51997XC0123(01)

Sdělení Komise

o vnitřním jednacím řádu pro zacházení s žádostmi o nahlédnutí do spisů v případech použití článků 85 a 86 Smlouvy o ES, článků 65 a 66 Smlouvy o ESUO a nařízení Rady (EHS) č. 4064/89

(97/C 23/03)

(Text s významem pro EHP)

ÚVOD

Nahlédnutí do spisu je významnou fází řízení ve všech sporných případech hospodářské soutěže (zákazy s pokutou nebo bez pokuty, zákazy spojování, zamítnutí stížností atd.). Úkolem Komise v této oblasti je uvést v soulad dvě protichůdné povinnosti, totiž povinnost respektovat právo na obhajobu a povinnost chránit důvěrné informace o podnicích.

Účelem tohoto sdělení je zajistit slučitelnost současné správní praxe, pokud jde o nahlédnutí do spisu, a judikatury Soudního dvora Evropských společenství a Soudu prvního stupně, zejména ve věcech "Kalcinovaná soda" [1]. Takto stanovený způsob chování se týká věcí, které se řeší na základě pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky: články 85 a 86 Smlouvy o ES, nařízení (EHS) č. 4064/89 [2] (dále jen "nařízení o spojování") a články 65 a 66 Smlouvy o ESUO.

Nahlédnutí do spisu, které je jedním z procesních bezpečnostních opatření navržených za účelem zajištění účinného výkonu práva na slyšení [3] stanoveného v čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení Komise č. 17 [4] a článku 2 nařízení Komise č. 99/63/EHS [5], jakož i v odpovídajících ustanoveních nařízení, jimiž se řídí použití článků 85 a 86 v oblasti dopravy, musí být zajištěno ve všech případech zahrnujících rozhodnutí o protiprávních jednáních, rozhodnutí o zamítnutí stížností, rozhodnutí o uložení prozatímních opatření a rozhodnutí přijatých na základě čl. 15 odst. 6 nařízení č. 17.

Níže uvedené pokyny se však v podstatě vztahují k právům podniků, které jsou předmětem šetření údajných protiprávních jednání; nevztahují se k právům třetích stran, a zejména ke stížnostem.

Ve věcech spojování je nahlédnutí do spisu přímo zúčastněných stran výslovně stanoveno v čl. 18 odst. 3 nařízení o spojování a v čl. 13 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 3384/94 [6] ("prováděcí nařízení").

I. OBLAST PŮSOBNOSTI A OMEZENÍ NAHLÉDNUTÍ DO SPISU

Protože nahlédnutí do spisu má umožnit adresátům sdělení námitek vyjádřit svá stanoviska k závěrům, ke kterým dospěla Komise, dotyčné podniky musejí mít přístup ke všem dokumentům tvořícím "spis" Komise (GŘ IV) mimo skupin dokumentů určených v rozsudku Hercules [7]: obchodní tajemství jiných podniků, vnitřní dokumenty Komise [8] a ostatní důvěrné informace.

Ne všechny dokumenty shromážděné v průběhu šetření jsou tedy sdělitelné a je třeba rozlišit mezi nesdělitelnými a sdělitelnými dokumenty.

A. Nesdělitelné dokumenty

1. Obchodní tajemství

Obchodními tajemstvími se rozumějí informace (dokumenty nebo části dokumentů), pro které podnik požaduje ochranu příslušející "obchodním tajemstvím" a které jsou jako takové uznány Komisí.

Nesdělitelnost takových informací má chránit oprávněný zájem podniků zabránit třetím stran získat strategické informace o jejich zásadních zájmech a o provozování nebo rozvoji jejich podnikatelské činnosti [9].

Kritéria pro určení toho, co představuje obchodní tajemství, nebyla dosud plně vymezena. Je však možné se odvolat na judikaturu, zejména na rozsudky Akzo a BAT a Reynolds [10], na kritéria použitá při antidumpingových řízeních [11] a na rozhodnutí přijatá v této věci úředníkem pro slyšení. Termín "obchodní tajemství" musí být chápán v širším smyslu: podle Akzo nařízení č. 17 vyžaduje, aby Komise brala ohled na oprávněný zájem podniků na ochraně jejich obchodních tajemství.

Obchodní tajemství již nemusejí být chráněna, jsou-li známa mimo podnik (nebo skupinu či sdružení podniků), jehož se týkají. Fakta nemohou zůstat nadále obchodními tajemstvími ani tehdy, jestliže v důsledku uplynutí času nebo z jakéhokoli jiného důvodu přestanou být významná z obchodního hlediska.

