energií, nepříznivého působení hluku, zdraví, ale rovněž dotvoření vnitřního trhu služeb a politika hospodářské soutěže.

3.

Místní a regionální orgány v Evropské unii jsou obecně odpovědné za otázky bydlení ve svých příslušných oblastech a městské prostředí klade na bydlení největší nároky.

4.

Přístup k důstojnému bydlení je klíčovou podmínkou zachování sociální a územní soudržnosti v Evropské unii. Proto existuje silná vazba mezi bydlením a Lisabonskou strategií. Důstojné bydlení je základním předpokladem konkurenceschopnosti regionů. Bez dostatečného kvalitního bydlení nemohou regiony přilákat a udržet pracovníky, což vede k hospodářskému poklesu.

1.

Bydlení je jedním z klíčových faktorů v boji proti sociálnímu vyloučení a nezaměstnanosti, přičemž se naše města, venkovské oblasti a regiony stávají lepšími místy pro život a práci a podporuje se harmonie uvnitř společenství a mezi nimi navzájem, a zároveň v úsilí o plnění cílů udržitelného rozvoje.

2.

Mnoho regionů a měst Evropské unie prochází nebo potřebuje projít procesem obnovy v oblastech s nekvalitním bydlením a selhávajícím trhem bydlení, které doplňuje pokles hospodářské základny, zhoršení fyzické struktury a zajištění sociální infrastruktury (vzdělání, zdravotnictví a vztahy ve společenstvích) v přilehlých oblastech.

3.

Bydlení neznamená jen cihly a maltu, ale týká se i oblastí a společenství, ve kterých žijeme. Řešení bytové otázky znamená usilovat o bezpečnější, čistší a zelenější oblasti našich měst a regionů, v nichž lidé mohou rozvíjet svůj život a vzájemné vztahy. Bytové otázky se týkají i přístupu k zaměstnání, dopravě a službám a vytváření velmi kvalitního životního prostředí. To je program „udržitelných společenství“. Tento program má dva rozměry, kterými je třeba se zabývat: územní a sociální.

1.1

V mnohých starých, a zejména v nových členských státech EU najdeme v důsledku desetiletí zanedbávání dědictví spočívající v nevhodném bydlení a existenci vyloučených společenství. Nedostatek investic do bydlení v takových případech vedl k uzavření chudších, vyloučených společenství do ghett a následkem toho byla nespokojenost, někdy vedoucí k sociálním nepokojům a násilí, jak bylo v nedávné době v některých členských státech patrné.

1.2

Plánování měst je nezbytným základem budoucích strategií a je důležité sladit strategie bydlení s územními strategiemi regionů. Staré členské státy v této oblasti zažily úspěchy i neúspěchy ve snaze potlačit živelnou výstavbu a dopravní zácpy ve prospěch atraktivnějších, pro život příznivějších měst, při podpoře a vytváření smyslu pro místo na místní úrovni/úrovni čtvrtí. K těmto zkušenostem musí nové členské státy přihlédnout, aby se vyhnuly podobným chybám.

1.3

Opatření pro obnovu čtvrtí se budou lišit podle místních okolností, ale měla by být holistická a měla by zahrnovat opatření pro zlepšení vzdělávání, zdravotnictví a jiných veřejných služeb, rozšíření možností odborného vzdělávání, zaměstnanosti a hospodářských příležitostí, zavedení proaktivní správy čtvrti, řešení protispolečenského chování, zlepšení kvality a podoby životního prostředí a zajištění dobré veřejné hromadné dopravy. [Viz příloha, příklad 4]

1.4

Prioritu musí získat nové využití opuštěných ploch a obnova starých průmyslových oblastí v zájmu udržení celistvějších měst a předcházení živelnému rozrůstání měst a pronikání do venkovských společenství. Tento přístup je z krátkodobého hlediska často nákladnější, ale přináší dlouhodobé výhody spočívající v soudržnosti společenství, opakovaném využívání zdrojů a zaměstnanosti. Dotace a pobídky v oblasti infrastruktury na místní a regionální úrovni jsou dobrými nástroji podpory tohoto přístupu oproti nové výstavbě/výstavbě na zelené louce.

1.5

Rovněž je třeba upřednostňovat obnovu dřívějšího stavu, udržování a zlepšování historického bytového fondu prostřednictvím opatření na podporu obnovy a rekonstrukce a taktéž usídlování mladých lidí v historických centrech měst a v pobřežních i vnitrozemských venkovských střediscích, která jsou opuštěná nebo kde žije stárnoucí obyvatelstvo.

