5.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/53

1.1

Bílá kniha vytyčuje aktivity Komise až do roku 2006. Výbor regionů, úzce spolupracující s regionálními a místními orgány, podstatnou měrou přispěl do široké veřejné diskuse, která vedla k jejímu vytvoření.

1.2

Má za to, že Bílá kniha poskytuje příležitost k tomu, aby se pokračovalo v debatě o strategiích, návrzích a závazcích, které v ní jsou zmíněny. Veřejné orgány a zvláště regionální a místní orgány a sociální partneři by měli přispět k dosažení cílů v těchto oblastech:

1.3

vítá uvedené aspekty Bílé knihy:

1.4

zdůrazňuje, že SOZ jsou součástí hodnotového systému, na němž je založen život v EU a jejích členských státech, kde těsná interakce mezi hospodářským a sociálním pokrokem vytváří model sociálního tržního hospodářství a přispívá k optimalizaci účasti občanů na evropské ekonomice a společnosti.;

1.5

upozorňuje, že zajišťování SOZ přispívá k rozvoji hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti, k solidaritě, ke vzniku pocitu sounáležitosti jednotlivce se společenstvím, k šíření obecného zájmu občanů a k dlouhodobě udržitelnému rozvoji i v zájmu budoucích generací;

1.6

je potěšen, že Komise zaujímá stanovisko ke statutu služeb obecného zájmu v evropském měřítku. To přispívá k vybudování mostu mezi stávajícím stavem, který je založený na smlouvách a judikatuře Evropského soudního dvora a středem jehož zájmu je soutěžní politika, a novou situací, kterou uvádí Ústavní smlouva;

1.7

je spokojen, že princip subsidiarity byl potvrzen vyjádřením, že „je v prvé řadě na příslušných národních, regionálních a místních orgánech, aby definovaly, organizovaly, financovaly a monitorovaly služby obecného zájmu“. Výbor regionů si zároveň přeje zmínit možnost, kterou mají národní orgány stejně jako místní a regionální samosprávy, rozvíjet a vytvářet systémy, které mají občanům zajistit libovolnou volbu vlastních dodavatelů individuálních služeb;

1.8

vítá, že Komise ocenila dodatek stávajícího článku 16 (nyní III-122) nové Ústavní smlouvy, který umožňuje kodecisním postupem „v rámci pravomocí Unie“ vytvořit evropský zákon, a tak vybudovat jasnou právní základnu SOZ. Neodbytnost argumentů proti vytvoření obecného právního rámce nás neopravňuje k prodlužování stávající situace, kdy neexistence legislativy nutí Evropský soudní dvůr k tomu, aby právo spíše vytvářel, než aplikoval. Bílá kniha předpokládá, že po ratifikaci Ústavní smlouvy bude dále zvažována možnost vypracování rámcového zákona. S ohledem na tuto skutečnost se Komise zavázala zveřejnit hodnotící zprávu k případným návrhům;

1.9

zdůrazňuje, že existuje široký konsensus ohledně potřeby vymezit roli EU jasněji a transparentněji, aniž by přitom EU byly dány další pravomoci. Zdá se, že Bílá kniha tuto skutečnost akceptuje, neboť uznává pravomoci členských států a místních orgánů v oblasti služeb obecného zájmu, a to včetně práva na výběr právního rámce nebo výběru toho, zda plnění povinností plynoucích z obecného zájmu bude svěřeno soukromým či veřejným subjektům.

1.10

je přesvědčen, že univerzální přístup k cenově dostupným a vysoce kvalitním službám obecného zájmu, poskytovaným za cenu vypočtenou na základě nákladů na výrobu a dodání, představuje základní prvek hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti v celé EU a že místní orgány jsou nejlépe schopny posoudit potřeby občanů a nalézt nejvhodnější formu a struktury pro zajišťování SOZ ve své spádové oblasti;

1.11

podtrhuje, že se záměrem dosáhnout teritoriální soudržnosti se pojí potřeba zajistit rozvoj místních veřejných služeb a celoevropských sítí služeb. Strukturální fondy – nepostradatelná nástroj Evropské kohezní politiky – by měly být reformovány tak, aby podporovaly SOZ ve vztahu ke kohezním cílům, se zvláštním důrazem na přeshraniční spolupráci a podporu SOZ v středoevropských a východoevropských zemích.