Pokud obchodní tajemství poskytují důkaz o protiprávním jednání nebo mohou očistit podnik, Komise musí uvést v soulad zájem na ochraně citlivých informací, veřejný zájem na ukončení porušování pravidel hospodářské a právo na obhajobu. K tomu je zapotřebí posoudit:

i) závažnost informací pro zjištění toho, zda došlo nebo nedošlo k protiprávnímu jednání;

ii) jejich průkazní hodnotu;

iii) zda jsou nepostradatelné;

iv) stupeň citlivosti (do jaké míry by zveřejnění informací poškodilo zájmy podniku?);

v) závažnost protiprávního jednání.

Každý dokument musí být posouzen jednotlivě, aby se určilo, zda je potřeba jeho zveřejnění větší než škoda, která může jeho zveřejněním vzniknout.

2. Důvěrné dokumenty

Je rovněž nezbytné chránit informace, pro něž byla požadována důvěrnost.

Tato skupina dokumentů zahrnuje informace umožňující zjistit totožnost osob poskytujících informace, které si přejí zůstat pro ostatní strany v anonymitě, a určité druhy informací sdělených Komisi pod podmínkou dodržení důvěrnosti, jako jsou dokumenty získané během šetření, které tvoří součást vlastnictví podniku a podléhají žádosti o nezveřejnění (například studie trhu zpracovaná na zakázku podniku a tvořící součást jeho vlastnictví). Jako v předchozím případě (obchodní tajemství), musí Komise uvést v soulad oprávněný zájem podniku chránit svá aktiva, veřejný zájem na ukončení porušování pravidel hospodářské soutěže a právo na obhajobu. Do skupiny "ostatních důvěrných informací" náležejí též vojenská tajemství.

Důvěrná povaha dokumentů nepředstavuje zpravidla překážku pro jejich zveřejnění [12], jestliže jsou dotyčné informace nezbytné k prokázání údajného protiprávního jednání ("obviňující dokumenty") nebo jestliže tyto dokumenty ruší nebo vyvracejí argumentaci Komise uvedenou v jejím sdělení o námitkách ("ospravedlňující dokumenty").

3. Vnitřní dokumenty

Vnitřní dokumenty nejsou svou povahou tím druhem důkazu, na který může Komise spoléhat ve svém posouzení věci. Z převážně části je tvoří návrhy, stanoviska nebo zprávy dotyčných útvarů a týkají se projednávaných postupů.

Útvary Komise musejí být schopny svobodně se vyjadřovat v rámci své instituce k projednávaným věcem. Zveřejnění takových dokumentů by též mohlo ohrozit tajnost jednání Komise.

Kromě toho by se mělo upozornit na to, že tajnost řízení je též chráněna kodexem chování pro přístup veřejnosti k dokumentům Komise a Rady, jak je stanoven v rozhodnutí Komise 94/90/ESUO, ES, Euratom [13], ve znění rozhodnutí 96/567/ESUO, ES, Euratom [14], protože existují vnitřní dokumenty o kontrolách a šetřeních a dokumenty, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit ochranu soukromí jednotlivců, obchodního a průmyslového tajemství nebo důvěrnost požadovanou právnickou nebo fyzickou osobou.

Tyto důvody ospravedlňují nezveřejňování této skupiny dokumentů, které budou v budoucnu zařazeny do sbírky vnitřních dokumentů týkajících se šetřených věcí, která je ze zásady nepřístupná (viz bod II.A.2).

B. Sdělitelné dokumenty

Všechny dokumenty, které nejsou považovány za "nesdělitelné" podle výše uvedených kritérií, jsou přístupné zúčastněným stranám.

Nahlédnutí do spisu se tedy neomezuje na dokumenty, které Komise považuje za "významné" z hlediska práva podniku na obhajobu.

Komise nevybírá přístupné dokumenty za tím účelem, aby odstranila dokumenty, které mohou mít význam pro obhajobu podniku. Toto pojetí, již naznačené v rozsudcích Soudu prvního stupně ve věci Hercules a Cimenteries CBR [15], bylo potvrzeno a rozpracováno ve věci "Kalcinovaná soda", kde soud vyslovil názor, že "v řízení o sporu podle nařízení č. 17 nemůže příslušet výhradně Komisi, aby rozhodla o tom, které dokumenty jsou užitečné pro obhajobu. … Komise musí dát poradcům dotyčného podniku příležitost prozkoumat dokumenty, které mohou být významné, aby mohla být posouzena jejich průkazní hodnota pro obhajobu." (Věc T-30/91, odstavec 81).

