PŘÍLOHA

1.   Úvod

Tyto zásady poskytují členským státům návod na výklad článků 8, 9 a 10 směrnice (EU) 2023/1791 při jejich provádění do vnitrostátních právních předpisů. Zaměřují se na nové prvky směrnice (EU) 2023/1791, a doplňují tak přílohu doporučení (EU) 2019/1658, která zůstává v platnosti.

Závazný výklad právních předpisů Unie nicméně spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora Evropské unie.

2.   Právní a politické souvislosti

Články 8, 9 a 10 směrnice (EU) 2023/1791 jsou úzce propojeny, neboť dosažení požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě stanoveného v článku 8 mají členské státy zajistit buď zavedením systémů povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 9, nebo provedením alternativních politických opatření podle článku 10, nebo oběma způsoby.

Články 8, 9 a 10 směrnice (EU) 2023/1791 jsou kromě toho dále propojeny s těmito články směrnice (EU) 2023/1791:

—	článkem 2: definice důležitých pojmů, jako je „energetická chudoba“,

—	článkem 4: provádění povinných úspor energie přispěje k dosažení příspěvků jednotlivých členských států k celkovým cílům energetické účinnosti do roku 2030,

—

článkem 24: povinnost členských států provádět opatření ke zvýšení energetické účinnosti a související opatření na ochranu spotřebitele nebo informační opatření přednostně u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně osob žijících v sociálním bydlení s cílem zmírnit energetickou chudobu,

—	čl. 30 odst. 14: členské státy mají možnost stanovit, že povinné strany mohou plnit své povinnosti uvedené v čl. 8 odst. 1 a 4 tím, že každý rok přispějí do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím potřebným ke splnění těchto povinností,

—	přílohou V: společné metody a zásady pro výpočet dopadu systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo jiných opatření podle článků 8, 9 a 10 a čl. 30 odst. 14.

3.   Definice ve směrnici (EU) 2023/1791

Definice následujících pojmů uvedené v článku 2 směrnice (EU) 2023/1791 jsou pro výklad článků 8, 9 a 10 a přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 nejdůležitější:

a)	„konečná spotřeba energie“ (čl. 2 bod 6);

b)	„úspory energie“ (čl. 2 bod 9);

c)	„povinná strana“ (čl. 2 bod 19);

d)	„zúčastněná strana“ (čl. 2 bod 21);

e)	„politické opatření“ (čl. 2 bod 23);

f)	„individuální opatření“ (čl. 2 bod 24).

V kontextu směrnice (EU) 2023/1791 je důležité zdůraznit, že definice „konečné spotřeby energie“ byla revidována, což může mít důsledky pro provádění ustanovení článků 8, 9 a 10 a přílohy V. Více informací je uvedeno v oddíle 4.2 této přílohy.

4.   Změna povinností stanovených v článku 8 směrnice (EU) 2023/1791

4.1.   Změny úrovně a výpočtu požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě (čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791)

Tento oddíl doplňuje oddíl 2.1 přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Úroveň kumulativních úspor energie v konečné spotřebě se zvýšila, avšak postup výpočtu zůstává stejný:

—	prvním krokem je výpočet výchozí spotřeby energie jako průměru roční konečné spotřeby energie za tři roky 2016, 2017 a 2018 (viz oddíl 4.2 této přílohy o důsledcích změn definice konečné spotřeby energie ve směrnici (EU) 2023/1791),

—	druhým krokem je použití měr nových ročních úspor na výchozí spotřebu energie s kumulací těchto úspor za období, na které se povinnost vztahuje. Směrnice (EU) 2023/1791 tyto míry od roku 2024 reviduje, jak je vysvětleno v oddílech 4.1.1, 4.1.2 a 4.1.3 této přílohy.

Počínaje obdobím 2031 až 2040 může být zapotřebí třetí krok v případě, že úspor energie požadovaných v předchozím období není dosaženo, nebo jsou překročeny (viz oddíl 4.1.4).

4.1.1.   Minimální míry nových ročních úspor energie

Směrnice (EU) 2023/1791 zvyšuje míry nových ročních úspor energie požadovaných od roku 2024 při výpočtu objemu kumulativních úspor stanoveného pro období 2021 až 2030 v čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791. Tyto míry jsou uvedeny v tabulce 1 této přílohy.

Členské státy mohou podle čl. 8 odst. 1 čtvrtého pododstavce použít jiný přístup k výpočtu za předpokladu, že vypočtený objem kumulativních úspor za celé období, na které se povinnost vztahuje, jež trvá od roku 2021 do roku 2030, je přinejmenším roven objemu vypočtenému s použitím níže uvedeného vzorce. Pokud se členské státy rozhodnou použít jiný přístup k výpočtu, sdělí to Komisi při aktualizaci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, ve svých následných integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu nebo prostřednictvím dvoustranné komunikace.

Tabulka 1.

Minimální míry nových ročních úspor energie na základě požadavku povinných úspor energie

2021	2022	2023	2024	2025	2026	2027	2028	2029	2030
0,8  %	0,8  %	0,8  %	1,3  %	1,3  %	1,5  %	1,5  %	1,9  %	1,9  %	1,9  %
Poznámky: — Nové míry použitelné od roku 2024 jsou vyznačeny tučně. — Na Kypr a Maltu se vztahují zvláštní míry (viz oddíl 4.1.2).

Tabulka 2.

Míry pro výpočet požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě za období 2021–2030

Míra ročních úspor dosažená v roce: Míra nových ročních úspor z opatření prováděných v roce:	2021	2022	2023	2024	2025	2026	2027	2028	2029	2030
2021	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %
2022		0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %
2023			0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %	0,8  %
2024				1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %
2025					1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %	1,3  %
2026						1,5  %	1,5  %	1,5  %	1,5  %	1,5  %
2027							1,5  %	1,5  %	1,5  %	1,5  %
2028								1,9  %	1,9  %	1,9  %
2029									1,9  %	1,9  %
2030										1,9  %
Odpovídající míry celkových ročních úspor v každém roce	0,8  %	1,6  %	2,4  %	3,7  %	5,0  %	6,5  %	8,0  %	9,9  %	11,8  %	13,7  %
Poznámky: — Revidované míry jsou vyznačeny tučně (a tyto revidované míry se vztahují na aktualizované výchozí hodnoty, viz oddíl 4.2 o důsledcích změny definice konečné spotřeby energie). — Na Kypr a Maltu se vztahují zvláštní míry (viz oddíl 4.1.2). — Každý řádek odpovídá minimální míře nových ročních úspor energie z opatření prováděných v daném roce za předpokladu, že životnost těchto úspor energie trvá alespoň do konce uvedeného období. — Každý sloupec odpovídá minimální míře ročních úspor energie, jíž má být v daném roce dosaženo. — Poslední řádek uvádí odpovídající míry celkových ročních úspor v každém roce při součtu měr použitých k výpočtu požadovaného objemu kumulativních úspor za období 2021–2030. Jedná se o zjednodušení, které nezohledňuje změnu výchozího scénáře od roku 2024 (viz oddíl 4.2).

4.1.2.   Odchylka pro Kypr a Maltu

Odchylně od výše uvedeného mají Kypr a Malta v období 2024 až 2030 dosáhnout minimální míry alespoň 0,45 % nových ročních úspor. Pro tyto dva členské státy již byla stanovena odchylka ve směrnici 2012/27/EU, podle níž minimální míra nových ročních úspor činila 0,24 %. Míra 0,24 % je zachována pouze pro dílčí období 2021 až 2023. Komise doporučuje Kypru a Maltě použít k aktualizaci svých požadavků na kumulativní úspory energie následující vzorec.

Kumulativní úspory energie (2021–2030) (Malta a Kypr)	=	0,24 % x „stará“ výchozí hodnota x 27	+	0,45 % x „nová“ výchozí hodnota x 28
Pozn.: viz oddíl 4.2 této přílohy, který vysvětluje změny výchozího scénáře od roku 2024.

Kypr a Malta mohou použít jiný přístup k výpočtu za předpokladu, že vypočtený objem kumulativních úspor za celé období, na které se povinnost vztahuje, jež trvá od roku 2021 do roku 2030, je přinejmenším roven objemu vypočtenému s použitím výše uvedeného vzorce.

4.1.3.   Míra nových ročních úspor energie po roce 2030

Ustanovení čl. 8 odst. 1 pátého pododstavce směrnice (EU) 2023/1791 ukládá členským státům nadále dosahovat nových ročních úspor v souladu s mírou úspor stanovenou v čl. 8 odst. 1 písm. b) bodě iv), tj. 1,9 % pro desetiletá období po roce 2030. Komise upozorňuje, že kumulativní úspory energie požadované pro období 2031 až 2040 budou stejné pro všechny členské státy:

Kumulativní úspory energie (2031–2040) = 1,9 % x výchozí hodnota x 55 = výchozí hodnota x 1,045

4.1.4.   Převod případných nedostatečných nebo nadměrných úspor z předchozího období

Aby mohlo být určité individuální opatření zohledněno při výpočtu úspor energie v určitém povinném období, musí být zahájeno během tohoto období a může přinášet úspory energie pouze do konce téhož povinného období.

V čl. 8 odst. 13 prvním pododstavci se však stanoví, že pokud členský stát nedosáhne požadovaných kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce povinného období, má dosáhnout zbývajících úspor energie do konce následujícího povinného období.

Bez ohledu na právní důsledky vyplývající z nesplnění uvedené povinnosti se zbývající úspory energie přičtou k objemu úspor energie požadovaných v následujícím povinném období. V případě nesplnění povinnosti za určité období [n–1] by se měl objem kumulativních úspor energie požadovaný pro následující období [n] vypočítat takto:

Upravené kumulativní úspory energie (období [n])

= kumulativní úspory energie (období [n]) + zbývající úspory energie (období [n–1])

V čl. 8 odst. 13 druhém pododstavci se stanoví, že pokud členský stát dosáhne kumulativních úspor energie v konečné spotřebě nad požadovanou úroveň do konce povinného období, má právo převést způsobilý objem ve výši maximálně 10 % takového přebytku do následujícího období, na něhož se povinnost vztahuje, aniž by došlo ke zvýšení cílového závazku. Komise se domnívá, že v praxi lze postupovat tak, že se způsobilý objem, který má být převeden, odečte od požadovaného objemu kumulativních úspor energie v příštím období. Objem kumulativních úspor energie požadovaný pro následující období [n] lze vypočítat takto:

Upravené kumulativní úspory energie (období [n])

= kumulativní úspory energie (období [n]) – způsobilý přebytek úspor energie (období [n–1])

4.2.   Důsledky změn definice konečné spotřeby energie

Změnila se definice konečné spotřeby energie v čl. 2 bodě 6 směrnice (EU) 2023/1791 (viz také doporučení Komise (EU) 2023/xxx ze dne xxx 2023 k provádění článku 4 směrnice o energetické účinnosti, přepracovaného znění). Změny vyjasňují, že:

—	energie dodávaná odvětví dopravy zahrnuje i spotřebu energie v mezinárodní letecké dopravě,

—	pojem „konečná spotřeba energie“ výslovně zahrnuje i energii dodávanou odvětvím lesnictví a rybolovu (dříve implicitně zahrnuta v jiných odvětvích konečných uživatelů),

—	tento pojem nezahrnuje spotřebu energie u zásobníků mezinárodních námořních plavidel a energii okolního prostředí (vedle dodávek do odvětví přeměny energie a do odvětví energetiky, které jsou již zmíněny v definici v čl. 2 bodě 3 směrnice 2012/27/EU).