1.12

zdůrazňuje citlivost propojení mezi zásadami jednotného trhu a SOZ;

1.13

má za to, že v důsledku těchto propojení zůstává zabezpečení dlouhodobého financování investic a plnění povinnosti veřejné služby klíčem k zajištění univerzálního přístupu ke kvalitním SOZ na území celé EU;

1.14

má za to, že Zelená kniha nese zodpovědnost za to, že zdůraznila výhody odvětvových liberalizačních politik, ale zdá se mu, že zde nebyl kladen dostatečný důraz na vyvážení loajální konkurence a SOZ;

1.15

vítá skutečnost, že Komise v Bílé knize výslovně uznala, že existuje určitá neslučitelnost mezi zásadami vnitřního trhu a hospodářské soutěže na jedné straně a provozováním SOZ na straně druhé. Otázku nerovnováhy mezi kritériem obecného zájmu a pravidly hospodářské soutěže bude nicméně ještě třeba dořešit;

1.16

opakuje, že by výběrové řízení na podnik pověřený zajišťovat veřejnou službu mělo být pouze dobrovolné a ne podmínkou k dodržení legálnosti státní podpory formou kompenzací veřejných služeb. Domnívá se, v souvislosti se současnou judikaturou, která značně omezuje přímé spravování veřejných služeb místními samosprávami, že by měla Komise navrhnout pozměnění legislativy o veřejných zakázkách, aby ustanovila definici přímého spravování přizpůsobenou situaci místních samospráv;

1.17

souhlasí s Komisí v tom, že záměr vytvořit otevřený vnitřní trh je slučitelný s rozvojem SOZ, ale považuje za nezbytné, aby byla upřesněna představa „přidělení výměn“, které na základě článků 12 a 81 až 89 smlouvy o ES, ustanovují používání pravidel pro hospodářskou soutěž pro SOZ. Totiž, v současné době, Soudní dvůr EU přijal tak široký výklad pojmu potenciální přidělení výměn vně společenství, že dokonce podniky, které jsou pověřeny zajištěním veřejných služeb na místní úrovni přesně vymezené, mohou spadnout pod opatření článku 87.1 smlouvy o ES;

1.18

vyzývá Komisi k tomu, aby urychleně připravila na základě Ústavní smlouvy návrh rámcové legislativy, která by zajistila definici některých společných pozitivních principů, jako jsou:

Společná řeč bude mít horizontální hodnotu pro sektory, které spadají pod správu společenství, ale zároveň vytvoří orientační bod pro ty, kteří do této správy nespadají.

1.19

zdůrazňuje, že tato rámcová legislativa je ještě důležitější pro řešení otázek kompenzací veřejných služeb. První dvě kritéria právního výroku „Altmark Trans“, konkrétně povinnost žadatele o podporu jasně definovat úkol veřejné služby a dále stanovit předem, objektivním a transparentním způsobem, parametry, na jejichž základě jsou počítány kompenzační platby, nutí od této chvíle územní samosprávy k povinnosti definovat smlouvy pro veřejné služby. Tato snaha musí přispět k větší transparentnosti a demokratické zodpovědnosti v řízení služeb všeobecného hospodářského zájmu.

1.20

má za to, že pokud nebudou jasně rozlišeny služby obecného hospodářského zájmu a nehospodářského zájmu a pokud nebudou SOZ jasněji vymezeny ve Smlouvách, bude pokračovat nerovná a automatická aplikace pravidel hospodářské soutěže;

1.21

Opakuje v tomto kontextu svůj požadavek formulovaný ve svém stanovisku týkajícím se návrhu směrnice o službách „vyloučit z principu služby obecného zájmu z oblasti aplikace této směrnice (a to nejen částečně, konkrétně z pole působnosti principu země původu), aby se zabránilo jakékoliv diskusi během budoucí realizace, a aby se zamezilo povinnosti krátkodobě harmonizovat tuto oblast pomocí pravidel platných pro celé společenství“; je rád, že Komise ve svém sdělení „Společnou prací k růstu a zaměstnanosti – nový elán pro Lisabonskou strategii“ uznává obavy z uplatňování principu země původu (6);

