52004DC0656

V Bruselu dne 6. října 2004

KOM(2004) 656 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Doporučení Evropské komise týkající se pokroku Turecka na cestě k přistoupení

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Doporučení Evropské komise týkající se pokroku Turecka na cestě k přistoupení

Úvod

Vztahy mezi Tureckem a Evropskou unií mají dlouhou historii. V roce 1963 Turecko a EHS uzavřely dohodu o přidružení obsahující perspektivu členství. V roce 1995 byla vytvořena celní unie a v prosinci 1999 Evropská rada na svém zasedání v Helsinkách dospěla k názoru, že Turecko je kandidátem na přistoupení k EU. Na zasedání Evropské rady v Kodani bylo stanoveno, že „pokud se Evropská rada v prosinci 2004 na základě zprávy a doporučení Komise rozhodne, že Turecko splňuje kodaňská politická kritéria, Evropská unie s Tureckem neprodleně zahájí jednání o přistoupení“. Tyto závěry byly potvrzeny na zasedání Evropské rady v Bruselu v červnu 2004.

Ve významných obdobích evropské historie mělo Turecko značný vliv na evropskou politiku. Je členem všech ostatních významných evropských organizací a od druhé světové války výrazně přispívá k utváření evropských politik.

V rámci mandátu, který Komise obdržela v Kodani v roce 2002, je v tomto sdělení vyjádřeno doporučení Komise a v příloze jsou uvedeny závěry pravidelné zprávy o Turecku. Pravidelná zpráva obsahuje informace o pokroku, který Turecko učinilo na cestě k přistoupení za posledních dvanáct měsíců. Kromě toho zpráva posuzuje výkon Turecka při plnění politických a ekonomických přístupových kritérií od rozhodnutí přijatého na zasedání Evropské rady v Helsinkách v roce 1999. Doporučení a přiložené dokumenty poskytnou základ pro rozhodnutí Evropské rady, které bude mít obecný politický význam pro budoucnost Evropské unie.

Útvary Komise navíc posoudily otázky plynoucí z perspektivy členství Turecka. Závěry posouzení jsou uvedeny v tomto sdělení.

Na jejich základě byla vypracována strategie sestávající ze tří pilířů. První pilíř se týká spolupráce, která by měla posílit a podpořit turecký reformní proces, zejména ve vztahu k pokračujícímu naplňování kodaňských politických kritérií. Tato spolupráce bude vycházet z přezkoumaného přístupového partnerství, v němž budou stanoveny zejména priority při provádění procesu reforem, a z aktualizované předvstupní strategie. Ve druhém pilíři jsou navrženy zvláštní podmínky pro vedení přístupových jednání s Tureckem. Obsahují řadu předběžných obecných směrů pro přípravu přístupových jednání, jimiž by se bylo možné řídit, pokud by Evropská rada přijala v prosinci rozhodnutí v takovém smyslu. V třetím pilíři se navrhuje zásadním způsobem posílit politický a kulturní dialog, který by sblížil občany členských států EU a Turecka. Přistoupení Turecka by muselo být důkladně připraveno, aby umožnilo hladké začlenění přispívající k úspěchům padesáti let evropské integrace. Jedná se o proces, jehož výsledek nelze předem zaručit. Bez ohledu na výsledky jednání nebo následného ratifikačního procesu musí vztahy mezi EU a Tureckem zajišťovat, že Turecko zůstane plně zakotveno v evropských strukturách.

Posouzení politických kritérií

Po desetiletích sporadického pokroku se Turecko, zejména po volbách v roce 2002, výrazně legislativně a institucionálně přiblížilo k evropským standardům. Politické reformy jsou obsaženy zejména ve dvou hlavních ústavních reformách, které proběhly v roce 2001 a v roce 2004, a v osmi legislativních balíčcích, které parlament přijal v období od února 2002 do července 2004. Vztahy mezi civilní a vojenskou sférou se vyvíjejí směrem k evropským standardům. Soudní systém byl upraven řadou významných změn, včetně zrušení státních bezpečnostních soudů. Probíhá reforma veřejné správy. Pokud jde o lidská práva, Turecko uznává primát mezinárodního a evropského práva. Do velké míry dosáhlo souladu s mezinárodními úmluvami a rozsudky, například zcela zrušilo trest smrti a propustilo osoby, které byly vězněny za vyjádření názorů nepropagujících násilí. Přestože v praxi stále ještě existují některá omezení, byl rozsah základních svobod tureckých občanů, například svoboda projevu a shromažďování, podstatně rozšířen. Občanská společnost se rozvíjí. Začala být uznávána kulturní práva Kurdů. Na všech místech byl zrušen výjimečný stav. Přestože je situace stále obtížná, začal v jihovýchodní části země proces normalizace. Závěrem lze uvést, že v rámci posíleného politického dialogu turecká zahraniční politika pozitivně přispívá k regionální stabilitě.

Turecko výrazně pokročilo v procesu politických reforem, zejména díky dalekosáhlým ústavním a legislativním změnám přijatým v průběhu posledních let v souladu s prioritami stanovenými v přístupovém partnerství. Nicméně zákon o sdruženích, nový trestní zákoník a zákon o intermediačních odvolacích soudech dosud nevstoupily v platnost. Kromě toho je ještě nutné přijmout trestní řád, právní předpisy zřizující soudní policii a zákon o výkonu trestů a opatření.

Turecko vynakládá velké úsilí na řádné provádění uvedených reforem. Přesto je nutné toto provádění dále upevňovat a rozšiřovat. Platí to zejména pro politiku nulové tolerance v boji proti mučení a špatnému zacházení a pro posílení a provádění ustanovení týkajících se svobody slova, svobody vyznání, práv žen, práv odborů a práv menšin.

