52005DC0352

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 28.7.2005

KOM(2005) 352 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

o mechanismu sledování a hodnocení třetích zemí v oblasti boje s nedovoleným přistěhovalectvím

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

o mechanismu sledování a hodnocení třetích zemí v oblasti boje s nedovoleným přistěhovalectvím

MONITOROVACÍ A HODNOTÍCÍ ZPRÁVA (PRůZKUM 2004)

Úvod

Evropská rada se usnesla, že dialog EU a akce prováděné spolu se třetími zeměmi v oblasti přistěhovalectví by měly být součástí celkového jednotného, komplexního a vyváženého přístupu. V červnu roku 2003 Rada také uznala, že vytvoření hodnotícího mechanismu ke sledování vztahů se třetími zeměmi má svůj význam. V závěrech přijatých v prosinci roku 2003 se za cíl mechanismu označuje sledování přistěhovalecké situace v dotčených třetích zemích, včetně jejich správní a institucionální kapacity ke zvládnutí otázek azylu a přistěhovalectví, a sledování kroků podniknutých k potírání nedovoleného přistěhovalectví. Komise byla proto vyzvána k předložení výroční zprávy o konkrétních třetích zemích. Tato první výroční zpráva je průzkumnou zprávou o mechanismu ke sledování a hodnocení spolupráce se třetími zeměmi v oblasti nedovoleného přistěhovalectví. Zahrnuje pouze několik zemí[1]: Albánii, Čínu, Libyi, Maroko, Rusko, Srbsko a Černou Horu, Tunisko a Ukrajinu .

Zpráva obsahuje stručné závěry analýzy o přistěhovalectví, kterou Komise vypracovala v souvislosti se současnými vztahy s každou zemí, a podle požadavku Rady se v ní uvádí některá politická doporučení. V doporučení se předkládají možnosti případné spolupráce EU a jejích členských států při podpoře příslušné země v řízení přistěhovalectví. Protože se jedná o první zprávu, zahrnuje také odborná doporučení ke zdokonalení mechanismu. V příloze lze nalézt podrobnější analýzu spolupráce EU s dotčenými zeměmi a přesnější faktické údaje o jednotlivých zemích se zaměřením na hlavní oblasti zájmu stanovené Radou. Informace v této zprávě a v přílohách shromáždily útvary Komise a její zastoupení v dotčených třetích zemích. Zpráva se opírá o údaje poskytnuté členskými státy a/nebo sebrané přímo v dotčených třetích zemích (někdy souběžně s členskými státy, mezinárodními organizacemi a zástupci v regionu) a vychází také z materiálů získaných přímou komunikací s orgány třetí země. Tato zpráva si klade za cíl vystihnout hlavní vývojové trendy do 20. prosince 2004.

Úroveň spolupráce se Společenstvím se v jednotlivých zemích výrazně liší a pokrývá ve vybraných zemích celé spektrum od žádných oficiálních vztahů se Společenstvím až po velmi úzkou spolupráci a systematické sledování přistěhovalecké problematiky. Z tohoto důvodu jsou také velmi odlišné nejen údaje, ale i závěry a možnosti jak zlepšit spolupráci. Komise předpokládá, že tato zpráva pomůže Radě posoudit úroveň spolupráce s jednotlivými zeměmi v boji s nedovoleným přistěhovalectvím podle závěrů Rady ze Sevilly z roku 2002.

ALBÁNIE

Shrnutí

EU řeší problémy přistěhovalectví s albánskou vládou na několika úrovních[2]. Budoucí dohoda o stabilizaci a přidružení předvídá, že problematikou přistěhovalectví se bude v rámci své působnosti zabývat jeden z podvýborů. Otázky svobody, bezpečnosti a práva se budou také případně řešit v rámci realizace programů pomoci ES Albánii[3]. Albánie sice dosáhla pokroku při kontrole nedovoleného přistěhovalectví/obchodu s lidmi do EU po Jaderském/Jónském moři, ale v úsilí v této oblasti je třeba dále pokračovat. Byly přijaty nezbytné rámcové právní předpisy k problematice přistěhovalectví a azylu, ale stále schází některé nepostradatelné podpůrné sekundární právní předpisy. Rozvoji však brání omezená správní a finanční kapacita v Albánii, což vede k nedostatečnému provádění stávajících právních předpisů. Úspěšné sjednání readmisní dohody na úrovni Společenství (která by měla vstoupit v platnost v roce 2005) představuje kladný posun v albánské přistěhovalecké politice a naznačuje vůli převzít odpovědnost v mezinárodním prostředí.