Zvláštní poznámka o studiích:

Je třeba zdůraznit, že studie objednané v souvislosti s řízením nebo pro určitý spis, ať již jsou použity v rámci řízení přímo nebo nepřímo, musí být zpřístupněny bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu. Musí být zjednán přístup nejen k výsledkům studie (zprávám, statistikám atd.), ale i ke korespondenci Komise s dodavatelem, ke specifikacím nabídky a k metodologii studie [16].

Avšak korespondence týkající se finančních aspektů studie a údaje týkající se dodavatele zůstávají důvěrné v zájmu posledně jmenovaného.

II. POSTUPY PRO PROVÁDĚNÍ NAHLÍŽENÍ DO SPISU

A. Přípravný postup – Věci šetřené podle článků 85 a 86

1. Vyšetřovací spis

1.1 Vracení některých dokumentů po inspekčních návštěvách

V průběhu šetření podle čl. 14 odst. 2 a 3 nařízení č. 17 získává Komise značné množství dokumentů, z nichž některé se po podrobném prozkoumání mohou ukázat pro dotyčnou věc jako bezvýznamné. Takové dokumenty se obvykle co nejrychleji vracejí podniku.

1.2 Žádost o nedůvěrnou verzi dokumentu

Aby se usnadnilo nahlédnutí do spisu v pozdější fázi řízení, dotyčné podniky se důsledně žádají:

- o upřesnění informací (dokumentů nebo částí dokumentů), které považují za obchodní tajemství a za důvěrné dokumenty, jejichž zveřejnění by je poškodilo,

- o písemné zdůvodnění jejich žádosti o důvěrnost,

- aby poskytly Komisi nedůvěrnou verzi svých důvěrných dokumentů (s vypuštěnými důvěrnými pasážemi).

Pokud jde o dokumenty převzaté během kontroly (čl. 14 odst. 2 a 3), požadavky se předkládají až po návratu inspektorů z jejich kontroly.

Pokud podnik v reakci na žádost Komise tvrdí, že poskytnuté informace jsou důvěrné, přijme se tento postup:

a) v této fázi řízení se prozatímně přijímají tvrzení o důvěrnosti, která se na první pohled zdají být odůvodněná. Komise si však vyhrazuje právo tuto záležitost přezkoumat v pozdější fázi řízení;

b) pokud je zjevné, že tvrzení o důvěrnosti je jednoznačně neodůvodněné, týká-li se například dokumentu již zveřejněného nebo široce rozšířeného, nebo je nepřiměřené, neboť zahrnuje všechny nebo téměř všechny dokumenty získané nebo zaslané bez jakéhokoli přesvědčivého zdůvodnění, dotyčný podnik je vyrozuměn o tom, že Komise nesouhlasí s rozsahem důvěrnosti, který je požadován. Záležitost se vyřídí po provedení konečného posouzení přístupnosti dokumentů (viz níže).

1.3 Konečné posouzení přístupnosti dokumentů

Může se ukázat nezbytným umožnit přístup k dokumentu jiným zúčastněným podnikům, a to i navzdory námitkám podniku, který jej vydal, jestliže dokument slouží jako podklad pro rozhodnutí [17] nebo jestliže jde o jednoznačně ospravedlňující dokument.

Jestliže podnik prohlašuje, že dokument je důvěrný, ale nepředloží nedůvěrnou verzi, použije se tento postup:

- s podnikem, který požaduje důvěrnost, se znovu naváže styk a podnik je znovu požádán o přiměřeně souvislou nedůvěrnou verzi dokumentu,

- jestliže má podnik i nadále námitky proti zveřejnění informací, příslušný útvar se obrátí na úředníka pro slyšení, který v případě nutnosti provede postup vedoucí k rozhodnutí podle čl. 5 odst. 4 rozhodnutí Komise 94/810/ESUO, ES ze dne 12. prosince 1994 o mandátu úředníků pro slyšení v řízeních před Komisí ve věcech hospodářské soutěže [18]. Podnik je vyrozuměn dopisem, že úředník pro slyšení tuto otázku zkoumá.