S ohledem na celkový pokrok reforem a za předpokladu, že Turecko uvede v platnost výše uvedené právní předpisy, se Komise domnívá, že Turecko dostatečně splňuje politická kritéria, a doporučuje zahájit přístupová jednání.

Nezvratnost reformního procesu a jeho provádění, zejména v oblasti základních svobod, bude muset být potvrzeno v delším časovém období. Navíc se acquis související s politickými kritérii stále rozvíjí, zejména v důsledku Ústavy pro Evropu. Turecko by mělo tento vývoj pozorně sledovat.

Turecko aktivně podporovalo a podporuje úsilí o vyřešení kyperského problému. Souhlasilo se řešením uvedeným v mírovém plánu generálního tajemníka OSN. Evropská rada na svém zasedání v červnu 2004 vyzvala Turecko k uzavření jednání s Komisí, jednající jménem Společenství, a jeho 25 členskými státy o úpravě dohody z Ankary s ohledem na přistoupení nových členských států. Komise očekává kladnou reakci Turecka na návrh protokolu o nezbytných změnách, které mu předala v červenci 2004. Kromě toho je nutné poznamenat, že všechna přístupová jednání probíhají v rámci mezivládní konference, na níž jsou zastoupeny všechny členské státy EU.

Závěry pravidelné zprávy, které obsahují i informace o pokroku Turecka při plnění ostatních kritérií pro členství, je možno nalézt v příloze Závěry pravidelné zprávy o Turecku .

Posouzení otázek plynoucích z perspektivy členství turecka v EU

Přistoupení Turecka k Unii bude představovat velkou výzvu pro EU i pro Turecko. Pokud by bylo úspěšně provedeno, přineslo by všem zúčastněným významné příležitosti. Posouzení otázek plynoucích z perspektivy členství Turecka ukazuje, že nezbytná příprava před přistoupením bude pokračovat ještě ve značné části příštího desetiletí. EU se v průběhu tohoto období bude vyvíjet a Turecko by se mělo změnit ještě radikálněji. Vyvíjet se bude i acquis, neboť bude reagovat na potřeby EU složené z 27 nebo více států. Jeho vývoj může brát předem v úvahu výzvy a příležitosti související s přistoupením Turecka.

Na základě současných politik a znalostí EU Komise určila několik hlavních témat, která bude možno v nadcházejících letech analyzovat a zvažovat:

- Přistoupení Turecka by se lišilo od předchozích rozšíření z důvodů kombinovaného dopadu počtu obyvatel, zeměpisného umístění a hospodářského, bezpečnostního a vojenského potenciálu Turecka. Tyto faktory Turecku umožňují přispívat k regionální a mezinárodní stabilitě. Vyhlídka přistoupení by měla vést ke zlepšení bilaterálních vztahů mezi Tureckem a jeho sousedy v souladu se zásadou usmíření, na níž je založena Evropská unie. Zároveň s tím vzroste očekávání týkající se politik EU vůči těmto regionům, vzhledem k politickým a ekonomickým vazbám, jimiž jsou s Tureckem spojeny. Velký význam bude mít to, do jaké míry se EU zhostí výzvy stát se ve střednědobém horizontu plně samostatným hráčem na politické scéně tradičně nestabilních regionů, včetně Blízkého východu a Kavkazu.

- Turecko v současné době prochází procesem radikální změny, včetně rychlého vývoje mentality. Je v zájmu všech, aby současný transformační proces pokračoval. Turecko by bylo významným vzorem většinově muslimské země dodržující takové základní zásady, jakými jsou svoboda, demokracie, úcta k lidským právům a základním svobodám a zásada právního státu.

- Hospodářský dopad přistoupení Turecka k EU by byl pozitivní, ale relativně malý, což je dáno jednak skromnějším rozměrem tureckého hospodářství, jednak stupněm hospodářské integrace před přistoupením. Do značné míry bude záviset na budoucím hospodářském vývoji Turecka. Zahájení přístupových jednání by Turecku pomohlo pokračovat v úsilí o zajištění makroekonomické stability a o podporu investic, růstu a sociálního rozvoje. Za těchto podmínek se očekává, že HDP Turecka poroste rychleji než průměrný HDP EU.

- Přistoupení Turecka, země se střední úrovní příjmů, by zvýšilo regionální ekonomické rozdíly v rozšířené EU podobným způsobem, jakým tomu bylo při nejnovějším rozšířením, a představovalo by velkou výzvu pro politiku soudržnosti. Turecko by mělo po dlouhou dobu nárok na značnou podporu ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Mnohé regiony současných členských států, které nyní čerpají ze strukturálních fondů, by mohly na základě současných pravidel ztratit nárok na podporu.

- Začlenění Turecka do vnitřního trhu by bylo přínosné. Záleží ovšem nejen na plnění současných povinností vyplývajících z celní unie, ale také na provedení horizontálnějších reforem, například posílení správy a řízení podniků a posílení regulačních rámců, zvýšení boje proti korupci a na významném zlepšením fungování soudů.

- V současné době žijí v EU tři miliony Turků, což je nejpočetnější skupina státních příslušníků třetí země pobývajících legálně v EU. Odhady o další migraci z Turecka po přistoupení se v různých dostupných studií liší. Lze mít za to, že dlouhá přechodná období a stálá ochranná doložka vyloučí vážné narušení trhu práce EU. Populační dynamika Turecka by však mohla vyvážit stárnutí obyvatelstva v EU. V tomto ohledu má EU také velký zájem na tom, aby se v průběhu příštího desetiletí v Turecku uskutečnily reformy školství a odborné přípravy a aby se do těchto oblastí investovalo.