Doporučení

Albánie dokázala, že chce konstruktivně spolupracovat s Komisí v otázkách přistěhovalectví.

Země by se měla podpořit při přijímání všech nezbytných kroků k zajištění provádění a prosazování svého současného právního rámce v oblastech přistěhovalectví, azylu a souvisejících problematik (například trestní právní předpisy k potírání organizované trestné činnosti a obchodu s lidmi).

Albánie by se měla vést, případně i diplomatickými prostředky, k uzavírání readmisních dohod nejen se svými regionálními sousedy, ale také se zeměmi původu přistěhovalců, kteří zemí prochází.

V širším kontextu začlenění přistěhovalecké problematiky do rozvojové politiky tak bude důležité, aby se rozšířilo stávající úsilí Společenství o zjednodušení finančních převodů, které v současné době mají nesmírný význam pro makroekonomickou stabilitu Albánie. Tento cíl by se mohl splnit dalším rozvojem albánského finančního sektoru a posílením spolupráce s mezinárodními bankovními institucemi s cílem zjednodušit finanční převody a zároveň pomoci při postupném snižování objemu hotovosti v zemi, a omezit tak možnosti praní špinavých peněz a daňových úniků.

ČÍNA

Shrnutí

Obchodní a ekonomická spolupráce mezi EU a Čínou během 80. let se vyvinula v rozsáhlý politický dialog, který byl potvrzen v roce 1994 ve formě výměny dopisů. Konkrétní dialog s Čínou na téma přistěhovalectví byl pak zahájen po tragédii v Doveru v červnu roku 2000, kdy zahynulo 58 nelegálních přistěhovalců. Od té doby proběhlo mezi EU a Čínou 5 konzultací na vysoké úrovni o boji proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi.

V rozpočtu Společenství bylo v roce 2002 vyhrazeno 10 milionů EUR na projekty spolupráce s Čínou zaměřené na boj s nedovoleným přistěhovalectvím. Bohužel se ukázalo, že takový projekt ve spolupráci s čínskými orgány nelze realizovat. Konzultace na vysoké úrovni nicméně nepochybně usnadnily konstruktivní dialog o záležitostech společného zájmu[4]. V únoru roku 2004 Čína a ES podepsaly dohodu o udělení statusu schváleného cíle (Approved Destination Status Agreement), která dovoluje čínským turistickým skupinám návštěvu EU a obsahuje povinnost čínské správy znovu přijmout turisty, kteří překročí povolenou délku pobytu. V nedávné době proběhly informativní rozhovory ohledně readmisní dohody mezi ES a Čínou. V tomto smyslu a s přihlédnutím k zájmům vyjádřeným oběma stranami EU souhlasila s projednáním otázek souvisejících se zjednodušením vízového styku pro některé skupiny čínských zaměstnanců. Na vrcholné schůzce v prosinci roku 2004 bylo vydáno společné prohlášení vyjadřující společnou víru v brzké zahájení jednání o této problematice, jakmile to bude možné po technické a právní stránce.

Doporučení

Měl by se ocenit rozvíjející se dialog mezi EU a Čínou o řízení přistěhovalectví. Navíc by se měl uznat význam dovoleného přistěhovalectví pro Čínu (vzhledem k počtu odborníků a studentů, které láká možnost studovat a pracovat v EU). EU by mohla navrhnout diskusi o dvousměrných tocích a rozšíření konzultací na vysoké úrovni k tomuto účelu.

Mělo by se usilovat o pokračující angažovanost Číny při omezování nedovoleného přistěhovalectví z jejího území vzhledem k vysokým humanitárním nákladům, které jsou často spojeny s nedovoleným přistěhovalectvím. Snížení lze případně dosáhnout zlepšením spolupráce a výměnou odborných zkušeností mezi čínskými správními orgány a orgány členských států s využitím možností nabízených programem Aeneas. Komise bude vycházet z výsledků vrcholné schůzky EU a Číny, zejména bude usilovat o zahájení jednání o budoucí readmisní dohodě mezi Evropským společenstvím a Čínou souběžně s jednáními o zjednodušení vízového styku pro některé skupiny zaměstnanců.