1.4 Soupis dokumentů

Soupis dokumentů by měl být vypracován podle těchto zásad:

a) soupis by měl obsahovat průběžné očíslování všech stránek vyšetřovacího spisu a označení (pomocí klasifikačního kódu) stupně přístupnosti dokumentu a stran s povoleným přístupem;

b) ke každému dokumentu v soupisu se přiřadí přístupový kód:

- přístupný dokument,

- částečně přístupný dokument,

- nepřístupný dokument;

c) skupina zcela nepřístupných dokumentů se v podstatě skládá z dokumentů obsahujících "obchodní tajemství" a z jiných důvěrných dokumentů. Vzhledem k judikatuře "Kalcinovaná soda" soupis obsahuje shrnutí umožňující stanovit obsah a předmět dokumentů, takže každý podnik, který žádá o nahlédnutí do spisu, je schopen při plné znalosti faktů určit, zda by dokumenty mohly mít význam pro jeho obhajobu, a rozhodnout, zda navzdory tomuto zařazení nepožádá o nahlédnutí;

d) pro přístupné a částečně přístupné dokumenty se nevyžaduje popis jejich obsahu v soupisu, protože do nich mohou všechny podniky "fyzicky" nahlédnout, a to buď v úplné verzi nebo v nedůvěrné verzi. V posledně uvedeném případě se vypouštějí pouze citlivé pasáže, a to takovým způsobem, že podnik s přístupem je schopen určit povahu vypuštěných informací (např. obrat).

2. Sbírka vnitřních dokumentů vztahujících se k projednávaným věcem

Za účelem zjednodušení správy a zvýšení účinnosti budou vnitřní dokumenty v budoucnu zařazeny do sbírky vnitřních dokumentů vztahujících se k šetřeným věcem (nepřístupným), která obsahuje všechny vnitřní dokumenty v chronologickém pořadí. Zařazení do této skupiny podléhá kontrole úředníka pro slyšení, který v případě nutnosti potvrdí, že listiny zde obsažené jsou "vnitřními dokumenty".

Za vnitřní dokumenty se například považují tyto dokumenty:

a) žádosti o pokyny ohledně postupu ve věcech adresované hierarchicky nadřízeným a pokyny od nich obdržené;

b) konzultace s jinými útvary Komise o věci;

[19];

d) návrhy a jiné pracovní dokumenty;

e) jednotlivé smlouvy o technické pomoci (jazyky, počítačové zpracování atd.) související se zvláštním hlediskem věci.

B. Přípravný postup – věci šetřené ve smyslu nařízení o spojování

1. Opatření společná pro přípravný postup ve věcech šetřených podle článků 85 a 86

a) Vracení některých dokumentů po kontrole

Kontroly na místě jsou výslovně stanoveny v článku 13 nařízení o spojování: v takových případech se pro věci šetřené na základě článků 85 a 86 použije postup stanovený v bodě II.A.1.1.

b) Soupis dokumentů

Soupis dokumentů ve spisu Komise s přístupovými kódy se vypracovává v souladu s kritérii stanovenými v bodě II.A.1.4.

c) Žádost o neveřejnou verzi dokumentu

Aby se usnadnil přístup ke spisu, šetřené podniky se žádají:

- o upřesnění informací (dokumentů nebo částí dokumentů), které považují za obchodní tajemství a za důvěrné dokumenty, jejichž zveřejnění by je poškodilo,

- o písemné zdůvodnění jejich žádosti o důvěrnost,

- aby poskytly Komisi přiměřeně souvislou nedůvěrnou verzi svých dokumentů (s vypuštěnými důvěrnými pasážemi).

Tímto postupem se řídí věci ve fázi II (ve kterých Komise zahájí řízení s oznamujícími stranami) a věci ve fázi I (které vedou k rozhodnutí Komise bez zahájení řízení).

2. Opatření specifická pro přípravné postupy ve věcech spojování

a) Další postup ve věcech ve fázi II

Ve věcech ve fázi II je další postup takovýto:

Pokud podnik prohlašuje, že všechny dokumenty, které poskytl, nebo jejich část jsou obchodním tajemstvím, je třeba podniknout tyto kroky:

- jestliže se tvrzení jeví jako odůvodněné, dokumenty nebo části dotyčných dokumentů se považují za nepřístupné třetím stranám,

- jestliže se tvrzení nejeví jako odůvodněné, příslušný útvar Komise požádá podnik v průběhu šetření a nejpozději do doby, kdy je zasláno sdělení námitek, o přezkum jeho stanoviska. Podnik musí buď písemně prohlásit, které dokumenty nebo části dokumentů musejí být považovány za důvěrné, nebo zaslat nedůvěrnou verzi dokumentů.