- Jedním z nejvýznamnějších hospodářských a sociálních odvětví je v Turecku zemědělství, a proto by se mu musela věnovat zvláštní pozornost. Turecko by muselo pokračovat v úsilí o rozvoj venkova a zlepšování administrativní kapacity, aby vytvořilo co nejpříznivější podmínky pro úspěšnou účast ve společné zemědělské politice. Turecko by potřebovalo značnou dobu na zvýšení konkurenceschopnosti řady zemědělských odvětví, aby zabránilo velkým ztrátám příjmů tureckých zemědělců. Podle současných politik by Turecko mělo nárok na značnou podporu. Ve veterinární oblasti by bylo nutné vynaložit velké úsilí na zlepšení zdravotního stavu zvířat a na posílení kontrol na východních hranicích, aby se předešlo závažným problémům po přistoupení.

- Přistoupení Turecka by EU pomohlo zajistit lepší cesty pro dodávky energetických surovin. Pravděpodobně by si vyžádalo rozvoj politik EU pro řízení vodních zdrojů a související infrastruktury. Řádné uplatňování ostatních politik EU v oblasti životního prostředí, dopravy, energetiky a ochrany spotřebitelů ze strany Turecka by mělo značný pozitivní vliv i na občany jiných zemí EU, neboť tyto oblasti mívají výrazný přeshraniční dopad.

- Správa nových dlouhých vnějších hranic EU by představovala velkou politickou výzvu a vyžadovala by značné investice. Zvládání migrace a azylu, boj proti organizovanému zločinu, terorismu a obchodování s lidmi i pašování drog a zbraní by byly usnadněny užší spoluprací před přistoupením i po něm.

- Rozpočtový dopad členství Turecka v EU bude možné vyhodnotit teprve po vymezení parametrů pro finanční vyjednávání s Tureckem v rámci finančních výhledů na období po roce 2014. Povaha a výše převodů do Turecka by závisela na řadě proměnlivých faktorů, například na politikách EU a na zvláštních ujednáních dohodnutých při jednání s Tureckem i na rozpočtových ustanoveních platných v dané době, zejména pokud jde o celkové rozpočtové stropy. Je však jasné, že rozpočtový dopad podle současných politik by byl značný.

- Pokud jde o instituce, přistoupení Turecka vyhodnocené na základě Ústavy pro Evropu by výrazně ovlivnilo počet křesel současných členských států v Evropském parlamentu, a to především u středně velkých a velkých států. V Radě by Turecko mělo důležitý hlas v procesu přijímání rozhodnutí, neboť podíl jeho obyvatelstva by se projevil v jejím hlasovacím systému. Dopad v Komisi by byl méně výrazný vzhledem k plánovanému snížení členů Komise od roku 2014.

Posilování a podpora reformního procesu s tureckem

Celkově je nutné důrazně pokračovat v provádění reforem. Konkrétně je nutné na všech úrovních tureckého státu rozhodně usilovat o provádění politiky nulové tolerance vůči mučení, aby přetrvávající případy zcela vymizely. Důležitý je také další rozvoj občanské společnosti. Potřeba upevnit a rozšířit politickou reformu se vztahuje také na normalizaci a rozvoj jihovýchodní části státu, včetně opatření na zlepšení hospodářské a sociální situace a iniciativ na usnadnění návratu přemístěných osob. Je také nutné, aby Kurdové mohli plně požívat práv a svobod. Další kroky musejí být učiněny i při řešení specifického problému nemuslimských náboženských společenství a odborových svazů.

Pro zajištění udržitelnosti a nezvratnosti politického reformního procesu by EU měla nadále podrobně sledovat pokrok politických reforem na základě přístupového partnerství, v němž jsou stanoveny priority reformního procesu. Komise po analýze uvedené v pravidelné zprávě navrhuje přezkoumat přístupové partnerství na jaře 2005. Obecný přezkum upevňování a rozšiřování politických reforem se bude od konce roku 2005 provádět jednou za rok. Za tímto účelem Komise předloží první zprávu Evropské radě v prosinci 2005. Pokrok jednání bude záviset na tempu reforem.

V souladu se Smlouvou o Evropské unii a s Ústavou pro Evropu doporučí Komise přerušení jednání v případě vážného a trvalého porušování zásady svobody, zásady demokracie, úcty k lidským právům a základním svobodám a zásady právního státu, na nichž je Unie založena. Rada by měla o takovém doporučení rozhodnout kvalifikovanou většinou.

Posílený politický dialog a pravidelné sledování musí pokračovat i po zahájení přístupových jednání. Stejně jako v minulosti budou doplněny odbornou pomocí Komise. Bude nutné také pokračovat v dialogu v oblasti hospodářství, s jasným odkazem na acquis, a zejména na metody koordinace hospodářských politik používané uvnitř EU.

Na základě nástrojů vytvořených v minulých letech, například twinningu, vzájemného posuzování a TAIEXu, by EU měla nadále napomáhat Turecku při dosahování nezbytné právní a skutečné konvergence. Předvstupní strategie pro Turecko by měla být aktualizována a měla by se zaměřit na priority nastíněné v přezkoumaném přístupovém partnerství, které bude vycházet z pravidelné zprávy a z posouzení témat plynoucích z perspektivy přistoupení Turecka. Je třeba vypracovat konkrétní iniciativy pro řešení socio-ekonomického rozvoje jihovýchodní části země, a to také mobilizací značné části podpory, kterou Turecku poskytuje Společenství.

Až do roku 2006 bude finanční a technická pomoc EU pro přípravu Turecka dále poskytována na základě předvstupního nástroje pro Turecko, který přijala Rada v prosinci 2001. Komise navrhla Radě vytvořit nový předvstupní nástroj (IPA), z něhož by Turecko mohlo čerpat od roku 2007 a který by vycházel ze současných předvstupních nástrojů Phare, ISPA a SAPARD. V rámci příštího finančního výhledu Komise navrhne zvýšení částek přidělených Turecku.