Tato změna definice má vliv na výchozí spotřebu energie, tj. průměrnou roční konečnou spotřebu energie za roky 2016, 2017 a 2018. Při výpočtu kumulativních úspor energie požadovaných pro dílčí období 2024 až 2030 použijí členské státy tuto novou definici.

To znamená, že pro výpočet kumulativních úspor energie za roky 2021 až 2023 a 2024 až 2030 by měly být použity různé výchozí hodnoty, jak ukazuje níže uvedený vzorec:

Kumulativní úspory energie (2021–2030)

=

0,8 % x výchozí hodnota na základě staré definice konečné spotřeby energie x 27

+

1,3 % x výchozí hodnota na základě nové definice konečné spotřeby energie x 13 + 1,5 % x výchozí hodnota na základě nové definice konečné spotřeby energie x 9 + 1,9 % x výchozí hodnota na základě nové definice konečné spotřeby energie x 6

4.3.   Požadavek zvážení a podpory úlohy společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství (čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791)

Členské státy naleznou užitečné zdroje týkající se energetických společenství v úložišti energetických společenství Komise (1), jakož i v nové iniciativě Komise „Renovace vedená občany“  (2).

4.4.   Ochrana před energetickou chudobou (čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791)

Ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 od členských států vyžaduje stanovení a dosažení podílu požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě u specifických cílových skupin, a sice u osob postižených energetickou chudobou, zranitelných zákazníků, osob v nízkopříjmových domácnostech a případně osob žijících v sociálním bydlení. Dodatek V přílohy doporučení (EU) 2019/1658 uvádí příklady politických opatření prováděných členskými státy v minulosti s cílem zmírnit energetickou chudobu. Další příklady lze nalézt na internetových stránkách sítě pro Koordinovaný postup v oblasti směrnice o energetické účinnosti (3) a Poradenského centra pro energetickou chudobu (4) a ve zdrojích vypracovaných v rámci různých evropských projektů zaměřených na zmírnění energetické chudoby (5).

4.4.1.   Stanovení podílu úspor energie v konečné spotřebě u uvedených cílových skupin

Podíl musí být alespoň roven podílu stanovenému pomocí výchozí možnosti popsané v bodě 4.4.1.1 této přílohy. Pokud členský stát nesplní požadavky pro použití výchozí možnosti, musí být tento podíl alespoň roven podílu stanovenému pomocí záložní možnosti popsané v bodě 4.4.1.2 této přílohy. Tento podíl se použije na požadovaný objem kumulativních úspor energie v konečné spotřebě stanovený v čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 (viz oddíl 4.1 této přílohy).

4.4.1.1.   Výchozí možnost – použití podílu domácností trpících energetickou chudobou ve vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu

Podíl úspor energie v konečné spotřebě u uvedených cílových skupin má být alespoň roven podílu domácností trpících energetickou chudobou podle odhadů ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu členských států nebo v jejich aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu po zohlednění čtyř ukazatelů uvedených v záložní možnosti níže.

4.4.1.2.   Záložní možnost – použití aritmetického průměru čtyř statistických ukazatelů

Podíl úspor energie v konečné spotřebě u uvedených cílových skupin musí být alespoň roven aritmetickému průměru čtyř ukazatelů popsaných v tabulce 3 za rok 2019 (viz údaje v tabulce 4).

Tabulka 3.

Ukazatele uvedené v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 pro stanovení podílu energetické chudoby

Název	Referenční údaje Eurostatu	Definice Eurostatu
Ukazatel a: neschopnost mít doma přiměřené teplo	SILC [ilc_mdes01] (6)	% osob z celkového počtu obyvatel, které se nacházejí v nucené neschopnosti mít doma přiměřené teplo (7)
Ukazatel b: nedoplatky na účtech za veřejné služby	SILC, [ilc_mdes07] (8)	% osob z celkového počtu obyvatel, které se nacházejí v prodlení s placením účtů za domácnost, což svědčí o nucené neschopnosti platit účty za domácnost včas kvůli finančním potížím (9)
Ukazatel c: celkový počet obyvatel žijících v bytech s prosakující střechou, vlhkými zdmi, podlahami nebo základy nebo trouchnivějícími okenními rámy nebo podlahou	SILC [ilc_mdho01] (9)	% osob z celkového počtu obyvatel, které žijí v bytech s prosakující střechou, vlhkými zdmi, podlahami nebo základy nebo trouchnivějícími okenními rámy nebo podlahou (10)
Ukazatel d: míra ohrožení chudobou	průzkumy SILC a ECHP [ilc_li02] (11)	podíl obyvatel s ekvivalizovaným disponibilním příjmem (po sociálních transferech) nižším, než je prahová hodnota pro ohrožení chudobou, která je stanovena jako 60 % celostátního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu po sociálních transferech (12)

Jsou k dispozici údaje pro všechny ukazatele za všechny členské státy za rok 2019. Tabulka 4 uvádí údaje a aritmetické průměry podle jednotlivých členských států.

Tabulka 4.

Minimální podíl požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě, jichž má být dosaženo u prioritních skupin, na základě ukazatelů uvedených v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791

Země	Ukazatel a	Ukazatel b	Ukazatel c	Ukazatel d	Průměr
Rakousko	1,80  %	2,40  %	9,40  %	13,30  %	6,73  %
Belgie	3,90  %	4,10  %	16,70  %	14,80  %	9,88  %
Bulharsko	30,10  %	27,60  %	11,60  %	22,60  %	22,98  %
Chorvatsko	6,60  %	14,80  %	10,20  %	18,30  %	12,48  %
Kypr	21,00  %	10,40  %	31,10  %	14,70  %	19,30  %
Česko	2,80  %	1,80  %	7,30  %	10,10  %	5,50  %
Dánsko	2,80  %	3,60  %	14,90  %	12,50  %	8,45  %
Estonsko	2,50  %	7,20  %	13,80  %	21,70  %	11,30  %
Finsko	1,80  %	7,80  %	4,10  %	11,60  %	6,33  %
Francie	6,20  %	5,60  %	11,50  %	13,60  %	9,23  %
Německo	2,50  %	2,20  %	12,00  %	14,80  %	7,88  %
Řecko	17,90  %	32,50  %	12,50  %	17,90  %	20,20  %
Maďarsko	5,40  %	10,20  %	22,30  %	12,30  %	12,55  %
Irsko	4,90  %	8,90  %	12,50  %	13,10  %	9,85  %
Itálie	11,10  %	4,50  %	14,00  %	20,10  %	12,43  %
Lotyšsko	8,00  %	8,70  %	19,30  %	22,90  %	14,73  %
Litva	26,70  %	7,50  %	14,00  %	20,60  %	17,20  %
Lucembursko	2,40  %	2,40  %	15,40  %	17,50  %	9,43  %
Malta	7,80  %	6,50  %	7,60  %	17,10  %	9,75  %
Nizozemsko	3,00  %	1,50  %	14,70  %	13,20  %	8,10  %
Polsko	4,20  %	5,80  %	10,80  %	15,40  %	9,05  %
Portugalsko	18,90  %	4,30  %	24,40  %	17,20  %	16,20  %
Rumunsko	9,30  %	13,70  %	9,40  %	23,80  %	14,05  %
Slovensko	7,80  %	8,40  %	5,70  %	11,90  %	8,45  %
Slovinsko	2,30  %	11,20  %	20,60  %	12,00  %	11,53  %
Španělsko	7,50  %	6,50  %	14,70  %	20,70  %	12,35  %
Švédsko	1,90  %	2,30  %	7,00  %	17,10  %	7,08  %
Zdroj: údaje Eurostatu (viz odkazy pro každý ukazatel v tabulce 3).

4.4.2.   Definice cílových skupin

Termín „osoby postižené energetickou chudobou“ souvisí s definicí energetické chudoby uvedenou v čl. 2 bodě 52 směrnice (EU) 2023/1791, která odkazuje na příslušný vnitrostátní kontext. Komise se domnívá, že je proto možné, aby každý členský stát přijal vlastní právní definici domácností trpících energetickou chudobou.

Pojem „zranitelných zákazníků“ je obsažen v čl. 28 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (13):

Pojem zranitelných zákazníků může zahrnovat výši příjmů, podíl výdajů na energii v rámci disponibilního příjmu, energetickou účinnost domácností, kritickou závislost na elektrických zařízeních ze zdravotních důvodů, věk nebo jiná kritéria.

Tentýž článek vyžaduje, aby členské státy pojem zranitelných zákazníků definovaly. Tato definice by se měla uplatnit i na ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791.

Pro termín „osoby v nízkopříjmových domácnostech“ neexistuje v právu Unie žádná definice. Komise však upozorňuje, že ukazatel míry ohrožení chudobou uvedený v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 odkazuje na prahovou hodnotu 60 % celostátního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu po sociálních transferech. K vymezení skupiny „osob v nízkopříjmových domácnostech“ v kontextu čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 by proto měla být použita tato prahová hodnota, ledaže je odůvodněné použít jinou vnitrostátní definicí (vycházející např. z kritérií určujících nárok na určité sociální dávky).