1.6

Zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) k využití opuštěných ploch a zajištění prostředků pro rekonstrukci zchátralého bydlení v bytových domech může změnit nejen fyzickou přítomnost takových nemovitostí, ale může i napomoci tomu, aby se čtvrti staly přitažlivějšími místy pro život a práci.

1.7

Kompaktní čtvrti, v kterých je bydlení vysoké kvality, různých velikostí a s různými vlastnickými poměry, mají míru rozvoje a hustotu obyvatel schopnou podporovat integrované služby, obchody a dopravu a zajistit jejich ekonomickou životaschopnost. Nabídka bydlení musí být vázána i na zajištění veřejných služeb a pozornost musí být věnována udržení optimálního počtu obyvatel, aby mohly být zachovány základní služby. V době urbanistické obnovy bydlení může být zachování počtu obyvatel obtížné a v důsledku toho služby trpí. Členské státy by měly uznat důležitost dalšího fungování služeb v době významných změn uvnitř společenství.

1.8

Holistický přístup k plánování je nezbytný k pochopení fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovními místy a místními službami. Projekty se musí vhodně doplňovat navzájem a ve vztahu k okolnímu prostředí. Při rekonstrukci bydlení nebo výstavbě nového bydlení musejí regiony a místní orgány brát v úvahu aspekty jako stavební uspořádání, a zabránit tak trestné činnosti v oblasti a zároveň zajistit kvalitní oblasti, udržitelný rozvoj a dědictví, spolu s potřebami a přáními místních společenství a širším dopadem na soudržnost.

1.9

Ocenění historie a dědictví čtvrti může být klíčovým faktorem pro přilákání investorů a obyvatel. Namísto maskování může být využití bohatého průmyslového nebo městského dědictví hnacím prvkem obnovy a změny a může vytvářet lákavá místa pro život se silnou identitou pro rozvoj hrdosti uvnitř tohoto společenství. Proto by neměla být rozhodnutí o tom, co bude zachováno, rekonstruováno nebo zbouráno, přijímána dříve, než budou zváženy fyzické, environmentální, sociální a ekonomické faktory.

1.10

Sociální podniky, včetně bytových družstev, mají při obnově bydlení v některých členských státech důležité místo. Jsou schopny zajistit stabilitu a řešit otázky integrace a přístupnosti předměstí i podpořit společenství, která jsou pod tlakem. Bytová družstva jsou jako poskytovatelé sociálního bydlení pružná a mají přímý vztah ke společenstvím, což jim může umožnit, aby zajišťovala řešení vyhovující potřebám obyvatel. Vytvářejí rovněž pracovní příležitosti a mohou pracovat tak, aby přilákala veřejnou a soukromou podporu projektů. [Viz příloha, příklad 1 a 2]

1.11

V době, kdy vzrůstají obavy vlád ohledně změny klimatu, je při projektování budoucího bydlení zásadní energeticky účinné navrhování domácností zajišťující cenově dostupné teplo, čímž je řešen problém nedostupnosti energií. Nezbytné je však i řešení špatné izolace starých budov, které může zajistit zaměstnanost i úsporu energie. Jedním z přispívajících faktorů v mnoha oblastech s nízkou poptávkou je špatná kvalita stavebního prostředí, jehož součástí je bydlení. Při realizaci bytové infrastruktury musejí projektanti od počátku zvažovat možnosti udržitelné z hlediska životního prostředí. Například instalace geotermálních topných zařízení na vodu není jen energeticky účinná, ale sníží také náklady na vytápění. Aby EU splnila cíle Kjótského protokolu, musí se vyhýbat plýtvání energií. Tato otázka by měla být vzata v úvahu při provádění procesů obnovy měst a při zásazích do bydlení, zvláště v rámci směrnice EU o energetické účinnosti budov.

1.12

Uspořádání staveb v městských čtvrtích musí zohledňovat, jak bude využíván prostor mezi domy a jak mohou veřejná prostranství přispět ke kontaktům mezi lidmi. Například ulice musejí být postaveny pro lidi, a nikoli pouze jako průjezdní komunikace pro automobily. „Zóny bydlení“, kde jsou automobily na druhém místě ve vztahu k potřebám chodců a místních obyvatel, jsou příkladem prostorové interakce. Využívání zprostředkovatelských programů pracovního trhu a zahradnického kurzu v takových oblastech může změnit fyzické vnímání oblasti, umocnit pocit spokojenosti místních obyvatel a změnit málo využívané plochy na vhodnější plochy zeleně.

1.13

Plánování čtvrtí může samo motivovat lidi k tomu, aby přijali udržitelný a zdravý životní styl, například služby a zařízení v pěší vzdálenosti od domova, střediska pro recyklaci, parky a hřiště a dobrý přístup k veřejné dopravě.