Jestliže neshoda ohledně rozsahu důvěrnosti přetrvává, příslušný útvar postoupí danou záležitost úředníkovi pro slyšení, jenž může v případě nutnosti přijmout rozhodnutí podle čl. 5 odst. 4 rozhodnutí 94/810/ESUO, ES.

b) Zvláštní případy

Ustanovení čl. 9 odst. 1 nařízení o spojování stanoví, že "Komise může svým rozhodnutím, bez odkladu oznámeným dotyčným podnikům a příslušným orgánům ostatních členských států, postoupit oznámené spojení příslušným orgánům dotyčného členského státu". V souvislosti s nahlédnutím do spisu by dotyčné strany měly mít zpravidla možnost nahlédnout do žádosti vnitrostátního orgánu o postoupení s výjimkou všech obchodních tajemství nebo jiných důvěrných informací, které může obsahovat.

Ustanovení čl. 22 odst. 3 nařízení o spojování stanoví, že "Pokud Komise zjistí na žádost členského státu, že určité spojení (…), které nemá význam pro celé Společenství (…), vytváří nebo posiluje dominantní postavení (…), může (…) přijmout rozhodnutí uvedená v čl. 8 odst. 2 druhém pododstavci a čl. 8 odst. 3 a 4". Takové žádosti mají za následek zmocnění Komise k tomu, aby se zabývala spojováními, která obvykle nespadají do její pravomoci přezkumu. Proto by zúčastněným stranám mělo být uděleno právo přístupu k dopisu členského státu, v němž se po vypuštění veškerých obchodních tajemství nebo jiných důvěrných informací požaduje postoupení.

C. Praktická opatření pro nahlédnutí do spisu

1. Obecné pravidlo: přístup formou nahlédnutí v prostorách Komise

Podniky se vyzvou k tomu, aby prozkoumaly příslušné spisy v prostorách Komise.

Jestliže se podnik na základě soupisu dokumentů, který obdržel, domnívá, že ke své obhajobě potřebuje některé nepřístupné dokumenty, může za tímto účelem podat zdůvodněnou žádost úředníkovi pro slyšení [20].

2. Není-li však spis příliš objemný, podnik má možnost volby, zda mu budou zaslány všechny přístupné dokumenty kromě těch, které již byly zaslány společně se sdělením námitek nebo s dopisem, kterým se zamítá stížnost, nebo zda nahlédne do spisu v prostorách Komise.

Pokud jde o věci podle článků 85 a 86, na rozdíl od předchozí praxe se ke sdělení o námitkách nebo dopisu o zamítnutí v budoucnu připojí pouze předložené důkazy a citované dokumenty, o něž se opírají námitky/dopis o zamítnutí.

V zásadě se nepřipouští žádná žádost o přístup podaná před předložením sdělení o námitkách.

D. Jednotlivé otázky, které mohou vyvstat v souvislosti se stížnostmi a postupy ohledně zneužívání dominantního postavení (články 85 a 86)

1. Stížnosti

I když se stěžovatelé mohou řádně účastnit řízení, nemají stejná práva a záruky jako obviněné podniky. Právo stěžovatele nahlédnout do spisů nespočívá na stejném základě jako právo adresátů sdělení o námitkách na obhajobu a neexistují tedy žádné důvody pro to, aby se práva stěžovatele považovala za rovnocenná právům obviněných podniků.

Stěžovatel, který byl informován o záměru zamítnout jeho stížnost, může nicméně požádat o nahlédnutí do dokumentů, o něž se Komise opírá ve svém stanovisku. Stěžovatelé však nemohou mít přístup k žádným důvěrným informacím nebo jiným obchodním tajemstvím, která náležejí podnikům, jež jsou předmětem stížnosti, nebo podnikům třetí strany, které Komise získala v průběhu svých šetření (články 11 a 14 nařízení č. 17).

Je zjevné, že zde je ještě více nezbytné dodržovat zásadu důvěrnosti, jelikož neexistuje žádná presumpce porušení. V souladu s rozsudkem ve věci Fedetab [21], čl. 19 odst. 2 nařízení č. 17 přiznává stěžovatelům právo na slyšení, a nikoli právo na získání důvěrné informace.

2. Postupy ve věcech zneužívání dominantního postavení

Otázka postupů ve věcech zneužívání dominantního postavení byla postoupena Soudu prvního stupně a Soudnímu dvoru ve věci BPB Industries a British Gypsum vs. Komise [22].