Pro pojem „sociální bydlení“ neexistuje v právu Unie žádná definice, je ale definován ve zprávě OECD za rok 2020 jako nájemní bydlení poskytované za nižší než tržní ceny, cíleně přidělované podle zvláštních pravidel, jako jsou zjištěné potřeby nebo čekací listiny. Lze však pozorovat rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o definici, velikost, rozsah, financování, cílovou populaci a typ poskytovatele (např. veřejné, soukromé či neziskové subjekty nebo subjekty s omezeným ziskem, družstva nebo kombinace těchto typů subjektů). Definice sociálního bydlení se v členských státech v průběhu času vyvíjela spolu s měnícími se politickými přístupy k měnícím se tržním podmínkám. Některé členské státy pro sociální bydlení používají odlišnou terminologii, například ve Francii se používá pojem „bydlení s nízkým nájmem“, v Dánsku „veřejné bydlení“ nebo „neziskové bydlení“, v Německu „podpora bydlení“, v Rakousku „bydlení s omezeným ziskem“ nebo „lidové bydlení“, ve Španělsku „chráněné bydlení“, ve Švédsku „veřejné služby bydlení“ atd. Tato terminologie v různých členských státech může odkazovat na právní status vlastníka, nájemní režim, způsob financování nebo cílovou skupinu obyvatel (14). Členské státy, které chtějí zahrnout osoby žijící v sociálním bydlení do oblasti působnosti čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791, by měly stanovit vnitrostátní definici sociálního bydlení.

Členské státy zajistí, aby u cílových skupin uvedených v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 bylo dosaženo alespoň kumulativních úspor energie stanovených v souladu s bodem 4.4.1.1 nebo 4.4.1.2 této přílohy. Těchto úspor má být dosaženo za všechny tyto cílové skupiny dohromady, a nikoli v každé skupině jednotlivě.

Členské státy by přitom měly zohlednit specifika každé skupiny nebo dílčí skupiny a odpovídajícím způsobem přizpůsobit politická opatření. Například domácnosti nacházející se v horním rozmezí nízkopříjmové skupiny a nejzranitelnější domácnosti nemusí čelit stejným obtížím.

Pokud jsou úspory energie vykázané pro účely čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 výsledkem politických opatření, která nejsou zaměřena výlučně na určitou cílovou skupinu (určité cílové skupiny) vybranou (vybrané) z cílových skupin uvedených v čl. 8 odst. 3, členské státy vysvětlí, jak se počítá a monitoruje podíl úspor energie dosažený u těchto cílových skupin na celkových úsporách energie vykázaných v souvislosti s těmito politickými opatřeními. Tato vysvětlení se zahrnou do oznámení politického opatření v souladu s bodem 5 písm. g) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791. Komise se domnívá, že pro opatření zaměřená na zmírnění energetické chudoby (např. vyšší sazba příspěvků, doplňková půjčka s nulovou úrokovou sazbou) lze použít zvláštní kritéria způsobilosti (např. prahová hodnota příjmu, nárok na sociální dávky, energetická třída bytu před intervencí). Monitorování provádění těchto opatření umožňuje rozlišit intervence a výsledné úspory energie, které lze přičíst opatřením na ochranu před energetickou chudobu. Dalším možným přístupem je pověření organizací, které jsou s prioritními skupinami v přímém kontaktu (např. instituce sociálního zabezpečení, místní orgány, nevládní organizace a charitativní organizace), poskytováním pomoci domácnostem při podávání žádostí o finanční příspěvky nebo jinou podporu. Tyto organizace by pak mohly monitorovat intervence, které lze zahrnout do ochrany před energetickou chudobu.

4.5.   Zamezení nepříznivým dopadům a jejich zmírňování (čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791)

Podle názoru Komise je třeba rozlišovat alespoň tři typy nepříznivých dopadů zmíněných v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791.

Prvním typem nepříznivých dopadů je situace, kdy politické opatření vede ke zvýšení cen energie (např. systémy povinného zvyšování energetické účinnosti nebo energetické daně, viz také oddíl 7.9.2 o distribučních účincích), což není kompenzováno zvýšením energetické účinnosti, které snižuje náklady na energii. To může zvýšit riziko, že se domácnosti dostanou do situace energetické chudoby. Tomuto nepříznivému dopadu lze předejít nebo jej zmírnit tím, že se zajistí, aby skupiny, pro něž by vyšší ceny energie mohly představovat významné riziko, měly z daného politického opatření (nebo z doplňkových zmírňujících opatření) prospěch, který dopad vyšších cen energie přinejmenším kompenzuje. Ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby při tom členské státy co nejlépe využívaly veřejného financování, včetně finančních nástrojů zřízených na úrovni Unie, a příjmů z povolenek v rámci systému obchodování s emisemi (ETS).

Druhý typ nepříznivých dopadů představují jiné než ekonomické vedlejší účinky, které mohou mít dopad na životní podmínky a zdraví domácností. Programy renovací například nemusí odpovídajícím způsobem řešit větrání, což může mít za následek respirační onemocnění. Tomu lze předejít tím, že se při navrhování politického opatření zohlední kvalita vnitřního ovzduší nebo dopady na životní prostředí.

Třetí typ nepříznivých dopadů souvisí s dalšími vedlejšími ekonomickými účinky, například se zvýšením cen energeticky účinných řešení. To může ztížit finanční dostupnost těchto řešení pro konečné zákazníky s nižšími finančními prostředky. Těmto nepříznivým dopadům lze předejít nebo je zmírnit zavedením zvláštních nebo doplňkových opatření (např. dobrovolnou dohodou s maloobchodníky nebo osobami provádějícími instalaci; příznivějšími podmínkami pro prioritní cílové skupiny).

Příslušná analýza a vysvětlení toho, jak byly nepříznivé dopady posouzeny a jak se jim zamezilo nebo jak jsou zmírňovány, se zahrnou do oznámení politických opatření podle bodu 5 podbodu i) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791.

4.6.   Přispění článku 8 k článku 4 (čl. 8 odst. 14 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791)

Účelem ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 je dosáhnout dodatečných úspor energie nad rámec úspor, jež jsou výsledkem jiných závazných právních předpisů Unie, jak je stanoveno v bodě 2 přílohy V. Proto mají členské státy vysvětlit, jak má být prostřednictvím politických opatření přijatých podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 dosaženo úspor energie, kterých by jinak dosaženo nebylo, a jak tudíž tato opatření přispívají k dosažení jejich vnitrostátních příspěvků podle článku 4 uvedené směrnice. Při tomto posuzování je třeba vzít v úvahu tyto body:

—	změny konečné spotřeby energie mohou být způsobeny různými faktory, včetně zvýšení energetické účinnosti. K odlišení důsledků zvýšení energetické účinnosti od změn způsobených jinými faktory (např. povětrnostními podmínkami, hospodářskou činností) lze použít metody jako dekompoziční analýza,

—	zvýšení energetické účinnosti může souviset s úsporami energie podle čl. 8 odst. 1, ale může být také výsledkem jiných politik (např. z jiných právně závazných aktů Unie) a nepolitických účinků,

—

zvýšení energetické účinnosti podle čl. 8 odst. 1 může vést k nepřímým zpětným efektům (zvýšení spotřeby energetických služeb v důsledku hospodářského růstu stimulovaného účinnějším využíváním zdrojů nebo v důsledku neočekávaných událostí, jako byla krize COVID-19, nebo jako jsou cenové otřesy), které nebudou ve výpočtech úspor energie podle čl. 8 odst. 1 zohledněny,

—

zvýšení energetické účinnosti podle čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 u cílových skupin uvedených v čl. 8 odst. 3 uvedené směrnice (viz oddíl 4.4 této přílohy) pravděpodobně povede k přímým zpětným efektům (tj. zvýšení energetické účinnosti se částečně využije ke zlepšení tepelného komfortu na důstojnou úroveň namísto snížení spotřeby energie). Úspory energie vykázané pro účely čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 tedy (v plném rozsahu) nepřinesou odpovídající snížení spotřeby energie ve smyslu článku 4 uvedené směrnice (viz oddíl 7.1 této přílohy).

Toto posouzení poskytne vstupní informace, které Komisi pomohou sledovat, zda jsou členské státy na dobré cestě k dosažení svého vnitrostátního příspěvku podle článku 4 směrnice (EU) 2023/1791, a pokud tomu tak není, do jaké míry může tento rozdíl souviset s nedostatečnými úsporami energie podle čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice nebo jejich nadhodnocením.

První úrovní posouzení je monitorování trendů v konečné spotřebě energie (článek 4 směrnice (EU) 2023/1791) a vykázaných úsporách energie (článek 8 uvedené směrnice), aby se zjistilo, zda jsou konzistentní a v souladu se stávajícími cíli. Ve druhé úrovni posouzení je pak možné prozkoumat vysvětlení pozorovaných změn nebo rozdílů, například pomocí těchto přístupů:

—	posouzení pokroku členských států při plnění jejich příspěvků v oblasti energetické účinnosti popsané v čl. 4 odst. 6 směrnice (EU) 2023/1791 lze použít jako zdroj analýzy pro posouzení politik a opatření spadajících do oblasti působnosti článku 8 uvedené směrnice,

—	k vysvětlení změn konečné spotřeby energie nebo energetické náročnosti a rozdílů oproti očekávanému trendu lze použít dekompoziční analýzu, ekonometrickou analýzu nebo jiné analytické metody (článek 4 směrnice (EU) 2023/1791 o monitorování),

—	lze provést srovnání dosažených a očekávaných výsledků s cílem určit, zda jsou politická opatření účinnější nebo méně účinná, než se očekávalo (např. účast, počet případů uplatnění), což umožní monitorovat politická opatření přijatá podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791,

—	lze provést přezkum výsledků monitorování a ověřování s cílem určit možné zdroje nadhodnocených nebo podhodnocených úspor energie.

Při tomto posuzování by mělo být prioritou zlepšení přesnosti odhadů úspor podle čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 prostřednictvím hodnotících studií.

Čím více nesrovnalostí se zjistí mezi trendy sledovanými pro účely článků 4 a 8 směrnice (EU) 2023/1791 a/nebo čím větší budou zjištěné rozdíly mezi sledovanými trendy a trajektoriemi ke splnění cílů stávajícího povinného období, tím důkladnější by výše uvedená posouzení měla být.

4.7.   Způsobilost politických opatření (čl. 8 odst. 14 písm. c))

V bodě 5 přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 a v příloze III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (15) jsou uvedeny podrobné údaje, které mají členské státy poskytnout při oznamování politických opatření podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791. Požadovaným stručným popisem politického opatření může být odkaz na právní text nebo jiné veřejně dostupné úřední informace, v nichž jsou prezentovány cíle uvedeného politického opatření. Pokud oficiální cíle politického opatření výslovně nezmiňují dosažení úspor energie v konečné spotřebě, mělo by být poskytnuto další odůvodnění, např. vysvětlení, jak toto politické opatření podporuje opatření v oblasti energetické účinnosti způsobilá podle čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791, nebo jak jsou prokázány úspory koncové energie. Odůvodnění by mohlo rovněž spočívat v popisu intervenční logiky daného politického opatření, který by pomohl prokázat jeho významnost (viz také dodatek IX přílohy doporučení (EU) 2019/1658).