LIBYE

Shrnutí

EU nemá žádné oficiální vztahy s Libyí a Libye ani není členem barcelonského procesu. V současné době tedy neexistuje žádná základna pro formální dialog mezi EU a Libyí na téma řízení přistěhovalectví. Podle oznámení Rady pro obecné záležitosti ze dne 11. října 2004 však Libye učinila zásadní kroky k opětovnému začlenění do mezinárodního společenství.

Po informativní návštěvě Libye v květnu roku 2003 navštívila Libyi ve dnech 27. listopadu a 6. prosince 2004 mise odborníků členských států z oblasti nedovoleného přistěhovalectví vedená Komisí. Potvrzuje se, že přistěhovalecký nátlak na Libyi pravděpodobně vzroste. Libye byla určena jako potenciální priorita pro činnost a podporu Komise v rámci programu Aeneas v období let 2004 –2006. Podle nálezů odborné mise Rada nicméně rozhodne, zda Společenství Libyi podpoří v boji s nedovoleným přistěhovalectvím a jakým způsobem tak učiní, tj. jestli přímo nebo pomocí regionálních politik. Zpráva ze služební cesty do Libye byla předložena Výboru stálých zástupců v dubnu roku 2005 a Rada ji bude projednávat v červnu.

Doporučení

Komise doporučuje vést Libyi ke kladné reakci na politiku ingerence EU a znovu zdůraznila, že konečným cílem spolupráce je plné začlenění Libye do barcelonského procesu. Dialog a spolupráce s Libyí v oblastech, jako například budování institucí, vzdělávací činnosti a zavedení systému pro azylovou správu, vyžaduje dlouhodobou angažovanost EU a jejích členských států. Komise poznamenává, že je třeba přihlédnout k regionálnímu rozměru přistěhovalecké problematiky, se kterou se potýkají Libye a další africké země, a dosáhnout tak trvalých řešení. Komise bude hledat způsoby, jak posílit dialog s africkými regionálními organizacemi o přistěhovaleckých otázkách.

MAROKO

Shrnutí

Od platnosti dohody o přidružení uzavřené mezi ES a Marokem, tj. od 1. března 2000, došlo při posilování důvěry mezi EU a Marokem k významnému pokroku. Založení pracovní skupiny pro přistěhovalectví a sociální věci stejně jako ujednání o akčním plánu pro evropskou politiku sousedství představují důležitý posun[5]. Maroko rovněž spolupracuje se sousedním Španělskem ve snaze zastavit tok nedovoleného přistěhovalectví po moři doprovázený humanitárními nesnázemi. Maroko vyvinulo dále úsilí při spolupráci se třetími zeměmi, zejména s Nigerií.

I přes několik vyjednávacích kol se ES zatím nebyla schopna dohodnout na znění readmisní dohody s Marokem. Většina zbývajících otázek je méně významná, ale některé, jako například readmise cizích státních příslušníků a způsoby dokazování, jsou stále problematické.

Konkrétní spolupráce na projektech zaměřených na schopnost Maroka zvládnout přistěhovalectví byla zahájena v rámci rozpočtové položky MEDA. Kromě toho je Maroko v programu Aeneas označeno za oblast, která bude těžištěm realizace zásahu v letech 2004 – 2006 jako součást regionu Mahgreb[6].

Doporučení

Maroko projevuje kladný přístup v jednáních s EU. Je třeba poznamenat, že země učinila již nesmírný pokrok při zdokonalování řízení přistěhovalectví a přistupuje otevřeně k regionální spolupráci.

Zároveň se musí podtrhnout význam dalšího úsilí k zastavení toku nedovoleného přistěhovalectví ve Středomoří doprovázené vysokými náklady na humanitární pomoc. Proto by Maroko mělo úzce spolupracovat s EU při provádění akčního plánu pro evropskou politiku sousedství a v blízké době se s konečnou platností shodnout na readmisní dohodě s ES a tuto přijmout.

