52004IP0004

P6_TA(2005)0004

Smlouva o Ústavě pro Evropu

Usnesení Evropského parlamentu o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu (dále jen "Ústava"),

- s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ve znění Jednotného evropského aktu a Amsterdamské smlouvy, Maastrichtské smlouvy a Niceské smlouvy,

- s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie [1],

- s ohledem na prohlášení Evropské rady z Laekenu [2],

- s ohledem na svá usnesení [3], která položila základy pro Ústavu pro Evropu,

- s ohledem na svá usnesení [4] připravující předešlé Mezivládní konference a svá usnesení [5], která hodnotila jejich výsledek těchto konferencí,

- s ohledem na návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou vzájemnou dohodou přijal ve dnech 13. června a 10. července 2003 Evropský konvent, jakož i na sváusnesení [6], která připravila a následně zhodnotila práci Konventu,

- s ohledem na stanoviska k Ústavě, která zaujal Výbor regionů [7] dne 17. listopadu 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor [8] dne 28. října 2004 na žádost Evropského parlamentu [9],

- s ohledem na názory, které vyjádřili zástupci regionálních sdružení, sociálních partnerů a platforem občanské společnosti na veřejném slyšení, které se konalo dne 25. listopadu 2004,

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství, Výboru pro rybolov, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, a Petičního výboru (A6-0070/2004),

vzhledem k těmto důvodům:

A. Evropská unie hrála v průběhu svého vývoje významnou úlohu při vytváření stále se zvětšujícího prostoru míru a prosperity, demokracie a svobody,spravedlnosti a bezpečnosti,

B. Ústava konsoliduje dosažené pokroky a přináší významná zlepšení, která jsou nezbytná k udržení a rozšiřování schopnosti Unie o dvaceti pěti a případně více členech jednat účinně doma i v zahraničí,

C. úsilí, které ke vzniku Ústavy vynakládal Evropský parlament už od prvních přímých voleb, bylo korunováno úspěchem Konventu, který vypracoval návrh na základě demokratického, reprezentativního a průhledného postupu, jenž zcela prokázal svou účinnost, a přihlédl k příspěvkům evropských občanů, což vedlo ke konsensu, který Mezivládní konference ponechala v podstatě beze změny,

D. Ústava, která je kompromisem, jenž musel být přijatelný pro všechny členské státy, nevyhnutelně nezahrnula některé návrhy, zejména návrhy Evropského parlamentu a Konventu, které by podle názoru jejich autorů Unii dále vylepšily a z nichž mnohé stále mohou být v budoucnu přijaty,

E. schválení návrhu Ústavy všemi vládami států Evropské unie dokazuje, že všechny zvolené vlády členských států považují tento kompromis za základ, na kterém si přejí v budoucnu společně pracovat, a bude nutné, aby každá z těchto vlád prokázala maximální politické odhodlání pro dosažení ratifikace do 1. listopadu 2006,

F. Ústava byla předmětem občasné kritiky, která zazněla při veřejných diskusích a která neodpovídá skutečnému obsahu a právním dopadům jejích ustanovení, neboť Ústava nepovede k vytvoření centralizovaného superstátu, neoslabí sociální rozměr Unie, nýbrž jej bude posilovat, a neopomíjí historické a duchovní kořeny Evropy, neboť se odvolává na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví;

1. dospívá k závěru, že z obecného hlediska představuje Ústava uspokojivý kompromis a obrovské zlepšení existujících smluv a bude znamenat, až bude uplatněna, viditelný přínos pro občany (a Evropský parlament a národní parlamenty jako jejich demokratické zástupce), pro členské státy (a jejich regionální a místní orgány) a pro účinné fungování institucí EU, a tedy pro Evropskou unii jako celek;

Vyjasnění povahy a cílů Unie

2. je potěšen skutečností, že Ústava lépe objasňuje občanům povahu a cíle Unie a vztahy mezi Unií a členskými státy, zejména z těchto důvodů:

a) složitý soubor evropských smluv je nahrazen jediným a jasnějším dokumentem, který stanoví cíle, pravomoci a jejich omezení, nástroje politik a orgány Unie;

b) je potvrzena dvojí legitimita Unie a je jasně stanoveno, že se jedná o unii států a občanů;

c) souhrn společných hodnot všech členských států, z nichž Evropská unie vychází a které vytvářejí pevné pouto mezi občany Unie, byl výslovně stanoven a rozšířen;

d) cíle Unie a zásady, kterými se řídí její činnost a vztahy Unie s členskými státy, jsou jasnější a lépe definované;

e) hospodářská, sociální a územní soudržnost se znovu potvrzuje jako cíl Unie;

