5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/91

1.

opakuje svou podporu Lisabonské strategii, jejíž fungování představuje prioritní politickou strategii Evropské unie do roku 2010;

2.

vítá rozhodnutí Evropské Komise zařadit Lisabonskou strategii mezi priority pro pětileté období 2005-2009;

3.

připomíná, že realizace lisabonských cílů (4) vyžaduje obecnou strategii, na které se budou podílet členské státy, a která bude mít za cíl zvýšení ekonomického růstu a vytvoření nových pracovních míst zejména urychlením strukturálních reforem, aby mohlo dojít k posílení konkurenceschopnosti a dokončení vnitřního trhu; modernizací evropského sociálního modelu investováním do lidských zdrojů a bojem proti vyloučení ze společnosti; vytvořením podmínek zdravého vývoje ekonomiky a perspektiv příznivého růstu rozumným dávkováním makroekonomických politik; a propagováním ekonomiky založené na znalostech, politických prostředcích, které by lépe odpovídaly potřebám informační společnosti, vědy a rozvoje, posílením regionální soudržnosti uvnitř jeho samého (5);

4.

zdůrazňuje, že návrhy v této oblasti nemohou být úspěšné bez aktivního a strategického úsilí o podporu práv a rovnosti mezi muži a ženami ve všech oblastech života;

5.

vítá snahu Komise navrhnout cíle a nástroje vhodné pro politiku soudržnosti, které by ji spolu s Lisabonskou strategií mohly zajistit, ale zůstává přesvědčen, že tato snaha nestačí, pokud není Evropská unie vybavena vhodnými prostředky k její realizaci;

6.

zdůrazňuje výzvu Evropské komise k evropským místním a regionálním samosprávám, aby se účastnily v rámci politiky strukturálních fondů, na vypracování projektů, které by umožnily fungování této politiky i Lisabonské strategie; (6)

7.

je toho názoru, že strukturální politiky společenství jsou hlavními prostředky přidané hodnoty Evropské unie. Investování EU do oblastí vědy a výzkumu, přeshraničních výměn a projektů infrastruktury, jdou ve snaze přibližování partnerství, které je obsaženo v Lisabonské strategii a má za cíl posílit růst, konvergenci, konkurenceschopnost a dlouhodobě udržitelný rozvoj;

8.

vyzývá evropské instituce k tomu, aby se zaměřily na účinné uplatňování již exitujících rozhodnutí a nezahajovaly nové kroky nebo nestanovovaly nové cíle. Lisabonská strategie nesmí být používána jako jediné ospravedlnění pro všechny zákonodárné návrhy Společenství v tom smyslu, že musí být nezbytně v souladu s právním základem zakotveným ve smlouvách a respektujícím pravidla dobré správy;

9.

lituje, že se Komise zaměřuje výlučně na vztahy mezi hlavními orgány a členskými státy, a že místní a regionální samosprávy se nemohou podílet na tomto procesu přímo na evropské úrovni. Vytvoření a spuštění národních akčních plánů spadají téměř výlučně do rukou členských států;vzhledem k tomu, že jednou z příčin zpožděného zahájení Lisabonského programu je nedostatek skutečného decentralizovaného přístupu, opakuje svůj požadavek na vytvoření intenzivnější a decentralizovanějšího řešení Lisabonské strategie v souladu se závěry zasedání Evropské rady z Lisabonu, které ustanovují, že „schválený přístup (pro spuštění Lisabonské strategie) bude zcela decentralizován v souladu s principem subsidiarity; Unie, členské státy, regionální a místní samosprávy spolu se sociálními partnery a občanskou společností se budou aktivně podílet na různých formách partnerství;“ (7)

10.

se domnívá, že strukturální reformy stejně tak jako dokončení jednotného trhu, které jsou nezbytné k realizaci lisabonských cílů, by se neměly provádět na úkor sociální soudržnosti a tudíž by měly být doprovázeny důležitými ekonomickými, sociálními a vzdělávacími investicemi;

11.

zdůrazňuje, že cíle Lisabonské strategie nebudou naplněny, pokud přijatá opatření neumožní maximální účast evropských občanů na hospodářství Evropy a doporučuje podnítit snahu aktivní účasti občanů na hospodářství a na odstranění překážek, které by bránily tomuto principu přítomnému ve všech ekonomických politikách;

12.