Obecné směry pro vedení přístupových jednání

Z výše shrnutého posouzení vyplynulo, že jak EU, tak Turecko budou potřebovat značně dlouhé období na vytvoření podmínek umožňujících hladkou integraci Turecka do EU. Je to nutné nejen pro ochranu soudržnosti a efektivního fungování Unie, ale také jako ochrana Turecka před povinností uplatňovat politiky, které mohou být nevhodné pro jeho úroveň rozvoje.

Přístupová jednání budou probíhat na mezivládní konferenci, která přijímá rozhodnutí jednomyslně. Rámec jednání bude muset brát v úvahu zvláštní problémy související s přistoupením Turecka. Přesné parametry pro vedení jednání se vypracují po přijetí rozhodnutí o zahájení jednání a budou vycházet z níže uvedených obecných směrů.

Okamžitě po formálním zahájení přístupových jednání Komise zorganizuje souhrnný proces zkoumání acquis, zvaný screening, s cílem vysvětlit ho a získat předběžný přehled o otázkách, které by mohly vyvstat v průběhu jednání. Jednání budou komplexní a budou se zabývat jak problémy Turecka při uplatňování acquis, tak potřebou přijmout ustanovení usnadňující harmonickou integraci Turecka do EU. Příkladem prvního je uplatňování společné zemědělské politiky v Turecku a příkladem druhého politika soudržnosti v EU. Třetím příkladem jsou pravidla volného pohybu osob. Je pravděpodobné, že stejně jako při předchozích rozšířeních, bude nutné přijmout zásadní a specifická opatření, která budou v některých oblastech platit během dlouhých přechodných období. V případě volného pohybu osob lze uvažovat o stálých ochranných opatřeních. Komise během jednání provede podobnější analýzy a navrhne konkrétní přístup k těmto otázkám.

Podstata jednání bude rozdělena do několika kapitol a každá kapitola se bude vztahovat na určitou politickou oblast. Komise doporučí Turecku zahájit jednání o každé kapitole, jakmile se bude domnívat, že Turecko je již dostatečně připraveno. U některých kapitol s ekonomickým rozměrem bude podmínkou pro zahájení jednání existence fungujícího tržního hospodářství.

Kritéria pro předběžné uzavření každé kapitoly, případně kritéria pro otevření kapitoly, budou muset být vymezena před zahájením jednání o dané kapitole. Mohla by se týkat harmonizace právních a správních předpisů a uspokojivého pokroku při jejich uplatňování. Kromě toho by před zahájením jednání o určité kapitole měly být splněny právní závazky vyplývající z dohody o přidružení a z celní unie, a to zejména závazky související s acquis.

Proces jednání nebude záviset pouze na konvergenci Turecka s EU. Jak uvedla Evropská rada v červenci 1993, EU se bude muset sama připravit, protože významným hlediskem, k němuž se přihlíží v zájmu Unie i kandidátských zemí, je schopnost Unie přijímat nové členy a zároveň udržovat energii evropské integrace. Dosud provedená analýza přistoupení Turecka nenaznačuje, že by bylo nutné významným způsobem upravovat politiky související s vnitřním trhem. Jednání se budou jako vždy zakládat na existujícím acquis. Ovšem před přistoupením ještě může vyvstat potřeba toto acquis upravit. V každém případě bude EU muset vymezit svůj finanční výhled na období od roku 2014 před tím, než se začnou řešit finanční dopady některých kapitol jednání. Bude nutné přijmout opatření přihlížející ke zvláštní situaci Turecka. EU bude muset také přemýšlet o posílení politik v oblastech, které byly při hodnocení problémů vyplývajících z perspektivy členství Turecka označeny za nejvýznamnější, například vnější hranice a zahraniční politika.

Turecko by mohlo nejvíce přispět k úspěšnému ukončení celého přístupového procesu rozhodným prováděním reformy. Vedení jednání a vyhlídka přistoupení by měly v Turecku přispět k dalším politickým, sociálním, kulturním a ekonomickým reformám. Konečný výsledek bude muset být potvrzen Evropským parlamentem, státy EU a Tureckem.

Posílení dialogu mezi Evropskou unií a Tureckem

Nutnost posílit dialog o řadě témat týkajících se vztahů mezi EU a Tureckem je zcela zřejmá. Je nutné vyřešit několik důležitých otázek, které se nevztahují přímo k EU jako takové. Měla by být vytvořena fóra, na nichž by se mohli setkávat příslušníci členských států a Turecka a hovořit o svých obavách a způsobech, jakým vnímají druhou stranu, upřímným a otevřeným způsobem. Do této oblasti spadá i dialog o rozdílech v kultuře, náboženství, o otázkách migrace, právech menšin a terorismu. Nejvýznamnější roli by v tomto dialogu podporovaném EU měla hrát občanská společnost. Komise navrhne, jakým způsobem by bylo možno takový dialog v budoucnosti podporovat.

Závěry a doporučení

S ohledem na výše uvedené Komise předkládá tyto závěry a doporučení:

Turecko výrazně pokročilo v procesu politických reforem, zejména díky dalekosáhlým ústavním a legislativním změnám přijatým v průběhu posledních let v souladu s prioritami uvedenými v přístupovém partnerství. Nicméně zákon o sdruženích, nový trestní zákoník a zákon o odvolacích soudech středního stupně dosud nevstoupily v platnost. Kromě toho je ještě nutné přijmout trestní řád, právní předpisy zřizující soudní policii a zákon o výkonu trestů a opatření.

Turecko vynakládá velké úsilí na řádné provádění uvedených reforem. Přesto je nutné toto provádění dále upevňovat a rozšiřovat. Platí to zejména pro politiku nulové tolerance v boji proti mučení a špatnému zacházení a pro posílení a provádění ustanovení týkajících se svobody slova, svobody vyznání, práv žen, práv odborů, norem Mezinárodní organizace práce, včetně práv odborů, a práv menšin.