1.22

vítá seriózní přístup k řešení problematiky SOHZ na straně jedné a povinnosti veřejné služby na straně druhé; nicméně se diví, že čtvrtletní pracovní program Komise oznamuje publikaci revidovaného návrhu nařízení Rady a Evropského parlamentu, týkajícího se povinností veřejné služby v sektoru pozemní osobní dopravy, zatímco ještě zdaleka nejsou dokončeny konzultace k Bílé knize o SOZ

1.23

upozorňuje však, že Bílá kniha neobsahuje přesnou definici SOZ a pouze konstatuje, že dodávání zboží a služeb obecného zájmu s sebou nese povinnost veřejné služby. Bílá kniha zmiňuje devět orientačních kritérií pro identifikaci SOZ. Tato kritéria vytvářejí rámec pro hodnocení a posteriori, ale nezpochybňují princip hospodářské soutěže. Bílá kniha tedy ukazuje ještě jasněji, jak těžké je nastolit rovnováhu mezi SOZ a pravidly hospodářské soutěže;

1.24

se obává, aby snaha o aplikaci pravidel vnitřního trhu nepřevážila nad právoplatnou ochranou SOZ. Ve skutečnosti všechny SOZ mohou mít určitý ekonomický prvek, s výjimkou služeb, jež veřejné orgány poskytují zdarma v rámci výkonu svých úkolů;

1.25

zaznamenává, že tato skutečnost má značný dopad na odpovědnost regionálních a místních orgánů za řízení SOZ vlastními zdroji;

1.26

má za to, že SOZ a SOHZ mohou být přesně rozlišeny pouze za předpokladu, že budou posuzovány na základě kritérií, která zaručí základní práva, univerzální přístup, solidaritu a udržitelný rozvoj.

1.27

vítá závazek Komise připravit v průběhu roku 2005 návrh konkrétního Sdělení o sociálních a zdravotních službách obecného zájmu, za úkolem zjištění jejich specifického charakteru, spojeného s nezbytnými modernizačními opatřeními a překonání stávající právní nejistoty v této oblasti. V důsledku neexistence jasné legislativy jsou sociální a zdravotní služby příliš podrobovány pravidlům hospodářské soutěže, a to na úkor svého poslání. Mobilita v rámci EU zároveň vyžaduje, aby byly podniknuty kroky potřebné pro zajištění práva na přístup k sociálním a zdravotním službám na celém území EU. Je tedy třeba vyhodnotit specifické charakteristiky tohoto sektoru, vytvořit jednotné definice, najít řešení pro situace smíšeného charakteru a řádně koordinovat specifické role příslušných provozovatelů;

1.28

zdůrazňuje, že Komise v rámci přípravy svých návrhů musí rozvinout efektivní spolupráci s národními, regionálními a místními orgány, jakož i se všemi zainteresovanými stranami, neboť sociální a zdravotní služby jsou ve většině evropských zemí založeny na principech solidarity a kolektivního financování.

1.29

zaznamenává, že Bílá kniha předpokládá, že v roce 2005 bude vypracována hodnotící zpráva o efektu odvětvových směrnic a že bude vyvinuto úsilí o dosažení větší míry horizontální koherence ještě před jejich přezkoumáním v roce 2006. Celoevropské SOHZ podléhají odvětvovým směrnicím o vnitřním trhu: telekomunikace, poštovní služby, dodávky elektřiny a plynu, letecká, lodní i silniční doprava. Z těchto směrnic vyplývají jak závazky v oblasti hospodářské soutěže, tak i povinnost veřejné služby. Je třeba, aby bylo prováděno jejich periodické hodnocení, aby následně mohlo být provedeno jejich přezkoumání. V rámci přezkoumání musí být důkladněji ošetřena povinnost veřejné služby a je třeba vnést větší soulad do úpravy povinnosti veřejné služby v různých odvětvích, jakož i zlepšit regulační rámec. Stále ještě probíhají diskuse o tom, zda by měly být další SOHZ, včetně dodávek a rozvodů vody, odpadového hospodářství, městské dopravy a veřejného televizního vysílání, také pokryty rámcem Společenství a pokud ano, na jakém právním základě (životní prostředí, kulturní rozmanitost a svoboda informací ....).