Měl by se podpořit další dialog vedený nejen mezi Marokem a jeho bezprostředními sousedy, ale také s jižními sousedními zeměmi původu tak, aby se spíše nalezla regionální strategie pro úspěšné zvládnutí přistěhovaleckých toků.

RUSKO

Shrnutí

Jádrem vztahů mezi EU a Ruskem je dohoda o partnerství a spolupráci (PCA), která vstoupila v platnost dne 1. prosince 1997[7]. Otázky spojené s problematikou svobody, bezpečnosti a práva se také pravidelně projednávají na politické úrovni na vrcholných schůzkách EU a Ruska konaných v půlročních intervalech. V praxi EU vypracovala konkrétní nástroje k posílení spolupráce v oblasti svobody, bezpečnosti a práva – společný akční plán pro boj s organizovanou trestnou činností z roku 2000 a jeho prováděcí nástroj, síť styčných důstojníků EU.

V posledních několika letech se Rusko stalo z hlediska přistěhovalectví zemí původu, průjezdu přistěhovalců a cílovou zemí. Ačkoliv byly učiněny kroky k posílení ostrahy ruské hranice na Kavkaze, Rusko naznačilo, že nedostatek prostředků brání dosažení podstatného pokroku na jižních a východních hranicích. Rusku bylo od roku 1991[8] přiděleno více než 2,6 mld. EUR v rámci programu TACIS a v národním orientačním programu na období 2004 – 2006 byla vyhrazena orientační částka ve výši 20 milionů EUR s cílem posílit ruský azylový systém, zlepšit spolupráci mezi přistěhovaleckými orgány a připravit cestu k readmisní smlouvě mezi ES a Ruskem. Rusko je také jednou ze zemí zařazených mezi priority za účelem realizace činnosti a podpory v rámci programu Aeneas.

Doporučení

Společný prostor svobody, bezpečnosti a práva mezi EU a Ruskem v rámci dohody o partnerství a spolupráci poskytne základ pro rozvoj a rozšíření naší celkové spolupráce v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Spolupráce s Ruskem v oblasti přistěhovalecké politiky představuje důležitý bod společného zájmu a rostoucího významu. EU by měla Rusko vyzvat, aby se zapojilo do širokého dialogu v rámci Rady pro stálou spolupráci ve věcech týkajících se přistěhovalectví, včetně azylu, boje s nedovoleným přistěhovalectvím a s obchodem s lidmi.

Je třeba ocenit kladný vývoj při pokračujících jednáních o readmisi a zjednodušení vízového styku a Rusko by se mělo vyzvat k tomu, aby obě dohody uzavřelo současně v roce 2005. Země by měla být rovněž motivována k uzavření readmisních dohod se sousedními zeměmi původu. Na vrcholné schůzce v Petrohradu se EU a Rusko dohodly na přezkoumání podmínek bezvízového styku jakožto na dlouhodobém cíli. Země by se měla rovněž vést k tomu, aby ukončila vyjednávání dohod o státních hranicích s Estonskem a Lotyšskem a pokročila v jednání s Litvou.

Jak EU, tak Rusko musí zaujmout kladný postoj k otevřeným otázkám rovnováhy mezi zájmy zachování bezpečnosti na jedné straně a svobodou a právem na straně druhé. Dosažená rovnováha musí zajistit nezbytné podmínky k účinnému začlenění legálních přistěhovalců, a to zejména rozvojem soudržných politik řízeného pracovního přistěhovalectví.

SRBSKO A ČERNÁ HORA

Shrnutí

V důsledku dlouhé a složité ústavní reformy, kterou země prošla v letech 2002 a 2003, se Srbsko a Černá Hora[9] stále potýká s problémy v souvislosti s rozložením pravomocí mezi státní společenství a dvě členské republiky. Orgány Srbska a Černé Hory učinily určitý pokrok v oblasti přistěhovalectví a azylu, ale je třeba dalšího úsilí. Readmisní dohody Srbska a Černé Hory se členskými státy a regionálními sousedy se sice provádějí, nicméně díky nedostatku zdrojů se komplikuje opětovná integrace navrácených osob.