připomíná, že modernizace evropského sociálního modelu prostřednictvím investic do lidských zdrojů a potírání vyloučení ze společnosti je základem provádění Lisabonské strategie. Výbor regionů vyjadřuje obavu, že ve sdělení Komise není odkaz na monitorování potírání vyloučení ze společnosti;

13.

zdá se mu, že debata o budoucnosti sociální agendy bude muset být součástí znovuoživení Lisabonské strategie s tím, že jejím úkolem bude zaměřit národní úsilí na vytváření nových pracovních míst a boj proti překážkám v zaměstnanosti, na něž nejvíce doplácejí ženy, starší pracovníci nebo imigranti. Ostatně kvantitativní a kvalitativní zlepšení zaměstnanosti předpokládá nutnost vytvořit evropský trh práce, který by podporoval mobilitu;

14.

doporučuje, aby byly otázky s pojené s životním prostředím integrovány do všech politik;

15.

opakuje svou náklonnost k tomu, aby byla věnována stejná pozornost třem pilířům Lisabonské strategie – ekonomickému, sociálnímu a environmentálnímu – takovým způsobem, aby byla vždy v centru pozornosti kvalita života;

16.

zdůrazňuje hlavní roli podnikatelského a inovačního ducha. Vyzývá ke snížení administrativního zatížení, aby povzbudil podnikatele a aby spustil informační kampaně s cílem vylepšit obraz podnikatelů, brojit proti stigmatizaci neúspěchu a podpořit v Evropě podnikatelského ducha;

17.

se domnívá, že hlavní nedostatek Lisabonské strategie spočívá v jejím uskutečňování, zvláště pak samotnými členskými státy. Aby se této situaci zabránilo, musí být na Lisabonskou strategii kladen větší důraz a musí se stát transparentnější a demokratičtější. Výbor regionů podporuje požadavek (8) vytvořit informační kampaň na evropské úrovni, jejíž cílem by bylo informovat evropské občany o Lisabonské strategii a jejím dopadu na jejich každodenní život;

18.

za předpokladu, že by se Rada připojila k návrhu Komise jmenovat „paní Lisabonu“ nebo „pana Lisabonu“ na úrovni každého státu, aniž by se vytvořily nové administrativní struktury, vyzývá je, aby úzce spolupracovali s místními a regionálními samosprávami;

19.

lituje, že Komise neplánuje srovnávací evaluaci ani hodnotící žebříčky, čímž ztěžuje hodnocení a srovnatelnost reformního úsilí v členských státech. Sestavení hodnotících žebříčků a analýza existujících silných a slabých stránek na národní, a pokud je to nezbytné, též na regionální úrovni, by vedlo ke větší konkurenci a zvýšení tlaku na dosažení značných zlepšení při provádění reforem;

20.

vítá návrh Komise snížit nadbytek současných ročních zpráv a nahradit je jednou strategickou roční zprávou. Vyzývá členské státy k tomu, aby zapojily místní a regionální orgány do vypracování svých národních plánů, aby byla brána v úvahu místní a regionální specifika a priority při procesu zavádění Lisabonské strategie;

21.

opakuje, že strategií Komise se nepodařilo zapojit místní a regionální samosprávy a že rozvíjená spolupráce zůstala zejména na mezivládní úrovni. Proto žádá, aby Komise navrhla reformu otevřené metody koordinace tak, aby byly zapojeny místní a regionální orgány Výbor regionů, v souladu s Bílou knihou o dobré správě též vyzývá Komisi, aby jej konzultovala před schválením stanovisek uvedených v tomto článku;

22.

dále připomíná závazek Komise v rámci její iniciativy „Lépe vyvíjet zákonodárnou činnost“, aby vytvořila nástroj analýzy dopadu legislativních návrhů v socio-ekonomickém a environmentálním rámci, ale také aby dodala ke každému návrhu záznam o jeho dopadu v rámci subsidiarity. Výbor regionů očekává vývoj s velikým zájmem;

23.

tvrdí, že EU nedosáhne potřebné hladiny růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti, pokud makro-ekonomická situace v členských státech nebude v souladu s Lisabonskou strategií, a pokud se soudržnost ekonomických nástrojů společenství nezlepší;

24.