1.30

oceňuje skutečnost, že se Bílá kniha zabývá také otázkou spolupráce s rozvojovými zeměmi a pomocí těmto zemím při zavádění kvalitních SOZ. Přístup k základním službám je nezbytným nástrojem pro podporu rozvoje. Bohužel v současné době na mezinárodní úrovni neexistují společné zásady pro SOZ, ani spravedlivé mechanismy financování. Za účelem podpoření rozvoje SOZ v rozvojových zemích by EU měla zformulovat politiku regionální spolupráce, která by v mezinárodním měřítku umožnila tvorbu veřejných statků prostřednictvím zavedení vyhovujícího institucionálního a regulačního rámce, jenž podpoří investice do základních SOZ;

1.31

nicméně věří, že pro vyjasnění všech možností, které v oblasti mezinárodního vyjednávání o obchodu službami souvisejí se SOZ, bude zapotřebí důkladné veřejné debaty. V důsledku uplatňování principu, že interní regulatorní rámec by měl být v souladu s mezinárodními obchodními dohodami, zatím politika EU vedla k vyloučení veřejně financovaných základních SOZ (zdravotnictví, školství, kultura) a k uvalení četných omezení na odvětví, která se EU rozhodla liberalizovat, aniž by však přitom byly poskytnuty potřebné záruky.

2.1

má za to, že – ačkoliv Bílá kniha na příští dva roky navrhuje intenzivní pracovní program a zohledňuje mnohé z obav, které byly vyjádřeny místními orgány – co se týče právní stránky věci, Komise neposkytla dostatečné informace o plánovaných právních nástrojích a změnách stávajícího práva vnitřního trhu a hospodářské soutěže;

2.2

zaznamenává, že Komise se zavázala představit do července 2005 návrhy na zaručení podmínek financování SOZ, a to při aplikaci rozsudku ve věci Altmark Trans;

2.3

žádá Komisi, aby i nadále zapojovala všechny zainteresované strany, jako např. v oblasti hospodářské soutěže, kde poprvé proběhly neformální konzultace, a tak umožnila VR přednést názory regionálních a místních orgánů na záležitosti, které se jich bezprostředně týkají (viz stanovisko CdR 155/2004 fin, jednohlasně přijaté na plenárním zasedání dne 29. září );

2.4

znovu konstatuje, že návrhy legislativy Společenství by měly být připravovány přísně v souladu s principem subsidiarity, tak aby místním orgánům byla ponechána volnost volby způsobu práce a svoboda výkonu jejich pravomocí, v souladu s národní legislativou;

2.5

podtrhuje, že závazek vyplývající z dodržení těchto zásad vylučuje jakoukoliv možnost zpochybnit rozhodnutí, která již místní orgány učinily co do způsobu, jímž mají plnit svou povinnost zajišťovat občanům přístup k službám, a to jak v městském, venkovském, tak i řídce obydleném prostředí;

2.6

má za to, že s ohledem na neodkladnou potřebu zajistit podmínky pro financování SOZ, musí být náročný program naplánovaný na další dva roky (zprávy, rozhodnutí, příprava legislativy, studie, sdělení atd.) naplněn ve stanovených termínech, pokud má vést k přijetí konkrétních operativních opatření;

2.7

oceňuje závazek Komise provést přezkoumání hodnotících postupů v oblasti liberalizace v roce 2005, a to ve světle stanovisek vyjádřených všemi zainteresovanými stranami a při zohlednění sociálních a ekologických dopadů;

2.8

souhlasí, že Komise by měla vyvíjet úsilí o to, aby místním orgánům byla zaručena svoboda volby vhodných postupů pro řízení služeb, a měla by vyloučit legislativní iniciativu zaměřenou na přijetí závazné legislativy EU, která by tuto svobodu omezila. Je důležité, aby byl vyvinut systém, který zaručí kvalitu a srovnatelnost dat z jednotlivých členských států. Stávající hodnocení kvality a efektivnosti SOHZ, na které se vztahují odvětvové směrnice, by mělo být zlepšeno a hodnotící povinnosti, které se týkají SOHZ nepokrytých odvětvovými směrnicemi, by měly být dále rozvíjeny v souladu se zásadami nezávislosti, pluralismu a kvality. Za žádných okolností by nemělo být usilováno o liberalizaci bez obezřetného a neustálého vyhodnocování jejích ekonomických, sociálních, teritoriálních a ekologických dopadů.