1.14

V tomto ohledu je podstatné komunikovat s občany a zapojit je již do počáteční fáze projektu přestavby, aby se aktivně účastnili procesu obnovy a fyzická obnova čtvrti byla doprovázena obnovou pocitu sounáležitosti a sociálním začleněním a sociální soudržností. Opatření související s přestavbou musejí sloužit především občanům a nesmějí vést k vypuzení sociálně slabších obyvatel.

1.15

Vzdělávání místních obyvatel v dovednostech nutných pro zlepšení jejich obytných oblastí, rozšíření ploch zeleně a zvýšení energetické účinnosti může poskytnout řešení pro dvojí problémy nezaměstnanosti a nespokojenosti v problematických čtvrtích. [Viz příloha, příklad 5]

1.16

Partnerství veřejného a soukromého sektoru se často zaměřují na projekty veřejné infrastruktury, jako je doprava, nakládání s odpady a zajištění veřejných služeb. Ačkoli některé organizace uznaly hodnotu partnerství veřejného a soukromého sektoru při obnově měst, je možné ji dále rozvíjet. Nezbytným předpokladem pro takový rozvoj by bylo vyjasnění právního rámce Společenství pro partnerství veřejného a soukromého sektoru, neboť za současného stavu věcí panuje určitá nejistota ohledně definování pojmu „vnitřních“ subjektů, označení určitých společných aktivit v oblasti sociálního bydlení jako partnerství veřejného a soukromého sektoru a označení některých orgánů poskytujících byty s nízkým nájemným jako institucionální partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.17

V různé míře představuje v celé Evropě obnova měst pro městské úřady zásadní úkol a vyžaduje značné investice finanční, tvůrčí i řídící. Mnoho měst již není schopno pokrýt tyto investice samo, ať z důvodu nedostatku veřejných financí, omezených zdrojů odborné kvalifikace, protože s tím spojená rizika jsou příliš vysoká, nebo prostě z toho důvodu, že existují zákonná omezení (omezení poskytnutí úvěru).

1.18

Partnerství veřejného a soukromého sektoru zde mohou pomoci nejen tím, že poskytnou přístup k dalším finančním prostředkům, ale také pomohou nalézt nejlepší řešení, jak každou stranu partnerství uvolnit z čistě tradiční úlohy zainteresované strany. Doplňkové kvalifikace partnerů ze soukromého sektoru mohou nabídnout řízení projektů a organizační zjednodušení projektů. Organizace v rámci společenství, které jsou pružnější než formální obecní struktury, mají blízko k neformálním sítím a zastupují dlouhodobé zájmy místního společenství, mohou pomoci zajistit efektivitu i veřejné přijetí a podporu. Proto lze projekty realizovat rychleji a s větší dlouhodobou udržitelností.

1.19

Existuje však riziko, že vstup soukromého financování může vést k umělé inflaci cen na trhu bydlení. To může mít mnoho negativních vlivů. Místní společenství mohou být výší cen vyloučena z vlastnictví bytů, čímž dochází k rozpadu společenství, kdy se lidé musejí stěhovat ze svých původních oblastí, od svých rodin a podpůrných sítí. Právě tady může a mělo by hrát zásadní úlohu sociální bydlení. Sociální bydlení může dopad takové inflace omezit a lze přijmout i další opatření ve prospěch místních společenství prostřednictvím programů společného vlastnictví a dostupnosti nízkonákladových hypoték. Tato opatření mohou udržet stávající obyvatele, přilákat nové obyvatele do problémových oblastí a zajistit nový hospodářský impuls pro místní ekonomiku.

2.1

Chceme-li obyvatelům pomoci získat bydlení, je nutno vynaložit úsilí na zajištění vhodné nabídky nájemního bydlení, poskytovat lidem podporu a pomoc při pořizování bytů a pomáhat jim zvládnout zachování fyzické struktury bydlení. Pomoc může přicházet v podobě snížení správních nákladů, udržování nízkých úrokových sazeb a daňových pobídek pro určité skupiny i opatření pro přístup k bankovním produktům. Při zvyšování úrovně bydlení mohou pomoci i takové pobídky, jako jsou dotace na udržování fasád budov a zeleně před domy. [Viz příloha, příklad 4, 5 a 6]

2.2

Budování integrovaných společenství napříč sociálními, rasovými a náboženskými skupinami lze často dosáhnout splněním bytových potřeb a přání jednotlivých částí společenství. Toto opatření může mít podobu možností smíšených forem vlastnictví, včetně společného vlastnictví bytů a bydlení různých velikostí, které umožňuje bydlení pro velké rodiny i jednotlivce. Hodnotu pozemku lze použít jako nástroj k vytváření těchto nízkonákladových možností, pokud je obec připravena k tomuto účelu použít své vlastní pozemky. Při výstavbě nových bytů nebo přidělování bytů by měly být brány v úvahu i potřeby náboženských skupin, například požadavek na tekoucí vodu pro rituální očistu. Dobře přístupné byty na celý život mohou být důležité i pro zdravotně postižené a starší pracovníky.