5.   Povinnosti související s revizemi článku 9 o systémech povinného zvyšování energetické účinnosti

Pokyny týkající se navrhování, provádění a dokumentace systémů povinného zvyšování energetické účinnosti lze nalézt v oddíle 4.1 a v dodatku II přílohy doporučení (EU) 2019/1658, neboť tato ustanovení se ve srovnání se směrnicí 2012/27/EU nezměnila.

Nejdůležitější doplnění či změny článku 9 směrnice (EU) 2023/1791 (ve srovnání s článkem 7a směrnice 2012/27/EU) jsou tyto:

—	nově v čl. 9 odst. 2: členské státy jsou oprávněny jmenovat prováděcí veřejný orgán pověřený správou systémů povinného zvyšování energetické účinnosti,

—	doplnění v čl. 9 odst. 3: povinnými stranami mohou být i provozovatelé přenosové soustavy a distribuční soustavy (pozn.: distributoři energie již byli jako možné povinné strany zahrnuti),

—	nově v čl. 9 odst. 5, 6 a 7: členské státy jsou oprávněny požadovat, aby systémy povinného zvyšování energetické účinnosti dosahovaly úspor energie u prioritních cílových skupin, jak vyžaduje čl. 8 odst. 3,

—	aktualizace v čl. 9 odst. 8: referenčními hodnotami výhřevnosti jsou nyní hodnoty uvedené v příloze VI prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066 (16) a referencí pro primární energetické faktory je článek 31 směrnice (EU) 2023/1791. Použití jiných převodních koeficientů musí být odůvodněno,

—

nově v čl. 9 odst. 10: požadavek poskytovat ve vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace o zavedených systémech měření, kontroly a ověřování, včetně použitých metod, zjištěných problémů a způsobu jejich řešení. Pokud jsou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti vykazovány jako součást balíčku opatření, viz oddíl 6.1 této přílohy o pokynech pro vykazování úspor energie vyplývajících z balíčku opatření,

—	ustanovení čl. 9 odst. 9 se týká interakcí mezi systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a systémem EU pro obchodování s emisemi, kterým se zabývá oddíl 7.6.1 této přílohy.

6.   Povinnosti související s revizemi článku 10 o alternativních opatřeních

Pokyny týkající se navrhování, provádění a dokumentace alternativních opatření lze nalézt v oddíle 4.2 a v dodatku III přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Směrnice (EU) 2023/1791 obsahuje ve srovnání s článkem 7b směrnice 2012/27/EU dvě doplňující ustanovení.

Prvním je ustanovení čl. 10 odst. 3, které je podobné ustanovení čl. 9 odst. 10 pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti, v němž se vyžaduje, aby členské státy ve zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu poskytovaly informace o zavedených systémech měření, kontroly a ověřování, mimo jiné včetně informací o použitých metodách a o zjištěných problémech a způsobu jejich řešení. To doplňuje stávající ustanovení bodu 3 písm. e) přílohy V o transparentnosti, které vyžaduje, aby členské státy zveřejňovaly údaje o úsporách energie ve výročních zprávách.

Druhým je ustanovení čl. 10 odst. 4 o nutnosti prokázat účinnost daňových opatření, které je projednáno v oddíle níže.

6.1.   Měření, kontrola a ověřování při podávání zpráv o balíčku opatření

Podávání zpráv pro účely článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 je především podáváním zpráv o dosažených výsledcích podle politických opatření. Je proto snazší dokumentovat významnost (co se týče významnosti, viz také dodatek IX přílohy doporučení (EU) 2019/1658). Členské státy mohou použít balíček politických opatření zaměřených na stejné odvětví a typy individuálních opatření (např. program pro energetické poradenství a systém financování).

První možností, jak vykázat úspory energie z balíčku politických opatření, je vykázat takový balíček, jako by se jednalo o jediné politické opatření:

—

buď výběrem hlavního politického opatření z balíčku a vykázáním úspor plynoucích pouze z tohoto politického opatření: tím se zamezí riziku dvojího započtení mezi překrývajícími se politickými opatřeními, přičemž se při oznamování a dokumentování podle požadavků přílohy V oznámí a zdokumentuje pouze toto vykázané politické opatření,

—

nebo vykázáním tohoto balíčku opatření jako jediného politického opatření: v takovém případě by oznámení a dokumentace týkající se tohoto balíčku opatření měly zejména objasnit, jak je zajištěna významnost, jak je monitorováno provádění jednotlivých opatření z balíčku a jak se zamezí dvojímu započtení téhož individuálního opatření, nebo jak je takové dvojí započtení opraveno.

Druhou možností je vykazovat opatření obsažená v balíčku samostatně. V takovém případě je oznámeno a zdokumentováno každé politické opatření, přičemž je třeba vysvětlit postup, jak zamezit dvojímu započtení nebo jej opravit. Takovým postupem může být například:

—

používání centralizované databáze, v níž jsou zaznamenány identifikátory individuálních opatření (např. adresy nebo identifikační čísla elektroměrů) umožňující kontrolu dvojího započtení: v takovém případě je třeba úspory energie vykázané za každé politické opatření podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 opravit tak, aby se odstranily úspory energie, které by byly započteny vícekrát,

—	stanovení pravidel pro rozdělování úspor energie mezi vykazovaná politická opatření (např. podle podílu poskytnutého financování).

Požadavky stanovené v příloze V směrnice (EU) 2023/1791 se vztahují na balíčky opatření stejně jako na jednotlivá politická opatření.

6.2.   Daňová opatření (prokazování účinnosti) (čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2023/1791)

Tento oddíl doplňuje oddíl 4.2.8 přílohy doporučení (EU) 2019/1658, který se týká daní z energie nebo CO2.

Nové požadavky zavedené ustanovením čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2023/1791 týkající se prokazování účinnosti daňových opatření jsou rovnocenné požadavku na významnost obsaženému v bodě 3 písm. h) přílohy V uvedené směrnice, který se vztahuje na systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní opatření, aby se ke všem politickým opatřením přistupovalo stejně.

Při oznamování daňového opatření pro účely článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 mají členské státy vysvětlit, jak koncepce a provádění tohoto daňového opatření zajišťují jeho řádný dopad.

To lze splnit například tím, že vysvětlí, jak byla sazba daně stanovena a proč bylo (v příslušných případech) v průběhu času rozhodnuto o změnách, s uvedením, zda má daná změna, jejímž účelem je dosažení úspor energie, vést ke změnám chování nebo snížit zátěž spotřebitelů v důsledku zvýšení cen nebo podobných vnějších podmínek. Součástí by mělo být též vysvětlení, jak je zajištěno, aby možnost změnit své chování měli všichni spotřebitelé, včetně nízkopříjmových domácností nebo spotřebitelů v situaci rozdělených pobídek. To lze poskytnout například prostřednictvím vysvětlení, jak stávající daňové opatření doplňují podpůrná opatření.

Další vysvětlení viz také oddíl 7.9 této přílohy o stanovení úspor energie vyplývajících z daňových opatření.

7.   Povinnosti související s revizemi přílohy V

7.1.   Výpočet úspor energie pro účely čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 (podíl energetické chudoby)

V bodě 1 písm. d) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 se stanoví, že při výpočtu úspor energie uvedených v čl. 8 odst. 3 uvedené směrnice mohou členské státy tyto úspory energie odhadnout na základě technickoinženýrských odhadů, a to „ za využití standardizovaných podmínek nebo parametrů obydlenosti budov a tepelného komfortu, jako jsou parametry vymezené ve vnitrostátních stavebních předpisech “.

Zvýšení energetické účinnosti v bytech obsazených cílovými skupinami uvedenými v čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 nemusí vést ke stejnému snížení konečné spotřeby energie jako stejná opatření provedená u domácností, které netrpí energetickou chudobou. Tak tomu bude pravděpodobně v situacích materiální deprivace (např. neschopnosti dostatečně vytápět domov) před přijetím opatření v oblasti energetické účinnosti: spotřeba energie před přijetím opatření v oblasti energetické účinnosti může být nižší než odhad na základě standardních předpokladů používaný například u certifikátů energetické náročnosti. Například vnitřní teplota může být nižší, než se předpokládá ve stavebních předpisech; některé místnosti nemusí být vytápěny, nebo mohou být vytápěny pouze po několik hodin denně atd. Tato nižší spotřeba energie v porovnání se standardními předpoklady se nazývá podhodnocený efekt. V těchto situacích lze zvýšení energetické účinnosti využít k dosažení důstojného tepelného komfortu (např. nastavení termostatu na vyšší teplotu než dříve; vytápění některých místností po více hodin denně atd.).

Jev zvýšení energetických služeb (v tomto případě pohodlí) namísto snížení spotřeby energie se obecně nazývá přímý zpětný efekt. Při výpočtu úspor energie podle čl. 8 odst. 1 by měly být běžně zohledněny oba efekty (zpětný i podhodnocený). To znamená, že vypočtené úspory energie z opatření provedených mezi prioritními skupinami podle čl. 8 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 mohou být v rozporu s účelem uvedeného ustanovení paradoxně nízké.

Bod 1 písm. d) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 uznává, že v těchto konkrétních situacích může být zpětný efekt pozitivním dopadem politických opatření, pokud přispívá ke zmírnění energetické chudoby tím, že domácnostem umožňuje dosáhnout důstojného tepelného komfortu v souladu s definicí energetické chudoby uvedenou v čl. 2 bodě 52 uvedené směrnice, která odkazuje na „ základní úroveň a důstojné standardy života a zdraví “.

Proto toto ustanovení rovněž vyžaduje, aby členské státy v oznámení o metodice výpočtu použité pro účely politických opatření podle článku 8 vysvětlily „ způsob zohlednění komfortu pro opatření v budovách “. Pokud je zvýšení energetické účinnosti zcela nebo částečně využito k dosažení úrovně komfortu definované jako „důstojná“, lze je započítat jako úspory energie podle článku 8. Pokud by zvýšení energetické účinnosti bylo částečně využito k dosažení míry komfortu nad rámec důstojných standardů, je třeba tuto část považovat za zpětný efekt a provést příslušné opravy ve výpočtech úspor energie.

Důstojné standardy tepelného komfortu lze definovat například na základě předpokladů týkajících se chování uživatelů, jež jsou použity ve stavebních předpisech, nebo metodik výpočtu stanovených pro certifikáty energetické náročnosti zavedené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (17).