V rámci programu CARDS[10] byly zahájeny projekty praktické spolupráce na vnitrostátní i regionální úrovni. Komise označila rozvoj vnitrostátních politik založených na jednotném přístupu (dvou státních správ) k přistěhovalectví v případě Srbska a Černé Hory (v rámci programu Aeneas) za klíčovou prioritu. Komise rovněž navrhla, aby se vypracovaly vnitrostátní a regionální strategie k předcházení obchodu s lidmi a k šíření informovanosti mezi potenciálními emigranty o nástrahách nedovoleného přistěhovalectví (a o jeho náhradních řešeních).

Doporučení

Komise konstatuje, že orgány Srbska a Černé Hory kladně přistupují ke spolupráci s Evropským společenstvím a jeho orgány. Země by měla být nicméně naléhavě vyzvána ke zdokonalení spolupráce mezi státním společenstvím a republikami s cílem realizovat účinně evropské partnerství s pomocí příslušného akčního plánu. V tomto ohledu by země mohla být motivována k nastavení mechanismů ke kontrole, zda obě republiky důsledně provádějí politiky vypracované na úrovni státního společenství.

Kromě toho by Rada mohla vyjádřit přání podpořit/zjednodušit dialog mezi Bělehradem a Prištinou s tím, že se racionálněji zvládnou návraty do Kosova a sníží se průjezdy nelegálních přistěhovalců tímto územím.

TUNISKO

Shrnutí

Bilaterální vztahy mezi EU a Tuniskem upravuje dohoda o přidružení podepsaná v roce 1995 a platná od 1. března 1998 a obsahuje ustanovení, která předpokládají spolupráci v otázkách přistěhovalectví. K posunu zahrnout problematiku svobody, bezpečnosti a práva do oblasti spolupráce s Tuniskem sice došlo pozvolna, ale představuje to krok vpřed. Tunisko bylo označeno za prioritu ve spolupráci s EU v oblasti přistěhovalectví. V tomto kontextu představuje zřízení pracovní skupiny podle dohody o přidružení s mandátem v oblasti víz, průjezdu přistěhovalců a nedovoleného přistěhovalectví značný pokrok, což se potvrzuje v akčním plánu pro evropskou politiku sousedství, který obsahuje rozsáhlou kapitolu k tématu svobody, bezpečnosti a práva. Během konzultací k evropské politice sousedství Tunisko vyjádřilo zvláštní zájem na zahájení dialogu o zjednodušení vízového styku. V oblasti přistěhovalectví zasluhují pozornost dvě klíčové praktické otázky. Zaprvé – spektrum nedovoleného přistěhovalectví (zejména tranzitní migrace ze subsaharského regionu a z dalších zemí Maghrebu) a zadruhé – neexistující funkční azylový systém. Tunisko v současnosti nemá žádný vlastní funkční systém rozhodování o žádostech o poskytnutí ochrany a je odkázáno na Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Doporučení

Tunisko projevilo dlouholetý konstruktivní postoj k dialogu s Evropským společenstvím, přičemž tato spolupráce byla nedávno rozšířena o problematiku svobody, bezpečnosti a práva včetně řízení přistěhovalectví. Mělo by se ocenit nedávné přijetí akčního plánu pro evropskou politiku sousedství. Tunisko a EU by nicméně měly posílit vzájemný dialog o přistěhovalectví a sociálních věcech a prozkoumat problematiku azylu a zjednodušení vízového styku, aby se zjistilo, čeho lze ještě dosáhnout.

Protože přistěhovalecké toky vedoucí Tuniskem jsou regionálním jevem, měla by se vyjádřit podpora tuniskému úsilí nalézt regionální strategii k řízení přistěhovalectví. Takové řešení by mohlo zahrnout regionální spolupráci při ostraze hranic, dialog a spolupráci mezi Tuniskem jako tranzitní zemí a zeměmi původu a podpořit tuniskou vládu při udržování vazeb mezi diasporou a domovskou komunitou a zasadit se o opětovnou integraci těch, kteří se vrátí.