sdílí tento cíl, aby pakt stability a růstu (PSR), v souladu se smlouvou ES (9) mohl lépe vzít na vědomí účinky spojené s ekonomickou konjunkturou a životaschopností rozpočtových situací; domnívá se, že „celkové zhodnocení“ zmiňované v článku 104.6 smlouvy ES by mělo být upřesněno tím, že by se též uvedla doba investování veřejných orgánů, které se podílejí na provádění Lisabonské strategie a navrhuje tedy, aby byl Pakt stability a růstu revidován, stal se pružnější a bral v úvahu rozdílnou hospodářskou realitu v členských státech Evropské unie. To by se mělo dít bez ústupků v oblasti disciplíny, za plného respektování kritérií Paktu a bez toho, aniž by určité výdajové položky byly vyloučeny z výpočtu rozpočtového deficitu;

25.

schvaluje návrh Evropské komise, který usiluje o zvýšení finančních zdrojů určených na rozvoj transevropských sítí s tím, že dává zvláštní přednost nadnárodním projektům podporujícím intermodalitu a přechod na dlouhodobě udržitelné způsoby dopravy tak, aby se přispělo k vyřešení problému nárůstu dopravy a zvýšení obchodních toků;

26.

vítá, že Komise zařadila otázky o uplatňování principu země původu, vyjádřené zejména Výborem regionů, (10) do svého návrhu směrnice o službách; (11)

27.

lituje, že Komise nenaznačila konkrétní pokračování Bílé knihy o službách obecného zájmu; (12)

28.

považuje za nezbytné se v otázkách státních dotací zaměřit na zhodnocení horizontálních cílů v zájmu společenství jako je zaměstnanost, regionální rozvoj, vzdělání a výzkum, zejména podporou malých a středních inovačních podniků. Bylo by vhodné, aby Evropská unie místo snahy o dosažení cíle kvantitativního snížení státních dotací upřednostnila zlepšení systému státní podpory, a tím dlouhodobě zajistila dostatek kvalitních služeb;

29.

Na závěr Výbor regionů vybízí Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí a zajistila tak místním a regionálním samosprávám více právní ochrany a transparentnosti ve financování a ve spravování služeb obecného zájmu; Na závěr Výbor regionů vybízí Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí a tím zajistila místním a regionálním samosprávám více právní ochrany a transparentnosti ve financování a řízení služeb obecného zájmu;

30.

přebírá výzvu Komise ve prospěch zavedení inovačních pólů na regionální a komunální úrovni, které by spojily do sítě malé a střední inovační podniky, university a vhodné finanční a obchodní struktury;

31.

podporuje projekt spuštění paktu znalostí usilující o obnovu spojeného úsilí Unie a členských států o rozvoj vědy, inovací a vzdělání. Tento pakt by měl za cíl shromáždit různé programy spojené se znalostmi a stanovil by omezený seznam cílů, zahrnující různé subjekty politik znalostí v Evropě. Navrhuje, aby v budoucnosti členské státy věnovaly 3 % HNP na výzkum. Dále Výbor vyzývá všechny pravomocné orgány k vytvoření vlastních opatření, která by povzbudila studenty k tomu, aby se věnovali vědě;

32.

zdůrazňuje důležitou úlohu místních a regionálních orgánů při realizaci integrovaného pojetí vzdělání a celoživotního vzdělávání zaměřeného na společnost založenou na znalostech. Jak inovace pracovní etiky tak i studium cizích jazyků, jež je základním nástrojem pro podporu mobility, jsou základními prvky tohoto pojetí;

33.

objasňuje, že podstatnou součástí Lisabonské strategie je daňové rozlišení a vyzývá členské státy, aby vytvořily konkurenční daňové výhody tak, aby se zvýšily investice do soukromého sektoru i do výzkumu;

34.

podporuje vytvoření evropského paktu pro mládež, který se soustředí na problémy s nezaměstnaností a se sociální a profesionální integrací mladých lidí;

35.

požaduje vytvoření evropského programu v oblasti stárnutí, aby se využilo znalostí a zkušeností starších občanů Evropské unie;

36.

se domnívá, že by Lisabonská strategie nemohla fungovat bez vyjádření Evropské unie k mezinárodním otázkám, ve prospěch ohraničení globalizace díky účinnějším a rovnějším pravidlům, spojeným s konkurenceschopností, sociálními právy, životním prostředím a duševním vlastnictvím;

37.

je přesvědčen, že imigrace ze třetích zemí může umožnit znovuoživení evropské ekonomiky a přispět k její intelektuální obnově. Vzdává Komisi hold pro její snahu navrhnout nový přístup k otázkám legální imigrace;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předat přítomné usnesení Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě, lucemburskému a britskému předsednictví.