f) obsahuje nová ustanovení s obecnou platností, která se týkají vysoké míry zaměstnanosti, prosazování rovnosti mužů a žen, odstranění všech druhů diskriminace, boje proti sociálnímu vyloučení a prosazování sociální spravedlnosti, sociální ochrany, vysoké úrovně vzdělávání, odborné přípravy a zdravotní péče, ochrany spotřebitele, prosazování udržitelného rozvoje a respektování služeb obecného zájmu;

g) přestane docházet k záměně mezi pojmy "Evropské společenství" a "Evropská unie", neboť Evropská unie se stane jedinou právnickou osobou a bude mít jednotnou strukturu;

h) zjednoduší a vyjasní se evropské legislativní akty a s nimi související terminologie a budou se používat srozumitelnější pojmenování: "evropské zákony" a "evropské rámcové zákony" nahradí současný systém více typů aktů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí atd.);

i) poskytuje záruky, že se Unie nikdy nestane centralizovaným a všemocným "superstátem":

- silný důraz na decentralizaci obsažený v hesle "jednotná v rozmanitosti",

- závazek "ctít národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně regionální a místní samosprávy",

- zásady svěřených pravomocí (na základě této zásady má Unie pouze ty pravomoci, které ji svěřily členské státy), subsidiarity a proporcionality,

- účast samotných členských států na systému rozhodování Unie a na schvalování všech jeho změn,

j) začlenění symbolů Unie do Ústavy zvýší povědomí občanů o orgánech Unie a jejich činnosti;

k) doložka o solidaritě mezi členskými státy zajistí, že se občané budou moci spolehnout na pomoc všech členských států Unie v případě teroristického útoku, přírodní katastrofy nebo pohromy zapříčiněné lidskou činností;

Větší účinnost a posílení role EU ve světě

3. je potěšen skutečností, že vstupem Ústavy v platnost budou moci orgány Unie plnit své úkoly efektivněji, a to zejména z těchto důvodů:

a) rozsah oblastí, v nichž budou vlády, které se scházejí v Radě, rozhodovat kvalifikovanou většinou a ne jednomyslným hlasováním, je výrazně rozšířen; tento faktor má zásadní význam, má-li Unie s dvaceti pěti členskými státy fungovat, aniž by byla její činnost blokována používáním práva veta;

b) předsednictví Evropské rady sbude trvat dva a půl roku namísto rotačního systému půlročního předsednictví;

c) po roce 2014 se sníží počet členů Komise a tyto funkce budou členské státy obsazovat na základě spravedlivého systému rotace;

d) výrazně se zvýší viditelnost Unie a posílí se úloha Unie jako celosvětového činitele:

- funkce vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční politiku a funkce komisaře pro vnější vztahy — dvě funkce, které se překrývají a působí zmatek — budou sloučeny do jediné funkce ministra zahraničních věcí Unie, který bude místopředsedou Komise, bude předsedat Radě pro zahraniční věci a bude moci hovořit jménem Unie v záležitostech, které jsou předmětem společného postoje Unie,

- bude existovat jednotný útvar pro vnější činnost s odpovědností ministra zahraničních věcí, který bude úzce spojen s Komisí a povede k posílení společenství Evropy,

- přidělení právní subjektivity Unii, jako tomu bylo v případě Evropského společenství, posílí postavení Unie v mezinárodních vztazích a umožní Unii podílet se na mezinárodních dohodách,

- možnost Unie rozvíjet společné struktury v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky bude posílena, přičemž bude zajištěna potřebná pružnost pro sladění rozdílných přístupů členských států k těmto otázkám;

e) bude snížen počet legislativních nástrojů Unie a počet postupů pro jejich přijímání, vyjasní se rozdíl mezi nástroji zákonodárné a výkonné moci;

f) činnost v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se bude řídit účinnějšími postupy s cílem dosáhnout konkrétního pokroku, pokud jde o otázky spravedlnosti, bezpečnosti a přistěhovalectví;

g) v několika dalších oblastech se usnadní používání úspěšné metody Společenství, jakmile k tomu bude politická vůle;

h) vznikne větší prostor pro pružné řešení otázek v případě, kdy nejsou všechny členské státy ochotny nebo schopny uplatňovat ve stejnou dobu určité politiky;