UKRAJINA

Shrnutí

Právním základem vztahů mezi EU a Ukrajinou je dohoda o partnerství a spolupráci platná od roku 1998. V prosinci 2001 byl podepsán konkrétní akční plán EU pro spravedlnost a vnitřní věci. Plnění akčního plánu se sleduje pomocí přehledu dosažených výsledků. Spolupráce mezi EU a Ukrajinou se během posledních několika let zintenzívnila, zejména po podpisu zmíněného akčního plánu. Ačkoliv Ukrajina značně pokročila v některých oblastech azylu a přistěhovalectví, zbývá mnoho práce v souvislosti se správou hranic a obchodem s lidmi. V roce 2004 probíhaly konzultace s Ukrajinou kvůli akčnímu plánu pro evropskou politiku sousedství, který byl přijat na zvláštním zasedání rady pro spolupráci v únoru roku 2005.

Ukrajina získala značný užitek z pomoci v rámci programu TACIS, kterým se mimo jiné posílila správa hranic, režimy azylu a přistěhovalectví. Do současnosti se do těchto projektů investovalo přibližně 34 mil. EUR a vypracovávají se projekty v hodnotě 20,5 mil. EUR. Program Aeneas tuto snahu doplní. Uvedená podpůrná opatření přispějí k naplnění readmisní dohody mezi ES a Ukrajinou, jakmile bude podepsána a přijata. Ukrajina se aktivně účastní regionálních činností, jako například söderköpingského procesu a budapešťského procesu.

Doporučení

Spolupráce s Ukrajinou v oblasti přistěhovalecké politiky představuje důležitý bod společného zájmu a stále roste její význam. Spolupráce může přinést hmatatelné výsledky. Komise byla spokojena se spoluprací Ukrajiny v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Je třeba ocenit schválení akčního plánu pro evropskou politiku sousedství uzavřeného mezi EU a Ukrajinou. Akční plán nabízí základní rámec pro rozvoj a rozšíření celkové spolupráce v celé řadě oblastí práva, svobody a bezpečnosti.

V rámci akčního plánu pro evropskou politiku sousedství Komise a Ukrajina s potěšením očekávají zahájení konstruktivního dialogu o zjednodušení vízového styku s výhledem příprav jednání o formální dohodě o zjednodušení vízového styku, přičemž se přihlédne k souběžnému pokroku při probíhajících jednáních o readmisní dohodě mezi EU a Ukrajinou. Brzké uzavření readmisní dohody s ES zůstává nejdůležitějším bodem. Nová ukrajinská vláda by se měla motivovat k dalšímu rozvíjení tohoto rozsáhlého dialogu s EU o záležitostech týkajících se přistěhovalectví, včetně azylu, boje s nedovoleným přistěhovalectvím a s obchodem s lidmi.

OBECNÁ DOPORUČENÍ

Politická doporučení

Silné a slabé stránky první zprávy

Cílem této zprávy je poskytnout Radě nezbytné údaje k vyhodnocení stávající spolupráce s příslušnou zemí při boji s nedovoleným přistěhovalectvím. Zaměřuje se především na stanovení základu, podle kterého se v budoucnu bude snáze měřit pokračující spolupráce s jednotlivými zeměmi. Již se projevily užitečné orientační body pro budoucí vztah EU k dotčeným zemím.

Chybí spolehlivé a vyčerpávající informace o řízení přistěhovalectví a migračních tocích. Rada si navíc musí být vědoma toho, že mnohé třetí země považují diskuse o nedovoleném přistěhovalectví za neoddělitelné od širší problematiky řízení přistěhovalectví, jako například zjednodušení vízového styku / zrušení vízové povinnosti, legální možnosti v oblasti přistěhovalectví, poskytování finančních prostředků a vybavení pro ostrahu hranic (resp. obecně užší vztahy EU).

Příští zpráva – další země?

Komise byla vyzvána[11], aby zvážila rozšíření této zprávy na země, pro které má mandát ke sjednávání readmisní dohody. To by znamenalo, že by se do příští zprávy muselo zahrnout Alžírsko, Hongkong, Macao, Pákistán a Srí Lanka . Komise podporuje zahrnutí Alžírska a Pákistánu do příští zprávy, protože vyjednávání o readmisi by se mohlo opírat o podrobnější znalosti problematických otázek přistěhovalectví, se kterými se tyto země potýkají, a o informace o jejich schopnosti spolupracovat s EU. Komise navrhuje přezkoumat zahrnutí Hongkongu a Macaa do příští výroční zprávy, protože tím se společným výborům pro readmisi (zřízených v Macau a v Hongkongu v září roku 2004 a svolaných k jednání na jaře roku 2005) umožní další rozvoj. Možnost zahrnutí Srí Lanky by se měla řádně uvážit poté, co pominou bezprostřední tlaky, kterým je země vystavena po humanitární katastrofě způsobené ničivými vlnami Tsunami.