S ohledem na celkový pokrok při provádění reforem, a za předpokladu, že Turecko uvede v platnost zbývající právní předpisy uvedené v odstavci 1, se Komise domnívá, že Turecko dostatečně splňuje politická kritéria, a doporučuje zahájit přístupová jednání. Nezvratnost reformního procesu a jeho provádění, zejména v oblasti základních svobod, bude muset být potvrzeno v delším časovém období.

Je vhodné postupovat podle strategie založené na třech pilířích. První pilíř se týká spolupráce zaměřené na posílení a podporu reformního procesu v Turecku, zejména ve vztahu k pokračujícímu naplňování kodaňských politických kritérií. Pro zajištění udržitelnosti a nezvratnosti tohoto procesu by EU měla nadále podrobně sledovat pokrok politických reforem na základě přístupového partnerství, v němž jsou stanoveny priority pro další reformy. Obecný přezkum pokroku politických reforem se bude provádět od konce roku 2005 jednou ročně. Za tímto účelem Komise předloží první zprávu Evropské radě v prosinci 2005. Pokrok jednání bude záviset na tempu reforem.

V souladu se Smlouvou o Evropské unii a s Ústavou pro Evropu Komise doporučí přerušení jednání v případě vážného a trvalého porušování zásady svobody, zásady demokracie, úcty k lidským právům a základním svobodám a zásady právního státu, na nichž je Unie založena. Rada o takovém doporučení rozhodne kvalifikovanou většinou.

Druhý pilíř se týká zvláštních podmínek pro vedení přístupových jednání s Tureckem. Přístupová jednání budou probíhat v rámci mezivládní konference, která bude rozhodovat jednomyslně a budou na ní zastoupeny všechny členské státy EU. Jednání budou komplexní. Komise stanoví kritéria pro předběžné uzavření každé kapitoly, případně i pro její otevření, včetně harmonizace právních předpisů a uspokojivého pokroku při uplatňování acquis. Před zahájením jednání o určité kapitole budou muset být splněny příslušné existující právní závazky související s acquis. Je možné, že budou nutná dlouhá přechodná období. V některých oblastech, jakými jsou například strukturální politiky a zemědělství, bude možná třeba přijmout zvláštní opatření a v oblasti volného pohybu pracovníků lze uvažovat o trvalých ochranných opatřeních. Finanční a institucionální dopad přistoupení Turecka bude významný. Jednání budou moci být uzavřena teprve poté, až EU vymezí svůj finanční výhled na období od roku 2014. Komise bude navíc během jednání sledovat schopnost Unie přijímat nové členy a prohlubovat integraci a bude přitom plně přihlížet k cílům Smlouvy v oblasti společných politik a solidarity.

Třetí pilíř navrhuje zásadním způsobem posílit politický a kulturní dialog, který by sblížil občany členských států EU a Turecka. Nejvýznamnější roli by v tomto dialogu podporovaném EU měla hrát občanská společnost. Komise navrhne, jakým způsobem by bylo možno takový dialog podporovat.

Komise je přesvědčena, že proces jednání bude mít zásadní význam pro směřování dalších tureckých reforem. Jedná se o proces, jehož výsledek nelze předem zaručit. Bez ohledu na výsledky jednání nebo následného ratifikačního procesu musí vztahy mezi EU a Tureckem zaručit, že Turecko zůstane plně zakotveno v evropských strukturách. Přistoupení Turecka by muselo být důkladně připraveno, aby umožnilo hladké začlenění posilující úspěchy padesáti let evropské integrace.

Annex: Conclusions of the Regular Report on Turkey

When the European Council of December 1999 decided that Turkey is a candidate for accession, Turkey was considered to have the basic features of a democratic system while at the same time displaying serious shortcomings in terms of human rights and protection of minorities. In 2002, the Commission noted in its Regular Report that the decision on the candidate status of Turkey had encouraged the country to make noticeable progress with the adoption of a series of fundamental, but still limited, reforms. At that time, it was clear that most of those measures had yet to be implemented and that many other issues required to meet the Copenhagen political criteria had yet to be addressed. On that basis, the European Council decided in December 2002 to re-examine Turkey’s fulfilment of the political criteria at the end of 2004.

Political reforms, in line with the priorities in the Accession Partnership, have been introduced by means of a series of constitutional and legislative changes adopted over a period of three years (2001-2004). There have been two major constitutional reforms in 2001 and 2004 and eight legislative packages were adopted by Parliament between February 2002 and July 2004. New codes have been adopted, including a Civil Code and a Penal Code. Numerous other laws, regulations, decrees and circulars outlining the application of these reforms were issued. The government undertook major steps to achieve better implementation of the reforms. The Reform Monitoring Group, a body set up under the chairmanship of the deputy Prime Minister responsible for Human Rights, was established to supervise the reforms across the board and to solve practical problems. Significant progress took place also on the ground; however, the implementation of reforms remains uneven.

On civil-military relations, the government has increasingly asserted its control over the military. In order to enhance budgetary transparency the Court of Auditors was granted permission to audit military and defence expenditures. Extra-budgetary funds have been included in the general budget, allowing for full parliamentary control. In August 2004, for the first time a civilian was appointed Secretary General of the National Security Council. The process of fully aligning civil-military relations with EU practice is underway; nevertheless, the armed forces in Turkey continue to exercise influence through a series of informal mechanisms.

The independence and efficiency of the judiciary were strengthened, State Security Courts were abolished and some of their competencies were transferred to the newly-created Serious Felony Courts. The legislation to establish Intermediate Courts of Appeal was recently adopted, but the draft new Code of Criminal Procedure, the draft Laws on the Establishment of the Judicial Police and on the Execution of Punishments still await adoption.