Podle definice jsou podniky s dominantním postavením na trhu schopny vyvíjet velmi silný hospodářský nebo obchodní tlak na své soutěžitele nebo na své obchodní partnery, zákazníky nebo dodavatele.

Soud prvního stupně a Soudní dvůr proto potvrdily oprávněnou zdrženlivost Komise ohledně zveřejnění některých dopisů přijatých od zákazníků šetřených podniků.

Ačkoli jsou tyto informace pro Komisi cenné, protože jí umožňují lépe porozumět dotyčnému trhu, v žádném ohledu nepředstavují obviňující důkaz a jejich prozrazení dotyčnému podniku by mohlo snadno vystavit jejich původce riziku odvetných opatření.

[1] Rozsudky Soudu prvního stupně ve věcech T-30/91, Solvay vs. Komise, T-36/91, ICI vs. Komise a T-37/91, ICI vs. Komise, Sb. rozh. 1995, s. II-1775, II-1847 a II-1901.

[2] Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 1 (oprava v Úř. věst. L 257, 21.9.1990, s. 13).

[3] Rozsudek Soudu prvního stupně ve spojených věcech T-10, 11, 12 a 15/92, CBR a ost., Sb. rozh. 1992, s. II-2667, odst. 38.

[4] Úř. věst. L 13, 21.2.1962, s. 204/62.

[5] Úř. věst. L 127, 20.8.1963, s. 2268/63.

[6] Úř. věst. L 377, 31.12.1994, s. 1.

[7] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-7/89, Hercules Chemicals vs. Komise, Sb. rozh. 1991, s. II-1711, odst. 54.

[8] Vnitřní dokumenty Komise netvoří součást vyšetřovacího spisu a jsou zařazeny do spisu vnitřních dokumentů týkajících se šetřené věci (viz body I.A.3 a II.A.2 níže).

[9] Například metody vyhodnocení výrobních a odbytových nákladů, výrobních tajemství a postupů, zdrojů dodávek, vyrobených a prodaných množství, podílů na trhu, seznamů zákazníků a distributorů, marketingových plánů, cenové struktury nákladů, prodejní politiky a informací o vnitřní organizaci podniku.

[10] Věc 53/85, Akzo, Sb. rozh. 1986, s. 1965, odst. 24 až 28 a zejména odst. 28 na s. 1991-1992. Věci 142 a 156/84, BAT a Reynolds vs. Komise, Sb. rozh. 1987, s. 4487, odst. 21.

[11] Nařízení Soudního dvora ze dne 30. 3. 1982 ve věci 236/81, Celanese vs. Komise a Rada, Sb. rozh. 1982, s. 1183.

[12] Zde by měl být dodržen postup předepsaný v bodě II.A.1.3.

[13] Úř. věst. L 46, 18.2.1994, s. 58.

[14] Úř. věst. L 247, 28.9.1996, s. 45.

[15] V odstavci 54 rozsudku ve věci Hercules uvedeném v odstavci 41 rozsudku Cimenteries vyslovil Soud prvního stupně názor, že Komise má povinnost dát podnikům k dispozici všechny dokumenty, ať již v jejich prospěch či nikoli, které získala v průběhu šetření, až na ty, které se týkají obchodních tajemství jiných podniků, vnitřních dokumentů Komise nebo jiných důvěrných informací.

[16] V důsledku tohoto ustanovení je při vypracovávání smlouvy o studii nezbytné zahrnout zvláštní doložku, která stanoví, že studie a příslušné dokumenty (metodologie, korespondence s Komisí) může dát Komise k dispozici třetím stranám.

[17] Například dokumenty, které pomáhají vymezit rozsah, trvání a povahu protiprávního jednání, totožnost účastníků, narušení hospodářské soutěže, hospodářské souvislosti atd.

[18] Úř. věst. L 330, 21.12.1994, s. 67.

[19] Neexistuje-li žádná taková dohoda, měla by být dodržována stejná zásada záruky důvěrnosti.

[20] Zvláštní postup stanovený v rozhodnutí 94/810/ESUO, ES.

[21] Věci 209-215 a 218/78, Fedetab, Sb. rozh. 1980, s. 3125, odst. 46.

[22] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-65/89, BPB Industries a British Gypsum, Sb. rozh. 1993, s. II-389, a rozsudek Soudního dvora ve věci C-310/93 P, BPB Industries a British Gypsum, Sb. rozh. 1995, s. I-865.

--------------------------------------------------