2.3

Bytové volby občanů mohou přispívat ke koncentraci lidí z určitého etnického prostředí v konkrétních lokalitách. To samo o sobě není problém a existuje mnoho příkladů úspěšných společenství s vysokou koncentrací obyvatel z jednoho etnického prostředí. Je však politováníhodné, že v některých oblastech se řada černošských a menšinových etnických komunit soustředí do nekvalitních soukromých bytů a zchudlí příslušníci bílé komunity do sociálních sídlišť. Nedostatek vzájemných kontaktů, částečně v důsledku fyzické izolace, může vést ke strachu a nedůvěře, které se násobí s tím, že oddělené bydlení vede k odděleným školám a činnostem ve volném čase.

2.4

Model hospodářského a sociálního znevýhodnění, se kterým se potýká řada menšin nebo vyloučených společenství, znamená, že mnoho „hlavních“ strategií a programů obnovy se snaží tyto problémy řešit v rámci rozsáhlých balíčků opatření. V rámci těchto programů musí hrát úlohu i bydlení a mělo by být rovněž zahrnuto do širšího posuzování dopadů zásahů a investic při zajišťování úspěšné obnovy.

2.5

Je důležité, aby obytné oblasti byly odrazem kultury společenství, která v nich žijí. Pro budování společenství jsou důležitá místní významná místa jako centra komunity, místa pro bohoslužby, místní trhy nebo specializované obchody. Organizace jako Habitat for Humanity mohou zajistit mechanismy pro tvorbu nového bydlení otevřeného všem, ale zejména těm, kdo mají náboženské námitky proti zadlužení nebo hypotékám, tím, že nabízí získání bytu do vlastnictví netradičními způsoby.

2.6

Demografická změna a mobilita pracovníků v EU jsou faktory, které mají vliv na bytové potřeby a poptávku. V některých městech a regionech je mnoho opuštěných domů, protože obyvatelé se přestěhovali, aby si našli zaměstnání v jiných regionech, a následně klesl počet obyvatel. Mnoho členských států se potýká s novými komplikacemi. Jedná se o fenomén starších rodičů zakládajících rodiny později, menšího počtu narozených dětí a delšího života starších lidí, jenž vede k větší poptávce po ubytování pro osamělé osoby. Regiony si musejí být vědomy jak demografických problémů, tak důsledků přistěhovalectví a migrace pracovníků, a musí tomu přizpůsobit své strategie bydlení.

3.1

aby Evropský parlament pokračoval v debatě zahájené svou úvodní zprávou (1), a zařadil do ní návrh Evropské charty bydlení, přijatý v rámci pracovní skupiny URBAN, protože EU nemůže trvale ignorovat obavy občanů EU spojené s bydlením, které je zásadním prvkem programu růstu a produktivity;

3.2

aby byla uznána úloha, kterou bydlení hraje při podpoře sociálního a hospodářského růstu. Lidé chtějí mít důstojné bydlení v rámci udržitelných společenství, přispívajících k velmi kvalitnímu životnímu prostředí. Atraktivita pro obyvatele přiláká investice a povzbudí udržitelný hospodářský růst;

3.3

aby byl v nových členských státech využit nástroj JESSICA pro bydlení jako nástroj schopný doplnit ostatní iniciativy EFRR v oblasti obnovy a rozvoje měst. V tomto ohledu Výbor regionů doporučuje začlenit bydlení do strategií udržitelného rozvoje měst, které lze financovat programem JESSICA. Využití finančního inženýrství může být velmi užitečné při realizaci účinných politik bydlení, zejména mikroúvěrů na obnovu a rekonstrukci bydlení, kde může pomoci iniciativa JEREMIE;

3.4

aby nové členské státy navýšily finanční zdroje, které mají k dispozici místní orgány tak, aby tyto orgány mohly účinně řešit problémy udržitelného rozvoje měst a bydlení, uspíšily strategie bydlení (programy) na národní úrovni k podporování stavby obecních a sociálních bytů a uvolnily investiční prostředky pro rozvoj infrastruktury;

3.5

aby se upřednostnilo nové využití opuštěných ploch a obnova starých průmyslových oblastí, aby se udržela celistvější města a předešlo se živelnému rozrůstání měst a pronikání do venkovských společenství;