Since 1 January 2004, Turkey has been a member of the Council of Europe’s Group of States Against Corruption (GRECO). A number of anti-corruption measures have been adopted, in particular by establishing ethical rules for public servants. However, despite these legislative developments, corruption remains a serious problem in almost all areas of the economy and public affairs.

Concerning the general framework for the respect of human rights and the exercise of fundamental freedoms, Turkey has acceded to most relevant international and European conventions and the principle of the supremacy of these international human rights conventions over domestic law was enshrined in the Constitution. Since 2002 Turkey has increased its efforts to execute decisions of the European Court of Human Rights. Higher judicial bodies such as the Court of Cassation have issued a number of judgments interpreting the reforms in accordance with the standards of the European Court, including in cases related to the use of the Kurdish language, torture and freedom of expression. Retrials have taken place, leading to a number of acquittals. Leyla Zana and her former colleagues, who were released from prison in June 2004, are to face a further retrial, following a decision by the Court of Cassation.

The death penalty was abolished in all circumstances according to Protocol No 13 to the European Convention on Human Rights, which Turkey signed in January 2004. Remaining references to the death penalty in existing legislation were removed. Further efforts have been made to strengthen the fight against torture and ill-treatment, including provisions in the new Penal Code. Pre-trial detention procedures have been aligned with European standards, although detainees are not always made aware of their rights by law enforcement officers. The authorities have adopted a zero tolerance policy towards torture and a number of perpetrators of torture have been punished. Torture is no longer systematic, but numerous cases of ill-treatment including torture still continue to occur and further efforts will be required to eradicate such practices.

As regards freedom of expression, the situation has improved significantly, but several problems remain. The situation of individuals sentenced for non-violent expression of opinion is now being addressed and several persons sentenced under the old provisions were either acquitted or released. Constitutional amendments and a new press law have increased press freedoms. The new law abrogates sanctions such as the closure of publications, the halting of distribution and the confiscation of printing machines. However, in a number of cases journalists and other citizens expressing non-violent opinion continue to be prosecuted. The new Penal Code provides only limited progress as regards freedom of expression.

If adopted, the new Law on Associations, initially passed in July 2004 and then vetoed by the President, will be significant in terms of reducing the possibility of state interference in the activities of associations and will contribute towards the strengthening of civil society. Despite measures taken to ease restrictions on demonstrations, there are still reports of the use of disproportionate force against demonstrators.

Although freedom of religious belief is guaranteed by the Constitution, and freedom to worship is largely unhampered, non-Muslim religious communities continue to experience difficulties connected with legal personality, property rights, training of clergy, schools and internal management. Appropriate legislation could remedy these difficulties. Alevis are still not recognised as a Muslim minority.

As regards economic and social rights, the principle of gender equality has been strengthened in the Civil Code and the Constitution. Under the new Penal Code, perpetrators of “honour killings” should be sentenced to life imprisonment, virginity tests will be prohibited without a court order and sexual assault in marriage will qualify as a criminal offence. The situation of women is still unsatisfactory; discrimination and violence against women, including “honour killings”, remain a major problem. Children’s rights were strengthened, but child labour remains an issue of serious concern. Trade union rights still fall short of ILO standards.

As far as the protection of minorities and the exercise of cultural rights are concerned, the Constitution was amended to lift the ban on the use of Kurdish and other languages. Several Kurdish language schools recently opened in the Southeast of Turkey. Broadcasting in Kurdish and other languages and dialects is now permitted and broadcasts have started, although on a restricted scale. There has been greater tolerance for the expression of Kurdish culture in its different forms. The measures adopted in the area of cultural rights represent only a starting point. There are still considerable restrictions, in particular in the area of broadcasting and education in minority languages.

The state of emergency, which had been in force for 15 years in some provinces of the Southeast, was completely lifted in 2002. Provisions used to restrict pre-trial detention rights under emergency rule were amended. Turkey began a dialogue with a number of international organisations, including the Commission, on the question of internally displaced persons. A Law on Compensation of Losses Resulting from Terrorist Acts was approved. Although work is underway to define a more systematic approach towards the region, no integrated strategy with a view to reducing regional disparities and addressing the economic, social and cultural needs of the local population has yet been adopted. The return of internally displaced persons in the Southeast has been limited and hampered by the village guard system and by a lack of material support. Future measures should address specifically the recommendations of the UN Secretary General’s Special Representative for Displaced Persons.

In conclusion, Turkey has achieved significant legislative progress in many areas, through further reform packages, constitutional changes and the adoption of a new Penal Code, and in particular in those identified as priorities in last year’s report and in the Accession Partnership. Important progress was made in the implementation of political reforms, but these need to be further consolidated and broadened. This applies to the strengthening and full implementation of provisions related to the respect of fundamental freedoms and protection of human rights, including women’s rights, trade union rights, minority rights and problems faced by non-Muslim religious communities. Civilian control over the military needs to be asserted, and law enforcement and judicial practice aligned with the spirit of the reforms. The fight against corruption should be pursued. The policy of zero tolerance towards torture should be reinforced through determined efforts at all levels of the Turkish state. The normalisation of the situation in the Southeast should be pursued through the return of displaced persons, a strategy for socio-economic development and the establishment of conditions for the full enjoyment of rights and freedoms by the Kurds.

The changes to the Turkish political and legal system over the past years are part of a longer process and it will take time before the spirit of the reforms is fully reflected in the attitudes of executive and judicial bodies, at all levels and throughout the country. A steady determination will be required in order to tackle outstanding challenges and overcome bureaucratic hurdles. Political reform will continue to be closely monitored.

As regards the enhanced political dialogue, relations with Greece developed positively. A series of bilateral agreements were signed and several confidence building measures adopted. A process of exploratory talks has continued. On Cyprus, over the last year Turkey has supported and continues to support the efforts of the UN Secretary General to achieve a comprehensive settlement of the Cyprus problem. The European Council of June 2004 invited Turkey to conclude negotiations with the Commission on behalf of the Community and its 25 Member States on the adaptation of the Ankara Agreement to take account of the accession of the new Member States. The Commission expects a positive reply to the draft protocol on the necessary adaptations transmitted to Turkey in July 2004.