Více demokratické odpovědnosti

4. je potěšen skutečností, že občané budou mít lepší kontrolu nad činností Evropské unprostřednictvím zvýšené demokratické odpovědnosti, a to zejména na základě níže uvedených opatření:

a) přijetí všech právních předpisů Evropské unie bude podléhat předchozímu přezkoumání v národních parlamentech a až na několik výjimek také dvojímu schválení národními vládami (v Radě) a přímo voleným Evropským parlamentem; tak vysoká úroveň parlamentní kontroly neexistuje v žádné jiné podobné nadnárodní nebo mezinárodní struktuře;

b) všechny návrhy Evropské unie budou včas, předtím než Rada přijme postoj,předány národním parlamentům k projednání s ministry a parlamenty budou mít také právo vystoupit proti návrhům právních předpisů, pokud se domnívají, že přesahují kompetence Unie;

c) Evropský parlament bude mít zpravidla rovnocenné postavení jako Rada při rozhodování o právních předpisech Unie;

d) předsedu Komise bude volit Evropský parlament, čímž vznikne propojení s výsledky voleb do EP;

e) ministr zahraničních věcí Unie, kterého jmenuje Evropská rada po dohodě s předsedou Komise, se bude zodpovídat Evropskému parlamentu a Evropské radě;

f) nový rozpočtový postup bude vyžadovat schválení všech výdajů Evropské unie Radou i Parlamentem bez jakýchkoli výjimek, čímž se dostanou všechny výdaje pod plnou demokratickou kontrolu;

g) uplatňování přenesenýchlegislativních pravomocí Komise bude podléhat novému systému společné kontroly Evropského parlamentu a Rady, který umožní těmto orgánům zamítnout rozhodnutí Komise, se kterými nesouhlasí;

h) agentury, zejména Europol, budou pod větší parlamentní kontrolou;

i) při projednávání a přijímání právních předpisů Unie budou schůze Rady veřejné;

j) je posílena role Výboru regionů;

k) pokud jde o budoucí změny Ústavy, bude mít také Evropský parlament pravomoc předkládat návrhy a Konvent bude projednávat všechny návrhy na změny, pokud Parlament nerozhodne, že tento krok není nutný;

Více práv občanům

5. je potěšen skutečností, že práva občanů budou posílena v důsledku následujících opatření:

a) začlenění Charty základních práv do části II Ústavy, jež znamená, že všechna ustanovení právních předpisů EU a veškerá opatření orgánů EU nebo opatření založená na právních předpisech EU musí být v souladu s těmito normami;

b) Evropská unie má přistoupit k evropské Úmluvě o lidských právech, díky čemuž bude Unie podléhat stejné vnější kontrole jako členské státy;

c) nová ustanovení zjednoduší účast občanů, sociálních partnerů, reprezentativních sdružení a občanské společnosti na projednávání záležitostí týkajících se Unie;

d) zavedením evropské občanské iniciativy budou mít občané možnost předkládat návrhy k některým otázkám, pokud se domnívají, že uplatňování Ústavy vyžaduje právní akt Unie;

e) jednotlivci budou mít lepší přístup ke spravedlnosti, pokud jde o právo Evropské unie;

Závěry

6. schvaluje Ústavní smlouvu a bezvýhradně podporuje její ratifikaci;

7. je přesvědčen o tom, že Ústava poskytne stabilní a trvalý rámec pro budoucí rozvoj Evropské unie, který umožní její další rozšiřování a současně zajistí mechanismy pro její změnu, bude-li to nutné;

8. vyjadřuje svůj záměr využít nového práva iniciativy, které mu svěřuje Ústava, za účelem navrhnutí zlepšení textu Ústavy;

9. doufá, že se všem členským státům Unie podaří úspěšně dokončit ratifikaci do poloviny roku 2006;

10. opětovně žádá, aby bylo vyvinuto veškeré úsilí, aby byli evropští občané jasně a objektivně informováni o obsahu Ústavy; vyzývá v této souvislosti evropské instituce a členské státy, aby při seznamování občanů s textem Ústavy (ať již s plným zněním nebo se shrnutím jejích ustanovení) jednoznačně rozlišovaly prvky, které již platí podle stávajících Smluv, a nová ustanovení, která přináší Ústava, a to jak v zájmu poučení občanů, tak v zájmu vyjasnění obsahu diskusí; vyzývá je také k tomu, aby uznaly úlohu, kterou hrají v diskusích o ratifikaci Ústavy organizace občanské společnosti, a aby těmto organizacím umožnily získat dostatečnou podporu pro to, aby mohly do těchto diskusí v celé EU zapojit i své příznivce v zájmu aktivní účasti občanů na diskusích o ratifikaci Ústavy;

***

11. pověřuje předsedu Parlamentu, aby předal toto usnesení spolu se zprávou Výboru pro ústavní záležitosti vnitrostátním parlamentům členských států, Radě, Komisi a bývalým členům Evropského konventu a aby zajistil, že oddělení Parlamentu, a zejména jeho informační kanceláře, budou podávat podrobné informace o Ústavě a o postoji Parlamentu k Ústavě.

[1] Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

[2] Zasedání Evropské rady v Laekenu, Laekenské prohlášení o budoucnosti Unie, SN 273/01, 15.12.2001.