7.2.   Prokázání cíle dosáhnout úspor energie v konečné spotřebě a předložení dokumentů prokazujících, že úspory energie jsou výsledkem politického opatření (bod 2 písm. a) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791)

Bod 2 písm. a) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby členské státy:

1)	prokázaly, že jedním z cílů politických opatření přijatých podle čl. 8 odst. 1 je dosažení úspor energie v konečné spotřebě, a

2)	předložily dokumenty prokazující, že vykázané úspory energie jsou výsledkem politického opatření.

To doplňuje ustanovení o významnosti a adicionalitě obsažená ve směrnici 2012/27/EU a ustanovení o způsobilosti politických opatření v čl. 8 odst. 14 písm. c) směrnice (EU) 2023/1791 (viz oddíl 4.7 této přílohy). Pokyny týkající se významnosti a adicionality jsou obsaženy v dodatcích IX a XI přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Požadavek na průkazné dokumenty by rovněž mohl poskytnout další potřebná odůvodnění, pokud cíle opatření výslovně nezahrnují dosažení úspor energie v konečné spotřebě. Průkaznými dokumenty jsou například vysvětlení:

—	jak byla pobídka navržena, aby byl zajištěn její spouštěcí účinek, a jak je sledováno její využívání (např. posouzení ochoty zaplatit za účelem stanovení vhodných grantových sazeb; využívání online platformy k zaznamenávání případů využití pobídky),

—

jak byla navržena dobrovolná dohoda, aby bylo zajištěno, že závazek bude v praxi splněn (např. s dostatečně důraznými pobídkami a sankcemi; požadavky na plnění jdoucí nad rámec běžných požadavků), a jak jsou monitorovány její účinky (např. prostřednictvím výročních zpráv zúčastněných stran a kontrol prováděných prováděcím veřejným orgánem nebo třetí stranou),

—

jak bylo navrženo behaviorální opatření, aby bylo zajištěno, že informace povedou ke změně chování (např. prostřednictvím individualizovaných informací a pravidelné zpětné vazby; s využitím pilotních testů k určení nejefektivnějších přístupů), a jak jsou prokázány účinky tohoto behaviorálního opatření (např. pomocí randomizovaných kontrolních hodnocení),

—	jak bylo navrženo daňové opatření, aby byl zajištěn jeho účinek úspory energie (viz také oddíl 6.2 o prokazování účinnosti daňových opatření).

7.3.   Výjimky (bod 2 písm. c) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791)

7.3.1.   Článek 9 směrnice 2010/31/EU

V bodě 2 písm. c) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 se stanoví, že výjimka pro úspory související s renovací stávajících budov (18) zahrnuje i úspory vyplývající ze zavedení minimálních standardů energetické náročnosti budov v souladu se směrnicí 2010/31/EU, pokud je zajištěno splnění kritéria významnosti podle bodu 3 písm. h) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791. Jedná se o odchylku od zásady adicionality, totiž že úspory vyplývající z provádění závazných právních předpisů Unie se nezapočítávají jako úspory energie pro účely čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby se zabránilo dvojímu započítání úspor energie ze zavedení minimálních standardů energetické náročnosti v budovách a z dalších politických opatření na podporu renovace budov, jako jsou dotační programy a systémy povinného zvyšování energetické účinnosti. Renovace budov prováděná za účelem splnění vnitrostátních minimálních standardů energetické náročnosti může přinést úspory energie, které lze započítat do povinných úspor energie členského státu. Renovace budov prováděná za účelem splnění vnitrostátních minimálních standardů energetické náročnosti s podporou z dotačního programu může rovněž přinést úspory energie, které lze započítat, ale je třeba je vykázat pouze jednou, aby se zamezilo dvojímu započtení.

7.3.2.   Články 5 a 6 směrnice (EU) 2023/1791 (ustanovení týkající se veřejného sektoru)

Bod 2 písm. c) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 umožňuje členským státům započítat pro účely článku 8 uvedené směrnice úspory energie vyplývající z opatření v oblasti energetické účinnosti ve veřejném sektoru přijatých podle článků 5 a 6 uvedené směrnice, pokud splňují požadavky přílohy V uvedené směrnice. Například renovace budovy veřejného sektoru může přinést úspory energie, které se započítávají do povinných úspor energie členského státu, a rovněž přispět ke splnění povinností členského státu týkajících se veřejného sektoru.

7.4.   Nařízení o mimořádných událostech (bod 2 písm. d) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791)

Ustanovení bodu 2 písm. d) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 objasňuje, že opatření ke zvýšení energetické účinnosti zaměřená na snížení poptávky po plynu o 15 % mezi srpnem 2022 a březnem 2023 (19), následně prodloužená do března 2024 (20) a snížení hrubé spotřeby elektřiny v době špičky mezi prosincem 2022 a březnem 2023 v průměru alespoň o 5 % za hodinu (21), lze započítat do povinných úspor energie členských států.

Toto ustanovení omezuje způsobilost politických opatření na opatření ke zvýšení energetické účinnosti a výslovně vylučuje úspory energie vyplývající z přídělové distribuce nebo síťových omezení, které nezvyšují energetickou účinnost. Pojmy „přídělová distribuce“ a „síťová omezení“ nejsou definovány ani ve směrnici (EU) 2023/1791, ani v jiných právních předpisech Unie. V uvedené souvislosti je lze považovat za opatření, která dočasně omezují množství energie dodávané spotřebitelům, například tím, že od průmyslového spotřebitele vyžadují, aby snížil svoji spotřebu energie tím, že zastaví určitý výrobní proces, nebo mu za tím účelem poskytují pobídky, nebo tím, že požádají maloobchodní spotřebitele, aby se v určitých časových obdobích vyhnuli spotřebě energie. Přídělovou distribucí nebo síťovými omezeními by mohla být rovněž opatření, která mají nepřímý dopad na spotřebu energie, například omezování otevíracích hodin nebo dnů obchodů nebo veřejných služeb.

7.5.   Sdílení úsilí (bod 2 písm. e) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791)

Ustanovení bodu 2 písm. e) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 objasňuje, že politická opatření v oblasti energetické účinnosti přijatá v rámci oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (22), která šetří energii a zároveň snižují emise, mohou vytvářet úspory energie, které lze za předpokladu, že jsou uvedená opatření v souladu s ostatními ustanoveními přílohy V směrnice (EU) 2023/1791, započítat do povinných úspor energie. Tímto objasněním se nemění způsobilost politických opatření ani výpočet úspor energie ve srovnání s předchozí směrnicí.

7.6.   Interakce s EU ETS (bod 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791)

7.6.1.   Objasnění týkající se adicionality vůči systému EU ETS a jeho použití pro nová odvětví

Ustanovení bodu 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 objasňuje, že úspory energie vyplývající z politických opatření v oblasti energetické účinnosti v odvětvích, na něž se vztahují systémy EU pro obchodování s emisemi, lze započítat, pokud splňují pravidla přílohy V pro výpočet úspor energie (včetně vyloučení fosilních paliv, viz oddíl 7.7 této přílohy). To znamená, že úspory energie z paliv, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 (23) (tj. nový systém EU ETS v odvětvích budov, dopravy a průmyslu), lze započítávat stejně jako úspory elektrické energie v těchto odvětvích, a stejně tak i u paliv ve velkých průmyslových zařízeních, na něž se vztahuje stávající systém EU ETS, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (24).

Systémy obchodování s emisemi mohou zvýšit cenu energie, a to má následně dopad na investiční a spotřební chování, což je třeba vzít v úvahu, aby byla zajištěna adicionalita a významnost úspor energie z politických opatření v oblasti energetické účinnosti. Jedná se například o tyto případy:

—

při navrhování programů v průmyslovém odvětví by členské státy mohly stanovit požadavky na minimální návratnost, např. na dobu delší než 3 roky. Pokud se za účelem podpory opatření v oblasti energetické účinnosti v průmyslovém odvětví zvýší ceny energie, automaticky by to zkrátilo dobu návratnosti opatření v oblasti energetické účinnosti, a některá z nich by tím mohla být z politické podpory vyloučena,

—

při hodnocení dopadu behaviorálního politického opatření by členské státy mohly odhadnout dopad změn cen energie, včetně změn vyplývajících ze systému ETS, na spotřebu energie za použití odhadů cenové elasticity. Pozorované změny spotřeby energie by pak mohly být od tohoto účinku očištěny. Použití randomizovaných kontrolních hodnocení by automaticky zohledňovalo změny cen energií za předpokladu, že stejné ceny platí pro osoby dotčené daným politickým opatřením i pro osoby, které jím dotčeny nejsou. Více informací o výpočtu úspor energie vyplývajících z behaviorálních opatření lze nalézt v dodatku VI přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Nový článek 30e směrnice 2003/87/ES umožňuje členským státům osvobodit do roku 2030 regulované subjekty od povinnosti vyřadit povolenky v odvětvích, na něž se vztahuje nový systém EU ETS, za předpokladu, že v letech 2027 až 2030 podléhají vnitrostátní uhlíkové dani s daňovou sazbou, která je alespoň stejně vysoká jako průměrná dražební zúčtovací cena. Pokud se členský stát rozhodne pro tuto výjimku, úspory energie dosažené díky vnitrostátním daňovým opatřením, na něž se vztahuje systém EU ETS, lze započítat pouze v případě, že daňová sazba je vyšší než průměrná dražební zúčtovací cena, a pouze pro rozdíl mezi touto daňovou sazbou a dražební cenou.

Zejména platí, že:

—	úspory energie se nezapočtou z opatření v oblasti energetické účinnosti v zařízeních, na něž se vztahuje systém EU ETS, pokud neexistují žádná vnitrostátní politická opatření způsobilá podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791,

—	obdobně se úspory energie nezapočtou v případě opatření v oblasti energetické účinnosti způsobených zvýšením ceny elektřiny v důsledku systému EU ETS (a rozšířením obchodování s emisemi, zvýšením cen dalších konečných energetických produktů), pokud neexistují žádná vnitrostátní politická opatření,

—

úspory energie lze započítat v případě, že existuje vnitrostátní politické opatření. Opatření v oblasti energetické účinnosti v zařízeních, na něž se vztahuje EU ETS, mohou podporovat například systémy bílých certifikátů, dobrovolné dohody nebo dotační programy, s výjimkou případů, kdy zařízení obdrží bezplatné povolenky v rámci EU ETS a jsou povinná podle článku 11 směrnice (EU) 2023/1791 (viz oddíl 7.6.2 této přílohy),

—

obdobně by bylo možné započítat úspory elektřiny, jichž bylo dosaženo například díky vnitrostátním politickým opatřením na podporu přechodu na využívání energeticky účinných elektrických spotřebičů nebo díky vnitrostátním politickým opatřením týkajícím se paliv, na něž se vztahuje rozšíření obchodování s emisemi, pokud jsou v souladu s ustanoveními, která vylučují úspory energie z fosilních paliv (viz oddíl 7.7 této přílohy),

—

úspory energie dosažené díky vnitrostátním daňovým opatřením lze započítat, pokud nebyla použita výjimka z rozšíření systému EU ETS (článek 30e směrnice 2003/87/ES). Pokud byla výjimka použita, může být pro odhad způsobilých úspor energie použit pouze rozdíl mezi danou daňovou sazbou a průměrnou dražební cenou,

—	při navrhování vnitrostátních politických opatření a odhadování svých úspor energie zohlední členské státy dopad systému EU ETS na ceny nosičů energie, aby bylo zajištěno dodržení zásad adicionality a významnosti.