Turkey has made further considerable progress towards being a functioning market economy, in particular by reducing its macroeconomic imbalances. Turkey should also be able to cope with competitive pressure and market forces within the Union, provided that it firmly maintains its stabilisation policy and takes further decisive steps towards structural reforms.

Economic stability and predictability have been substantially improved since the 2001 economic crisis. Previously high inflation has come down to historic lows, political interference has been reduced and the institutional and regulatory framework has been brought closer to international standards. Thus, an important change towards a stable and rule-based economy has taken place. Key economic vulnerabilities, such as financial sector imbalances, have been tackled. Financial sector supervision has been strengthened. As a result, the shock resilience of the Turkish economy has significantly increased. Important progress has been achieved in increasing the transparency and efficiency of public administration, including public finances. Furthermore, important steps have been taken in facilitating the inflow of FDI and in improving the legal framework for privatisation.

In order to transform the current positive dynamics into sustained growth and stability, it is of crucial importance to continue the ongoing reform process. Maintaining a stability-oriented economic policy is a key element in this respect. In particular, fiscal imbalances have to be reduced and the disinflation process has to be maintained. The business climate would be improved by streamlining administrative procedures and strengthening the rule of law. Improving the efficiency of the commercial judiciary is of particular importance in this context. The banking sector’s surveillance and prudential rules should continue to be aligned with international standards. The privatisation of state-owned banks and enterprises should be accelerated. Sufficient public and private investment and devoting particular attention to education are important to increase the competitiveness and the growth potential of the economy. The inflow of foreign direct investment has to be encouraged by removing remaining barriers.

Turkey’s alignment has progressed in many areas but remains at an early stage for most chapters. Further work is required in all areas, new legislation should not move away from the acquis, and discrimination against non-Turkish service providers, or products should be discontinued . Administrative capacity needs to be reinforced. Moreover no Member State should be excluded from the mutual benefits deriving from the alignment with the acquis.

On the free movement of goods , overall transposition of the acquis is advancing steadily, but is not complete, while implementation remains uneven. There has been progress in the area of horizontal and procedural measures, and sector specific legislation, in particular in new approach areas, where substantial progress has taken place concerning conformity assessment and market surveillance. The public procurement Law still contains discrepancies with the acquis . Turkey should speed up the efforts to remove technical barriers to trade, and to increase compliance with the Decision 1/95 of the Association Council establishing the Customs Union, and to take the necessary steps to implement free circulation of products in the non-harmonised areas.

No progress has taken place concerning the free movement of persons , and overall legislative alignment is still at a very early stage. The administrative capacity needs thorough upgrading. Concerning the freedom to provide services , some progress could be recorded for financial services, except for insurance, but no development took place in the area of non-financial services. Market access restrictions are in place in particular in the area of non-financial services. In the field of professional services, no progress has been made since the previous Report. The alignment with the acquis on personal data protection needs to be achieved. An authority dealing with personal data protection should be established and the independence of the existing financial services supervisory authorities should be safeguarded. Limitations for foreigners should also be lifted. Alignment remains limited with the acquis on the free movement of capital . The priority should be the adoption of anti-money laundering provisions, and the removal of restrictions to investment by foreigners. Improvements in this area would contribute to facilitate inflow of foreign direct investment.

In the area of company law , the alignment with the acquis remains very limited. However, important efforts have been undertaken to fight piracy with regards protection of intellectual and industrial property rights, but insufficient administrative capacity prevents remains a constraint. Concerning competition policy , the alignment with the acquis on anti-trust legislation is significant and progress continues in a satisfactory manner. On the contrary, alignment with state aid acquis is very limited, in spite of its inclusion in the Customs Union. The adoption of the state aid Law and the establishment of the state aid monitoring authority are crucial issues. Further efforts are also necessary to prepare an acceptable restructuring programme for the steel sector.

Little progress can be recorded since the previous Report in the area of agriculture, and overall alignment with the acquis remains limited. Progress has taken place concerning in particular veterinary, phytosanitary and food, but transposition and administrative capacity are still insufficient to ensure effective implementation. Rural development, eradication of animal diseases and upgrading of the Administrations concerned should be regarded as priorities. Progress has been very limited concerning fisheries . It is necessary to increase the efforts concerning resources management, as well as to reinforce the inspection and control capacities.

Some progress could be recorded in all transport modes, excepted air transport, but overall alignment remains limited and all modes present problematic issues. Concerning in particular maritime transport, the detention rate remains much higher than the EU average, and Turkey remains in the black list of the secretariat of the Paris Memorandum of Understanding on Port State controls. Cypriot vessels or vessels having landed in Cyprus are still not allowed in Turkish ports. Transposition of the acquis should take place in parallel with adherence to international agreements. The staff and capacity of the Ministry of Transport needs to be strengthened substantially.

As regards taxation , there has been limited progress in the area of indirect taxation , while no progress could be reported on direct taxation, or administrative co-operation. Overall, the Turkish fiscal regime remains partly aligned with the acquis , and important efforts remain necessary on all areas under this chapter. Alignment is necessary in particular concerning VAT, the scope of exemptions and applied rates. With regards to indirect taxation, excise duties should not penalise imported products. Also, administrative capacity requires a substantial strengthening, in particular to improve tax collection.

No progress can be recorded concerning economic and monetary union since the previous Report, and the overall level of alignment is limited. The most important issues to be addressed are the independence of the central bank and the remaining possibilities of privileged access to the financial sector to finance the budget.