3.6

aby se občané účastnili procesů obnovy měst, především co se týče přestavby chátrajících čtvrtí, ve kterých je nutné obnovit pocit sounáležitosti, vztahy mezi obyvateli a jejich integraci. Zároveň by se měly členským státům zpřístupnit zkušenosti s projekty podporovanými z prostředků EU (např. INTERREG IIIC POSEIDON) a tyto zkušenosti by se měly zohlednit;

3.7

aby se všechny členské státy zabývaly úlohou odborného vzdělávání při budování udržitelných společenství. Vzdělávání místních obyvatel v dovednostech, které potřebují ke zlepšení svých obytných oblastí, rozšíření ploch zeleně a zvýšení energetické účinnosti, může poskytnout řešení pro problematické čtvrti a vytvořit nový zdroj zaměstnanosti;

3.8

Výbor regionů spolu se závěry neformálního zasedání Rady v Bristolu o udržitelných společenstvích připomíná, že je nutné zvýšit dovednosti a znalostní základnu projektantů měst. V této souvislosti Výbor vyzývá Komisi, aby podnikla další iniciativy, zvláště v oblasti spolupráce a šíření osvědčených postupů a požaduje vytvoření evropské sítě pro využívání a sdílení osvědčených postupů v oblasti využití inteligentní energie pro bydlení a v oblasti osvěty obyvatel z hlediska energetické účinnosti;

3.9

doporučuje, aby byl proveden přezkum směrnice EU o energetické účinnosti budov a pečlivý průzkum jejího provádění v členských státech. Energii v oblasti bydlení lze rovněž podpořit pomocí programů EU jako např. Inteligentní energie pro Evropu nebo iniciativa CONCERTO (7. rámcový program) v období 2007-2013;

3.10

doporučuje, aby byl kladen důraz především na výchovu občanů k šetření energií. Potřeba, která i přes šetření vznikne, by měla být pokryta s přednostním využitím obnovitelné energie. Z tohoto hlediska Výbor doporučuje přidělit finanční prostředky hlavně na účely výzkumu a osvěty v této oblasti;

3.11

aby se bydlení stalo významnou součástí každé městské politiky EU s ohledem na neformální zasedání Rady ministrů na téma měst, které se bude konat v květnu 2007 v Lipsku;

3.12

aby byl vyžadován holistický přístup k plánování pro optimalizaci fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovišti a místními službami. Přitom je prostřednictvím opatření na místní, regionální a národní úrovni zapotřebí zajistit nezbytné plochy zejména pro výstavbu sociálních bytů a zabezpečit jejich účelné využití;

3.13

aby se zvážila skutečnost, že nabídka bydlení musí být propojena se zajištěním veřejných služeb a že při výstavbě nového bydlení musí být vytvořena infrastruktura nezbytná pro poskytování příslušných služeb. Dále musí být pozornost věnována udržení optimálního počtu obyvatel, aby bylo možné zachovat nejdůležitější služby;

3.14

aby byla uznávána úloha bytových družstev, protože jsou pružná a mají přímý vztah ke společenstvím, a díky tomu mohou nabídnout řešení problémů vyhovující potřebám obyvatel;

3.15

aby se zohlednila úloha bydlení v kontextu demografické změny a při začlenění přistěhovalců do přistěhovalecké politiky EU a byla uznána zvláštní úloha, kterou v této oblasti mohou hrát regionální a místní orgány;

3.16

aby se nedávno zřízená meziútvarová pracovní skupina Komise pro záležitosti měst zabývala bydlením jako důležitým prvkem městských politik;

3.17

vyjadřuje potěšení nad tím, že Komise ve svém sdělení o sociálních službách obecného zájmu uznává význam sociálního bydlení pro plnění cílů smlouvy spojených s posílením sociální soudržnosti a základních práv;

3.18

Výbor vyzývá členské státy ke zjednodušení a větší transparentnosti administrativních postupů týkajících se obnovy bydlení;

3.19

aby byla využita síť URBACT a nová iniciativa Regiony pro hospodářskou změnu jako potenciální nástroj pro výměnu odborných znalostí a osvědčených postupů mezi městy a regiony v Evropské unii;

3.20

aby byla do směrnice Evropské unie o energetické účinnosti zahrnuta oprava a obnova dřívějšího stavu historického bytového fondu jakožto prioritní oblast činnosti ve snaze zabránit zastavování dalších ploch, neboť nejprve je třeba využít všech stávajících vyhovujících možností bydlení, a zabránit tak dalšímu nepotřebnému zatěžování území.