Bod 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 a čl. 9 odst. 9 uvedené směrnice rovněž stanoví, že pokud je subjekt povinnou stranou v rámci vnitrostátního systému povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 9 uvedené směrnice a v rámci systému EU ETS pro budovy a silniční dopravu, systém monitorování a ověřování musí zajistit, aby při výpočtu a vykazování úspor energie v rámci jeho opatření na úsporu energie byla zohledněna cena uhlíku přenesená při uvolňování paliva ke spotřebě.

Tato ustanovení upozorňují na požadavek týkající se systému EU ETS pro budovy a silniční dopravu, který se má uplatňovat i na jiné právní předpisy Unie, stanovený v bodě 2 písm. b) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791, že je nezbytné prokázat, že se jedná o úspory energie nad rámec úspor, kterých by bylo dosaženo i bez činnosti povinných, zúčastněných nebo pověřených stran nebo prováděcích orgánů.

Vzhledem k tomu, že povinné strany přenášejí náklady na nákup povolenek EU ETS, budou ceny energie vyšší než bez systému EU ETS, což ovlivní spotřebu energie a poptávku po ní. Přenesení ceny uhlíku v rámci systému EU ETS pro budovy a paliva v silniční dopravě zvýší ceny energie podobně jako cena uhlíku přenesená v rámci systému EU ETS pro odvětví energetiky, což ovlivňuje cenu elektřiny. Totéž se týká uplatňování minimálních daňových sazeb podle směrnice Rady 2003/96/ES (25) u mnoha paliv. Ve všech těchto případech je třeba při posuzování adicionality vnitrostátních politických opatření, která šetří energii, zohlednit vyšší ceny energie vyplývající z práva Unie. V praxi by členské státy měly zvážit, zda zvýšení ceny energie znamená, že by k některým případům v oblasti energetické účinnosti došlo i bez vnitrostátního opatření. Pokud tomu tak je, příslušné úspory energie by nebylo možné pro účely článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 započítat.

7.6.2.   Neadicionalita úspor energie spojených s přístupem k bezplatnému přidělování povolenek EU ETS

V bodě 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 se stanoví, že členské státy mohou započítat pouze úspory energie, které jdou nad rámec provádění opatření souvisejících s přidělováním bezplatných povolenek podle směrnice o EU ETS.

Článek 10a směrnice o EU ETS stanoví, že: „pokud se na zařízení vztahuje povinnost provést energetický audit nebo zavést certifikovaný systém hospodaření s energií podle [článku 11 směrnice o energetické účinnosti] a doporučení zprávy o auditu nebo certifikovaného systému hospodaření s energií nejsou provedena, pokud doba návratnosti příslušných investic nepřesáhne tři roky nebo pokud náklady na tyto investice nejsou nepřiměřené, sníží se množství bezplatných povolenek o 20 %. Množství bezplatných povolenek se nesníží, pokud provozovatel prokáže, že provedl jiná opatření vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů, která jsou rovnocenná opatřením doporučeným ve zprávě o auditu nebo certifikovaném systému hospodaření s energií pro dané zařízení.“

Ustanovení bodu 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 výslovně vylučuje úspory energie plynoucí z opatření, která by provozovatelé průmyslových zařízení museli přijmout, aby obdrželi plný příděl bezplatných povolenek EU ETS (26). Dotčená zařízení jsou omezena na zařízení, na něž se vztahuje článek 11 směrnice (EU) 2023/1791. Dotčenými úsporami energie jsou úspory doporučené ve zprávě o auditu nebo v certifikovaném systému hospodaření s energií, pokud:

1)	návratnost nepřesahuje tři roky;

2)	investiční náklady nejsou nepřiměřené nebo

3)	nebylo zavedeno opatření vedoucí k rovnocennému snížení emisí skleníkových plynů, například používání plynů s nižším obsahem uhlíku v průmyslovém procesu.

V konečném důsledku je rozhodnutí o tom, zda u konkrétních opatření návratnost nepřesahuje tři roky, zda jsou investiční náklady přiměřené nebo zda bylo dosaženo rovnocenného snížení emisí skleníkových plynů, na uvážení regulačních orgánů odpovědných za přidělování bezplatných povolenek EU ETS. Členské státy by měly zajistit, aby regulační orgány vykazovaly pouze úspory energie, které jdou nad rámec provádění opatření nutných k tomu, aby zařízení získala plnou kvótu bezplatných povolenek.

7.7.   Vyloučení fosilních paliv

Bod 2 písm. h), i), j) a m) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 zavádí pro úspory energie a politická opatření spojené s technologiemi využívajícími přímé spalování fosilních paliv omezení způsobilosti pro účely povinných úspor energie (27).

Graf 1 poskytuje návod, jak posoudit, zda lze úspory energie související s využíváním přímého spalování fosilních paliv započítat pro účely článků 8, 9 a 10 a čl. 28 odst. 11 směrnice (EU) 2023/1791, sestávající ze dvou kroků: nejprve se posoudí, zda je politické opatření způsobilé, a následně, zda jsou způsobilé i úspory energie vyplývající z tohoto politického opatření.

Graf 1.

Způsobilost úspor energie z politických opatření souvisejících s využíváním technologií fosilních paliv  (28) .

V 65. bodě odůvodnění směrnice (EU) 2023/1791 se objasňuje, že se tato ustanovení vztahují na případy, kdy členské státy podporují zavádění účinných technologií využívajících fosilní paliva (jako jsou kotle na fosilní paliva nebo vozidla poháněná benzinem) nebo včasné nahrazení takových technologií podobnými produkty. Podle názoru Komise to znamená, že:

—	omezení se nevztahuje na nepřímé využívání fosilních paliv, například při tepelné izolaci budov, která vede ke snížení spotřeby fosilních paliv, nebo v případech, kdy je elektřina používaná k provozu nového vybavení vyráběna za použití fosilních paliv,

—	politická opatření zaměřená na změny chování nebo organizační změny s cílem snížit spotřebu fosilních paliv ze stávajících zařízení nebo vybavení, jako jsou systémy ekologického ježdění nebo podpora spolujízd, jsou i nadále způsobilá,

—

politická opatření zaměřená na zlepšení účinnosti stávajícího vybavení jsou způsobilá, pokud nezahrnují investice dodatečného kapitálu do vybavení. Způsobilé jsou například politiky podporující používání nižších teplot toku v aktuálně využívaných kotlích na fosilní paliva, avšak politiky financující modernizaci motorů využívajících fosilní paliva způsobilé nejsou.

Pokud politické opatření začalo před zahájením uplatňování omezení, může vytvářet úspory až do konce období. Například z režimu dotací byla poskytnuta podpora na instalaci kotle na fosilní paliva v lednu 2023. Členský stát může započítávat úspory energie z této instalace po dobu až osmi let (2023–2030) za předpokladu, že jsou splněny další podmínky uvedené v příloze V.

Obsahem tohoto oddílu a směrnice (EU) 2023/1791 nejsou dotčeny povinnosti členských států podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (29), kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky, zejména čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení, ani ustanovení o postupném zrušení pobídek pro instalaci kotlů na fosilní paliva do budov obsažené v článku 15 návrhu přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (30). Pokud bude návrh přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov přijat, bude nutné v kontextu povinných úspor energie podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791 toto ustanovení zohlednit.

7.7.1.   Způsobilost politických opatření

Bod 2 písm. h) podbod i) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 stanoví, že politická opatření „týkající se využívání technologií přímého spalování fosilních paliv, která se nově zavádějí od 1. ledna 2026 “, nejsou způsobilá. Bylo by tomu tak i v případě, že by takové politické opatření vedlo rovněž k úsporám energie z nefosilních technologií. Podle názoru Komise se použitím slov „nově zavádějí“ rozumí, že se omezení vztahuje na nová politická opatření, jakož i na stávající politická opatření, která vstupují do nového cyklu provádění. Pokud například režim dotací závisí na rozhodnutí o ročním rozpočtu, omezení by se použilo až ode dne přidělení nového rozpočtu, i kdyby to bylo až po 1. lednu 2026.

Bod 2 písm. h) podbod ii) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 stanoví, že politická opatření „subvencující využívání technologií přímého spalování fosilních paliv v obytných budovách od 1. ledna 2026 “ nejsou způsobilá. Podle názoru Komise to znamená, že v odvětví bydlení platí omezení způsobilosti od 1. ledna 2026 bez ohledu na to, zda se politické opatření „nově zavádí“, či nikoli. Například režim dotací by se stal nezpůsobilým od 1. ledna 2026, pokud alespoň jedno z jeho opatření podporuje instalaci systémů vytápění pomocí fosilních paliv v odvětví bydlení, a to i v případě, že dosud nezačal nový cyklus provádění.

7.7.2.   Započítávání úspor energie ze způsobilých politických opatření

Bod 2 písm. i) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 stanoví, že úspory energie z politických opatření týkajících se využívání přímého spalování fosilních paliv nejsou způsobilé, pokud jsou politická opatření „nově prováděna“ od 1. ledna 2024. Toto datum je zmíněno také v bodě 2 písm. m) přílohy V. Podle názoru Komise to platí pro opatření plynoucí z „nově prováděných“ politických opatření i tehdy, pokud byly metody výpočtu zavedeny před začátkem nového prováděcího období.

V případě politických opatření podporujících kombinace technologií není podíl úspor energie souvisejících s technologií spalování fosilních paliv způsobilý od 1. ledna 2024. Od roku 2026 by „smíšená“ povaha opatření (tj. včetně podpory technologie přímo využívající fosilní paliva) učinila celé politické opatření nezpůsobilým, takže problém se započítáváním by se již nevyskytoval.