[3] Usnesení ze dne 14.2.1984 o návrhu Smlouvy o založení Evropské unie — Úř. věst. C 77, 19.3.1984, s. 53., zpravodaj: Altiero Spinelli; 1-1200/1983;Usnesení ze dne 11.7.1990 o směrech Evropského parlamentu týkajících se návrhu Ústavy pro Evropskou unii (Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 91, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0165/1990;Usnesení ze dne 12.12.1990 o ústavních základech Evropské unie — Úř. věst. C 19, 28.1.1991, s. 65, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0301/1990;Usnesení ze dne 10.2.1994 o Ústavě Evropské unie — Úř. věst. C 61, 28.2.1994, s. 155, zpravodaj: Fernand Herman; A3-0064/1994;Usnesení ze dne 25.10.2000 o začlenění smluv do Ústavy — Úř. věst. C 197, 12.7.2001, s. 186, zpravodaj: Olivier Duhamel; A5-0289/2000.

[4] Usnesení ze dne 14.3.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii — Úř. věst. C 96, 17.4.1990, s. 114., zpravodaj: David Martin; A3-0047/1990;Usnesení ze dne 11.7.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii — Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 97., zpravodaj: David Martin; A3-0166/1990;Usnesení ze dne 22.11.1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii — Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 219., zpravodaj: David Martin; A3-0270/1990; Usnesení ze dne 22.11.1990 obsahující stanovisko EP ke svolání Mezivládní konference o hospodářské a měnové unii a politické unii — Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 238., zpravodaj: David Martin, A3-0281/1990;Usnesení ze dne 17.5.1995 o fungování Smlouvy o Evropské unii s ohledem na Mezivládní konferencí v r. 1996 — Provádění a vývoj Unie- Úř. věst. C 151, 19.6.1995, s. 56, zpravodajové: Jean-Louis Bourlanges a David Martin; A4-0102/1995;Usnesení ze dne 13.3.1996 obsahující (i) stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference, (ii) hodnocení práce reflexní skupiny a stanovení politických priorit Evropského parlamentu s ohledem na Mezivládní konferenci - Úř. věst C 96, 1.4.1996, s. 77, zpravodajové: Raymonde Dury a Hanja Maij-Weggen; A4-0068/1996;Usnesení ze dne 18.11.1999 o přípravě reformy smluv a o následující Mezivládní konferenci - Úř. věst. C 189, 7.7.2000, s. 222, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0058/1999;Usnesení ze dne 3.2.2000 o svolání Mezivládní konference-Úř. věst. C 309, 27.10.2000, s. 85., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0018/2000;Usnesení ze dne 16.3.2000 o vypracování Charty základních práv Evropské unie — Úř. věst. C 377, 29.12.2000, s.329, zpravodajové: Andrew Duff a Johannes Voggenhuber, A5-0064/2000.Usnesení ze dne 13.4.2000 o návrzích Evropského parlamentu pro Mezivládní konferenci - Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 409, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0086/2000;.

[5] Usnesení ze dne 16.1.1986 o postoji Evropského parlamentu k Jednotnému aktu, který schválila ve dnech 16. a 17. prosince 1985 Mezivládní konference — Úř. věst. C 36, 17.2.1986, s. 144, zpravodaj: Altiero Spinelli, A2-0199/1985;Usnesení ze dne 11.12.1986 o Jednotném evropském aktu — Úř. věst. C 7, 12.1.1987, s. 105, zpravodaj: Luis Planas Puchades; A2-0169/1986;Usnesení ze dne 7.4.1992 o výsledcích Mezivládní konference — Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 81., zpravodajové: David Martin, Fernand Herman; A3-0123/1992;Usnesení ze dne 19.11.1997 o Amsterdamské smlouvě — Úř. věst. C 371, 8.12.1997, s. 99., zpravodajové: Íñigo Méndez de Vigo a Dimitris Tsatsos; A4-0347/1997;Usnesení ze dne 31.5.2001 o Niceské smlouvě a o budoucnosti Evropské unie — Úř. věst. C 47 E, 21.2.2002, s. 108., zpravodajové: Íñigo Méndez de Vigo a António José Seguro; A5-0168/2001;.

[6] Usnesení ze dne 29.11.2001 o procesu vytváření Ústavy a o budoucnosti Unie — Úř. věst. C 153 E, 27.6.2002, s. 310, zpravodajové: Jo Leinen a Íñigo Méndez de Vigo, A5-0368/2001;Usnesení ze dne 24.9.2003 o návrhu Smlouvy základající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference — Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 255, zpravodajové: José María Gil-Robles Gil-Delgado a Dimitris Tsatsos, A5-0299/2003;.

[7] CdR 354/2003 v konečném znění, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.

[8] CESE 1416/2004, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.

[9] Body 8.2 a 8.3, P6_PV(2004)09-14.

--------------------------------------------------