In the area of statistics, there has been steady progress, but the alignment remains still limited. Therefore substantial efforts are still needed concerning statistical development. To this end, the new Statistical Law should be given priority. On social policy and employment , progress has been made since the last report, in particular as concerns health and safety at work. Nevertheless, the main problematic areas remain gender equality, labour law, anti discrimination, and social dialogue. Enforcement and full implementation of the legislation also appear as major challenges.

Turkey has made some progress in the energy chapter, while the degree of alignment remains limited and uneven across the different areas covered by the acquis . Effective implementation of the acquis requires a reinforcement of the administrative capacity. Sector restructuring including privatisation and the elimination of price distortions should continue.

In the area of industrial policy , there is a large alignment with the EC principles of industrial policy. Turkey has adopted an industrial strategy, but privatisation and restructuring are not progressing as planned. Steel sector and state owned banks in particular needs to be restructured. Despite progress in the framework legislation, foreign direct investment remains low. Concerning small and medium sided enterprises , access to finance has improved, and the Turkish policy is broadly in line with the EU enterprise policy. Nevertheless, further efforts remain necessary to improve SMEs’ access to finance, and the business environment. In particular, a more effective treatment of the commercial court cases should be ensured. The definition of SME used by Turkey is not in line with the relevant Commission recommendations.

Some progress has been made in the area of science and research . The framework for co-operation is established, and representatives of Turkey participate as observers in the Committees preparing the 6th Framework Programme. To achieve full and effective participation to the Framework Programme requires that Turkey further upgrades its research-related administrative capacity. Similarly, some progress has been achieved concerning education and training , especially concerning the enrolment of girls in less favoured regions. The participation of Turkey to the EC programmes is satisfactory, but the investment remains below the EU average. Reforms and reinforcement of the training and education policies and institutions should continue, including the role of the High Education Board (YÖK), and the links between the labour market and the education should be improved.

In the telecommunications sector, fixed telephony services has been fully liberalised in 2004, and competition in internet services market has increased. There is overall a certain level of alignment with the acquis , but since the previous Report, very limited further progress has been made. Further efforts are in particular necessary to complete the legal framework and effectively implement the rules, including an adequate empowerment of the Telecom Authority, and to ensure an adequate level of competition in all telecommunication services.

Turkey’s alignment with the acquis in culture and audiovisual policy remains limited, but some progress has been made through adoption of the regulation concerning radio and television broadcasts in languages and dialects used traditionally by Turkish citizens. The regulation has started to be implemented and broadcasts in Kurdish and other languages have started on national and regional basis. However, the conditions attached the regulation are still restrictive and substantial efforts continue to be necessary to achieve alignment with the acquis .

The acquis concerning r egional policy is relevant for the implementation of Structural and Cohesion Funds. Very limited development has been made and the overall level of alignment with the acquis is limited. Substantial efforts would therefore be necessary to make appropriate use of the EU’s structural instruments. Necessary institutions need to be created and administrative capacity to be reinforced.

Some progress has taken place concerning the environment , and the administrative capacity has been reinforced. However, the overall transposition of the environment acquis remains low. Administrative capacity needs further reinforcement and improved co-ordination among the administrations involved. The most intense efforts are needed for horizontal legislation, air and water quality, waste management, nature protection, industrial pollution and risk management.

In the area of consumers and health protection , efforts to align with the acquis have continued, in particular concerning market surveillance. Overall alignment is uneven throughout the different components of consumers protection, and is more advanced concerning non-safety related measures. The efforts to ensure an effective transposition and implementation of the acquis on product liability and to improve administrative capacity should be pursued.

Turkey has continued to make efforts to align with the acquis in the area of justice and home affairs . Nevertheless, progress is required in important areas such as the reform of the judiciary and the fight against corruption. Co-operation both at national level among all relevant administrative bodies and with the EU should be improved on issues such as illegal migration and trafficking, including through the negotiation of a readmission agreement. The geographic limitation to the Geneva Convention on refugees should be lifted and co-operation among the relevant institutions should be improved.

Concerning the acquis in the area of customs union , there has been some progress since the previous Regular Report, the administrative capacity has been further strengthened and the overall level alignment is high, with exceptions in specific areas. The alignment of non-customs provisions applied in free zones continues to diverge from the acquis and need to be corrected. The overall level of alignment concerning external relations is already high, and some further progress has taken place. The adoption of most of the EC Generalised System of Preferences in particular is a welcome development. Certain discrepancies with the acquis still exist, concerning special regimes under the GSP, and other derive from the difficulties met in the negotiations with certain third Countries. Turkey is encouraged to continue its efforts in this area. As regards, common foreign and security policy , Turkey’s foreign policy continues to be broadly in line with that of the EU, though less so when Turkey’s neighbouring countries are concerned. Turkey’s track record could be improved by ensuring a higher alignment with EU positions in international fora, and by ensuring the applicability of the sanctions or restrictive measured agreed.

Some progress can be reported since last year’s Report regarding financial control . In particular, the adoption of the Public Financial Management and Control Law constitutes a significant step but the law will only be entirely implemented as from 2008. Turkey should further reinforce its administration and the capacity to protect the financial interests of the EC. In addition, significant progress has taken place concerning national budget formulation and execution, in the area of financial and budgetary provisions . However, there has been no improvement in the application of provisions on own resources. Further efforts are therefore necessary concerning the adoption of the necessary legislation and its implementation.

Implementation of legislation formally aligned with the acquis continues to be insufficient. Administrative capacity in most areas needs to be strengthened to ensure that the acquis is implemented and enforced effectively. In some cases, administrative reform should entail the establishment of new structures, for example in the field of state aid and regional development. Where regulatory bodies have been set up, they should be adequately empowered to perform their tasks, including adequate staffing and resources, and to ensure that their decisions are enforced. To this end, their autonomy should be safeguarded. Improved co-operation between the Commission and the Turkish administration in areas such as conformity assessment should be extended to other areas.