Na úspory energie z technologií přímého spalování fosilních paliv, které zlepšují energetickou účinnost energeticky náročných podniků v průmyslovém odvětví, se vztahuje zvláštní výjimka v bodě 2 písm. j) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791. Tyto úspory energie jsou způsobilé pouze tehdy, pokud splňují řadu podmínek stanovených v uvedeném ustanovení. Uvedená výjimka je podmíněna tím, že energetický audit prokáže, že pro dané použití v energeticky náročném odvětví neexistuje žádná technicky proveditelná alternativa než přímé používání fosilních paliv (např. kvůli velmi vysoké teplotě potřebné pro dané průmyslové procesy). Výsledky auditu by měly rovněž potvrdit, že technologie spojená s přímým spalováním fosilních paliv v rámci výjimky nezvyšuje množství potřebné energie ani kapacitu zařízení, že je v souladu s nejaktuálnějšími odpovídajícími právními předpisy Unie v oblasti výkonnosti z hlediska emisí a že zabraňuje technologickému ustrnutí tím, že zajišťuje budoucí kompatibilitu s klimaticky neutrálními alternativními nefosilními palivy a technologiemi. Kromě toho by měl být na základě výsledků auditu vypracován prováděcí plán zahrnující všechna doporučená opatření s dobou návratnosti pět let nebo kratší.

7.8.   Opatření na podporu solárních termálních technologií

Bod 2 písm. l) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 objasňuje, že „teplo produkované solárními termálními technologiemi ze slunečního záření může být vyloučeno z jejich spotřeby energie u konečného spotřebitele“ . Toto ustanovení je v souladu se způsobem, jakým je u tepelných čerpadel zohledňováno teplo okolního prostředí, a zajišťuje tak rovný přístup k oběma technologiím, tj. k solárním termálním a tepelným čerpadlům.

Teplá voda produkovaná solárním termálním zařízením nemůže přispět k dodávkám energie zastřešujícího energetického systému. Poptávka po energii na úrovni energetického systému je proto solárním termálním zařízením snížena. Proto lze teplo produkované solárními termálními technologiemi započítat do výpočtu úspor energie v konečné spotřebě spojených s daným konečným použitím (např. teplou vodou v domácnostech).

Způsobilé úspory energie dosažené díky solárním termálním zařízením zahrnují množství energie pouze pro dané konečné použití; nikoli pro celou produkci tepla solárního termálního zařízení.

Elektřinu vyrobenou ze solárních fotovoltaických panelů na místě nelze započítat jako úspory energie v konečné spotřebě v kontextu článku 8 směrnice (EU) 2023/1791. Vyjasnění doplněné v bodě 2 písm. l) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 je specifické pro harmonizaci pravidel pro zařízení vyrábějící teplo (tepelná čerpadla a solární termální technologie). Nezahrnuje případy elektřiny vyráběné na místě, mimo jiné z důvodu skutečnosti, že ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 je zaměřeno na úspory energie v konečné spotřebě a solární fotovoltaika nesnižuje konečnou spotřebu energie. Solární fotovoltaika mění zdroj elektřiny, ale nesnižuje spotřebu elektrické energie u spotřebičů, osvětlení, elektrických vozidel ani jiných konečných užití.

7.9.   Stanovení úspor energie z daňových opatření

7.9.1.   Využívání elasticit a překrývání s jinými politickými opatřeními a právními předpisy Unie

Dodatek IV přílohy doporučení (EU) 2019/1658 již obsahuje pokyny k souborům požadavků obsažených v bodě 4 písm. a), b) a c) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791, které se týkají výpočtu úspor energie vyplývajících ze daňových opatření. Tyto požadavky byly doplněny novými nebo revidovanými požadavky v bodě 4 písm. b), d) a f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791, kterými se zabývá tento oddíl, jakož i novým bodem 4 písm. e) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791, kterým se zabývá následující oddíl.

Ustanovení bodu 4 přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 týkající se metodiky a využívání elasticit pro výpočet úspor energie vyplývajících z daňových opatření byla revidována s cílem vyjasnit a zdůraznit, že:

—

při posuzování úspor energie vyplývajících z daňových opatření, které mohou být způsobilé podle čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791, se použijí pouze krátkodobé elasticity (nový bod 4 písm. d) přílohy V): dlouhodobé elasticity se pro tento účel nepoužijí, pokud nelze zdůvodnit, jak bylo zamezeno dvojímu započtení úspor energie plynoucích z jiných právních předpisů Unie a jiných politických opatření podle čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 nebo jak bylo toto dvojí započtení opraveno (revidovaný bod 4 písm. b) přílohy V),

—

ostatní právní předpisy Unie, které je třeba zohlednit při řešení rizik překrývání a dvojího započtení, v každém případě zahrnují právní předpisy uvedené v bodě 2 písm. f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 (tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 (31) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (32)) a v bodě 4 písm. a) a f) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 (směrnice 2003/96/ES a směrnice Rady 2006/112/ES (33) a směrnice (EU) 2023/959).

—	krátkodobé elasticity použité při výpočtech se použijí pro členský stát, který úspory energie vykazuje, a musí být odůvodněny doprovodnými studiemi nezávislého institutu (revidovaný bod 4 písm. b) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791).

Účelem těchto ustanovení je zajistit, aby při použití elasticit k odhadu úspor energie nedocházelo k dvojímu započtení. Příkladem opatření daňové politiky, u něhož by bylo možné použít krátkodobou i dlouhodobou elasticitu k odhadu úspor energie, by bylo opatření, u něhož byla zohledněna všechna překrývající se politická opatření nebo požadavky, a to jak na úrovni Unie, tak na úrovni členského státu. To by znamenalo zohlednit minimální úroveň zdanění požadovanou směrnicí 2003/96/ES a další politická opatření, která mají dopad na investiční rozhodnutí a následné úspory energie. Mezi nejvýznamnější politická opatření na úrovni Unie patří ekodesign, nová nařízení týkající se emisí CO2 z automobilů a požadavky na energetický audit podle směrnice o energetické účinnosti. Na úrovni členských států by překrývající se politická opatření mohla zahrnovat mimo jiné systémy povinného zvyšování energetické účinnosti, dotační programy a dobrovolné dohody. Pokud se opatření daňové politiky překrývají s jinými uváděnými politickými opatřeními ovlivňujícími investiční rozhodnutí, měly by členské státy k výpočtu dopadu daňového opatření použít pouze odhady krátkodobé elasticity. Odhady dlouhodobé elasticity se použijí pouze v případě, že u překrývajících se vnitrostátních politických opatření nejsou hlášeny úspory. Tímto způsobem by se zabránilo dvojímu započtení.

Další pokyny k těmto bodům týkajícím se posuzování úspor energie vyplývajících ze daňových opatření a výpočtu krátkodobých elasticit v souvislosti s článkem 8 směrnice (EU) 2023/1791 lze nalézt v dodatku IV přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Rovněž je třeba poznamenat, že podle přílohy III části 3.3 písm. f) nařízení (EU) 2018/1999 mají členské státy v souladu s bodem 4 přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 poskytovat informace o své metodice výpočtu, včetně cenových elasticit, které použily, a způsobu jejich stanovení. Nové požadavky, na něž je kladen důraz v tomto oddíle přílohy, je proto třeba zohlednit i v informacích a odůvodněních obsažených v oznámeních a zprávách členských států.

7.9.2.   Distribuční účinky a jejich zmírňování

Bod 4 přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 je doplněn novým písmenem e), podle kterého mají členské státy určit distribuční účinky zdanění a rovnocenných opatření na cílové skupiny podle čl. 8 odst. 3 uvedené směrnice. Toto ustanovení rovněž vyžaduje, aby členské státy prokázaly účinky zmírňujících opatření prováděných v souladu s čl. 24 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791.

Komise se domnívá, že by mohly existovat distribuční účinky napříč příjmovými skupinami (dopad na vertikální rovnost) nebo v rámci stejných příjmových skupin (dopad na horizontální rovnost). K dopadu v rámci stejných příjmových skupin dochází například tehdy, když domácnosti s podobnými příjmy mají odlišnou energetickou zátěž kvůli místu bydliště (např. v oblastech se starším nebo novějším fondem budov nebo klimatickými rozdíly).

Bod 4 písm. e) přílohy V směrnice (EU) 2023/1791 se zaměřuje na riziko, že daňová opatření zhorší energetickou chudobu. Posouzení by se proto mělo zaměřit na přímé distribuční účinky. Takové posouzení (analýza přímého dopadu) se obvykle provádí pomocí mikroekonomického modelování s ohledem na dopad daně na podíl výdajů na energii v porovnání s příjmy nebo celkovými výdaji podle příjmových nebo výdajových skupin. Hlavními zdroji údajů pro toto posouzení jsou obvykle průzkumy týkající se rozpočtu domácností. Vyčíslený nepříznivý (nebo příznivý) účinek daně je založen na úrovni příjmů, neboť jako index se použije kompenzační variace, která vyjadřuje částku, o niž by se průměrné celkové výdaje domácností s nízkými příjmy musely v cílovém roce (2030) zvýšit/snížit, aby byl zachován poměr absolutních výdajů a celkových průměrných výdajů na energii ve výchozím roce. Zavedení určitých politických opatření však obvykle nezvyšuje celkové výdaje na energii, nýbrž znamená pro domácnosti nové investiční náklady. Částka, o kterou by se příjem konkrétní domácnosti musel zvýšit, aby si zachovala stejnou úroveň blahobytu, by proto měla být vypočtena prostřednictvím kompenzační variace (ztráta blahobytu), na jejímž základě mohou členské státy prokázat nepříznivé účinky zavedení zdanění bez jakékoli finanční podpory pokrývající zvýšené zatížení příjmů.

Dalším možným parametrem, které lépe vyjadřuje distribuční účinky, je jejich výpočet na základě spotřeby energie za první nebo druhý kvintil (nebo decil) příjmů, které jsou vyjádřeny ve statistikách Unie. To na jedné straně vyžaduje mikromodelování v podobě přiřazování spotřeby energie v každé příjmové skupině, ale umožnilo by to přesnější oddělení daňových účinků.