Rovněž by se mohlo zvážit, zda by nebylo vhodné do zprávy zahrnout více partnerských zemí evropské politiky sousedství .

Odborná doporučení

Zlepšení statistických údajů

Jedním z klíčových problémů při sestavování přesného obrazu přistěhovalecké situace v jednotlivých zemích byl nedostatek přesných a srovnatelných údajů a statistických dat o přistěhovalectví. Primární příčina spočívala v tom, že země buď systematicky nesbírají ani základní statistická data o přistěhovalectví nebo data sbírají, ale za použití naprosto odlišných postupů, než jak je zvykem v EU. Ve všech státech tedy vzniká naléhavá potřeba zdokonalit sběr dat a schopnost s nimi nakládat a používat vhodné postupy a toky k porovnávání a výměně takových informací. Komise bude pokračovat ve své práci s cílem rozvinout odpovídající statistické základy.

Kvalitnější využití současných mechanismů pro podávání zpráv

Kvůli zabránění zdvojených postupů by se měl jasně vymezit vztah mezi tímto způsobem podávání zpráv a ostatními (jako například podávání pravidelných zpráv v rámci evropské politiky sousedství[12] nebo výborů založených podle smluv o přidružení nebo zpráva podle haagského programu o pokroku a splněných úkolech v oblasti azylu a přistěhovalectví v rámci evropské politiky sousedství (2005)). V případě potřeby bude Komise v budoucnu také konzultovat síť styčných důstojníků pro přistěhovalectví a využije jejich pravidelné zprávy o věcech týkajících se nedovoleného přistěhovalectví ve třetích zemích.

Pružnost systému podávání zpráv

Komise podporuje systém výročních zpráv s cílem sledovat spolupráci se třetími zeměmi v oblasti nedovoleného přistěhovalectví a navrhuje, aby se žádná zpráva nezabývala více než 10 zeměmi. Komise je rovněž toho názoru, že zprávy se musí v pravidelných odstupech opakovat, aby se mohl hodnotit pokrok příslušné země. Komise nicméně doporučuje, aby se četnost předkládání zpráv o jednotlivých zemích snížila na jednu za dva roky , protože tak vznikne dostatečný časový prostor, aby země mohly v případě potřeby schválit pozměňovací právní předpisy nebo zvýšit správní nebo operační kapacitu. Každá výroční zpráva se tak může zabývat různou skupinou zemí.

[1] Tyto země byly určeny jako zeměpisné priority na základě závěrů Rady z listopadu roku 2002 a z března roku 2003. Turecko do průzkumné zprávy zahrnuto není, ačkoliv se to původně navrhovalo, protože už je kandidátskou zemí.

[2] Viz bod 1.2 v příloze.

[3] Viz bod 1.2 v příloze.

[4] Viz bod 2.3 v příloze.

[5] Viz bod 4.2 – 4.3 v příloze.

[6] Viz bod 4.4 v příloze.

[7] Tato dohoda je uzavřena původně na deset let, nicméně bude automaticky prodloužena, jestliže žádná smluvní strana neprojeví opačnou vůli.

[8] Viz bod 5.4 v příloze.

[9] Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999 je Kosovo stále pod dočasnou správou OSN, a proto není do této zprávy zahrnuto.

[10] Viz bod 6.4 v příloze.

[11] Předloha závěrů Rady 13758/04 ze dne 27. října 2004 o prioritách při úspěšném rozvíjení společné readmisní politiky.

[12] Zprávy o provádění první vlny akčních plánů evropské politiky sousedství (které zahrnují všechny oblasti včetně azylu a přistěhovalectví) se předpokládají koncem roku 2006 (2 roky po vyhlášení).