Opatření zmírňující distribuční účinky daňových opatření zahrnují finanční podporu (např. snížené daňové sazby, sociální sazby nebo transfer či kompenzace) a cílená politická opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Snížené daňové sazby a sociální sazby snižují účinek daňových opatření na úspory energie. Proto by opatření v podobě transferu či kompenzace byla více v souladu s cílem úspor energie. Pokud jsou však poskytovány až po zaplacení energie nebo vyžadují podání žádosti, nemusí se tak úspěšně dostat k dotčeným skupinám a zmírňovat distribuční účinky. Obdobně zranitelné domácnosti s vysokými nároky, co se týče spotřeby energie, nemusí obdržet odpovídající kompenzace za nevyhnutelné dodatečné výdaje. Politická opatření v oblasti energetické účinnosti, která se zaměřují na domácnosti s nízkými příjmy, snižují náklady na energetické služby příjemcům z řad domácností a snižují potřebu zmírňujících opatření, která vyžadují finanční podporu, aniž by zvyšovala energetickou účinnost. V případě, kdy je počet domácností v prioritních skupinách dotčených daňovými opatřeními vyšší než počet domácností, které mohou před zahájením daňového opatření využít dostatečně rozsáhlá opatření v oblasti energetické účinnosti, bude pravděpodobně v krátkodobém až střednědobém horizontu zapotřebí kombinace politických opatření ke zvýšení energetické účinnosti a finanční podpory. V každém případě mají členské státy prokázat, že cílem zmírňujících opatření jsou úspory energie, aby byly úspory energie způsobilé pro účely článku 8 směrnice (EU) 2023/1791.

V souladu s čl. 24 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 by proto posouzení mělo prokázat, jak zmírňující opatření přispívají k podpoře cílových skupin tím, že:

—	předjímají distribuční účinky a snižují riziko, že se dostanou do situace energetické chudoby,

—	zajišťují, aby měly přístup k opatřením ke zvýšení energetické účinnosti a měly z nich prospěch.

8.   Požadavky na podávání zpráv

8.1.   Aktualizace integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

V souladu s čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1999 jsou členské státy povinny předložit do 30. června 2024 a následně do 1. ledna 2034 a poté každých deset let aktualizaci svého posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Ustanovení čl. 14 odst. 1 vyžaduje, aby členské státy předkládaly návrh aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu vždy jeden rok před uplynutím lhůty pro předložení podle čl. 14 odst. 2.

Kromě nařízení (EU) 2018/1999 vyžadují též ustanovení čl. 8 odst. 10 a 11 směrnice (EU) 2023/1791, aby členské státy Komisi oznámily objem revidovaných požadovaných úspor energie v souladu s novými cíli podle čl. 8 odst. 1 a 3 směrnice (EU) 2023/1791 ve svých aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, jakož i v jejich následně předkládaných verzích. Tyto informace by měly zahrnovat výpočet objemu úspor energie, jichž má být dosaženo v období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, a v příslušných případech by měly vysvětlit, jak byla stanovena roční míra úspor a výchozí scénář pro výpočet a které varianty uvedené v čl. 8 odst. 8 směrnice (EU) 2023/1791 byly uplatněny a do jaké míry. Více informací o variantách podle čl. 8 odst. 8 směrnice (EU) 2023/1791 (dřívější čl. 7 odst. 4 směrnice 2012/27/EU) lze nalézt v oddíle 3.4 přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

Ustanovení čl. 8 odst. 4 směrnice (EU) 2023/1791 rovněž vyžaduje, aby členské státy do uvedených plánů zahrnuly informace o použitých ukazatelích, aritmetický průměrný podíl a výsledek politických opatření stanovených v souladu s čl. 8 odst. 3 uvedené směrnice. Další informace k tomuto bodu lze nalézt v oddíle 4.4 této přílohy.

Kromě toho by členské státy měly ve svých aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu nebo ve svých vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu rovněž zohlednit ustanovení čl. 8 odst. 14 směrnice (EU) 2023/1791 (viz také oddíl 8.2 této přílohy). V souladu s čl. 8 odst. 14 směrnice (EU) 2023/1791 mají členské státy prokázat, mimo jiné na základě důkazů a výpočtů:

a)	že nedochází k dvojímu započítání úspor energie v případech, kdy se dopady politických opatření nebo individuálních opatření překrývají;

b)	jak dosažené úspory energie přispívají k dosažení jejich vnitrostátního příspěvku k celkovým cílům EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 podle článku 4 směrnice (EU) 2023/1791;

c)

že byla zavedena politická opatření k dosažení jejich povinných úspor energie, navržená v souladu s článkem 8 směrnice (EU) 2023/1791, a že tato politická opatření jsou způsobilá a vhodná k zajištění dosažení požadovaného objemu kumulativních úspor energie v konečné spotřebě do konce každého období, na které se povinnost vztahuje.

Ustanovení čl. 8 odst. 14 písm. a) a b) směrnice (EU) 2023/1791 již byla zahrnuta do čl. 7 odst. 12 směrnice 2012/27/EU. Další informace o těchto požadavcích na podávání zpráv lze nalézt v oddíle 7.9 a v dodatku XI přílohy doporučení (EU) 2019/1658. Další informace o požadavcích na podávání zpráv podle čl. 8 odst. 14 písm. c) směrnice (EU) 2023/1791 viz oddíl 4.7 této přílohy.

8.2.   Podávání zpráv o pokroku

Článek 17 nařízení (EU) 2018/1999 vyžaduje, aby členské státy předložily své vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu pokrývající všech pět rozměrů energetické unie, přičemž jedním z rozměrů je energetická účinnost.

Ustanovení čl. 21 písm. b) bodu 3 nařízení (EU) 2018/1999 a část 2 písm. b), c) a d) přílohy IX uvedeného nařízení upřesňují, které informace o energetické účinnosti mají být zahrnuty v rámci podávání zpráv souvisejících s povinnostmi uvedenými v článcích 8, 9 a 10 směrnice (EU) 2023/1791.

Kromě informací podle nařízení (EU) 2018/1999 jsou členské státy povinny zahrnout informace podrobně popsané v čl. 8 odst. 4, 10 a 14 směrnice (EU) 2023/1791, jak je vysvětleno v oddíle 8.1 této přílohy. Požadavky na podávání zpráv u těchto ustanovení se ve skutečnosti vztahují jak na vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a jejich následně předkládané verze, tak na vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu a jejich následně předkládané verze.

Kromě toho ustanovení čl. 9 odst. 10 a čl. 10 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 obsahují další požadavky na podávání zpráv, konkrétně aby členské státy do svých vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zahrnuly informace o zavedených systémech měření, kontroly a ověřování, včetně použitých metod, zjištěných problémů a způsobu jejich řešení. Více informací o systémech měření, kontroly a ověřování lze nalézt v oddíle 6.1 této přílohy.

—	První vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu měly být předloženy do 15. března 2023 a poté musí členské státy podávat zprávy o pokroku každé dva roky.

---

(1)  Úložiště energetických společenství, https://energy-communities-repository.ec.europa.eu/index_en/.

(2)  Energetická společenství, https://energy.ec.europa.eu/topics/markets-and-consumers/energy-communities_en/.

(3)   https://www.ca-eed.eu/?s=energy+poverty/.

(4)  Poradenské centrum pro energetickou chudobu, https://energy-poverty.ec.europa.eu/index_en/.

(5)  Seznam příslušných projektů programu Horizont 2020: https://cordis.europa.eu/search?q=contenttype%3D%27project%27%20AND%20programme%2Fcode%3D%27LC-SC3-EC-2-2018-2019-2020%27&p=1&num=10&srt=/project/contentUpdateDate:decreasing/.

https://cordis.europa.eu/search?q=contenttype%3D%27project%27%20AND%20programme%2Fcode%3D%27EE-06-2016-2017%27&p=1&num=10&srt=/project/contentUpdateDate:decreasing/.

Databáze projektů LIFE: https://webgate.ec.europa.eu/life/publicWebsite/search/get?basicSearchText=energy+poverty

(6)   https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/ilc_mdes01/default/table?lang=en

(7)   https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=EU_statistics_on_income_and_living_conditions_(EU- SILC)_methodology_-_economic_strain#Description

(8)   https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/ilc_mdes07/default/table?lang=en

(9)   https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/ilc_mdho01/default/table?lang=en

(10)   https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=EU_statistics_on_income_and_living_conditions_(EU-SILC)_methodology_-_housing_deprivation#Description

(11)   https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/ilc_li02/default/table?lang=en/.

(12)   https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Glossary:At-risk-of-poverty_rate

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 125, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2019/944/oj).

(14)  Evropský parlament, 2013: Sociální bydlení v EU, https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/note/join/2013/492469/IPOL-EMPL_NT(2013)492469_EN.pdf/.

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1999/oj).

(16)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 ze dne 19. prosince 2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a o změně nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Úř. věst. L 334, 31.12.2018, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_impl/2018/2066/oj).

(17)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2010/31/oj).

(18)  Viz oddíl 7.3 „Adicionalita“ přílohy doporučení (EU) 2019/1658.

(19)  Nařízení Rady (EU) 2022/1369 ze dne 5. srpna 2022 o koordinovaných opatřeních ke snížení poptávky po plynu (Úř. věst. L 206, 8.8.2022, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2022/1369/oj).

(20)  Nařízení Rady (EU) 2023/706 ze dne 30. března 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2022/1369, pokud jde o prodloužení období snižování poptávky u opatření ke snižování poptávky po plynu a posílení podávání zpráv a sledování jejich provádění (Úř. věst. L 93, 31.3.2023, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2023/706/oj).

(21)  Nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (Úř. věst. L 261I, 7.10.2022, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2022/1854/oj).

(22)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/842/oj).

(23)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 ze dne 10. května 2023, kterou se mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a rozhodnutí (EU) 2015/1814 o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (Úř. věst. L 130, 16.5.2023, s. 134, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2023/959/oj).

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2003/87/oj).

(25)  Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2003/96/oj).

(26)  V souvislosti s podmíněností přidělování bezplatných povolenek by měla být zohledněna pouze doporučení týkající se průmyslového procesu. Další informace jsou uvedeny v Pokynech č. 12 k metodice harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek pro systém EU ETS – revizi z roku 2024: https://climate.ec.europa.eu/document/download/6bdefaa1-2aa8-4306-a4a2-4eb7d751f5ae_en?filename=12_gd12_eneff_conditionality_en.pdf

(27)  Návrh přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov zavedl obecné omezení veřejné podpory technologií spalování fosilních paliv v odvětví budov. Konečnou dohodu o těchto ustanoveních v přepracovaném znění směrnice o energetické náročnosti budov bude nutné zohlednit rovněž v kontextu povinných úspor energie podle článku 8 směrnice (EU) 2023/1791.

(28)  V tomto diagramu předpokládáme, že na způsobilost úspor energie nemají vliv žádné jiné faktory.

(29)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2017/1369/oj).

(30)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracované znění), COM(2021) 802 final.

(31)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/631/oj).

(32)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2009/125/oj).

(33)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2006/112/oj).